úterý, října 30, 2007

Týden 43/22.-28.10.2007

I plavecký kemp minulý týden ukázal, že bude potřeba víc odpočívat. No, venku stejně pořád mrholí, tak mi to šlo samo:

Pondělí - 0-0-5 Večer vyklusávám pětku. Musím se do ní nutit, nohy pořád stávkují. Pocitově mizerné, časově 26:57 kupodivu slušné. Že bych rychlost úplně neztratil?
Úterý - 0-8-0 Ráno masáž. No prostě se věnuji regeneraci:-) Večer 16 minut na rotopedu, strečink. Konečně se cítím líp.
Středa - 2,2-3,8-0 Cílem ranního plavání je zkusit odplavat hodinu a půl. Po kempu první plavání bývá hrůza, je i dnes. Cíl brzy přehodnocuji, zejména když cítím náběh na křeče. Po 1:10 stačí. Křeč mne přesto dohnala při vylézání z bazénu. Fakt budu víc odpočívat:-) Večer chvilička na rotopedu na rozehřání svalů a pokus je protáhnout.
Čtvrtek - 1,6-0-0 Ráno zase plavání, už je to lepší. Avšak jen pocitově, když si zkouším na závěr změřit 200VZ, je to ostuda - 5:15:-( No, snad se budu už jen zlepšovat:-). Obvykle při větším plaveckém objemu cítím hlavně ramena, tentokrát hlavně předloktí. Možná je to dobrá zpráva a ramena se uvolnily:-) Večer sauna. Jak se sníží objemy, je najednou dost času na regeneraci.
Pátek - 0-0-9,8 Poslední závod Běžce Vysočiny. S vypětím sil před Hejkalem, tak asi dobrý:-)
Sobota - 0-0-10 Dva víkendy jsem nebyl doma, mám nějak moc restů. Vypustit závlahu, rytí, přezutí auta... Večer si dám desítku přes Holednou za 51:07.
Neděle - 1,6-0-0 Od pálení slivovice si odskočíme s Kristýnkou zaplavat do Zlína. Všimli jste si, že každá voda je jiná? Kristýnka o zlínské říká, že je ospalá. Ano, myslím, že je to přesné. Jako by byla hustější. Nešplouchá tolik. Obvykle se mi daří ve Zlíně plavat na menší počet záběrů než v Brně. Kristýnka se ujímá vedení tréninku na posledních 500m. Pyramidově střídáme volné a rychlé úseky. Když plavu Kristýnce v nohách, skoro se dokážu udržet. Jsem prostě dobrej:-)

Počet

Km

Čas

Běh

3x

24,8

2:05

Plavání

3x

5,4

2:40

Kolo

2x

11,8

0:24




5:09

Zhodnocení: Jako odpočinek dobrý, ale to by mohlo stačit. Třeba už příští týden bude lepší:-)

pondělí, října 29, 2007

Běžec Vysočiny - Rudný - 26.10.2007

Týden po Mnichovu jsem vůbec neběhal a nezdálo se, že by se to mělo změnit. Na poslední závod Běžce Vysočiny se mi vůbec nechtělo. Když se navíc objevila nutnost páteční služební cesty do Plzně, myslel jsem, že je vše vyřešeno. S lítostí jsem to oznámil Kristýnce… a ta mi začala podávat sugestivní otázky. Prý do kdy v té Plzni budu. Jestli se z Plzně nejede kolem Jihlavy. A že si do Jihlavy klidně dojede. Nutně prý potřebuje běžet. Námitka, že o třetí místo nepřijde, je jako známé házení hrachu… Hrozné dítě, asi chce svého stárnoucího otce uštvat:-). Naštěstí místenka na autobus se dá dnes koupit přes internet. Třeba se v Jihlavě najdeme.

Minutu před příjezdem autobusu jsem u nádraží. Spokojeně zaparkuji na silnici, kde je spousta místa (možná díky značce zákazu zastavení?) a čekám na svou vysokou basketbalistku. Vystupuje rozesmátá jako rozená cestovatelka. Doufám, že jí nikdo neřekne, že běžecké závody se konají i třeba v severních Čechách:-) Ve Zborné jsme brzy, terén je hodně vlhký, nebál bych se říci místy bahnitý. Je taky docela zima - 5 stupňů? Nemám ani krosky, ani dlouhé kalhoty. No co, tak si poslední závod vyklušu a třeba to přežiju. V pořadí se stejně nemůžu posunout, tak co. Z Brna přijeli i Milanové, jsem zvědav na odstup.

Start je u hospody. Nebyl před dvěma lety až u lesa? No, trať je změněná, srovnání s předloňským časem bude bezcenné. I proto můžu běžet v klidu. Přesto si stoupám na startu dopředu. Asi abych to měl rychleji za sebou:-) Start a už je tu strkanice. Proč já se hrnul dopředu? Nicméně padesátikilový junior s mými více než osmdesáti kily moc nehnul, můžu v klidu naběhnout do terénu a stoupat rozbahněnou cestou. Víte, ve Zborné je sjezdovka. Na tomto závodě se prostě dvakrát oběhne sjezdovka a jste v cíli. Teda, sjezdovečka. Je to "jen" Vysočina. Při stoupání mám však dojem alpského stoupání. Chybí mi kyslík. Slyším hejkat známého bloggera, evidentně mne chce doběhnout. Mám nápad. Pustím ho před sebe a zvolním. Kam bych se po sezoně hnal. Už jsem nahoře, vbíhám do lesa a začíná klesání. V nohách cítím lehkost, zároveň však určitou nejistotu došlapu. Dvoutýdenní běžecká přestávka je znát. Raději zvolňuji, je to tu samý kořen. Hejkal by mne měl každou chvíli doběhnout, přece běžíme z kopce! Kde je ten lenoch? Už ho zase slyším. No, jen počkej, až mne předběhneš, já ti dám takhle se loudat. Už jsem pod sjezdovkou, pořád před Hejkalem. Chce mne zničit. Evidentně chce, abych ještě jednou běžel do kopce ostřeji. Ach jo. Mačkám se ze všech sil s vírou, že si nahoře odpočinu. Hejkal nikde, dobře, ještě kousek popoběhnu. Mizím znovu v lesním klesání, jsem svědkem zvláštního úkazu. Dobíhám běžce před sebou. V klesání. Čím to je? Dochází mi, že asi tmou. V lese fakt není skoro vidět. Já běhávám bez čelovky, jsem na šero zvyklý. Hejkal nosí brýle, asi dnes moc kořeny nevidí. Dobrá, pokusím se o poslední hejkalovský skalp sezony, snažím se doběhnout naplno. V menším protikopečku však musím zvolnit. Obědval jsem až ve tři, rizoto se chystá vystupovat. O kousek dál je to lepší, předbíhám běžce před sebou. Do cíle už nás čeká jen mírné stoupání. V takovém terénu získávám na Hejkala nejvíc, to mne uklidňuje. Nedostatek sil mne naopak zneklidňuje. Jak toto dopadne? Asi dobře, kroky za mnou se nepřibližují. Já však vůbec nemůžu, sto metrů před cílem téměř přecházím do chůze, nohy se nechtějí ani hnout. V zatáčce před cílovou čárou se rozbíhám a končím letošní ročník Běžce Vysočiny skoro jako běžec:-) Hodně unavený běžec. Asi potřebuji pauzu... Za cílem se pouštím do Hejkala proč mne vlastně nepředběhl, že jsem si mohl odpočinout. Můj vodopád slov se nesetkává zrovna s pochopením:-)

