VO2MAX

Nikdy jsem nebyl na žádném sportovním vyšetření. Stejně "trénuji" podle pocitů, tedy hlavně podle pocitu, aby to bylo příjemné odreagování a nebolelo to, tak k čemu nějaké prahy a tak? Jenže najednou Pavlis zmínil, že v Brně probíhá měření VO2max zdarma. Pro nějakou studii potřebují sportovce do 35 let. Hned jsem se ozval, že to je hrozná diskriminace:-) Pavlis zareagoval poměrně zákeřně a domluvil mi výjimku. No tak to jsem tam prostě musel. A musím říci, že to bylo velmi zajímavé. Test srovnává dvě metody určení VO2max - na běhátku a na ergometru. Každé měření se absolvuje jiný den. První jsem absolvoval běhátko. Zde je výsledek:

Uběhl jsem 2.820m (asi:-)), VO2max 52,9. Docela dobrá čísla:-) Ale tyto hodnoty mi nepřijdou ani tak zajímavé jako jiná zjištění:
- nikdy jsem na běhátku neběžel, považoval jsem to za hloupost, běží se však na něm velmi příjemně
- na závodech venku běhám s poměrně plochým průběhem tepovky, tady tep neustále roste. Prostě jsem byl líný zmáčknout si čudlík zpomalení a akceptoval tempo udávané pásem. Venku zpomaluji, jakmile je běh méně komfortní. Jsem prostě na sebe docela opatrný:-))
- tepové maximum 172 jsem na sportesteru neviděl od půlmaratonu v roce 2004. Mám docela velké rezervy.
- kdybych absolvoval test podruhé a nejlépe s lepší cirkulací vzduchu,troufám si říci, že uběhnu přes 3km! To mi přijde naprosto neuvěřitelné, protože to je tempo, kterým venku běhám tak osmistovky. Je to odporem vzduchu či odporem mého těla k intenzivní zátěži viz i tepovka?

A co ukázalo kolo? Trochu jsem se ho obával. Jak všichni víte, v zimě na kole nejezdím, pár minut doma na rotopedu je spíše zahřátí před protahováním, žádný vážný trénink. Test má tyto podmínky:
- kadence 55-65
- počáteční zátěž 50W
- každé dvě minuty se přidá 25W
- test končí, jakmile testovaný není schopen ušlapan potřebnou kadenci.

Před testem jsem se obával, zda vůbec dosáhnu hranice 300W. Skončit na 250W by byla pro triatlonistu ostuda, že? Nakonec to dopadlo docela dobře:

Tedy VO2max 50,8, max. 312W. To v únoru beru:-) Co k tomuto dodat?
- Tep na kole je logicky nižší než při běhu, ale tady je rozdíl až moc velký. Prostě je v tréninku málo kola:-)
- V sezoně bych jistě dal víc, bylo by to k 400W? Snad jo:-) Přestože se kolu moc nevěnuji. Potenciál na kole mám ale asi větší než v běhu. A už jen se slzou v oku můžu přemýšlet, kolik bych utočil v mládí? K 500W? To by bylo krásné číslo:-) Škoda, že jsem to nikdy nezkusil:-)

Co k tomu dodat? Myslím, že měření stálo za to, zřejmě se znovu zamyslím nad svým "tréninkem" a zkusím zařadit pár změn. Snad nebude tělo moc protestovat:-)

Každopádně díky Pavlovi za námět a domluvu a mladému panu doktorovi za to, že své zkoumání obrací směrem ke sportovcům. Jako jsem třeba já :-))

MČR v zimním plavání Brno 7.2.2009

Plavce vítá neobvykle příjemné únorové počasí

Další závod v zimním plavání se koná pár metrů od mého domu, pořádá ho můj oddíl a navíc je to Mistrovství republiky v zimním plavání. No můžu na něj nejít? Nemůžu:-) I Kristýnka se chystala. Jednou se vydala se mnou do Svratky i trénovat. Vlezla do řeky po kotníky a se srdceryvným křikem "Tatínku, to je studený, já tam nevlezůůůů..." trénink ukončila. Ale na závod že prý jde. Když je to mistrovství. Myslí si tajně na medaili. Co na medaili, na vítězství. Inu, uvidíme.

Mistrovskou tratí pro muže je 750metrů. To samozřejmě neuplavu ani náhodou a neplním ani další kvalifikační předpoklady - otužileckou VT a do 10. místa v celkovém pořadí. Můžu tedy plavat jen nemistrovské trati. Náš předseda Michal mne velmi překvapil a sám navrhl, ať plavu jen nejkratší trať 100m, asi vypadám na trénincích hodně špatně:-). Já si sice tajně myslel i na 250, ale předsedovi se neodporuje:-) Má to výhodu - mistrovskou tratí dorostenek je 100m, budu plavat s Kristýnkou.

Drobnou nevýhodou je, že si kvůli plavání musím odpustit další závod BBP v Kanicích. Sice jsem uvažoval o absolvování obou závodů, ale horko těžko bych to stíhal. Takže si v klidu v přestihu míříme jen do místa startu plavání už před polednem. Svítí sluníčko, na teploměru přes deset stupňů. Krásný den. Já však vím, že voda má méně než dva stupně a je docela nepříjemná. Nevím proč, ale voda pod ledem je příjemnější, než když led rozmrzne. Díky teplému vzduchu aspoň nevymrzneme před startem. Na prezentaci Kristýnka potkává kamarádku a na tváři se jí objevuje široký úsměv - Petra neplave, i další plavkyně Komety se přišla jen podívat. Stačí doplavat a mistrovský titul je znovu v kapse! Jestli ovšem vleze do vody. Raději mlčím:-)


Nástup, poté hned stovka připravit na start, zmatek. Kristýnka je nedočkavá, hrne se do vody jako první. Zdá se, že dnes ji teplota nezajímá, je ve vodě hned až po bradu a čeká na start. Ostatní se poflakují na břehu, do vody se jim nechce. Nemám ani kudy projít. Startéra to přestává bavit a startuje! Kristýnka ještě s jedním dorostencem vyráží, mám krásný přehled o vývoji závodu. Stojím totiž na břehu dva metry nad vodou, brýle v ruce. Předbíhám některé závodníky po trávě a skáču do vody. Jako čtvrtý se vydávám na trať. Docela dobrý. Snad mne nikdo nepředplave:-) Plavu si v pohodě prsa, přece si nebudu namáčet nos. Přes svůj mizerný styl doplavávám plavce přede mnou. Mohl bych ho klidně i předplavat, ale... kudy? Řeka je nějaká úzká a on moc široce kope:-) Že bych zařadil kraula? Zkouším namočit bradu, není to však dobrý nápad. Já přece nejsem žádný otužilec! Já jsem jen triatlonista, omylem se účastnící zimního plavání:-) Nemám zapotřebí nikoho přeplavávat. Sleduji Kristýčnin souboj s prvním Jardou. Kristýnka dotahuje. Nakonec však musí zařadit pár temp prsa a odstup se zvětšuje. Ale i tak skvělý. No to jsou věci! Já si dokončuji v pohodě na čtvrtém místě a jdu z vody. Ani mi není zima. Že bych byl přece jen trochu otužilec? Kristýnka se malinko motá a brzy se začíná klepat. Asi štěstím. Je totiž už podruhé mistryní republiky, a to jí ještě není ani patnáct. :-)

