úterý, listopadu 27, 2007

Týden 47/19.-25.11.2007

Nachlazený jsem byl od minulého pátku.
Pondělí - 0-0-0 Nachlazení.
Úterý - 0-0-0 Celý den v Praze, pořád nachlazený. Až večer se dozvídám, že Hejkal už víkend nepřežil.
Středa - 0-0-10,5 Co tak zkusit ještě Porubu? Večer si zkusím 10,5km za 54:27. Nachlazení není úplně pryč, ale je to docela nadějné.
Čtvrtek - 0-0-0 Volno. Pro změnu předmaratonské:-)
Pátek - 0-0-7 Ráno 7km za 35:20. Tak pomalu jsem to dlouho neběžel. No, to je fuk.
Sobota - 0-0-42,2 Porubský jednomaraton:-) Dobrý.
Neděle - 0-0-0 Volno. Určitě by bylo dobré jít vyklusat maraton, ale mně se ven nechce. To je horší, než když člověk nemůže...

Počet

Km

Čas

Běh

3x

59,7

5:37

Plavání

0x

0

0

Kolo

0x

0

0

5:37

Zhodnocení: Po plaveckých týdnech přišlo nachlazení a s ním běžecký půltýden. A přijdou dny další. Doufám.

neděle, listopadu 25, 2007

Porubský maraton 24.11.2007

Vždy jsou důvody, proč maraton neběžet. Od Mnichova jsem si zkusil naordinovat plavání a běhal jsem v průměru 18km týdně. Nic moc. Poslední týden jsem byl nachlazený a bylo z toho pár dnů volna. Vždy jsou taky důvody, proč maraton běžet. MARATON sám je důvod. Otestuje se tělesný hardware. Taky jsme přemlouvali Hejkala, že právě Poruba je mimo termínovku Běžce Vysočiny a přitom ještě za snesitelného počasí. A to je vážný důvod. Prostě jsem si ve čtvrtek připadal skoro zdravý a přihlásil se. Poruba je dvojmaraton, já si samozřejmě troufám jen na jednomaraton. Na sobotu. Pomalu v poklidu si naběhám nějaké kilometry a budu mít čárku. Takový byl plán.

Odvážím rodinu ke tchýni, v Porubě jsem včas. Samé známé tváře. A jedna nová - Aldaman. Slíbil jsem mu, že mu budu dělat vodiče na 3:45. Nejsem si jist, zda v tomto tempu zvládnu dnes celý maraton, ale snad nastavení tempa v první půlce bude stačit. Počasí není úplně ideální. Mrholení přechází chvílemi v déšť. Naštěstí je poměrně teplo - cca 6 stupňů. Auto parkuji u trati, kdyby bylo něco potřeba, nechávám v něm i gely, prostě si je vezmu jakmile poběžím okolo.

Start je přesně. Běží se dvanáct okruhů. Už v prvním poznávám, že to nebude snadné. Pár zatáček, malinká stoupání na můstek, poté ke koupališti, u kterého je zámková dlažba. Nemám rád beton. Nemůžu se řídit podle tepu, můj sporttester chytá někoho dalšího. Aldamana? Nebo Jarka, který se k nám přidal? Na konci okruhu zjišťuji, že vlastně vedu větší skupinku. Nejsem si jist, jestli všichni vsadili na správného vodiče:-) Koriguji tempo a pokračujeme. Po třetím kole už chce mé tělo gel. Vyndat ho z auta zabírá víc času, než jsem si myslel. Asi to nebyl dobrý nápad. Ale skupinku dobíhám a pokračujeme na 3:45. Cítím, že toto tempo je dnes pro mne příliš rychlé, i sporttester to potvrzuje ve chvílích, kdy nechytá tepy okolí. 152, chvilkami 155 je na mne při maratonu moc.

