pondělí, dubna 28, 2008

Týden 17/2008 21.-27.4.

Nejsem ještě úplně ve své kůži, tak jsem si říkal, že nebude žádný bazén. Jediným programem se tak stalo pomalé najíždění prvních cyklokilometrů, které jsem začal minulý víkend ujetím báječných 59km:-)

Pondělí - 0-50-0 Kolem přehrady a pak kolem Radka domů. Prostě projížďka po malých kopečcích 2:07.
Úterý - 0-0-10 Zadek už má kola dost, jdu běhat. Desítka přes Holednou. Před měsícem jsem si myslel, že už ji nikdy nepoběžím přes 50 minut. Dnes 54:18 a nadřel jsem se jako kůň. Definitivně ruším jakékoli myšlenky na sobotní Olomoucký půlmaraton.
Středa - 0-38,4-0 Zase kousek kola. 1:38. Průměr stále loudavých 23,5km/h.
Čtvrtek - 0-92,6-0 Po zvlněných vyjížďkách zařazuji rovinu na jih od Brna, dojedu si do Pasohlávek. Po 60km mi to přijde už nějaké dlouhé, dojíždím však vcelku v pohodě po okukování inline bruslařek za 3:50:-).
Pátek - 0-0-7 Zase krátký běh, sedmička za 35:32. Že by měla fakt sedm kilometrů? :-)
Sobota - 0-0-0 Všichni dnes běhají krásné časy v Olomouci, já se flákám. Jdu jen na svižnější procházku ve Chřibech. Za 2:14 na Bunč a zpět, řekněme 15km, kdo má furt ty vzdálenosti měřit:-)
Neděle - 0-101,3-0 Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. No a protože já bývám na kroměřížsku, jezdím si na kole po trati Moraviamana. 3 kola s nájezdem 101,3km, dnes za 4:05. Můžu srovnat s loňskem, to jsem měl průměr o 0,7km/h vyšší:-) Dalo by se to svést na vítr, ale skutečnost je taková, že letos mám na kole o 300km méně a to bude ten důvod. Nicméně dnešní stovka už mi nepřišla nijak dlouhá a doufám, že díky neúčasti na PIMu na tom budu cyklisticky koncem května líp!:-)


Počet

Km

Čas

Běh

2x

17

1:30

Plavání

0x

0

0:00

Kolo

4x

282,3

11:40




13:10


Zhodnocení:
Kolo je trochu nuda, ale v tomto období mne docela baví. Příroda je zelená, tráva voní, není vedro ani zima, já nikam nespěchám, tak to má být. Možná i proto jsem si našel na kolo čas. Jsem zvědav, jak to bude v dalších týdnech pokračovat:-)

pondělí, dubna 21, 2008

Týden 16/2008 14.-20.4.

Další týden, ve kterém není moc o čem psát.

Pondělí - 0-0-0 Volno. Teploty jsou pryč, můžu aspoň do práce. Nemůžu však mluvit, tak jsem tu chvílemi k ničemu a odpoledne jdu raději do postele:-)
Úterý - 0-0-0 Volno. Opakování pondělního programu:-)
Středa - 0-0-0 No, volno, no.
Čtvrtek - 0-0-0 Aktivní využití volna - jdu vyzkoušet letošní kolekci Salonu vín ČR. Když jsem tu byl před lety poprvé, byl jsem nadšen. Nadšení však pomalu opadá. V salonu jsou často víc než vína kvalitní vína v nějaké vlastnosti extremní, často třeba v obsahu zbytkového cukru. No a kdo má ty slaďáky pít:-) Vždy se však dá najít něco zajímavého. Takže ač nachlazen, rozhodně bych si vybral z ryzlinků - vlašský č. 3, rýnský 34. Bohužel mé oblíbené Chardonay a Sauvignon nic moc, stejně tak mezi červenými jsem nevěděl co zvolit. Tak jsme večer zakončili v jiném sklepě vínem ze Zaječí. Taky dobrý. Občas to volno má něco do sebe:-)
Pátek - 0-0-3,5 Už zase běhám, heč heč heč. No a protože je pátek, běhám na závodě Běžce Vysočiny. Jenže přece jen ještě úplně nemůžu, tak jsem si s Kristýnkou jen oběhl dětskou trať. No a abych mezi těma dětma nevypadal divně, průběžně jsem si Kristýnku fotil mobilem:-)




Sobota - 0-22,8-0 Vyrážím na druhý letošní cyklotrénink v délce přes 20km. Dosahuji závratného průměru 21,49km/h. Od posledně výrazné zlepšení:-)
Neděle - 0-36,8-0 Pokračuji v obrovském cyklistickém nasazení. Od včerejška další nárůst průměru na fantastických 22,95km/h. Prostě z kopce už jsem tam dal velkou placku. Tím jsem rezervy rychlého zlepšování bohužel vyčerpal.


