Mělník STT 21.7.2012 aneb další duel

Loni jsem sliboval, že další triatlonové duely s Kristýnou budou jen se stejným startem. Jenže oproti loňsku přece jen zase o něco lépe běhám, při shodném startu nemá Kristýna šanci. Dohodli jsme si duel v rámci Mělnického sprintriatlonu (750-20-5), kde muži startují pět minut po ženách. Závod s tradicí a řadou známých jmen na startu, proč ne.

V Mělníku jsme v sobotu brzy, největším problémem je, kde zaparkovat. Neoznačil jsem si žádné místo a nevidím žádné triatlety:-) Nakonec parkujeme hodně blízko druhého depa, takže pohoda. Jdeme na lehký oběd a projít se... Myslel jsem, že je Mělník na rovině. On v rovinách v podstatě je, ale centrum stojí na kopci. A závod se na tomto kopci odehrává. Čtyřikrát se jede nahoru na kole, tři okruhy se pak nahoru vybíhají. Upřímně - kopec není Kristýnin přítel, tady nemá žádnou šanci. Na kole jí dám 5-7 minut, v běhu 6-7, i když na mne tři minuty naplave, kde by to chtěla dohnat? I s rozdílem startů je vítěz jasný, je mi jí líto:-)

Pohled na soutok je pěkný pro turisty. Triatleti musí výškový rozdíl sedmkrát zdolat:)

Chystáme si věci do depa, voda prý má 21,4 stupně plave se bez neoprenů. To samozřejmě přidává minutku dvě na stranu Kritýny, ale celkově by to nemělo hrát roli. Trochu pořadatele podezřívám, že si usnadňují situaci - první depo je od druhého totiž pět kilometrů daleko, věci pořadatelé převáží. Neopreny by se mohly ztrácet. No, jsem bývalý otužilec, snad to přežiju.

Jedeme na kolech na místo startu, jsme tu luxusně 40 minut před startem. Kristýna vyděšeně kouká na nohu - nechala čip v autě :-D No dobře, tak já pro něj zajedu. Švihám k autu, kopec se jeví býti významný. Zpět dojíždím tak tak, docela mne to unavilo. Šel bych si lehnout. Nebyla to od Kristýny jen taktika a nenechala čip v autě schválně? :-)

V Mělníku mají i OPEN závod na kratších distancích než sprintových, konkrétně 500-15-3,3 který startuje dvě hodiny před sprintem. Díky tomuto kroku je v Mělníku hodně účastníků, ale hobíci volí spíše OPEN než sprint Českého poháru, zejména žen je na startu pomálu. Když to vidím, jsem klidný, Kristýna nebude mít s kým jet na kole. Dnes jí vítězství prostě nenechám:-) Ženy mizí v dáli, vedle mne se třepou mladíci, co se šli rozplavat. No to se jim úplně nepovedlo. Odstartujeme včas? Vypadá to, že ano. Nechávám odplavat mladší a nořím se do vody. Pár temp prsa, namočit i hlavu... nezdá se mi to studené. Asi je voda změřená přesně :-) Nasazují svůj stylově pěkný kraul a plavu. Ale strašně pomalu. Všichni mi uplavávají. Jsem poslední? Otáčím se. Asi jo. No co, jsem zvyklý:-) Už obracím v půlce, najednou se mi plave líp. Skupina přede mnou už se nevzdaluje. Škoda že nejsem v ní, dobře by se s nimi jelo. Lezu ven, otáčím se na zdálnivě prázdnou štěrkovnu a světe div se, za mnou ještě jeden plavec. Nejsem poslední - A TO JE DOBRÝ :-)