Naše skupinka ještě před tím, než nám utekla Šárka. Správně poznala, že jsme až moc pomalí. (foto -W-)

Aldaman natrénováno má, jeho tep je níž. Po půlce ho vybízím, ať se sám ujme tempa. Ještě sedmé kolo však udávám tempo. Začínám cítit náběh na křeče, to bych v tomto počasí nečekal. Solné tablety jsou v autě, chvíli mi trvá, než je najdu. Beru si i gely a Gatorade a dávám si je na občerstvovací stolík. Skupinka mi definitivně utíká. To jsem vlastně potřeboval. Nasazuji poklidné ironmanské tempo 6min/km a chci to takto dokroužit. Dnes musím doběhnout do cíle. V jakémkoli čase. Je mi zima, přemýšlím o tom, že se převleču do suchého. Nejsem si jist, zda to pravidla umožňují, ale tady to snad vadit nebude. Jenže déšť ustává, během chvíle je mi dobře. Převlékání nebude potřeba. Pomalejší tempo mi umožňuje občas prohodit pár slov k ostatním, snad neříkám úplné pitomosti:-) Osmé kolo dvě třetiny trati. Pohoda. Deváté tři čtvrtiny. To to utíká:-) Mám stejné boty jako v Mnichově, přesto žádné problémy s chodidlem pravé nohy. Asi nemám žádné problémy:-) Jestli mne doběhne Mapo, třeba ji ještě popotáhnu pod 4 hodiny. No, zakřikl jsem to. Mapo nikde, na konci desátého kola začíná zlobit levé koleno. Dost silně zlobit. Musím dokončit, ale prát se s tělem nebudu. Přeřazuji opět na nižší rychlost, vlastně už pomalost 7 min/km. Prostě bude maraton zase nad 4 hodiny. Budu mít zase příští rok co zlepšovat. Půl kilometru před cílem předbíhám běžce, který končí se silami, mne dobíhá mladík. Ze zvyku mu zkouším utéct, noha nebolí, ale nemůžu rychle, pouštím ho. Chci totiž cílem proběhnout pomalu. Cílem maratonu, o kterém jsem si myslel, že ho jednou poběžím s Hejkalem. Jenže život ne vše plní. Cíl - 4:07. Beru si jeden ze vzorně srovnaných kelímků s čajem a pozoruji běžce, kteří v klidu běží do dalšího kola. Vítězný Dao už je hodinu a půl v cíli, organizátoři však poskytují příkladný servis i těm posledním, pětihodinovým maratoncům. I proto na akce Seittlovců rád jezdím. Člověk si nepřipadá divně, i když mu to zrovna neběží.

Dobré zjištění dnešního dne je, že si nepřipadám zničený, nějak se mi však nechce pozávodně vysedávat. Radek zde chtěl překonat můj čas z Mnichova, ale na to dnes opravdu nebyly podmínky. Tak to jen v rychlosti probereme, dojíme polívku a já raději mizím. Třeba se zase někde objevím...

A pro statistiku - 4:07 stačilo na 44. místo ze 61 závodníků. 7 běžců závod nedokončilo. V kategorii předposlední. Prostě dobrý:-)

Časy občas zmáčknuté na cílové čáře, občas až po občerstvení. Ve skutečnosti bylo tempo asi vyrovnanější. Tepy do 7.kola jsou nesmysl, zvlášť zábavné je maximum 222.

pátek, listopadu 23, 2007

Týden 46/12-18.11.2007

Pro formu doplním minulý neveselý týden, ať nechybí...
Pondělí - 1,4-17,9-0 Ráno zase nestíhám plavat moc dlouho, konkrétně 44 minut. Samá technická cvičení. Večer na rotopedu 32 minut 17,9km. Večer se dozvídám o Hejkalově nehodě. Auto zrušené, po nehodě normálně komunikoval, jen se později objevil nějaký problém s mozkem, tak ho převezli do Brna. Snad to nebude nic dramatického, ač to vypadá vážně. Je v umělém spánku. Aspoň si na internetu studuji možné formy poranění hlavy a jejich prognózy. No, nic moc.
Úterý - 0-0-0
Plánovaný volný den.
Středa - 1,5-12,2-0
Lékaři konstatovali u Hejkala mozkovou smrt a je jen na přístrojích. Vůbec nevím, co mám dělat. Jdu mechanicky plavat, večer sedám na chvíli na rotoped. Víte, mám známého, co měl v devadesátých letech nehodu. Také poškozený mozek, je od té doby v bdělém komatu. Rodiče ho mají doma. Občas prý vstane, ujde pár kroků... Charakter Hejkalova poškození je jiný, tento osud ho mine. Mám najednou spoustu informací, které bych raději neměl....
Čtvrtek - 2,2-0-7 Musím něco dělat. Ráno jdu běhat - 7km 33:37, odpoledne s Jarkem plavat. Přichází později, jsem ve vodě nakonec 1:05 a počítám si 2,2km. Asi je to špatně. Jarek pečlivě počítá a vychází mu to nad 3km. Plave s packami rychleji než já, ale zase tolikrát mne nepředplaval. Asi budu muset počet bazénů počítat a ne odhadovat. V běhu si na některých tratích přidávám, v plavání asi ubírám. Zkusím v číslech udělat pořádek.
Pátek - 1,7-0-0 Ráno plavání s ploutvičkama. Stres tohoto týdne se projevuje, jsem nachlazený. No, to se stane.
Sobota - 0-0-11 První letošní závod BBP. Nalákal jsem na něj holky, tak jdu statečně taky. Běh mne moc nebaví, naštěstí se nikdo nezeptal, co je s Hejkalem. Až doma Kristýnka. Když jí říkám, že Hejkala už na závodech nepotkáme, hodně se jí ta zpráva dotýká. Hejkal jí totiž často povzbuzoval....
Neděle - 0-0-0 Volno. Beztak jsem nachlazený. A doma se mají přichytit světla a tak.


