Týden 8/2008 18.-24.2.

Tak tento týden měl být řádným narušením stereotypu předchozích. V Brně byly jarní prázdniny. Chtěli jsme vyrazit na hory, alespoň na prodloužený první víkend. Jenže manželka je prostě v práci nepostradatelná, volno si nezařídila a samotné nás nepustila. Navíc v pondělí ráno služebně odfrčela. No co já teď s holkama?

Pondělí - 0-0-10,5 Po nedělním dlouhém běhu se mi ráno do bazénu nechce. Odpoledne s holkama stíhám tak tak kino. Asterix a Olympijské hry. Na film jsem nečetl příliš pozitivní recenze, moc jsem od něj nečekal. Ale když slečny chtějí jít, proč ne. Nakonec jsme se všichni skvěle bavili. Víte, asi stárnu. Filmy, kde hrdinové řeší šíleně komplikované vztahy či jiné problémy mi už nic neříkají. Asterix s Obelixem jo. Dávám 90 procent :-) Večer dostávám od holek na chvilku propustku, jdu si oběhnout noční okruh. 55:21 je po víkendu slušné.
Úterý - 1,5-0-7 Ráno jdu plavat, holky si vyspávají. Naplavu jen 1,5km, nějak mne to nebaví. Uvidíme, co víkendový plavecký kemp:-) Odpoledne jsem plánoval s holkama termály, ale nechtělo se jim. Prý si raději odpočinou a pojedeme ve středu na hory. Má být hezky. Domácí hory ovšem sborově odmítají a chtějí do Rakouska. Na den přece můžeme. Tak jo. Volám manželce, ta kupodivu může opustit zbytečné jednání a přijede večer, aby jela s námi. Najednou to jde:-) Večer si jen tak proběhnu sedmičku. Rekreačně za 32:10.

Středa - 0-0-0 Zvolili jsme Lackenhof. Z Brna se tam dá jakž takž dobře dojet. Dobrá volba. Počasí jako z prospektu, slunečno, bezvětří, teplota mírně nad nulou, kvalita sněhu nečekaně slušná. Lyžařů jako šafránu, pohoda. Krásný den. Šest hodin lyžování se do triatlonových dávek nepočítá, ale po dojezdu se mi už běhat fakt nechtělo:-)
Čtvrtek - 0-0-7 Skoro volný den, jen vyklusaná sedmička za 33:08. Odpočívám po lyžování, přece jen je to na mne už nezvyklý pohyb a šetřím se na plavecký kemp.
Pátek - 1,6-0-5 Ráno ještě jedna regenerační pětka - 27:36. Večer už plavecký kemp s obvyklým přepočtem 1hod=1,6km.
Sobota - 4,8-0-0 Plavecký kemp VI.
Neděle - 4-0-0 Plavecký kemp VI.

	Počet	Km	Čas
Běh	4x	29.5	2:28
Plavání	4x	11,9	7:15
Lyžování	0x	0	6:00
			9:43

Zhodnocení: Jestli v Paříži nezaběhnu dobře, svedu to na takovéto týdny:-) Nicméně se mi tento týden velmi líbil a vůbec bych nebyl proti opakování. No, něco zopakuji určitě.

Plavecký kemp Etriatlon VI - 22.-24.2.2008

Ve výuce plavání mne neplavce je třeba stále pokračovat. Po šesté. Prostě v pátek přijíždíme včas do Chrudimi, normálka:-) Abych pravdu řekl, bývám poněkud nervozní z rozřazování. Mně je jedno, do kterého se dostanu družstva, ale rád bych byl ve stejné polovině s Kristýnkou, což přestává být jednoduché. Kristýnka sílí, tím zrychluje, já sice vydržím plavat dlouho, ale stále stejně rychle (tedy pomalu:-)). Oblíbených 200VZ je tu, po startu mám pocit, že plavu v pohodě, jen mi nějak Kristýnka neuplavává. Ještě na 50m jsem vedle ní, což je pochopitelně blbost a přepálený začátek. Po zásluze protrápím závěr, sice si zlepšuji osobák na 4:09, ale tuším, že bude problém. Osazenstvo kempu je dnes nějak kvalitní. Kristýnka také vylepšuje své maximum na 3:25. Bude jí to stačit na vytoužené první družstvo? 50m kraulové nohy mám já za 1:27, Kristýnka za rovnou minutu. A právě nohy rozhodují o tom, že je vlastně až první v druhém družstvu. Nejlepšími plavkyněmi na kurzu jsou opět ženy, v prvním družstvu jsou tuším čtyři, ta nejlepší má 2:30, nejslabší plavec se trápí s dvoustovkou téměř 6 minut. Prostě v takovém rozpětí se najde každý. A já bych měl patřit až téměř do půlky třetího družstva. Zákulisně vyjednávám a nabízím přesunutí Kristýnky do trojky. Té se to vůbec nelíbí a ani trenérům, byla by v družstvu o moc lepší. Nakonec se ukazuje, že poslední z dvojky je tu s dalšími členy rodiny, kteří jsou ve trojce. Prohazujeme si místa a snad jsme všichni spokojeni:-)

