pondělí, září 22, 2008

BV Sádeckými vinohrady 19.9.2008

Po obvyklém čekání na Lenku, která je v práci zřejmě nepostradatelná, vyrážíme jako kompletní tým na další závod Běžce Vysočiny. Sádecké vinohrady jsme nikdy neběželi, tento závod býval v sobotu, až letos se "umoudřil".:-) Jak už název vypovídá, běží se ve vinici, či lépe řečeno kolem vinice. Představoval jsem si nějakou poslední rovinku znojemské oblasti. No, houby:-)

V Brně 13 stupňů, v kufru krátké věci, se znepokojením sleduji teploměr. Čekal bych, že se jede do nějaké teplé oblasti, a vona ta teplota potvora furt klesá:-) Na místě devět stupňů. Uf. Kristýnka je parádně nachlazená, opět zjistila, že ač je otužilá, prostě se nedá s mokrou hlavou chodit ráno po plavání po městě. Zvažuje dokonce, že nepoběží. Terči taky teče z nosu, ale ta se svědomitě rozběhává a těší na závod. Tak to má být:-) Lenka schovaná v autě před zimou.

Holky běží každá jinou trať, sourozenecká řevnivost tím jde stranou a nastupuje povzbuzování:-) První vyráží na trať Terča. Cíl jasný - zkusit předběhnout Andreu. Už v prvním kole na čele Petra, která dnes kupodivu nemá sandálky, ale normální boty:-) Možná i díky nim si dělá menší náskok. Andrea druhá, Terča se nedokáže držet za Andreou v závěsu, malinkou zaostává, nesedí jí počasí ani trať vedená vinohradem. Ve druhém kole možná třicet metrů před cílem má Terča na Andreu ztrátu pět metrů. Z ničeho nic nasazuje svůj drtivý finiš a náskok stahuje. Končí půl kroku za Andreou. Kdyby tak byla trať o tři metry delší... :-)

Kristýnka nastupuje na start netradičně v teplákách s cílem uběhnout. Trať je naštěstí neobvykle krátká, za necelých sedm minut běhu proloženého chodeckými vložkami je po všem:-) Nový osobák na dva kilometry:-))). Vítězka časem 4:23 možná překonala i světový rekord:-)

Je tu start dospělých a já zjišťuji, že běžíme po škaredé silnici mimo vinohrady. Sto metrů běžím s Lenkou, pak mi zase někam mizí:-) Cesta rozbitá, fouká a je to z kopce. František Stoklásek, pochopitelně ten starší, se přede mne žene v seběhu jako velká voda. To asi dnes nebudu moci soupeřit s kategorií 60+:-) Mám pěkně ztuhlá stehna, připomíná mi to Roth. Naštěstí však neprší, ve stoupání kryt před větrem stromy se zase rozbíhám, vedoucí běžec 60+ je tím znovu za mnou. Běží se čtyři okruhy, já už mám po prvním dost:-) No, statečně pokračuji dál. Za mými zády se odehrává dramatický boj o vedení mezi těmi nejzkušenějšími běžci. Profil trati sedí spíše lehkonohým běžcům, Zdeněk Novák se dostává před stále s úsilím běžícího Františka. Snad se to mezi nimi rychle rozhodne a nebudou mne honit, taky už nejsem nejmladší a nemůžu:-) Ve třetím kole mne Zdeněk dobíhá. Sice má na Františka náskok, ale je jasné, že v posledním kole přidá. Je to prostě závodník. Chtě nechtě přidávám taky. Přece jen vítězství nad takovým borcem se počítá:-). Zjišťuji, že vůbec nejsem tak zničený, jak jsem si myslel. Spíš jsem se doteď flákal:-) Rychle zkracuji i mezeru na běžce přede mnou. No že já nepřidal dřív:-) Cíl - 44:51, 35.místo z 56, nečekaně dobré místo v kategorii - 10. ze 14. Asi přišli nějací místní nebo co:-) Garmin mi dokonce ukázal malinko přes délku 9,6km, takže vzhledem k profilu vlastně dobrý. Lenka si odběhla poloviční délku za 29:47. No všichni se zlepšují jen já zase nic:-)

Zprovozněný AutoLap ukazuje jednotlivá kola. Pěkný závěr:-)

