neděle, června 29, 2008

BV Půlmaraton Nové Veselí

Půlmaraton v Novém Veselí jsem za minulé tři roky běhání Vysočinou vždy vynechal. Býval v termínu Moraviamana, navíc v neděli. Letos jsem Moraviamana vynechal a když závodí celá rodina, tak to nedělní termín nevadí, navíc je závod o týden později. Prostě vyjíždíme tak akorát. V Novém Veselí pak můžeme obdivovat zbrusu novou sportovní halu. Sice mám pocit, že tu bude poněkud nevyužita, ale pár místních má asi jiný názor:-) Aspoň bude kde se osprchovat.

Na prezenci zjišťujeme, že příchozí běží jeden okruh půlmaratonu, tedy 7km. To se Lence běžet nechce. Marně jí vysvětluji, že to je vlastně lepší, než běžet s velkou ztrátou pár malých koleček za velmi rychlými dorostenci. Prostě dnes závodíme jen tři.

Tři stateční závodníci:-)

Já startuji první, teplota se přehoupává přes dvacítku, dnes mi třeba zima nebude:-) Po startu se propadám startovním polem, zachytávám se za Františka Stokláska staršího. Běžci kategorie 60+ jsou známí svým vyrovnaným tempem. Nicméně dnes jak na potvoru zjišťuji, že první kilometr je 4:10. Tak to by asi nešlo:-) Nechávám Františka běžet a sleduji další skupinky běžců, které mne míjí. Znovu se pokouším zavěsit za zkušeného běžce, tentokrát Zdeňka Nováka. Chvilku jeho tempo vypadá rozumně rovnoměrně, pak je evidentní, že honí Františka. Prostě jak malí kluci:-) Moudrostí svých 40 let usuzuji, že na tyto mladíky nemám. Můžu v klidu hodnotit trať, je pravda, že je poměrně rovinatá, na Vysočině bych to nečekal. Nicméně na startu uváděných 15 metrů převýšení v jednom okruhu je spíše zbožné přání. Můj Garmin sice výšku trochu nadhodnocuje, ale celkově naměřených 238 metrů stoupání je asi reálnější než 45. Prostě to není trať na osobák, navíc začíná být poměrně teplo. První kolo 32:33 - dobrý. To je vlastně na osobák:-) Pochopitelně nebude. Mírně zvolňuji, předbíhá mne Míla Zvěřina - no co ten vzadu dělal:-), po zvolnění se mi začíná běžet skvěle. Jako bych měl naběháno mnohem víc než od dubna obvyklých průměrných 30km týdně. Ve druhém kole mne běh vyloženě baví, sice nespěchám, ale začínám předbíhat. Třeba i Mílu Zvěřinu, já vím, nemá rád teplo. A ono už docela je. Cíl druhého kola ukazuje zpomalení - 34:01. To pořád ještě jde a nemusím se stresovat, že by to mohl být osobák. Běžím do třetího kola a je mi líto, že je už poslední. Dnes se běhá docela fajn. Předběhnu si posledních pár zpomalovačů a jsem v cíli - 1:40:54. To stačí na 52.místo z 82 celkově, 18. z 25 v kategorii. Průměrný tep 154 ukazuje, že jsem se malinko flákal, respektive nohy rychleji nechtěly. Půlku bych měl běhat s tepem 156 a víc. Prostě není to zázrak, ale já jsem maximálně spokojen. Půlmaraton v Brně jsem běžel o devět minut hůř. Jasně, jednou jsem letos byl na metě půlmaratonu i rychleji. V Paříži. Jo, to byla forma. Nebýt nemoci, mohl to být čas jak víno. Nicméně dnešní čas beru jako příslib toho, že by to v Rothu běžet docela mohlo.

Spokojenost po doběhu. Asi je to dané podkolenkama:-)

Vyzkoušel jsem i tajnou zbraň na Roth - podkolenky koupené na Moraviamanu od Petra Vabrouška. Dnešní zkušenost s nimi je vcelku pozitivní. Noha v nich je víc v pohodě, kupodivu se nepřehřívá. Jako nevýhoda mi přijde, že je míň "cítit kotník", na rozbitých místech bylo potřeba si dávat pozor na nášlap. Podkolenky však do Rothu určitě pojedou.

Společný start žáků. Terča se evidentně těší...

Během mého pobíhání odběhly svůj závod i holky. Terča potvrdila trend neustálého zlepšování a zvítězila ve velmi pěkném čase. Pravda, největší soupeřky už dnes byly asi na prázdninách. Kristýnce se běželo těžce, asi i těžce nesla, jak jí mladší sestra utíká a bylo z toho i pár slziček. Kiki, je zbytečné to tak brát:-) Máš krásné druhé místo a v basketbalu se ti bude běžecká kondice velmi hodit. Není důležité vyhrávat. Já sám jsem v podstatě taky nic nevyhrál:-) A stejně jsem dobrej:-) Jsme prostě dobří oba. A vítězka Terča pochopitelně taky.

Terčin finiš

Kristýnčin finiš

Soukromé vyhlášení vítězky. Terča přišla na vyhlášení pozdě, ale medaili dostala se vší parádou.

Takže už jen osprchovat v supermoderní hale. Teče jen studená voda:-) Nám otužilým plavcům to pochopitelně nevadí:-) Běžec Vysočiny má teď do konce prázdnin přestávku. Do té doby budou holky na velmi pěkných místech celkového pořadí. Už se těšíme na podzimní běhy Vysočinou:-)

pondělí, června 23, 2008

Týden 25/2008 16.- 22.6

Čtyři týdny do Rothu, chtělo by to tam bouchnout pár hodin a nějaké delší kolo. Jenže kde na kolo vzít čas, že?
Pondělí - 1,7-15,4-6 Po sobotě je třeba rozhýbat křeč. Zkouším to v bazénu, plave se mi dobře. Noha se zdá být v pořádku a já mám čas na kolo, heč:-) Sotva však vyrazím, vidím nad přehradou mrak jak drak. Tak pod ten nejedu. Objedu jen kopec přes Kohoutovice a domů. Ještě neprší. Zkusím jít vyběhnout na svoji skorošestku, pršet začíná až někde na druhém kilometru. Při běhu déšť zase tak moc nevadí. Snad nebudou cyklokilometry chybět.
Úterý - 1,5-0-9 Ráno je kupodivu opět čas na plavání. Večer je zase hnusně, zkouším oběhnout Holednou. Docela mi to běží, přidávám pár výběhů kopečků, nějak mi rupne v pravé noze. Snad ne šlacha pod chodidlem:-) Dobíhám domů za deště. Asi monzun nebo co.
Středa - 0-50-6 Ráno rozběhávám pravou nohu, na levou ani nemyslím. Skorošestka v docela slušném čase. Na to, že je to v šest ráno nalačno. Odpoledne kupodivu neprší, stihnu si objet padesátku přes pár kopečků, poprvé pod 2 hodiny.
Čtvrtek - 1,8-27,4-0 Trochu netradiční den. V šest ráno si vyjedu na kole na Veveří, na ráno docela dobrý čas. Plavat jdu v poledne, dnes s ploutvemi, tak to rychleji odsýpá. Lýtko už ani necítím. Dobrý.
Pátek - 0-0-0 Volno, bo je to před sobotním plavání třeba. Tak jen masáž:-)
Sobota - 2,5-0-0 Výkleky. Ouvej jouvej, křeč je tu zas. V levé noze zdřevěnělý kus svalu, bolí i při chůzi. Dobrá zpráva je, že chladná voda vyléčila pravou nohu. Aspoň něco:-)
Neděle - 0-63,6-0 Tak zkusíme rozhýbat tu dřevěnou nohu. Při chůzi bolí, Terča s Lenkou mne berou na odpolední projížďku na kole. Jen pomaličku na kofolu. Bolí to jak čert. Jedu na trekovi. O hodinu později přidávám pár kilometrů na silničce, tam nohu vůbec necítím! Šlapání na silničce prostě využívá jinou část lýtka (mimo šlapání ze sedla a to já zas tak často při svém tempu nepotřebuji:-)). To je dobrá zpráva. To bych mohl Roth ujet:-)