Petr Valeš mne varuje, že si ve dvojce máknu. No, rovnou napíšu, že se nic takového nedělo. Plavaly se hodně technická cvičení, úseků pomálu, to je víc o vytrvalosti a já přece jen už ve vodě nějakou dobu vydržím, je z toho pohodový kemp. Asi nejlehčí z doposud absolvovaných. Možná za zmínku stojí jen likvidační pokus z pátečního večera, kdy se asi čtyřicet minut plavou jen nohy. Kraulové, znakové, prsové (btw. zkoušeli jste někdy plavat prsa JEN NOHY?). S potěšením konstatuji, že se mi vyplatilo nohy trénovat, zvládám tyto hlouposti v pohodě a křeče nikde, což je před sezonou velmi slibné...

Nedílnou součástí kempu je také stravování a lenošení, čehož si užíváme s Kristýnkou vrchovatě. Když si u večeře fotím talíř, zjišťuji, že jsem svým blogem poněkud profláknutý, spolustolovníci mne žádají o zveřejnění fotek na webu. Víte, jen jsem testoval mobil, avšak přání mých čtenářů musím samozřejmě splnit:-)

Palačinky. Nahoře s ovocem z restaurace u penzionu, níže francouzská palačinka z kavárny "téměř na náměstí" provedení s banánem a čokoládou.

Losos z Balustrády je jistota:-) Až tady zjišťuji, jak fotit mobilem ve tmě.

A ještě perlička na závěr, při odjezdu vychází Kristýnka ze šaten celá vysmátá. Jak se později dozvídám, jedna z plavkyň jí řekla "Máš to ale štěstí, že se tvůj PŘÍTEL také zajímá o sport". Beru to jako poklonu a pobavení zároveň. Pro neznalé připomínám, že Kristýnce je 13. Je fakt, že díky své výšce vypadá o něco starší. Mně je 40. Je fakt, že díky sportu a kvalitnímu jídlu a vínu vypadám o nějaký měsíc mladší. No ale toto :-))))) Využívám přidělené role svůdce a zvu svou slečnu cestou ještě na jednu horkou čokoládu v oblíbené kavárně ve Žďáru. Jako obvykle podlehla. Inu, já to s přítelkyněmi umím:-)

Moje přítelkyně na palačince:-)

Ještě jedna moje fotka s přítelkyní. Ani jsem si nevšiml, že Petr fotí:-) (foto etriatlon.cz)

Co dodat závěrem? Těšíme se na kemp s pořadovým číslem 7. Snad se do té doby zlepším natolik, aby rozřazování nebylo problém:-)

Týden 7/2008 11.-17.2.

Více než 90 naběhaných kilometrů minulý týden bylo velmi příjemných. Netušil jsem, že by to moje tělo zvládlo v takové pohodě, navíc s tak rychlými běhy o víkendu. Jenže přece jen tu byly určité náznaky, že na tuto kilometráž zatím trvale nemám - běda vynechat protáhnutí zad, chodidlům se to taky úplně nezamlouvalo, pobolívá nárt levé nohy?! Nedalo se nic dělat, v tomto týdnu bylo nutné trochu zvolnit. I pracovní program vypadal nabitěji. No, trénovat se bude jindy.