Počet

Km

Čas

Běh

1x

3,5

0:21

Plavání

0x

0

0:00

Kolo

2x

59,6

2:40




3:01


Zhodnocení:
Pauza snad už skončila. Že jsem se na to kolo ale vrhl, že? No, já vím, jsem drak. Možná i v nějakém týdnu pár kilometrů přidám. Ale hlavně nic neuspěchat! :-)

neděle, dubna 20, 2008

O dresu se lvíčkem

Víte, když začínala Kristýnka s basketbalem, pořád chodila s otázkami. Jak se to vlastně hraje. Kdy a kde jsem všude hrál. S jakým číslem. Strašná fůra otázek. Pak jednoho dne přišla s tím, že dostávaly dresy. A že si vzala samozřejmě pětku. Moji pětku... Dítě pochopitelně nedomyslí, co vše v takovou chvíli dospělému proletí hlavou. Myšlenkami o pokračování rodu počínaje, a třeba i nenaplněnými ambicemi konče. Každopádně je těžké nebýt v takovou chvíli na měkko.

Terča nemá moc na co se ptát. Volejbal jsem závodně nehrál. No ale čekám na ni nedávno po tréninku a sotva otevřela dveře od auta, už spustila: "Tati, dostávaly jsme dresy. Mám samozřejmě tvoji pětku, KOUKEJ!".

Koukám. Holčičky to prostě s tatínkama umí:-) Dnes měl dres se lvíčkem premiéru. A šlo mu to.

Inu, jsme dobrý tým. Samé pětky. Myslím, že ty dvě moje malé velké pětičky to dotáhnou dál než já. Držím jim palce! :-)

pondělí, dubna 14, 2008

Týden 15/2008 7.-13.4.

Po maratonu je potřeba co? Po maratonu je potřeba odpočívat:-) Úplně se mi to nedařilo.

Pondělí - 0-0-0 Disneyland. Máme už zkušenost i s jiným parkem - Europaparkem:-) Upřímně řečeno právě ve srovnání s Europaparkem mne Disneyland trochu zklamal, je koncipovaný víc pro malé děti. To však má i své výhody - na focení se s medvíkem Pú je hodinová fronta, na atrakcích pro velké děti volno, holky toho využívají a některé atrakce zvládají i sedmkrát. Ale stejně, pokud chcete udělat radost větším dětem, skoro lepší volba než Paříž je Freiburg:-)

Do zábavního parku se doporučuje pevná gumička do vlasů...
Jinak hrozí rozcuchání. Ale i to je in:-)

Úterý - 0-0-0 Eiffelovka je vděčný turistický cíl, poté pokračujeme k Notre Dame. Ale ani schody ani vycházku si do kilometrů počítat nebudu:-)
Středa - 0-0-0 Co udělá radost ženě každého věku? Když ji vezmete do obchodu:-) Avšak když máte ženské tři, hrozí akutní vyčerpání konta:-) Bohužel při procházení mezi obchody mi nedělá průvan dobře a nachlazení se stále zhoršuje a to jsem si včera myslel, že to bude dobrý.
Čtvrtek - 0-0-0 Konečně doma:-) Volím moudře den volna a raději neměřím teplotu ani tep.
Pátek - 0-0-10,3 Na Hejkalův memoriál jsem musel. Z něj rovnou do postele.
Sobota - 0-0-0 Sobotu jsem prospal. Ani nepamatuji, kdy mé tělo naposledy topilo na tropických 39,6:-)
Neděle - 0-0-0 Opakování sobotního tréninkového motivu. Ale docela se to zlepšuje..

Počet

Km

Čas

Běh

1x

10,3

0:50

Plavání

0x

0

0:00

Kolo

0x

0

0:00




0:50

Zhodnocení: Pauza bude pokračovat. Budu muset přehodnotit další program - žádný Olomoucký půlmaraton, asi ani žádný příliš velký Mamut. Jsem nějaký zničený a momentálně nemám myšlenky ani na Mamuťátko.

neděle, dubna 13, 2008

Běžec Vysočiny - Memoriál Luboše Svobody - 11.4.2008

Kristýnka měla velké dilema - jít na Hejkalův memoriál nebo se jít podívat na finále basketbalové Final Four? Víte, spíš se klonila k běhu. Jenže přece jen nejlepší evropské týmy nehrají v Brně každý den. Navíc vstup zdarma:-) Posílám ji na basketbal. Ptá se mne, zda to nebude Hejkalovi líto... Ale vždyť ještě na Vysočinu pojedeme. Rozhodnuto.

