pátek, července 18, 2008

Omezení počtu příspěvků na blogu

Mám po Rothu a tím dochází na mém blogu k avizované změně - nebudu už popisovat tréninkové týdny a nebudu už popisovat úplně všechny své závody, vyberu si jen ty, do jejichž popisu se mi bude chtít a které mi přijdou nějak zajímavé.

Tento svůj blog jsem začal psát na podzim 2006. Měl jsem dva cíle - podělit se o radost z pohybu a také ukázat, že absolvování disciplíny zvané ironman není vyhrazeno jen profíkům trénujícím denně dvoufázově. Díky druhému cíli jsem začal psát popis tréninkových týdnů. Dodnes jsem napsal 242 příspěvků a myslím, že je načase s popisem tréninku skončit, je to pořád dokola to samé. Když mám čas, něco dělám, když ne, tož ne. A když se mi třeba nechce, tož taky nic nedělám:-) Nezblázním se. Závod typu ironman se z těch pár hodin týdně absolvovat dá a šel by i z menšího objemu. Pochopitelně výsledný čas odpovídá úsilí investovanému v přípravě. Kdybych byl demagog, tak napíšu, že se počet startujících na dlouhých triatlonech v ČR letos rapidně zvýšil a to zejména o slabší závodníky a že je to jistě zásluha mého blogu:-) První část věty je jistě pravdivá, druhá nikoli. Kde kdo dnes objevuje, že jsou i jiné věci v životě než práce, a proto vzrůstá počet maratonců a ironmanů. Přiznávám se, že v rámci osvěty cítím cíl svého blogu jako nenaplněný. Čte mne spousta čtenářů, často mladších, kteří se věnují sportu mnohem intenzivněji a ti ví, že jsem už jen flákač. Pokud mne čte někdo, kdo se začíná z jakéhokoli důvodu hýbat, pak mu často mé "výkony" připadají příliš objemné i rychlé. No, já jsem dělal co jsem mohl, abych ukázal, že to nic není. Ostatně všimněte si mého prvního půlmaratonu v čase přes 2 hodiny a je jasné, že jsem taky znovu začínal z nuly:-) Prostě chci napsat, kdo chcete ironmana zkusit, udělejte to. Je to krásný sport. Koupání, projížďka na kole s občerstvením a podvečerní procházka s vydatným přísunem tekutin. Zdravě prožitý den, fakt:-)

Kdo chce nadále sledovat moji přípravu, klidně může. Dál si povedu deníček, kam budu vše zapisovat a vy se do něj dostanete kliknutím na odkaz v pravém sloupci blogu. Je i dost jiných blogů, kde popis tréninku najdete. S chutí do toho a půl je hotovo:-)

Pochopitelně to neznamená, že tento blog končí. Budu psát dál. To, co se mi bude chtít. Tak už to na blogu bývá. Tak někdy brzy na přečtenou:-)

Týden 28/2008 7.-13.7.

Tak ještě krátce popíšu týden s Rothem, byť není moc co psát.
Pondělí - 0-0-2,3 Ráno jen popoběhnutí s manželkou. Jinak jsem nějak unaven po neděli, takže volno.
Úterý - 0-0-11,3 Ráno pidiběh, odpoledne bylo v plánu kolo, mraky rozhodly pro běh kolem Holedné za 49:39. To není špatné...
Středa - 0-0-0 aŠel bych na chvilku na kolo, ale pořád je divně. Přece se nenachladím. Tak první úplné volno.
Čtvrtek - 1,2-22,8-0 Ráno si jdu sáhnout na vodu, Kristýnka plave víc. Odpoledne jdu protočit nohy, docela mi to jede, na trati ke Golfu zatím nejlepší čas a to jsem se ze začátku flákal. V Rothu by to nemusela být ostuda.
Pátek 0-0-0 Cesta do Rothu, prezence.
Sobota - 0-0-0 Roth, ukládání kola do depa a poflakování.
Neděle - 3,8-180-42,2 Challenge Ironman Roth.

Počet

Km

Čas

Běh

4x

56

5:42

Plavání

2x

5

1:38

Kolo

2x

203

7:06

14:27

Zhodnocení: Týden s Ironmanem je vždy sváteční a takový byl i tento, nehledě na deštivé počasí v Rothu.

čtvrtek, července 17, 2008

Quelle Challenge Roth 13.7.2008


Do Rothu jsem se přihlásil už před rokem, přece jen to je akce, která bývá nejpozději v srpnu vyprodaná. A celý rok jsem se těšil na krásný rychlý triatlon uprostřed červencových veder. Ubytování jsem řešil až na jaře, podařilo se mi přidat se k výpravě z etriatlon.cz. Prý budeme bydlet na hradě předělaném na ubytovnu pro mládež. No to jsem zvědav:-)

Na cestu vyrážím v pátek, u Prahy nabírám Martina. Roth je blízko Norimberku, to je jen kousek cesty. Odpoledne se už procházíme po výstavním Expu v Rothu. Spousta drahých kol, kombinéz a jiných hloupostí. Jedné neodolám - kupuji si tričko se speciálním potiskem. Jsou na něm jména všech závodníků. To moje nacházím kousek pod pravou ledvinou:-) Prezentace je rychlá, dostávám na ruku nesundatelný závodnický náramek a baťůžek plný papírů a jiných drobností. Od šesti je pasta party, pro závodníky je zdarma, jdeme na večeři. A je tu první překvapení - v obrovském stanu se dá najít místo a pasta party je nezvykle kvalitní. Různé druhy těstovin, omáček, nějaká ta pečeně s přílohou, všemožné nápoje včetně nealko weissbieru, jogurty od Mullera, zákusky, ovoce. Prostě dobrý raut. No nacpávám se do zásoby:-) Je přes 30 stupňů, sem tam nějaká ta bouřka. Jedeme se ubytovat na hrad, předělaný na ubytovnu pro mládež s pár lepšími pokoji.

Na zámku jsem už spal, na hradě poprvé. Na hezkém hradě:-)
V pravé části jsme bydleli.