Žáci startovali minutu po startu hlavní kategorie, běželi asi kus cesty v protisměru, tak abychom se vyhli:-) Kristýnka si přes minutový odstup doběhla posledního závodníka hlavního závodu a to víte, takový úspěch nadějnou basketbalistku potěší. Ostatně můžete si to přečíst zde:-)

Prostě poslední závod se vydařil. Nevěřícně koukám na sporttester - první kolo 19:47 (je o náběh delší) s tepem 157, druhé 18:58 s tepem 162! Maximun 170! Takové hodnoty tu hodně dlouho nebyly. Dostávám 7,820 bodu za 33. místo z 54, v kategorii 12. z 15. Odstup za Milany vypadá poněkud milosrdnější než v nekrosových závodech v Brně. Celkově mám bodů 79,591. Škoda těch pár desetinek:-) Hejkal mne v celkovém pořadí s přehledem poráží, zejména díky poctivé docházce 18 závodů z 19. Já mám startů 11, počítá se 10 nejlepších. V Hejkalovu porážku v celkovém pořadí jsem nemohl ani doufat. Závěr soutěže byl však ve znamení rodinné soutěže. Kristýnka, která v únoru frflala, že neuběhne 700 metrů po rovině, totiž vyběhla kopec pekelně rychle a dostala dnes 7,536 bodu. Celkem jich má 79,466, naštěstí mám o desetinku víc, jinak bych byl doma za lenocha:-) No, možná budu i tak. Já jsem totiž v celkovém pořadí třináctý, Kristýnka své nadšení pro Běžce Vysočiny proměnila ve fantastické třetí místo. Prostě je to moje šikovná všestranná sportovkyně. A co teprve, až začne běh i trénovat:-)

V hospodě čepují výborné kvasnicové pivo. Rozebíráme pozitiva a sociální jistoty, se třetím svařákem Hejkala (fakt na blogu nekecá, on snad nic jiného nepije:-)) se dostáváme do důchodového věku tempem 6 maratonů ročně. No to jsem na Hejkala zvědav:-)

středa, října 24, 2007

Týden 42/15.-21.10.2007

Z Mnichova jsem si dovezl nefunkční pravou nohu. No co pak chcete dělat, že. Nic.:-)

Pondělí - 0-5-0 Ráno jen dojet autem do práce je utrpení. Noha bolí a na pedálech se jí nelíbí. Mám pokračovat na Budějovice. Vyjímečně řídí kolega. Jeho řízení má asi blahodárný účinek, odpoledne mizí otok a mám pocit, že bych ušel klidně i celý kilometr:-) Cítím, že to chce trochu rozhýbat, běh nepřichází v úvahu, tak aspoň 12 minut pomalého točení nohama na rotopedu a nějaké to posilování. Nic moc.
Úterý - 0-5,5-0 Ráno se nutím do dalšího rotopedu. Sice je to lepší, ale pořád se cítím děsně. Aspoň už jakž takž normálně chodím. Po kanceláři:-)
Středa - 0-0-0 Nic. Zkouším úplné volno. Den je asi málo, nějak to nezabírá.
Čtvrtek - 0-6-0 Další rotoped. Sice už za 12 minut natočím 6km, ale pořád se cítím zničeně. Co já budu na plaveckém kempu dělat, to fakt netuším:-).
Pátek - 1,6-0-0 Plavecký kemp Chrudim. Plavání je dobrá regenerace, docela se rozhýbávám. Jen ať po mně nechtějí žádnou velkou rychlost:-)
Sobota - 4,8-0-0 Počty bazénů pochopitelně nepočítám. Používám osvědčený koeficient - hodina ve vodě=1,6km. Minuty strávené s křečí na břehu doháním zvýšeným úsilím ve vodě:-)
Neděle - 4,0-0-0 Unavený, ale spokojený. A tak nějak psychicky odpočinutý.



Počet

Km

Čas

Běh

0

0

0

Plavání

3x

10,4

6:30

Kolo

3x

16,5:-)

0:36

7:06

Zhodnocení: Po běžeckých týdnech přišel plavecký. Měl bych s plaváním něco dělat, je to evidentně moje nejslabší triatlonová disciplína. Sice se v ní nedá získat nijak extra velký čas, ale dá se vylézt z vody v daleko lepší pohodě. Uvidíme. Každopádně prohození nuly na řádku plavání a běhu nebyl záměr, noha prostě potřebuje chvíli klid. Ven na kolo mne teď nikdo nedostane, plískanicové kilometry by pro mne byly nepříjemné a nikam by mne výkonostně neposunuly, kolo totiž flákám bohužel hlavně v sezoně. Jsem prostě takový ironman-flákač:-)

úterý, října 23, 2007

Blog má rok

A já to výročí zasklil:-) První příspěvek jsem dal na blog 17.10.2006. Blog jsem začal psát, protože se mi chtělo. A nestačilo mi psát do diskuzí. Říkal jsem si, že blog někoho, kdo se připravuje Ironmana "jen" dokončit tu chybí. No, najednou je blogů fůra. Nejen v češtině, našel jsem i další v jiných jazycích, kterými vládnu. Z původní potřeby psaní se stala občas povinnost. "Muset" něco napsat ve chvílích, kdy má člověk jiné myšlenky, není nic příjemného. Přesto píšu pořád.

Počítadlo Toplist napočítalo 19.783 přístupů od 27.10.2006. Druhé počítadlo je ještě odvážnější a má přístupů přes 20.000. Je to moc? Málo? Dá se orientovat podle zájmu čtenářů? Nad řadou údajů se dá zamyslet. Blog měl nejvyšší návštěvnost v době "duelu". Má velkou návštěvnost, když se objeví anketa. Asi se řada čtenářů dívá, jak se anketa vyvíjí. No, můj blog není komerční záležitost, nemusím se řídit "ekonomikou" a "vyvolávat" další duely. Přestože jsem na plochu umístil reklamu Google, věřte, nemám z ní vůbec nic. Kromě poznání, jak tyto věci fungují. Můj blog je prostě můj. Soukromý, nezávislý. Pravda, nepíšu sem kdejakou svoji myšlenku (no to byste se občas divili:-)), ale jen věci sportovní. Občas píšu trochu z "povinnosti", občas z nadšení. Každopádně jsem rád, že ty moje shluky písmen čtete. A jsem ještě raději, když mi k článkům napíšete nějaký ten komentář. Díky za ně. A teď už vzhůru do roku dva. Třeba dokončím i pětiletku. Ač jsem už stárnoucí chlap, mám totiž ještě nějaké dlouhodobé sportovní cíle:-)