Po třetí hodině nabírám neobvyklého spolucestujícího - Explosera, pravidelného Hejkalova čtenáře. Jede se rozloučit a zároveň zahájit velkou šňůru - co týden, to závod. Jsem zvědav, jak bude fungovat akumulace:-) Na místě jsme včas, příchozí obchází v reprezentační šusťákovce oblečený Pavel Hotař a rozdává podivný pamflet o ukradeném závodě. Jsem z dalekého Brna a nepřísluší mi hodnotit záležitosti Vysočiny. Tentokrát udělám výjimku - Pavle, fuj!

To už sledujeme závody dětí. Docela mne zajímá, zda poběží Lubošovy holky. Jo, poznávám je:-) Běží obě a obsazují místa na stupních vítězů. Výborně! Je skvělé být svědkem toho, že rodinná tradice pokračuje.

Při startu hlavního závodu si dávám cíl neskončit poslední. Víte, dnes jsem raději neměřil ani tepy, ani teplotu. Jsem na tom mnohem hůř než v Paříži, procházky ve studeném vzduchu mi moc neprospěly. Ale snad doběhnu. Běží se mi však opravdu špatně. Dvakrát zařazuji speciální typ přestávky zvaný kašlačka. Prostě kašel mne zohne do předklonu, vykašlu přebytečnou část plic a můžu běžet dál:-) Všichni mí obvyklý soupeři daleko vepředu, snažím se udržet tragédského trička BuckTheBuga, to se mi však nedaří, v půlce mi utíká:-) Tak mne napadá, že jediný blogger, se kterým jsem ještě neběžel, je Koyama:-) Ve třetím kole mne předběhne mladičký vedoucí závodník o kolo, chvíli poté ještě jeden. No, jen dva, dobrý:-) Cíl za 41:41 je jeden z nejhorších výsledků na Vysočině. Ale doběhl jsem. Dnes jsem musel doběhnout...

Při zpáteční cestě dostávám sms zprávy o dramatickém vývoji basketbalu. Gambrinus nakonec vyhrál v prodloužení! No bezva. Změřím si teplotu - 38,2 a jdu si konečně lehnout. Asi už jsem v té posteli měl pár dnů být. Ale myslete si co chcete, já na Hejkalův memoriál musel.

Na závěr ještě speciální tabulka. Pokud do ní budete chtít zařadit (či vyřadit), stačí říct:-)


sobota, dubna 12, 2008

Pařížský maraton 6.4.2008 long


Tak se po týdnu zkusím vrátit vzpomínkami k Pařížskému marathonu, respektive časově ještě o něco dál. Limit tohoto závodu je 35.000 účastníků a akce bývá brzy naplněna. Je proto potřeba se včas zaregistrovat. Já se registroval v září 2007. Zároveň jsem objednal letenky. Mám zafixováno, že nejlépe a nejlevněji se do Paříže létá low costem z Bratislavy. Jenže... Po zkušenostech z předchozích zahraničních maratonů - chození po městě den předem je zbytečně únavné - bych rád letěl tam až v sobotu před závodem, vyzvedl číslo, zalehl a ráno odběhl závod. Zpět nejlépe ve středu večer tak, aby středa ještě zbyla na prohlídku Paříže. A potvory low costy nelétají každý den, navíc není neobvyklý čas odletu 6 ráno,. Vzhledem k tomu, že jsme z Brna to vypadá komplikovaně. Zbytečný den ubytování navíc by nám prodražil letenky, vstávání ve 3 by se projevilo na běhu. Nakonec nacházím překvapivě jednoduché řešení - dá se letět s Air France z Vídně, na výběr několik hodin odletu, volím tam v sobotu 12:30, zpět středa 19:10. Cena zpáteční letenky pod 2000Kč/osoba je zcela srovnatelná s low costy. Přece jen to objednávání dopředu má svoji výhodu. Hotel hledám přes Booking.com. Protože vím, že přiletíme na letiště CDG, volím dvouhvězdičkový hotel směrem k "našemu" letišti za 54€/dvoulůžko, při výběru také zohledňuji hodnocení personálu, jejich jazykové znalosti a vzdálenost k zastávce metra. Nikdo z rodiny nemluví francozsky a domluvit se v Paříži anglicky či německy je vcelku oříšek:-) Zvláštností Pařížského maratonu je nutnost lékařského potvrzení. V únoru si tisknu anglický vzor z webu, který mi doktorka ochotně oštemplovává, dva dny po odeslání poštou do Paříže mizí u mého jména nutnost dodání potvrzení. Organizace funguje.

