úterý, května 27, 2008

Týden 21/2008 19.-25.5.2008

Nějak mi to trénování nejde. Tak jsem se rozhodl trošku relaxovat na závodech. Třeba odkoukám od lepších jak na to:-)
Pondělí - 0-0-10 Prší. Jdu si oběhnout Holednou. Možná proto, že se snažím utéct před dalším náporem deště je čas slušný - 48:08.
Úterý - 1,6-0-0 Ráno si jdu zaplavat. Mám jen 45 minut. Zjišťuji, že voda je stále mokrá a já nejsem dřevo. Tělo mi docela klesá pod vodu:-) Odpoledne prší, tak je chvilka posilování.
Středa - 0-0-11,83 LBP Obřany. Kupodivu neprší, ale ty kaluže stojí za to:-)
Čtvrtek - 0-0-0 Volný den. Z pracovních cest se vracím sice rozumně, ale víte... prší:-)
Pátek - 0-0-15 BV Stonařov. Té mé mladší slečně to tak krásně běhá...
Sobota - 1-39,2-0 Ráno plavání Bratislava. Té mé starší slečně to tak krásně plave... Odpoledne neprší! Jedu na kolo, jen kolem přehrady. Zapomněl jsem si cyklocomputer, ale mám Garmina. Doma zjišťuji, že mi to jelo neobvykle rychle - nejlepší čas na této trase, pěkný průměr.
Neděle - 0-15-0 Přiznávám si, že jsem utahaný. V rámci regenerace jedu s holkama na Kofolu. Pohoda:-)

Počet

Km

Čas

Běh

3x

37

2:56

Plavání

2x

2,6

1:07

Kolo

2x

54

2:19




6:22

Zhodnocení: Objemově nic moc, ale mně se týden líbil. Na to hnusné počasí vlastně skvělé - samé závodní dobrodružství. Kristýnka poprvé zaplavala trojku pod hodinu, tak máme i rodinné výkony. Příští týden je Grafilit, hodně se těším. Přál bych si teplotu přes třicet stuňů, sluníčko, prostě pohodový triatlonek. Výkon zřejmě nebude nic moc, tak si aspoň užít teplíčko a atmosféru. Doufám, že to vyjde!

neděle, května 25, 2008

Pohár Ľadových Medveďov 24.5.2008

Pamatujete si na počasí tohoto týdne? Déšť, chladno, s bídou odpovídající dubnu. Přesto je v kalendáři druhá polovina května. Český pohár dálkového plavání začíná závodem v Bratislavě. Kristýnka se těší, já jsem tři týdny přihlášen. Podle zpráv z webu má voda na Zlatých píscích 19 stupňů. Zní to jako marketing:-) Připadám si hodně unavený po páteční patnáctce ve Stonařově. Máme jet do Bratislavy? Nakonec jedeme celá rodina.

Právě sobotou se láme charakter počasí na Moravě. Po přejetí slovenské hranice je na teploměru 20 stupňů. Necítím se dobře, na benzínce si dávám kafe a uvažuju, že nechám plavat jen Kristýnku. Maximálně kilometr, vždyť ta voda musí být studená jako loni na Pastvinách. Ale to už jsme na místě startu. Sluníčko smaží, zkouším rukou vodu - je překvapivě teplá. Odhaduji dvacet stupňů. Mají tu nějaké vyhřívání? 20,1 stupňů je i výsledek oficiálního měření. Jasně, kus od břehu po promíchání bude voda studenější, ale přece jen to nebude zimní plavání. Nakonec se rozhoduji také plavat. Vědom si svých asi pěti odplavaných kilometrů za uplynulý měsíc a nedobrého stavu těla sice měním předem nahlášenou trojku na jedničku, ale poplavu. Start jedničky je v poledne, deset minut po nás odstartuje i trojka a pětka. To bude pěkná mela, až mne budou předplavávat:-)