Předstartovní momentka - tři plavci ve vodě, další přešlapují na schodech:-)

A to už je cíl - Kristýnka trať zvládla s přehledem a je podruhé mistryní republiky

Čekáme na vyhlášení a je nám tak nějak dobře. Ostatní totiž musí do vody a my ne. To je parádní pocit! Stát, koukat a nemuset do studené vody. A konečně je tu i happy end, Kristýnka dostává zlatou medaili, pohár a diplom. Už je mistryní republiky i oficiálně:-). Tréninková dřina má najednou smysl. Vyplatí se vstávat v pět ráno a jet před školou na trénink. A odpoledne znovu. Se spoustou uplavaných kilometrů v deníčku se dá leccos zaplavat. A i vyhrát. I bez nějakého velkého plaveckého talentu. Stačí třeba umět plavat a nebát se vlézt do studené vody, kam si prostě naprostá většina lidí, bazénové plavce nevyjímaje, netroufne....

Mistryně republiky s pohárem a medailí, které předali předseda pořádajícího oddílu Michal Moravec a druhý český přemožitel La Manche Jan Novák (fota převzata z webu SpPř)

Zimní koupel

V poslední době se mne často ptáte, jak správně plavat ve studené vodě. Během dnešního koupání jsem pro vás připravil obrázkový návod.

Přípravy začneme již doma. Podle tloušťky ledu si připravíme dostatečně hmotný nástroj. Jak vidíte, já volím sekeru. Správný otužilec si uchovává teplo až do posledního okamžiku. Protože vzduch má -7, mám na sobě bundu. Lze pořídit na vietnamských tržnicích za několik desetikorun. Koupací boty se také hodí. Zem není zrovna teplá. A já nosím vždycky neoprenovou čepičku. Je v ní fajn:-)

Po ledě neskáčeme, mohli bychom si ublížit. Prostě ho rozmlátíme přineseným nástrojem a led odešleme po proudu pryč. Dobrá rozcvička před koupáním.

Jakmile je plavební dráha volná, odložíme svršky a můžeme do vody. Užíváme si při tom obdivu přihlížejících. Taky jsem to ještě loni nechápal a obdivně koukal, ale dnes už vím, že do studené vody se vchází snadno, je to mnohdy snazší než v létě. Vydržet ve studené vodě je však jiná kapitola...

Ve vodě děláme různé hlouposti, ledovou kru můžeme třeba použít jako desku. Pokud pořizujeme fotodokumentaci, pečlivě dbáme na to, aby na fotkách byl i led. Jinak není poznat, že je vlastně zima:-)

Trénujeme všechny styly a okolo jdoucí maminky s dětmi přesvědčujeme, že studená koupel je nejlepší lékař.
Z vody opatrně. Led klouže a ani cit v chodidlech není po koupeli ideální:-) Užíváme si příjemného zabarvení kůže.
Sekeru otřeme do sucha, ať je připravena na další koupel. Doma se zase zahřejeme a to je vše. Zimní vodě zdar! :-)

Zhodnocení roku 2008

Všichni bloggeři hodnotí své sportování za loňský rok jako zběsilí, tak se radši taky přidám, ať nejsem považovaný za podivína:-) Rok 2007 jsem hodnotil zde a začal jsem tabulkou. Tabulku sem dám i letos, a to hned dvojroční:-)



Jak všichni vidíte, ve všech směrech jsem se sportu v roce 2008 věnoval méně než o rok dřív. No ale nečekejte, že bych rok 2008 prohlásil za neúspěšný. Byl to dobrý rok! Možná jen trochu rozporuplný.

Co se běhání týče, tak na začátku roku se mi povedlo naběhat slušné objemy. Poprvé měsíční objem nad 300km, dostal jsem se do výborné formy, asi jsem opravdu měl na maraton kolem 3:20. V Paříži jsem však kvůli viróze formu neprodal. Aby tomu nebylo dost, s teplotou jsem nastoupil na Hejkalův memoriál, skončil jsem po něm po mnoha letech v posteli. A zlikvidoval si běžeckou výkonnost prakticky na zbytek sezony. Delší tratě jsem téměř nemohl běhat, únava, samé odpočívání. No, stejně bych nic nevyhrál:-) Ani běžecký podzim nebyl nijak ideální. Další zdravotní i jiné problémy, s podzimním maratonem ve Frankfurtu za 3:36 jsem tak nakonec spokojený. Bylo to asi maximum, jakého jsem mohl ten den dosáhnout. Ale přesto i v běhu jsem si posunul dva osobáky - na 1km:-) a na 25km. Pětadvacítka tempem 4:38 je asi nejlepším během roku. Naznačuje, že i v maratonu bych mohl ještě své maximum posunout. Uvidíme:-) Omezil jsem počet kratších závodů, pravidelně jezdím prakticky už jen na Běžce Vysočiny a to hlavně díky tomu, že tam běhají i mé tři ženské:-) Zatím mám pocit, že vyšší počet závodů byl přínosnější, já se v tréninku asi moc kochám a málo snažím. Třeba počet běžeckých akcí zase zvýším. Když půjdou ženské:-) Z běžeckých plánů jsem naopak vyřadil jakékoli myšlenky o ultra. Na to asi nejsem stavěn:-)

Cyklistika je trochu jiná kapitola. Přes malé objemy se mi podařilo docela slušně zajet Starobrno tour (-21 minut oproti roku 2006), Mamut tour se pak stal mým zatím nejrychlejším cyklozávodem, pěkný 206km/5000m cyklovýlet kolem St. Pölltenu pak doplňuje příjemné vyjížďky. Prostě na kole v nižších tepech se vcelku dalo nejen vydržet, ale i slušně zajet a projížďky mi po letech přinášely radost.

Plavu sice pořád tak nějak divně, ale časy se zlepšují a to je to hlavní:-) V dálkovém plavání jsem se na 3km za rok docela posunul - z 1:23 na 1:10. Pravda, cíl byl 1:00, tomu jsem se v některých dalších závodech přiblížil, ale... vzdal jsem je. Jednou jsem chtěl stihnout doplavání Kristýnky, párkrát jsem neskutečně promrzl a vzdát jsem asi musel. Stal jsem se tím asi nejčastěji vzdávajícím plavcem Českého poháru:-) Vzdávání závodů mne mrzí, začal jsem se proto více otužovat. I ve venkovní vodě. Plán byl vydržet tak do konce října, ale kupodivu...plavu v ní dodnes, ač je venku -5, voda má 1 stupeň a řeka už je prakticky zamrzlá. Dokonce jsem si troufnul vydat se i na závody otužilců, zatím na nejkratších tratích. Třeba je jednou prodloužím:-) Kromě původního cíle - posunout hranici tepelné pohody při letním plavání - jsem tak do svého repertoáru zařadil vlastně další sport. Jako by jich bylo málo:-).