Mažu do depa. Nejsem už nejmladší, ale jsem učenlivý. Loni mne Kristýna naučila, že krátký triatlon má i čtvrtou disciplínu - depa. Koupil jsem jí i sobě triatlonové cyklotretry ve výprodeji. Jsem odhodlaný v depech neztratit - beru kolo a mažu. Jde to:-) Jdu nájezd a už vidím ostatní - čelo závodu už mi nadělilo kolo, za Filipa Ospalého se proto zavěsit nemůžu:-) Není tu ani nikdo další. Jedu velký kus za svý, vidím Kristýnu, maká z kopce jako o život. Asi si myslí, že má šanci nebo co:-) V druhém kole kolem mne prosviští skupinka mlaďochů. Zavěšuji se za ně a hned jedu rychleji. Brzy je tu kopec. Být ve věku těch dalších ve skupince, dám si tam velkou placku a rvu kopec tak 25km/hod. Jenže dnes tu mám pidipřevod a rychlost cca 15km/hod. Na mlaďochy to skoro stačí. Jenže to skoro znamená, že mi před vrcholkem o dvacet metrů pooskočí. Sjezdy dobré nemám, už jsem zase sám:-( V protisměru to rve Kristýna do kopce ve stoje. No takto ji neznám:-) Jedu, přibližuju se jí. Jen ne tolik, kolik jsem předpokládal. Ale co, to doběhnu. Ve zbytku cyklistiky už se mi nedaří najít parťáka, nevadí. Blížím se do depa, povoluji tretry, brdím na čáře... a nějak se mi zašmodrchá noha:-) Abych nespadl, ještě jednou zaberu. Konečně slezu z kola, hned je u mne bedlivý rozhodčí a ukazuje mi žlutou kartu. Tak to jsem asi závodník:-) Pobaveně odpykávám 15s penalizaci a jdu se obout. Poprvé na boso, poprvé s gumičkama místo tkaniček. Depa Kristýně nedám:-P Vybíhám, makám. Kde je slečna? Vidím ji na konci prvního kola, je tak třetinu kola přede mnou už v kole druhém. Že bych ji nedoběhl? Ona přece neumí běhat do kopce! V klidu makám a na konci druhého kola už ji míjím jen cca 350m přede mnou. To dám. Přemýšlím, jestli mám běžet po doběhnutí s ní anebo zda jí mám utéct. Rozhoduji se pro druhou variantu. Běžím si pro jasné vítězství v duelu ... a Kristýna nikde! Vidím ji ve stoupání, vona i ve třetím kole běží!!! Každým krokem významně zkracuji odstup, ale ono to snad nebude stačit?? Už kousek pod vrcholem začíná Kristýna spurtovat. Rvu to co to jde, ale kupodivu i letos prohraju... Jen si vyslechnu komentátora, který v rychlém sledu hledá jméno Kristýny, pak mé, ale prostě mezi námi 11 sekund zůstalo. To je asi tou žlutou kartou:-DDD

Svoji fotku jsem nenašel, tak aspoň finišující Kristýna :-)

Disciplíny asi nemá cenu hodnotit - neplavu, odstup je tu proto zcela po právu. Kristýna dnes na kole a v běhu neuvěřitelně mákla. Na kole jsem smazal ztrátu z plavání, ale v běhu jsem nedokázal smazat pětiminutový rozdíl startů. Kristýna dostala v závěru kola křeče, proto má pomalejší depa, jak křeče protahovala, jinak by tu půlminutu asi získala. Přes křeče pak v běhu podala životní výkon. Zlepšení je tu jasné, tak jen říkám - do roka a do dne na závodě se společným startem se hukáže kdo je lepší!!!

Rozdíly v jednotlivých částech triatlonu

Ještě pár slov k Mělníku - moc pěkný závod. Po propadáku v Telči velmi pěkně zorganizovaný. Jenže počet účastníků, byť letos v rámci Českého poháru nejvyšší, je dost malý. V zahraničí se daří pěkně natáhnout pole účastníků. U nás je Český pohár spíše pro mladé, výkonnostni triatlety. Čím to, že u nás hobíci jdou raději na pouťák s drobnými organizačními zádrhely než na výborně zorganizovaný závod Českého poháru kde by je rádi přivítali? Nevím. Pravda, nebýt duelu s Kristýnou, ani já bych v Mělníce nestartoval a raději změřil síly třeba v Jihlavě. Každopádně je tu něco špatně...

Kristýnin pohled na závod je zde

Motto trika je takovým zkráceným zhodnocením mého výkonu.