Start! Nechávám náskok dětem přede mnou a rozvážně se vrhám do zahraničních vln. Docela mi to plave, za chvíli jsem těsně za dvěma holkama na čele:-) No, já vím, na mne moc rychlé. Zpomaluje mne chladnější voda nad hloubkou, těsně u první bójky mne předplavává trojice plavců. Rovný úsek kolem ostrova je teplotně pohodovější, voda není promíchaná, je příjemně teplá. Plavání však přestává být pohoda, je vidět, že jsem toho za minulý měsíc moc nenaplaval. První mizí v nedohlednu, následuje zase plavání přes hloubku. Prostě studenější voda. Raději moc nekopu nohama, no znáte ty moje plavecké křeče. Bolí mne hlava, ale těch pár metrů už snad doplavu. Dostávám se ke břehu, žene se přede mne čelo hlavního závodu. Uhýbám jim z cesty a najednou zjišťuji, že ač jsem deset metrů od břehu, pode mnou není víc jak dvacet centimetrů vody. Někdo přede mnou vstává a skáče do hlubšího místa, já se radši odstrkuji rukama, abych nevyšel z rytmu:-) Za chvilku jsem šťastně v cíli. Vstávám a jsem překvapivě v pohodě. Žádný třes, žádná velká únava. Škoda, že se neplave dvojka, jedno kolo bych ještě zvládl:-) Jdu se převléci, teple oblečen se vracím k vodě a vyhlížím Kristýnku. Je překvapivě těžké ji mezi plavci rozeznat, přestala při nádechu zvedat hlavu, prostě se mezi ostatními více ztrácí. Nicméně přece jen její osobitý styl rozeznávám při plavání do třetího kola. Na tempu už je vidět, že i ona se moc přes zimu neotužovala. Přesto plave do třetího kilometru před 12:48, což znamená dva kilometry za skvělých 38 minut. To se tolik zlepšila? To vypadá na trojku pod hodinu! Víte, plave si už jen dvakrát týdně. Její plavání jsem považoval za udržovací a ona se přitom pořád zlepšuje. Nedávno na bazénu uplavala na tréninku za 30 minut 1.750 metrů. To už je krásný výkon! Prostě je to moje basketbalistická šikulka. Ve třetím kole už střídá dva záběry kraul a prsa, což je její odpočinkový styl, když už nemůže, cíl je tu však ve fantastickém osobáku 58:09. Jasně, vyměření trati asi není ideální a nějaký ten metr tam zase chyběl. Ale to nic nemění na jejím skvělém výsledku. A vlastně i mém - nejen že nejsem poslední, ale dokonce jsem v první půlce výsledkové listiny na kilometrové trati. A svoji kategorii Masters D jsem dokonce vyhrál:-)))))

Fotit plavání mobilem nejde. Tak jen důkaz, že jsme tam byli. Čepice patří Kristýnce:-)

Kristýnka je přece jen zničenější než já, převléká se, mne zatím oslovuje slovenka Eva s tím, že mám prý pěkný blog a proč jsem neplaval delší trať. No, proč. Na víc jsem dnes neměl:-) Je zvláštní, že kamkoli dorazím, je tam někdo, kdo mne čte. Aby se jeden bál, že nikde nebude inkognito:-) Každopádně zdravím i slovenské čtenáře:-) Ale to už rychle mizíme na jídlo a něco teplého. Po půlhodině je i mé slečně fajn a pochvalujeme si, jak ta plavecká sezona pěkně začala. I voda krásně teplá. No pohoda. Těšíme se na příště!

sobota, května 24, 2008

BV Stonařovské aleje 22.5.2008

Od Paříže mi to vlastně pořád neběhá. Tak to ani nemá cenu trénovat. Raději jezdím po závodech:-) Ten další z Běžce Vysočiny byl poněkud náročný na organizaci - v pátek dopoledne po jednání v Chropyni spěchám do Brna, vyzvedávám obě holky, jedeme do Jihlavy, kde je nechávám v obchodě, jdu na jednání v Jihlavě no a pak si vyzvedávám v obchodě slečny a jedeme do Stonařova. Krásně zorganizováno a jsme tam vlastně brzy:-)

Rozběháváme se obvyklou trasou, je rozježděná od náklaďáků. Asi se běží jinudy, taky jo, od stadionu na druhou stranu. Dvě nemilá překvapení - trať dospělých je zkrácena o jedno kolečko nahoře v lese, tedy o pět kilometrů. Z dvacítky je patnáctka. Škoda. V tom lese je moc hezky. Ještě nemilejší je, že starší a mladší žačky běží stejnou trať. Bude tu sesterský souboj, lítají emoce, no mám to dnes těžké:-) Prý jak to dopadne? No, jak. Mladší Terči to poběží líp. Snažím se Kristýnce vysvětlit, že to není důležité, úplně se mi to nedaří. Mám štěstí v tom, že startuji jako první. Můžu tedy zmizet z emocemi nabitého fotbalového hřiště:-) Míjím cedulku s dětskou obrátkou. Má být 1km, Garmin říká o 150 metrů víc. To bude Terča nadávat, má raději kratší tratě:-) Můj plán je dnes se moc nehnat, zítra totiž jdeme na plavecký závod. Dodržovat plán se mi daří až skoro k zámečku. Jenže pak vidím, že ti přede mnou nemůžou a trochu zrychluji. V lese se pak zapomínám a prostě si běžím. Je tu vlhko, ale ne takové kaluže jako ve středu v Obřanech. Prostě krásný starý les vonící jehličím a vlhkem. Nabíhám na lesní asfaltku a vidím, že mne pronásledují opatovští padesátníci. Asi mne předběhnou jako minule:-) A přede mnou běžec. Nějak nemůže. No znáte to, dohnat, předehnat:-) Zavěšuje se za mne, mám po flákání. V seběhu zpět mi stačí, na rovince však pořád mám rezervu a utíkám mu. Dokonce se blížím k Františku Stokláskovi. Jak běhávám pomalu, dlouho jsem ho neviděl:-) Stihnu ho předběhnout? Stoupání končí, teď už bude jen seběh. V tom je František lepší. Takže před domácím obecenstvem zase porazí o dvacet let mladšího chlapa:-) V cílové rovince mi fandí holky, emoce z jejich vzájemného souboje se zdají být zažehnány. No prostě hezké páteční odpoledne.