"Hlavním" sportem je pochopitelně stále triatlon. Vrcholem roku byl ironman v Rothu a musím říci, že jsem se svým výkonem vcelku spokojen. Osobák jsem stlačil na 12:18, nejvíc k tomu přispěl slušný výkon na kole, ale i zlepšení v plavecké části. Cíl byl 12 hodin, k tomu chyběl hlavně lepší výkon v běhu. Upřímně řečeno jsem však rád, že jsem vůbec v tom počasí rozumně dokončil, 12 hodin třeba padne jindy:-) Kromě Rothu jsem vlastně absolvoval už jen jeden triatlon - Grafilit. Tento závod trochu "vybočuje" ze sezonního trendu - v plavecké části zlepšení, na kole to však ten den nešlo a když se mi nedařilo držet průměr 30km/hod, trochu jsem rezignoval, takže kolo je horší než v roce 2007. Ale zase jsem byl asi odpočinutý, tak se mi poměrně dobře běželo. Výsledný čas o 6minut lepší než o rok dřív. Prostě hezký den:-)

Kdybych měl říci, která sportovní akce se mi loni nejvíc líbila, kupodivu by to nebyl Roth, ten by skončil až na druhém místě. Nejhezčí pro mne byl 1. St. Pölltner radmarathon. Asi není rozumné vydat se na závod s délkou, která tvoří téměř 10 procent mého ročního objemu kola. O to víc je však pak krásný pocit, když člověk se skoro normálními převody dojede pod příšerný kopec a v klidu ho vyjede. Přijde kopec druhý, pátý, sedmý... a ono to pořád jede!!! Neskutečné. Krásná příroda, krásné počasí. Docela mi to zamotalo hlavu. Mám teď v hlavě takové dva hlasy:

Hlas1 (nadšeně) - Jezdi víc na kole! Jsi cyklista, ne běžec!
Hlas2 ( s despektem) - No to jsem zvědav, kde by se dal vzít na kolo čas. Brzy tma a ty furt v práci. Nedaří se ti jezdit ani půlku objemů z mládí a hraješ si na cyklistu!
Hlas1 (idealisticky) - Čas se najde! Holky jsou už docela samostatné a žena se bude na tebe aspoň těšit, když budeš doma jen občas:-)
Hlas2 (s opovržením) - Stejně neumíš jezdit venku v zimě. Hraješ si na vrchaře, sám jsi velký jak velehora a vozíš do kopců slušné závaží. Znáš nějakého vrchaře s 84kg? Nebuď směšný:-)
Hlas1 (unaveně) - Jo, nikdy nic nevyhraju, ale baví mne to. Jednou budu třeba po horách chodit jen pěšky, ale dokud můžu jezdit chci ještě nějaký ten kopec vyjet!
Hlas2 (nekonstruktivně) - Naivní snílku!
Hlas1 (nekonstruktivně) - Přizdisráči!

Víte, sám nevím, jak to dopadne. Možná se o tom něco dočtete i na tomto blogu. Každopádně v plánu na rok 2009 jsou napevno jarní maraton (zatím není definitivně vybrán) a Moraviaman. No a pak se hukáže! Tak ať vám to v roce 2009 všem taky plave, jede, běhá, skáče, otužuje se a já nevím co ještě!

A zase nové boty. Vánoční dárek?

Jedna z nejcennějších rad, kterou jsem jako běžec-začátečník pochytil je prostá - při běhu střídejte různé páry bot. Nejlépe různých výrobců či typů. Dělám to tak. Točím až pět párů v činné službě a když se mi zdá, že některé boty zlobí, běhám v nich jen kratičké tratě a brzy je vyřadím. Málokterý pár mi vydrží přes 1000 naběhaných kilometrů. Myslím, že díky tomuto postupu jsem stále schopný běhat, ač jsem náchylný k problémům s chodidly, koleny a i achilovkami. Prostě takový sportující hypochondr:-) Boty kupuji, i když zrovna žádné nepotřebuji. Prostě vidím dobrou cenu a dělám si zásoby:-) Když mne nedávno upozornil ten, kdo nemá jméno, že eastbay změnil podmínky pro poštovné, neodolal jsem a objednal dva páry Asics.

Asics GT 2120

V mé velikosti US11 váží 360g. To mne trochu překvapilo, myslel jsem, že budou o cca 20g lehčí:-) Prostě bota plná odpružení, na objemové, dlouhé běhy. Určením jako NB 846, Mizuno Wave Rider či Adidas Supernova Cushion. Asics má podobně jako Adidas hodně silniční podrážku, ani do lehkého terénu je brát nebudu. V botech "o řadu níž" Asics 1090 jsem běžel svůj první maraton, doufám, že si tyto oblíbím stejně:-)


Asics Gel Speedstar II
V US 11 váží 285g. V ČR jsem je nikdy neviděl, koupil jsem je naslepo a snad dobře. Svršek je typický Asics, bez nějakých zužování, tak typických pro lehoučké boty, což mi obvykle vadí. Zatím moje nejlehčí boty. Jejich určení je zřejmé - doufám, že jednou najdu boty lehčí 300g, ve kterých si troufnu stoupnout na start maratonu. Letošní maratonky Mizuno Elixir 2 by možná ještě nějaký běh vydržely, ale přece jen jsou těžší a starší:-)

Při mé spotřebě bot není divu, že se trochu dívám i na cenu, Asics prostě měl rozumné ceny. To, že jde o modely, které mají už svého nástupce mi nevadí. Našel jsem si nějaké ty slevové kódy a i s doplatkem DPH byl každý pár jen o pár korun přes tisícovku. Když jsem včera viděl Asicsy 2130 v obchodě za 3.500Kč, jen jsem zauvažoval, kdo takovou cenu dá. Pravda, je to novější model, ale já tolik prostě nedám:-) Na eastbay jsou Asics 2130 o 20 USD (400Kč?) dražší než 2120. Tedy pořád se dají koupit za méně než polovinu ceny v ČR.

A co mám s tím vánočním dárkem? Ne, boty pod stromeček nepůjdou. Jen jsem se s vámi chtěl podělit o radost z jiného předvánočního dárku. O pár dnů dříve byl spuštěn web 42195.cz. Web o maratonu. Pro maratonce. Jako jsem třeba já:-) O maratoncích. Jako jsem třeba já:-) Ano, opravdu, z obvykle dobře informovaných zdrojů jsem se doslechl, že tam brzy bude článek o běžci mé výkonnosti. Tak nějak úplně přesně. Prostě o běžci, co má osobák zatím 3:28:59. Bude stát za to. Fakt. Nenechte si ho ujít:-) Prostě si dejte nový web do čtečky jako já a je to:-)

Zimní plavání Olomouc 13.12.2008

V poslední době je se mnou pořád něco. Kvůli zánětu v uchu jsem v týdnu neplaval a ani moc neběhal. Raději jsem doma seděl na rotopedu. Pro ucho možná dobré, ne tak pro zbytek těla. Nachladil jsem se. To mi jde vcelku snadno, v naší domácí "tělocvičně" se netopí, bývá tam kolem 15 stupňů. Dobré pro sezení na kole, ale běda, jak zpocený sportovec sleze a nejde se hned osprchovat. No, co se dá dělat. V sobotu ráno jsem tedy vynechal oblíbený běh na Býčí skálu. Ale co s načatým dnem? Zajedu si zaplavat do Olomouce. Do řeky Moravy. Voda bude jistě tak studená, že to mé nachlazení vyléčí, o léčbě studenou vodou se přece tolik píše:-) Kristýnce odpadl ranní plavecký trénink, takže prý taky pojede do Olomouce. No, proč ne. Sto metrů jí neublíží, i když ven teď "trénovat" nechodí. Víc ve studené vodě ani plavat nesmí. Já občas do Svratky skočím. Tak si dám 250 metrů. Já smím, jsem starší:-) Divný pocit, hlásit se na delší trať než Kristýnka:-)