Počet

Km

Čas

Běh

3x

21

1:55

Plavání

4x

7,5

3:18

Kolo

5x

154

6:23




11:36

Zhodnocení: Nakonec docela slušný týden. Snad ty nohy rozhýbám a Roth ujedu. Když už mám zaplaceno to startovné:-)

neděle, června 22, 2008

O pohár primátora města Přerova - Výkleky 21.6.2008 (plavání)

Na další plavání jsem se těšil. Naivně jsem si myslel, že se koná v nějakém teploučkém bývalém šterkovišti a já si tu zaplavu první pětku. Po minulé nedokončené trojce jsem své ambice zkrotil a přihlásil se na trojku. S jasným cílem - tentokrát dokončit a spravit si sebevědomí. Něco jsem pro to i udělal - bolavou levou nohu jsem procvičoval, rozklusával, dopřál si luxus masáže, popíjel jsem samé minerály. V pátek jsem si dal volno, naštěstí běžecké závody už nejsou. Prostě byl jsem po všech stránkách připraven. Kristýnka sice vypustila jeden plavecký trénink, ale tvářila se také býti připravena. Tak s chutí do toho:-)

Výkleky. Zatopený kamenolom s průzračně čistou, ale trochu studenější vodou.

Na místě jsme krátce po deváté, starty se mírně posouvají. Trojka poplave oproti původnímu plánu až po pětce zvlášť, aspoň stihnu podat Kristýnce občerstvení. Ta je samozřejmě přihlášená na pětku. Už druhou v pořadí:-) Lom není žádné bývalé štěrkoviště, ale kamenolom. Obehnaný srázy ze všech stran, sluníčko sem nakukuje velmi opatrně. Voda nádherně čisťoučká, ale studená. Naměřené teplotě vody 20 stupňů nevěřím (pod tuto teplotu by se měly zkracovat dětské tratě), je to 9 metrů hluboký kamenolom, nicméně jsem psychicky připraven se s trojkou poprat i ve studenější vodě. Kristýnka je také v pohodě, dává si za cíl stačit Michalovi. Předsedovi mého oddílu:-) No to jsem zvědav, minule na něj pár minut ztratila.

Kristýnce kombinéza padne. Opravdu trochu pomáhá při studené vodě, zejména když svítí sluníčko. Kristýnka jako nejstudenější hodnotí Bratislavu, ale to kombinézu ještě neměla:-)

Je tu start pětky, Kristýnka volí rozvážně pozici a plave. Musím říci, že první ze sedmi kol plave docela hrozně. Je sice rychlá, ale je vidět, že jí dělá teplota vody problémy. Zvládne to vůbec? Po prvním kole se opravdu chytá skupinky s Michalem a plave. Srovnává tempo na velmi rovnoměrných 15 a něco minut na okruh a je jasné, že si plave pro krásné body. Žaček moc na pětce není. Na plavce se dá dívat z vysokého srázu, krásně jsou vidět rozdíly v technice. Kristýnka plave usilovně, nicméně dnes tam technické problémy jsou. Michal jí kousek uplavává až v posledním sedmém okruhu, Kristýnka je v cíli v čase přes 1:50, spokojená jako želvička:-) Krásný čas. Honem převléci a najíst se. Poprala se s podmínkami nádherně. Také to zkusím:-)
Spokojenost po doplavání:-)


Jdu na start až kolem půl jedné, na vlastní kůži zjišťuji, že jde o nejstudenější vodu letošního plavání. Ale já už jsem přece zvyklý:-) První kolo vystřihnu za 17:30. Jistě si všímáte, že jsem pomalejší než mé dítě, ale na to nechci upozornit. Chci upozornit na nezvyklý úspěch - teprve v cílové rovince prvního kola mne předplavává poslední dítě. A to znamená, že jsem fakt dobrej:-))) Bohužel už v druhém kole cítím náběh na křeče. Zmírňuji kopání nohama a zpomaluji. Druhé kolo přes 19 minut. Pohoda, dnes už to nějak doplácám. Můj styl však bedlivě sleduje z vršku teď moje malá trenérka a po zásluze mi po doplavání nadává, že mám víc kopat nohama:-) Ve třetím kole si u každé bójky říkám, jak už ji minu jen jednou a bude konec. Fakt se těším. Těším se i na místa s mírně teplejší vodou, začínají mi mírně trnout prsty na rukou a cítím, že se budu po doplavání třást jako osika. Naštěstí zuby ještě neklepou:-) Proplavávám cílem třetího kola, teď už kolo přes 20 minut, vem to čert. Těším se až vylezu. A v tom - křeč jak hrom. Ano, levá noha. Břeh je dva metry, sedám si na kámen a rovnám nohu, odhodlán po krátké pauze doplavat. Křeč po chvíli opravdu povoluje, ale mně je zle. Jakoby slabě šokový stav - mírné problémy s orientací, třepu se jak ratlík. Na Plumlově jsem to asi doplácat mohl, ale tam jsem chtěl vidět doplavat Kristýnku. Dnes to doplácat fakt nejde. Sbírám poslední zbytky odvahy a jdu říci rozhodčím, že jsem opět nedokončil. Pak si musím na půl hodiny lehnout. Dostávám se do stavu schopen chůze a jdu se podívat na vyhlášení výsledků. Kristýnka je už podruhé v žačkách třetí na pětce a to znamená, že má velkou šanci vylepšit si loňské celkové pořadí v Českém poháru. Má velkou radost. Já pochopitelně taky, ale teď mám docela problém, jak dojet domů. Ano, domů. Chtěl jsem se jet podívat na závěr Moraviamana, ale to fakt nejde. Se snahou o maximální koncentraci dojíždím domů, kde prakticky okamžitě usínám. Do mírně provozuschopného stavu se dostávám až za další dvě hodiny. To už spí Kristýnka. Docela těžký závod.

Vyhlášení výsledků měli organizátoři zvládnuté perfektně, starší žačky si ho užívaly:-) Mimochodem to tričko je z Pařížského maratonu, bylo mi zabaveno:-)

Co dodat? Nedokončil jsem druhý závod a už to začíná být trochu problém pro psychiku. I když by nemusel být, příčina je totiž velmi jednoduchá - křeč před týdnem byla příliš silná a sval se nedal dohromady. Teď má dálkové plavání týden pauzu, tak snad se to zlepší. Mělo by. Za tři týdny jedu do Rothu a tam se mi křeče nehodí:-)

pondělí, června 16, 2008

Týden 24/2008 10.-15.6.