Přece jen je chladněji, jdu se rychle k autu převléci. Tam zjišťujeme, že jedna z žen čte můj blog. A ptá se holek, která je která:-) Mně však není moc do řeči, nemůžu najít věci na oblečení:-) Po přeházení celého auta se mi daří být v pohodě. Jak dopadly holky? Terča odběhla skvěle, druhé místo, zase 9,5 bodu. Kristýnka trochu ztratila motivaci poté, co nemohla Terču udržet. Ale i tak má bronzovou medaili. Jsou to prostě moje šikovné závodničky:-)

Stříbrná medailistka:-)

A bronzová medailistka:-)

A jak hodnotit můj výsledek, doložený záznamem? Pořád to ještě není ono, ale je tu vidět jisté zlepšování. 30. ze 46, to beru. Stejně tak 7,2 bodů už je docela slušné. No a jednou jim to všem ukážu. Na podzim? Nebo jindy:-)

čtvrtek, května 22, 2008

LBP Obřany 21.5.2008

V tomto období by s ohledem na blížící se triatlonový vrchol sezony asi bylo lepší, kdybych jezdil na kole. Jenže jezděte v dešti. Já jsem jezdec do hezkého počasí:-) No prostě jsem se ve středu vypravil na další běžecký závod LBP do Obřan.

Pěkně si pochvaluji, jak se mi daří odjet od domu včas, zabočím do Obřan - neprůjezdná fronta aut, opravuje se silnice a semafory nestíhají. Navíc se to skoro nehýbe. Co teď? Po čtvrthodině čekání, kdy jsem ujel možná dvě stě metrů, se čas startu nebezpečně blíží. Po vzoru ostatních běžců parkuji v boční uličce a běžíme spolu s Jurajem na místo startu. Dorážíme včas, nicméně se dozvídáme, že start se kvůli zácpě o půl hodiny posouvá. Nemusel jsem mít auto s věcmi tak daleko:-) Navíc jsem od auta odběhl v botech, ve kterých jsem nechtěl běžet. No co už. Aspoň že neprší. Obřanská trať je letos malinko změněná - start/cíl se posunul kousek ke konečné tramvaje, celkově to je delší. Přiznávám se, že jsem čekal spíše posun opačným směrem:-)

Už je tu start, probíháme asfaltku a běžíme vstříc kalužím a blátu. Z mladické nerozvážnosti se rozhoduji zkusit běžet kousek za Vlastíkem, kupodivu to dnes jde. Asi je z formy:-) Radost mi kalí až na třetím kilometru rozvázaná tkanička, ztrácím možná patnáct vteřin a mám rozhozené tempo. Aspoň bude na co svést špatný výsledek:-) V protisměru se objevuje Dan, mezi kalužemi je těžké udělat mu místo, uhýbám způsobně do lesa. Vyhnout dalším skupinkám je ještě těžší, ale už jsem na obrátce a vidím, že mám na všechny pěknou ztrátu. I Vilma mi dnes utíká. Přede mnou velká mezera, ztrácím trochu motivaci se trápit. Vracím se mezi kalužemi zpět a překvapeně zjišťuji, že se přes pomalé tempo k Vilmě a další ženě přibližuji. Dávám si za cíl je předběhnout, jsou to také soupeřky:-) Doběhnout je mi však dnes dělá docela problém, daří se až skoro před cílovou rovinkou. Vilma se otáčí, zda nejsem ženská, když zjišťuje, že ne, zrychluje jen malinko, jinak by mi jistě utekla:-) Střihneme si tedy finiš na asfaltce, ve kterém mám stejně jako minulý týden o chloupek více sil. Zase jsem v cíli běžeckého závodu, jestli já nakonec nejsem běžec? :-)))

Výsledný čas na 8,825km dlouhé trati (délku Garmin vcelku potvrdil) je 40:03. Žádný zázrak, ale z odstupu za Danem je vidět mírné zlepšení oproti minulému týdnu, což se projevuje i v malinko lepších bodech - 61,4. Pořadí 76. z 136 i v kategorii 11. ze 16 jsou také známkou mírného zlepšení. Hlavně pocitově to však bylo mnohem lepší. Jak je vidět i ze záznamu tepovky, tělu se nechce ani ve finiši do velkých tepů (max 163), ale už mi tak netuhnou nohy. TTD si můžete prohlédnout zde, protože to s Gaminem neumím, je to včetně zpáteční cesty k autu:-) Třeba se dostanu zase do situace, kdy tuto trať proběhnu rozumným tempem. Řekněme místo dnešních 4:32/km za 4:15. Uvidíme:-)

úterý, května 20, 2008

Týden 20/2008 12.-18.5.