Vyjíždíme až po obědě. V Olomouci chvíli váhám, jestli jedu správně, ale když vidím na ulici lidi v plavkách, je jasné, že jsem se zase skvěle trefil. Máme jen čtvrthodinku na převlečení a pak hurá do vody. Tedy až po nástupu. Ředitelem zdejšího závodu je Ladislav Nicek, v pětadevadesáti letech mluví stále jako kniha. A už je čas skočit do vody, první tratí je stovka. Kristýnka jde statečně do vody, sklouzává po kameni a je první namočená až po nos:-) Startér ji však nenechává dlouho čekat a už vyráží. Kraulem. Nechápu, mně se moc nechce v takové vodě namáčet hlavu:-) Kristýnka si dělá na ostatní okamžitě náskok, za půlkou předplavává Ladislava Nicka, který dnes plave jen padesát metrů a už je venku z vody. Ani si to neužila:-) A evidentně ani neprochladla, je nějak moc čilá, je mi zima víc než jí. Jdeme raději dovnitř. Zázemí je v budově školy, krásné teploučko, teplá polévka, pohoda. 250 metrů je až poslední v pořadí, do školy se postupně trousí plavci z tratí 750 i 500m. Někteří v pohodě, jiní se pěkně klepou. Začínám být nervózní, zvládnu vůbec svoji trať?

Foto z akce - jen tolik vody protéká Moravou v prosinci:-).

Naštěstí nemám moc času na pochyby, už musím na start. Voda má 3,8 stupně, ale přijde mi teplá, lezu do ní statečně. Možná díky 5 stupňovému vzduchu. Start! A já ještě nejsem namočený. Chvilku počkám, až všichni odplavou. Inu, opět chyba, toto není triatlon a přece jen řada zimních plavců je pomalejší než já. Zkouším kraula a dostávám se na druhé místo. Umístění dnes není důležité, čas a pořadí se měří jen na delších tratích. Ale stejně mám ze svého umístění radost! Ne však dlouho, brzy cítím, že kraulem to celé nedoplavu, rychle ztrácím tepelnou pohodu. Přecházím na prsa a zařazuji úseky, kdy nenamáčím hlavu. Hned je to lepší. Jen přicházím o své druhé místo a propadám se na páté:-). Cítím náběh na křeče, dnes chci bezpečně doplavat, znovu zvolňuji. Přes poměrně malé úsilí se cíl docela blíží. Možná malinko pomáhá proud dnes na pohled líné řeky. A já můžu ven! V prosinci venku uplaváno 250 metrů a mně ani není žádná extra zima! Možná ze mně bude jednou otužilec. Dnes však ještě ne. Po příchodu do školy se klepu evidentně nejvíc ze všech. Zařazuji tréninkový výběh schodů, čaj, kafe a ... dobrý. A ten pocit, že jsem se tak nějak překonal, to prostě v Tescu nekoupíte. Asi si ještě někdy s otužilcemi zaplavu. Jen co doléčím to hloupé nachlazení:-)

Plavecký kemp Etriatlon VII - 5.-7.12.2008

Další plavecký kemp pro mne začal vlastně už ve středu. Poprvé na podzim jsem si vyrazil ostřeji zaplavat do Lužánek. Na dlouhou dobu neplavání dobrý, jen mne překvapilo, že mne píchá v uchu. Co to je? Záněty středního ucha jsem jako dítě míval, toto však vypadá jinak. Po konzultaci s internetem to vidím na zánět vnějšího zvukovodu. Do vody by se s tím nemělo. Jenže kurz je zaplacen a rizika nejsou zase tak hrozná. Asi budu mít po kurzu nějakou dobu po plavání, to vydržím:-) Kupuji si ucpávky do uší a hurá na kemp.

V Chrudimi v pátek večer vše jako obvykle, už při příchodu zjišťuji, že kde kdo čte můj blog a poznává nás. Není prostě pro bloggera jednoduché vyrazit si inkognito se slečnou:-) Upřímně řečeno budíme trochu rozruch. Máme totiž na sobě trika s nápisem "MČR v dálkové plavání na 5km", což mezi lidmi učícími se plavat budí respekt:-) I Petr Valeš znejistí a ptá se, jestli jsem plaval pětku. No neplaval, ale triko jsem dostal i za odplavaný kilometr:-) Ale hurá do vody, nejdřív je potřeba se rozřadit. Svůj letitý souboj s hranicí 4 minut na 200m dopředu vzdávám, přesto se mi daří zaplavat zatím nejlepší kempový čas 4:06, nohy pak 1:29. Kristýnka chce zápolit s hranicí 3 minut, ale v naší pomalé rozplavbě nemá tahouna, plave 3:10 a 0:54. Kristýnka bude jistě v prvním družstvu, já se raději ani nejdu dívat, zda mi to vyjde na druhé. Jestli budeme v jiných polovinách účastníků, dost nám to pobyt znepříjemní. Ale zázrak - jsem ve dvojce, pochopitelně se spoustou lepších plavců než jsem já. Třeba i s Mondem:-) Ale nebojím se, vím, že zaplavat 200m není všechno, mně přece jen v průběhu kempu už tak nedochází síly, třeba nebudu ve družstvu poslední:-) Po plavání se dozvídám Kristýnčin neuvěřitelný zážitek - ve sprchách ji další plavkyně zpovídají, kolik jí je. Jestli 16 nebo až 18? A kde přišla k o něco staršímu příteli. Pětadvacetiletému!!!:-D Neskutečné, jak se něco takového může opakovat. Asi mládnu:-)

Večer cítím podstatné zhoršení ucha, ucpávky moc nepomohly. Mám vůbec v sobotu plavat? Zkusím aspoň sobotní dopoledne s natáčením, ať se vidím v plné kráse:-)

Sobota dopoledne rychle ubíhá, trochu sleduji Kristýnku v prvním družstvu, plave na čele, to jí úplně nesvědčí. Škoda, že tu nejsou lepší plavci, které by musela dotahovat. Třeba příště:-) Při natáčení se cítím velmi těžkopádně, no to zase bude:-). Kupodivu při promítání výsledek není zase až tak děsivý. Teda možná pro opravdové plavce jo, ale měli byste mne vidět na prvních kempech:-) Prostě mám pocit neustálého zlepšování, jsem se sebou vlastně spokojen. Jako obvykle:-)

No klidně se podívejte - takhle plovu:-)

A tady je Kristýnka

Kapu si do uší a přemýšlím, zda jít odpoledne plavat. Kdyby se tak dalo zabránit vodě téct do uší! Napadá mne šílená myšlenka - pod neoprénovou čepičku, kterou používám na otužování, voda skoro neteče. Čepičku mám náhodou v autě, odpoledne na bazéně ji nasazuji a budím zaslouženou pozornost:-) Čepice pomáhá, cítím se při plavání mnohem líp, jen ta voda je najednou nějak abnormálně teplá. Při intenzivních úsecích se skoro přehřívám. To jsem ještě nezažil:-) Pohodové plavání narušuje jen zábavná historka při několikátém úseku jen nohama - dostávám křeč. To není nic nového. Nové je umístění - velmi intenzivní křeč se zakusuje do zadní strany stehna. Svět je prostě plný nových zážitků:-) Čepice však pomohla, ucho se nezhoršuje, půjdu plavat i v neděli.