Pondělí - 1,5-0-18 Ráno se mi daří jít plavat. Mám jet na večerní jednání do Prahy. Při představě, že dnes nebudu běhat je mi tak nějak smutno... Před odjezdem do Prahy se jedu domů převléci. S dvouhodinovým předstihem. Prostě si hned po poledni obkroužím svoji osmnáctku přes Palačák. Krásné odpoledne, sluníčko. Nohy je zase těžké rozběhnout, pak už to utíká. Pravda, ne tak rychle jako o víkendu. Vzhledem k nezvyklé době běhu mám s sebou mobil. Po 1,5 hodině beru jeden z telefonátů, zastavuji sebe i stopky. Po rozběhnutí nějak zapomínám stopky zmáčkout. Mohu se proto doma jen dohadovat, jaký by byl čas. Přes volné tempo rozhodně rychlý, hodně rychlý. 1:44 je vyrovnání rekordu. Asi. Do Prahy jedu s pocitem příjemného zážitku.
Úterý - 0-0-0 Volný den a basta. Práce.
Středa - 1,5-0-10 Ráno mrzne! Fuj. Běžím přes Holednou, po pár metrech je mi divně. Nemůžu se nadechnout, mám návaly horka. Leze na mne něco? Nebo jen chyba termoregulace? Dobíhám za 53:10. Téměř o 10 minut hůř než v sobotu... Odpoledne jdu do bazénu, ani ve vodě to není ono. Je mi pro změnu zima. Brzy vylézám, 1,5km bude muset i dnes stačit. A jedu do šluknovského výběžku. Na konec světa.
Čtvrtek - 0-0-8 Ráno výklus v Rumburku. Myslel jsem, že jsou tu hory a ono houby. Rovina, les, aspoň nemrzne. Hezké ráno. Jednání je však předlouhé. V plánu bylo plavání v Liberci, jedu kolem ale až kolem šesté, zastavovat už nebudu. Maňana.
Pátek - 0-0-5 Ráno regenerační pětka. Odpoledne chci jít plavat. Jenže jdu pozdě z práce... Kecám. Výmluvy. Do vody se mi nechce. Klidně ať si tam lezou jiní, počkám na lepší dny.
Sobota - 0-0-12 Závod BBP. Ráječko nepatří k mým oblíbeným, zejména proto, že neustále mění trať. Nemám možnost srovnání. Dnes mi to nevadí, pěkně jsem si zazávodil. Večer chvilka posilování. Malá chvilka.
Neděle - 0-0-22,5 Odpoledne oběhnutí přehrady. Na mostě o minutu víc než minulou neděli, zpět zase docela příjemný čas, celkem 2:08:45. Mohlo by ale přestat mrznout. Mráz mne nebaví.

	Počet	Km	Čas
Běh	6x	75,5	6:57
Plavání	2x	3,0	1:30
Kolo	0x	0	0:00
			8:27

Zhodnocení: Plavecká pohoda je minulostí, nějak se mi do bazénu nechce. Ale to se občas stává. Kolo nějak nevyšlo, no však je zima. Běžecky pořád dobré. Na to, že je teprve sedmnáctého. 198 km je víc než za lecjaký měsíc.

BBP Ráječko 16.2.2008

Jako obvykle závod začíná doma tajenkou. Půjde Terča? Dokonce vstává. Jenže... kouká po mamince... ta asi nepůjde... no tak to se Terči přestává chtít. No uznejte, bez divácké podpory, kam by se nadějná volejbalistka hnala. Bude doma a basta.

Možná udělala dobře. Míříme s Kristýnkou do Ráječka, venku -7. To snad letos ještě nebylo. Jakoby to nestačilo, při vjezdu do Ráječka začíná drobně sněžit. Jdeme se rozběhat, je tu vánice. Předžákovské kategorie si v tom v klidu běhají, my v tom nějak nevidíme na krok, jdeme radši do tepla. Kristýnka jako obvykle vede řeči o tom, že jela zbytečně. V takové zimě neudělá přeci dobrý výsledek. Je podzimní typ. Nebo jarní? :-) Postupně se ukazuje, že vánice byla jen takový reklamní vzorek. Za pár minut je pryč. Žactvo už startuje bez sněžení. Mladších žaček je jen šest. Kdyby Terča nezmrzla, měla by spoustu bodů:-) Starších žaček je deset, už mizí v dáli. Kristýnka rozvážně na posledním místě. Skončí poslední? Při návratu od železnice je ještě poslední, ale je vidět, že se chystá na soupeřky. Jedna z nich je nachlazená, což útok usnadňuje.