Minulý víkend jsem v sobotu běžel Jihlava-Třešť. V neděli pak kousek na kole, do tohoto týdne jsem přes nevelkou zátěž uplynulého víkendu vstupoval poněkud znaven...
Pondělí - 1,4-38-0 Ráno plavání, na víc než 40 minut ve vodě není čas. Odpoledne kolo, počasí nic moc, navíc jsem nějaký utahaný, původně plánovanou kopcovitou padesátku zkracuji na 38km.
Úterý - 0-0-0 Volno. Mám pocit, že ho musím zařadit.
Středa - 0-0-9,6 LBP Anthropos. Stejně je škaredě, na kolo bych nevyjel.
Čtvrtek - 0-15,4-7 Vyjíždím na kolo, nad přehradou obrovský mrak, jedu jen přes Kohoutovice zpět domů. V Jundrově pořád neprší, vyrážím na krátký běh. Mám novou hračku - Garmina 305. No, já vím, sedmička v denní variatně sedm kilometrů nemá. Ale že mi Garmin naměří malinko pod 6 jsem fakt nečekal, na MypMyRun jsem naklikal víc:-) No, píšu z nostalgie 7km a zamyslím se nad tím, jak délky zreálnit, když už mám to měřidlo.
Pátek - 0-0-0 Chci jít plavat, nedaří se najít časovou skulinu, nechtěně volný den, protože odpoledne odvážím rodinu na kroměřížsko a jedu se zaregistrovat na Mamuttour do Přerova.
Sobota - 0-151-0 Mamuttour. Od Garmina jsem si nevzal hrudní pás a špatně mačkám stopky, tak nebudou žádné hezké grafy. Převýšení měří Garmin zoufale - prý 2058m. Jó, kdyby to tak ta trať měla, to bych si pískal:-)
Neděle - 0-0-0 Ráno se mi nic nechce, odpoledne leje jako z konve. Neplánované volno:-)

Počet

Km

Čas

Běh

2x

17

1:19

Plavání

1x

1,4

0:40

Kolo

3x

204

7:49




9:49

Zhodnocení: Týden se třemi volnými dny tu dlouho nebyl:-) Objem nijak závratný, s Mamutem jsem však hodně spokojen, takže dobrý. Překonal jsem jarní bod zvratu - mám najeto víc než naběháno. Zatímco 990 naběhaných km je slušných, 1064 km na kole není žádný závratný objem. Uvidíme, zda na podzim přijde den, kdy zase bude naběháno víc než najeto:-)

neděle, května 18, 2008

Mamut tour 17.5.2008

Letos bohužel nebudu moci na Sudety tour, logicky se nabízel Mamut jako jakýsi cyklistický test, jak to letos bude na kole odsýpat. Původně jsem chtěl jet dlouhou trať (215km), nicméně nakonec nejel Radek a ostatní známé tváře se rozhodly pro krátkou (135km). Když i předpověď počasí věštila deštivo po 14 hodině, rozhodl jsem se jet kratší variantu. I když ono se dá rozhodnout až na trati:-)

Prezence v pátek večer v pohodě, jen mi brání jet s vlastním čipem, ač byla možnost při registraci zadat jeho číslo. No, to je vlastně fuk. V sobotu nějak nemůžu dospat a dojíždím k přerovskému výstavišti dost před sedmou ranní. Brána zavřená a to se prý má parkovat vevnitř. Nacházím si krásné místo pár metrů od výstaviště a až když mám složené kolo tak zjišťuji, že jsem prostě do areálu měl vjet jinudy, za chvíli přichází i organizátor a ostatní přijíždějící už naviguje. No já už přeparkovávat nebudu:-) Na místě startu na náměstí jsem coby dup, sedám na lavičku, nikde žádná známá tvář. A už je čas řadit se do koridoru. Můžu být i klidně vzadu, prý se naostro závodí až za Přerovem. Jenže vepředu svítí sluníčko, kousek se procpu a můžu se ohřívat. Všichni prý vidí mne, já nikoho:-)