Nedělní plavání je už docela snadné, nějak mne ty kempy přestávají unavovat:-) Zábavné je, že na úplný konec bude ještě jednou oblíbených 200m VZ na čas. Začínám zvolna a rozvážně, přesto Jana, která byla v pátek rychlejší je o fous za mnou. To mne tak povzbuzuje, že po 100metrech zvyšuji úsilí, což se ukazuje být jako naprosto debilní nápad. Jana mi uplavává a já končím v čase... 4:06:-) Mezičas na 100m byl 1:52. Příště to poplavu celé volně a pod 4 to být prostě musí:-)

Nemám však úplně jasno co dál. Kempy jsou fajn, ale bez Kristýnky by se mi na ně asi nechtělo. Ta je dnes už o několik tříd lepší než já a dá se čekat, že do jara opět výkonnostně poskočí. Potřebovala by také trénovat s lepší skupinou - prostě s plavci, co umí 200m dost pod 3 minuty. Jestli se však přihlásíme na "lepší" kemp, nebudeme ve stejné polovině, což nám dost naruší pobyt. No, něco vymyslíme. Do jara času dost:-)

BBP Běh 17.listopadu - 22.11.2008

První závod letošního ročníku BBP zastihl náš rodinný tým jako obvykle zcela nepřipraven. Naše největší želízko Terču ráno odvážím na volejbalový zápas, Lenka při pohledu z okna rovnou říká, že nikam nejede. Prý si zaběhá u domu. No to jsem zvědav:-) Kristýnka se mnou sice jede, ale rovnou lze očekávat, že její výkon nebude ideální. Naposledy byla běhat na závodě Běžce Vysočiny 24.10. To není nic nového, sama neběhá, jen chodí po závodech. Ale poslední dva roky běhala při basketbalu. Ten letos výrazně omezila. Holek jejího ročníku narození je málo, nedají dohromady tým. Je proto přiřazena k mladším dorostenkám. Prosadit se oproti o dva roky starším holkám, které jsou staženy z celé Moravy do basketbalové třídy sportovního gymnázia je prakticky nemožné. Trenér Kristýnku nestaví do zápasů a ta udělala asi to nejlepší, co mohla - začala znovu víc plavat a basketbalové tréninky výrazně omezila. Já jsem od Frankfurtského maratonu taky vlastně neběhal, mám naběháno 46km. Ne za týden, za 4 týdny. To bude výkon:-)

Červená čepice - nový vzácný běžecký doplněk. Cena za 3.místo v Běžci Vysočiny.

První závod BBP býval obvykle na Palackého vrchu, letos si správci stadionu postavili hlavu. Masový závod tam není vítán. Že by areál na Palackého vrchu byl postaven z jiných než státních peněz? Vychovávají tam olympijské vítěze, že jim hobíci nevoní? Fuj, vysokoškolští bafuňáři, styďte se. Pořadatelé z TriLam si poradili a závod přesunuli do Kuřimi. Dobré zázemí, zkušení organizátoři. Jen možná až příliš náročná trať. No, nepředbíhejme.

Při startu starších žáků sněží míň než před chvíli:-)

V Kuřimi jsme tak akorát, abychom přijeli do nejhustšího sněžení. Obvyklé počasí BBP - žákům sněží, dospělým bude jistě svítit sluníčko:-) Kristýnka si jde statečně pro číslo. Nejvíc sněží nejmenším žákům, starší žáci už to mají lepší:-) Je tu start a houf běžeckých nadějí mizí za zatáčkou. Kristýnka má jako jedna z mála krosové boty, zároveň je však oproti ostatním těžká a nezvyklá běhu na tomto povrchu, už v prvním kole ze tří přechází do chůze. Ztrácí tím kontakt s posledními, ale v klidu se zase rozbíhá a rozumným tempem dokončuje celý závod. V cíli si nestěžuje na nepřízeň osudu a je spokojena s body za deváté místo. Já myslím, že dobrý:-)

Nástrahy počasí zvládnuty perfektně.

Potkávám spoustu známých tváří a vyměňujeme si tolik důležitých informací, že se pomalu ani nestíhám před svým startem rozběhat:-) No, dnes je to stejně jedno. Start dospělých se mírně posouvá, jako každoročně je při prvním závodě velká fronta na prezenci. S menším zpožděním vybíhám docela s obavami, zda mi to vůbec poběží. Abych pravdu řekl, pocitově docela mizerie. Ale vidím kolem sebe obvyklé soupeře, tak to není asi taková tragedie. Sváťa je dokonce za mnou. Asi kvůli špatně zvoleným botám:-) Čerstvě napadaný sníh je rozdupaný, uklouzaný, trať je docela náročná, kopcovitá, vidím několik pádů. Je asi jen věcí statistiky, kolik takových pádů špatně dopadne. Pomalost svého běhu připisuji své obezřetnosti a hned jsem se sebou spokojenější:-) První kolo za 25:24 překonává mé očekávání. Po náběhu do druhého kola vidím dokonce pár běžců pochodovat. Jsem na sebe hrdý, protože to nemám zapotřebí, pomaličku je předbíhám. Únava se stupňuje, kopců snad přibývá, po pár minutách v prudkém stoupání pochoduji kousek i já. No co, nemám natrénováno:-) Blíží se obtížný seběh v listí. Víte, budu ho muset běžet naplno. Mám k tomu důvod. Sváťa je pořád ještě za mnou:-) Jenže zjišťuji, že mám rozvázanou botu, na kroskách jsou fakt hrozné tkaničky. Sváťa mne dobíhá a já tak přicházím o možnost čestně prohrát v jeho očekávaném drtivém finiši:-) A taky jo, sotva jsme pod kopcem, Sváťa mi utíká. Už je tu cíl, nespadl jsem, jsem se sebou spokojen:-)

V druhém kole už toho mám fakt dost. (foto Forest)

Čas 52:38 na této velmi náročné trati je nakonec lepší, než jsem očekával. Tepy průměr 156, max 165 ukazují, že úplně odfláklé to nebylo. Dnes mi to stačilo na 145. místo z 200 dokončivších (8 vzdalo?), v kategorii 36. ze 46. Beru a těším se na další závod:-)

Upřesnění na základě vyžádání Lenkymanželky - v sobotu nešla nikam. V neděli překvapila celou rodinu a vyběhla do nepříjemného počasí. Třeba z ní jednou bude běžkyně:-)

Plumlovský návrat 15.11.2008 (zimní plavání)

Kdyby mi někdo při červnovém plavání na Plumlově řekl, že se sem za pět měsíců vrátím, považoval bych ho za blázna. Inu, doba je zlá a i po čtyřicítce je potřeba jít vstříc novým výzvám:-) Prostě v poslední době se snažím trochu otužovat. Nepředstavujte si mne však jako otužilce plovoucího mezi krami. Ráno se sprchuji studenou vodou, občas se jdu namočit do Svratky. Opravdu jen namočit. Zatímco ostatní otužilci v ní plavou desítky minut, já se hrdinně ponořím, udělám pár temp a hurá ven. Při každém takovém zážitku si uvědomuji, že běžet ultramaraton na Sahaře by pro mne bylo snazší. Jak krásně se mi třeba před pár lety běhalo v poledne v Atlantě v nějakých +40stupních! Nicméně i má otužilost se zlepšuje. Navíc občas se mnou jde otužovat i Kristýnka. No a protože mistryně republiky zjistila, že v zimním plavání se dá i vyhrávat, tak mne vlastně k návratu na Plumlov přesvědčovala ona. Hrozné dítě:-).

