neděle, dubna 29, 2007
Běžec Vysočiny - Jarní cena Datalusku - 27.4.2007
Cestou mi Kristýnka vysvětluje, že kotník je vlastně v pořádku. A že klidně uběhne i 2,2 kilometru, které jsou dnes na pořadu dne. Pomalu, když má ten zdravotní handicap. Nevyměnil mi někdo dítě? Netrvrdila před dvěma měsíci, že neuběhne 800 metrů? V Jihlavě se s ní jdu kousek rozklusat, ani z kopce se nezdá, že by kotník zlobil. Povoluji jí start v závodě za podmínky, že když se nebude cítit, okamžitě přejde do chůze a nejkratší cestou se vrátí k místu startu. Nebudu ji však moci kontrolovat, v tomto závodě startují od mladších žáků všichni dohromady. Nejmladší běží jedno kolo 2,2km, starší kategorie dvě, dospělí čtyři. Tento způsob závodu někdy vede ke komickým situacím, kdy se mi motají pod nohama děti:-)
Je odstartováno. První kolo jdu celkem svižně, nohy mi dávají jasně najevo, že místy překračuji rychlost 4min/km. No a jak si tak skvěle běžím, ve druhé polovině jde přede mne prťavá holka. Nemotá se mi pod nohama. Suverénně mi utíká za povzbuzování doprovodu "Simonko přidej, oni už nemůžou!". Něco na tom je. Jedenáctiletá Simonka je v cíli kola dřív (8:51), já trochu zpomaluji, abych vydržel další kola. Nicméně tentokrát nejsem sám předběhnut dítětem. V cíli prvního kola je nejdříve starší žák. Ne první muž závodu. To se dozvídám až z výsledků. Upřímně - docela rád bych to viděl:-) Na rovince ve druhém kole mne předbíhá Ghost Buster, ale cítím, že i dnes na tom budu líp. Utíkám mu kupodivu hned v prvním stoupání. Hejkalovi citelně chybí seběhy, je dnes o kousek vzadu. Pořadí se ustaluje, přede mnou i za mnou se tvoří díra. Ve třetím kole zpomaluji citelně, přesto mne nikdo nedotahuje. Je to asi i díky počasí - je docela teplo, umocněné velkým suchem. Přece jen patřím k těm, kterým teplo vadí relativně míň. Ve čtvrtém kole si hlídám pozici, běžec za mnou se trochu přibližuje. Nasazuji k poměrně dlouhému finiši, v cílové rovince mne Kristýnka "táhne" k času těsně pod 39 minut. Čas je lepší i než loňský Hejkalův, jsem spokojen. Za chvíli dobíhají i s Ghost Busterem, který loni byl lepší o více než dvě minuty než já dnes, uvidíme, kdy se k takovýmto časům vrátí.
Očekávám od Kristýnky kupu stížností, jak to bylo dlouhé a nedoběhnutelné a tak. Kristýnka však má úsměv od ucha k uchu a hlásí, že ani metr nešla, předběhla dva "dědečky", které napřed využila, aby jí ukázali cestu. Prostě zkušená závodnice. Prý brzy uběhne klidně pět kilometrů. Bez tréninku? No, uvidíme:-))
Musíme opět rychle domů, mám rozvážet Terezčiny kamarády. Tak se až v sobotu dozvídáme, že já jsem oficiálním časem 38:59 na 36.místě z 66 běžců dokončivších 8,8km. 8. ze 14 v kategorii M40. To vypadá slibně. Že bych se dočkal i na Běžci Vysočiny kýžené první poloviny výsledkové listiny? Bodů zatím nejvíce v historii mých běhů Vysočinou - 7,485. Zase tak kvalitní výkon to však nebyl, body poskočily hlavně díky přestupu do vyšší věkové kategorie.
Kristýnčino pořadí je ještě zajímavější - je ve své kategorii třetí! Což znamená, že obě holky už se v Běžci dostaly na bednu, jen já furt nic:-)) To, že běžely jen tři holky je nepodstatný detail. Čas 14:31 se počítá od přebornice Simonky, bodově je to tudíž docela málo 3,597 bodu. Jenže - podobným tempem Kristýnka ještě před měsícem běhala kilometr. A v Jihlavě to přece jen bylo do kopce... Svou druhou účastí Kristýnka poskočila na 6. místo celkového pořadí. Víte, co nechápu? Proč na těch závodech není dětí jako smetí. Vždyť běh se nikomu neztratí. I mé malé basketbalistce se hodí, i když nikdy nevyhraje. Navíc je šestá, no jestli bude mít někdy zase volno, určitě ji nebudu muset k účasti přemlouvat. Sledování tabulek, to ona miluje:-) Ostatní děti asi taky. No kde jsou???
pátek, dubna 27, 2007
Mizuno Wave Rider 10
úterý, dubna 24, 2007
Týden 16/16.4-22.4.2007
Pondělí - 0-0-0 Vím, měl bych jít vyklusat po maratonu aspoň kousek. Ale ze židle mne nikdo nedostane:-) Čistá nula.