Start - z řečí o volné jízdě po ceduli Přerov moc nezbývá, zaváděcí auto asi jede dost ostře. Peloton si to mastí skoro čtyřicítkou, já v něm. V jednom zúžení tak tak míjím idiota, který si z nějakého důvodu jede zvolna desítkou a ještě čučí kamsi do prázdna. Já mám štěstí, těm kus za mnou už chybí a je tam pád. Ach jo. Navrhuji tomu pitomci zabavit kolo a dát ho na černou listinu, aby se už nikdy nemohl zúčastnit žádné organizované cyklistiky, takhle zbytečně ohrožovat zdraví jiných!!! Teď však musím hledat nějakou rozumnou skupinku, balík se začíná samozřejmě trhat. Když se konečně jedné chytám, zdá se mi být tempo docela vysoké, skoro nestačím, musím se hodně koncentrovat, abych na zatáčkovité trati a rozbité silnici někoho neohrozil jako ten magor před pár kilometry. No, jedu krátkou, tak můžu jet i vyšší tempo, ne? Aspoň po první kopec. Navíc skupinku organizuje jedna z Vinohradských šlapek a to je solidní firma, o důvod víc proč chvíli vydržet:-) Slavkovské stoupání neznám, trochu mne děsí, když vidím prudkost kopce u značky šest kilometrů po vrchol. Jsem snad v Alpách? Ne, stoupání polevuje, konečně se vydýchávám a dávám trošku dohromady. Od šlapky vedle se dozvídám, že má dlouhou pauzu a letos má najeto jen dvě stovky kilometrů. Je to však zkušený cyklista, nahoře organizuje skupinku, nutí nás greenhorny ke krátkým špicím, svištíme si hodně nad 40! Nestačím zírat. Přichází klesání, v něm střídáme taky, rychlost stoupá nad 60, přestávám s převodem 53x14 stíhat. Neměl jsem v mládí na kole 54x11? Kdybych tu tak měl své staré kolo, nejlépe i s tehdejší formou!:-) Naštěstí klesání zvolňuje, jsem stále ve skupince. Projíždíme první občerstvovačku na 50.km, kde však není pití, já už mám skoro vypito. No aspoň nebudu mít v žaludku žábu, třeba mi na další dají napít nebo zastavím v hospodě. Vždyť o nic nejde:-)

Stoupáme do druhého kopce, v klidu si odpočívám, tady mi nikdo neujíždí. Nahoře zjišťujeme, že naše organizační šlapka kvůli křečím odpadla, disciplína ve skupince uvadá. Zdánlivě. Sjíždí se chumel a je to tu zase. Intervaly střídání sice nejsou ideální, trať však zase klesá a mně chybí převody:-) Držím se zuby nehty a toužebně vyhlížím Odry, tam má začít další stoupání. Že bych projel špicí bez střídání? Už nemusím, Odry jsou tu, 70km za námi, průměr 30,7. Dobrý:-)

Stoupáme do třetího kopečka krásnými serpentýnkami, kochám se, vydýchávám. Já ty kopce dnes miluju, žádná velká stoupání, všichni se plouží, můžu odpočívat. Nahoře už je skupinka rozbitá, vyjíždím skoro na čele se zbylou šlapkou a povídáme si. Disciplína v tahu, cítím se skvěle, mraky nikde, že bych jel dlouhou trať? Disciplínu nám vrací velmi zvláštní závodník. Jede na horském kole s hladkými plášti, od začátku je s námi. V klesání sjíždí naši dvojici, přidáváme se. Jsme trochu nesourodá trojka, přesto se nám daří dojet větší skupinku před námi. Ve větší skupince zase stoupá tempo, přestože je vidět, že někteří se jen tak tak drží a někteří by mohli být i víc vpředu. Snažím se pravidelně střídat, určitě však někteří jezdí delší špice. Podle kilometrovníků hledám očima buffet, zrovna když jsem na čele, tak je tu nápis, že už jen 100metrů. Velitelsky křičím, že zastavujeme. Asi mám autoritu, či ostatní mají taky žízeň, všichni stojí:-) Pijeme, doplňujeme zásoby a já se trošičku vzdaluji - hlavní důvod mého křiku byl, že se mi chce na malou:-) Od buffetu odjíždím v první čtveřici, v ní z nás nejvíc na krev jede mladá žena. Ptám se jí, zda ještě jede o umístění. Prý ne. Ale dře fakt naplno, to já neumím:-) Dojíždí nás ještě druhá skupinka od občerstvovačky, je nás k desíti. Za Lipníkem čeká ještě čtvrtý kopeček, takové miminko. Kochám se, kochám a najednou koukám, že mi nikdo nestačí. Tedy, s jednou vyjímkou. Helena - jméno zjišťuji až z výsledků - stoupá se mnou. Vlastně nejen stačí. Před vrcholem dojíždíme dvojici před námi, ona je docvakává (čti ujíždí i mně), já si volně točím nohama a čekám na zbytek skupinky. Zase se nabalujeme jako hrozen, dojíždíme i trojici s Helenou. Blížíme se k rozdělení tratí. Mám za sebou víc jak stovku kilometrů slušnou rychlostí a cítím se skvěle. Mám odbočit? Láká mne sice vystoupat na Tesák z neznámé strany, ale dál už znám Hostýnské vrchy na kole velmi dobře. Dnes mne víc láká zjistit, jestli vydržím ve skupince až do cíle. Jedu krátkou, přestože z naší skupiny odbočuje na dlouhou borec na mtb a za ním i další. Někdy příště. Mažeme k Přerovu, začíná mi opět docházet kyslík. Část silnic poznávám z Bečvomana, procvakáme si zuby na kostkách, motáme se technickou vložku v Prosenicích, to už musí být cíl za rohem! Dojíždíme ještě nějaké cyklisty před námi, pamatuji si je, kdesi na začátku jeli s námi. Nevěrníci:-) Skupinka střídá, tempo trochu uvadá, fyzicky pořád v pohodě stíhám, je však pro mne těžké udržet stálou koncentraci a sledovat všechny okolo. Naštěstí je cíl blízko. Na značce 500m do cíle začínají někteří spurtovat, to nemám zapotřebí:-) Dojíždím v pohodě do cíle a cítím se skvěle. Cyklocomputer hlásí 136,2km průměrem 29,4! Hezký.