Začátek útoku na krásné osmé místo.

První předbíhá v mírném kopečku a mizí znovu za zatáčkou. Zvládne i tu druhou? Atletky už finišují do cíle, kdo se objeví osmý? Kristýnka. Bezva. Finišuje jako o život, uklidňuji ji, že soupeřka je daleko. Osmé místo získáno, jdeme se schovat do tepla. Teď ještě chvíle napětí - kam se Kristýnka propadne v celkovém pořadí ze čtvrtého místa? Propadá se na třetí místo:-) Jasně, jen prozatímní, ale i tak to potěší. Co teď, poběží Kristýnka pětku? Má dospívající slečna mne dnes překvapuje zralým úsudkem a rozhoduje se neběžet. Velmi jí to schvaluji. Přijdou hezčí dny. Půjde vůbec někdo běhat? Jasně, já. Ach jo:-)

Při rozběhávání se mi zdá, že moje NB na čerstvém poprašku docela kloužou. S lítostí vzpomínám na Mizuno WR10, ty jsou však doma. No, snad to přežiju. Ale najednou - nápad. Vždyť já mám v kufru jiná Mizuna, zbrusu nové Elixiry. Hned je zkouším, zdají se mi být lepší. Poběžím v nich. Počasí se trochu polepšilo, vykouklo sluníčko, možná jsou už mínus tři. Na startu rekordní účast, i moje body se zdají být v kýblu:-) Začínám proto rozvážně, není kam spěchat. Trať je opět nová, tentokrát dost do kopce. Jakmile stoupání přitvrzuje, začínám předbíhat. Jenže - není moc kudy. Po polní cestě už se v protisměru řítí rychlíci z čela závodu. Trať má prostě opět mouchy. No, co se dá dělat. Už se řítím po rovince zpět do Ráječka, fučí silný protivítr. Předbíhá mne Jiřinka, za ní se však nedá před vichrem schovat, navíc mi hned utíká:-) Závětří za mnou však využívá slušná skupinka běžců, které postupně předbíhám. Vezu je jak mašinka. No kam bych se schoval já? Nikam. Odtáhl jsem celou rovinku a jsem docela naštvaný. Co s tou skupinkou? Do kopce přidávám, skupinka se trhá, já jim všem utíkám! Prima pocit. Já vím, medaile za to nebude, ale na závodě to potěší. Namlsaně vyhlížím před otočkou dalšího soupeře. Milan v dálavách, Sváťa daleko, ach jo. A přece - Milda Bayer. Skalp zkušeného ironmana by potěšil. Má náskok možná 50 metrů, dobíhám ho snad dva kilometry. Postupně předbíháme pár odpadlíků, v klesání Mildu předbíhám. V náběhu na rovinku se chce za mne schovat. Jenže když si za mnou odpočine, znám jeho vůli, kterou umí dát do finiše. Nedá se nic dělat, musím mu utéct. Daří se, vytvořila se mezera. Mám docela dost. Přede mnou skupinka, kterou vede Hugo. Že bych se za něj schoval? Dobíhám je skoro celou rovinku, jenže jakmile se mi konečně daří mezeru stáhnout, nechce se mi schovávat. Zkouším i Hugovi utéci. Pamatuji si jeho závěr z Kanic, nesmím nechat souboj až do finiše. Mírný kopeček a zatáčky mi umožňují získat rozhodující náskok, pro jistotu i cílovou rovinku běžím naplno. Jeden nikdy neví:-)

Finiš:-)

Jsem v cíli a přestože jsem v hloubi pole, mám z dnešního závodu dobrý pocit. V druhém kole jsem si fakt zazávodil, zatím asi nejlepší závod letošního ročníku BBP. Potvrdí to i výsledky? Téměř jo. Čas na trati delší než 10km (věřím, dost přes 10,5) s převýšením v každém kole 170m (to se mi nezdá, nejsou to hory) je 46:50. Slušný. 117 místo z 212 startujících znamená, že jsem za sebou zanechal v tomto ročníku rekordních 45 procent účastníků. Odstup za Danem procentuálně letos nejmenší. I čísla potvrzují subjektivní spokojenost. Sportester opět popletený - průměr 151, max. 163. Uvidíme, co ukáží rovinaté Modřice.