Zajímavé je rodinné srovnání bodových zisků - závodnička Terča, která vždy neopomene zdůraznit, že ji běh vlastně nebaví, má 9,550 bodů. Já 7,378. Na to, že přišel Václav Ožana, tak extra dobrý:-) Lenka s 5,523 má trochu smůlu, že letos chodí Jitka Dočekalová. Ale ještě chvíli a také mne začne bodově předhánět. Kristýnka v tvrdé konkurenci a s indispozicí 4,525. No to já bych proti opravdovým atletům nedal. Jestli já za chvíli nebudu z rodiny nejhorší. Asi si začnu hledat jiný sport:-)

Podívejme se ještě do celkového pořadí - se 72 body jsem nyní osmý. Perspektiva jasná - ještě se pár běžců přede mne dostane, budu klesat. Ale třeba to bude o fous lepší než loňské třinácté místo. Lenka s 16 body desátá. Perspektiva opačná - s další účastí bude v pořadí jen stoupat:-) Holky obě první. Kristýnka s 62 body dokázala až do čtrnáctého závodu z devatenácti vzdorovat atletkám, které přece jen mají výpadky v docházce. Drží si první příčku prostě nečekaně dlouho. Pravda, v dalších závodech zřejmě klesne. Pravděpodobně však ne hůř než na loňské třetí místo. Kiki, nedala bys letošní pohár tátovi? Ty už jeden máš, já si ho dám do vitrínky:-) Volejbalistka Terča je také první. Se závodnickým výsledkem 96 bodů. Paráda. O takových bodech se mi nezdá ani ve snu. I kdyby se teď všechny atletky spykly a chodily na každý závod, tolik bodů dohromady nedají, s takovým výsledkem už celkové umístění nemůže být horší než druhé místo. Pravda, může to být klidně i první místo. Na to je však potřeba porazit Andreu. V dalším závodě to zřejmě nepůjde, v těch dalších třeba jo. A i kdyby to nevyšlo, Terčo, jsi prostě nejlepší běžec z rodinného týmu. V klidu si závody užij. Běh je pro tebe jen doplněk, zábava. Není se třeba stresovat kvůli něčemu tak nepodstatnému, jako je běžecký výsledek:-). A stejně ti držím palce!

pondělí, září 15, 2008

Brněnská 25 14.9.2008

Start na Brněnské 25 jsem zvolil tak trochu z nouze. Nevyšel Král ani Kladno, tak se prostě volně proběhnu před domem. Ještě v deset si dávám kafíčko ve Vaňkovce, nemám formu, ani se mi na start nechce. O půl dvanácté jsem na místě prezence, dostávám relativně nízké číslo 42. Kde jsou všichni? Ve startovní tašce překvapení - knížka 100 let Moravské slavie. Oproti tričků a jiným hloupostem skvělý nápad. Tak jsem se začetl do dřívějších brněnských supervýkonů, že jsem se málem zapomněl převléci! No už kvůli té knížce si závod zaslouží příspěvek i na blogu. Třeba se někdo z organizátorů jiných závodů nechá inspirovat:-)

No a když už to píšu, napíšu něco i o závodě samotném. Loni jsem měl docela formu, přes bolavou nohu jsem dosáhl času 2:02:27. Hranice 2 hodin velmi blízko. Říkal jsem si, že bych se mohl jednou zkusit dobře připravit a dát to pod dvě. Inu, říkal. Jenže letos běhání nic moc, na objem v posledních týdnech nebyl čas ani chuť. Stojím na startu prostě téměř nepřipraven:-) Teda, na startu. Je mi zima, tak se až do startu schovávám v šatnách. Kdo by se kvůli volnému proběhnutí rozběhával, že. Teplota stoupá přes 13 stupňů, to jsou vlastně ideální běžecké podmínky. Hurá na start, bum a běžím. Jarek mi utíká hned na stadioně, i další mizí. Vedle mne se objevuje Pavel Tyleček, tak to si to asi proběhneme jako loni:-) S obavou se ohlédnu, zda nejsme poslední. Zatím ne:-)