Potřesu si rukou s členy mojí skupinky a ... jedu se projet na kole. Jen si tak protočit nohy Přerovem. Víte, mám k tomuto městu zvláštní vztah. Vztah se utváří k různým městům, které člověk navštíví. Můžu klidně říci, že mám raději Kolín n.R než Frankfurt, či Řím než Londýn. Přerov není nějaké skvostné město, ale můj vztah k němu je docela silný. Ani ne proto, že jsem se tu narodil, to si nepamatuji:-) A vlastně jsem odjakživa brňák. Ale prožil v Přerově pár dnů jako kluk na prázdninách. V tomto železářství jsem si koupil svůj první nůž - krásnou rybičku. Vzpomínám si na Františka Venclovského, jak na vodě vozil na zádech dvě děcka. Tady na tom rohu byla mlékárna, tady zelenina. Vybavuji si chuť možná prvního melounu, který jsem kdy jedl. Taky si vybavuji jednu dětskou kamarádku. Dá se říci první lásku? Jednou jsme se šli koupat do Bečvy, zapomněla si plavky. A tak z toho byla pod babiččiným dohledem první nuda pláž:-) Dům, kde babička bydlela je opravený. Nová okna i fasáda. Ale tam, na dvoře, jsou snad pořád stejné sušáky na prádlo. Na nich jsem měl pověšený úžasný bunkr z dek a v něm... To je tajemství. Moje Terča dostala první pusu ve školce, ve švédské bedně. Dnes ty děti neumí stavět bunkry:-)

Ještě stále melancholicky naladěn se potkávám s Ječmínkem. Probíráme triatlony a jiné důležité věci. Potkávám i Milana a nabírám od něj jako obvykle spoustu optimismu:-). Jak vlastně hodnotit Mamut tour? Podle Starobrnotour se zdá, že jsem se za týden zlepšil:-) Na delší trati menší odstup za vítězem, lepší průměr. 78.místo ze 113 na této trase, 21. ze 30 v kategorii. Osm minut za Milanem, osm minut před Ječmínkem. No, možná jsem jel dnes rozumněji než v Brně. Trať Mamuta je rozhodně mírnější než Starobrno, měl jsem i štěstí na dobré cyklisty ve skupinkách, dnes jsem nejel ani metr sám. Asi začínám umět jezdit na kole:-) Takže prostě dobrý. Jsem spokojen:-)

Mamut se mi přes místy rozbité silnice (ty jsou na Starobrnu možná ještě rozbitější:-)) docela líbil. Jenže, víte, nedávno se mi zdálo o tom, že jedu na kole. Stoupám krásným listnatým lesem, všude klid a mír... Vím přesně, co to je za stoupání. Závora ze Sudettour. Nádherné stoupání. Snad ho ještě někdy budu moci jet. A třeba v lepší formě než dnes. Taky doufám, že se pořadatelé Sudet a Grafilita rozejdou v termínech a já nebudu řešit těžké dilema jako letos:-)

čtvrtek, května 15, 2008

LBP Anthropos 14.5.2008

Sice mi to teď neběhá, ale to neznamená, že se nemůžu občas proběhnout. Třeba na závodě Letního běžeckého poháru. Vymyšlené jsem to měl náramně - před závodem se projedu na kole a svůj nedobrý výkon svedu na cyklistiku. Co čert nechce, odpoledne na obloze mrak jako drak, chvílemi prší. Na kolo nejdu. Výmluva padá, jdu na závod odpočinutý:-)

Dnešní závod je už druhý v pořadí, první byl v termínu Starobrnotour. Jenže byl mimo Brno, na prezenci je spousta běžců, kteří přišli letos poprvé, vše se protahuje, start je se čtvrthodinovým zpožděním. Ztuhly mi rozběhané nohy, mám výmluvu:-) Na startu jsem relativně vepředu, v první zatáčce jsem na nepříliš vhodném vnitřním okraji, dav 150 běžců se mne snaží natlačit na zaparkované auto. Jenže já mám přes 80kg, průměrný běžec 60 i s postelí, není až tak snadné mne posunout, přežil jsem:-) Dál už můžu jen sledovat, kdo mne všechno předbíhá. Sváťa, Standové, uzdravený Vlastík. No, normálka. Když mne předbíhají i Lenka, toho času kojící matka a Vilma, o pět let starší cyklistka, tak si říkám, že by to mohlo stačit, přidávám a snažím se jich držet. Moc to nejde:-) Novinkou letošního ročníku je přesné změření trati, první rovinatý kilometr za 4:24 ukazuje, že to dnes nebude žádná sláva, čekají kopce. V nich přece jen dobíhám ženské, to je tak vše. Mne dobíhá čerstvý Pavel Tyleček, pohotově s ním domlouvám, že mu přenechám vítězství ve vzájemném souboji výměnou za příště. Souhlasí, tak ho pouštím dopředu:-) Kopec zpět už mi jde líp, předbíhám Vilmu, přece jen to je víc cyklistka a těším se, jak napálím rovinku podél řeky. Nicméně nohy tuhnou, napálení nechám na jindy. V závěru vyklusávající povzbuzují Vilmu, ta přidává. Zjišťuji, že mi zbývají jakési trošky sil a uhájím si svou bezvýznamnou 89. pozici ze 145 dokončivších. V kategorii 18 z 23. Výsledný čas 29:05 nakonec není na této trati nejhorší. V týdnu po Moraviamanu a Grafilitu už jsem zaběhl i hůř:-) Přeměření ukázalo, že trať nemá 6,6, ale jen 6,3 km. Mé tempo tedy nebylo pěkných 4:24, ale průměrných 4:37. Z nostalgie nechávám v historické tabulce hezčí hodnotu:-)