Další kousek v přeplněném botníku

Neočekával jsem, že svým povzdechem nad plným botníkem vyvolám tolik reakcí. Abych pravdu řekl, těch bot už je fakt dost. Já vím, oběhají se. Málokterý pár mi vydrží víc jak 1000km. Koeficient Mirka Kostlivého (počet naběhaných kilometrů=cena v Kč) zatím splnily pouhé dva páry - s přehledem Mizuno Wave Atlantis 2 a asi i Asics 1090 (tehdy jsem však km moc nezapisoval:-)). Když dnes vidím slušné boty za tisícovku, klidně je vezmu i když je zrovna nepotřebuji. No a procházím se takhle po Hervisu, mezi posledními páry Mizuno Elixir 2. Ty už jsem párkrát viděl a docela se mi zamlouvaly. Jen byly vždycky drahé. Tyto jsou jen malinko přes tisícovku, náhodou je to mé číslo. No nekupte je:-)

Doma jsem je jako obvykle zvážil, podle očekávání jsou o malinko lehčí než boty na objemové běhání - 323g. Další adept na Paříž. Já vím, není to speciálka, ale já se těch opravdu lehkých fakt bojím. U řady závodek navíc mám pocit, že nejsou dělány na mou nohu, zejména šněrování. No, uvidíme. Možná se do Paříže podívají právě Elixiry:-)

Týden 6/2008 4.-10.2.

Poslední dobou mám pocit, že cca 8 hodin týdně nějak přestává být dostatečný tréninkový "stimul". Já vím, dalo by se přidat na intenzitě, ale mně to nějak nejde. Třeba v plavání málokdy uplavu 10x50VZ/1:10. Když to nejde, zabalím to klidně po šesté padesátce. Zato objem se mi přidává líp. Tento týden jsem plánoval menší crash-test. V týdnu běhat "normálně", v sobotu maraton v Porubě. Bohužel už v pondělí bylo jasné, že v sobotu maraton nebude. Plán jsem změnil na "běhat co to jde".