Na to, jak se tepově i rychlostně flákám, se kilometrovníky míhají pod nohama docela rychle. Loni jsem měl pocit, že jsou kilometry ošizené, podle Garmina však sedí v podstatě přesně. Přehoupáváme se přes kopeček, v seběhu tep klesá na 135. No tak takhle volně jsem to zase neplánoval:-) Co teď? Zezadu nás dobíhá Jiřinka. Vždycky začíná pomaleji, pravda, loni mne míjela o něco dřív. Dáváme se s ní i s Pavlem do řeči a přidáváme. S tím, že Jiřinku dotáhneme k nějakému běžci před námi a pak si odpočineme. Za občerstvovačkou za pátým kilometrem Pavel odpadá. Proč? To tempo není nijak šílené. Neměla by Jiřinka být ještě rychlejší? Vždyť běžíme pořád nad 4:30/km! Asi má po nějakém závodě. Kus před námi běžkyně, říkám si, že Jiřinku doprovodím k ní a odpočinu si. Běžkyně před námi není žádné ořezávátko, blížíme se pomalu. Na štěrkové cestě naše nesourodá dvojice vydává zajímavé zvuky. Asi takhle - ťap-ťap-ťap-ťap a do toho Buch---Dup---Buch. Jo, to je myslím přesné. Ještě kolem svého domu běžím s Jiřinkou. No to až budu psát na blog, musím se pochválit! Tak jo - chválím se:-) Běžkyni s cyklo doprovodem dobíháme až u pizzerie dole v Bystrci. Jiřinka jde před Hanku, ta se nechce dát a zavěšuje se. Dávám Jiřince nesmírně chytrou radu - počkejme na stoupání, tam jí utečeme. Inu, Jiřinka je v kopcích jako doma, ta opravdu uteče. Ale já? Sám se divím své odvaze, že chci ještě ve stoupání vydržet:-). Napřed ale musíme předběhnout poměrně velkou skupinku, ve které je Jarek, hejtman a další super běžci. Probíháme skupinkou jako nůž máslem a začínáme stoupat. Hanka odpadá, já Jiřinku evidentně táhnu. Jsem dobrej!:-) Před námi vidím Standu Holečka s další ženou, tam Jiřinku dotáhnu a odpočinu si. Bolí mne však nožičky:-). No jo, nemám nic naběháno. Divné je, že dýchám zjevně lehčeji než Jiřinka. Co se to dnes děje? Standův náskok přestáváme zkracovat, mezera zůstává konstantní. Dana začíná Standovi utíkat. Nejsem schopen přidat, pobízím Jiřinku, ať si Danu doběhne sama. Odmítá s tím, že by to bolelo. Snažím se argumentovat tím, že jestli mi hned neuteče, bude to hodně bolet mně, protože já už fakt nemůžu:-) No, musím se s tím smířit. Blíží se obrátka, letos je o něco dál než loni. Mám pás s gely, chtěl jsem trénovat žaludek, přichází mi velmi vhod. Piju a nevěřícně koukám - obrátka něco po 57 minutách. Nohy sice mírně ztuhlé, ale jinak docela dobrý. No já bych to mohl dát dnes pod dvě! Musím s Jiřinkou ještě chvíli vydržet! Klesáme, dostávám zabrat. Pořád se držím. Dole na mostě si všímám, že Jiřinka mírně kulhá. Přiznává se, že ji bolí třísla a už nějakou dobu neběhá. Jo tak proto! Tempo však drží, teď už víc Jiřinka táhne mně než já ji. Zezadu nás dobíhá Bohumil, další z běžců s mnohem lepšími maratonskými časy. Nechápu, co v této společnosti dnes dělám. Nohy už bolí fest, dýchá se mi však pořád v pohodě. Tak na bolest nohou prostě kašlu:-) Na 18. km na mne přichází menší krize. Cítím náběh na křeče, ale zase - mám pás, mám tabletky. Trochu zvolňuji, Jiřinka mi teď evidentně hodně pomáhá. Je tu znovu občerstvovačka, hned se cítím líp. Meta 20.km za asi 1:31. Dnes si zaběhnu i půlmaratonský osobák. I na této kopcovité trati! Asi jsem fakt dlouho neběžel půlku. Jiřinka přechází do chůze. Asi rozumné rozhodnutí, bolest se evidentně stupňovala. Běžím s Bohumilem, je jasné, že za chvíli poběžím sám. Míjím pochodujícího Huga, mám menší obavu ze stoupání. Mohl bych v něm dostat křeč, která se dost blíží. Upřímně řečeno - je mi to fuk. Pod dvě to dnes bude i s křečí. Našlapuji mírně do strany, zvolňuji, dosahuji vrcholku stoupání bez křeče. Mohlo by to být i pod 1:55! Zkouším znovu přidat. Bohužel však už není z čeho brát. Mírně zrychluji až těsně před stadionem. Vidím Standu tak 200 metrů před sebou. Zhruba jako na otočce. Neuvěřitelné. Stopky zastavuji za 1:55:09. No nemohl jsem to běžet o pár sekund rychleji? Doma zjišťuji, že oficiální čas je horší - 1:55:51. Vysvětlení je prosté - mám na Garminu zapnutý autostop, v tunelu a v jednou kousíčku v lese se tím čas zastavil. No ale i tak je to mnohem lepší výsledek, než bych od sebe čekal. Že by podzimní maraton nebyl jen výlet???