Počet

Km

Čas

Běh

2x

18

1:25

Plavání

4x

6,8

3:19

Kolo

2x

30,1

0:56




5:40

Zhodnocení: Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele. (Francis Bacon)

středa, listopadu 21, 2007

Rozloučení s Hejkalem

V roce 2004 jsem začal trošku běhat. V roce 2005 jsem zkusil závody BBP. S tempem 5:15-5:30/km na desítku jsem končil mezi posledními. Když jsem běžel sám, nechal jsem myšlenky volně plynout, běhal jsem hodně pomalu. "Donutit" se v té době třeba k úsekům bylo pro mne nemyslitelné. BBP skončil a já hledal další možnosti závodů. Tedy, možnost proběhnout se trochu rychleji. "Objevil" jsem Běžce Vysočiny. Soutěž s dobrou organizací, příjemnou atmosférou, se závody krásnou přírodou. Jak jsem byl zvyklý, dobíhal jsem mezi posledními, nikoho jsem tam neznal. Prvním, s kým jsem se seznámil byl Luboš Svoboda, v internetové komunitě proslulý jako Hejkal. Rád rozbíhal závody pomalu, brzy po startu mne však předbíhal. Pochopitelně měl z každého předběhnutí radost. Vždyť já byl tehdy ještě v kategorii mlaďochů do 40 let, on již mezi zkušenými běžci o kategorii výš. Asi na třetím závodě mne pochválil, jak dlouho jsem ten den vydržel před ním. A tím to vlastně začalo. Krásná léta běhání a soupeření. O každý krok. Schválně jsem začínal závody Běžce naplno, abych vydržel před Hejkalem déle. Při předbíhání jsem si nikdy neodpustil poznámku, kdeže se dnes loudá. Případně provokoval s otázkami. Prostě jakmile jsem Hejkala slyšel za sebou, zvolnil jsem a šetřil kyslík. A pak kromě pár poznámek se i na něco zeptal. Naplno běžící Hejkal nebýval schopný odpovídat. V cíli jsem to pak vždycky schytal. Prý když se závodí, tak se nekecá. To až po závodě. A že se vůbec nediví, že jsem tak vzadu. Když si s každým povídám.

V roce 2006 dostaly naše souboje další rozměr. Jednoho dne se mi povedlo běžet tak, že mne Hejkal nepředběhl. Řeknu vám, v cílové rovince jsem se nevěřícně ohlížel. A fakt. Na pozávodní tiskovce jsme to rozebrali ze všech stran. Tento závod byl pro nás oba impulsem. Hejkal si přepočítal tabulky svých minulých časů a v tréninku přidal. No, já taky. Hejkal začal sledovat, který terén svědčí lépe jemu, který mně. Začal taktizovat. Já taky. Ukryti v chumlu startovního pole jsme pořádali nevážně vážný souboj o každý metr, každou setinku bodu. Já obvykle do dalšího závodu lehkomyslně zapomínal skóre našich vzájemných zápasů, Hejkal nikdy. Vždy byl schopen vysypat z rukávu, jak rychle běžel daný závod loni, jak před pěti lety, jaký má nejlepší čas. Nezapomínal. Když mne letos na jednom závodě zcela vyřízeného doběhl, zeptal se mne, kdo je to před námi. Nebyl jsem schopen odpovědět. Jo, měl z toho velkou radost...

Typický Luboš. Co na tom, že nesoupeří o vítězství. Je to závod, takže vždy naplno...