Jihlavský triatlon 5.7.2011 aneb nečekaný duel

Letos to bohužel na dlouhé triatlony nevidím. Natrénováno není a koleno stále nedrží jak by mělo. Ale jsou i kratší triatlony:-) Jihlavský triatlon byl letos mistrovstvím ČR na olympijských distancích, ale na to jsem se pochopitelně nehlásil. Dorostenci a dorostenky měli plánován dopoledne svůj závod na sprint distancích. A zároveň s nimi místní organizátoři, mně tak dobře známí z Běžce Vysočiny, naplánovali závod pro ostatní zájemce, započítávaný do Poháru triatlonu Běžce Vysočiny. Jinými slovy mám šanci si zazávodit s mými obvyklými běžeckými soupeři a zároveň i s Kristýnou:-) Pravda, přestože moc netrénuju, přece jen jsem na tom v triatlonu asi o něco líp než šestnáctiletá Kristýna, která si od plavání odskočila k triatlonu teprve před třemi měsíci. Čekal jsem, že si na mne v plavání udělá náskok, který smažu před koncem kola. A pak jí snad o dost uteču:-)

Takže si tak jedeme v úterý do Jihlavy, je čtrnáct stupňů a drobně prší. Takový letošní triatlonový standard:-) Na místě chvílemi lije. Dáváme kola do depa a dozvídáme se novinku - ženy a dívky startují o 7 minut dřív. Drafting mezi pohlavími zakázán. No to zní dramaticky. 7 minut by mohl být rozdíl mezi mnou a Kristýnou. Doběhnu ji vůbec??? Přeháňka. Lije. Dávám si do depa víc oblečení. Před startem pršet přestává...

 

Start holek a tří statečných žen:-) Kiki s rozvahou v druhé řadě.

 

Kluci a muži BV:-) Já v neoprenové čepičce, najděte si mne:-))

Řada závodníků se jde rozplavat, mezi nimi i jedna žena bez neoprenu. Asi neví, že má voda 16 stupňů. Zřejmě aby si to uvědomila, pořadatelé o chvíli posouvají start. Žena bez prochládá:-) A už si ženské plavou. Dodrží pořadatelé přesně 7 minut? Asi jo. Startujeme i my. Dorostenci vyráží jako rakety, snažím se moc nebrat na vědomí rychlost, s jakou mi mizí v dáli a v klidu plavu. Plavat v 16 stupních po letech otužování je neuvěřitelná pohoda i pro mne, teplomilce. Abych si pohodu zvýšil, mám i neoprenovou čepičku:-) Obracím zpět, v rukách cítím, že jsem byl plavat naposledy tak před dvěma měsíci. Předplavávají mne dva plavci. Kašlu na ně, plavu rovnoměrně, honím přece dorostenku:-) Z vody vylézám po 15 minutách, to vypadá dobře. Na měřící koberec je to sice ještě kus cesty, ale dnes mi nejspíš dorostenka neuteče...


Depo nemám moc rychlé, beru si i návleky. Stejně ji dohoním:-) Vyrážím a po kilometru dojíždím soupeře. Ach jo, s tím ve dvojici nepojedu. Mizím vpřed. Na třetím kilometru mne dojíždí Zdeněk s doprovodem, děláme trojici. Čti vlaju za nimi. Předjíždíme poslední ženu. Na kolo se navlékla a snaží se rozmrznout:-) Inu, nemá se rozplavávat. V protisměru už se míhají první junioři. A dorostenci. První dorostenka - na kole krásně jedoucí Tereza. Další mírné stoupání. To nemám rád. To neumím. V prudkých kopcích mi neujíždí skoro nikdo, v mírných každý. Zdeněk s parťákem mne definitivně utrhávají. No, aspoň má Kristýna šanci:-) Už ji vidím a k obrátce se to nezdá být daleko. Mám chuť zvolnit, ať ji nedojedu moc brzo:-) Od obrátky se vracím sám, až kousek před cílem kola mne dojede Karel a já se můžu na chvíli schovat. Je lepší, nemá cenu se snažit střídat:-) Čekám, že před sebou každou chvíli uvidím Kristýnu. Vtom ji opravdu vidím! Jenže - sakra - ne na kole! Vona už běží!! Probůh to možná nepůjde doběhnout ;)