Proč se tak chválím?
- Tempo podle hodinek (4:38) je úplně stejné jako v pátek. Jenže v pátek to bylo 9km, dnes 25. Docela rozdíl.
- Tepy průměr 149!!, což je mé maratonské tempo. Maximum 158. Oproti loňsku pokrok. Tehdy 149/165 při o dost horším času
- 27. místo ze 61 startujících. Nikdy bych si nemyslel, že se v závodě plném současných či minulých chrtů vlezu do první půlky pořadí.

Prostě dobrý, dobrý, dobrý. A stačilo málo. Dobré počasí a hlavně - pomoc mírně indisponované Jiřinky. Díky!!!

Konečně cíl. Jen kdo mne odnese do auta? :-)

Ještě vsuvka k loňské diskuzi o délce závodu - Garmin mi naměřil 24,83km. Při tomto typu trati GPS podměřuje, celkovou délku bych z tohoto údaje tipoval i pár metrů nad 25km (cca 25,1-25,2). Server motionbased má nastavenou mírnou "korekci" údajů, délku přepočetl na 24.99km. Jinými slovy, těch 25km to s letošní obrátkou fakt má.

neděle, září 14, 2008

BV Alejemi v Kněžicích - 12.9.2008

Na tento víkend jsem původně plánoval buď cyklistického Krále Šumavy nebo Kladenský maraton s tím, že by si holky odběhly noční GP v Praze. Na Krále Šumavy jsem si kvůli zlomu počasí netroufl, Lenka nechtěla jet běhat do Prahy. Prý 5km je moc. Zvolili jsme tedy "náhradní" program a v pátek vyrazili jako obvykle na Běžce Vysočiny. I s Lenkou. Na Běžci Vysočiny si prý klidně zaběhá. Přestože ženská trať má 5,9 km a to do pořádného kopce. Inu, ženská logika:-))

Malé slečny měly ve škole náročný program. Kristýnku vybrali do reprezentačního školního volejbalového družstva. Je vysoká a je na ní vidět, že si celé léto pinkala s Terčou. Víte, taky jsem si pinkal. Terča nás pronásleduje všechny:-) Kristýnka pak navrhla do družstva i Terču. Není sice obvyklé, aby ve školní "repre" hrála šesťačka, ale nakonec se ukázalo, že i ona je platným členem družstva, během dopoledního turnaje si taky zahrála. Avšak náročnost turnaje byla znát cestou do Kněžic - Terča celou cestu prospala. Asi nepodá úplně nejlepší běžecký výkon, na místě samém se však trářila optimisticky, pěkně se rozběhává. Kromě Andrei je tu jen jedna další soupeřka, ta si asi zapomněla boty a poběží v sandálkách. Po té louce? Snad se nepřerazí:-) Kristýnce se naopak do závodu moc nechce, spousta silných soupeřek. No, co se dá dělat. Trasa závodu je letos opět mírně jiná, začíná se od jiné budovy, přibude tím asi 300 metrů. Nebudou se dát srovnat časy. Nevadí, ani já nejsem ve formě:-)

Startuji zároveň s Lenkou, ta se dožaduje doprovodu, avšak někde se mi omylem ztratila:-) Vybíhám si v klidu po louce, pohoda. Přede mnou čtveřice žen. Mladé atletky, snaží se. Na polní cestě se rozhoduji jít dopředu. Přicházím tím o pěkný výhled, ale zase mám pocit, že jsem dobrej:-) Blíží se místo ženské obrátky, zvuky za mnou ustávají. Začínají se však blížit kroky osmělého běžce. Není to nikdo z kategorie 60+, ty už většinou poznám:-) Jako obvykle v klesání se mi kroky přibližují. Do kopečka udržuji odstup. Blíží se další klesání a já zjišťuji, že mne pronásleduje František. "Moje" kategorie. Zkouším se ho udržet. Je v seběhu lepší než já, ale přece jen - není to Hejkal. Zuby nehty se držím. Blíží se stoupání, já získávám náskok. Známý scénář, ten závod mne začíná bavit:-) Před posledním klesáním zkouším získat náskok - získávám jen pár metrů, ale třeba by to mohlo stačit. V klesání to tak vypadá. Snad nemá František připraven krátký finiš, to já nerad:-) Ale vypadá odevzdaně. Ještě u školy mám náskok a najednou supění - uf, abych asi přidal:-) Ač nerad, finišuji a kupodivu se mi daří o krok pozici udržet. Čas 43:20, vzhledem k prodloužení trati jen o malinko horší než loňský. To bych od sebe nečekal:-) 30. místo ze 48, 7.5 bodu, tep 154/161. Na ten profil dobrý.