Luboš Svoboda byl běžec srostlý s Vysočinou. Běžet maraton? Klidně. Ale kdy? To by musel obětovat závod Běžce Vysočiny. To ani náhodou. Pravda, po určitě době byl ochoten připustit, že by se mohl vydat na závody i jinam. Letos přijel párkrát i do Brna. S radostí mne porazil a plánoval další běhy a akce. Bohužel k realizaci plánů se už nedostane. Začátkem listopadu měl autonehodu a na její následky zemřel. Odešel mi tím soupeř a kamarád, jakých mám málo. Běžec, který za 19 sezon absolvoval neuvěřitelných 278 závodů Běžce Vysočiny. V historické tabulce Běžce mu tím patří 15. místo z 1.862 běžců, kteří v této soutěži aspoň jednou startovali. V této tabulce jsem o 138 míst níž. Jaká je celková statistika našich vzájemných soubojů ví jen Luboš. Jisté je jedno, zatím vede. Nezbývá, než věřit, že v běžeckém nebi nebo v příštím životě dostanu šanci statistiku upravit. Doufám, že nějaká šance přijde. V tomto životě mi totiž Luboš bude moc chybět....

pondělí, listopadu 19, 2007

První mač

Do třetí třídy jsme chtěli Terču převést do jiné školy. S rozšířenou výukou jazyků. V úvahu přicházely dvě - Slovanské náměstí a Jana Babáka. Jsem rozený demokrat, nechal jsem Terču si vybrat. Předpokládal jsem, že si vybere správně Babáka, kam chodila Kristýnka. A Terča just Slovaňák. Proč? Hraje se tam volejbal. Prostě chce hrát volejbal. MUSÍ hrát volejbal. Že jsou mé děti tvrdohlavé jsem věděl už od Kristýnčina plavání. S tím se nedá nic dělat. Nemá cenu se ptát, zda ví, co je to volejbal. Tehdy moc nevěděla. No a? Dobře, budou chodit každá na jinou školu...

Na prvním tréninku volejbalové přípravky Králova pole Terču málem vyhodili. Co tu dělá třeťák? Do přípravky chodí tak páťáci, někdy až sedmáci. Jenže... Terča jim vysvětlila, že ona měnila školu prostě proto, že volejbal hrát bude a basta. Trochu se divili. Asi nejsou zvyklí na tvrdohlavé děti :-) Nechali tam Terču na zkoušku. Víte, přípravka ve volejbalu je víc o fyzické přípravě než o práci s balonem. Terča nemá problém soupeřit s holkama o dva roky staršíma. Nechali ji tam. Když ten mrňous ostatním stačí... Přípravka má každý rok testy. Několik disciplín se oboduje. Kdo bude nejlepší, postoupí do minižaček. Terča už jako třeťák nasbírala třetí nejvyšší počet bodů. Mezi minižačky ji nevzali. Je fakt, že by jí balon dělal problémy, nedalo se nic dělat. Ve čtvrté třídě raději nikdo neříkal, že po přezkoušení postoupí nejlepší. Terča byla druhá, trenéři ji pořád nechtěli ani v páté třídě mezi minižačky vzít. Nakonec vzali. Třetí rok přípravky by asi volejbalová vášeň přece jen ochladla...

Vysoká jako spoluhráčky, jak poznat, že je o rok až dva mladší? Nápověda - hubeňour:-)

A včera, v neděli 18.11.2007 TO přišlo. První zápas. Ne že půjdeš na nějaký běžecký závod, táto! Pochopitelně nepůjdu. Rád se podívám, jak takový zápas minižaček vypadá. Hraje se na snížené síti, družstvo tvoří tři hráčky. Na turnaj přijelo 18 týmů, některé tvoří kluci, divná míchanice:-) První zápas, první prohra, okořeněná pozápasovými slzičkami. Jak je ten svět krutý! Jenže to dnes není konec, zápasů bude víc. Družstvo F se lepší zápas od zápasu, Terča hraje neskutečně emotivně. Bohužel emoce jí zabraňují správně podávat, ale hra v poli je opravdu dobrá. Kdyby mi Kristýnka neřekla, že jedna ze hráček je její spolužačka, ani nepoznám, že je Terča o dva roky mladší než ostatní. Je prostě platným členem týmu, ve kterém se poctivě hráčky střídají a rovnoměrně se podělí o pěkný výsledek - tři prohry, tři vítězství, celkové 13. místo. Skvělé! V turnaji vítězí "první" družstvo Králova pole. Jejich hra už i vypadá jako volejbal. Je kam postupovat.