Druhé depo taky nic moc, mám poházené věci. No, už běžím. Už jsem na trati. Slyším komentátora, nějaký hloupý závodník si nevzal číslo. Aha, ten trouba jsem já. Co teď? Vrátit se do depa? Stojím a přemýšlím. Ne, běžím dál. Asi mne diskvalifikují, ale já body do Poháru BV nepotřebuji a aspoň doběhnu Kristýnu, s vrácením se pro číslo už by to nešlo. Nohy běží ztěžka, je vidět, že je to první triatlon v sezoně a přechody jsem netrénoval:-) První dorostenci se kolem mne míhají dost rychle. Vidím Kristýnu v protisměru. Vypadá nedostižně. Uvidíme v druhém kole. Před koncem prvního kola se nohy rozbíhají ke 4:40, to Kristýna určitě nedrží. Blížím se jí. V polovině druhého kola ji vidím zanedbatelných tři sta metrů před sebou. Mám ji. Doběhnu si k obrátce, vyběhnu na silnici a vidím neuvěřitelnou věc - dorostenka, která normálně konec běhu jen vykluše, maká jako o život. Běží téměř tak rychle jako já. Snažím se, snažím a přesto - už se neblížím. Dorostenka spurtuje jako šílená:-) Je z toho v cíli více než sto metrový rozdíl. Dobrá, prohrál jsem. Ale snad není všem dnům konec. Do roka a do dne se snad postavíme na start dalšího duelu. A tentokrát, milá Kristýno, to zkusíme na férovku - snaž se mít lepší čas než já. Źádných 7 minut fóra :-))

Statistika: 750/20/5 - 1:20:41. Umístění 20. z 31. dokončivších BV. S takovým časem už na tak krátké trati na dorostence nestačím, opticky nejhorší je plavání, mladí i rychle běhají. Na kole mám ješte šanci držet se slabších:-). Kdybych se přihlásil na olympijské distance, dokočil bych za cca 2:45. Mohl jsem tak v závodě MČR bojovat o předposlední místo :-))

Tabulka časů:

Plavání - Kristýna v neděli plavala desítku na Seči. V době startu 10 stupňů, voda 18, déšť, mlha. V plavání je asi i díky tomuto rozdíl překvapivě malý. Ale vezměme to z jiné stránky - Terka Skuhrová plavání dorostenek vyhrála a byla na Seči taky. Jestli si chce Kristýna na mne v příštím roce naplavat rozhodující náskok, musí prostě i v této "své" disciplíně přidat:-)) Pochopitelně kdyby byly neopreny zakázány, je rozdíl mnohem větší.

Kolo - Na to, že Kristýna jezdí na kole dva měsíce a to zřídka je její výsledek velmi dobrý. Asi budu muset začít víc jezdit, chtěl bych být i příští rok na kole lepší:-))

Běh - Ten opravdu není Kristýninou disciplínou. Jestli mne chce na krátkých bězích porážet, musí hodně běhat. Nechce se jí. Ale bez hooodně kilometrů to nepůjde:-) V běhu si věřím i na příští rok:-))

Depa - V této "čtvrté" disciplíně jsem si letos prohrál souboj:-) Kristýna má jen MTB boty, ale depa trénuje a je to znát. Asi koupím speciální triatlonové tretry. Oběma. A já prostě depa zrychlím:-)

Blanenský plecháč 15.7.2007

Krátké triatlony moc v oblibě nemám. Většinou vylezu z vody s bídou mezi ženami veteránkami, na kole ztráta na rychle jedoucí skupiny závodníků narůstá, v běhu si potom vyjímečně předběhnu špatně běhajícího cyklistu. V cíli únava jak po výprasku, radost z překonání velké vzdálenosti jako u dlouhých triatlonů se nedostavuje. Logicky jsem proto rodinu lákal tento týden na Karlštejn. Prohlédnou si hrad a tak. A já na polovičního ironmana. No chtělo se jim? Nechtělo. A navíc to ani nešlo zrealizovat, Kristýnka odjíždí na tábor. Druhou volbou byl olympijský bezhákový Grafilitman. Taky se nevešel do víkendového programu. Zbyl sprint v Blansku. Tak aspoň něco:-) V Blansku jsem už dvakrát byl, avšak na jiné cyklistické a běžecké trati. Letos to vypadalo trošku kopcovitě. No, něco vyjedu, proč ne. V moc dobrý výsledek nevěřím, v sobotu je hezky, dávámm si kus na kole a večer plavání s Kristýnkou. Vlastně plavání, trochu hra na honičku:-) Aspoň se budu mít na co vymlouvat:-)