A co holky? Terča mírně zklamaná, Andrea jí podle očekávání o kousek utekla. Nicméně Terča to bere v klidu a to je super! Andrea však nebyla první, vyhrála Petra. V sandálkách. Asi supertalent:-) Kristýnka nadmíru spokojená. Čím to? Na soupeřky nestačila, zazávodila si s klukama a dva předběhla. A to naši basketbalistku vždy potěší. Bodejť, bezva! Kde je Lenka? Prý je v cíli, nevidím ji. Nakonec ji najdu, zničenou tak, že ani nemluví. A to už je fakt vážné:-) Lenka však podala výborný výkon, neskončila poslední a čas 34:27 je na této těžké trati určitě skvělý, gratuluji! Že by zrození běžkyně? Uvidíme. Zatím zůstaneme u pěteček a časem najdeme něco o kousínek delšího. Půlmaratony jsou až na jaře:-)

Prostě dobrý rodinný výkon. No a dál se uvidí někdy příště:-)

pátek, září 12, 2008

Gratulace PÁTÉ plavkyni Českého poháru dálkového plavání


Pátá plavkyně Českého poháru dálkového plavání - kategorie starší žačky

Rok se s rokem sešel a je načase znovu gratulovat k výbornému výsledku, stejně jako loni. Tobě, Kristýnko. A je k čemu. Ač ti to možná ani moc nepřišlo, udělala jsi v plavání opět obrovský pokrok. Aniž bys usilovněji trénovala, zrychlila jsi u venkovních závodů zhruba o pět minut na kilometr. Pravda, tím jsi nám trochu zkomplikovala společné plavání. Nestačím ti už ani v neoprenu:-) Avšak čas není jediné měřítko. Na Plumlově sis poprvé troufla na pětku. Já plaval o půl hodiny později trojku a chtěl jsem vidět, jak doplaveš. Ke konci závodu jsem dostal křeč, což podle mých "výpočtů" znamenalo, že tě nemusím stihnout při doplavání. Vylezl jsem z vody a utíkal k cíli. Zbytečně jsem se snažil, tvoje doplavání jsem stejně nestihl. Už sis postávala u cíle a radovala se z doplavání i z dobrého času. Od toho závodu jsi plavala pětku, kde to jen šlo. Jako by to nic nebylo. Taková dálka! Taky to někdy zkusím. Třeba příští rok:-) Ale musím ještě něco natrénovat. Třeba se mi to podaří, když jsem ten ironman:-)

Medaile ke sportu patří. Ještě si jich v životě užiješ:-)

Možná největším úspěchem letošní sezony je, že tě plavání zase o něco víc baví. "Bavit se" si lidé představují různě. Vysedávání v kině, účast na oslavách, seskok padákem a já nevím co ještě. No, každého baví něco jiného. Tebe baví plavání a je to znát. Na začátku prázdnin jsi dokonce začala sama chodit trénovat. To u třináctileté slečny není úplně obvyklé. Těšila jsi se na každý závod a plánovala ho dlouho dopředu. Bavit se sportem je pro člověka, který se sportem neživí často důležitější než výsledky. Nevěříš? Na který závod letošní sezony si vzpomeneš jako první? Na Mělice? Řekl bych, že ne. A přitom právě tam jsi vyhrála trojku. Zřejmě si vzpomeneš spíš na první pětku. Nebo na hezký víkend na Hlučíně. Možná na výborný závod ve Vltavě, kde jsi zaplavala dobrý čas. Nebo třeba na mrazivé Lipno, kde jsi musela překonat sama sebe, abys to v těch podmínkách vůbec doplavala. Ještě v sobotu pořadatelé hlásili, že se na 20km závod přihlásil rekordní počet 64 plavců. V neděli kvůli počasí jich na start nastoupilo jen 20. Dokončilo 14. A to byli opravdoví profíci. A ty jsi v 10 stupňovém vzduchu s vodou možná 17 stupňů svůj závod zvládla, přestože se i z kratších vzdáleností odhlašoval jeden zkušený plavec za druhým. Včetně mně:-) Největší zážitky holt nebývají vždy z vítězství. A člověk si prostě víc pamatuje příjemný zážitek nebo chvíle, kdy překonal či překvapil sám sebe. Nejsou to vždy jen vítězství, co nás v životě posouvá kupředu...