Na hradě je zrovna ubytována fůra dětí. Něco jako pionýrský tábor:-) Řeknu vám, u švédských stolů s nimi docela bojujeme:-) Samotný hrad mi přijde zajímavý. Jsou tu místnosti se starodávným nábytkem, brněním, zároveň je na hradě výtah a přistavěné skleněné prostory, volejbalový kurt i bazén. Naši památkáři by se asi zbláznili, mně se to zdá být fajn. Takovýchto hradů je v Bavorsku fůra, tento je aspoň využit a obydlen. Během našeho pobytu je plný až po cimbuří, Martin dokonce spí na zemi, postel na něj nezbyla:-)

V sobotu už teplota klesá a prší. Máme jediný bod programu - dát kola do depa. Start plavání je v Hipolsteinu (8km? od cíle v Rothu), trošku se motáme v objížďkách. Za deště není moc příjemné dávat kolo do depa a to má být zítra ještě hůř. Ach jo. Martin si zapomíná na hotelu přilbu, bez ní mu kolo nepřijmou. To popojíždění mne tu už nebaví.

Chvilkový déšt pořadatelé předpokládali, na kola v depu nachystali krásné oblečky.

Sice jsem měl v plánu jít v sobotu na chvilku plavat či běhat, ale kam bych se v tom počasí hnal. Jdu brzy spát. Večer sice přestává pršet, ale předpověď na neděli je nekompromisní - ráno 10 stupňů, déšť, odpoledne silný déšť, max. 16 stupňů. No nazdar:-)

Ráno se budím ve tři. Budí mne vlastně déšť. Je mi ukradený, stejně vím, že má pršet:-) O půl čtvrté vstávám a ve čtyři odjíždíme do Rothu. Chci nechat auto tam a na start dojet autobusem. Dobrá zpráva je, že je 13 stupňů a ne 10:-) Čekal jsem na vyhrazeném parkovišti plno, zeje prázdnotou. Autobusem ve 4:40 nás odjíždí tak akorát. V pět jsme na místě startu. Není kam se schovat před deštěm, nakonec se ukrývám do stanu, kde se popisuje. Na paži (kterou budu mít zakrytou rukávem:-)) přijde číslo, na levé lýtko pak označení věkové kategorie nebo na pravé lýtko označení, že jde o štafetu. Vzhledem k plánovaným podkolenkám budu mít i popis na lýtku na běh zakrytý:-) Venku se převlékám do neoprenu, všichni odchází podívat se na start profesionálů v 6:20. Age groups startují od 6:55 po 250 číslech po 5 minutách, já v 7:25. Fůra času a venku je mi zima. Vracím se do stanu, už je tam volno a jakž takž teplo. Ve stanu jsem až skoro do startu. Jako jeden z mála. Ostatní moknou a mrznou. Když pak na svůj start přicházím, vidím některé závodníky klepat zubama. Bodejť, když tu hodinu stojí bosky na studené zemi. No to jsem zvědavý, kdy se ohřejou. Já mám na nohách pořád staré boty. Asicsy,ve kterých jsem běžel před čtyřmi lety svůj první maraton. Už je čas na start naší skupiny s fialovými čepičkami, pořadatelka u vstupu do startovního prostoru ukazuje, že boty musí dolů. Co kdyby to byly ploutve, že:-) Odhazuji je na hromadu starých bot a jdu na to.

Plavání na kanále.

Voda se zdá být teplá - oficiální teplota 20,5 stupně. Nacházím si místo - start! Čekal jsem tlačenici, kupodivu to docela jde. Všichni se snaží plavat u kraje, nevím proč. Kvůli orientaci? Či proudu? Teď se plave po proudu, zůstávám hrdě uprostřed:-) Proud tu však není vůbec cítit, to jsou spíš teoretické úvahy. Skupinka fialových čepiček se krásně natahuje, kupodivu nejsem poslední. Po pár minutách doplaváváme opozdilce z předchozí skupinky. Naopak mne za chvíli předjíždí vedoucí plavec skupiny startující o pět minut později. Už před sebou vidím most, za nimž je obrátka. Doplavat k němu docela trvá, je vidět z hodně velké dálky:-) U obrátky mne někdo praští do nohy, cítím v chodidle náběh na křeč. Rozhoduji se plavat bez noh, stejně je při plavání s neoprenem nepotřebuji. Z času 31 minut u obrátky nemám velkou radost, znamená to, že bude docela trvat plavat "za start" za druhý most k další obrátce. Čepičky se promíchávají, už je z nás barevná mozaika. Vidím i bílou čepičku, co startovala možná 20 minut před námi. Pohodové plavání mi narušuje plavec s mizernou orientací. Zatáčí doleva, přestože kanál se tu mírně točí doprava. Zapojuji nohy a uplavávám mu. Během padesáti metrů je znovu přede mnou a křižuje mne. Nechápu. Rozhlédnu se lépe a už to vidím - jsou to dva bráchové:-) Ani jeden neplave v naprosto přehledném kanále rovně a usilovně se tu motají ze strany na stranu. Mizím i druhému bráchovi a už vidím další most. Díky plavání jen rukama už ruce cítím, nejraději bych už vylezl. Musím však ještě asi dvě stě metrů k obrátkové bójce, metry jsou nekonečné. Směrem k cíli plavání už to jde psychicky líp:-) Vylézt z vody není úplně jednoduché, jsou tu čtyři pořadatelé, kteří závodníkům pomáhají. Já nikam nespěchám a zvládám to sám. Nacházím svůj pytel s oblečením a mizím ve stanu. Je tu narváno. Nacházím si místo na stojáka a převlékám se. Cítím se po plavání neobvykle svěží, takto se mi ještě z vody nikdy vylézt nepodařilo. Naplavaný objem se projevil. Původně jsem se převlékat moc nechtěl, díky dešti však volím komplet cyklistické oblečení s návleky na ruce, kolena i tretry a beru si ve čtvrtek koupenou cyklovestu. Obyčejná od Kalaše, zatím ani netuším, jak dobře jsem udělal. Když si beru kolo, mám na hodinkách čas kolem 1:30. Dobrý! Jsem na sebe pyšný:-) Za tuto dobu jsem loni byl schopen doplavat. Letos i komplet převléci. Prostě pokrok.

