BVVŠ aneb Vokruch přející i nepřející 6.6.2014

BVVŠ aneb Brněnské vokruch vokolo Štatlu už jsem jednou šel, mezi pokořitele Brna jsem se nedostal. Mezitím uběhla spousta vody a nebyl čas na reparát, vokruch je v termínu triatlonů. Letos jsem byl také přihlášený na Czechmana, ale osobní i pracovní záležitosti cyklo tréninku vůbec nesvědčily, tak jsem se rozhodl konečně obejít Štatl. Kousek teda voběhnout. Start akce je proměnlivý 19:30-21:00, naivně jsem si myslel, že se s uvedeným plánovaným časem 8 hodin na prvních 50km budu startovat někdy po osmé, ale jsem v poslední skupince. Ach jo, to přijdu zbytečně pozdě domů. No co se dá dělat. Je docela teplo, když přijíždím do místa startu, jsem jen v krátkém. I noc má být teplá, třeba vydržím. Přinejhorším vytáhnu lehoučkou bundu. Sedím, popíjím colu, dav téměř 400 účastníků okolo řídne a postupně všichni  vyráží na trať. Já musím pořád sedět. Přichází večer. Je nějak divně chladno. Nemám si co obléci. Snad se zahřeju pohybem... ať už můžu na trať! Slyším organizátora říkat, že kdo to chce hodně běžet, má startovat ještě později. Asi mluví k nějakým mladým běžcům. Já bych zmrznul a lituju, že už nejsem na trati.

21:00 Poslední skupinka se dává do pohybu. Rozbíhám se. Je mi fakt zima. Kousíček poběžím. Je mi chladno i na třetím kilometru. Běžíme tři. Poběžím s těma mlaďochama ještě kousek. Nevím jak dlouhý. Ať se zahřeju. Předbíháme jednu skupinku účastníků za druhou. Někteří i popobíhají. To vám je tak fajn být rychlejší než ostatní :) Baví mne to :) Cesta se teď bude klikatit, rozhoduji se s klukama doběhnout do Modřic. Tam je nechám jít. Jsou mladí, rychlí, co já s něma. Mám navigaci, kontroluji trasu. Šetříme tím pár metrů, za běhu hlava moc nemyslí. Běžíme a chodci řídnou. Probíháme kontrolou. Dobíháme do Modřic - 21.km. Jdu do hospody, objednávám si kolu, kafe a využívám toalety :) Kluci mizí. Pohoda, už toho běhu bylo dost. Z hospody se pomalu rozcházím a pak i rozbíhám. V údolí Bobravy bude chladněji. Mohl bych tam kousek proběhnout, ať nezmrznu. V Želešicích míjím rychlou skupinku, vepředu nikoho nevidím. Ale štěkají psi, někdo tam jde. Běžím. Tajná kontrola. A hele, jsou tu mí dva mlaďoši! Já je doběhl:) A hodné slečny tu rozdávají RedBull. Dávám si. Dostávám razítko a ptám se, kolikátí jsme. PRVNÍ. Ty vole! První ze 400 lidí s pozdním startem? Co se to sakra dnes děje? Slečna nás upozorňuje, že můžeme být na další kontrole dřív než kontroloři a že máme zpomalit. No ale bylo by to vtipný být tam dřív než organizátoři, ne? :) Zpomalit? :D Si dělá srandu nebo co? Jsem poprvé v životě někde první a já budu zpomalovat? Tůůůůdle :) Běžím. Jen s Liborem, další mlaďoch zaostává a jen pochoduje. Libor je rychlý, posílám ho dopředu. Běžím údolím Bobravy a nepoznávám se. Je tma, mám v nohách 25km a pořád mi to docela běží. Běžel jsem tu shodou okolností v úterý. Tento úsek jsem šel. Teď klušu. Sice ne rychle, ale je to běh. No to je krásná noc!

Fotky z úterního běhu pro dokreslení, co nebylo v noci vidět :)