Lipno s počasím pozdního podzimu...
...úspěšně doplavané. V takových podmínkách dokáže plavat jen pár lidí.

V celkovém pořadí Českého poháru jsi skončila pátá. Krásné umístění. Gratuluji! Já vím, kdyby zůstal loňský systém bodování, mohla jsi na tom být i líp. Ale to je jedno. Důležité je, že tě plavání baví a že jsi už teď začala plánovat další sezonu. Přestoupila jsi do jiné tréninkové skupiny. Mnohem náročnější. Samí plavci ze sportovek a ty. Víc tréninků. Ranní vstávání. Ano, velké cíle se musí plánovat dopředu. A něco pro ně udělat. A ty velký cíl máš. Příští rok už nejsi žačka a můžeš zkusit i delší vzdálenosti. Počínaje desítkou. Obrovská vzdálenost. Jako Brno. Opravdu, kdyby se ve Svratce dalo plavat a ty po ní plavala od našeho domu po proudu, přeplavala bys celé město. Až ven z města, do polí u hypermarketů. Na takovou dálku je fakt potřeba být dobře připravena. Držím ti palce, ať se ti to podaří. Já si na takovou vzdálenost netroufnu, ale moc rád budu u toho aspoň jako divák. I když kvůli letním plaveckým víkendům přicházím o mé oblíbené triatlony, ale to mi nevadí. Prostě rád bývám svědkem tvých úspěchů.

Zadýchaná, ale spokojená. Dobrý výkon ve studené Vltavě!

Těším se na naše další plavecké výpravy. Na večeře, kde my plavci nehlídáme kalorie, ba naopak:-). Na noci pod stanem u hezkých přehrad. Na chvíle, kdy skočíme do vody, koukneme na první bójku a prostě plaveme. A třeba nám vyjde čas i na přeplavání toho velkého jezera. Prostě přeji klidnou přípravu a úspěšnou další sezonu!


Táta
212. plavec Českého poháru dálkového plavání

Jo a tu vestu si příští rok brát nemusíš. Myslím, že už plavat docela umíš :-D

pondělí, září 08, 2008

Adrenalinové sporty? Děkuji, já ne. Na to máme jiné experty...

Víte, mám rád pohodové sporty. Poklidný běh, sem tam maraton, meditační ironman. Adrenalinové sporty mi nikdy nic neříkaly. Moje žena je z jiného těsta. Jak je někde nějaký šílený kolotoč jedoucí stokilometrovou rychlostí a nejlépe hlavou dolů, je na něm dřív než holky:-) Nechápu. Jednou takhle zmínila, že by si k narozeninám přála seskok padákem. Tandemovým, pochopitelně. Kde k tomu přišla, netuším. Tož tak přijdou její narozeniny (nebudu prozrazovat kolikáté, protože je mladá jako já), dávám jí krásnou etuji. Čeká šperk. Inu, ženská. V etuji poukaz na seskok. Nevěřila vlastním očím:-) Co následovalo dál si přesně nepamatuji. Řekl bych, že jsem přežil jen o vlásek:-) S obavami pak sledovala rostoucí teploty vzduchu a začátek para sezony. První objednání nevyšlo, rozsypalo se letadlo. Ještě než jsme tam v červnu přijeli, otáčeli jsme v půli cesty na letiště. Pak nebyl čas, den D tak přišel až 7.9. No co vám budu povídat, podívejte se sami:

Optimimus při příjezdu. Nebo spíš obavy?

Ta kombinéza mi prostě sluší, i když je o číslo větší.
Už nácvik na zemi je zábava.
Na památku s rodinou. Co kdyby...
Já už fakt jdu...
Ten můj pilot je úžasný i když spí. Cítím se s ním skvěle...
Opravdu vystupujeme???
Teď už to vím. Lidi můžou létat...
V reklamě říkali, že Taft účes udrží vždy. A teď tohle. Příště si vezmu šátek.
Už jsme tu?
Hladké přistání.
Rozhodně si v příštím životě vezmu pilota.
To je všechno? Nemají v dalším letadle volno???