Úterý - 0-3,4-5,4 Ráno už kousek klušu - 5,4km za 27:38. Stehna hodně, ale opravdu hodně cítím. Večer pár minut na rotopedu - za 8 minut úžasných 3,4km (minutka k minutce a 180km je tam:-)). Strečink, chvilka posilování. No dřina.
Středa - 0-0-10 Večer výklus Holedná 10km za 56:43. Vůbec nechápu, jak jsem loni mohl tři dny po maratonu na závod LBP, pořád dost cítím únavu.
Čtvrtek - 1,5-35-0 Ráno už i chvíli plavu - 45minut, 1,5km. Odpoledne obnovuji cyklistickou sezonu, za 1:38 jedu úžasných 35km.
Pátek - 1,5-22,8-0 Ráno zase plavání, ale nechce se mi ho prodlužovat. Opět 45minut, 1,5km. Večer velmi volně kolo 22,8km za 58minut.
Sobota - 0-0-5,4 Vypadá to jako ladění na nedělní závod, ale není. Jsem hodinu na inlinech s holkama, mám toho dost. Ale ty se do deníku nepíšou:-) Tak aspoň večer malý výklus - 5,4km za 25:33.
Neděle - 0-0-16,1 Závod na 10 mil v Chotěboři. No, závod. Maraton je stále cítit, prostě jsem to uběhl za 1:16:16.
Počet | Km | Čas | |
Běh | 4x | 36,9 | 3:06 |
Plavání | 2x | 3,0 | 1:30 |
Kolo | 3x | 61,2 | 2:44 |
7:20 |
Zhodnocení - Na to, že celý týden byl ještě ve znamení maratonu z minulé neděle to jde:-) Pravdou je, že v zimě na válcích jsem občas najezdil za týden víc než tentokrát venku, ale ono se to třeba prodlouží. Někdy:-)
neděle, dubna 22, 2007
Běžec Vysočiny - Chotěboř - 22.4.2007
Díky nedělnímu termínu jede se mnou i Kristýnka. Terezka, která nám včera na bruslích ukázala, kdo z rodiny má v nohách dynamit prostě závodit nepůjde a nepůjde. Asi se stydí vystupovat na stupně vítězů... Ráno je hodně chladné, cestou 5-7 stupňů. Sluníčko však svítí a bude to jistě na krátké. Snad nevede trasa lesem, to by ze mne byl rampouch:-)
Na startu potkávám Hejkala i Ghost Bustera. Hejkal se tváří, jak je těžce nemocen a kdo ví, jestli vůbec vyběhne. No, znám ho, simulanta. Zase se bude prát o každý metr:-) Přesně v 10 je start. Úvodní šikana doměří délku na 10 mil, opouštíme Chotěboř. Pro mne tou nejhorší cestou - z kopce a navíc lesem. Seběh serpentínami ukazuje, že zpět to bude hodně výživné. Musím si šetřit síly. Ale jak? Seběh hned na úvod mi rozbíjí nohy, je mi zima, stále cítím Linz v nohách. Na druhém kilometru mne míjí Ghost Buster, za třetím mne dobíhá Hejkal. Normálně by se objevil později, ale vůbec se nedivím, je to mistr seběhů. Snažím se ho ve zvlněném úseku držet, v jednom z dalších klesání kolem šestého kilometru mizí. Každý kilometr je pečlivě značený, tak mám přehled. Dobíhá mne skupinka závodníků o jednu, dvě věkové kategorie výš. No ti si mne po dlouhé době vychutnají:-) Jenže - dost bylo klesání, začíná se místy stoupat, nebo je to rovinka. Utíkám starším, Hejkal je přede mnou 100 metrů, Ghost Buster jen minutu. Mám sice pocit, že dnes strašně dupu, ale tempo jakž takž držím. Za desátým kilometrem mi hodně pomáhá kelímek vody, ve stoupání začínám stahovat běžce před sebou, odstup se snižuje. Na seběhu k řece jde Hejkal do čela běžců přede mnou a začíná se vzdalovat. Dnes ho nepředběhnu, ostatní bych mohl. Chtělo by to pomoc. A v údolí říčky je přivolávaná pomoc tu - Jan Škrleta, se kterým jsem běžel naposledy v Hodoníně, přibíhá jako na zavolanou. Velmi lehký běžec, mistr stoupání mne protahuje skupinkou tří běžců, na značce patnáctého kilometru mne ponechává za zády Gost Bustera a stahuje i Hejkala. To je však zbytečná práce, do toho nejdu, poslední kilometr je opět mírný seběh, na Hejkala bez šance. A taky jo. Nemocný Hejkal je v cíli bezpečně přede mnou, indisponovaného Ghost Bustera nechávám poprvé v životě za sebou a připisuji si v cíli osobák na deset mil v čase 1:16:16. Celkově 38. místo z 57, 11. z 13. v M40. Bodů moc není, odstup od prvního v kategorii je tentokrát významný, ale nějaký základ do letošní sezony mám - 6,948 bodu:-)
Během mého desetimílového trápení si odběhla svoji osmistovku (v metrech:-)) i Kristýnka. Je jasné, že místní atletky a běžkyně na lyžích opět příliš neprohnala, nicméně se pomalu ale jistě zlepšuje, dnes má moje nadějná basketbalistka ze všech závodů nejvyšší rychlost. A to zatím nezačala běh trénovat. A taky má nějaké body, konkrétně 5,563. Tak uvidíme, jestli se ještě na Běžce Vysočiny Kristýnka dostane:-)
čtvrtek, dubna 19, 2007
Týden 15/9.-15.4.2007
Pondělí - 0-7,8-0 Večer chvíle posilování, rotoped 16min/7,9, strečink. V podstatě odpočinek.