Další týden v řadě byl po všech stránkách netradiční. Původně jsem plánoval zajímavý vrchol - Krakonošovu stovku. Prostě procházka po horách:-) Jenže jsem v pondělí zjistil, že jsem se buď blbě koukal nebo posunuli termín. Prostě akce je až příští týden a to mi nevyhovuje. Něco takového se mi ještě nestalo:-) Určitě by bylo vhodné jezdit tedy na kole. Věděl jsem, že to nepůjde. A takto to dopadlo:
Pondělí - 1,3-0-0 Po víkendu jsem jak je v poslední době obvyklé vyřízen. Tak jen krátké ranní plavání.
Úterý - 0-27,4-0 Ráno využívám příznivého počasí a chvilky volna a jedu se podívat, zda je na hradě Veveří něco nového. Není:-) 57 minut je docela slušný čas. Odpoledne mám hodně náročný program. Začíná vydatným obědem a potom degustací v Salonu vín ČR. No jo, na letošní kolekci už jsem byl. Tak jen zkouším co jsem minule vynechal, kromě obvyklých stálic typu Ryzlink od Mikrosvínu mne nic moc nezaujalo. Pak večeře a co dál? Druhá degustace:-) Na zámku v Čejkovicích. Zde nám sommeliér připravil neuvěřitelně zajímavou kolekci. Už úvodní Sylván naznačoval dobrou ruku při výběru, další vína jsem si raději poznamenal a některá i později nakoupil. Třeba:
Chardonnay 2007 od http://www.samsula.cz/
Sauvignon 2007 od http://www.vinarstvihorak.cz/ . Mám rád kopřivový Sauvignon, i tento do ovoce se však moc povedl:-)
Zweigeltrebe rosé 2007 od http://www.vinohradil.cz/ . Nikdy mi nechutnalo žádné rosé. Prostě výjimka:-)
Merlot Barrique 2006 od http://www.vinocervenka.cz/ . Nemusím české červené a už vůbec nemusím barikované víno. Tady je bariku půlka a moc mi chutná. I teď, když to píšu. Dovezl jsem si zásoby:-)
A skutečnou hvězdou večera byl Sekt Grand Čejkovice od tři vinařů - Bíza/Veverka/Škrobák. Mňam:-)
No co vám mám povídat. Náročné úterý ukončené vlastně až ve středu:-)
Středa - 0-0-9 Odjezd z Čejkovic, přesun do Lednice. Mám chvíli čas, běžím si parkem provázen udivenými pohledy školních výletníků. Asi nemám moc hezký styl:-) Za 53:55 to oběhnu a musím pracovat. Tedy poobědvat, něco málo povídat, sníst prasátko a absolvovat další degustaci:-) Tentokrát mne naštěstí už tolik vzorků nezaujalo, snad jen Sauvignon od Bízy. Ale tolik vína jako za tyto dva dny normálně vypiju za měsíc:-)
Čtvrtek - 0-39,2-0 K večeru se dostávám už doma na kolo. Kolem přehrady za 1:27, to jde. A udělal jsem si radost - dojel mne ambiciozní, usilovně šlapající biker a začal mi ujíždět po rovince rychlostí cca 35km/hod.. Nechal jsem ho. Odjel mi tak na 100 metrů a přišlo kratičké stoupání v Moravských Knínicích. Nechal jsem tam velkou placku a doslova ho přeletěl! Silnička má své výhody:-) V následujícím sjezdu mne pochopitelně dojet nemohl...
Pátek - 0-0-10,3 BV Opatov. Bezva čas a dobrý zážitek. Beru zpět, že je to těžká trať, což jsem kdysi řekl. Když to běží, je nádherná.
Sobota - 2,5-0-0 Plumlov. Křeče jako nikdy, doteď mne bolí obě nohy. Evidentně za ně může rozvrácení hospodaření s minerály po degustacích. U mne se prostě projevuje jen při plavání. Na kole i běhu je to asi tělu fuk:-) Zbytek soboty sekám naši druhou zarostlou zahradu a večer znaven sedám a z ničeho nic udělám něco, co jsem nikdy nedělal - oholil jsem si nohy:-) Výsledek na jednu stranu docela dobrý, na druhou stranu žena má pořád nohy hezčí. Čím to je?
Neděle - 0-0-6 Dnes u tchýně předvádím, jak vypadá brněnský povaleč. Ležím, jím, piju a jsem unaven. Po celodenním odpočinku se jdu večer doma proběhnout. Skorošestka za 33 minut.

Počet

Km

Čas

Běh

3x

25,3

2:16

Plavání

2x

3,8

1:38

Kolo

2x

66,6

2:24




6:18

Zhodnocení: Ano, měl bych víc jezdit na kole. Ale kdy? Odpustit si plavání s Kristýnkou nebo společné páteční běhání? Víte, raději budu mít v Rothu o dvacet minut horší čas. Stejně bude bezvýznamný. Hlavně doufám, že na rozdíl od Plumlova dokončím:-). Jen nevím, jestli nebudu muset skončit s vínem. Sobotní lekce byla hodně tvrdá. Pouvažuji o tom. Až dopiju zásoby. To bude chvíli trvat:-D

neděle, června 15, 2008

Plumlovský maraton 14.6.2008 (plavání)

Plavat následující dopoledne po večerním běžeckém závodě není zrovna ideální. Ale je to dobrý zátěžový test, takže jedeme s Kristýnkou na Plumlovskou přehradu. Tam už jsme loni byli. Letos si to jedeme zopakovat. Tedy já si to jedu zopakovat. Kristýnka chce plavat poprvé pětku. Asi nevidí na teploměr – cestou je vzduch 14 stupňů. Voda sice bude teplejší, ale na loňskou teploučkou vodu můžeme zapomenout. A jak já se loni po doplavání klepal! Jsem tak rád, že mám ještě soudnost a přihlásil se jen na trojku. Holt moudrost vyššího věku:-)

Na místě samém naštěstí teplota stoupá. V bundě je mi docela teplo. Všichni okolo se převlékají do plavek. Brrr, blázni. Uznávám však, že voda je teplá a proti Kristýnčině pětce neprotestuji. Sluníčko pomalu ohřívá i vzduch, jestli se nezatáhne, mohlo by to být dobré. Kristýnka se řadí s ostatními plaveckými celebritami na start a vrhá se do vody po boku Rosti Vítka a Yvetty Hlaváčové vstříc své první pětce. Otužilá je, má plaveckou kombinézu. A stejně je divný pocit stát na břehu a dívat se, jak mi mé dítě mizí v dálce. Troufá si na vzdálenost, na kterou já dnes nemám odvahu. Namlouvám si, že si aspoň budu moci srovnat svůj čas s loňským. Třeba jsem se zlepšil. Startujeme o půl hodiny později, moje trojka znamená tři obrátky k bójce, která se zdá být na stejném místě jako vloni.

Na startu nechávám jako obvykle většinu plavců odplavat a vrhám se do vody. Nezdá se mi být nijak extra studená, oproti loňsku je však výrazně zakalenější, skoro si nevidím ruce. První kolo zvládám v pohodě, v kalné vodě však nevidím čas na hodinkách. Do druhého kola plavu vedle plavce Bohemians, asi je to ten stejný jako v Brně. Opět střídá kraula a prsa, opět si stále prohazujeme pozice. Na konci druhého kola se můj spoluplavec občerstvuje, stoupám si na dno a koukám na hodinky, slušných 45 minut. Rozhodně lepší než loni, mám i šanci zlepšit si i osobák z Brna. Rozhoduji se k neobvyklé věci – dnes budu i závodit, chci zkusit vrátit porážku borci z Bohemians. V polovině cesty k bójce přidávám. Ruce v pohodě, plave se mi dobře. Jen jsem už prochlazený, tak ať to mám dřív za sebou. A najednou dostávám křeč do pravé nohy. Do naprosto neobvyklého místa, jakoby přes vnějšek kotníku. Doteď jsem myslel, že tam žádné svaly ani nejsou:-) Zkouším tedy nohu protáhnout, ze souboje dnes nic nebude, ale snad doplavu. A jak se protahuji, dostávám křeč do lýtka levé nohy. Pořádnou. Takovou, jakou cítíte ve svalu i po několika dnech. Dost to bolí, noha nejde narovnat. Není mi dobře, nemám chuť to v takovémto stavu doplakávat. Na vodě jsou dvě lodě záchranářů, ale dost daleko ode mne a zase tak špatně na tom nejsem, nabírám kurz směr nejbližší břeh, ač je tam jen skála a jen rukama tam pádluju. U břehu jsem za 58:10, do deníčku si to napíšu jako 2,5km (břeh byl dál než bójka). Ale teď spěchám k místu startu a cíle. Je tu docela příjemná cesta, bosky s bolavou nohou pajdám, hlásím rozhodčímu, že jsem nedoplaval a jdu do auta pro foťák. Zase jsem ho nevzal. Beru mobil a spěchám vyhlížet Kristýnku v očekávaném čase 1:45. Nestíhám. Kristýnka je už na břehu, vyčerpaná, zároveň však zářící spokojeností. Bodejť. Uplavat 5km za 1:38, taky bych byl se sebou spokojený. Dva tréninky týdně a z mého dítěte je plavec. Kdo by to do ní řekl. Prostě šikulka. Gratuluji!