úterý, května 13, 2008

Týden 19/2008 5.-11.5.

Minulý víkend jsem běžel Brněnský půlmaraton, v tomto týdnu jsem chtěl zase malinko přidat kola a začít plavat. Jedno bylo jisté - čas nebude:-)
Pondělí - 0-0-10 Vracím se domů poměrně pozdě, na kolo to už není, jdu se proběhnout. Holedná 53:28. Neběhá to.
Úterý - 1,5-39,2-0 Ráno jdu plavat a pocitově je to skvělé. Možná tím, že jsem po dlouhé době vytáhl ploutve:-) Odpoledne se na kratší kolo dostávám, kolem přehrady za 1:32. Docela zábavná jízda, chvilku se se mnou po rovince honil nějaký mladík, v kopci z Bitýšky mu však došel dech či co:-)
Středa - 0-0-7 Tak mne tak napadlo, že bych mohl zítra zkusit Starobrno. Z práce jdu poměrně pozdě, před vyzvednutím čísla na Starobrnotour stíhám jen uběhnout skorosedmičku za 34:08.
Čtvrtek - 0-126,4-0 Starobrnotour. No taky jsem na kole dojel tam a pak domů.
Pátek - 0-15-0 Kolo. Jsem fakt důslednej, že? :-) Ve skutečnosti jsem se jel jen projet s holkama na svém krosovém speciálu:-) Oproti minulé vyjížďce žížalky docela zrychlily. Možná je to tím, že se mezi sebou honily:-)
Neděle - 0-50-0 Ty manželky jsou hrozné, furt něco potřebují a já nemůžu sportovat:-) Nakonec se na kolo dostávám, víc jak padesátku za 2:06 bych stejně neujel, nějak jsem po včerejšku unaven.

Počet

Km

Čas

Běh

3x

32

2:38

Plavání

1x

1,5

0:45

Kolo

4x

231

9:22




12:46

Zhodnocení: Kolo jakž takž, běh nic moc, plavat jsem se moc nedostal. No, nejsem profík, nemusím plnit plány. Třeba i z tohoto půjde nějaký triatloneček dokončit:-)

pondělí, května 12, 2008

Běžec Vysočiny - Jihlava - Třešť 10.5.2008

Na závody Běžce Vysočiny Terču nelákám. Mívá v pátek odpoledne trénink. Jenže v Běžci jsou i některé závody, které se konají v sobotu. Jihlava-Třešť je závod velmi pěkný, jen náročný na logistiku. Dětské závody začínají v devět v Třešti, dospělí vybíhají naopak z Jihlavy, naštěstí až v deset. Vyrážíme celá rodina.

Po příjezdu do Třeště čeká na Kristýnku velké překvapení - hned u prezentace dostává krásný pohár a cenu za třetí místo v loňském Běžci. Slečna má hned dobrou náladu a prohlíží si pohár ze všech stran:-)

Dětské kategorie jsou rozděleny na podkategorie po dvou letech. Prostě aby se více využili stupně vítězů. Docela dobrý nápad, jen těch dětí není tolik, kolik by si tento závod zasloužil. Tedy přeškoláky místní maminky hrdě přivedou. Se školáky je to horší. Terča ve své kategorii soupeří s dvěma holkama a mimo soutěž se třemi kluky. Čekám s odjezdem do Jihlavy až po jejím závodě a jsem svědkem krásného vyrovnaného výkonu. Terča rozumně rozbíhá až na pátém místě a pak si pěkně běží, přidává, mezi holkama druhá, prvního kluka skoro doběhla. Fakt dobrý. Pro pořadí mladších žaček se musí pořadí spojit dohromady s dalším během, Terča by na stupních vítězů byla i celkově. Navíc získává 9,2 bodů, takový obrovský bodový nášup mně nikdy nedají, fňuk:-)
Terča na trati. Z fotek to není úplně vidět, běhá krásně lehoučce. Po kom to dítě je? :-)

Druhé místo, paráda, gratuluji! Třetí holka už je asi na obědě:-)