Úterý - 0-0-10 Desítka přes Holednou 49:55. Ani rychle, ani pomalu.
Středa - 0-0-8,4 Večer výklus s proloženým 3km úsekem. Celkem 8,4km za 40 minut.
Čtvrtek - 0-4-0 Ráno dojdu na bazén, vcházím dovnitř a je z toho nejzábavnější událost týdne - nemám peněženku:-) Musím zpět domů a je po plavání. No tak to bude týden s plaveckou nulou. Večer se nedá dělat nic, tak jen strečink. Rozehřívání na rotopedu zkracuji na 8 minut, abych se neunavil:-)
Pátek - 0-0-8,4 Jdu si zkusit trasu 8,4 km rychleji než ve středu. Běžím ve Skylonech, ostřeji, ale vůbec ne naplno, neuvěřitelný čas 34:55. Asi zase blbě změřená vzdálenost:-) S takovou formou jsem fakt mohl jet na Běžce Vysočiny. Ani by to nebylo o moc delší. No, nic. Na noze se mi dělá malý puchýř, maraton ve Skylonech vzdávám, poběžím v Adidasech.
Sobota - 0-0-0 Chtěl jsem si jít proběhnout kousíček po Linzi, ale dojíždím moc pozdě. Čistá nula:-)
Neděle - 0-0-42,2 Linecký maraton. 3:34:39. Ani o krok víc.
Počet | Km | Čas | |
Běh | 4x | 69,0 | 5:39 |
Plavání | 0 | 0 | |
Kolo | 2x | 11,8:-) | 0:24 |
6:03 |
Zhodnocení - Maratonský týden, maraton v osobáku, co víc si přát. Možná víc jezdit na kole? No, oproti minulému týdnu jsem čas zvýšil o polovinu:-)
pondělí, dubna 16, 2007
Linz marathon 15.4.2007 aneb jak to všechno bylo...
V sobotu se mi nechce platit za rakouskou dálniční známku, jedu do Linze přes Budějovice. S obavami sleduji teploměr - už na české straně stoupá přes dvacítku, úplné léto potvrzuje i množství stopařek před hranicí pouze v krátkých sukýnkách:-) A je hůř. Na hranici 24 stupňů, v Linzi samotném 26,5, nejvíc vidím 28. No nazdar. Ale v neděli má být o stupeň míň, tak co. Ubytovávám se v hotelu, mimochodem docela zajímavá nabídka. Oproti běžné ceně sleva za pokoj se snídaní víc než 20€ (kdybych si včas zajistil dražší hotel, byla by úspora větší, cena 49€ je totožná:-)), možnost uvolnit pokoj až v neděli do 16hod, jízdenka na MHD k tomu. No nekupte to. K místu registrace a startu cca 3km. V Expu jsem včas, přijde mi nějaké divné. Malé, provinční. Tento můj dojem zvyšuje ještě to, že díky včasné registraci mám nárok na tričko. Je hodně nepovedené, obyčejné bavlněné brčálově zelené triko tak pro vodníka Česílka, nápis o maratonu aby člověk lupou hledal, z metrové vzdálenosti je nečitelný a to docela dobře vidím:-) Dojem vylepšuje setkání s Hudym a Toskem. Hudy tu má rodinu, po chvíli nás opouští, já si kupuji předražený pás s lahvičkami na gely a jdeme s Toskem na večeři. V plánu jsou těstoviny někde v pizzerii. Chvíli jezdíme centrem, nikde žádná restaurace. Parkujeme auto, procházíme pěší zonou. Nikde nic. Nuda v Linzi. Není to město menší než Brno? Omylem sedáme do steak housu - dnes fakt ne. Pak, když už to vypadá na půst nebo večeři v hotelu, vidíme napomádovaného usměvavého itala stojícího před svojí rodinnou restaurací. No to je přesně ono! Výborné těstoviny, dávám si i malé pivo jen tak na doplnění iontů. A pak si ťukáme i skleničkou vína. Na šťastné setkání už na druhém zahraničním společném maratonu. Víno piju pravidelně, tak to snad zítřejší výkon neohrozí:-) No, v posteli jsem brzy, spánek neošidím.
