Plumlovský maraton 14.6.2008 (plavání)

Plavat následující dopoledne po večerním běžeckém závodě není zrovna ideální. Ale je to dobrý zátěžový test, takže jedeme s Kristýnkou na Plumlovskou přehradu. Tam už jsme loni byli. Letos si to jedeme zopakovat. Tedy já si to jedu zopakovat. Kristýnka chce plavat poprvé pětku. Asi nevidí na teploměr – cestou je vzduch 14 stupňů. Voda sice bude teplejší, ale na loňskou teploučkou vodu můžeme zapomenout. A jak já se loni po doplavání klepal! Jsem tak rád, že mám ještě soudnost a přihlásil se jen na trojku. Holt moudrost vyššího věku:-)

Na místě samém naštěstí teplota stoupá. V bundě je mi docela teplo. Všichni okolo se převlékají do plavek. Brrr, blázni. Uznávám však, že voda je teplá a proti Kristýnčině pětce neprotestuji. Sluníčko pomalu ohřívá i vzduch, jestli se nezatáhne, mohlo by to být dobré. Kristýnka se řadí s ostatními plaveckými celebritami na start a vrhá se do vody po boku Rosti Vítka a Yvetty Hlaváčové vstříc své první pětce. Otužilá je, má plaveckou kombinézu. A stejně je divný pocit stát na břehu a dívat se, jak mi mé dítě mizí v dálce. Troufá si na vzdálenost, na kterou já dnes nemám odvahu. Namlouvám si, že si aspoň budu moci srovnat svůj čas s loňským. Třeba jsem se zlepšil. Startujeme o půl hodiny později, moje trojka znamená tři obrátky k bójce, která se zdá být na stejném místě jako vloni.

Na startu nechávám jako obvykle většinu plavců odplavat a vrhám se do vody. Nezdá se mi být nijak extra studená, oproti loňsku je však výrazně zakalenější, skoro si nevidím ruce. První kolo zvládám v pohodě, v kalné vodě však nevidím čas na hodinkách. Do druhého kola plavu vedle plavce Bohemians, asi je to ten stejný jako v Brně. Opět střídá kraula a prsa, opět si stále prohazujeme pozice. Na konci druhého kola se můj spoluplavec občerstvuje, stoupám si na dno a koukám na hodinky, slušných 45 minut. Rozhodně lepší než loni, mám i šanci zlepšit si i osobák z Brna. Rozhoduji se k neobvyklé věci – dnes budu i závodit, chci zkusit vrátit porážku borci z Bohemians. V polovině cesty k bójce přidávám. Ruce v pohodě, plave se mi dobře. Jen jsem už prochlazený, tak ať to mám dřív za sebou. A najednou dostávám křeč do pravé nohy. Do naprosto neobvyklého místa, jakoby přes vnějšek kotníku. Doteď jsem myslel, že tam žádné svaly ani nejsou:-) Zkouším tedy nohu protáhnout, ze souboje dnes nic nebude, ale snad doplavu. A jak se protahuji, dostávám křeč do lýtka levé nohy. Pořádnou. Takovou, jakou cítíte ve svalu i po několika dnech. Dost to bolí, noha nejde narovnat. Není mi dobře, nemám chuť to v takovémto stavu doplakávat. Na vodě jsou dvě lodě záchranářů, ale dost daleko ode mne a zase tak špatně na tom nejsem, nabírám kurz směr nejbližší břeh, ač je tam jen skála a jen rukama tam pádluju. U břehu jsem za 58:10, do deníčku si to napíšu jako 2,5km (břeh byl dál než bójka). Ale teď spěchám k místu startu a cíle. Je tu docela příjemná cesta, bosky s bolavou nohou pajdám, hlásím rozhodčímu, že jsem nedoplaval a jdu do auta pro foťák. Zase jsem ho nevzal. Beru mobil a spěchám vyhlížet Kristýnku v očekávaném čase 1:45. Nestíhám. Kristýnka je už na břehu, vyčerpaná, zároveň však zářící spokojeností. Bodejť. Uplavat 5km za 1:38, taky bych byl se sebou spokojený. Dva tréninky týdně a z mého dítěte je plavec. Kdo by to do ní řekl. Prostě šikulka. Gratuluji!

Doplňování energie po první zdolané pětce.

Pořád ještě není dvacet stupňů, raději sedáme do auta, hezky si zatopíme a jedeme domů. Víte, jsme plavecká rodina. Příští týden do toho jdeme zase. Na jednu dospělou a jednu dětskou trať. Jsme přece jeden dospělý a jedno dítě, tak je to v pořádku. Prostě úspěšný rodinný tým. A slibuji - ještě chvíli a já to plavání od Kristýnky odkoukám:-)