Tak se po týdnu zkusím vrátit vzpomínkami k Pařížskému marathonu, respektive časově ještě o něco dál. Limit tohoto závodu je 35.000 účastníků a akce bývá brzy naplněna. Je proto potřeba se včas zaregistrovat. Já se registroval v
září 2007. Zároveň jsem objednal letenky. Mám zafixováno, že nejlépe a nejlevněji se do Paříže létá low costem z Bratislavy. Jenže... Po zkušenostech z předchozích zahraničních maratonů - chození po městě den předem je zbytečně únavné - bych rád letěl tam až v sobotu před závodem, vyzvedl číslo, zalehl a ráno odběhl závod. Zpět nejlépe ve středu večer tak, aby středa ještě zbyla na prohlídku Paříže. A potvory low costy nelétají každý den, navíc není neobvyklý čas odletu 6 ráno,. Vzhledem k tomu, že jsme z Brna to vypadá komplikovaně. Zbytečný den ubytování navíc by nám prodražil letenky, vstávání ve 3 by se projevilo na běhu. Nakonec nacházím překvapivě jednoduché řešení - dá se letět s Air France z Vídně, na výběr několik hodin odletu, volím tam v sobotu 12:30, zpět středa 19:10. Cena zpáteční letenky pod 2000Kč/osoba je zcela srovnatelná s low costy. Přece jen to objednávání dopředu má svoji výhodu. Hotel hledám přes Booking.com. Protože vím, že přiletíme na letiště CDG, volím dvouhvězdičkový hotel směrem k "našemu" letišti za 54€/dvoulůžko, při výběru také zohledňuji hodnocení personálu, jejich jazykové znalosti a vzdálenost k zastávce metra. Nikdo z rodiny nemluví francozsky a domluvit se v Paříži anglicky či německy je vcelku oříšek:-) Zvláštností Pařížského maratonu je nutnost lékařského potvrzení. V únoru si tisknu anglický vzor z webu, který mi doktorka ochotně oštemplovává, dva dny po odeslání poštou do Paříže mizí u mého jména nutnost dodání potvrzení. Organizace funguje.
Po odstranění hraničních kontrol je cesta na Vídeňské letiště velmi rychlá. Přes Bratislavu 1,5hod. Letadlo odlétá na čas, přistává s časovou rezervou, bereme si taxík:-) a fičíme na hotel. Žena se rozčiluje, proč utrácíme za taxík a nejedeme hromadnou dopravou. Mám velké problémy jí vysvětlit, že pro 4 osoby je taxi nejlevnější a i nejrychlejší způsob dopravy. Prostě jiný kraj, jiný mrav:-) Ubytujeme se, sedneme do metra, v Expu jsme před pátou. Zavírají v osm, venku velká fronta. Ale mizí rychle, pořadatelé pouští dovnitř po velkých skupinách, beru číslo, tašku, pak tričko, které mi zabavuje Kristýnka:-), za dvacet minut není co řešit. Jinak Expo nic moc, vysoké ceny, nezajímavý sortiment. Asi jsem zhýčkaný:-) Řeknu vám, nebýt toho zatraceného nachlazení, tak pohoda:-) Na hotelu studuji mapu, kde se dá z trati dostat na metro. Kdybych náhodou nedoběhl. Do kapsičky si dávám jízdenku a 20€. Pro všechny případy. V neděli ráno tep 60, což sice je kousek od obvyklých 45, ale o dva míň než v sobotu, tak se prohlašuji za schopného běhu. Hurá na to.
V Paříži se do jiného než svého sektoru nedostanete...
Start je v 8:45, cesta metrem trvá chvilku, dorážíme téměř na čas. Nevidím šatny, logika věci říká, že jsou na opačném pokračování Champs de Elysees, tedy směrem k cíli, ale já nemám čas tam dojít. Naštěstí mám doprovod, svlékám se, dávám batůžek Kristýnce a jdu se zařadit na správné místo. Na přihlášce organizátoři chtěli zadat předpokládaný čas dokončení, suverénně jsem se zařadil do druhého sektoru, tedy 3:15. Přestože u prvních dvou sektorů bylo uvedeno, že závodník musí doložit svou výkonnost, neuvedl jsem nic a nikdo mne nekontaktoval, prošlo mi to. Oprávněně se asi báli, že hloupý čech neumí francouzsky:-) Startovní koridory mají festovní bariery, zřejmě ne kvůli zařazování běžců, ale asi především proto, aby to závodníci okolo nerozdupali a neznečistili. Do sektorů vzadu šílená fronta, já si mířím pár metrů za elitu, ukazuji žlutý pruh a jsem bez čekání vpuštěn. Paříž si mé účasti váží:-) Protože vím, že patřím v koridoru k nejslabším, zařazuji se na konec. Paříž je první maraton, kde jsem viděl, že se nikdo nedostal do sektoru, do kterého nepatří (sebe skromně nepočítám:-). To se projevuje po startu, startovní čáru přecházím 1:51 od výstřelu a od čáry rovnoměrně běžím.