Plavecký kemp Etriatlon V - 19.-21.10.2007

Dojet na plánované plavání nebylo tentokrát jednoduché. Kristýnka chtěla stihnout i běh. No chtělo by se vám jet do Chrudimi přes Okříšky? Já nakonec souhlasil a měl jsem k tomu dva důvody - jednak Kristýnka mohla teoreticky svou kategorii Běžce Vysočiny i vyhrát (pochopitelně jen matematická hříčka:-)) a jednak když se unaví během, aspoň nezaplave v Chrudimi moc dobrý čas a budeme ve stejném družstvu. Jsem rafinovaný otec:-)

V Okříškách jsme včas, start dětských kategorií je před dospělými, dnes dokonce o chvilku dřív oproti rozpisu, což nám vyhovuje. Třeba budeme v Chrudimi včas:-) Kristýnčiny soupeřky přišly, z matematických hříček nic nebude. Moje basketbalistka podala úžasný výkon, za který dostává 6,667 bodu a umazává si své první výsledky. Nejeli jsme do Okříšek zbytečně:-)

Prostě dřina:-)

Cesta dál na Chrudim je děsná. Auta, zatáčky, mám toho dost. Zastavuji si i na pořádné kafe, po dojezdu do Chrudimi bych si šel nejraději lehnout. A já musím do vody. Ach jo:-) Na 200VZ na čas jsem v jiné rozplavbě než Kristýnka, aspoň něco. S ní totiž vždycky přepálím začátek:-) 25m bazén mi však nesedí. Tempo 2:00/100m nemám problém udržet na otevřené vodě, v malém bazenu jo. S dnešní únavou počítám s časem kolem 4:30. Začínám nebývale zvolna, což se nakonec ukazuje jako dobrý nápad. Dokonce mám síly v závěru zrychlit. 4:15 je nakonec můj zatím nejlepší kempový čas. Dobrý! Co Kristýnka? Projeví se únava? Jo, plave lážo plážo. Kope si svůj dlouhotraťařský dvojkop. Nedělá kotoulové obrátky. Jenže... plave pěkně. Uvolněně. Rychle. 3:32 je její nový osobák na 200m. Dlouho nebyla na plaveckých závodech. Vypadá to, že i jen s jedním tréninkem týdně se dá zlepšovat. Nechápu, jak jí můžu někdy na dlouhých plaveckých tratích stačit, v časech je obrovský rozdíl. 50 metrů jen nohama už je jen doplněk. Nohy jsem hodně trénoval, asi bych se hodně zlepšil. Kdybych mohl plavat naplno. Nohy bolí z maratonu, šetřím se. 1:29 je i tak zatím nejlepší čas. Kristýnka svého maxima nedosahuje, plave 1:06. V této disciplíně cítím do budoucna šanci:-) Výsledek - Kristýnka je v prvním družstvu. To vždycky chtěla. Myslím, že si užije:-) První družstvo tvoří čtyři ženy a jeden nadějný triatlonista. Že by se ženám fakt plavalo líp? :-) Já jsem ve druhém družstvu. Jako poslední. Dobrý. Můžeme v klidu jezdit spolu na bazén a ráno déle spát. To se mi moc hodí...

I v sobotu jsem však pořád nějaký utahaný. A to jsem od Mnichova nic nedělal. No, co se dá dělat. Při jednom obzvlášť povedeném cvičení - no plavte kraul s piškotem v každé ruce - ztrácím na ostatní skoro celý bazén. Dostávám od Petra Valeše vynadáno, že se flákám. Já ale fakt víc nemůžu:-) No, v dalším plavání už je to lepší. Asi mi ty piškoty zavazely nebo co. Při natáčení na video je na kameře porucha - nebudou záběry pod vodou. Škoda. Takže hurá na oběd a rozbor videa a... co to vidí moje oko? Unavené dlouhým plaváním? Víte, patřím k nejtopornějším plavcům. Taková deska s přidanýma nekoordinovanýma ručičkama a nožičkama. A ono, najednou, přes spoustu chyb.. vidím zlepšení! Ano, po dvou letech začíná můj styl připomínat kraul! Tak to je bomba. Začnu víc trénovat. Pouštím se do toho s vervou už na odpoledním plavání, má snaha je po zásluze oceněna čtvrt hodiny před koncem tréninku silnou křečí do stehna. No, to už tu bylo minule. Nic nového:-)

V neděli ráno mám pocit, že mám místo pravé nohy protézu. Tuhá, neohebná noha přece nemůže být tvořena svaly. Přežiju plavání? Jo, neb se plavou hlavně ruce. Nohy máme úplně vypnout a to mi vyhovuje. Další křeč nebude:-) Plavu si na hranicích mých možností, což je po zásluze potrestáno únavou. Na konec dopoledního tréninku znovu plaveme 200VZ na čas. Hrozný výkon. Čas 4:34 vám snad ani nebudu prozrazovat... Odpolední plavání je naštěstí volnější, cítím v nohách takový náběh na křeče jako snad nikdy. Ale nohy zase moc nepoužíváme:-) Chvíli před koncem za odměnu nacvičujeme kraulové obrátky. Kotoul mi vůbec nejde a bojím se nohou odrazit od stěny. To nemá cenu. Prohlašuji se za starého a opotřebovaného - však už mi je 40!!! - a lezu předčasně z vody. Zase jsem přežil. Paráda.

Kristýnku jsem po očku občas sledoval po oba dny ve vedlejší dráze. Řeknu vám, první družstvo nemá na růžích ustláno. Ty děsivé motivy a to tempo! Kristýnka ani nemá sílu na své obvyklé řeči. Plave a plave. Třináctiletá holka mezi dospělými. A jde jí to. Myslím, že spolu ještě něco uplaveme...

Co dodat závěrem? Plavecký kemp mne prostě baví. Nemusím na nic myslet, jen plavu, co mi kdo řekne. A to je občas příjemné. V Chrudimi jsme objevili kavárnu s výbornými francouzskými palačinkami. Taky příjemné. Co vám budu dlouho povídat, námětů na plavecké tréninky mám spoustu a na jaře nás mají na kempu zase. Jo.

čtvrtek, října 18, 2007

Týden 41/8.-14.10.2007

Týden s Mnichovským maratonem vypadal takto:

Pondělí - 0-0-0 Masáž. Volno.
Úterý - 0-0-10 Holedná 10km 48:50. Jestli mi tato lehkost vydrží do Mnichova, tak to bude dobrý:-)
Středa - 0-0-7 Ráno výklus 7km 33:33. Dobrý čas:-)
Čtvrtek - 0-0-5 Ráno už jen pětka - 25:24.
Pátek - 0-0-8,7 Skoro začínám mít pocit, že po opatrném běhání přešlo mé tělo do stavu zimního spánku. Stupňovaný běh v rámci Běžce Vysočiny na Heulosu považuji za dobrý nápad a nakonec i dobrý výkon. V prvním kole jsem se udržel a pak postupně zrychloval. Ó jak já se umím ovládat:-)
Sobota - 0-6-0 Ranní chvilku na rotopedu hodnotím jako velmi dobrý nápad. Odpolední pochodování po Mnichově a Expu naopak jako hloupost. Příště pojedu k Expu autem:-)
Neděle - 0-0-42,2 Mnichovský maraton. Paráda.