Po odstranění hraničních kontrol je cesta na Vídeňské letiště velmi rychlá. Přes Bratislavu 1,5hod. Letadlo odlétá na čas, přistává s časovou rezervou, bereme si taxík:-) a fičíme na hotel. Žena se rozčiluje, proč utrácíme za taxík a nejedeme hromadnou dopravou. Mám velké problémy jí vysvětlit, že pro 4 osoby je taxi nejlevnější a i nejrychlejší způsob dopravy. Prostě jiný kraj, jiný mrav:-) Ubytujeme se, sedneme do metra, v Expu jsme před pátou. Zavírají v osm, venku velká fronta. Ale mizí rychle, pořadatelé pouští dovnitř po velkých skupinách, beru číslo, tašku, pak tričko, které mi zabavuje Kristýnka:-), za dvacet minut není co řešit. Jinak Expo nic moc, vysoké ceny, nezajímavý sortiment. Asi jsem zhýčkaný:-) Řeknu vám, nebýt toho zatraceného nachlazení, tak pohoda:-) Na hotelu studuji mapu, kde se dá z trati dostat na metro. Kdybych náhodou nedoběhl. Do kapsičky si dávám jízdenku a 20€. Pro všechny případy. V neděli ráno tep 60, což sice je kousek od obvyklých 45, ale o dva míň než v sobotu, tak se prohlašuji za schopného běhu. Hurá na to.

V Paříži se do jiného než svého sektoru nedostanete...

Start je v 8:45, cesta metrem trvá chvilku, dorážíme téměř na čas. Nevidím šatny, logika věci říká, že jsou na opačném pokračování Champs de Elysees, tedy směrem k cíli, ale já nemám čas tam dojít. Naštěstí mám doprovod, svlékám se, dávám batůžek Kristýnce a jdu se zařadit na správné místo. Na přihlášce organizátoři chtěli zadat předpokládaný čas dokončení, suverénně jsem se zařadil do druhého sektoru, tedy 3:15. Přestože u prvních dvou sektorů bylo uvedeno, že závodník musí doložit svou výkonnost, neuvedl jsem nic a nikdo mne nekontaktoval, prošlo mi to. Oprávněně se asi báli, že hloupý čech neumí francouzsky:-) Startovní koridory mají festovní bariery, zřejmě ne kvůli zařazování běžců, ale asi především proto, aby to závodníci okolo nerozdupali a neznečistili. Do sektorů vzadu šílená fronta, já si mířím pár metrů za elitu, ukazuji žlutý pruh a jsem bez čekání vpuštěn. Paříž si mé účasti váží:-) Protože vím, že patřím v koridoru k nejslabším, zařazuji se na konec. Paříž je první maraton, kde jsem viděl, že se nikdo nedostal do sektoru, do kterého nepatří (sebe skromně nepočítám:-). To se projevuje po startu, startovní čáru přecházím 1:51 od výstřelu a od čáry rovnoměrně běžím.

Běh všech okolo je velmi rovnoměrný, nikdo nikomu nezavazí. Neuvěřitelné. Praha se má hodně co učit. I ve značení kilometrů, jakmile se okolní běžci podívají na hodinky, chápu, že zelená čára na zemi s odpovídajícími tabulemi na obou stranách je přesný kilometrovník. Od prvního kilometru pak bez problému vidím všechny. Běží se mi lehoučce, bohužel od startu je jasné, že to dnes nebude ono. Jsem hodně navlečen - dlouhé triko a vesta, je mi zima, do toho se naprosto neúměrně potím. Nemůžu se pořádně nadechnout do spodní části plic, mám pocit, že se mi kapacita plic skokově snížila. Ale vzduch není dnes nijak potřeba, dýchám povrchně a v klidu si běžím, hodně uzavřen do sebe. Všichni okolo mluví francouzsky, to štěbetání jde mimo mne... Na první občerstovačce zkouknu sortiment - voda v lahvičkách, ovoce atd. Voda je studená, moc se nedá, dal bych si čaj:-) Ale chápu, že pít se musí, přemáhám se. Taky zapínám vestu. Je mi zima, přestože většina běžců okolo je v krátkém a nestěžují si:-) Pařížští vodiči nemají balonky, ale jakési vlajky. Na 3:15 jsou čtyři. Pořád je vidím před sebou naskládané jako korálky. Začínám uvažovat, zda to není chyba.