Dobrý pohyb, slušné údery. A to zaujetí:-)

Terča bude ještě příští i popříští sezonu minižačka. Držím palce do dalších zápasů, myslím, že jednu hubenou holku volejbal opravdu chytil!

sobota, listopadu 17, 2007

BBP Palackého vrch 17.11.2007

Tož nám zase začalo bébépéčko. No, taky už je zima. Začátek soutěže byl velmi dramatický. Aspoň u nás doma. Po dvou letech jsme totiž přemluvili k účasti na běžeckém závodě i Terču! Předstartovní napětí bylo velké. Nejdůležitější otázkou bylo co na sebe. Rukavice? Červené? Ty se přece k šedivé šusťákovce nehodí a jen naprosto nechápavému otci to není jasné! A k tomu čepice? S bambulí? Ta bude za běhu přece poskakovat. No to se jí přece bude každý posmívat! Terču uklidňuje až slib, že dám každému případnému posměváčkovi pěstí do nosu. Musím ještě předvést, jak silnou ránu hodlám uštědřovat. U Terči prochází až ta s maximálním nasazením. Málem jsem její nosík opravu trefil:-) Holt jsem dlouho nebyl na žádném pořádném mlátícím tréninku. Jak já v mládí tak různorodé aktivity stíhal? Nechápu. Teď mám problém jít se na chvilku proběhnout...

Na prezentaci jsme včas. O půl deváté. V organizaci je menší zádrhel, prezentace ještě nefunguje. Čekáme a Terča je nervozní. Tahá nás ven, i když je jasné, že start se opozdí. Stěžuje si na studený vzduch i zledovatělou cestu. Už aby se odstartovalo. Kvůli zpoždění poběží kluci i holky dohromady. No, promrzlá Terča se nakonec startu dočká a může mazat. Z dětských kategorií je zvyklá vyhrávat. Dnes si vyjímečně dává říci a ze začátku je téměř na konci startovního pole. Výborný taktický začátek! Nad stadionem přidává, na tartanu předvádí krásný finiš, ve kterém nakonec o půl kroku zaostává za starším klukem. I tak je výsledek skvělý - deváté místo mezi mladšími žačkami. V této kategorii může Terča běhat tři sezony. Osm kluků zůstává za Terčou. Ta sice nemůže v cíli popadnout dech, přesto se otáčí a je vidět, že jí had předběhnutých běžců přináší určité uspokojení. Tak třeba naše malá běžkyně ještě někdy přijde. Pochopitelně když nakoupíme odpovídající vybavení. Bez bambulek:-)

Předstartovní pohoda s maminkou v zádech:-)

Vytříbeným volejbalistickým krokem proháním kluky, bambule se ani nehne. No nesluší mi to?

Skvělý finiš

Červená jak čepička, prostě spokojená běžkyně:-)

Kristýnka postoupila mezi starší žačky, najednou je v kategorii, kde patří k těm mladším. Starší žačka bude i příští sezonu. Běží se dvě kola. Kristýnka začíná ještě taktičtěji - běží si podle sebe a je se ztrátou poslední. Není kam spěchat. Skončí poslední? I kdyby, ono se samozřejmě nic nestane. Ale dnes to tak nebude. Jedna z holek to přepálila, přechází do chůze. Kristýnka cítí šanci a přidává. Holka už je za ní, Kristýnka vbíhá na tartan a vidí, že je rychlejší než běžkyně před ní. Nasazuje k nádhernému dlouhému finiši, ve kterém ztrácí čepici, ale tu pohotově zvedám. Kristýnka kromě další holky zvládá předběhnout i jednoho kluka a je v cíli oprávněně spokojená. Ano,rozhodně podala dobrý výkon, Kristýnka je stejně jako Terča devátá. Dokážu i já zaběhnout tak dobře?

Nádherný basketbalistický krok.

Další skvělý finiš.