Vypuštěný Plumlov s Kristýnkou v popředí. Nebýt zimní bundy, vypadá to na letní den:-)

Prostě v sobotu vyzvedávám Kristýnku ráno po plaveckém tréninku na bazéně a míříme na Plumlov. Mlha se rozpouští, vypadá to na hezký den. Úplně na koupání:-) Přehrada je částečně vypuštěna, uprostřed plochy chodí rybář. Snad je někde i víc vody:-) Bójky vymezuji 250 metrový trojúhelník, vypadá malý, rozhoduji se plavat celé jedno kolo a nespokojit se se 100 metrovou vzdáleností pro úplné začátečníky:-) Sám se své odvaze divím:-) Kristýnka plave také 250metrů, naše trať je až poslední, tak zatím koukáme na ostatní, nejdřív 100 metrů, pak 500, dvě rozplavby na 750 až po královskou trať 1km. Všem jde to plavání nějak moc jednoduše, nikdo se neklepe. No počkejte až poplavu já, ukážu vám, jak se dá roztřást zimou:-)

Nejstarší a nejmladší závodník. 95-14=81. Znáte jiný sport, kde se sejdou borci tak rozdílného věku? A to někdy v zimě plavou mimo soutěž i méně jak desetileté děti, rozdíl věku se tím přiblíží až k 90...

První rozplavbu na 750m ovládli plavci Lokomotivy Brno, obsadili první tři místa. Dobrej oddíl:-) A to se prý předseda na tuto trať přihlásil omylem, původně chtěl na kilometr.

Kristýnka před startem. Ještě si však půjčila neoprenovou čepičku. Jediný kousek neoprenu, který lze v zimním plavání použít.

Přiznávám, že se našeho startu trochu obávám, konečně je tu čas jít do vody. Jde to velmi snadno! Přece jen Plumlov má teploučkých 9,5 stupně, tréninková Svratka je už o dva stupně studenější. Jdu do vody v pohodě, skoro snadněji než v létě:-). Po startu nechávám všechny odplavat a zkouším se celý ponořit. Ani obličej mi nemrzne. Prvních pár temp plavu rozvážně, ve studené vodě mívám problémy s dýcháním, dnes dýchám na dva záběry, kupodivu bez problémů. Zavazí mi jeden dorostenec, kupodivu jsem o délku paže před ním, rozhoduji se mu uplavat. Zrychluji a jde to! A asi bych se mu měl omluvit, zavazel jsem já. Při nádechu jen vlevo prostě točím mírně doleva:-) Ale už točím kolem první bójky, vydávám se na nejdelší úsek "po přeponě" trojúhelníka. Prvotní nával zimy zmizel, vypadá to na pohodové plavání. Trochu mne mate, že nikoho před sebou nevidím. Nemůžu se dočkat další bójky, pořád kontroluji vzdálenost. Najednou si uvědomuji, že jsem se podíval na bójku, ale vůbec nevím, jak je daleko! Nejsem už u ní? Podívám se ještě jednou - ne, ještě deset metrů. Hodně divný zážitek. Že by začátek zmatenosti z prochlazení? :-) Soustředím se, poslední bójka se zdá být znovu blízko. Tělem mi probíhají divné vlny energie, na klepání zubama to však zatím nevypadá. Zdá se mi, že někoho slyším za sebou. To je divně, když jsem vystartoval poslední:-). Cítím trochu náběh na křeče, přestávám používat nohy a snažím se zrychlit frekvenci rukou. Mírná křeč do chodidla mne chytá deset metrů před cílem. Legrace:-) Jsem rád, že jsem v cíli, nikdo mne nepředplaval, honem ven z vody. Asi jsem opravdu mírně zmatený, nevidím své věci, náš předseda mi je ochotně podává. Ale jen co se utřu, jsem zpět ve své kůži:-) Svítí sluníčko a je mi fajn. Já uplaval v listopadu VENKU 250 metrů! Já jsem tááááák dobrej:-) Nejsem já náhodou už otužilec? Asi ještě ne. Devět stupňů, to je vlastně teplá voda:-) Na Plumlově jsem se tedy klepal zimou jen před dvěma lety po své první trojce na dálkovém plavání. Voda měla tehdy 23 stupňů.

Kristýnka je se závodem také spokojena, skončila třetí. Čekáme proto na vyhlášení. I já si beru účastnický diplom a s překvapením zjišťuji, že jsem doplaval hned za Kristýnkou. Čtvrtý. Ve vodě jsem vydržel pět a půl minuty:-). Co na tom, že odstup od Kristýnky je 1,5 minuty:-) Vůbec nevím, kde jsem ty ostatní předplaval. Muselo to být asi hned za startem, na trati jsem nikoho nemíjel.

No a co dál? Uvidíme:-)

Vyhlášení vítězů 250m (fota autor, M. Kýr a Spartak Přerov)

Frankfurt marathon 26.10.2008

Frankfurt am Main nepatří mezi německými městy mezi mé oblíbené. Přijde mi trochu bez atmosféry - rádobymrakodrapy naházené do staré zástavby, atmosférou to není ani hučící velkoměsto, ani město, kde na vás dýchne historie. Proč jsem si vybral pro maraton právě Frankfurt? Nevybral, byl mi vybrán:-) Niktomuž plánoval pokořit 3 hodiny právě zde. Já se jen přidal. Rovinatá rychlá trasa, fůra účastníků, proč ne. Rozhodnutí padlo s předstihem o prázdninách, kdy bylo možné vybrat ze spousty hotelů. Zvolil jsem hotel velmi blízko startu a cíle, budu to mít bez velkých přesunů:-) Navíc jsem si v hotelu domluvil pozdní check-out. Po závodě se osprchuji jako velký kluk.