Běží se krásně

Pařížská trať není úplná placka. Na osmém kilometru je první pozvolné stoupání. Pár metrů převýšení, zpomaluji. Vodiči mi malinko poodbíhají. Předbíhá mne portugalec, na dresu má velký nápis ZATOPEQUE. Víte, mně samotnému jméno Zátopek ještě před pár lety moc neříkalo. O to víc mne překvapuje, že tohoto čecha zná prakticky každý běžec. Na další občerstovačce se přinutím vypít celou flaštičku vody. Nechutná mi. Dal bych si radši víno:-) Všímám si, že kromě značených kilometrů jsou šedě značeny i míle. Trať 10 mil jsem zatím běžel jen loni v Chotěboři, dnešní čas je rychlejší. Nepřeháním to s tou rychlostí? Ale když se mi běží tak hezky. A už ani nevidím vodiče na 3:15. Jen na to pomyslím, vyběhne poslední z vodičů z křoví a zařadí se přímo přede mne. Já se jich snad nezbavím. Vlastně kéž by!:-) Na půlmaratonu jsem za 1:38:12. Naprosto čerstvé nohy, vyčerpaný zbytek těla. Musím se přinutit zpomalit! Daří se. Vodič 3:15 neskutečně pomalu mizí v dáli. Na další občerstovačce intuitivně sáhnu pro solnou tabletu. Proč? Na maratonech moc sůl nepotřebuji. Ale věřím intuici, tabletu polykám a zapíjím i jakýmsi dalším nápojem. Něco jako Powerade. Vidím první chodce. Mladíky, co přepálili. Něco mi říká, že i já dnes půjdu. Přitom časově pořád běžím komfortně na osobák. Zatracené nachlazení! Na 30.km se už cítím docela blbě. Že bych se přinutil "vůlí" jako v Mnichově? Zkouším to. Aspoň do 35.km. Tempo klesá a já chápu, že vůlí se dá poručit nohám, ne však nachlazením trápenému tělu. U jednoho mostu se rozhlížím, mám pocit, že bych měl. Nic zajímavého nevidím. Až dodatečně se dozvídám, že mne zrovna zde viděly holky, které si vyrazily na procházku. Možná to byl poslední most, kde jsem jakž takž běžel. Při běhu v dalším tunelu se mi dělá divně, sice se ještě vydrápu na světlo, ale pak to vzdávám. Jdu. Asi sto metrů. Dostávám křeče a je mi zle. Chvilku to rozdýchávám a snažím se pokračovat chůzí.
Už toho mám dost. Vůbec si neuvědomuji, že bych někde běžel po kostkách. Ale asi jo:-)

Během kilometru se to zlepšuje, chůzi měním za indiánské popobíhání. Uvědomuji si, že na Kristýnčin telefon došly mé časy z půlmaratonu a z 30.km. Moje malá počtářka jistě počítá, kdy mám být v cíli. Raději jí posílám sms, že dorazím později:-) Nejsem sám, spoustě lidí to dnes nevyšlo. Aspoň že tak:-) Padá ze mne napětí, začínám si víc všímat krás Paříže. Nedávno jsem četl na fóru, že při běhu se nedají prohlížet památky. No, nedají. Ale dá se vnímat atmosféra známého města, které je v den závodu zcela jiné. Bez aut. Přívětivé. Fandící. Na další soukromé občerstovačce se dočkávám konečně i vína. Beru si kalíšek Cabernetu, dnes je to fuk. A klidím se ke kraji, míjí mne obrovská skupina lidí běžících s vodičem na 3:30. Vzápětí mne rozesměje další úkaz - někde před 40.km je asi dvacet masérů, kteří pomáhají lidem postiženým křečemi. Mají plno, čeká tu i fronta:-). Ale já jen jdu pro medaili, kdo by se zastavoval:-) Na čísle je mé jméno, pár diváků se mne snaží přimět k běhu. Sice nerozumím ani slovo, ale dělám jim radost, vždy se na chvilku rozběhnu a jdu až jim zmizím z dohledu:-) Takto si "dobíhám" pro krásnou bronzovou medaili v čase 3:39:31. Můj třetí nejlepší maraton. Jenže když si věříte na čas 3:20, není to zrovna dobrý výsledek:-) Co se dá dělat, jsem o zkušenost bohatší. Koridory za cílem jsou docela nepříjemné, přes davy čekajících se nedá protlačit. Ale není jiné cesty, plot se nedá přelézt. Pomaličku postupuji k Vítěznému oblouku, nacházím holky, převlékám se a začínáme uvažovat o dalším programu. Život není jen běh a Paříž není jen maraton.

A pár údajů pro milovníky čísel:

Celkové pořadí vypadá děsivě, ale když si uvědomíte, že dokončilo 28.844 běžců, tak to znamená, že jsem předběhl 74 procent běžců. No kdy se mi toto naposledy povedlo:-) V kategorii umístění 2.955 z 8.707.

Ještě tabulka:

A to je pro dnešek vše. Pokračování příště:-)

pátek, dubna 11, 2008

Týden 14/2008 31.3.-6.4.