Nejspíš nebudu tak dobrý jako mláďata:-) Víte, tento závod BBP nemám moc rád. Je těžký profilem, na úzkých cestičkách se těžko předbíhá. Navíc v listopadu pravidelně nemívám běžeckou formu. Dnes je to o to horší, že záda se ukázaly být vážnějším problémem, než jsem si myslel. Prostě si to vyklušu a bude to. Zatím se mi tento závod vždy v konečném pořadí škrtal, tak o nic nejde. Vybíháme s půlhodinovým zpožděním, daným velkým počtem účastníků. Asi by to chtělo rozdělit prezentaci na dva počítače. Nohy mám ztuhlé asi čekáním, vybíhám zvolna. Vzápětí si za tento nápad nadávám, na úzkých pěšinkách jsem ve společnosti běžců se zajímavými návyky. Aneb jak běžet na závodě fartlek, jak nečekaně změnit stranu pěšiny... No, ve stoupání sice nepřidávám, ale předbíhám. Dostávám se konečně do společnosti obvyklých soupeřů. To je divné, vždyť já chtěl běžet zvolna. Dobíhá mne Jarek a jde přede mne. No, jen ať si běží. Jenže von ne. Na dráze ho znovu předbíhám a je jasné, že se budeme přetahovat. Ach jo, dnes se mi nechtělo. Zařazuji se za něj a klesáme. Jarek se snaží utéct, tuší, že v kopci bude trochu ztrácet. Luckyboy na mne volá, že ztrácím tak osmdesát metrů na Radka. To je divné, nevidím ho. Stoupáme, dobíhám Jarka, ten přechází do chůze. Naštěstí je tím souboj rozhodnut, budu mít klid. Stoupám dál, předbíhám pár běžců, mne předbíhá jediný - Radek. Takže to asi neměla být ztráta, ale náskok:-). Na Radkův lehoučký krok nemám, dobíhám si v poklidu do cíle. Na tartanu za mnou někdo supí, jen ať si běží. A v tom ho někdo povzbuzuje. Prý: "Olafe, vem ho ještě." Koho? To jako mně? Vypadám, že jsem tu do počtu? Túdle. Tak to ne. Nechtěl jsem, ale musím. Sil mám na rozdávání, nasazuji na nádherný krátký finiš. Sice jsem nikdy stovku pod 13 regulerně něběžel, dnes možná jo. Škoda, že jste to neviděli:-) Prostě Olaf se přede mne nedostal, naopak já předbíhám ještě jednoho běžce. Cíl. Konečně:-) Záda bolí. Má cenu běžet Porubu? Uvidíme, je pár dnů ještě čas na rozhodnutí...

Předstartovní nervozita III.:-)

Čas 40:13 mám v podstatě stejný (+4sec) jako loňský, kdy bylo krásné počasí bez ledu. No, tehdy zlobilo pro změnu koleno:-) Kola 20:12 (tep avg 157) a 20:01(159) jsou buď negative split nebo špatně určený začátek náběhu do dalšího kola. Tepy průměr celkem 158 a max 171 jsou divné. Měl jsem pocit, že to naplno nebylo. Asi jsou vysoké z nachlazení:-) Pořadí 145 z 239 celkově, 31. ze 48 v MV1. Jo a abych se pochválil, mám 111 bodů. Sice nic moc, ale pořád víc, než mláďata s 82 body. Mládežníci mají prostě jiný systém bodování. No ale i tak to musím jít holkám říci - no kdo je doma lepší - kiš kiš:-)

pondělí, listopadu 12, 2007

Týden 45/05.-11.11.2007

Občas koukám na internetu, jak trénují triatleti. U některých je vidět vzorná periodizace. Tři týdny zátěž roste, potom jeden týden recovery a hurá znovu na to. U sebe to pozoruji poněkud jinak. Dva týdny třeba jakž takž zátěž a pak už to chce odpočinek nebo aspoň změnu, aby mne to pořád bavilo. Chřadnoucí tělesná schránka si také vznáší různé požadavky - blokující páteř říká, že bych se měl více věnovat cvičení zad, problémy s trávením potrestají konzumaci některých potravin. No a zrovna těch, co chutnají:-) Ono s tím sportovnáním je to tak, že jde především o zábavu, tak kdo by sám se sebou bojoval, že. Bylo jasné, že tento týden nebude nic moc, takže už dopředu byl plánován jako jeden z mnoha recovery. Těch mám v roce mnohem víc, než špičkoví borci. Aspoň v něčem jsem lepší:-). Takto to dopadlo:

Pondělí - 0-0-0 Měl jsem velkou chuť zrušit tradici odpočinkových pondělků a jít plavat. Nejde to. Tentokrát ne kvůli nedostatku času, bolí mne hlava:-) To tu dlouho nebylo. Před pár lety mne bolívala se změnou počasí relativně často. Nějak to zmizelo a je to zpět. No, plavat se s tím nedá. Večer je to lepší, posilovat se chvilku dá. Aspoň něco:-)
Úterý - 2-0-0 Plavat se dostanu až odpoledne. Ve vodě vydržím hodinku, naplavu si 2km, jsem se sebou relativně spokojen. Úseků 50VZ/1:15 sice pořád moc nezvládám, ale lepší se to.
Středa - 0-16,8-0 Celý den jsem v Praze. Plavat na Zelený pruh jsem se nedostal, bo se mi protáhl program. Dojíždím domů až po deváté, to je mimo běhací hodiny. Nechce se mi mít úplné volno, tak si sedám na rotoped. Za 32 minut 16,8km. Pěkně jsem se zapotil, hned to pivo jinak chutná:-)
Čtvrtek - 1,5-0-0 Nedaří se mi chodit plavat ráno v šest, protože nezodpovědná manželka má furt nějaký program. Když dorazím na bazén po odvozu holek do školy, musím obvykle pospíchat na nějaké jednání či co. Ale 45 minut mi zbylo, naplavu 1,5km. Večer bych šel běhat, jenže Kristýnka má nějaké problémy ve škole. Není mi jasné, proč moje šikovná holka, která umí zabojovat ve studené vodě i v tělocvičně o místo v sestavě nechává některé věci dojít přes míru a kašle na ně. Je mi z těch domácích pohovorů tak nějak smutno, na sport není ani pomyšlení.
Pátek - 1,5-0-0 Ráno se zase dostávám do bazénu. V pátek bývá relativně volno, beru si ploutvičky. Při pokusu o oblíbený motiv 50VZ/1:15 plavu první padesátku za 43 vteřin. Prostě to tempo neumím trefit. Postupně se dostávám k minutě, start 1:10. Z radosti, jak mi to tak pěkně jde se během chvilky zlikviduji a přestože dnes bych mohl pár minut přidat, jdu po 42 minutách z vody docela na šrot:-) Odpoledne jdu na masáž. Masérce se nezdají jakási místa na mých lýtkách, zabere a au! Poněkud mne zlikviduje. Snad to bude ku prospěchu věci...
Sobota - 0-16,7-0 Na bazéně mají dnes odpoledne zavřeno a v obchodech otevřeno. Blbá kombinace:-) Večer aspoň chvilku rotoped - 32 minut, 16,7km.
Neděle - 0-0-16,5 Výběh se skupinou multisportovců. Krásně nám sněží, vzal jsem si Trabuca. Proti větru je to hnus, sníh pořád v očích. Zpět je to lepší, skupinka hned přidává na tempu. Na sporttesteru vidím v jednom rychlejším úseku tep 156, to je na dlouhý výběh už moc. Rychlost v tu chvíli dost pod 5:00/km nesvědčí stehnům, mají problém s těžkýma botama. Jako jediný proto po návratu od Olympie odbočuji na Mendlák, dnes stačí. Taky je to jediný běh v týdnu, musím se trochu šetřit:-) Pohled na sporttester po doběhu - průměr 149 (maratonské tempo), max 161 (desítkové závodní tempo). No holt jsou ostatní lepší, ale byl to hezký zážitek. Ten křupající snížek pod nohama... Jsem zvědav, kdy začneme na zimu nadávat:-)

Počet

Km

Čas

Běh

1x

16,5

1:26

Plavání

3x

5,1

2:27

Kolo

2x

33,5

1:04

4:57

Zhodnocení: Minulý týdne jsem psal, že nechci sedat na rotoped a už ho zahřívám. No, počasí, čas, prostě lepší než nic. Škoda, že se nepovedlo ještě aspoň jedno plavání. Ale něco tam je, až bude čas a chuť, třeba zase přidám. Prostě vcelku dobrý:-)

pondělí, listopadu 05, 2007

Týden 44/29.10.-4.11.2007

Tak a objevil se jeden z mála týdnů v roce, kdy nebyl v plánu žádný závod:-) Vlastně byl. Původně jsem chtěl v pátek na 20km běh do Jihlavy, závod, který vypadl z Běžce Vysočiny. Jenže jednak říkala noha, že se nechce honit s Hejkalem (jistě by to byl souboj do závěrečných metrů:-)) a dilema bylo rozřešeno tím, že byl v pátek naplánován poměrně důležitý pracovní program. Takže co v takovém volném týdnu? Plavat. Plavecká pětka patří k cílům pro příští rok a je potřeba nějaký ten objem naplavat. To se mi zatím moc nedaří, má plavání jsou dost krátká. Kolo (Indoor!!) zatím zařazovat nebudu, loni jsem začal brzy a pak mi taky příliš brzy došla motivace. Takže prostě takto:

Pondělí - 0-0-0 Obligátní volno a večer 20 minut posilování. No, silný jsem. Nějak jsem oproti létu 1-2kg přibral. To jsou jistě svaly:-)
Úterý - 3,5-0-0 Ráno plavání. Za 40 minut 1,6km. Technická cvičení a úseky. Pořád neuplavu 10x50VZ/1:15. Možná bych měl trefit pomalejší tempo. Odpoledne jdu pro změnu plavat. Minulý týden jsem zjistil, že zatím nevydržím v bazénu kýženou hodinu a půl. Zkouším dvoufáz. Na kempu jsem dostal vynadáno, že zřejmě plavu pořád pomalu v kuse, bez úseků. Pravda je, že letos mělo mé plavání často regenerační charakter. Ale teď už se úseky fakt snažím. Nicméně toto odpoledne plavu pro změnu v kuse 1,5km:-) Můžu si srovnat čas s Láďou Tarantem, který plaval ráno 2,7km. Pořád jsem slabší plavec než on. Normálka:-)
Středa - 1,9-0-7 Ráno jdu proklusnout sedmičku za 34:17, odpoledne hurá do bazénu. Je vlastně dobře, že Kometa trénuje jinde, najednou je volno i v časech, kdy nebylo možné do bazénu jít. Za 55 minut 1,9km. Křeč nikde. Dobrý.
Čtvrtek - 0-0-10 Ráno je na programu plavání, jenže nemůžu. Tělo má toho divného pohybu dost:-) Jdu do práce s tím, že bude dnes neplánované volno. A jak tak koukám na to hezké počasí, nějak mi rupne v hlavě, prodlužuji si obědovou přestávku a obíhám desítku na Holedné. Jak jsem se kochal možná posledním podzimním sluníčkem a jeho odrazy v napadaném listí, nezmáčkl jsem ani stopky. Administrativně rozhoduji, že to bylo asi 50 minut:-)
Pátek - 1,5-0-0 Ráno krátké plavání. Sugeruji si, že nemám moc času, ale já nějak nemám spíš síly. Za 43minut 1,5km. Dýl se to ve vodě fakt nedalo.
Sobota - 0-0-17 Nechal jsem víkendový program zcela na manželce. Místo aby naplánovala nějaký výlet, zatáhla mne opět do nákupních center. Ale tam se dá jít i jindy než o víkendu! No, nějak jsem to vydržel a v podvečer vyběhl na trať mé osmnáctky. Jenže začalo poprchat a tma byla rychlejší, než jsem očekával, vynechal jsem proto ocásek v lese. S tím, že ubírám tak 2-3km a prodloužím si o podobnou vzdálenost na osvětlené stezce. Opravdu jsem prodloužil, ale doběhl jsem domů za 1:30! Nemám tudíž odvahu tvrdit, že to bylo 18km. Ale 16 to taky nebylo a 17 je kompromis. Tak si ho píšu:-) Horší je, že po běhu malinko opět cítím chodidlo. Jako bych měl v botě celou cestu kamínek, na jednom místě je zespodu citlivé. Mnichov prostě není zapomenut. Tak to budu muset zapomenout na dvojporubu. Dva si s tímto netroufám. Asi jen jeden. Když to bude dobrý...
Neděle - 1,8-0-0 Kristýnku jsem do bazénu nedostal, musím jít sám. Trochu problematické plavání, v neděli je v bazénu hodně "neplavců", ale nějak jsem to zvládl. Rozhodně příjemnější je plavat v dráze s lepšími plavci. 55 minut 1,8km.

Počet

Km

Čas

Běh

3x

34

2:54

Plavání

5x

8,7

4:08

Kolo

0x

0

0




7:02

Zhodnocení: Sedm hodin zdánlivě není žádná velká zátěž, vzhledem k pěti plaváním (místy i jakože intenzivním:-) jsem dostal vcelku zabrat. No, třeba to plavání trochu zlomím, rád bych v nějakém nekempovém týdnu naplaval desítku. Bohužel v dalším týdnu to nevypadá, mám v něm dost cestování. Tak třeba budu aspoň běhat nebo tak. Ono se něco najde:-)