Víte, nevím co dál. Seskok evidentně nestačí. Nemáte námět na nějaký fakt adrenalinový sport? Bungee jumping je prý nuda. Něco ostřejšího:-) Já sice nehodlám měnit své zaměření na meditační sporty, ale další narozeniny jsou tu dřív, než se nadějeme:-)

Všechna foto ZDE


Můžete se podívat i na video:

neděle, září 07, 2008

BV Jihlavská hodinovka 5.9.2008

Na hodinovku jsme letos vyrazili ve třech, navíc jako po flámu. Pravda, mírně jsem flámoval jen já. Od úterý do čtvrtka jsem absolvoval náročný pracovní program ve Španělsku, doplněný ochutnávkami místních vín, plaváním v moři a pobíháním při východu slunce. Prostě náročné zaměstnání:-) Když k tomu doplníte zpožděný zpáteční let a jeden v Hamburku nepřeložený kufr, je z toho návrat domů v pátek ráno v jednu, což vzhledem k brzkému rannímu vstávání není zrovna odpočinek pro sportovce:-) Terča na tom byla podobně - díky Mistrovství Evropy juniorů ve volejbale se dostala do postele také kolem půlnoci. Pochopitelně nehrála, ale i podávání míčů je náročná činnost:-) Kristýnka doplnila naše družstvo lazarů tím, že si změnila plaveckou tréninkovou skupinu. Jestliže doteď v klidu vydýchávala na čele skupinky mezi nejlepšími, nyní je s přehledem nejhorší a má co dělat, aby stíhala. Lenka díky pracovní cestě do Znojma nemohla startovat vůbec. Tak jsme do Jihlavy svezli aspoň Petra, který si chtěl hodinovku vyzkoušet. Ať má Brno aspoň jednoho odpočinutého zástupce na startu:-). Při odjezdu z Brna ukazuje teploměr 31 stupňů, v Jihlavě je stále nepříjemných 28:-)

V Jihlavě volíme Kristýnku počítačkou kol závodu dospělých a už jdou děti na start své dvanáctiminutovky. Kristýnka si stěžuje, že jí není dobře. Mám na paměti loňský skvělý Kristýnčin výkon, projevuji se jako táta Drsoň a říkám , ať běží. Přejít do chůze může kdykoli. Hned po startu je na Terči vidět, že není ve fyzické formě. Krok je neobvykle těžký. Překvapivě je však v dobré psychické formě - s ničím se nepere, v klidu si běží, ukrajuje krok za krokem. Kristýnka má naopak po prvním kole v očích slzy, nejde to, zvolňuje. Kristýnka někdy ve třetím kole přechází na chvíli do chůze, dokončuje jen se sebezapřením s bolestí hlavy, čelo horké jako při horečce. Terča krouží velmi vyrovnaně, do plánovaných šesti kol jí zbývá pár metrů. Dobrý výkon po náročném týdnu!

Já jdu na start s cílem uběhnout v tom vedru aspoň dvanáct kilometrů. Na nějaké překonávání 14km není ani pomyšlení, 13 by byl skvělý výsledek. První osmistovku běžím tempem na 14km, asi si to chci vyzkoušet:-) Je to však tempo naprosto neudržitelné, klesám s časy osmistovek přes 3:30 pomalu k 3:40. Využívám přítomnosti holek aspoň k pravidelnému podávání občerstvení, mám tím osobák aspoň v pití, zatím jsem nikdy při hodinovce sedm deci nevypil:-) Kousek před cílem je zřejmé, že bych 13kilometrů mohl stihnout, přidávám co to dá a fakt - 13.026 metrů. Od mého nejlepšího výkonu mne dělí devět set metrů, přesto jsem díky podmínkám spokojen. Vlastně jsem překvapil sám sebe, že jsem po půlhodině úplně neodpadl:-) Slušné body, 31. místo ze 60, no přece si nebudu nadávat:-)

Čekáme ještě na vyhlašování vítězů - Terča je třetí, 30m za Andreou. První je atletka, která ještě letos neběžela. Kristýnka je dokonce druhá:-) Kromě medaile jsou dnes i čokolády, holky jsou maximálně spokojené. Jako by doma žádná čokoláda nebyla:-) Ale chápu, tato je extra dobrá, vybojovaná. Co na tom, že Kristýnka posléze zjišťuje, že asi jednu holku omylem zapsali mezi kluky a má být o místečko níž.

Prostě náš rodinný tým podal krásný výkon na hranici momentálních možností. No a v pátek nás mají na Běžci Vysočiny zas. Doufám:-) Prý i s Lenkou:-)

A ještě tabulka:

pondělí, září 01, 2008

BV Vysoký kámen 29.8.2008

Odhadoval jsem, že omezení příspěvků mi u čtenářů jen tak neprojde. No, jakž takž jsem své rozhodnutí psát méně ustál:-) Co jsem však neodhadl byla reakce mých slečen. "To jako nebudeš psát?""Co budeme číst???""Prostě když budeme na závodech taky, tak napíšeš a hotovo!" Hrozné děti.:-) Pravda, závody v dálkovém plavání jsem srdnatě nepopisoval. No přece nebudu psát, že jsem nejčastěji vzdávajícím plavcem, na rozdíl od mé třináctileté slečny, která si v klidu doplavává i v 11 stupních s vodou o malinko teplejší.:-) Na pokračování Běžce Vysočiny vyrážíme celá rodina, což je dobrá příležitost zase něco napsat.