Doplňování energie po první zdolané pětce.

Pořád ještě není dvacet stupňů, raději sedáme do auta, hezky si zatopíme a jedeme domů. Víte, jsme plavecká rodina. Příští týden do toho jdeme zase. Na jednu dospělou a jednu dětskou trať. Jsme přece jeden dospělý a jedno dítě, tak je to v pořádku. Prostě úspěšný rodinný tým. A slibuji - ještě chvíli a já to plavání od Kristýnky odkoukám:-)

BV Přes tři hráze Opatov 13.6.2007

Na další závod Běžce Vysočiny vyrážíme opět celá rodina. Lenka prý jen jako doprovod, tentokrát totiž není závod příchozích, ženy běží jedno kolo hlavního závodu, tedy 4,4 km a na to si prý netroufá. Kristýnka mámě vzala pro jistotu tričko. Hodná dcera. Cestou sledujeme klesající teplotu, na místě startu dvanáct stupňů. Fakt je červen? Při prezenci se snažím vzít číslo i Lence, ta se brání, což rázně ukončuje Jana Nováková slovy: "Čtyři kilometry jsou totéž co minule závod příchozích, to uběhnete, máte číslo 108, další!". Jo, tak se někdy na nerozhodné běžkyně musí:-).

Při rozběhávání s holkama sleduji Terčiny ambice – chce se pokusit stačit místní Andree. Docela odvážný cíl, když ještě před měsícem dokázala Andrea být až o půl minuty lepší. Krosová trať by však mohla být pro Terču výhodou, přece jen naše volejbalistka má docela sílu v nohách. Mně tato trať nesedí, ale zase se mi líbí, takže s chutí do toho, startujeme s Lenkou před dětmi. Vybíhám na závodě poprvé po boku vlastní ženy, vzápětí se však rozdělujeme, ač já nikam nespěchám, přece mi ta trať nesedí, kam bych se hnal. Když mne v seběhu doběhne František Stoklásek – pochopitelně starší – zkouším ho využít jako vodiče. Kupodivu dnes tomuto vedoucímu závodníkovi kategorie 60+ stačím. Co stačím, po náběhu od rybníka na cestu mu mírně utíkám. Že by forma? Běžím kousek za Vlaďkou Fenclíkovou a mám neobvyklé dilema. Přidat či ne? Víte, mám za zády jednu z mladších žen, nechce se mi ji dovézt Vlaďce za záda. Od jisté doby nějak fandím spíš těm starším. Takže nepřidávám. Neberte to jako snahu něco ovlivňovat, prostě jsem si vzpomněl, že běžím na rozdíl od žen ještě jedno kolo:-). František mne dobíhá a je tu cílový pahorek. Hrozný kopec. Ani autu se do něj nechtělo. Zvládám ho kupodivu dobře, nahoře vidím, že Vlaďka o vteřinku mladší běžkyni porazila a já Frantovi docela utekl. Není to asi tím, že by mi kopce nějak extra šly, spíš je to tím, že přece jen neběhám úplně naplno a pak mám v kopci o malinko větší rezervu. Využívám nečekaného úspěchu a rozhoduji se dnes nikoho z kategorie 60+ před sebe nepustit, slyším kousek za sebou už i Zdeňka Nováka. Předsevzetí se mi docela daří plnit, přece jen jsem v prvním kole ušetřil trochu sil, probíhám druhé kolo vcelku v pohodě bez jakékoli změny pozice, dokonce se přibližuji k běžcům přede mnou. Kousek před cílem mne čekají holky a probíhají cílem se mnou. Komentátor to komentuje tím, že je hezké, když běhá celá rodina a všichni jsou stejně nakaženi. Lenka v koutku protestuje, že ona se cítí po dnešním běhu zcela uzdravena bez jediného bacilu a že už nikdy. No, trochu jí nevěřím. Sice za dobu našeho patnáctiletého manželství byla běhat jen čtyřikrát, ale z toho třikrát za poslední měsíc. A navíc říká, že už nikdy, ale příští rok že do Opatova pojede zase, protože se jí líbí trať:-). Tak uvidíme.

A jak vlastně dopadly holky? Terča splnila slovo a držela se celý závod kousínek za Andreou, v cíli je dělily pouhé dvě vteřinky. Kristýnka si s krosem poradila také neobvykle zdatně, i ona doběhla druhá. Pravda, s větším odstupem a měla to o něco snazší, protože třetí běžkyně její kategorie se někde zapovídala a nestihla start. Lenka doběhla sice ze žen poslední, ale vzhledem ke zmiňované četnosti čtyř běhů za 15 let v kvalitním čase. Bodově já 7,401, Terča 9,957, Kristýnka 6,542 a Lenka 4,704, což dává rodinný bodový součet 28,604. Škoda, že tu není rodinná soutěž, s tímto výsledkem bychom mohli soupeřit s mnohem slavnějšími běžeckými rodinnými týmy, podle pohledu do výsledků tolik dnes žádná jiná rodina dohromady nedala. V Opatově stojí za zmínku také vyšší účast mladších dětí. Opatovští používají podobný trik jako v Kamenici - každé dítě dostane nějakou "odměnu", v Opatově jsou dokonce všichni vyhlašováni. A děti chodí. Škoda, že ty starší děti ztrácí chuť chodit "jen si zaběhat". Prospělo by jim to.

Mladší žačkyA starší žačky

Co dodat k mému času 40:48? Významně jsem si zlepšil čas z roku 2006 – 44:30. K tomu přispělo počasí a já doufám, že i vracející se forma. Skončil jsem na 33. místě z 55 běžců, to je na Vysočině dobré. A abych si kvalitu výkonu potvrdil, kouknul jsem ještě do jedné tabulky. Hejkal zde běžel čtyřikrát, nejlépe za 40:43. Když ještě trošku přidám, mám na tomto závodě ještě teoreticky šanci předstihnout jeho osobák. Zatím mám lepší jen tři tratě - Třebíč (už se neběhá), Kněžice a Řásná. Tento počet už se asi nebude moc rozšiřovat. U závodů, které jsou starší, totiž nemám šanci Hejkalovy osobáky dohnat. Ale zkusím to sledovat. U některých závodů jakási šance ještě je. O další důvod víc, proč jezdit na Vysočinu…

úterý, června 10, 2008

Týden 23/2008 2.-8.6.