Probouzím se ve čtyři a tělo hlásí, že můžeme jít běhat. Že se takto nevzbudí někdy doma:-) Do šesti naštěstí ještě usínám. Na snídani vidím fůru běžců. Ti všichni chtějí běžet maraton? Nevypadají na to... Nechám to na nich. Mně dělá vrásky počasí. Už v šest ráno je venku teplo. Je to pro mne lepší než kdyby byla ráno nula a pak se prudce oteplovalo, ale toto je dost teplo. Ke startu kus cesty, beru si na rekordmanské kouzelné tragédské tričko igelitovou skoropláštěnku z Amsterdamu, využívám zdarma MHD, u startu jsem brzy. Sedám si na pumpě OMV na zem - navrhoval jsem tu setkání Rosťovi, který se po rekordu z Curychu (3:02) rozhodl pro start v Linzi na poslední chvíli a zvažoval běžet se mnou 3:30. Zdá se mi to moc velký časový rozdíl, ale kdo by neměl rád soukromého vodiče:-) Kolem proudí davy lidí v dresech, nikomu není zima. Jen já jsem rád za igelit na sobě:-) Na dálniční most vycházím poměrně pozdě, sraz s Budějičáky jsem prošvihl. Velké davy, kam se zařadit? Daří se mi tak 50 metrů od startovní čáry. Najednou pořadatel vyzývá půlmaratonce a čtvrtmaratonce, že mají jít 100 metrů zpět, mají start dál. Ale jdou úplně všichni! Že bych blbě rozuměl? Ne, sem tam někdo zůstává. Na startu najednou místa fůra. Mohl bych si klidně stoupnout za elitní řadu, všude místo, ale zůstávám na svém místě, nechci přepálit start s elitou. Pozorně si prohlížím vodiče na 3:30, nicméně s ním neplánuji běžet od začátku. Chci běžet 5km volně, pak 4:50 do 30km a pak asi zvolním, nejspíš budu muset. Vytrvalecky je pro mne maraton stále hodně dlouhý. Plánovaná první půlka tak 1:42:30, druhá o čtyři minuty hůř. Doufám, že mne vodič na 3:30 doběhne tak na 35-37km. Tam by se mi moc hodil. Popřejeme si hodně úspěchů s Hudym a už je tu start! Ihned jsem v pohybu, za 25 vteřin na startovní čáře, od ní plynule běžím. Takhle má vypadat start maratonu a ne pražské tlačenice!!!
0-5 Ženou se kolem mne davy běžců. Nepřepálit, nepřepálit. Snažím se vsugerovat, že se teprve rozklusávám a ještě vlastně maraton neběžím. Hlídám tep pod 150. Sugesce je tak silná, že si na pátém kilometru zapomenu zmáčknout mezičas. Bylo to asi 50:20. Už je tu první občerstovačka, beru si jen vodu, na dalším stolku vidím ionťák, na dalším nějakou vodu dávanou v půllitrových flaškách. Skvělé, ta se mi bude tak po 15km hodit.
6-10 První mladík s křečemi. Maratonec a křeč na šestém kilometru? Ale ono mu snad není ani 18. Najednou mi to dochází - ty davy jsou štafety. Tak jako mne první kilometry předbíhali, od sedmého kilometru předbíhám ty štafetáře, kterým dochází síly. Mezičas na desítku 50:17 mi přijde pomalý, přičítám to tomu, že úsek byl malinko do kopce. Také mne zbrzdilo proběhnutí koridorem předávky štafety, uličku nechali fakt uzoučkou.
11-15 Už snadno rozeznám maratonce od štafetářů. Zařazuji se do skupinky s krásně pravidelným tempem. Tento úsek podél Dunaje je snad nejpohodovější. Velmi mírně klesající rovinka, voda hned vedle, ani mi není teplo. Super. Na další občerstvovačce si beru tu flašku s vodou a při běhu popíjím. Trochu nezvyklá chuť, ale jinak pohoda. Dehydratace nebude:-)
16-20 Na 16.km mne dobíhá Rosťa. Říká mi, že běžím na 3:25, vodič na 3:30 daleko vzadu. Jsem na sebe pyšný:-) Ptá se mne, jak chci běžet. Já že teď tempo 4:50. Rosťa kouká na své GPS, sešteluje tempo a běží jako mašinka. Má energie na rozdávání, kolem trasy tady ve městě docela davy, plácá si s dětmi po obou stranách. Já se cítím divně, jako bych už nemohl. No to je fakt brzy. Držet se Rosti s "mým" tempem 4:50 mi dělá velké problémy, tep jde nahoru. Co to je? Teď bych přece měl takové tempo udržet, i třeba za cenu trošku větší ztráty sil. Ne, nejde to, v mírném kopečku na most Rosťu nechávám poodběhnout a zpomaluji. Každopádně Rosťo díky za pomoc, i když jsem ji využil jen kousek. Ty davy fandících jsou velmi příjemné. Na startovním čísle je vytištěné jméno. Andreasů, Markusů, Herbertů a jiných je fůra. Vladimír je mezi maratonci jen jeden. Pro místní je to jméno exotické, často si mne vybírají z početné skupiny a slyším s jejich roztomilou tvrdostí volat : "Bravo, Wladymyr. Hop, hop!" Snažím se dělat hop, hop. Jen mi to jde malinko pomaleji a hůř, než by mělo. Každopádně lidí v ulicích fůra po celé trase městem. Moc příjemné. Mezičas na 20km opět zapomínám stisknout.