Počet

Km

Čas

Běh

5x

72,9

6:01

Plavání

0x

0

0

Kolo

1x

6:-)

0:12




6:13




Zhodnocení: Je to pod 3:30 - velká spokojenost, k tomu není co dodat.

středa, října 17, 2007

Mnichovský maraton 14.10.2007

Rozhodování kam na podzimní maraton bylo jednoduché. Niktomuž psal o Mnichovu jen v superlativech, přihlásil jsem se v září. No, jsem zvědav na prý skvělou organizaci závodu bez keňanů:-) Pravda, podzimní trénink nebyl zcela ideální, nicméně kolo a plavání ustoupily do pozadí, tak jsem věřil, že hranice 3:30 je na spadnutí. Možná i o pár minutek. Dohodli jsme se na společném cestování s Toskem, v sobotu v deset jsem v Praze jako na koni a pokračujeme v Drang nach München. Ubytování v penzionu vypadá dobře, cena taky, k olympijskému areálu je to tři kilometry, jdeme pěšky. Už v půlce cesty toho lituji, z pomalejší chůze mne vždy bolí nohy:-) No, už jsme v Expu. Tož to jsem zvědav na jejich organizaci - jaká bude fronta? Vyzvednutí obálky s číslem, zaplacení a vyzvednutí čipu je bez front. Paráda. Jak je to se sprchováním po závodě? Zajištěno. V olympijském plaveckém areálu, zítra vstup zdarma. Moc se tam těším! Expo je rozlehlé, dalo by se tu koupit kde co. Hodinky s foot podem neznámého výrobce za 99€, řada bot za poměrně příznivé ceny. Nakonec kupuji jen triko. Vlastně trika. Tři. Malé, střední, velké. Z maratonu ve Freiburgu. Proč zrovna takové triko? No... je pěkné. A má dobrou cenu. Za 5€ funkční triko k dostání často nebývá, tak ani nevadí, že je z loňského ročníku:-) Prostě teď mám s holkama stejné triko. Třeba v něm něco vyhraju stejně jako ty dvě moje šikulky:-) Pasta za 5€ je taky skvělá, teď už jen Weisbeer před spaním a jsem zcela připraven. Až na tu únavu z pomalé chůze po Expu:-)

Mám trochu obavy z předpovědi počasí. V noci má být dost chladno. Nemám rád velké výkyvy teplot během krátké doby. Naštěstí je ráno šest stupňů. To bude dobré. Snídaně je taky dobrá a co teď? Mám obavy jet ke stadionu autem. Nezaparkujeme jinde a nedojedeme metrem? Nakonec z mého pohledu velmi riskujeme a vyrážíme o půl deváté na cestu, o níž předpokládám, že může díky davům přijíždějících trvat i hodinu. Za deset minut stojíme na parkovišti u Olympiastadionu. Včetně zastavení na dvou semaforech a zaplacení 3,5€ parkovného. Organizátoři mají u mne bod. Začíná mne zajímat, jak si povedou v dalších disciplinách - fronty u odevzdání věcí do úschovy a u WC. V obálce bylo velké lepící číslo, které si dávám na batůžek, jeho odevzdáním jsem strávil asi minutu. WC je na stadionu tolik, že fronty prostě nemůžou existovat. Fakt nevím, na co organizátoři nastavěli ještě mobilní zařízení kolem stadionu. No, mají u mne další nevýznamný bod:-) Start pěkných pár tisíc běžců je rozdělen jen do dvou sektorů - pod 3:45, nad 3:45. Dojdu do svého "lepšího", nikdo se nikam netlačí, všichni stojí podle pořadí, jak kdo přišel. Stojím taky. Odhazuji starou mikinu, kterou jsem použil jen na cestu na start. Je možná devět stupňů, po ránu malinko mlhavo, vlho, ale příjemně. Čekám na start a - těším se. Dost.

Start je přesně v deset. Stojím na místě. Pohnu se až za chvíli, dav jde ke startovní čáře rozvážně. Startovní bránou procházím za víc jak tři minuty. Důležité však je, že okamžitě od startovní čáry můžu běžet. Ve velké skupině kultivovaných běžců. První kilometr mám v plánu za 5:00, mám pocit, že snad všichni okolo taky. Běžím od prvního metru, nikdo mi nezavazí, já nikomu nepřekážím. Žádné zpomalování v úzkých ulicích jako v Praze. Další kladný bod:-) Druhý kilometr jdu ještě zvolna, pak zrychluji na maratonské tempo. Nevím, kolik to dnes bude, srovnávám se podle tepu. 150 a ani bouchanec navíc. Nepřepálit. Běží se mi skvěle, na metě 5km jsem coby dup:-) Kousek před sebou vidím balonky. Že by vodič? Jo. Na 3:30. Má kolem sebe obrovský hrozen běžců. Na sedmém kilometru je předbíhám. Mrknu na tep - ok - a jsem v English garden. V lesíku mám pocit, že je cesta pořád z kopce (taky trošku jo:-)). Běžím, předbíhám, všímám si neuvěřitelného počtu běžících žen. Dnešní maraton doběhne 1.202 žen. 84 z nich v lepším čase než já. Dost rozdíl oproti Česku, kde je pomalu každá zúčastněná žena na bedně. Početnou skupinu tvoří policistky, hrdě se hlásí ke svému povolání svými dresy. Pochopitelně je tu i spousta mužů policistů. V Německu se asi zlodějům těžko prchá před strážci zákona...


Beru si kelímek na každé občerstvovačce. Piju za běhu, hlavně se nepolít, je pořád vcelku chladno:-) Každé 2-3km se střídají stanice jen s vodou s těmi "plnými" - tedy včetně ionťáku, čaje, od 13km i energy tyček. Ty mi moc nevyhovují, jedna zkouška stačí. Mám své gely, začínám se jimi živit. Na 15.km vybíháme z parku, pocit běhu z kopce zmizel, stoupáme. Mnichovský maraton má přece jen pár desítek metrů převýšení, není to naprostá placka. Vadí mi hlavně dva "prudší" seběhy. Naštěstí krátké. Kilometry rychle ubíhají, za chvíli jsem na půlce. 1:42:23 je nejlepší půlka z mých maratonů. Hlavně mám pocit, že jsem ji uběhl prakticky zadarmo. Pravda, mírně nohy cítím, asi hlavně ze zbytečné sobotní procházky, ale i tak je to výborné. Že bych nakonec stihl třeba 3:26? S překvapením však začínám vnímat neurčitý problém s chodidlem pravé nohy. Při nášlapu bolí. Nevím proč, běžím v Mizuno Wave Riderech, mých nejpohodlnějších botách. No, jsem zkušený harcovník, mírně měním způsob nášlapu na pravačku a ono to půjde. Už jen 21 běžeckých kilometrů této sezony. To zvládnu! Trať vede zástavbou, mám čas se i chvílemi kochat okolím. Místy stojí fandové s cedulemi. Na řadě z nich je zmíněn limit, do kdy to má Uwe, Willi či Ralph stihnout. Vždy stejný limit. 3:30. Je ta hranice tak magická? Běží všichni na 3:30? Konečně vidím ceduli s jiným časem. Christian prý běží na 2:04:28. Hmmm:-) Mírně zpomaluji, přestávám sekat pětky za 24 a něco a spíš se blížím 25. Ale 3:30 stihnu. Nevím, jak Markus z další cedule ale já jo. Jsem si jist!