Běh všech okolo je velmi rovnoměrný, nikdo nikomu nezavazí. Neuvěřitelné. Praha se má hodně co učit. I ve značení kilometrů, jakmile se okolní běžci podívají na hodinky, chápu, že zelená čára na zemi s odpovídajícími tabulemi na obou stranách je přesný kilometrovník. Od prvního kilometru pak bez problému vidím všechny. Běží se mi lehoučce, bohužel od startu je jasné, že to dnes nebude ono. Jsem hodně navlečen - dlouhé triko a vesta, je mi zima, do toho se naprosto neúměrně potím. Nemůžu se pořádně nadechnout do spodní části plic, mám pocit, že se mi kapacita plic skokově snížila. Ale vzduch není dnes nijak potřeba, dýchám povrchně a v klidu si běžím, hodně uzavřen do sebe. Všichni okolo mluví francouzsky, to štěbetání jde mimo mne... Na první občerstovačce zkouknu sortiment - voda v lahvičkách, ovoce atd. Voda je studená, moc se nedá, dal bych si čaj:-) Ale chápu, že pít se musí, přemáhám se. Taky zapínám vestu. Je mi zima, přestože většina běžců okolo je v krátkém a nestěžují si:-) Pařížští vodiči nemají balonky, ale jakési vlajky. Na 3:15 jsou čtyři. Pořád je vidím před sebou naskládané jako korálky. Začínám uvažovat, zda to není chyba.
Běží se krásně
Pařížská trať není úplná placka. Na osmém kilometru je první pozvolné stoupání. Pár metrů převýšení, zpomaluji. Vodiči mi malinko poodbíhají. Předbíhá mne portugalec, na dresu má velký nápis ZATOPEQUE. Víte, mně samotnému jméno Zátopek ještě před pár lety moc neříkalo. O to víc mne překvapuje, že tohoto čecha zná prakticky každý běžec. Na další občerstovačce se přinutím vypít celou flaštičku vody. Nechutná mi. Dal bych si radši víno:-) Všímám si, že kromě značených kilometrů jsou šedě značeny i míle. Trať 10 mil jsem zatím běžel jen
loni v Chotěboři, dnešní čas je rychlejší. Nepřeháním to s tou rychlostí? Ale když se mi běží tak hezky. A už ani nevidím vodiče na 3:15. Jen na to pomyslím, vyběhne poslední z vodičů z křoví a zařadí se přímo přede mne. Já se jich snad nezbavím. Vlastně kéž by!:-) Na půlmaratonu jsem za 1:38:12. Naprosto čerstvé nohy, vyčerpaný zbytek těla. Musím se přinutit zpomalit! Daří se. Vodič 3:15 neskutečně pomalu mizí v dáli. Na další občerstovačce intuitivně sáhnu pro solnou tabletu. Proč? Na maratonech moc sůl nepotřebuji. Ale věřím intuici, tabletu polykám a zapíjím i jakýmsi dalším nápojem. Něco jako Powerade. Vidím první chodce. Mladíky, co přepálili. Něco mi říká, že i já dnes půjdu. Přitom časově pořád běžím komfortně na osobák. Zatracené nachlazení! Na 30.km se už cítím docela blbě. Že bych se přinutil "vůlí" jako v Mnichově? Zkouším to. Aspoň do 35.km. Tempo klesá a já chápu, že vůlí se dá poručit nohám, ne však nachlazením trápenému tělu. U jednoho mostu se rozhlížím, mám pocit, že bych měl. Nic zajímavého nevidím. Až dodatečně se dozvídám, že mne zrovna zde viděly holky, které si vyrazily na procházku. Možná to byl poslední most, kde jsem jakž takž běžel. Při běhu v dalším tunelu se mi dělá divně, sice se ještě vydrápu na světlo, ale pak to vzdávám. Jdu. Asi sto metrů. Dostávám křeče a je mi zle. Chvilku to rozdýchávám a snažím se pokračovat chůzí.
Už toho mám dost. Vůbec si neuvědomuji, že bych někde běžel po kostkách. Ale asi jo:-)
Během kilometru se to zlepšuje, chůzi měním za indiánské popobíhání. Uvědomuji si, že na Kristýnčin telefon došly mé časy z půlmaratonu a z 30.km. Moje malá počtářka jistě počítá, kdy mám být v cíli. Raději jí posílám sms, že dorazím později:-) Nejsem sám, spoustě lidí to dnes nevyšlo. Aspoň že tak:-) Padá ze mne napětí, začínám si víc všímat krás Paříže. Nedávno jsem četl na fóru, že při běhu se nedají prohlížet památky. No, nedají. Ale dá se vnímat atmosféra známého města, které je v den závodu zcela jiné. Bez aut. Přívětivé. Fandící. Na další soukromé občerstovačce se dočkávám konečně i vína. Beru si kalíšek Cabernetu, dnes je to fuk. A klidím se ke kraji, míjí mne obrovská skupina lidí běžících s vodičem na 3:30. Vzápětí mne rozesměje další úkaz - někde před 40.km je asi dvacet masérů, kteří pomáhají lidem postiženým křečemi. Mají plno, čeká tu i fronta:-). Ale já jen jdu pro medaili, kdo by se zastavoval:-) Na čísle je mé jméno, pár diváků se mne snaží přimět k běhu. Sice nerozumím ani slovo, ale dělám jim radost, vždy se na chvilku rozběhnu a jdu až jim zmizím z dohledu:-) Takto si "dobíhám" pro krásnou bronzovou medaili v čase 3:39:31. Můj třetí nejlepší maraton. Jenže když si věříte na čas 3:20, není to zrovna dobrý výsledek:-) Co se dá dělat, jsem o zkušenost bohatší. Koridory za cílem jsou docela nepříjemné, přes davy čekajících se nedá protlačit. Ale není jiné cesty, plot se nedá přelézt. Pomaličku postupuji k Vítěznému oblouku, nacházím holky, převlékám se a začínáme uvažovat o dalším programu. Život není jen běh a Paříž není jen maraton.
A pár údajů pro milovníky čísel:
Celkové pořadí vypadá děsivě, ale když si uvědomíte, že dokončilo 28.844 běžců, tak to znamená, že jsem předběhl 74 procent běžců. No kdy se mi toto naposledy povedlo:-) V kategorii umístění 2.955 z 8.707.
Ještě tabulka:
A to je pro dnešek vše. Pokračování příště:-)