21-25 Půlka na hodinkách za 1:43:15, až teď mi dochází, že musím odečíst 25 vteřin cesty ke startu! Normálně mačkávám stopky až na startovní čáře. Asi jsem první desítku běžel o 5sec/km rychleji, než jsem chtěl, ale to není žádný velký rozdíl. Mám v ruce další láhev s pitím. Dám si gel, zapiju... A chce se mi zvracet. Ne mírně, velmi silně, hledám kanál. Hned. Co jsem komu udělal? Najednou to chápu. Ta voda v lahvi je slaná. Stejný problém jako na Slovakmanu, tam jsem musel po slané vodě jít a už jsem se nerozběhl. Já prostě nemůžu slanou vodu. To je ten problém už od patnáctého kilometru! Můžu sníst spoustu slaných tabletek, ale nesmím slanou vodu. Jsem nenapravitelný pitomec. První kanál míjím, kde je další? Tam. Povrchně dýchám a velmi zvolna běžím k němu. Zkusili jste někdy běžet bez pořádného nádechu? Jenže... O sto metrů dál stojí sanitka. Jestli tu budu zvracet, jistě mne přijdou ošetřovat. Ale zvracení není nemoc, to je normální reakce organismu. Ví to ti zdravotníci? Mám sportovní cestovní připojištění, aby si na mně nechtěli nahonit nějaké body:-) Chci maraton dokončit. I bez rekordu, klidně za čtyři hodiny. Nechci zdravotníky, pokud to není potřeba. Snad vydržím za roh. Je to kus cesty, vleču se. Za rohem asi funguje kouzelné tričko, bezprostřední pocit na zvracení je pryč. Běžím však pomalu, fůra maratonců jde přede mne.
26-30 Na další občerstvovačce je Powerade! To mne vždy skvěle nakopne. Dokáže to i tady? Piju bez obav, už se cítím líp, jen jsem malinko víc zesláblý než bylo nutné. V protisměru běží první žena závodu. Milé překvapení, žádná třicetikilová keňanka:-) Prý běží na 2:36. Má o deset kilometrů víc, možná bych 3:30 nemusel moc překročit... (Z výsledků pak vidím, že ani mužské kategorii nevévodí bezejmenní keňané, vítězný ukrajinec má skvělých 2:07, keňan jen jeden "místní". I tímto je mi Linz velmi sympatický. Tanečky na 1/2 PIM se světovým rekordem, který měli zaběhnout bezejmenní běžci mi přijdou nepatřičné. Linz takové nesmyslné divadlo nemá zapotřebí.) Vybíhám na největší "kopec" na trase - mimoúrovňovou křižovatku. A jde mi to docela dobře. Že by? Normálně na maratonu od 25km zpomaluji. Dnes mám pocit, že zrychluji. Jen abych to nepřehnal! Začínám předbíhat ty, o kterých jsem myslel, že už jsou skoro v cíli:-) Pomalu, zatím pomalu. Na 30.km jsem za 2:29:21. Počítal jsem s časem jen o dvě minuty lepším.
31-35 Vybíháme do jakési zahrádkářské kolonie. Běží se mi pořád skvěle, je tu příjemně. I mezi zahrádkami místní fandí. Vytáhli si piknikové stolky, na nich pivo a fandí. Opravdově. "Hop, hop, Wladymyr." Na 33km nacházím parťáka. Je vysoký jako já a drží slušné tempo. Chvilku se střídáme, pohoda. On však na 35.km mačká mezičas a přechází do chůze. Uf. No to by svazák neudělal, takhle mne v tom nechat samotného. Mává, ať běžím dál a přeje mi čas 3:30. To asi nepůjde, ale zkouším znovu přidat. Dávám si cíl - skupinka přede mnou. Za chvílí ji mám. Utíkám jim. Ještě nikdy se mi neběželo za 30.km tak dobře. A vodič na 3:30 mne stále nedoběhl!
36-40 Zase bude Powerade, hurá:-) Ale až za tím přeběhem mimoúrovňové křižovatky. Přinejhorším kousek půjdu. Jenže stavitel trati je génius. Zpět se běží po jiné silnici přivaděče, metrů se nastoupá jen pár. Jak dokázali v Linzi udělat tak rovinatou trať? Nechápu. Je super. Dávám si Powerade a hurá do posledních kilometrů. 3:30 to nebude, očekávám další zpomalení, mohlo by to být něco kolem 3:32. Jenže po návratu do města chybí vánek, který na otevřených částech ochlazoval. Je nechutné vedro. Pocitově mezi domy 30 stupňů (podle pozdějších informací 25 stupňů) Cítím, že zpomaluji. Pořád však méně jak ostatní. Postupuji pořád pořadím kupředu. Cítím rekord a to je skvělé. Je tu dost těch, co přesli do chůze. Občas je někdo vidět polehávající u sanitek, které lemují celou trať. Já bych potřeboval tu skupinku s vodičem. Kde ten chlap je??? Od 38.km hekám jako jeden známý běžecký blogger. Míjí mne ital, dělající vodiče hezké italce. Zkouším se zavěsit, nejde to. Jediná dvojice maratonců, která mne v tomto úseku předběhla, štafetáře pochopitelně nepočítám. Stejně je zvláštní, že mne některé štafety nebyly schopné předběhnout:-) Snažím se to rvát silou, co to jde. Cíl je blízko!