Prší, je kolem patnácti stupňů a já se vyrážím projet na kole. To bych doma nikdy neudělal:-) Jsem zvědav, zda se nebudou tvořit skupinky. Kolem mne však není zase tolik cyklistů, kolik jsem očekával. První motorka s rozhodčím mne mine na třetím kilometru. Vzápětí další. Na dvacátém kilometru po projetí šesté motorky přestávám počítat. Rozhodčí získávají můj respekt - jsou féroví, avšak nekompromisní. Tiše bez plynu se v dešti přiblíží k čemukoli, co vypadá jako zárodek skupinky. Když vidí, že tu není záměr jet ve skupině, odjedou či pouze slovně napomenou. Nejčastěji pro malou boční mezeru u předjíždění - silnice je pro provoz zcela uzavřena a je zde možné plně dodržovat pravidlo o bočním odstupu. My hobíci jsme přece jen zvyklí předjíždět velmi těsně. No prostě v Rothu ze skupinek nic nebude, ať už jde o hobby či profi kategorii. Podle mého propočtu by mne vedoucí závodník měl minout zhruba na 30.km. A taky těsně před cedulí mne mine policejní motorka, pak auto s časomírou a za ním vedoucí závodník. Kupodivu to není Chris MacCormack, ale nějaký mně neznámý Španěl. Jede nádherně! Ta cyklistika je tak hezká na pohled, když se to umí! Všímám si jezdců, kteří se neoblékli. Klepou se zimou. Před mnou jeden zastavuje a dýchá si do dlaní, nemůže udržet řidítka. Nevím, kolik lidí vzdalo proto, že se špatně oblékli. Že by chlad vadil i australanovi? Prší tak, že řada jezdců jede v cyklopláštěnce. Tu jsem kdysi měl a jet v ní býval humus. V dnešním chladu asi nevadí, mně začíná být taky zima. Těším se na kopec na 40.km, snad mne zahřeje. Výjezd na Solarerberg je prý jedním z zážitkových vrcholů tratě. Dávám malou placku, fakt i v dešti je tu dost diváků. Kopeček samotný však nestojí za řeč. Takové krátké kopeččí miminko.
Atmosféra na Solarerbergu

Já a kopec:-)

Sjezd serpentýnami je trochu horší. Klouže to, jezdec přede mnou blbne, naštěstí mám rozestup a nacházím si svou stopu. Ani se nenaděju a vjíždím do druhého kola. Už JEN JEDNO! Super. Musím si konečně odskočit, v tom chladnu je cesta lemována postávajícími cyklisty. A pro Advida - i cyklisti řešící tyto záležitosti za jízdy jsou k zahlédnutí:-) Ve druhém kole se kolem mne míhá spousta štafetářů. Řeknu vám, ti němci jsou cyklistická velmoc. Kde kdo tu frčí rychlostí 35-8 km/hod, pochopitelně v dresu T Mobile a na karbonových speciálech, jejichž cenu si ani neumím představit. Moje kolo je tu takový chudý příbuzný:-) Pravda, občas předjedu jezdce, který se na časovkářském speciálu drží řidítek, ne hrazdy a ani neutáhne diskové kolo, které tu má kde kdo. No prostě některým by stačilo i obyčejnější kolo:-) V druhém kole trochu ustupuje déšť, konečně se pořádně zahřívám a je mi fajn. Začíná trochu foukat vítr, který přirozeně vytváří menší skupinky, všichni si dávají velký pozor na odstup. Rozhodčí jsou stále nekompromisní. Vpravo mne předjíždí jakýsi američan, vylekal mne, nadávám mu, on nereaguje. No, jsem už trochu zmatený, nemám ně něj mluvit německy:-) Prostě toho začínám mít dost a těším se na běh. Beru si Shlehu, už to nějak doklepu. Najednou je u mne rozhodčí na motorce a něco mi povídá. Německy docela rozumím, rozhodčímu vůbec. Prostě jsem trochu ohluchlý, neslyším ho. Nevím, co může chtít, jedeme z mírného kopečka, nikdo nešlape, já dojíždím jezdce před sebou, protože jsem těžší, ale hák to rozhodně není. Říkám rozhodčímu, že nerozumím německy. Říkám mu to německy, což asi není úplně věrohodné:-) Rozhodčímu to však stačí a mizí. Asi mi nadával, že mi na silnici spadl obal od Shlehy mimo občerstvovačku. Během dalších 20 km potkávám stejného rozhodčího ještě čtyřikrát. Naštěstí jízdu v háku fakt nevyhledávám, jinak bych asi skončil v penalty boxu:-) Už jsem podruhé u místa plavání, s úlevou dojíždím kousíček do Rothu. Nezmrzl jsem, nepíchl jsem, pohoda. Proběhnu se a bude ze mne ironman:-) Poprvé jsem snědl na kole vše, co jsem si vzal s sebou. Přidal jsem i gely na občerstovačkách, byly dobré. Nesedla mi jen tyčinka Powerbar, chvíli se do dalo přežít i s raketovým pohonem:-)

Sedám si v depu, vcelku znaven. Milá možná sedmnáctiletá slečna se nabízí, že mi pomůže. Tak jo:-) Slečna vybaluje moje věci na běhání, roztřídí je na zemi a jdeme na to. Sundávám boty, mokré zhnědlé ponožky, slečna nachází v mých věcech malý ručník. Hned ví, na co je. Bere moje smradlavé chodidlo do ručníku, utírá a masíruje. To je tak příjemné! Že bych tu na zbytek závodu zůstal? :-) Přece jen se převlékám, soukám do podkolenek a na chvíli zvažuji, zda vzít vestu. Jenže na běhání? Běh v dešti přece nevadí. Navíc teď neprší. Beru do ruky plechovku piva, loučím se s blonďatým andělem a odcházím na trať. Diváci mne povzbuzují jménem a prý ať běžím. No jo furt. Jen co dopiju pivo:-)

Trať běhu vede převážně podél kanálu po cestě s ne úplně pevným povrchem.