Kdysi nádherně divoké údolí zohyzdily nové cesty. Je to sice pohodlnější a rychlejší, ale ta stará Bobrava mi tu chybí. Blíží se Radostice. Bude tam kontrola? Ach jo, vidím čelovku. Někdo tam je. Škoda. A on je to Libor??? On mi mladý maratonec pod 3 neutekl? Divná noc :) Voláme organizátorům. Prý tu někdo za 20 minut bude. Máme počkat. No tak to teda ani náhodou. Jednak bych zmrzl a jednak dokud můžu, pokračuju. Domlouváme se, že si vzájemně dosvědčíme čas - 1:18 a vyrážíme dál. Střelice. Tady jsem byl minule o tři hodiny později. Libor mi utíká dopředu. Těžší terén a stoupání brání běhu. Už jen jdu. Ale rychle jdu. Nemám žádné pití, těším se na kontrolu na Helenčině studánce. Lesem občas popoběhnu a ve 3:40 jsem na studánce. Kontroloři zase nikde. Připadám si jako Killián :) Přemýšlím, kdy tu byl Libor a v klidu jím. Najednou čelovka. A jejda, někdo mne dobíhá. Libor??? Kde se vzal za mnou? Hele, já jsem v půlce stovky na prvním místě! Nebýt mírně unavený, tak asi puknu smíchy :D Libor bloudil a chce sedět. Nene, půjdeme, ať nás nikdo nedojde. Volá organizátorům, prý tu zase do půl hodiny budou. Dostáváme hloupou radu, abychom šli RH+. Jenže to by nepomohlo, my nemáme už razítko z Radostic. A mne hledat pseudovrcholy nebaví, ani nemám gps track trasy RH+. Pokračujeme normální trasou, oznamujeme orgům společný odchod a mizíme. Jak byl Libor unavený, stejně mi utíká. Věk, běžecké a váhové dispozice jsou prostě někde jinde.

Kolem přehrady už je běh utrpení a nezbývá, než ho velmi omezit. Vyšplhat na Tři kříže, těším se do obchodu v Jinačovicích. Neběžím, abych tam byl až po šesté. A obchod stejně otvírá v sedm :) Vlastně mne to těší, pokračuju dál a nakupuju až v Lelekovicích. Bohužel brzy po otevření, takže je tu spousta lidí. Odbočku k Jelínkovi hledám podle gps, najednou kdesevzaltusevzal cyklista a značí trasu. Asi pro mne. Takové čelo závodu v přímém přenosu :D Ve Vranově má být od desíti polévka, od devíti kontrola. Dorážím někdy po osmé. Kupodivu kontroloři tu jsou dřív a dávají mi i razítko z Radostic. Chybí mi jen studánka. Úsek z Vranova volá po běhu, ale náběh na křeče v holeních je proti. Křeče se zakousnou v Bílovicích. Hospoda ještě zavřená :))) Já jsem tááák rychlej :) Jdu si pro vodu do studánky, stoupám do posledního kopce. Začíná být vedro, dal bych si u Kaprálova mlýna pivo, ale jsem z asfaltu tak rozbitej a znechucenej, že pokračuju dál a přes davy rekreantů mizím do cíle. Do zavřeného cíle. Avšak přichází hlavní organizátor Johnny a gratuluje mi. Připadám si jako vítěz. Vlastně jsem. Libor v cíli nikoho nepotkal, tak tu možná ani nebyl :D

Na fotkách jsem objevil další tajnou kontrolu. Též tu v době mého průletu nebyla :)

Johnny mi vytýká, že jsem měl startovat později a takový start si vyžádat. Nebo jít RH+. Varianta RH+ fakt není pro mne lákavá a nic by neřešila. Startovat později? Já? Starý a pomalý chlap? Mezi 400 vesměs mladších? Tůůůdle. Nejradši bych se teď účastnil každý rok a znovu a znovu utíkal kontrolám. Je to prima pocit. Možná by mne mohli každý rok nechat startovat o pět minut dřív :) A pak, třeba v šedesáti letech, bych poprvé dostal všechna razítka. Nádherný plán....

Dostávám pěkné tričko a motám se v prostoru cíle asi hodinu. Během té doby nikdo další nedoráží, no sranda:) Mizím domů, uprostřed města si mé potácivé chůze všimne jeden mladík. "Nepatříte vy mezi ty, co jsou schopni BVVŠ nejen ujít, ale dokonce uběhnout?". Jooo, to jsem celý já. Spousta brňáků tuto událost zná, málokdo ji jde. S chutí do toho, děcka :D A možná by si mohli všichni uvědomit, že mých sub15 hodin je nic. Česká špička by to dala pod 9. Světová možná i 8. Ale nepřijeli, tak jsem takový náhradní vítěz :D Mladíkovi toto nevykládám. Skromně říkám, že dnes bylo pěkný počasí, tak šlo běže déle, než jsem si myslel :))

Organizátor se rozhodl neuvést mé jméno mezi pokořiteli Brna. Respektuji jeho rozhodnutí, ale přijde mi divné, představte si, že by třeba loňští vítězové K100 nebyli uvedeni ve výsledcích. Dívná představa,ne? Už jen moje přirovnání k vítězům K100 je úžasné, že? :) Každopádně buďme rádi za lidi typu Olaf, kteří umí zorganizovat akce pro běžce i dálkoplazy současně. BVVŠ v dnešní podobě je takovou akcí jen částečně. Tož někdy příště se podívám, kam se nám ten Vokruch posouvá :)