41-CÍL Tady to znám! Jsem blízko hotelu. Už slyším hlasatele z náměstí. Do mety 41km předbíhám ještě řadu běžců. Ale už si páchám fakt násilí. Mám to zapotřebí? Ne. Na 41.km si netradičně mačkám mezičas a přestávám se nutit. Přizpůsobuji své tempo okolním běžcům a poslední kus si totálně užívám, asi se chci na cílové fotografii usmívat, možná to bude o půl minuty horší než by muselo, to je fuk. Slyším hlasatele, že čas překročil 3:30. Takový bezvýznamný kousek do cíle:-) Davy houstnou, samé "Bravo, Wladymyr". No vždyť jo. Bravo. Jsem se sebou naprosto spokojen a to ještě ani nejsem v cíli:-). Vbíhám na zelený koberec, otevírá se před mnou náměstí. Místo pamětihodností koukám raději na tančící roztleskávačky. Mají moc hezké dresy:-) Asi jsem se na tom maratonu moc neunavil, když koukám po holkách, že? Je tu CÍL. No řeknu vám, kdyby mi někdo řekl, že v takovém vedru můžu běžet maraton tak rychle, neuvěřím. 3:34:39. Beru! A ještě s kanálovými příhodami k tomu. Já se snad v běhu fakt zlepšil. Ve 40 letech. No to jsou mi věci:-) A mám tam i prostor pro další zlepšování. Tak třeba na podzim nebo za rok. Času dost:-)
Za cílem potkávám Rosťu, který si druhou půlku dal jako velmi, ale velmi slušný tempový trénink. Toska, který mi to jako obvykle nandal. Není však po nemoci ve své kůži. Luboše, který si zaběhl skvělý čas. Ani jsem si nevšiml, kdy mne předbíhal. Tosk mizí, jdeme s Luboše, coby dalším členem Amsterdamské výpravy na pivo. Maratonská turistika je super, člověk má všude známé. A obzvlášť snadno se poznávají v tragédském tričku.
Na hotel se vracím až hodinu po svém doběhu. Na trase jsou stále vidět běžci. Už jen docházející do cíle, ale jsou tam. To je krásný pohled - mají to do cíle ještě kus a já se tu ploužím s medailí na krku. A nemusím, nic nemusím:-) Docházím na hotel kde velmi, ale velmi oceňuji možnost osprchování a ještě se na chvíli natáhnu. Z Linze vyjížím po 15.hodině. Maraton už by měl skončit, uzávěry stále trvají. Systém jednosměrek mne vrací na stejný kruhový objezd, kde jsem před chvíli byl, po pohledu do mapy vybírám nejtlustší tepnu a opouštím Linz bez známky po dálnici. Míjím místo ranního startu a je mi tak nějak hezky. Byl to můj nejlepší maraton, můžu ho s klidným srdcem doporučit. Proč?
- Výhodný hotel paket
- Skvělá rychlá trať dělaná s běžeckým citem, minimální převýšení. Kdo chce běžet hned od startovního výstřelu, může. Žádné několika kilometrové ploužení.
- Výborná organizace samotného běhu
- Neuvěřitelně příjemná atmosféra. Asi to není bouřlivý Berlín, to jsem ani nečekal, o to víc jsem byl překvapen.
Přísně tajná data jednoho běžce:-)
neděle, dubna 15, 2007
OMV Linz Marathon - 15.4.2007 - Netto 3:34:39
pondělí, dubna 09, 2007
Týden 14/2-8.4.2007
Pondělí - 0-0-10 Únava z plaveckého kempu se přihlašuje, i když zítra to bude asi ještě horší. Ráno spím, co to jde, část dopoledne trávím u zubaře. Bohužel ani dnes není kauza zub definitivně uzavřena a bude až po Linzi. No, snad to už nebude takové omezení jako na 1/2PIM. Večer desítka na Holedné - 52:22. Čas vcelku potvrzuje únavu...
Rozhodně nebyl úplně dobrý nápad zkoušet úseky po včerejší osmnáctce, to bylo zřejmé už po rozklusu. Inu, poučení pro příště. I 18km je pro mne holt dlouhý běh. A proč jich není 10? V osmé osmistovce mne znovu píchlo v kyčli. Nechtělo se mi riskovat zranění na dráze, tak jsem přešel pod basketbalový koš a riskoval zranění tam:-)
Pátek - 1,0-0-0 Ráno bylo v plánu dlouhé plavání na padesátce. Ranní tep 52 však signalizuje, že jsem to uplynulé dva dny přehnal, zařazuji proto ráno regenerační plavání na pětadvacítce s bohatým pobytem v páře a vířivce.