Blíží se 30.km a Marienplatz. Těším se na prohlídku centra. Přebíhám z asfaltu na kostky.. Au! Špatně jsem šlápl? Bolest v chodidle skokem zesílila. Pravé lýtko hlásí, že přijde křeč. To se mi na běhu nestává! Asi díky tomu chytře upravenému nášlapu :-( Solné tabletky však s sebou mám, cpu je do sebe. Běžec přede mnou přechází do chůze. No to přece mně nemůže potkat! Navíc se oteplilo, svítí sluníčko, malinko se mi motá hlava. Problém s tlakem? Nebo daný spolykáním solných tablet bez vody? Potřebuji občerstvovačku, žádná najednou není. Potřebuji gel. Zapít. Hodně zapít. Vidím náměstí, vbíhám na něj s grimasou v obličeji. Bolí každý krok. Proč zrovna tady je tolik diváků? Zatracené centrum! Noha bolí, já snad k občerstvovačce nedoběhnu. Musím. Musím. Málokdy se nutím. Toto je poslední významný závod sezony. Musím. Cedule 31.km je znovu na Marienplatzu. To náměstí mi leze krkem! Chci vodu. Běžím, dupu, noha bolí, nemůžu. Musím. Za 32.km je občerstvovačka. Beru si gel, kofein, zapíjím, poprvé na občerstovačce jdu. Ještě jeden kelímek. Musíš se rozběhnout, ty lenochu! Posledních 10km v sezoně. Au. Jde to. Po pár stech metrech se cítím líp. Bolest trochu ustupuje, asi díky kofeinu. Běžím. Oproti nejkritičtějším kilometrům 30-32 možná i přidávám. Věřím, že teď už to zvládnu. Posledních devět kilometrů v sezoně. Kilometr nad 5 minut, ale já mám rezervu, můžu si to dovolit. Dobrý čas. Posledních osm. Půjde to! Míjím chodce, kteří se k běhu nepřinutili. Nebo nemohli. To musí být děsný pocit. Běžím. Diváci si ukazují za mne. Prý je tam balonek. Ano, já vím, tam někde musí být běžec s balonkem. Vodič na 3:30. Snažím se zrychlit, aby mne nepředběhl moc brzy. Bolí to, jde to. Posledních 6km v sezoně. Jako by někdo přepsal kilometrovníky. U každé cedule počítám jako divý. Pořád dobrý.

Oteplilo se, vyhruji si rukávy dlouhého trika. Pocitově je možná 18 stupňů, reálně 14. Sůl na čele není čas řešit. Na další občerstvovačce je nealko pivo. Skvělé. Zase se mi běží líp. Pocitově. Rychlostně už to tak slavné není:-) Čtyři kilometry před cílem mne předbíhá vodič na 3:30. Neběží na brutto čas, pochopitelně na čistý, který zajímá běžce. Byl však blíž startovní čáry. Stihnu to i já. Zavěšuji se za prořídlou skupinku a držím se. Zuby nehty. Vnímám zvláštní pocit. Jako by mne přitahoval olympijský stadion. Nasává běžce na dlouhou vzdálenost. Asi nějaký nový vynález. Už jsme na hranicích olympijského areálu. Vodič se mi mírně vzdaluje. O nějakou tu vteřinku mi stejně nejde:-) Předbíhají mne běžci, které nebolí noha. No tak trochu kulhám, a co? Poslední závod sezony. Vidím stadion. Úžasný pohled. Pravda, i Amsterdam končí na stadionu, ale Mnichov má jiný rozměr. Psychicky se připravuji na pár metrů stoupání před stadionem. Převýšení možná tři metry na kilometru. Hrozná hora. Mám ji za sebou. V tunelu na stadion hraje hlasitá hudba. Bliká světelná hudba. Úplný myšlenkový reset. Vbíhám na ovál, zacloumají se mnou emoce. Kdybych měl z čeho tvořit slzy, možná by nějaká ukápla. Spurtuji. Předbíhám běžce, kteří mne před chvilkou předběhli. Při každém dopadu na pravačku si pomáhám heknutím. Neuvěřitelně to zrychluje:-) Předbíhám další. Proč tak spěchám? Proto. Vidím Niktomuže, mává na mne. Nemám sílu reagovat. Hypnoticky koukám na cíl a najednou jsem tam. STIHNUL JSEM TO! Je to pod 3:30. Dokonce 3:28:59. Jsem rád, že jsem do dalšího běžeckého levelu postoupil právě zde. Na maratonu pro běžce. Jméno vítěze - Cierpinski - na rozdíl od vítěze PIM znám. Kdysi jsem v televizi sledoval jeho otce. Dnes je jeho syn jen o něco víc než hodinu rychlejší než já. Čas vítěze 2:25:24. Budu se muset zkusit zeptat Dao, zda by nechtěl vyhrát jeden moc hezký maraton:-)



Na ploše si s Niktomužem dávám další nealko pivo, chvíli se poflakujeme, je čas odejít a najít Toska. A je tu problém! Ze stadionu se jde lávkou přes dráhu a pak ochozy. Fůra schodů. Musím k zábradlí, lezu jako invalida. No, je po sezoně. Jsem zvědav, jak dlouho bude trvat vyzvednutí batůžku a vrácení čipu? Batůžek 10 vteřin, sunu se do Expa. Bude vrácení čipu do půl minuty? Vyjíždím jezdícími schody nahoru a chce se mi smát. Čipy přebírají tři dámy. Sedí vzorně srovnané, v pravé ruce nachystaných 25€ zálohy. Levou ruku mají dvě na pokladně, poslední v ní má housku. Nechávám jí v klidu jíst, transakce vrácení čipu je i tak kratší než vteřina. Německá organizace si mne prostě získala. Po pár minutách se potkáváme s Toskem, co teď? Prý osprchovat se na bazéně? Víte, moc bych tam chtěl. Ale noha natéká a pár set metrů vzdálená plavecká hala je mimo můj momentální akční radius. Někdy příště. Ze samého nadšení nad překonanou hranicí si poprvé v životě pošlu příspěvek na blog mailem. Prostě online zpravodajství:-) A je na čase jet domů. Jsem moc rád, že mám v autě tempomat. A že dálnice vede až do Brna. O půl deváté jsem doma. Z přátelského města Mnichova, kde jsem to stihl. A to je důležité. To, že se v noci budím bolestí je dnes vedlejší...

Jen pár čísel pro statistiku - umístění 1.532 místo celkově z 6790 doběhnuvších maratonců. Prostě skoro elita:-) Mezi muži 1.468 z celkem 5.588. V nejvyzrálejší kategorii M40 na 368 místě z 1.340. Dobrý:-) A co tepy?