Vybíhám, v tom počasí vůbec nestuduji čas. Všiml jsem si, že kolo bylo asi za 6:11, ale nějak se mi to nezdá. Na levé ruce mám Garmina (až od kola), na pravé stopky s časem spuštěným na startu. Zakazuji si dívat se na pravou ruku. Až po 30.km, tam chci minimálně doběhnout. Předbíhám pár pomalejších běžců, mne předbíhají čerství štafetáři. I jeden keňan, kterému však běh moc nejde. Vybíháme ke kanálu, daří se mi najít tempo, předbíhám keňana. Další životní úspěch:-) Neběží se mi tak lehce jako na Grafilitu, ale je to dobré. Celkový čas maratonu odhaduji na 4:10. Pod 4 to dnes opět nepůjde. První desítka za 58:25 odhad vcelku potvrzuje. U seběhu pod zdymadlo vidím, že někteří běžci v protisměru jdou. To snad nebudu mít zapotřebí. Motám se dědinkou a najednou jsem znovu pod zdymadlem. Už po 13,5km, v propozicích je psána otočka na 15.km. Nezkrátil jsem si to nějak? To snad nešlo. Kopeček vybíhám, cedule 14.km ukazuje, že zkrácení nebylo. Ufff:-) Běžím dál odhodlaný maraton dokončit stejným tempem. Blížím se k místu, kde jsem ke kanálu přiběhl. Na obloze mrak jak drak. Cítím problém. Začíná pršet. Přestává pršet, začíná lít. Přestává lít, začíná konec světa. Buší do mne kapky velikosti třešní, odvádí z mého znaveného těla zbytečky tepla. Voda proniká do bot, to budou puchýře:-). Stehna tuhnou. Zkuste si dát při běhu stehna do mrazáku, je to v podstatě totéž. Kolena nejdou ohýbat, nohy bolí. Chci doběhnout na 30.km. Poskakuji jako šašek, nejsem sám. Prší celou cestu k další obrátce, na rozdíl od jiných se mi daří jakž takž běžet. Do chůze přecházím až když déšť zvolňuje, je mi zima a začíná mi být zle. Jdu od kanálu k dědince, snažím se pochodovat rychle, stačím některým běžcům. Už vidím dědinku, ve které je otočka, musím si odskočit. Stojím u stromu, chce se mi a nejde to. Přemůžu se a jde to, ale... je to jakoby mne řezali skalpelem. Příšerná bolest. Jsem zmrzlý až dovnitř. Jdu dál. Vidím sanitku, která někoho odváží. Vidím mladou ženu, zabalenou ve folii, která se s naprosto nepřítomným výrazem šourá směrem k cíli. Další běžec jde, ruce překřížené na prsou a třese se. Najednou mu někdo v protisměru podá vestu. "Na, obleč si ji." Zmrzlík nevěřícně kouká na ten dar shůry, obléká se a na tváři se mu objevuje úsměv. Uvědomuje si, že by vestu měl po závodě vrátit - "Hej, jaké máš číslo?", volá na dárce. Ten je od něj už třicet metrů a přes řev neslyší. Má před sebou důležitý úkol. Dokončit. Ten úkol mám před sebou i já, když vidím ty výjevy okolo, na kousky se rozbíhám. Jsem na tom líp než někteří okolo. To hřeje u srdce. Je tu otočka. POSLEDNÍ OTOČKA. Už jen asi 12km do cíle. Nemůžu běžet, vybírám si pomalé běžce a snažím se jim stačit rychlou chůzí. Ta mi nevadí, nemusím tak ohýbat kolena. Déšť už skoro ustal, vidím několik běžců protahující křeče. Já taky v chladnu mívám křeče do lýtek, že? Dnes nebudou. Víte proč? Můžou za to Vabronožky, díky podkolenkám jsou lýtka relativně v teple. Vabronožky asi můžou i za další zázrak - mám sucho v botách. Zřejmě po nich voda vzlínala výš a boty jsou najednou v pohodě. Mohl bych i běžet. Kdyby to šlo. Počasí se lepší, krmím se gely a Shlehou, dělá se mi líp. Na značce 34.km se rozbíhám s cílem běžet teď aspoň dva kilometry. Už jsem se koukl na hodinky, když vydržím běžet dva kilometry, zlepším si loňský čas z Nitry, což v tomto počasí bude zázrak. Opravdu dva kilometry uběhnu, beru si občerstvení a běžím dál. Chci doběhnout až do cíle. Je to fakt docela těžké. Ale už zatáčím od kanálu do Rothu! Je to z kopce, tady přece nepřejdu do chůze. Cedule 40.km! Tady by přešel do chůze jen blbec. Tím neříkám, že závodník vedle je blbec. Asi do chůze přejít musel. Jen já si to neumím představit, běžím mizerným tempem, i když už to dost bolí. Ale to už slyším hlasatele, vidím cílový areál, běžím po dráze a těším se, moc se těším, že tam za tou bránou už nebudu muset běžet. Jo! Cíl. Fuj. 12:18:08. Mission completed.
Doběh bolí.

S medailí už je líp.