Pondělí - 0-0-10,5 Ambiciozní týden začínám poklidným večerním během. Minulý víkend byl totiž vcelku náročný. Takže si píšu prvních 55:39 běhu.
Úterý - 1,9-0-7 Ranní sedmička 33:48. Nohy ještě nebudu po víkendu trápit. Odpoledne jdeme s Kristýnkou plavat, bohužel ve špatnou dobu. Pro veřejnost jen dvě přeplněné dráhy. Dávám víc technických cvičení, ve vodě vydržím hodinu a to je dobré. Píšu 1,9km.
Středa - 0-0-32,5 Na středu jsem plánoval odpolední dovolenou a dlouhý běh. Jak na potvoru má pršet. Ach jo. Ráno ještě neprší, dávám pětku hodně regeneračně - 27:48. Odpoledne kupodivu déšť ustává, na dovolenou to není, ale mizím nečekaně z práce už před čtvrtou (ve dveřích pochopitelně potkávám pana generálního, který něco potřebuje. Ale zítra je taky den:-)). Jakou trasu běžet? Spojím svoji ranní sedmičku s výběhem k Ikei. Vybíhám za krásného sluníčka, brzy se stmívá. K Tescu dobíhám už potmě. Celou dobu se těším, jak si tu koupím v automatu u vchodu kolu, nakonec jdu dovnitř a kupuji nealko pivo. Inu, běžecké choutky:-) Tvářím se nenápadně, nikdo si zpoceného běžce nevšímá. Pohoda. Zpět už je to na čelovku, nepříjemné je, že hodně klesá tempo, až přes 6:30/km. Nic moc. Ale nějaké kilometry tam jsou, píšu jich 27,5 za 2:46. Pomalé. Dobrým zjištěním je, že v NB846 můžu dlouhé trasy běhat v klidu v jakémkoli tempu.
Čtvrtek - 1,5-0-10,5 Dnes není dobrý den na odpočinek, nechám únavu naakumulovat na pátek. Plavat jdu v poledne (!) a dobrý. 1,5km vcelku zvládám. Ano, je cítit, že jsem unavený, ale loni to bývalo horší. Dá se to označit za plavecký skorotrénink, není to jen regenerace. Večer vybíhám na oblíbený noční okruh, únava je cítit, čas 57:44 však není katastrofa. Tak. Je čtvrtek, mám naběháno přes 60km, co dál?
Pátek - 0-13,7-0 Únava je tu. Zvažoval jsem plavání, nebudu riskovat nachlazení. Raději trošku kola. Dalo by se jet i venku, ale jednak jsem doma pozdě, jednak je potřeba najet něco na válcích - docela pomáhají technice šlapání. Půlhodina s 13,7km je dnes maximem možného.
Sobota - 2,0-0-22,5 Ráno odvážím holky na scio testy, pak hurá do bazénu. Úseky mi jako obvykle nejdou, zato volné plavání pak je úplně parádní. Ani se mi nechce z vody. Ale nechávám si síly na odpolední běh a po hodině disciplinovaně odcházím. Odpoledne vybíhám jen ve vestě do nádherného odpoledne. Volím variantu kolem přehrady. Ze začátku jsou nohy ztuhlé, pak se vcelku rozbíhají. Na mostě jsem za 1:03:25. Zpět domů většinou běhám po druhé straně delší dobu než první půlku. Jenže dnes potkávám hned u Veveří unavenou cyklistku s doprovodem. Dám si gel a zkouším, kdo z koho:-) U přístaviště jsem dřív než ona, chvilkama však stála. No i tak dobrá rychlostní zkouška. Nohy kupodivu běží i dál ve slušném tempu. Doma jsem za 2:01:55, což je negative split a traťový rekord jak bejk:-) O šest a půl minuty rychleji než před dvěma týdny. Krásná sobota.
Neděle - 0-0-10 Celý týden poctivě měřím ranní tep. Nejvíc ve čtvrtek a pátek 47. To je v normě při běžné únavě. Když je toho moc, bývá k 50. Dnes ráno 43. Historicky nejnižší hodnota. Tak to bych mohl něco dělat i dnes, ne? Ranní plavání nestíhám. Zato mi holky stíhají provětrat platební kartu:-) Odpoledne bych se mohl trošku proběhnout, ne? Vybírám si desítku přes Holednou, první kilometr běžím s Kristýnkou šestkovým tempem. Dnes holt rekord nebude:-) Rekord má Kristýnka, která po absolvování pár desítek běžeckých závodů vyráží na dnes už svůj třetí běžecký trénink:-) Ale rozdělujeme se a já si začínám stoupat do kopce. A mám pocit, že mi to vcelku běží. Ťap ťap. Blbost po náročném týdnu, ne? U jezírek se ukazuje, že ne. Za 28 minut tu bývám málokdy. A dnes navíc začátek s Kristýnkou... Nemám čas o tom přemýšlet. Je tu cyklista:-) Ano, správně, vhodný objekt k pronásledování. Terén je vcelku náročný a cyklista není z kategorie elite, držím se. Nádherný pocit, krásně to sviští. Škoda, že to dnes nebude rekord. Víte, tato trasa je má testovací. Když mám formu, zkouším si ji zaběhnout co rychleji. Mým snem je 45 minut, přece jen skoro 200m převýšení budí respekt. Asi nedostižný sen. Sbíhám z kopce, ignoruji dotírajícího psa (spíš smetáka, to se to ignoruje:-)) a dobíhám k domu. 43:37. Hahaha, blbost. Pokažené stopky. Pustím, zastavím, fungují. Nechápu. Co to má znamenat? To jako jestli chci běhat rychleji, mám víc běhat??? Ať měřím jak měřím, poslední 3km jsem běžel pod 4min/km a to ve vcelku zvlněném terénu a na tréninku? Hodně divné.

Nejlepší výkony na Holedné. Z 25 běhů jen 4 pod 50min. A ten rozdíl:-) Pravda, poslední dva roky je běhů na čas při tréninku málo. Nejlepší výkon ze starého deníčku je 45:52.