Po Grafilitu jsem byl poněkud znaven. Jako obvykle. Namísto obvyklého vyklusávání jsem se rozhodl pro volnější týden. Předsevzetí mi docela vydrželo:
Pondělí - 0-0-0 Volno. Pečlivě dbám na přísun energie:-)
Úterý - 1-0-0 Ráno plavání. Takové divné. Z techniky mám dobrý pocit, ale vůbec nemůžu. Raději lezu po kilometru z vody.
Středa - 0-0-6 Ráno tep 55 mne poněkud vytáčí. Dokonce uvažuji, že půjdu k doktorovi. No ale když si tak chystám co mi vlastně je... Pane doktore, mívám ráno vyšší tep přes 50, což není normální, musím spát o chvíli déle než loni a běhám kilometr o 15s pomaleji, trvá to už dva měsíce, ale jinak mi nic není... Dobře, uznávám, k doktorovi se nejde:-) Tak večer jen výklus. Na mé šestce čas 33:23 vypadá docela dobře.
Čtvrtek - 0-39,2-0 Odpoledne kolo, hrůza. Pobolívá mne hlava, mírně zlobí zažívání. Částečně za to může kofein a gely na Grafilitu, a ládování se kávou poté, to vím. Jenže bez nich by to nešlo tak dobře:-) Takže místo tréninku na kole se jen mírně vozím, bolest hlavy ustupuje a domů dojíždím skoro v pohodě. 1:41 je zdaleka nejhorší čas při objetí přehrady.
Pátek - 0-0-14,7 Dačická 14. Nepovedený výkon. Asi mi to neuvěříte, ale já se snažil:-)
Sobota - 3-0-0 Koupání v přehradě na dálkovém plavání. Doplaval jsem, navíc v osobáku:-), tak dobrý...
Neděle - 0-0-9 Na kolo se nějak nedá, večer si jen obíhám Holednou. GPS naměřila výrazně méně než minule, to kličkování v lese zkresluje. 51:35 není dobrý čas, krize pokračuje. Ale jednou se to přece zlepšit musí:-)

Počet

Km

Čas

Běh

3x

29,7

2:39

Plavání

2x

4

1:40

Kolo

1x

39,2

1:41




5:59

Zhodnocení: Možná byl loňský nepovedený výkon na Moraviamanu ovlivněn tím, že jsem celý červen držel stejné objemy. Tak jsem tentokrát po Grafilitu zařadil volnější týden. Tělo toho využilo a spadlo do docela hlubokého útlumu. Tak uvidíme, zda se z toho zvetí:-)

pondělí, června 09, 2008

Brněnský maraton 7.6.2008 (plavání)

V Brně se maraton neběhá, ale jeden se tu plave. U toho nemůžeme s Kristýnkou chybět, pochopitelně my na kratších tratích než maratonských 15km. Kristýnka chce plavat pětku, ale nemůže. V Brně není pro žáky vypsaná. Možná kvůli bezpečnosti, od 3km nahoru všechny tratě křižuje lodní doprava a parník je přece jen dost velká lodička. Poplaveme tedy zase po nějaké době spolu, třeba si zazávodíme:-) Já jsem po páteční Dačické 14 nějak unavený, chvilku si lehám na trávu a usínám. To bych tomu dal, jak se rozespím, ze sportu nebude nic, honem vstávat! Jak si sedám, chytne mne slabá křeč do břišních svalů. Tak jsem na šrot, no. S tím už nic nenadělám, raději koukám, co se tu děje. A je se na co dívat.

Na 15km nastoupil Rostislav Vítek, minulou neděli si v Pekingu vybojoval olympijský start a v sobotu už se s námi koupe v přehradě. Krásně mu to plave, třeba něco odkoukám:-) Patnáctku dokončil za 2:47:31. Není však jedinou celebritou. Zaplavat si přišel i Tomáš Kočař (celkově druhý na pětce za 1:02:17). Je tu také plavecká legenda Michal Šanda, několikanásobný vítěz tohoto závodu z osmdesátých let. Právě čtením o jeho výkonech jsem zaregistroval, že nějaké dálkové plavání existuje. Tehdy mi přišlo 15km nepřekonatelných. Dnes si říkám ještě trošku zrychlit a třeba si to taky někdy uplavu:-))) Michal tvrdí, že netrénuje, pětku vystřihl za 1:18:31. Asi taky přestanu trénovat:-) No a pro doplnění ještě uvedu start reprezentačního trenéra Zdeňka Tobiáše, ten si dal trojku za 48:34. Tak za dvacet let ho třeba doženu:-) Ale nechme plavecké celebrity a pojďme chronologicky popořádku.

Sleduji si takhle start nejmladších dětí, plavou jednu obrátku, podle času asi osmistovku. No jestli to má být kilometr a my to poplaveme třikrát, mám šanci vylepšit si osobák:-) Bohužel nikoli, poplaveme čtyři obrátky. No není to zase trochu moc??? Mně se nějak nechce... Ale to už jsem popsaný a skáču do vody. Fuj. Brněnská přehrada nikdy nebyla zrovna teplá, i podle historických záznamů mívá v době závodu tak typicky 19-20 stupňů a přesně to má i dnes. Na povrchu. To byly Zlaté piesky možná teplejší:-) Je tu start, dnes mi všichni uplavávají, protože mi nefungují stopky. Ale já je přece dokážu spustit, ne? Jo, jen to pár vteřin trvá. Aspoň mne nikdo neokope:-) Plavu si na obrátku a připadá mi to, jako bych přeplaval moře. Děsně daleko. Jsem jen osm minut ve vodě? Dnes v ní asi nevydržím. Sice doplavávám pár plavců přede mnou, ale cítím se mizerně. Dokážu se obrátit do druhého kola nebo vylezu na břeh? Těsně před obrátkou si vzpomínám na plavání minulý týden v Nové vsi. Jaká tam byla komfortní voda! A neopreny! A taky pomalí plavci. První mne doplaval až za půlkou druhého kola. Tehdy jsem myslel, že se plavecky zlepšuji. Nějaké dítě mne vyvádí z omylu a dnes mne předplavává ještě těsně před mojí obrátkou. Je tedy víc jak dvakrát rychlejší! Budiž mu jakousi omluvou, že to má v rodině. Je to prozatím nejmladší Kočař :-) Tak já si dám aspoň ještě jedno kolo, ať si mám co zapsat do deníčku. Bohužel projíždí kolem parník. Je sice dost daleko, ale jednak tato velká potvora vytváří vlny a já si loknu, jednak promíchá studenou vodu s ještě studenší. Ach jo. Začínají mi trnout prsty na ruce, nevím, proč jen na pravé. Asi je levá míň unavená:-) Cítím náběh na křeče do břicha, doplavu kolo a chci lézt ven. No ale co tomu řeknou mí čtenáři, když to vzdám bez křečí? :-) Plavu i do třetího kola. Taháme se o jedno z posledních míst s jedním plavcem z Bohemians. Občas zařazuje prsa, to ho doplavávám. Pak přejde na kraul a mizí vpřed. Používám ho jako navigátora, dnes mi nějak plavání na bójku nejde, nevidím ji na hladině, orientuji se podle loďky a ta své postavení vůči bójce mění. Už jsem si přidal hezkých pár metrů:-) Začínám víc kopat nohama, ať už dostanu křeče a můžu z vody. A potvory křeče nikde. Víte co? Poplavu i čtvrté kolo. Jak je mi to dnes všechno lhostejné, v posledním kole přidávám. Inspirován svým navigátorem mlátím do vody a zdá se mi, že plavu rychleji. To je ale blbost, že? Normálně s délkou plavání zpomaluji. Jsem v cíli a jsem ščastné jako František Venclovský po zdolání La Manche. Vylézám z vody, sice se klepu (jako jediný, já jsem prostě do hezkého teplého počasí:-)), ale to za chvíli přejde. Znám svůj čas - 1:10:44. To je vlastně nový osobák na 3km:-) Vyzvídám čas od Kristýnky - 55:57. Hmmm. Kde jsou ty časy, kdy jsme mohli spolu soupeřit:-) Přestože mi Brno přišlo delší než Bratislava, Kristýnka si opět vylepšuje osobák. Tak tak, že mi nedala kolo. Asi budu muset začít víc trénovat. Brzy je totiž další závod:-)