Jsem zpět, tak bych měl doplnit chybějící popisy. Asi nejjednodušší je začít s týdením přehledem. Přiznávám se, že se musím do psaní nutit, no ale když jsem slíbil, že přehledy budu psát až do Rothu, zkusím to dodržet:-)

Pondělí - 0-0-0 Volný den. Plánovaný.
Úterý - 0-0-6 Krátký pobyt na dráze s rekordním kilometrem, popis zde.
Středa - 0,5-0-11,6 Mám lehké zažívací potíže. To je divné. Normálně můžu strávit téměř i hřebíky, v předmaratonském týdnu je strava hodně vegetarianská. Něco špatného jsem snědl? Každopádně jdu v poledne na chvilku do bazénu, avšak většinu času věnuji pobytu v páře a vířivce. Zrovna plavou vysokoškoláci. Někteří docela umí, testosteron z nich stříká, ale dost to flákají, samý odpočinek. Asi nějaká technická škola či co. Když na schodech potkávám Foresta, tak chápu, že ti lenoši jsou z FTVS. Foresta jsem však plavat neviděl:-) Odpoledne se jdu proběhnout na Holednou. Je krásně a mně se běží úžasně. Po půlce si zrychlím odhadem na půlmaratonské tempo. Přes nízké tepy cítím, že běžím velmi rychle. Že bych dokonce překonal svůj čas ze začátku března? Jo. 41:59. To vše s tepy avg 145, max 159. Neuvěřitelné. Nemůžu to ohodnotit jinak, než že mám formu jako prase:-) Snad do neděle vydrží.
Čtvrtek - 0-0-0 Ráno tep 52, souvisí to nějak se zažívacími potížemi? Každopádně dnes je plánované volno. Jsem v klidu.
Pátek - 0-0-7 Tep je ráno stále vyšší. Dnes je v plánu stupňovaný běh 10km. Přijde mi důležitý, poběžím ho, ale zkrátím na pouhou sedmičku. Je teplo, pohoda. Rozbíhám to velmi volně, po dvou kilometrech přidávám, po obrátce stupňuji a končím na desítkovém tepu 163. Svoji skorosedmičku jsem občas zkoušel běhat naplno, dnes to naplno nebylo, přesto je čas nejlepší - 28:39. A těch rezerv, co tam bylo! Začínám však chápat, že dnešní čas není ovlivněn jen formou, ale také tím, že tělo s něčím bojuje. Prý je forma druhý den virózy nejlepší. Asi jo. Běžet maraton dnes, snad se mi podařilo atakovat i 3:15. Jenže nejsou žádné kdyby. Maraton je až v neděli.
Sobota - 0-0-0 Odjezd do Paříže, plánované volno. Ranní tep 62, pocit teploty, je možné, že zítra nepoběžím.
Neděle - 0-0-42,2 Nakonec maraton běžím. Musím říci, že převažují dobré pocity - půlmaratonský čas a pocit pohody v nohách ukazuje, že jsem se běžecky posunul. S jakousi virózou se však osobák běžet nedá. Škoda.

Počet

Km

Čas

Běh

4x

66,8

5:27

Plavání

1x

0,5

0:20

Kolo

0x

0

0:00




5:47


Zhodnocení:
Skoro nepamatuji, kdy jsem byl naposledy mimo provoz. Nachlazení a podobné příhody mne potkávaly výhradně po těžkém plavání. A teď toto. Po jakýchsi střevních potížích se viróza přesunula i do dýchacích cest. No, co už. Budou další maratony. A já tajně doufám, že se mi ještě někdy podaří se dostat do tak neuvěřitelné běžecké formy a pohody, jako v první půlce tohoto týdne. To byl naprosto úžasný a nepopsatelný pocit:-) Víte, na start závodu by se měl postavit jen zdravý běžec. To je mi jasné. Paříž byla výjimka. Čtyři dny jsem neběhal, stále nejsem v pořádku. Je čas na další výjimku. Dnes je Hejkalův memoriál. Když musím, tak musím.

neděle, dubna 06, 2008

Paříž telegraficky

Tak jsem si v sobotu myslel, že z Paříže zbude jen výlet. Ranní tep 62 (oproti obvyklým 45), teplota 36,8 (nesmějte se, mívám stabilně 36,2, toto už je divné:-)) a pocit, že mi někdo sedí na hrudníku. No, zkusil jsem Coldrex, v neděli ráno teplota v normě, tep 60. Co teď? Jdu na start.