Na podzim se mi obvykle běhá z celého roku nejlíp. Je to asi tím, že koncem léta zazimuji kolo, do bazénu se mi nechce, tak jen běhám. Letos se mi dařilo jakž takž běhat do půlky září. Brněnskou 25 jsem odběhl tempem 4:38/km. Říkal jsem si přidám objemy a zkusím jen o malinko pomalejším tempem odběhnout celý maraton. Ale ouha. Nejdřív začaly stávkovat chodidla - při delších bězích bolest jako loni v Mnichově. Delší výběhy jsem trochu omezil, zařadil jsem do služby nové Mizuno Wave Rider 10, trochu to pomohlo. Mé pracovní vytížení je také největší na podzim. Letos pracovní stres umocnily kroky našeho dodavatele. Ke stresu pracovnímu se přidal i stres osobní. Moje maminka těžce onemocněla. Začaly mne hodně bolet záda, uvažoval jsem o vysazení běhu. Maminka zemřela 3.10., pohřeb byl o týden později. Špatně jsem spával, tak jsem i přes bolest zad běhal pořád, abych se trochu unavil. Záda se mi podařilo jakž takž rozcvičit v půlce října. Poslední tři týdny před maratonem jsem zařadil i intervaly, z nich bylo jasné, že jarní běžecká pohoda je v nedohlednu. Ale slíbil jsem, že do Frankfurtu pojedu, tož pojedu. Sám. Týden před startem vzdal letošní účast Niktomuž. No co už:-)

V sobotu ráno vysazuji Kristýnku ve městě. Jede si zaplavat do studené vody do Pardubic. Baví ji vyhrávat:-) A já mířím do Frankfurtu. Dnes mám půjčenou navigaci, aby mi usnadnila v cílovém městě orientaci. Navigace nějak nemusím, možná proto se mi snaží ta vypůjčená zalíbit. Už na D1 najednou nekompromisně prohlásí, že mám uhnout z dálnice. Hlášení v rádiu, že dálnice je na 66.km neprůjezdná následuje až o chvíli později. Bez časové ztráty pokračuji do Německa, když mne navigace podruhé svádí z dálnice, slepě poslouchám. Asi kvůli té hlášené koloně. Následuje úsek A3 mezi Würzburgem a Frankfurtem. Jel jsem po něm mockrát, je tam stejně hnusný provoz jako na D1. Tuto dálnici už začali rozšiřovat o pruh, je tu proto několik zúžení. Vidím kolonu, navigace mlčí, tak nesjíždím. Trávím v koloně přes půl hodiny. Patnáct kilometrů před Frankfurtem. Kdybych sjel, dávno bych tam byl:-) Navigace se pak pod mrakodrapy zasekává. Díky tomu si dám o jedno kolečko centrem víc. Hotelové parkoviště za 12€/den plné, nechávám stát auto zdarma přímo před hotelem. O víkendu se tam smí stát, jen je třeba se vyznat v těch deseti zákazech:-) No prostě jsem v hotelu o půl páté a spěchám pro číslo. Zázemí maratonu je na výstavišti, což je fajn. Spousta místa, teplo v halách. Vyzvednutí čísla bez front. Ztratil jsem svůj čip, bez problémů získávám nový. Oficiální triko značky Asics je pěkné, škoda jen, že je černé. Raději bych světlou barvu. Obhlížím Expo, docela velké, ale nic extra zajímavého. Poprvé vidím za rozumnou cenu boty Brooks, dnes však nemám chuť nakupovat. Beru jen holkám slevněná funkční trika. 10€ je dobrá cena, snad jim padnou. Jdu na pasta party do haly, v níž budu zítra finišovat. Velká hala s místy pro diváky, velkoplošná televize, neustále probíhají rozhovory s favority. Dozvídám se perličky typu na počasí nezáleží, je to o mentální síle a podobně. Asi nemám moc mentální sílu, mám z počasí obavy. Ale jinak je příjemné poslouchat, jak se kdo připravoval. Ti favoriti to běhání děsně žerou:-)) Já jím jen nudle, ty nejsou nic moc. Do zatím nejlepší pasta party v Rothu to má hóóódně daleko. Jsem z těch akcí už nějak zmlsaný:-) Pivo dnes jen nealko a jdu spát.

V noci se mění čas zpět na zimní. Hodina spánku navíc přichází vhod, ráno volím variantu dvou snídaní. Napřed dobroty na pokoji, o hodinu později hotelová snídaně. Na internetu sleduji po deseti minutách aktualizované počasí a předpověď. Pršet nebude, má být zataženo, v době závodu 8-13 stupňů. Úplně přesně, jak Niktomuž předpověděl už v červenci, je dobrá rosnička:-) Pro mne to znamená dlouhé triko, beru podkolenky, kalhoty po kolena a i nové coolmaxové lehoučké rukavice z produkce Tchibo. Až půl hodiny před startem vycházím z hotelu. Mám to kousek:-) Je pořád chladno, raději se ještě na deset minut schovávám do haly. V zázemí výstaviště je narváno, hezkých pár tisíc maratonců, štafetáři, doprovod. A všichni v teple. To výstaviště je fakt dobrý nápad:-) Jdu hledat svůj startovní koridor. Tady narážím trochu na problém, můj koridor 3-3:30 má jméno hlavního sponzora závodu - Dresdner Kleinwort. Cedule s tímto jménem jsou všude, není jasné, co označuje koridory. Označení barvami či jinak by bylo vhodnější. Někam si stoupám, že bych šel ještě dopředu? Ale ti vepředu mají strašně nízká čísla. Já vysoké - téměř ďábelských 6660. Vedle mne jsou samí štafetáři. Že by koridory byly ohraničené balónky? Zkouším postoupit dopředu - jo, slečna mne pouští. Patřím tam. Ale na pozici na startu nezáleží. Tento maraton dělá pořadí důsledně podle čistých časů. Gun time se vlastně nedá nikde ve výsledcích dohledat. Jen v sms zprávě pro účastníky je uveden čas proběhnutí cílem - např. 13:38:25, z něj se dá gun time dopočítat, pokud byl start přesně v deset:-)

Startovní dělo má zřejmě tlumič. Výstřel jsem neslyšel:-)

Startovní výstřel jsem asi zaspal. Že je odstartováno chápu podle toho, že jsou vypuštěny balonky. Startovní koridor je úzký, ačkoli je to pár metrů, tak na startovní čáru pomalu pochoduji přes dvě a půl minuty. Od startu však v pohodě běžím s běžci podobné výkonnosti, žádné mačkání, žádné překážení. Podle GPS to mám k hotelu 650 metrů, auto mám zaparkované deset metrů od tratě, pořád tam je, no pohoda:-) Přes nepříliš dobrou přípravu doufám, že by mohl padnout i můj osobák 3:29. Nevím však, na jaký čas přesně běžet, tak běžím první tři kilometry volněji s tím, že pak nastavím tempo podle tepů. Velmi mne překvapuje, že na metě 3km má moje GPS 3,3km. Nechápu proč. Zmáčkl jsem si hodinky až na startovní čáře. Tempo dle hodinek docela rychlé, oficiálně je to horší. To je jedno, nastavuji tempo na 150 tepů a pokračuji. Dav se rozvolňuje, můžu si všímat okolí. Jako obvykle běžím mezi spoustou žen. Štíhlé němky jakoby vyběhly z obálky welness magazínu. Pak mne předbíhá žena zhruba mých parametrů. Tedy jen co se váhy týče - zhruba 80kg má naskládaných tak do 160cm výšky. Podle lýtek bývalá atletka. Pomerančová kůže na stehnech jí vůbec nebrání v tom, aby mi prostě utekla. Ach ta německá atletická škola:-)

Frankfurtské panorama.
Já a Frankfurt:-)

Na osmém kilometru trať mírně stoupá. Jako v Paříži? Oproti kilometrovníkům mám víc už skoro o půl kilometru. Tento maraton opravdu kratší nebude:-) Držím se důsledně tepů. Třeba konečně jednou zaběhnu maraton s vyrovnanými tepy. Začínám Frankfurtu přicházet na chuť, díky mrakodrapům člověk pořád zhruba vidí, kde je a panorama není tak činžákově fádní:-) V protisměru vidím čelo závodu, keňanů dneska přehršel, nezdá se, že by jim nějaký evropan stačil.