Sobota - 0-0-10 O víkendu už nechci běžet nic dlouhého, ani by se mi to nevlezlo do limitu. Rád bych na kolo, ale dnes ne, zdá se mi být chladno a riskovat nachlazení nebudu. Tak dnes jen desítku na Holedné - 51:04.
Neděle - 1,3-0-7 Ráno jdu plavat i s Kristýnkou, což obvykle znamená honičky (čti intenzivní úseky s nesprávnými pauzami). Jenže Kristýnka si půjčuje moje packy a vcelku seriózně plave. Packy by měly napravit chybku s vkládáním ruky do vody, tak se to i hodí. Na závěr si beru packy na chvíli já, docela jsem si zaplaval. Pochopitelně ne nějaký extrém, na páru a vířivku čas zbýt musí, takže za 45minut 1,3km. Odpoledne je tepleji, ale kolo nestíhám, ani se mi moc nechce stíhat. Večer moje oblíbená švindlsedmička za 31:42.
Počet | Km | Čas | |
Běh | 5x | 55,0 | 4:50 |
Plavání | 3x | 3,9 | 2:05 |
Kolo | 1x | 7,4:-) | 0:16 |
7:11 |
Zhodnocení - Tak to nakonec dopadlo tak akorát. Sice bez kola, ale stejně bych nejel víc jak dvě hodiny, nechám kolo až po Linzi. A co v příštím závodním týdnu? Budu se snažit mimo maratonu nenaběhat víc jak 35km, kolo vynechám, plavání omezím. Prostě se zkusím soustředit na Linz. I když... zvažuji v pátek start na Běžci Vysočiny, tentokrát je to osmička, nic extrémního. Vím, hodně blízko neděle, ale uvažuji o tom. Stejně v pátek běhat půjdu, i na půl plynu se mi nějaké body mohou hodit. Uvidím, jak se budu cítit. Dnes bych si troufnul:-)
pátek, dubna 06, 2007
Březnový součet
2007 | Únor | Březen | 07 do března |
Běh | 226 | 247 | 719 |
Plavání | 16,3 | 17,3 | 41,3 |
Kolo | 113 | 152 | 514 |
A jako obvykle loňská s plaváním a hlavně kolem možná ne úplně přesně:
2006 | Únor | Březen | 06 do března |
Běh | 144 | 137 | 445 |
Plavání | 20 | 12 | 44 |
Kolo | 130 | 60 | 270 |
A o čem přemýšlím? Jestli těch nárůstů nemám až moc, už nejsem nejmladší:-) Po maratonu v Linzi se chystám hodně omezit běh a víc jezdit na kole. A už dopředu mne ta představa děsí, protože vím, že se mi nebude chtít běh omezit. No, snad trefím rozumnou úroveň. Obojí ve větším objemu zaráz asi nezvládnu. Tak uvidíme:-)
Není tu srovnání s ostatními? Příště se polepším. Tak aspoň srovnání za 1-3/07 s Lukášem Liptákem (zmiňovaný v diskuzi běhu v Pečkách, neb je tam domácí) - Zhruba 150km plavání, 3500km kolo, 700km běh. No, v běhu jsme na tom podobně. Ale on už je taky spíš výkonnostní úroveň než hobby:-)
úterý, dubna 03, 2007
Týden 13/26.3.-1.4.2007
Pondělí - 0-0-5,4 Stále cítím únavu z půlmaratonu. Ráno opět regenerační výklus - 5,4km za 26:26, stále cítím stehna. Do bazénu si po poledni netroufám, i když by bylo dobré jít si sáhnout na vodu, bojím se nachlazení, pořád nejsem ve své kůži, zub bolí.
Úterý - 0-24-0 Ráno žádný bazén, nepříjemné posezení u zubaře. Snad budu mít klid. Ale až za pár dnů, mám v zubu zatím jen vložku. V práci jsem docela dlouho, večer využívám hezkého počasí a jedu kousek protočit kolo - 24km 1:05. Víc jsem nestihl a na trhání řetězu nějak nejsou síly...
Středa - 0-0-18 Ráno bazén opět nešel zařadit kvůli práci. Odpoledne poslední šance v týdnu něco slušného uběhnout, tak aspoň tu moji osmnáctku za 1:45:30. Nijak jsem se nehonil, jak je vidět:-)
Čtvrtek - 0-8,3-0 V podstatě volný den. Večer jen rotoped před strečinkem - za obvyklých 16 min dnes 8,3km.
Pátek - 1,6-0-7 Ráno krátký běh - 7km za 31:55. Odpoledne odjíždíme na kemp etriatlonu. V pátek jsem večer v bazénu zhruba hodinu. Uplavanou vzdálenost pochopitelně nesleduji, teď od stolu se rozhoduji počítat každou uplavanou hodinu na kempu za 1,6km. Někdy je to víc, někdy možná míň. Ale bude se to dobře počítat:-)
Sobota - 4,8-0-0 Jednoduchý den. Ráno v 9 plavání 1,5 hod, v 18 hod znovu. Takže viz vzoreček třeba 4,8km:-) Mám dost...