Bez ambicí přijíždím na start. Letos je hezké tričko, aspoň nějaké pozitivum:-) Je docela teplíčko, po chladnu posledních dnů však voda není nijak oslnivě teplá. Ty dva okruhy však zvládnu i bez neoprenu, Seč měla rozhodně o dost míň. K mému překvapení pořadatelé neopreny povolují. Mám ho s sebou, šup do něj. Na rozdíl od bezneoprenových můžu v klidu dřív do vody a vybrat si dobrou pozici. Aspoň první metry se chystám závodit:-) Start! Au. Proč jsem si stoupal do toho davu? Dostávám rány zleva zprava. No ale mlátím rukama jak šílený, u první bojky jsem ještě vcelku vepředu. Nemám kudy plavat, závodníci přede mnou si stoupají na dno a obchází ji. Dělám to taky:-) Au. Zase na něco ostrého stoupám, odnáší to palec na noze. No, plavu dál. Srdce až v krku, ramena bolí, tempo jsem poněkud přepálil. Zvolňuji. Přesto první kolo 6:38. Nevěřím vlastním očím, loni byla kola (tehdy tři, letos dvě) 8:22-9:04-9:20. V druhém kole si dávám větší pozor na techniku, pořád jsem mezi kraulaři! To jsem teda ještě nezažil. Honím se s mladíkem bez neoprenu, nádherně protahuji záběr a mladíkovi uplavávám. A takové úžasné momenty ani nikdo nefilmuje. Fakt škoda. Druhé kolo 7:08, utíkám do depa. V depu je ještě dost kol! Krásný pohled. Navíc je tam zkušený ironman Víťa Kůrka, právě opouští depo. Musím se pochválit, dnes jsem nezaplaval nijak hrozivě. Ve srovnání s ostatními jen podprůměrně:-) Depo za 2:37 je taky úspěch. Fakt se musí kus běžet a sundat neopren. Tak aspoň na plavání jsem si zazávodil:-)

Na kole obvyklá společnost. Přede mnou žena, té ujíždím s přehledem. Projíždím kruháč a začínám stoupat. Kopec na Obůrku znám jen z auta. Pokud to není horská premie HC, tak první kategorie určitě:-) Ve stoupání nad přehradu předjíždím další ženu. Připadám si skoro jako závodník. Mé ambice poněkud chladí mladík, z něhož se vyklubal skvělý cyklista a předjíždí mne docela velkým rozdílem. No, na kole jsem tím asi dozávodil, tak já si to nějak dojedu. Vyjíždím ze zatáčky z lesíka, vidím před sebou stoupání k Češkovicím a málem padám údivem z kola. Ten kopec je plný cyklistů! To je pohled. Je jich tam snad dvacet. Já musel dnes fakt dobře plavat. Někteří jedou rychle, někteří pomaleji než já. Adrenalin dělá svoje, zrychluji. První žena, další žena, kolik jich bylo na startu? U Panoramy dojíždím chlapa. Zkouším jet s ním, ale je nějak pomalý, ujíždím. A předjíždím - světe div se - Šarinu:-) Fakt divný den. Kopec stupňuje stoupání, já úsilí. Dávám těžší převod a jdu ze sedla. Další závodníci jsou za mnou. Skoro je mi líto, že stoupání bude končit, vidím další závodníky, ale bez podpory kopce mi to asi tak dobře nepůjde. Snažím se seč to jde, další překvapení mne čeká v Těchově. Potkávám v protisměru vedoucího závodníka. On ještě není na běhu? A pak vidím odstupy celého pole závodníků. Pěkně jedoucí skupinky. Proč já nemůžu být v nějaké takové? Protože jsem špatný plavec:-) Před obrátkou další motivace - přede mnou trojice a jeden z ní je Jarek! Kopcovitý běh mu nebude vyhovovat, mám šanci být poprvé na triatlonu před ním. Pochopitelně přidávám:-) Už se vracím, po zvlněném kousku přijde jen sjezd do Blanska. Fakt mažu. Nevěříte? Dojíždím odpadlíka z trojice přede mnou. A ona je to Jiřinka! Mám radost jako malé děcko. Poprvé v mé karieře předjíždím supersportovkyni. Předjel jsem dvě vítězky Moraviamana. No to až budu někomu vyprávět:-) Z kopce svištím jako opravdový závodník. Do reality mne vrací neznámá zatáčka, brzdím. Přece jen se nechci rozplácnout. Nicméně ceduli, na níž mne město Blansko žádá o dodržování limitu 50km/hod s radostí ignoruji. Jedu kolem 56 až k odbočce. Škoda že se nejedou dvě kola. Fakt bych si s radostí dal ještě jedno. Ve stoupání k depu dosahuji dalšího superúspěchu a předjíždím vedoucího Vláďu Pospíchala. Pravda, on je v druhém kole běhu a já ještě na kole, ale on je teprve v druhém. Na sprintu jsem se snad ještě nikdy nevrátil do depa dřív, než vedoucí závodník proběhl cílem. Dnes jo. Koupím si láhev skutečně dobrého vína. Rozhodně si ji zasloužím:-)