Pětka pod dvacet se mi na závodě ještě nikdy nepovedla. Asi si koupím nějaké hodinky s měřením vzdálenosti. Ať si nevymýšlím:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	6x	93	8:26
Plavání	3x	5,4	2:48
Kolo	1x	13,7	0:30
			11:44

Zhodnocení: Nové běžecké maximum zvládlo tělo v pohodě. Významnou změnou oproti loňsku je, že přes docela usilovné běhání můžu pořád i jakž takž rozumně plavat. To loni nešlo. A má slabá místa? Pravé koleno se sice na chvilku ozvalo v neděli odpoledne, záda v neděli ráno, chodidlo ve středu večer, ale žádná hrůza. Bohužel nejsem schopen každý týden najít tolik vhodného času jako tentokrát, každopádně se mi trénink s mírně vyšší hodinovou zátěží líbil a zkusím ho někdy zopakovat.

Houstnoucí běžecké čárky:-)

Týden 5/2008 28.1.-3.2.2008

Venku teplo, skoro březen, Pařížský maraton je hodně blízko. Ale přece kvůli jednomu maratonu nezačnu víc běhat:-)

Pondělí - 2,3-0-5 V neděli při psaní týdenního souhrnu jsem si všiml, že jsem posledních šest dnů běhal. Rozhodl jsem se rozšířit řadu na sedm, ráno jsem si dal svoji nejkratší trať - pětku, se záměrem běžet hodně volně. Poslední dobou běhám totiž pořád hodně podobné tempo. Čas 28:58 ukazuje, že to i pomaleji umím:-) Odpoledne po vyzvednutí Terči plavání - 2,3km za 1:10. Docela dobrý.
Úterý - 0-0-5 Ráno opět pětka. Když šňůra, tak šňůra. Dnes už normální tempo - 24:34. Odpoledne plavání "jen" 1,9km. Pohodových 55 minut.
Středa - 0-0-16 Ráno netradičně posilování. I v tuto hodinu to jde. Odpoledne výběh s ostatními 16km, 1:29. Běží se mi neuvěřitelně lehce, chvilkama můžu i mluvit:-)
Čtvrtek - 0-0-0 Konec šňůry, volný den je taky někdy potřeba.
Pátek - 2,1-0-0 Jdeme s Kristýnkou odpoledne plavat. Na začátku plný bazén, po páté máme dráhu sami pro sebe. Plaveme vedle sebe a pochopitelně se mi Kristýnka snaží uplavat. Jenže - světe div se - dnes jí stačím. Prostě se mi plave extrémně dobře, jí naopak. Po hodině vylézá vymrzlá z vody. Já bych ještě chvilku mohl. Ach jo, zrovna mi to tak jde:-) Za hodinu 2,1km.
Sobota - 1,5-0-13,5 Dopoledne BBP Kanice. Odpoledne jedeme ke tchýni, lákám Kristýnku do zlínského bazénu. Daří se mi to slibem, že poplaveme JEN 1,5km a půjdeme do páry. Na to kývne, každá holka přece ví, že kilometr a půl uplave kdejaké mrně. Bereme si ploutve, piškot, docela to odsýpá. A já jsem ani po závodě nedostal křeče, přestože mám ploutve!?! Uvolnily se mi nohy? Každopádně pára už je skoro vypnutá, aspoň se zbytečně nezdržujeme:-)
Neděle - 0-0-16 Jdu se proběhnout na oblíbený val podél Moravy - z Kvasic do Kroměříže a zpět. Přidám si i kousek na druhou stranu, abych měl naběháno 1,5 hodiny. Na víc dnes nemám, jsem rád, že jakž takž běžím.

	Počet	Km	Čas
Běh	5x	56	4:58
Plavání	4x	7,8	3:50
Kolo		0
			8:48

Zhodnocení: Týden s dobrým středečním během, skvělým pátečním plaváním a nakonec i sobotním závodem. Ještě kdyby se podařil jeden běh delší. No ale nemůžu mít všechno. Takovéto týdny bych bral, kolo klidně oželím, vždyť je ještě zima:-).