Po startu trnu hrůzou, jak to poběží, kupodivu slušný. Nohy si valí a valí, jen se mi blbě dýchá. Ale na tu směšně nízkou rychlost - na dohled mám posledního vodiče na 3:15:-) přece není třeba moc dýchat. Jen se dost potím, aspoň ty bacily vypotím:-) Půlka něco přes 1:38 a nohy čerstvé jako nikdy. Zbytek těla však ne. Mám pocit, že jestli se víc nadechnu, rozkašlu se. Je mi divně. Malinko zpomaluji a nechávám vodiče utéci. Nohám je to líto, ale co dělat, když zbytek nespolupracuje:-) Do 30.km jakž takž. Pak cítím, že výrazně zpomaluji. Probíhám dlouhým tunelem, barvy šedivé, ticho... Barvy jsou šedivé i po výběhu z tunelu. Točí se mi hlava, je mi na omdlení. No jo, já vím, na maraton vždy jen se stoprocentním zdravím. Přecházím do chůze. Minutu před dvanáctou. Při chůzi (!) dostávám křeče. Opírám se o zídku, zhluboka dýchám. Osobák v háji, chci si dojít pro medaili. Jde to. Pomalu se sunu od jednoho defiblirátoru ke druhému - v Paříži je každý kilometr poloautomatický defiblirátor se školenou obsluhou. Snad přežiju:-) Jo. Poslední kilometr zase běžím. Dávno profičeli běžci na 3:30, běžím pomalu, ale v podstatě s ostatními. A jak tak koukám po těch důchodcích okolo, vím přesně, kdy se chci do Paříže vrátit. Za 20 let. To mi bude 60. Byla by paráda v tom věku dokončit maraton, ne? A nemusí to být ani za dnešních 3:41:24. Beru cokoli. Myslím, že jsem dostal lekci. Na maratonech je krásné dokončit, vzít si medaili a jít na pivo. On ten čas přece jen není až tak důležitý:-)

Jdu si napustit vanu a vzít Coldrex. Doufám, že mi můj anděl strážný nenaplánoval zápal plic. Teď se cítím dobře. Věřím, že vynucená pauza nebude dlouhá. Je na čase začít se připravovat do Rothu:-)

úterý, dubna 01, 2008

Začátek rekordního týdne

Stává se vám někdy, že jste v práci a myslíte na běhání? Mně tedy moc ne. Sice občas kouknu na fórum, ale většinou i u čtení příspěvků myslím na to, co budu dál dělat v práci. Dnešek byl výjimka. Dneska by to šlo, napadá mne, když jdu na oběd. Pak sleduji z okna slunečné odpoledne. Koukám na stoupající teplotu. Fakt by to šlo, v tom teple by se dalo běžet i rychleji. Včera jsem měl volný den. Musím. Dnes. Po čtvrté mi končí poslední jednání a mizím domů. V pět jsem na stadionu na Palačáku. Uf. Je tu moc lidí. Sedím na ochoze a koukám na ně. Studentíci si zdánlivě bez úsilí volně pobíhají po dráze. Mezi nimi se nedá kličkovat. Navíc tu nějaký trenér buzeruje příchozího, zda má průkazku. No, na tento stadion mám asi oficiálně vstup povolen, ale nemá cenu to zkoušet. Tady ne. Jedu zklamaně pryč.

Ale když musíš, tak musíš. Jedu do Bystrce. Tady krouží jediná kondiční běžkyně. Kratší 250m dlouhá dráha není to pravé, ale aspoň tu míň fouká. Rozběhávám se 2km tempem 4:40. Tep stoupá na 150. Víc ne. Ale to už vím, to nechci zkoušet. Běžkyně vidí, že jsem rychlejší a uvolňuje mi první dráhu. Děkuji! Musím to zkusit! Dávám pár rovinek proložených výklusem. Asi kilometr. Pak stojím a čekám. Tep klesá pomalu. 100... 90... teď! Vyrážím pokusit se o jeden z tajných snů, který jsem však už loni vyžvanil ostatním. Co vlastně? V mládí jsme běhávali na čas kilometr. V té době jsem hrával basketbal a trochu běhal. Malinko. Kilometr mi připadal šíleně dlouhý, nejlepší čas, který si pamatuji, je z dob gymplu - 3:40. Já vím, nic moc. O 24 let později ho zkouším překonat. První kolo 52s. Dost rychlé. Malinko koriguji tempo. Druhé 55. Dobrý! Ve třetím krize. Lapám po dechu. Musím doběhnout aspoň osmistovku! Mačkám mezičas a s představou, že je to už jen kousek do cíle, přidávám. Cíl - 3:36,52. Víte, jestli vám ještě nebylo čtyřicet, asi nepochopíte mé pocity. Mám v očích vlhko. Vidím před sebou sám sebe jako šestnáctiletého hubeňoura se spoustou snů. Dnes jsem překonal na sám sebe s odstupem víc jak dvou desetiletí. Skvělý pocit! A navíc - kdyby tu byl ještě nějaký další běžec, kdyby to byla normální 400m dráha, kdybych nezvolnil ve třetím kole... Možná si ještě někdy zkusím zaběhnout něco kratšího. Nejen maraton je běžecká disciplína...

Dalším dobrým zjištěním je, že mne vůbec nic nebolí. Věřím, že to byl dobrý vstup do rekordního týdne. Těším se na pokračování o pár kilometrů dál...