úterý, října 16, 2007

Běžec Vysočiny - Heulos - 12.10.2007

Dva dny před Mnichovským maratonem se mi do Heulosu nechtělo. Jenže Kristýnka si postavila hlavu, že prý musíme. No, pouvažoval jsem ... a nechal se přemluvit:-). A když už tam budu, tak si to pomalu oběhnu taky, ne? Řada maratonských plánů obsahuje v pátek před maratonem stupńovaný běh. Prostě pomalu začnu a pak budu trošku přidávat. Myslím, že přesně tak to mají autoři tréninkových plánů na mysli:-)

Mezi krásně zbarveným listím se rozbíhá i mladší Terča. Obnovenou premieru v závodech Běžce Vysočiny však opět odložila.

Běh Heulosem je kros. V jihlavském parku. Nemám ho moc rád. Je sice krátký - dospělí běží dvě kola o celkové délce 6,7 km, ale je docela náročný. Natřikrát nahoru se skoro rovinatými vložkami a pak strání komplikovaně dolů. Zajímavostí je, že s námi startují i děti. Mají zkrácenou variantu okruhu bez posledního stoupání - 2,3km. Z toho vzniká zajímavý souboj - doběhnu do cíle prvního kola dřív než Kristýnka? Normálně by se mi to asi podařilo, ale když poběžím volněji? Uvidíme.

V Jihlavě je v pátek chladno, Kristýnka poběží v dlouhém, já otestuji plánovanou maratonskou výbavu - elasťáky pod kolena a dlouhé triko. Ani v Mnichově nebudou vedra. Nová baterka ve sporttesteru by měla zajistit spolehlivé měření, v prvním kole nechci jít přes tep 155. Start a mažeme:-) Díky pomalejšímu začátku mne předbíhá kdejaké dítě. No to to v Mnichově dopadne:-) V kopcích si dávám pozor na tep, dodržuji stanovený limit, přes volné tempo jsem kupodivu kus před vedoucím závodníkem 60+. Dobrý výkon:-) Už klesám do údolíčka, dávám pozor na kameny a kořeny, Hejkal se přede mne řítí jako kamikaze. No, jen si běž. Nezávodím. Jenže on na rovince nějak zvolňuje. Tak to si zkusíme běh v háku, ne? Probíháme cílem, Kristýnka se už motá u auta. I bez tréninku se opravdu zlepšuje mílovými kroky, to bych fakt nečekal. První kolo mám 16:08 na průměrném tempu 140. Začínáme stoupat. Hejkalovo tempo mi přijde příliš opatrné. Vybíhám si první stoupání na pohodu. Na rovince pak trošku přidávám. Přece to má být stupňovaný běh. Další stoupáníčko, Hejkal vzadu. No, víte... stupńovaný běh.... Co kdybych mu třeba utekl? Do cíle zbývá něco přes kilometr. Jde se na to. V posledním kopečku získávám zase nějaký ten metr a přidávám i v klesání. Zvolňuji na kamenech, Hejkal mne pochopitelně pod kopcem dobíhá. Čeká nás krátký finiš. V posledních metrech mívá Hejkal v nohách dynamit. Riskovat s ním krátký finiš znamená pro mne téměř jistou prohru. Jenže já jsem dnes nějak čerstvý:-) Přidávám jen kolik je potřeba, bezpečně držím Hejkala za zády, i rezervička tam je. Inu, na podzim mám o fous lepší formu. Uvidíme co další sezona:-) Druhé kolo prostě 15:00 (je o náběh kratší) s průměrným tepem 155. Pravda, tepové maximum ve finiši 166 vykazuje překročení plánovaných hodnot, ale když bylo v plánu stupňování, tak to snad nevadí. Po delším poctivém výklusu se cítí fajn. Těším se do Mnichova.

Kristýnka nechce běhat ve starých šusťákovkách, přála si k narozeninám "ty běžecké kalhoty, jak je všechny holky nosí". No, na některá přání tatínci slyší. Koupili jsme komplet i s novýma botama. Medaile není kupovaná, leč vybojovaná po skvělém výkonu.

Čas 31:08 je o půl minuty horší než loni. 32. místo z 55, 13. z 16 v kategorii. 7,588 bodu. Kristýnka je po velmi pěkném výkonu druhá i s pádem, za svůj výkon dostává krásnou medaili a 8,625 bodu. V celkovém pořadí má už jen o bod míň než já. Co myslíte, nemám jí místo posledních závodů nechat doma? Jen ať se pěkně učí a nepobíhá po lese! No co kdyby překonala moje body? To by bylo děsné!!!

neděle, října 14, 2007

Mnichov stručně

Za poměrně příznivého počasí jsem si zaběhl dobre zorganizovaný maraton. Prostě fajn. Co dodat? Čas? Oficiální pochopitelne neznam. Na mých hodinkách vidím docela příznivých 3:29. Uvidime, co naměřili pratele ze SRN...

úterý, října 09, 2007

Týden 40/1.-7.10.2007

Jestli jsem něco nechtěl, tak dohánět nenaběhané kilometry. Ale minulý víkend jsem doma prooslavoval, tak jsem se cítil v pondělí odpočatý...

Pondělí - 0-0-10 Holedná 10km za 50:07. Zlehoučka, přesto dost rychle.
Úterý - 0-0-18 Odpoledne se jdu proběhnou přes Palačák na moji osmnáctku. 1:44 je slušný čas. Zatím nejlepší. A to jsem běžel zvolna...
Středa - 0-4-5 Regenerační pětka 28 minut. K tomu strečink. Po rotopedu 4km, tak jsem si to hned zapsal:-)
Čtvrtek - 0-0-7 Ráno sedmička 33:07. Cítím se dobře, Hejkal to bude mít zítra těžké:-)
Pátek - 0-0-12,8 Závod Běžce Vysočiny v Polné. Dobrý:-)
Sobota - 0-0-7 Výklus. 7k za 31:45. Rychleji než ve čtvrtek. Nevím proč, já nikam nespěchal:-)
Neděle - 0-0-21,2 S Jurajem jsme skoro sousedi už několik měsíců. Na společný výběh jsme vyrazili až dnes. Dohoda - 20km, tempo asi 5:10. Uvedené tempo držíme první 3km, přijde mi pomalé, tak říkám, že bych mohl tak na tep 150. Vzápětí mi přestane fungovat sporttester. Běžíme z Jundrova po stezce k Ikei. Chci si tam koupit pití, ale Ikea se přestavuje a do Tesca se mi nechce. Běžíme bez pití hned zpět. Juraj hlásí tempo, pořád zrychlujeme, nechápu. Až později mi dochází, že mi neříká okamžité tempo, ale to od Ikei. Výsledkem je pohodový běh za 1:44. GPS naměřila 21,2km. Kdybychom ten přístroj neměli, nenapíšu si víc jak 19km...