Kristýnka si poslední prázdninový týden vyrazila s dalšími plavci na Vysočinu. Na kolo. Denně 50-70km, přičemž její nejdelší letošní vyjížďka byla tak 10km:-) Vytrvalecké vlohy jsou však zřejmé, všechno ujela:-). A čeká nás na nádraží v Jihlavě, kde ji se zbytkem výpravy šťastně vyzvedáváme před čtvrtou odpolední. Na místě startu jsme o pár minut později, tedy poněkud brzy, závod samotný startuje o půl šesté. Pochopitelně si od Lenky vyslechnu dlouhý seznam činností, co všechno užitečného by mohla dělat místo planého čekání na start.Běží taky. S dorostenci coby příchozí čtyři kilometry. Soudě podle energie by však měla být přihlášena na hlavní závod.:-) Terča vidí Andreu a vymýšlí taktiku, jak ji porazit. No, na kopcovité trati půjde porazit holku z Vysočiny jen těžko. Přece jen Terča mimo volejbalové tréninky prakticky neběhá. Andrea zjevně ano. Ale zkusit se to může:-) Kristýnka smutně vzpomíná na své loňské slavné vítězství, dnes je tu Natálie a to věstí pro naši plavkyni špatné body. Nevadí, Kiki, po týdnu na kole máš u mne body jen za odvahu postavit se na start!:-)

Hlavní závod startuje před dětskými, vybíhám jako první na svoji oblíbenou trať. Oblíbenost však není daná profilem, ten mi vůbec nesedí. Líbí se mi však běh hlubokým lesem, kousek podél dálnice, která se pak podbíhá, o kus dál pak přebíhá po polozapomenutém mostě. Kontrast spěchající dálnice, na níž trávím víc hodin než během s klidem lesa vytváří velmi zajímavý zážitek. Jakýsi obraz doby. Tož si tak běžím, kochám se a najednou koukám, že jsem skoro sám. Zajíci vepředu, mladíci 60+ to dnes nějak flákají a jsou kus za mnou. Já jsem v jakési mezeře, což znamená jediné, není motivace se hnát:-) Jo, loni s Hejkalem, to byl souboj na ostří dechu:-) Běžím si, kochám se a záludně si přeji, aby někomu přede mnou došel dech. Ať mi to vrátí trošku motivaci:-) A taky jo, pomaličku se přibližuji ke dvojici běžců, kteří normálně bývají daleko přede mnou, na Vysokém kameni dokonce jednoho předbíhám, mne dobíhá někdo zezadu, jsme taková nesourodá trojička. To se mi před seběhem hodí, málokdy se donutím běžet z kopce rychleji. Dnes to zkouším, chvilku i skupinku vedu, vzápětí se ukáže, že na lídra skupinky nemám, naopak běžec, který mne doběhl, vypadá poněkud vysíleně. Je tu cíl - daří se mi uhájit druhé místo ve skupince. Čas 1:05 je kupodivu vcelku srovnatelný s loňským , kdy jsem však soupeřil s Hejkalem o každý metr tratě. No snad se mi po prázdninovém lenošení nevrací forma:-)

Průběh závodů holek se dozvídám jen z popisu a z vyvěšených výsledků. Terča se s kopcovitou tratí poprala krásně, doběhla vteřinku za Andreou. Už zase:-) Já vím, je mnohem příjemnější dobíhat vteřinku před než vteřinku za. Ale není všem dnům konec:-) Kristýnka po náročném týdnu potvrdila, že není žádné ořezávátko a závod doběhla v podstatě v loňském čase. Dobrý!:-) Co na tom, že Natálie umí tuto trať mnohem rychleji. Nejsme žádní atleti:-) Pro Lenku byl závod taky evidentně těžký - kopce, dorostenci pochopitelně utekli už na startu... Doběhla však ve slušném čase, pravidelné ranní běhy, ač kraťoučké, začínají učinkovat. Jsme prostě sportovní rodina:-) Jen mne trochu bolí nohy. To je asi věkem:-)