V depu potkávám Jarka, jeho skalpem jsem si prakticky jist:-) Navíc se přezouvám rychleji, vybíhám hned za ním. Není kam spěchat, v klesání ho nechám ještě před sebou, po obrátce mu ve stoupání utíkám. A mne předbíhá jediný závodník. Vlastně závodnice. Jiřinka. No, nic jiného jsem ani nečekal:-) Dal by se ještě někdo předběhnout? Uvidíme. Pořadatelé slibovali dva okruhy kolem přehrady. Lepší popis by byl běh údolím do vrchu, kde shodou okolností se běží i kolem přehrady. Je příjemné teplíčko, cca 34 stupňů. Cítím únavu ze včerejška, běh nebude nijak skvělý, nicméně občas vidím po trati některé i chodit. To zapotřebí nemám a některé chodce a pomalé běžce v prvním kole předbíhám. Ani je už nepočítám. Po prvním kole vidím tak 5 minut před sebou Rudolfa Vilčeka, Miloše Bayera ( čerstvě třetího z IM Frankfurt ve své kategorii ) a další výborné o pár měsíců starší triatlonisty. Ještě tak tři minuty na plavání sundat a mohl bych si s nimi zazávodit:-) Bezprostředně před sebou už nikoho nevidím. A najednou u minigolfu zahlédnu ještě jednoho běžce. Zkusím překonat i jeho. Ale jak? Docela běží. Na finiš spoléhat nemůžu, rozhoduji se opět pro delší stupňovaný závěr od kraje přehrady. A daří se! Na hrázi vidím ještě jednoho. Kdybych nespekuloval a zrychlil rovnou, mohl jsem být i před ním:-) V cíli nejdřív vyzuju boty, z levé vyleju trošku krve a hned je mi líp a můžu se jít najíst a kochat se dobrým výslekem.

Výsledný čas 1:31:11 není na sprint nijak oslnivý, vzhledem ke kopcovitému terénu se však za něj tímto chválím:-) Mezi muži 43. místo z 55 je asi historickým úspěchem:-) Na kole 127 procent času vítěze je slušné, jen více kopcovitých triatlonů. Že bych vyrazil na Lipno? Asi ne, termínově mi nesedí. Mezi muži v plavání prý 49., na kole 47., běh 34. Proč prý? Ve výsledcích mají Šarina i Jiřinka rychlejší kolo než já. To však asi nebyla pravda. Celkový čas zřejmě sedí, je to vyrovnané během. Nevím, jestli je ten posun jen u žen nebo i u mužů. Škoda, mohl bych se v číslech víc pitvat:-) Takhle jen můžu konstatovat, že dobrý a co bude dál, to se uvidí. Prostě normálka:-)