Dostávám medaili a hned je mi líp. Medaile já rád a tuto jsem si zasloužil:-) A nejen medaili. Dostávám i finišerské tričko a jdu do stanu na jídlo. Nacházím teplý vývar, který zklidňuje žaludek. Začínám se třást, musím se převléci. Jeden z pytlů je tu, v něm šusťáková souprava. No to je mi pohoda. Jdu na pivo:-)

V přechozím příspěvku jsem napsal, že jsem dokončil bez radosti. Pokusím se to vysvětlit - celý rok jsem se těšil na závod v teplíčku a ono to vypadalo úplně jinak. Cyklistika v dešti mne nebaví, dnes mi však nějak nevadila, jen to ovlivnilo celkový čas. Na běhu bych řekl, že déšť normálně nevadí, dnes to bylo chvíli o zdraví. Ve stejný den, o kus dál a výš v Německu, to bylo počasí i o život. Nicméně jsem dokončil v čase, na který jsem s odstupem pyšný:-) Za normálního počasí by to bylo pod 12 úplně v pohodě. Tak třeba příště. Třeba někdy na trati Rothu. Je to extrémně rychlá trať. Plavání má jeden okruh, je navigačně velmi jednoduché, nedá se naplavat o moc víc, což jinde jde snadno:-) Kolo je extrémně rychlé. Je to přesně to zvlnění, které je rychlejší než rovina, kvalitní povrch usnadňuje dobrý výkon. Navíc je asi o pár metrů kratší, jak je vidět ze záznamu:-) Běh úplná rovina není, jako povrch bych raději asfalt než tu pískovo-hlinitou cestu. U kanálu asi umí i pražit sluníčko. Ale i běh je dobrá a rychlá trať.

Rád bych ještě věnoval jeden odstaveček něčemu, co bych nazval jako fenomen Rothu. Jednou ze složek tohoto fenomenu jsou úžasní dobrovolníci. O slečně ve druhém depu jsem se zmínil. Ale oni jsou úžasní všichni. Podezřívám je, že mají kurzy vnitřního nadšení i toho, v jaké výšce podat kalíšek či bidon, aby běžec či cyklista nemuseli zastavit. Struktura občerstovaček byla přes kopírák, přesto jsem vždy slyšel, co ten či onen drží - "Wasser - Iso - Cola - Gel - Bar". Když se mi nepodařilo na kole uchopit gel, klučina mne doběhl a podal ho. Na běhu jsem snad poprvé nezastavoval, protože když je kalíšek ve správné výšce, není to třeba. Když mi z rozklepané ruky vypadl kousek melounu na zem, zarazil jsem se. Helferka se zděsila, že snad chci zastavit, mrkla na číslo a volala "Run, Vladimir, hop, hop". S pocitem dobře vykonané práce pak meloun odklidila, aby na něj snad někdo nešlápl. Co někdo - závodník! Závodník je v Rothu ten, kdo je tu hlavní. Pro něho pořádají závod. Je jedno, zda jde o vítěze, či o posledního. Tak jsem to cítil. Možná ještě jedna příhoda - při vyzvedávání kola po závodě jsem neviděl saky s věcmi. Jeden z dobrovolníků spěchal kolem, zastavil jsem ho s otázkou, kde jsou. Víte, byla to hodně hloupá otázka, saky byly ode mne narovnané vzdušnou čarou tak tři metry. Ale já se prostě nedíval přes drátěný plot, nenapadlo mne to. Helfer s pochopením zastavil a rozhodně se nespokojil s mávnutím rukou a věnoval se mému "problému". "Saky jsou narovnány tady za plotem podle čísel, vaše je ve třetí řadě. Musíte projít průchodem vlevo." Počkal, zda se vydám opravdu doleva (průchod tak pět metrů ode mne, on prostě ví, že po závodě to jednomu nemyslí:-)) a teprve pak spěchal dál. Druhou složkou fenomenu Roth jsou diváci. Určitě jich nebylo tolik, jako za normálního počasí. Ale projíždět i v dešti špalírem na Solarerberg prostě je zážitek. Víte, já chci prostě znovu do Rothu. Já musím do Rothu. Netroufnu si příští rok. Kdyby se objevil mrak, asi bych přišel o nervy. Ale jednou - a já doufám, že brzy, chci zase stát ve vodě kanálu a slyšet, že do startu zbývá jedna minuta....

Roth finisher 2008 se těší na další Roth...

neděle, července 13, 2008

Krátce z Rothu

Roth je nejdeštivější místo na světě. S minimálními přestávkami pršelo od pátečního příjezdu a prakticky celý závod. Kdybych se na něj nepřipravoval tak dlouho, asi bych nevystrčil nos z hotelu. A měl jsem to udělat. Bylo mi zima v neoprénu při čekáni na plavání, budiž. Ve vodě je to jedno. Na kolo jsem se oblékl a kupodivu mi déšť nevadil. Zato průtrž mračen na běhu stála za to. Boty plné vody a já promrzlý tak, že jsem nemohl pohnout nohama. Tak jsem pomalu šel:). Dokončil jsem, ale bez radosti. Nikdy více.

Pravda, jak už někteří zjistili, čas je zatím můj nejlepší 12:18:08 (1:23:25-8:25-6:11:46-6:54-4:27:40). Abych pravdu řekl, ani tento čas jsem nepovažoval včera za velké pozitivum, za lepšího počasí či v mé oblíbené Nitře by byl čas ještě lepší. Dnes už to vidím o něco pozitivněji, přece jen je na to deštivé počasí dobrý. Doufám, že to bude navěky můj osobák ze zimních triatlonů a další už budou jen letní:-)

Podrobnosti budou následovat, až se proberu z mrákotného stavu:-)

úterý, července 08, 2008

Roth - anketa

Blíží se "vrchol" mé letní sezony, rozhodl jsem se umístit sem opět anketu, ať vím, jak ten Roth rozjet:-)

Pravda je, že moje příprava nebyla ideální. S virózou doběhnutý maraton v Paříži společně s teplotou běženým Hejkalovým memoriálem způsobily poměrně značný tréninkový propad v dubnu a vlastně i v květnu. Tedy propad oproti plánům, objem tím zůstal zhruba na úrovni loňského roku. K dnešnímu dni mám letos na kontě 41 hodin (85km) plavání, 70,5hod (1760km) kola a 105 hodin (1202km) běhu.

V Rothu se plave v říčním plavebním kanálu, což znamená dvě věci - jistotu neoprenu a spousta místa, tedy jen jeden okruh. Bez neoprenu plavu o cca 2-3min/km rychleji než loni, i na Grafilitu s neoprenem mám čas lepší než loňský. Doufám, že ráno nebude zima, v plavání si věřím na ironmanský osobák.