Jen pro zajímavost časy kol, jak je zaznamenaly moje stopky (není to úplně přesně obrátka):
17:05
18:37
18:22
16:38
Dnes to byl prostě souboj s psychikou, za vítězství považuji, že jsem doplaval až do cíle. Na krásném předposledním místě:-)))

sobota, června 07, 2008

BV Dačická 14 - 6.7.2008

Další závod Běžce Vysočiny je tak trochu mimo Vysočinu - v Dačicích, což jsou vlastně už jižní Čechy. Jedeme všichni včetně manželky Lenky, která sice minulý týden říkala, že už nikdy, ale věci na běhání si bere. To jsem zvědav, co bude v Dačicích dělat:-) Dačice jsou už docela daleko, zatím každý rok jsem se na cestě zdržel objížďkou či havárií. A dnešek není výjimkou, zase se kousek zajíždí přes Telč:-( Přesto jsme na místě včas, Lenka si také bere číslo do kategorie příchozích. Bude to mít těžké, dnes má dvě soupeřky. Vlastně víc soupeřek. Holky budou mít společný start, nejmladší Terča oběhne dvě kolečka, Kristýnka tři a Lenka pět. Hezky si zazávodí:-)

Já startuji první, na startu potkávám neobvyklého účastníka - Tutu, který je tu i se svým parťákem Tomášem Ondráčkem. Po startu je pochopitelně nevidím, skoro všichni mladší mi mizí v dáli. Kličkuji mezi kalužemi na polní cestě a těším se do druhé dědinky před vběhnutím do lesa, jeden z místních tam mívá občerstovačku. Jenže dnes je na něj asi moc teplo, poběží se bez vody. No co se dá dělat, hurá do lesa. Tam si všímám, že dva mladší běžci před mnou tuhnou, trvá mi asi kilometr, než je předběhnu. Zrovna když si libuji, že se asi začínám běžecky zlepšovat, předbíhá mne devětašedesátiletý Zdeněk Novák. Mnohem dřív než posledně:-( Zkouším se ho udržet, ale je to bez šance. Krok za krokem mi mizí v dáli. Mám co dělat, abych odrazil nástup Luďka, který se snaží Zdeňka také stíhat. Luděk se ve stoupání drží, utíkám mu kupodivu v klesání. Dobrý:-) Jsem zpět v dědince, místní domorodec opět nikde, bez vody dnes nic moc. Možná dostanu i křeče. No to je toho, ty už jsem dostal tolikrát, že je mi to jedno. Pokračuji dál stejným úsilím, před cílem ještě dobíhám běžce bez trička, který se nějak vytratil z výsledků a srovnávám krok, abych dospurtoval do cíle aspoň na krásu, když už to na rychlost nepůjde:-) Terča s Kristýnkou mne už očekávají a povzbuzují, jako bych měl závod vyhrát:-) Cíl 1:04:56, 28. místo ze 44 startujících, 11. z 13 v kategorii. Závod vyhrál Tomáš Ondráček i bez občerstvení v lepším čase než loni Ivan Čotov. Tuta kousek za ním druhý. Úspěšná brněnská výprava:-)

Co moje holky? Nechávám si to převyprávět - od startu nejlepší z rodiny Terča, přesně dodržela taktické pokyny a dobře naběhla na úzkou terénní stezičku pronásledována Kristýnkou, která tentokrát mámu před sebe nepustila. Lenka se nicméně od minulého týdne hodně zlepšila a běžela prakticky celých 3,5km, což jí vyneslo druhé místo mezi příchozími. A jak dopadly moje malé berušky? Skvěle. Obě vyhrály svoji kategorii, viz výsledky. Terča své soupeřky zcela deklasovala, na druhou si udělala velmi bezpečný náskok - 4 minuty na 1,45km! Tak to asi nebyly atletky:-) Jen tak pro radost si přespurtovala i druhého kluka. Kristýnka své jediné soupeřce také bezpečně utekla, obě si připisují maximálních deset bodů. Mám to já ale šikovné závodničky:-) Holky byly tak nadšené, že se zapomněly na stupních vítězů i vyfotit, byť foťák byl připraven na sedadle auta:-) Se svým výkonem moc spokojen nejsem, tajně jsem doufal, že bych jednou mohl tuto 13,2 km dlouhou trochu kopcovitou trať uběhnout pod hodinu. Naději mi dávaly minulé výkony - 2006 1:02:19, o rok později 1:01:39. Nedá se říci, že bych se letos vyloženě flákal, odběhl jsem to na půlmaratonských tepech průměr 155, max 164 viz záznam. Prostě od Paříže jsem nic rychlejšího dobře nezaběhl a asi už do prázdnin nezaběhnu. No, přijde podzim, že?:-)

úterý, června 03, 2008

Týden 22/2008 26.5.-1.6.

Tak ještě doplním, co jsem dělal před Grafilitem. Obecně se mi osvědčilo před triatlonem trochu běhat, zato svižně. Řekněme před závodem dvakrát. Plavat by stačilo jednou, třeba ve čtvrtek si sáhnout na vodu. Kolo by mělo být hlavně o víkendu před delší, v týdnu už je to asi skoro jedno. Jenže díky absenci plavání v poslední době jsem se rozhodl tentokrát trochu jinak - měl bych si na vodu znovu přivyknout, zároveň se v ní neunavit a nezničit. Proto toto složení:
Pondělí - 2-0-6 Ráno plavání a hodně dobrý. Mám víc času, plavu dva kilometry. pohoda. Večer výklus na bývalé skorosedmičce, dnes skorošestce:-) 33:58.
Úterý - 0-82,2-0 Dopoledne rovinaté kolo. Pokud vás zajímají podrobnosti, tak mé tréninky s Garminem najdete na http://vl.001.motionbased.com . 82,2km za 3:13.
Středa - 1,5-0-0 Kolem druhé odpolední plavání, vzhledem k pracovní cestě v Chomutově. 1,5km. Měřeno 400VZ, lepší za 10:48. Docela slušný. Na otevřené vodě plavu i líp, uvidíme, zda se to v sobotu zlepší.
Čtvrtek - 1,5-0-0 Zase 1,5km plavání, opět normálně ráno v Lužánkách. Dnes 400VZ skoro za 11:20. Plavecká únava, je čas na den volna:-)
Pátek - 0-0-4,5 BV Kamenice. Rodinná akce. Dvě vítězství, jedno druhé, jedno čtvrté místo. Paráda:-)))
Sobota - 1,9-90-21,1 HIM Grafilit. Krásný závod. S odstupem času mi ani nevadí slabší výkon na kole. A ten nádherný běh! Jestli dobře počítám, tak druhé kolo 26. z 87. Slušný. A to jsem měl křeče a nikam se nehnal:-))))
Neděle - 0-0-0 Na sekání latifundie u tchýně nemám tréninkovou kolonku. Spotil jsem se víc než včera v Litovli.