Počet

Km

Čas

Běh

7x

81

6:54

Plavání

0x

0

0

Kolo

1x

4:-)

0:08




7:02



Zhodnocení: Opravdu jsem nechtěl dohánět kilometry, jen jsem si tak běhal. Tento týden se budu víc hlídat a hurá do Mnichova. A tam se uvidí, jestli ještě uběhnu 42km... No, uvažuji ještě o minizávodu v pátek. Na 6,6km v obezřetném tempu. Uvidíme.

pondělí, října 08, 2007

Běžec Vysočiny - Polná - 5.10.2007

Polná je zvláštní místo. Kdysi jsem si jednomu známému dovolil říci, že tu dědinu neznám. No to opovržení jste měli vidět:-) Polná je totiž MĚSTO. Hrdě to každému návštěvníkovi hlásí na cedulích u příjezdových cest. Osvěta, aby se další nespletli. A jak říkám - zvláštní město. Má svého ducha. Svůj spirit. Jistě, to má více míst na Vysočině. Místa v minulosti velmi významná, později téměř nerozvíjená si zachovala svoji historickou tvář. Polná obzvlášť. Prošel jsem v ní kde co. Kostely, židovský hřbitov, zámek, ulice. Kdykoli vjedu do Polné, mám prostě pocit, že jsem na velmi zajímavém místě. Zkuste se tu někdy po cestě Praha-Brno zastavit. Není to daleko od dálnice. A možná na vás dýchne historie jako na mne. Třeba jsem tu v minulém životě žil:-)

Zvoneček na památku z historického města roku 2006 dostal každý...

V tomto životě jsem tu běžel už potřetí závod. Docela těžký kros s 10,8km. Já z té trati mám vždy pocit, že vede neustále do kopce. Tak nějak antihejkalovsky:-) Stoupání většinou spíše pozvolná, postupně se utahující. Nabraná výška se pak ztrácí dost prudce. Naštěstí na pěkné lesní asfaltce, kde se nebojím, že se rozplácnu:-). Trasa vedená kolem rybníka v pěkném lese prostě má něco do sebe. S Kristýnkou přijíždíme relativně brzy, probíháme trasu, začíná mírně pršet. Kristýnka je nějak nachlazená, trochu hřeší na svou odolnost a chodí pořád v mini:-) Prostě rozběhání moc nedáme, schováváme se do auta. Přestává poprchávat, jdeme na start. Napřed dospěláci, bum a jsme v lese. Vzduch je hodně vlhký, nedýchá se mi nejlíp. Přesto jsem neobvykle vepředu, většinou bývám v jiné společnosti:-) Pravda, není to pochopitelně čelo závodu. Jen jsem se nějak octl ve skupince, která běhává obvykle kousek přede mnou. No, čekat tu na tu svoji nebudu, běžím s touto:-) Po klidné části kolem rybníka začínáme stoupat lesem. Skupinka se trhá, já zůstávám spíše vzadu. Běžím za běžcem v zeleném. Do kopce mi utíká, v seběhu mu kupodivu utíkám já. Asi jsem se naučil prudké seběhy:-) V náběhu do druhého kola se ohlížím, loni jsem tu běžel skvělý závod, Hejkal byl kousek za mnou. Dnes si můžu krk vykroutit, vidím spoustu běžců, Hejkal nikde. Nepřepálil jsem? Stahuji dvojici přede mnou, raději podél rybníka zvolňuji. Po náběhu do lesa si nohy hledají cestu mezi kořeny o dost hůře než v prvním kole. Zvolnění nepomohlo, zbytečně jsem se připravil o hromadu vteřin. Prostě k dobrému výkonu potřebuji Hejkala za zády nebou kousek vepředu:-) Stoupám pomalu, přesto dvojici přede mnou dobíhám. Zezadu mne stíhá zelený běžec a Míla Zvěřina. I on je za mnou? Nahoře na kopci sotva pletu nohama, paradoxně v tuto chvíli naši pětičlennou skupinku vedu. V seběhu mi Míla ukazuje, že běh z kopce fakt neumím a předbíhá mne snad dvojnásobnou rychlostí. No, už jsme dole, mladíci se mi už nevzdalují, naopak se kousek přibližuji. Ještě rychleji se však blíží cíl. Čas? 51:10. Překvápko. Lepší než loňský. To jsem opravdu nečekal. 29. místo ze 46 běžců, 12. z 15 v kategorii. Dobrý:-)


Předstartovní optimismus. Fotka ještě z Řásné, až teď jsem našel čtečku:-)

Kristýnka čeká na cílové čáře s obvyklou otázkou kdeže se to flákám, že už jsou dobří běžci - to jako zejména ona - dávno v cíli. Jako obvykle je na medailové pozici, krásné druhé místo:-) Jen se nachlazení podepsalo na odstupu od vítězky, dnes mám víc bodů já. Tak nevím, jak je to s těmi dobrými běžci:-) Nicméně Kristýnka dosáhla historického úspěchu a dočasně se posunula na druhé místo celkového pořadí...

Polná byla poslední test před Mnichovem. Ukázala to, co zatím každý podzimní závod. Rychlostně jsem na tom líp než loni, možná líp než na jaře. S vytrvalostí to tak slavné není, kilometrů moc nebylo. No, úplně málo taky ne. Tak teď nevím, jak mám Mnichov běžet. Asi vyběhnu a pak se uvidí:-) Můžete mi zkusit poradit - toto je tabulka časů z Polné a říjnových maratonů:
Tak jak to vidíte?

Obrázek původní ankety. To by mne zajímalo, kdo hlasoval pro 3:20. Snad se jednou taky zadaří...

úterý, října 02, 2007

Týden 39/24.-30.9.2007

Tak o září jsem měl úplně jiné představy. Plánoval jsem začít znovu s plaváním. Tak 2-3 krát týdně. Nechat v týdnu jedno dlouhé kolo. Naběhat tak 60km týdně. A výsledek? Na kolo jsem se v září nedostal, ať už kvůli času nebo kvůli počasí. Plavat jsem s bídou začal a odešel z bazénu takto neslavně s nachlazením...

Pondělí - 0-0-7 Ranní výklus 7km 33:49. Trocha protahování a tak.
Úterý - 0-0-10 Ráno Holedná 55:27. Taky jsem se nikam nehnal:-)
Středa - 1,6-0-0 Bazén je úžasně prázdný. Je vidět, že Kometa trénuje jinde. Zvládám desetkrát 50VZ se startem na 1:00. No, pak raději plavu jiný motiv. Ale nebojte se, já od minulého týdne nezrychlil, jen jsem si vzal ploutvičky:-)
Čtvrtek - 0-0-15,4 Nějak se necítím. To je asi počasím. Prší. Nebo jsem se včera nachladil? Každopádně na běhu na Vysoký kámen jsem byl, opět další příjemný zážitek z Vysočiny.
Pátek - 0-0-5 Vyklusávám 5km za 25:30. Unavený, pomalý, je to jasné, jsem nachlazený.