Na kole se v Rothu jedou dva okruhy, což zase beru jako svoji výhodu, nemám rád moc okruhů. Profil kola není úplně rovinatý, ale nejsou to žádné hory. Na kole jsem letos zajel Starobrno podstatně lépe než předloni, za dobrý považuji výsledek z Mamuta. V tréninku jezdím své tratě o malinko rychleji než loni. Obecně mám oproti ostatním lepší výsledky v kopcích a bezvětří, Roth je spíš rovina a možnost větru. Jenže i tak, jestliže nebude zima a nebude foukat silný vítr, i na kole si věřím na ironmanský osobák.

Běh - v Rothu opět dva okruhy. Pro mne prostě skvělá zpráva. Běžecká forma šla po Paříži do háje, ale poslední výsledky z Opatova, Grafilitu a Nového Veselí nejsou nijak tragické. V běhu si nejsem ironmanským osobákem jist, ale doufám, že mne požene atmosféra davu a že se třeba stane zázrak. Pravda, budu asi poněkud unaven, přece jen ten cyklo objem je nižší než plánovaný, kolo mi prostě vezme víc sil než jsem plánoval. No co už nadělám, o to líp se musím snažit běžet.

Můj cíl je jasný - vylepšit si čas 12:31 z loňského Slovakmana. Jak to vidíte vy? Dal jsem raději více možností, ať se můžete v tipech více vyřádit:-)



Obrázek původní ankety.

pondělí, července 07, 2008

Týden 27/2008 30.6-6.7

Blíží se Roth a s ním i konec seriálu tréninkových týdnů. Přiznejme si, ony jsou si ty týdny dost podobné. Když je čas, něco dělám. Když ne, klidně se flákám. A tak tomu bylo i tento týden:
Pondělí - 1,0-0-2,3 Ráno jdu běhat. Vždycky jsem myslel, že běhat kratší vzdálenosti než 5km už nikdy nebudu. Dnes jen 2,3. Proč? Lenka šla taky, po rozběhání se jen protahuju, nemá cenu honit objemy, Roth je blízko. Odpoledne jdu s holkama plavat. Jde i Terča. Po roce skočí do bazénu, jakoby z něj naposledy vylezla včera. Prsa plave tak technicky čistě, že já je tak neumím ani popsat. Na prsa prožene celou rodinu prakticky na libovolnou vzdálenost. I kraul jí jde. Jen ji plavání nebaví. Ale je to moje šikovná malá volejbalistka, tak je to asi správně. Zatímco já s Terčou naplavu kilometr, Kristýnka má mnohem víc. Začíná být schopna seriozně plavat i samostatně. Taky skvělá zpráva.
Úterý - 0-39,2-2,3 Ráno pidiběh, odpoledne kolo. Taky pidi. Když dojdu zpráce v šest, víc nestihnu. No co už se mnou.
Středa - 0-50-3,3 Ranní pidiběh je v tomto týdnu pravidlem. Pokračování na dráze v Bystrci s malýma holkama. Terča běhá jako srnka. Odpoledne přicházím z práce o pár minut dřív než včera, tak i to kolo je o malinko delší. I čas 1:58 je vzhledem k profilu slušný. Prostě dobrý:-)
Čtvrtek - 0-0-0 Odpoledne jsem chtěl jít běhat, prudká změna počasí mi nedělá dobře, na běh nemám ani pomyšlení. Prostě neplánované volno.
Pátek - 0-0-0 Toto volno je plánované, vyřizujeme pár hloupostí s holkama. Není čas.
Sobota - 0-84-0 Delší kolo v rovinách, rozhoduji se nejet přes stovku, abych s jistotou zítra doplaval trojku. Silný severní vítr mi dal i tak hodně zabrat, ve větru to fakt pořád neumím, čemuž odpovídá i nepříliš dobrý čas 3:17. Asi už nikdy ve větru umět jezdit nebudu. Třeba bude v Rothu bezvětří:-)
Neděle - 3-0-9 Plavání - trojka na Seči, odpoledne běžecká devítka přes Holednou. Docela slušný čas 48:39. Účelem dne bylo vybít energetické zásoby, což se povedlo.

Počet

Km

Čas

Běh

4x

17

1:31

Plavání

2x

4

1:16

Kolo

3x

173

6:39




9:27

Zhodnocení: Cíle týdne prakticky splněny - nějaké to kolo, odplavaná trojka na Seči, chybí jen čtvrteční běh, který byl plánován trošku delší (15-18?). Tak uvidíme, jaký výsledek mne čeká v neděli v Rothu...

neděle, července 06, 2008

Seč 6.7.2008 (plavání)

Další závod dálkového plavání nás zavedl na Seč. Tady už jsme loni taky byli. Kristýnka měla letos bohatý program - v sobotu trojku, v neděli pětku. Na trojku odjela v sobotu ráno sama autobusem plným komeťáků a odplavala ji jako obvykle ve slušném tempu, přestože říkala, že se bude šetřit na neděli. Popis závodu mírně hororový, prý jí nebylo dobře a mírně si i ublinkla. Ale pak už to prý bylo lepší a v klidu doplavala. Dokonce se povedla věc nevídaná - předplavala si dvě soupeřky. Jenže na startu jich bylo ještě sedm dalších, takže je z toho osmé místo. Gratuluji k úspěchu v přímém souboji a k pěknému času 38 minut:-). Jenže ten čas je zkreslen díky zásahu rozhodčích, kteří závod předčasně ukončili. Proč, to netuším. Voda prý byla teplá - téměř 23 stupňů. Možná nějaký problém s počítáním počtu kol. Přece jen se plavalo na pouze 250 metrové obrátce, což je pro rozhodčí při větším počtu dětí poněkud náročné.