Pozvánka na Hejkalův memoriál

V pátek 11.dubna v 17 hodin odstartuje další ročník Běžce Vysočiny závodem, který je memoriálem Lubomíra Svobody. Luboš kromě mnoha dalších "funkcí", které nám přiděluje život, byl známým kondičním běžcem a bloggerem, prostě řada z nás ho pamatuje jako Hejkala. Rád bych pozval všechny čtenáře mého či jeho blogu na tento závod. Prostě přijďte ukázat místním, že Lubošova památka překračuje hranice Běžce Vysočiny a že oslovuje i vás. Nic na tom není, přijdete mezi běžce nejrůznější výkonnosti, nahlásíte své jméno, zaplatíte startovné 50Kč, dostanete číslo a je to:-) Kromě toho, že potkáte řadu známých i méně známých běžců, můžete si nepřímo zasoupeřit i s Hejkalem. Tento závod se totiž dříve běhal jako Jarní cena Datalusku. Hejkalovy časy zde byly:
Do které hranice se vejdete? Nebo jeho výkon na této 8,8km dlouhé trati (4 okruhy) překonáte? Já jsem tento závod běžel pouze loni, zápis je zde. Hejkalův loňský popis je zde. Pokud chcete překonat můj čas, stačí vám "pouhých" 38:58. A jak se tam dostat? Popis na webu říká toto:

Přístup: Automobilem: Z Okružní ulice, procházející sídlištěm Březinky, odbočit na křižovatce, proti výjezdu od čerpací stanice, do ulice Úvoz a vzápětí do ulice Na Stoupách směrem k ZOO na parkoviště. Pěšky: z Masarykova nám. u kostela Sv. Jakuba po schodech a cestách v lesoparku sejít k potoku Jihlávka a směrem po jeho toku ke kinu.

Dovolím si popis příjezdu doplnit. Pokud máte GPS, zadejte Loc: 49°23'56.872"N, 15°35'35.556"E. Já GPS nemám, souřadnice jsou odpíchnuté na mapě. Ale mám foťák, tak se můžete zorientovat podle následujícího popisu:

Příjezd od dálnice sjezd km 119. Velký Beranov:

Při příjezdu do Jihlavy uvidíte Tesco, na světlech zahnete doprava na ulici Okružní

Tady doprava na Okružní , pojedete po ní cca 1,5km

Po sjezdu do údolí uvidíte před sebou kamenný most, vepředu benzínka OMV. U ní odbočíte na světlech vlevo do ulice Úvoz.
U této benzinky OMV
Prostě tady vlevo do ulice Úvoz
Zde se napojuje cesta z exitu 112 a je to asi nejproblematičtější místo cesty - zde odbočte vlevo za dům s oranžovou fasádou do ulice Na stoupách.

Prostě do této slepé ulice odbočte.
Pojedete asi kilometr nejdříve vedle betonové zídky (kolem atletického stadionu), pak údolím.
Dojedete k letnímu kinu. Už se tu nepromítá, rozumně zaparkujte. Po cestě se poběží:-)
Cesta končí na spodním konci ZOO. Dál se nedá jet. Jen běžet:-)
Obejděte "promítací plátno" zezadu je vchod do místnosti, kde je prezence. Aniž byste to tušili, naučili jste se příjezd i na další závody. Běžec Vysočiny vás očekává. Přeji příjemný závod:-)

Příjezd z Exitu 112 Jihlava

Po sjezdu z dálnice jedete několik km po čtyřproudovce. Jakmile začněte klesat a uvidíte Slovnaft, zpozorněte. Na prvním výjezdu opusťte čtyřproudovku.

Toto je ten výjezd, kde vyjeďte vpravo (od dálnice třetí, ale moc to nepočítejte). Po sjezdu dolů odbočte vlevo (pod silnici, po které jste přijeli) a pokračujte rovně podél nákupních center Baumax, Hypernova a dalších po ulici Romana Havelky. Je tam kruháč sloužící jako nájezd do nákupních center, projeďte ho rovně směr centrum.
Tento kruháč ještě rovně, pokračujete po Pražské ulici rovně.
Podjedete koleje a jedete na další kruháč. Na něm až druhý výjezd označený směr Polná! Jinými slovy odbočíte jakoby vlevo do Havlíčkovy ulice.
Havlíčkovou sjíždíte dolů a vidíte další kruháč. Před ním(či na něm), odbočte vpravo do ulice Okružní. Před sebou uvidíte OMV, o níž píšu z druhého směru. Před OMV odbočte na světlech doprava do ulice Úvoz a pokračujte dle popisu z předchozí cesty. Pozor na správné odbočení do ulice Na stoupách!

Tak to je asi vše, co jsem vám dnes chtěl napsat:-) Těším se na setkání s vámi. A kdo chcete, klikněte, že přijedete.