Počet

Km

Čas

Běh

3x

30,6

2:53

Plavání

4x

6,9

3:03

Kolo

2x

172,2

6:23




12:19

Zhodnocení: Příjemný týden, objem i se závodem tak akorát (na mne). Pohoda. Kdy že je další závod?

neděle, června 01, 2008

Grafilit HIM 31.5.2008

V pátek jsem se dostal do postele v jedenáct, v sobotu vstávám v pět. Prostě jedu na závod nedospaný. Jenže musím zavézt Kristýnku na Ponávku, na další závody dálkového plavání v Mělicích má zajištěný odvoz jinými ochotnými rodiči. Po půl sedmé odjíždím z Ponávky směr Grafilit. Jsem tím pádem už brzy po osmé v Nové vsi. Nejsem však první. Radek s Milanem se asi těší mnohem víc než já a už zkouší vodu:-) Chystáme se na závod a už tu jsou samí staří i noví známí – Advid, Děvče, Téčko, Aldaman, ani nestíhám vnímat další a přemýšlím, co jsem dnes zase zapomněl. Už to mám – můj oblíbený kšilt. No jak já poběžím? Naštěstí mám v autě ještě čelenku, nemusím se odhlašovat ze závodu:-)

Závod neuvěřitelně narostl počtem účastníků, místo loňské komorní třicítky je tu devadesát lidí, prezence trochu vázne. Využíváme času, odvážím své auto do Litovle, Milan mne vezme zpět. Chci v Litovli vyřešit důležitý a pro mne neobvyklý problém – chce se mi na záchod, dnes už podruhé:-) Na benzínce záchod nemají, vlítnu do otevřené hospody a hned se cítím líp:-) Po příjezdu se tak tak stihnu nasoukat do neoprenu, ani nestihnu být nervózní a už je tu start. V nevelkém lomu dělá počet plavců docela mlýnici, ale já jsem vcelku zvyklý plavat ve větší skupině, proplouvám bez šťouchance:-) Nemůžu však najít tempo, je vidět, že jsem dlouho neplaval v neoprenu. Je potřeba trochu jinak přenášet ruce, tělo si na to vzpomíná ve druhém kole, plavání se tím mění v komfortní záležitost. Na konci druhého kola si všímám, že plavu vedle ironmanské legendy Mildy Bayera. Ten se asi těší, až vyleze z vody a přidává. Na zadní bójce jsme však zase vedle sebe. Myslíte, že jsem přidal i já? Houby. Ale líp jsem se na vodě zorientoval, což mi dělá velkou radost:-) Milda mizí vpřed, pár metrů za ním i já lezu z vody. Je mi však divně, točí se mi hlava. To už jsem po delším plavání zažil, zatím nikdy po takovém kratičkém, navíc s dvěma výběhy z vody. No, rozvážně hledám pantofle a jdu pomalu do depa. Milan s Radkem jsou ještě tu! Po zásluze jim nadávám, co se tu flákají:-) Chvilku se flákám v depu i já, motání hlavy ustupuje, tak jen kouknu, že je v depu ještě skoro deset kol a rozvážně se jdu povozit.

Po startu cyklistiky si říkám, jak mi to jede, najednou mne předjíždí asi tři závodníci:-(. A to jsem si naivně myslel, že bych na tom mohl být na kole letos líp. No co už se mnou. Jo, už jsem vám říkal, jak jsem šikovný mechanik? Před závodem jsem si posunul sedlo. A blbě to utáhl. Tak teď můžu jen vnímat, jak mi sedlová trubka zajíždí do rámu. Vydrží to aspoň okruh? Přede mnou Radek, dojíždím ho. Šetří síly, já si šlapu do kopečka vědom si neobvyklé události – právě jsem předjel mnohem lepšího cyklistu:-). V ocásku před občerstvovačkou vidím, že je přede mnou na dosah asi pět cyklistů. Ale mé sedlo je už tak nízko, že zastavuji, vytahuji imbusák a napravuji svou chybu. Stojí mne to asi dvě minuty času, odjíždí mi tím do dáli skupinka, Radek a nejspíš i všichni zbývající cyklisti, za sebou totiž vůbec nikoho nevidím. Zpět fouká protivný vítr a v tom já to vůbec neumím. Snažím se, snažím, ale rychlost na houby. Na konci prvního kola zjišťuji, že můj odstup od cyklistů přede mnou není nijak tragický. Jede se mi však špatně, kolem padesátého kilometru si prožívám i krizi, kdy se sunu dopředu jen silou vůle. Na občerstvovačce vidím, že nejblíž to mám k Advidovi, je to však asi pětiminutová ztráta, to s dnešní formou nedojedu. Naštěstí krize ustupuje, dojíždím do Litovle vcelku v pohodě. V depu ještě sedí dva běžci. Vyměním boty i ponožky, vezmu plechovku s pivem a jdu na běh.

Když nemám formu, prvních pár set metrů běhu jdu. Odstraní to potíže s přechodem kolo-běh. Pochoduji s plechovkou a přemýšlím, jestli dnes vůbec poběžím. Nakonec se rozhoduji, že jo, třeba bych mohl dohnat závodníka přede mnou. A jo! Rozbíhám se rozvážně na úrovni 140 tepů, běží se mi dobře, předbíhám. První občerstovačka je jinde než loni, přijde mi nevhodně umístěná hodně blízko startu běhu. Původní umístění na začátku doměřovací vracečky bylo lepší. Velké množství startujících se projevuje v tom, že stále někoho vidím před sebou. Kupodivu se obvykle všichni vlečou. Neběžím moc rychle? Garmin ukazuje, že podle rychlosti i podle tepu je to v pohodě. A i pocitově dobrý. V lese je mi docela chladno, jsem asi jediný, kdo má podobný pocit:-) Ale možná i díky tomu se cítím po prvním kole běhu líp, než na startu celého závodu. Rozhoduji se to využít a malinko přidávám. Cítím náběh křečí ve svalech pravé holeně. Proč? Přemýšlím a za chvilku to vím. Asi jsem nějak zašmodrchal ponožku, dělá se mi puchýř na malíčku pravé nohy a ta se snaží si ulevit změnou nášlapu, což přetěžuje problémový sval. Beru si solnou tabletku, jedinou, kterou mám. Je vůbec divné, že jsem si tabletku vzal, při běhu přece křeče nemívám:-) Těším se do obrátkové vracečky. Bude tam někdo k doběhnutí? Prvního míjím Advida, ten je však relativně v pohodě a je dost daleko. Zlobím ho, ať přidá, nebo ho doběhnu:-). Holt marketing:-) Kus za ním je velká skupina méně čerstvých běžců. Jeden z nich je Radek. Má obavy, že ho doběhnu. Víte, rád bych. Radek je lepší plavec, lepší cyklista a srovnatelný běžec, který se obvykle na závodě dokáže vybičovat k lepšímu výkonu než já. A dnes mám šanci ho předběhnout. To se musí využít, to se totiž nemusí opakovat:-) Na rozdíl od Advida neříkám nic, kašlu na křeče, zrychluji na tempo pod 5:30 tedy tepy 145. Předbíhám jednoho běžce po druhém, dává mi to křídla. Na občerstovačce dobíhám i Radka. Vyzývám ho ke stíhání Advida. Říká, že už je moc daleko. No, je, já to vím. Taky nijak neblázním, jen si tak radostně běžím. Při přeběhu mostu mi svítí v hlavě kontrolka, že při seběhu z něj bude problém s holení. Přecházím do chůze, přesto křeč dostávám. Ále, je to jen kilometr do cíle. Protahuji nohu, kousek jdu a pak ten kousíček v klidu dobíhám. Škoda, že už je tu cíl. Klidně bych si v tom krásném lese dal ještě kolečko:-))) No a světe div se, rychle hledám záchod. Asi dietní chyba:-)

Co dodat? Tento závod se mi moc líbí. Příjemná trať – vždy teplá voda v lomu, lehká cyklistika (kterou však tady neumím:-)) a na závěr asi to nejhezčí – rovinatý běh v krásném lese. Organizační zabezpečení velmi dobré, včetně třeba gelů na občerstvovačkách. Letos by se však na organizaci daly najít malé mouchy – např. organizátorů méně než loni, mně to nevadilo, protože trať znám, na kruháči a při výjezdu z vedlejší by být mohli, byť se odbočuje vpravo. Skupinka spolupracujících cyklistů byla také divná, chtělo by to jednu motorku a na ní aspoň nápis rozhodčí, třeba by to stačilo:-) Letos jsme dostali i finišerskou vestu - Dušan Kyjanka prostě opět na organizaci nevydělal:-) Přes některé organizační drobnosti považuji tento závod za nádhernou událost, kterou bych rád absolvoval i v příštích letech.