Neděle - 4,0-0-7 Ráno v 9 plavání 1,5 hod, odpoledne ve 14hod hodinku a můžeme jet domů. Večer se jdu ještě kousek proběhnout - hrudník nafouknutý jako Arnold, nohy docela běží. 7km (není celých, modří ví) za 30:14. Dobrý:-)
Počet | Km | Čas | |
Běh | 4x | 37,4 | 3:14 |
Plavání | 5x | 10,4 | 6:30 |
Kolo | 2x | 32,3 | 1:21 |
11:05 |
Zhodnocení - Na plaveckém kempu se mi vždy moc líbí, povedený týden. Možná jsem mohl o malinko víc naběhat, když jdu za dva týdny na maraton, no aspoň nebudu přetrénovaný:-)
neděle, dubna 01, 2007
Plavecký kemp s etriatlonem IV.29.3-1.4.2007
Rozřazování do družstev končí příjemným překvapením. Na kempu je spousta účastníků, kteří se chtějí prostě naučit plavat kraulem. I já se svými mizernými časy se dostanu do 2. družstva. Jako poslední. Kristýnka téměř jako nejlepší. To jsem zvědav:-) Zbytek pátku doplaváváme v pohodě, večer trávíme v hospodě. To byste nevěřili, jak se nezletilým dítkům chce jít večer do hospody:-)
V sobotu ráno si užíváme zařazení do 2. družstva. Můžeme dýl spát:-) Já si sice vzal i věci na běhání, ale přece se nebudu unavovat. Dobře jsem udělal. Trénink druhého družstva je přece jen náročnější než ve trojce. Víc se plave, je tu i snaha o rychlejší úseky. Já se však nejvíc těším na videorozbor, při plavbě na kameru si dávám záležet, abych nekopl kameramana jako minule:-) A už je tu odpoledne u videa. Díky spoustě vyposlouchaných připomínek na těchto sezeních je ze mne takový plavec-teoretik. Tedy umím už trochu poradit skoro každému - kromě sebe. Můj styl je pro mne vždy překvapením. Tentokrát díky tomu, že oproti minulému kempu vidím podstatně lepší polohu těla a lepší práci nohou. Výborně! Nicméně technika rukou se prostě zhoršila. Ruce nesu toporně, projíždí vodou skoro bez záběru. Nevěřím vlastním očím, zase mám o čem přemýšlet. Kristýnka také opravila některé minulé chyby, začala však pro změnu dávat ruku do vody více palcem. A to se pak špatně zabírá. Koukám i na ostatní. Zpomaleně je vše vidět jinak než v reálu. I na Hančině vybroušeném stylu se dají najít drobnosti. V podání Jardy Hýzla tyto drobnosti rostou do podstatně větších rozměrů. Není snadné být jeho svěřenkyní:-) Ale věřím, že to Hanka zvládne a ještě o ní uslyšíme. Nepochybuji o tom, že obzvlášť k plavání má Jarda co říci, každá připomínka dobrá.
Podvěčerní trénink je nejnáročnější ze všech tří dnů. Napřed se unavte motivem 50VZ start v 1:20 a my vám to za odměnu ještě zkrátíme. Ó díky:-) S vloženými technickými cvičeními mám snad ještě víc práce. V okamžiku, kdy v poloze naznak plavu motýlkové nohy s přechodem do znakových si na obrátce kopu jednou nohou do druhé a výledkem je slušná křeč do zadní strany stehna. Tam je taky nějaký sval? Dobrá. Jsem už starší člověk, dám si pět minut pauzu a nohu protáhnu. Závěrečný motiv - půlhodinku 50VZ start v 1:05 si pochopitelně nenechám ujít. Jsem docela překvapený, že stíhám. Jestli je vám to někomu vzhledem k mým časům divné, prozradím, že se plave s ploutvemi. Ale i tak dobrý:-) Večeře je dobrá, postel ještě lepší. Ráno docela jistě běhat opět nejdu:-)
V neděli ráno se cítím docela v pohodě. Zrazují mne brýle - praskly v nosní části - ale to na kempu není žádný problém, za pár minut a pár korun mám nové. Nedělní trénink už je trochu volnější a já si po dlouhé době připadám jako plavec. Na samotný závěr překvapení - znovu 200VZ na čas. No, jsem unavený, nebudu se honit, první stovka slušně a pak to zase nejde a nejde. 4:25(100m 2:02) však beru. Přece jen je to o vteřinu lepší než v pátek a já bych měl být unavenější. Kristýnka tentokrát neplave se mnou a protože má vyrovnaného soupeře - právě Richarda - vyváží se díky úsilí získat jeho skalp hned o 10 vteřin kupředu a vyhrává svůj souboj o dohmat:-)
Musím říci, že kemp jsem si opět užil a díky zařazení do 2.družstva jsem si připadal o chloupek víc jako plavec. Pravda, sem tam by se našlo i nějaké to negativum - např. rozšíření počtu účastníků z 20 na 24 úplně nevítám, ale zase se nás naučí třeba plavat víc. A potkáme se na triatlonu. Už se těším:-) A každopádně - na podzim hurá na kemp. A třeba víc plavat...