Sobota - 0-0-0 Celý rok si zvykám na nový věk. Na závodech startuji většinou už v kategorii 40+. Ale 40 je mi až dnes. Inu, žádný důvod k nějakým oslavám. Ale když Kristýnce je zároveň 13, to je pochopitelně pádný důvod:-) Takže oslavovací odpoledne. Já si sice představoval, že v den narozenin ráno vyběhnu na nějakou speciální trasu, ale nejde to. Co už nadělám.
Neděle - 0-0-0 No, když už se nedá běhat, jdeme aspoň na bowling a pokračujeme v minioslavách. Taky dobrý:-)


Počet

Km

Čas

Běh

4x

37,4

3:08

Plavání

1x

1,6

0:40

Kolo

0x

0

0

3:48



Zhodnocení: No, i na nachlazení je třeba si najít čas:-) Je vidět, že tělo toho má po sezoně vcelku dost. Rozhodl jsem se, že do Mnichovského maratonu už nebude plavání ani kolo, jen si tak občas popoběhnu. Ty dva týdny to nějak vydržím, snad maraton uběhnu:-)

Gratulace jedenácté plavkyni Českého poháru dálkového plavání

Ano, Kristýnko, tobě chci gratulovat, protože být na jedenáctém místě ve své kategorii v České republice v jakémkoli sportu prostě je úspěch. Chci tady svou gratulaci napsat na web, protože o úspěších se má v novinách psát a toto jsou takové moje noviny:-).

Plavecké začátky:-)

Když jsi začala plavat, nepatřila jsi k nejlepším. Nemáš cit pro vodu. Ale tobě to bylo jedno a chodila jsi do bazénu s nadšením. Ve čtvrté třídě ses rozhodla, že budeš chodit plavat do Komety. Já jsem měl obavy, že tě plavání na konci řady mezi posledními přestane brzy bavit, ale ty jsi nevynechala snad jediný trénink. Holky před tebou odpadávaly, bazén je nebavil a ty ses postupně posouvala dopředu. Na závodech brněnských škol v páté třídě jsi už brala umístění na bedně za každý start. Stačilo málo – aby na tento závod nešly holky ze sportovní třídy. Tehdy už jsi patřila mezi pár nejlepších plavkyň v Brně. V té době jsem se učil kraula i já – asi abych ti stačil :-) Na konci páté třídy jsi začala hrát basketbal, tam jsou tvé šance na prosazení se větší a tak je logické, že dostával přednost. Znovu jsem myslel, že je tvému plavání konec. A ono ne. Jednou, dvakrát týdně jsi na tréninky šla a to je moc dobře. Vytrvale, v pohodě, záběr za záběrem ses zlepšovala. Až jsi jednoho dne přede mnou stála s tím, že chceš zkusit závody na otevřené vodě. Závody Českého poháru dálkového plavání. Vzpomínám si, jak jsem popletl kategorie a myslel si, že poplaveš 1,5km. Když jsem zjistil, že máš plavat 3 kilomety, chtěl jsem ti to zakázat. A ty jsi zcela v klidu argumentovala tím, že máš dost naplaváno na to, abys to zkusila. Víš, to byla pro mne zajímavá diskuze. Nediskutovala totiž se mnou malá holka, ale rozumná slečna, která věděla, že bude potřeba podat výkon na hranici možností. A byla připravena ho podat. A hlavně to pak dokázala, ač to jistě nebylo nic lehkého. Na další závody jsme pak vyráželi spolu. Já plaval vzadu, ty kousek vepředu :-). Vždycky jsi mne porazila a to jsem nejsem žádné ořezávátko, ale ironman :-). Je to zvláštní pocit plavat za někým, koho jsem ještě nedávno vozil v kočárku:-) A je příjemné vidět, jak se měníš ve člověka, který umí jít za svým cílem. Umí najít hranici svých možností jako třeba na pichlavě ledové Seči, kde jsi přesně odhadla, že to doplavat půjde. Když se budeš soustředit na každý záběr a ne na diskuze. Zmrzlá tak, že stejně nemůžeš mluvit.


Vítězka z Plumlova. Osm let rozdílu mezi fotkami je na stylu znát:-)

Ještě jeden závod bych chtěl zmínit – Plumlov. Tam jsi VYHRÁLA. Ano, nebylo tam moc dalších holek. Možná vidíš před sebou ty zástupy talentovaných holek, které tě teoreticky mohly předplavat. Kdyby trénovaly. Kdyby přišly. Jenže - ony tam nebyly. A tak to v životě chodí – život se neptá, jak by kdo mohl uspět, kdyby tam byl. Co by kdo mohl kdyby. Ale jaký má kdo cíl a co pro něj udělal. Ty jsi měla naplaváno a přišla jsi na start. A po zásluze jsi vyhrála. Prostě teď už patříš mezi nejlepší plavkyně v republice. Asi ne mezi nejlepších deset. No, však jsi taky v celkovém pořadí jedenáctá:-). Možná by se ještě nějaká další lepší plavkyně v republice našla. Ale nepřišla na závody, tak je jí to houby platné. A i kdyby přišla, své místo mezi nejlepšími v republice bys měla jisté i tak. Je jedno, jestli jsi pátá nebo třicátá. Pořád je to mezi nejlepšími a na basketbalistku skvělé. Je i jen pár dospělých, kteří by ti stačili. Prostě jsi dobrá.

Víš, jestě jedno jsem ti chtěl napsat. Basketbal není plavání. Máš talent na basketbal. Věř mi, hrál jsem ho dost dlouho na to, abych to poznal. Pravda, když mluvím o vašich zápasech, poukazuji často na chyby. A těch chyb vidím spoustu. Možná proto, že jsi narozena ve stejný den jako já (jen o pár let později:-)), máš podobné vlastnosti. Dobré i špatné. Když hraješ, máš dokonce i podobný herní styl jako já kdysi. A děláš často podobné chyby jako já ze začátku. A to bývám i vzteklý, vím, že jsou to zbytečné chyby:-). No o co já mohl být lepší, kdybych se třeba zbytečně vysokého driblingu zbavil dřív? Nevím přesně, jak je tvůj talent velký. Ale jedno vím. Jestli budeš trénovat stejně poctivě jako plavání, budeš dobrá. Každý, kdo jde trpělivě za svým cílem, má šanci ho dosáhnout. Pochopitelně nejen u cílů sportovních. Třeba by sis nějaký nesportovní cíl mohla pro tento školní rok stanovit:-) V basketbalu se postupem času obraz vaší hry změní, přestane to být bezhlavý běh až do koše a ty se prosadíš díky své výšce, střelbě a dobré poziční hře. Jsi rozená týmová hráčka. A prosadíš se i v dalších věcech ke kterým budeš přistupovat stejně poctivě jako k plavání. Život oceňuje pracovitost víc než talent. I když pochopitelně nejlepší je talent spojený s pracovitostí. Jestli ti nestačí příklad z plavání, třeba to poznáš v basketbalu:-). V klidu věř ve své síly, kterých máš spoustu a výsledky přijdou. Dřív než si myslíš.

Ale to už jsem se dostal někam jinam. Prostě jsem ti chtěl napsat, že jsi šikovná plavkyně. Patříš mezi nejlepší ve své kategorii v republice. Předplaveš kdejakého dospěláka. No schválně, kolik čtenářů tohoto blogu umí 3km za 1:07? Moc jich nebude. A to jsou to většinou sportovci. Mně se s tebou plave moc dobře. Budu rád, když u plavání ještě chvilku zůstaneš, třeba pak spolu přeplaveme ještě nějakou tu vodu. Možná tuto loužičku zpod Alp? Já doufám, že nám to příští rok vyjde. Už teď se těším. Jen se trochu bojím, že ta loužička bude zblízka trošku větší:-)

Táta.