BBP Kanice 2.2.2008

Další závod BBP pro nás nečekaně začal už v pátek večer. Museli jsme nutně sehnat nového Harryho Pottera. Ani jsem nevěděl, že to Terča čte. Ráno pak obě holky vzorně vstaly, už jsem věřil v rodinnou účast. Terča se několikrát ujistila v kolik musíme odjet, nakonec však s nosem zabořeným v knížce řekla, že to nějak nestíhá. No, co se dá dělat:-)

Jízda do Kanic nám s Kristýnkou ubíhá v pohodě. Jen před Kanicemi mám takový divný pocit. Jako by se něco dělo. Zapomněl jsem doma boty? Máme kupodivu vše. Rozbíháme se, Kristýnka se bojí kopce. Ujišťuji ji, že se od loňska jistě zmenšil. Nevěří mi a stěžuje si, na co sem vlastně jela. Deset holek na startu, to se jí budou Kanice škrtat. A nepředběhne Marii Tancerovou. No, asi ne. Marie má naběháno, s kopcem si poradí líp. Ujišťuji Kristýnku, že i 15 sekund za Marií je dobrý výsledek. Zmatky na startu - poběží se dohromady s klukama? Nakonec ne. Holky mizí v lese, kdo se objeví první? Mně neznámá holka. Místní chlapi ji znají a povzbuzují. Za ní jak korálky další, už je vidět i Marie. Sedmá. Kristýnka v závěsu, nikdo ji neohrožuje, to bude dobrý. V cíli velká únava, ale i radost z osmého místa. Zatím druhý nejlepší výsledek, žádné škrtání nebude. A navíc to nádherné prozatímní celkové pořadí - Kristýnka je čtvrtá. No hned se mne ptá, zda už jsem někdy byl tak vysoko. Inu, nebyl:-) Načež se dozvídám, že se kopec od loňska zmenšil a že si ho jde zaběhnout znovu v rámci pětikilometrové tratě. Jdu s ní s tím, že se aspoň rozběhám. Doporučuji Kristýnce se otočit, jakmile ji v protisměru mine první. Tvrdohlavá slečna samozřejmě běží dál. Chce si prodloužit délkový rekord z minula, což se jí nakonec daří. Dobrý:-)

Kristýnka stála na startu na lepší straně, vyrazila plná odhodlání

Já mám na startu divný pocit, poslední dva dny jsem nebyl běhat, i při nezvykle dlouhém rozběhání pauzu cítím. Začínám proto hodně opatrně, Jarek s oběma Standy mizí vepředu. No, co se dá dělat. V lese to chci rozběhnout, nejde to. V nohách není lehkost. Tak odevzdaně běžím jak to jen jde. Vzadu před otočkou vidím Jarka, po maratonu toho má dost. No, aspoň někoho za chvilku předběhnu. Zvládám i Huga, doporučuji mu, aby začínal volněji. Snaží se mne přesvědčit, že se mýlím a drží se zuby nehty. Ve stoupání mu nejsem schopen utéci, s lítostí vzpomínám na loňskou lehkost. No to bude čas! Před silnicí se přede mne ještě přežene Mond, jako by si schovával extra síly zrovna na mne. Přežene se jako blesk a kousek přede mnou zvolní. No to jsou manévry:-) V klesání jen odevzdaně sleduji, jak mi utíká i Hugo, snažím se protáhnout krok a dobíhám do cíle. Sláva, přežil jsem:-)

Řítím se do cíle:-)

Ještě kousek vyklusat, někdo se mne ptá na čas. Kouknu na hodinky a odpovídám... ten čas je ale nějak divný. Není nakonec lepší než loni? Už abych byl doma. Sedáme do auta a mizíme. Ach jo! Už vím, co byl ten divný pocit ráno. Píchlá pravá zadní. Najít v Kanicích kousek rovné silnice není zrovna jednoduché. Daří se, měníme kolo a už jsme doma.

A opravdu, přes divný běžecký pocit mám kanický osobák, byť jen o pár sekund. Poslední tři roky mám podobný čas, body jdou však dolů. Úroveň BBP roste, přestože s časy vítěze je to jinak. Danovy časy na sněhu nějak nejdou překonat ani na dobrém podkladu. Zvláštní. A ještě statistika - 116. místo z 206, 31. z 51 v MV1. Tak uvidíme, co přinese další závod:-)