Čelo závodu - samý keňan.

Vracíme se k hotelu, auto tam pořád je:-) a hurá jinými uličkami zase pryč. Čas na 10.km ukazuje, že ani malé zlepšení osobáku dnes není reálné. No, to je fuk. Zajímá mne hranice 3:23 a na tu dnes nemám. Tak můžu běžet v klidu. Na tep 150. Po mostě běžíme na druhou stranu řeky, tato část města se mi líbí ještě víc. Místy vypadá jako Mnichov, jen těch parků je tu míň:-) Sleduji několik běžců v dresech Ironman, vhodných víc do havajského než do dnešního klimatu. Podle barvy kůže je triatletům mírně chladno, ale triko si prostě nevezmou. Ironman je jejich život. Tak daleko teda nejsem a stejně jim stačím. Jsem dobrej:-) A rukavice si nesundám! Na občerstovačce mi občas vyšplíchne voda z kelímku, rukavice rychle uschnou a ruce nemrznou. Zkouším pít i jonťák, ale nemůžu ho. Ne že bych si nechtěl jonty potřísnit rukavice, prostě nesedí mému zmlsanému žaludku. Kdyby tak bylo na pití něco jiného než voda! Beru si aspoň vlastní gely, jimiž jsem jako obvykle opásán. Na občerstovačkách jsou jen banány a sušené ovoce. Na to bych maraton dobíhal jen těžko. Jsem na půlce za víc než 1:45, tak pomalu jsem dlouho neběžel. Přitom mi běh pomalý nepřijde. Dobrá zpráva je, že cítím, že dnes doběhnu bez chůze. Aspoň něco.

Výborná technika a také nasazení byly základem mého úspěchu:-)

Vracíme se po mostě zpět na původní stranu řeky. Na mostě sdílíme silnici s auty, dělí nás jen kužely. Auta jedou neskutečně pomalu a ohleduplně. Třicítkou? Že by němci byli až tak ohleduplní? Ne tak úplně. Na začátku mostu stojí policejní auto s mávajícím policistou, každé auto u něj musí skoro zastavit. Za ním cedule s omezením a nápis pozor kontrola radarem. Z dálky viditelný radar stojí o kus dál. Jednoduché, účinné. Německé.

Proběhnutí starší zástavbou.

Někde po půlce trati se na občerstovačkách objevuje i Coca Cola. Skoro zázrak, přesně to potřebuji! Tímto oficiálně děkuji firmě Coca Cola, že kromě popových pitomostí sponzoruje i rozumné akce:-) Hned se mi běží líp. Poblíž třicátého kilometru jsem snad v největší pohodě a dosahuji velkého sportovního úspěchu - dobíhám vodiče s balonkem 3:29. Podle mých hodinek má zpoždění, ať už startoval v kolik chtěl:-) Za občerstovačkou se musím této skupinky pustit, protahuji záda, pomaličku ztrácím na vodiče metr za metrem, avšak vidím ho až asi do kilometru 38. Cíl je blízko a mně je fajn. Úplně uvolněný sleduji vliv hudebníků na mé pocity. Normálně mne bubnování nechává chladným, ale dnes dopředu vím, jak na mne nějaký rytmus zapůsobí. Nemám zkusit africké tance? Někdy jindy. Hlavně doběhnout do cíle, začínám mít trochu problémy, cítím náběh na křeče. Přede mnou člověk s drobným postižením - kulhá na jednu nohu, rukama hýbe nahoru dolu místo dopředu dozadu. Má velmi rovnoměrné tempo, využívám ho jako vodiče. Trať znovu mírně stoupá, jestli to bude pokračovat, křeči nezabráním. Kolem 40.km přichází záchrana v podobě klesání. Mám mizerný čas a užívám si běh. Koukám po ženských a je mi fajn. Asi maratonské endorfiny.

Finiš v hale.

Kousek před cílem vytahuje štafeta přede mnou českou vlajku, kdo ví, jestli to není můj osobní doprovod:-) Bohužel v cílové rovince mají spoustu sil a utíkají mi. Já dobíhám do haly rovnoměrně, oceňuji teplo po doběhu, dostávám krásnou medaili, beru si občerstvení a mizím na hotel. Na výstavišti se dá i osprchovat, to já dnes můžu na hotelu. Dnešní recepční je sice oproti včerejší nepříjemná, ale to je fuk. Osprchovaný vycházím ven, kupuji za .99€ výborné kafe a s kelímkem v ruce se chvíli kochám pohledem na neslábnoucí proud běžců. Na velkých maratonech se mi moc líbí, jak většina běžců musí ještě běžet, když já už jsem dávno v cíli. To si na malém závodě neužiju:-)))

Ulička s mým zaparkovaným autem je uzavřena závorou. Páchám zločin a pod dozorem policie přejíždím do protisměru přes vyvýšený tramvajový pás v místě, kde to jde. Na přechodu pro chodce. Policista mne sleduje s pochopením. Asi je rád, že jedu na zeleného panáčka:-) Cestou zpět je mírný nedělní provoz, v Brně jsem krátce po deváté hodině i s večeří po cestě. I spolková země Hessen je prostě blízko. No kam já pojedu na jaře? Uvidíme:-)

Další hezká medaile do sbírky. Zlatá:-)

Ještě pár údajů - Garmin 305 mi naměřil 42,8km, což motionbased svými korekcemi přepočetl dokonce na 43,5km. Závěrečných sto metrů v hale pomiňme, prostě je to divný výsledek. Trať má poměrně dlouhé rovné úseky, gps by zde měla být velmi přesná a podle logiky věci by měla naměřit méně či maximálně opravdu 42,2. Divné. Podle motionbased jsem prostě běžel tempem 4:58 jako loni v Mnichově! No, to je fuk. Prostě trať má určitě minimálně 42.195m. A víc možná o větší fous než je zdrávo:-) Rozdíl vznikl možná až letos, loňské kilometrovníky byly místy vidět a byly o kus jinak, zřejmě drobná změna trati. Se svým časem 3:36:15 jsem skončil na 2.997 místě z 9466 účastníků, tedy v třetině startovního pole. No kdy se mi něco takového zase podaří:-) Předběhl jsem i spoustu štafet:-) Konkrétně přede mnou bylo 126 štafet z celkem 312:-) I ve věkové kategorii M40 docela dobrý - 762. místo z 1880. Myslete si co chcete, jsem dobrej:-)

Můj běh si můžete prohlédnout i na videu

Obvyklá tabulka.