Ale pojďme k neděli - zatímco Kristýnka si ještě vyspává na Seči, já budím zbytek rodiny a vyrážíme. Moudře o něco dřív. Volím cestu přes Havlíčkův Brod, mohla by být rychlejší. Díky nekonečně dlouhému úseku z vyfrézovanou vozovkou to však možná nebude pravda:-) Přesto jsme na Seči včas, já jsem popsán a připraven se vrhnout do vody na svoji dětskou trať 3km. Tedy dětskou délkou, ne tratí. Poplaveme 250m obrátku jen jednou - tedy 500m - a pak hlavní kolo 2,5km kolem ostrova. Daleko od břehu děcka plavat nenechávají, což je velmi rozumné. Dětská pětka startuje až po dospělé trojce, jakmile opustíme obrátku, budou plavat na ní. Desetkrát. To nemusím, mám rád méně okruhové závody, takže mi má trať maximálně vyhovuje. Méně už vyhovuje teplota vody, přes noc se ochladila na 21 stupňů. I tak je pro mne letos nejteplejší, uvidíme. Mám rozporuplné cíle - vzhledem k předchozím dvěma nedoplavaným závodům potřebuji dnes doplavat, abych si fakt nevyrobil nějaké psychické trauma:-) Zároveň se taky potřebuji nezničit před Rothem, který je už za sedm dní. No, uvidíme:-) Startujeme spolu s desetikilometrovou tratí, na startu jsou zmatky, pořád se odkládá. Desítkáři vyrazí rovnou na delší okruh, takže si nebudeme zavazet. Díky odkladům startu začínám být pomalu taky nervózní, snad se to neprojeví na výsledku. Konečně je tu start, jako obvykle nechávám rychlejším náskok a vydávám se je pronásledovat zezadu. Snažím se vědomě uvolňovat nohy co to jde a plavat dlouhá tempa. Vedle mne můj obvyklý soupeř z Bohemians. Přece není možné, abychom plavali furt spolu:-) Na 250 metrech jsem za 6:17, což přes mou pomalost je nesmysl. Bójka je prostě daleko, po startu nemám určitě tempo horší než 2:15. To si Kristýnka mákne:-)
Po pětistovce jsem u mola rozhodčích, na hodinky nemám čas koukat, u bójky je tlačenice. Asi je tu víc plavců mé výkonnosti:-) Vydáváme se přes přehradu k ostrovu. Když jsem stál na břehu, viděl jsem ho velmi jasně. Z hladiny není ani s novými brýlemi vůbec vidět. Prostě před sebou proti slunci vidím jen spoustu stromů v dáli, lhostejno, zda na ostrově či na břehu. Zkouším se orientovat podle ostatních plavců, i to je komplikované. Jsou hodně roztaženi do šířky. Volím blíže k pravému kraji rozptylu, což je asi dobře. Cesta k ostrovu jakž takž, už bych si však přál být venku, jako trénink na Roth by to už stačilo:-) Obeplavání ostrova mi přijde nekonečné a pak nevím, jak dál. Můj spolusouputník z Bohemians plave hodně vlevo, to se mi nezdá, raději bych rovnou k protějšímu břehu. Kde je ta hloupá bójka? Najednou se přeze mne přežene čelo závodu na 10km. No řeknu vám, mazec. Voda jen vaří. Plavu za nimi, tady by měla být trať stejná. A jo, za chvíli vidím bójku. A to je bójka poslední!:-) Teď už "jen" zpět k molu. Možná osmistovku, nevím. Díky opatrnému kopání mám unavené ruce, nejraději bych vylezl. Ale to bych byl za bábovku:-) Plavu, zpomaluji. Čepička Bohemians pořád deset metrů ode mne. Neuvěřitelně podobná výkonnost:-) Cítím mírné náběhy na křeče, mírně měním pohyb nohama, zatím dobrý. Nevidím molo, mířím na stany. Molo by mělo být u nich. Je mi už zima, jako obvykle tuhnou prsty. Zvládnu já vůbec někdy někde pětku? Naštěstí ji mám v plánu až příští rok:-) Mechanicky máchám rukama a vůbec nechápu, proč je táta dvou plavců z Bohemians pořád deset metrů ode mne. Asi mi dělá osobní stráž. Ale to by měl plavat za mnou. Musím mu to někdy říct:-). Vidím molo! To už doplavu. Mám nápad, přidám. Borec z Bohemky přidal taky. Já se z toho zblázním! Jsem rychlejší! Ale o malinko, už to nestihnu. A doplavu bez křečí, heč! Houby. Jakmile na to pomyslím, náběh na křeč se mění v pokus o zakousnutí křeče do holeně, unavené z včerejšího kola. Včas nástup křeče zachytávám, rovnám nohu a dělám prostocviky pět metrů od cíle. Fakt ne víc:-) Co teď? Noha jakž takž, doplavávám styl ouško. Komentátorovi se asi líbím, protože říká, že teď uběhne 1:16 a poplave tu... Michal Šanda. Už jsem se bál, že bude komentovat moje podivné pohyby ve vodě:-) Ale stejně jsem dobrej, uplavat 3km za stejný čas, jako česká legenda dálkového plavání 5km. Musím se prostě pochválit!

Na břehu obvyklá scéna, nikdo se neklepe, jen já. Převléknout, zahřát se a jdu se podívat na Kristýnku. Na to, že včera plavala trojku se s tratí pere pěkně. Podávám jí občerstvení, nepromluví ani slůvko, tak je soustředěná na výkon. A to je dobře. Je vidět, že i tuto trať doplave. Taky chodím plavat dvakrát týdně, ale toto bych nedokázal. Pravda, na Kristýnku je toho už dost, nadechuje víc na jednu stranu, v cíli si stěžuje na bolest ruky. Bodejť, s takovou zátěží. Víte, jsme dobří. Kristýnka doplavala kombinaci 3+5km, já doplaval se Šandou. Hezky jsme ty plavce před sebou hnali! :-) Dejte nám ještě rok, dva a zaplaveme si ještě delší tratě a ještě rychleji. Rezervy máme a pořád se zlepšujeme. Ve 41 i ve 13 letech.