Má cenu hodnotit výkon? Podívejme se na srovnání:


Plavání mi přišlo pocitově delší než loni, asi však bylo kratší. Od začátku dubna jsem skoro neplaval, s výkonem jsem spokojen. Motání hlavy po doplavání považuji za nahodilou událost.

Kolo - rozhodně nejhorší výkon dne. Oproti loňsku jsem na tom podle všech ukazatelů líp, v závodě jsem to příliš nepotvrdil, byť bych se mohl vymlouvat na dvou minutovou zastávku a silný protivítr. Celkový čas horší než loni, ostuda. S kolem spokojen nejsem, musím víc trénovat v rovinách, vítr mi vadí víc, než by měl. Přece jen nevážím padesát kilo:-)

Běh - paráda. Na to, že jsem vlastně vůbec neběhal se mi běželo pocitově úžasně s pěkným negative splitem. Předběhl jsem asi patnáct běžců včetně Radka. Naprosté nadšení. Jsou tam i rezervy, příště zkusím klidně rychleji. Jestli nechápete mé superlativy, mrkněte do výsledků. Druhé kolo běhu jsem běžel rychleji než třeba Milan a jistě uznáte, že mezi námi je drobný rozdíl v běžecké výkonnosti:-)

Celkově? Dobrý. Lepší čas než loni a v cíli jsem se cítil skoro čerstvější než na startu. Co bych si nadával, zlepšuji se:-) Vzhůru do Rothu!

BV Kamenická 15 30.5.2008

Zítra mám sice v plánů halfironmana, ale na závod Běžce Vysočiny do Kamenice musím. Obě holky chtějí jet. Pod dojmem krásného příběhu rodiny Thumsů z PIMu zkouším klukovinu – posílám ženě SMS, ať si vezme boty na běhání, že běží taky. Prý kolik? 3,5 km. Prý to zvládnu!:-) Víte, divná odpověď. Svou ženu Lenku znám sedmnáct let, patnáct let jsme manželé. Za toto období byla běhat pouze jednou, tak deset let tomu nazad. Vyběhla se mnou od domu a po stovce metrů prohlásila, že ji bolí kyčel a šla domů. A najednou si troufá na závod. To jsem zvědav :-).

Vyjíždíme oklikou přes Jihlavu, kupuji Kristýnce plaveckou kombinézu. Má v plánu brzy plavat pětku, tak ať se trochu předejde křečím. Do Kamenice je to pak samá objížďka a zastávka – Terča chce něco k jídlu, Lenka zmrzlinu. Jen Kristýnka se skromně veze. V Kamenici budíme u prezentace pozornost, celé rodiny se prezentují málokdy. Já si beru se ženou také číslo do kategorie příchozích. Běžet patnáctku by mi neprospělo a taky se chci podívat, jak ten můj babinec poběží. Z Kamenice napřed odbíhají dospělí a pak závodí malé děti. Kupodivu i kategorie 7-9 let běží zanedbatelných 600 metrů. Terča běžela tento závod jako osmiletá, tehdy však na "normální" trati 1,75km. Slavně zde zvítězila v čase 9:31 před Andreou, která dnes vévodí mladším žačkám. Andrea se dala na běhání, Terča na volejbal. Bude se opakovat jejich vzájemný tři roky starý souboj? Při čekání na náš start nepůsobíme úplně jako harmonická rodina. Holky se okopávají a nadávají si, Kristýnka chytá pubertální záchvat. Tvářím se, že k nim nepatřím:-) Už se blíží i náš start, se ženou jsme tu jediní dospělí. Pohoda:-). Vybíháme, držím se první běžkyně naší rodiny – nejmladší Terči. Běží krásně, ze začátku rozvážně, chce si povídat. Raději běžím kousek před ní, abych ji nerozptyloval a hlásím jí soupeřky. Předbíháme jednu holku za druhou, Terča nádherně protahuje krok – fakt nevím, po kom to dítě je – a dělá z nejednoho kluka statistu. Krásný zážitek. Podle Garmina je to do cíle tři sta metrů, říkám to Terči s tím, že ještě nemá spurtovat. Zrychluje naplno. Příliš brzy. Je tu ještě kopeček. Řada děcek v něm hodně zpomaluje, Terča nemůže, ale zapíná svou neskutečnou vůli a předbíhá další holku, zřejmě starší žačku. Na vrcholku s obavou sleduje dění za sebou a finišuje do cíle. Snažím se ji uklidnit, že má náskok, marně. Fakt netuším, kde v sobě bere tolik síly, já bych to nedokázal. Určitě to bude krásné umístění, i když asi ne vítězství, jednu menší holku jsem ještě vepředu viděl. Čas zlepšený oproti minulé Kamenici o minutu a čtvrt. Taky bych se chtěl tak zlepšovat:-)

No, dospělí mají běžet s dorostenci druhé kolo, hurá do něj. Lenka s Kristýnkou nikde, přidávám, abych viděl, jak jsem na tom já. Zrychluji natolik významně, že musím za chvíli trochu ubrat, abych Kamenici nepoblinkal. Druhé kolo dobíhám s nádherným negative splitem. Velkou radost mi dělá tep druhého kola – průměr 163, max 167. Vždy, když je tělo ochotno jít přes 160, je to známka formy. Třeba mi zítra na Grafilitu půjde běh, i když jsem vlastně od Paříže běh netrénoval :-).

Nemám foťák, jdu do auta pro mobil. V autě Kristýnka, nebaví se se mnou. Máma ji předběhla, je naštvaná. No, chtělo by to méně se vztekat, pak by asi souboj dopadl jinak:-). Beru mobil a jdu si fotit ženu. Kupodivu vlastní. Časoměřiči na ni netrpělivě čekají, že by tu podle času prvního kola měla dávno být. Není:-) Jdu jí naproti, pochoduje si po trati. Pro fotografa je však ochotna se rozběhnout a proběhnout cílem. Nezapomíná také ohlásit, že běžela poprvé a naposled. Uvidíme:-) Každopádně na neběžkyni hezký výkon:-)

Unikátní foto. Prý poprvé a naposledy:-)

Už jsou tu výsledky, Terča je druhá, Kristýnka čtvrtá v podivném čase. Holt ty emoce problémového věku:-). Čekáme na vyhlášení Terči neuvěřitelně dlouho. Ale když ona chce medaili. Kolem osmé se konečně dočkáme, ale medaile došly, dostává jen cenu :-). Mizíme domů s přesvědčením, že kategorie příchozích se nevyhlašuje. No, asi jo, ale mně se nechce před celou Kamenicí být na stupních vítězů za čas cca 18 min na 3,5km. Stačí mi vědomí, že naše rodinná výprava má dnes dvě vítězství, jedno druhé a jedno čtvrté místo. JSME DOBŘÍ! :-)

Medailistka focená proti zapadajícímu sluníčku.