Jo a cesta přes Žďár rozhodně není rychlejší. Taky jsou tam opravy:-)

úterý, července 01, 2008

Týden 26/2008 23.-29.6

Jestli čekáte ježdění na kole, smůla. Do zahraničí se mi s kolem nechtělo:-) No a navíc v Rothu se prý jede jen 180km. Uznejte, na to přece není třeba na dojetí trénovat:-)
Pondělí - 1,2-0-6 Ráno se jdu proběhnout na svoji skorošestku a pak vyrážím do Německa. No když už cestuji sám, stavuji se ještě v Plzni v bazénu. Po víkendu to na dlouhé plavání není, o to víc je plavání v horkém dni osvěžující. No a navíc ty příjemné ceny - v Plzni je stále hodina jen za 30Kč:-)
Úterý - 1,0-0-6 Když už bydlím v Mnichově v hotelu Am Englisher Garten, tak se jdu do své oblíbené garten ráno proběhnout. Pochopitelně hned jsou zpět vzpomínky na rekordní maraton. Jo, tady všude jsem běžel:-) Ráno jsou v parku téměř davy běžců. Pobaví mne Garmin, nechce chápat, že jsme pár set kilometrů od domu, nalezení družic mu trvá asi dvacet minut. Takže délku běhu odhaduji podle času jako za mladých let:-)
Odpoledne mám chvíli pauzu a .... jdu opět plavat. Po maratonu se mi do Olympia Schwimhalle nechtělo, jednak mne bolely nohy a jednak jsem si chtěl bazén s "nejrychlejší vodou na světě" užít ve větším klidu. Daří se mi to dnes, vstupné 3,8€/3hod, to je cena jako v Brně:-). Bazén mne opravdu zaujal - hlavně svou jednoduchostí. Je postaven jako olympijský, což však nebyla překážka, aby i u hlavního bazénu byl řešen přístup do vody pro děti. Jednoduché sprchy, skříňky, velmi vzdušná konstrukce pláště, je možné jít se ven opalovat. Fakt pěkný. První dojem dokonce byl, že je areál mrňavý. No, není velký. Gigantománie olympijských her přišla až později. V Atlantě už mají olympijské haly jiný rozměr. Skoro děsivý. Atlantské haly jsem viděl zamčené a pečlivě hlídané ochrankou, v Mnichově je celý areál stále v provozu. Víc jsem okukoval než plaval, ale i plavání stálo za to. V Brně se mi nikdy nedaří být nejrychlejší plavec v bazénu. Tady je v drahách pro "sportovce" asi šest lidí, kteří se neustále protahují, vydýchávají, ale houby plavou. Se svým tempem 2:10/100m jsem tu prostě jasný vítěz. Skoro olympijský:-)
Středa - 0-0-11,5 Víte, občas jsou mi některé věci k smíchu. Přijdu takhle v době "coffee breaku" k míse rohlíčků plněných v podstatě vaječným koňakem a jeden zkusím. Mňam:-) U vedlejšího stolu vidím zábavné divadlo - jeden obzvláště hmotný americký manager smutně kouká na rohlíčky. Je vidět, že by si dal, no ale to by asi přibral:-) Bojuje se sebou, až se mu rosí čelo. Jdu mu pomoci s jeho nerozhodností, beru talíř a ledabyle si ho plním dobrotama až přetéká, načež se před američanem cpu, jako bych týden nejedl:-) Chudák američan raději odchází předstírat telefonní hovor:-) Můj výkon má však vliv i na sport - po nacpání svačinou nemám chuť obědvat. Tak se jdu místo oběda proběhnout:-) Je příjemných 35 stupňů, čekal bych, že parkem budu běhat sám. Nikoli, i v tuto dobu je tu pár běžců. Jen v protisměru jsem jich napočítal osm. Tuším většinou ženy. V Mnichově se prostě běhá pořád a za každého počasí.
Podvečerní chvíli volna pak využívám neobvyklým způsobem. Víte, všiml jsem si, že oproti jiným bloggerům, zejména vůči Toskovi poněkud kulturně krním. Rozhodl jsem se s tím něco udělat a naordinoval jsem si muzeum. S tím, že v něm musím vydržet aspoň hodinu. Jsem přece vytrvalec:-) A svůj plán jsem splnil, ba i překročil. Asi i díky rozumnému výběru muzea plného historie.
Čtvrtek - 0-0-0 Ráno jsem měl v plánu běh, ale po včerejších vedrech přišel vytrvalý déšť, do něj se mi vybíhat nechce. I když studený asi není. Prostě volno, odpoledne jedu totiž zpět.
Pátek - 1,5-39,2-0 Ráno se dostávám do bazénu, mám jen chvilku, tak obvyklých 1,5km. Odpoledne furt manželka něco potřebuje. Děsné:-) Dostávám se díky tomu na kolo poměrně pozdě, stihnu si jen objet přehradu ve slušném čase 1:27.
Sobota - 2-0-0 Čas na sport je jen brzy ráno, jdeme s Kristýnkou plavat na přehradu. Abych smazal výkonností handicap, beru si neopren, Kristýnce zakazuji i kombinézu, poplave v obyčejných plavkách:-) Opravdu to rozdíl smazává, Kristýnka si ze začátku stěžuje, že se mi nedá uplavat. Po kilometru se však neuvěřitelně rozplavává a přestože jsem nezpomalil, už se jí daří mi kousek uplavat. Aspoň slavně vítězím ve finiši u břehu. Schválně jsem zvolil hodně krátkou variantu:-))
Neděle - 0-0-22,6 Půlmaraton Nové Veselí. Docela příjemné proběhnutí.

Počet

Km

Čas

Běh

4x

46,1

4:08

Plavání

4x

5,7

2:30

Kolo

1x

39,2

1:27




8:05

Zhodnocení: Příjemný týden s připomenutím si Mnichovského maratonu, na půlmaratonu v Novém Veselí mi to docela běželo. Já jsem prostě spokojen:-)