Ale to už se ženou mizím do Jihlavy, kde jsem deset minut před mým startem. Uteče mi tak krásné druhé místo Kristýnky, která je však po náročném týdnu trochu unavená, takže jakýsi odstup za vítězkou tam je. No ale přece nebudeme basketbalistku srovnávat s atletkou, že. Prostě skvělý.
Další druhé místo. Gratuluji! Starších žaček moc nechodí, Kristýnka se dokonce ujala vedení v celkovém pořadí :-)

Já na stupně vítězů rozhodně pomýšlet nemůžu, běžecky to stále stojí za houby. Vybíhám z Jihlavy na náročnou trať, která by se dala stručně popsat 7km do kopce, pak 2 km rovinka zakončená stoupáním, prudké klesání do Třeště a koho nebolí nohy, může si Třeští skoro kilometr finišovat. Tento závod jsem běžel jen předloni, tedy v době nepříliš běžecké. Přesto mi dnes stoupání přichází nějak těžší a to se dokonce snažím běžet volně, kousek nad maratonskými tepy. Asi ty kopce vyrostly:-) V lese pak vezmu zavděk třemi dobrodinci s vodou, v klesání mi definitivně tuhnou nohy. Předbíhají mne i borci kategorie 60+, v Třešti se přede mne přežene i Zdeněk Novák, kterému je příští rok 70. Jenže to je otec maratonce Pavla Nováka, jistě od něj pochází běžecké geny, tak to se ani moc nedivím a odevzdaně dobíhám do cíle za 1:11:13, o tři minuty hůř než před dvěma lety. Jsem 33. z 52 celkově, předposlední ze 14 v kategorii. Bodů 6,3, obě holky mají dnes víc:-) Tepy průměr 152, max. 160. No, nic moc. Hejkal tento závod běžel osmnáctkrát (!), všechny časy měl lepší s vyjímkou roku 96, kdy do cíle doklusal v téměř stejném čase jako já dnes. Formo, formo, kde jsi? Na kole to jakž takž jde, ale běhání nic moc. Určitě proto, aby mi forma kulminovala na triatlonech:-)

pátek, května 09, 2008

Starobrnotour 8.5.2008


Start na Starobrnotour jsem vlastně letos ani neplánoval. Jenže předpověď počasí hlásila krásný den, na poslední chvíli mne napadlo, že bych to mohl zkusit. Ve středu večer se jedu na Oboru zaregistrovat. Jestli tam bude fronta, jedu pryč, musím vyzvednout Kristýnku. Fronta není, mám smůlu, musím ráno na start:-)

Ráno tep zase vysoký, nevím, co to tělo blbne. Vždyť jsem v pořádku. Sundám z kola hrazdu, bez ní vypadá divně:-) Z domu dojíždím na start jen s malou rezervou. To abych byl pěkně rozjetý:-) Stejně jako předloni budu startovat ze zadních řad. Ach jo. Po startu se snažím dostat kousek dopředu, tak, aby se peloton před mnou neutrhl. A najednou se prudce brzdí, je tu pád. Hledám očima zkušeného cyklistu, vybírám si dres Favoritu Brno a svištím si pěkně v balíku. Následovat zkušeného balíkového cyklistu se vyplácí, peloton ještě několikrát brzdí kvůli autům, projíždím v pohodě. Stoupání na dálničním přivaděči nic moc, čelo mi nezadržitelně odjíždí. Ale stejně je hezké, že je ještě po tolika kilometrech vidím:-) U Radkova domu průměr 33,5. Svižná vyjížďka. Ve stoupání na Velkou cenu se vše nezadržitelně trhá, znovu hledám dobrou společnost. Cyklista v dresu Phonak vypadá zkušeně, na vršku tvoříme zárodek skupinky, v Ostrovačicích už pěkně spolupracujeme. Kopec za Říčanama docela v pohodě, skupinka se drží pohromadě. Přichází poměrně rovinatý úsek, kde je vždy protivítr, dnes docela mírný. Phonak udává skupince rytmus střídání, pěkně si svištíme. Začínám uvažovat, zda při mých najetých 650km není tempo až příliš odvážné. No, uvidí se ve stoupání od Bílého potoka. Teď je však potřeba udržet se ve sjezdu. Kdo se mnou někdy jel na kole, tak ví, že z kopce jezdím hodně opatrně. Dole jsem na chvostu skupinky, ale stále v kontaktu. Stoupání je dlouhé a na mne docela svižné. Před vrcholkem zaostávám za skupinkou tak o padesát metrů, mezera se prodlužuje. Ach jo. A tak dobře se mi s nimi jelo. Neodpadl jsem sám, je tu se mnou ještě starší cyklista. Ten má najednou spásnou myšlenku a říká: "Ujíždí, přidej!". Je tu další mírné stoupání ve Svatoslavi. Dávám tam velkou placku, rvu co to jde a za chvíli jsme zpět ve skupince!!! Pro ty, co čtou příliš rychle ještě jednou - po dlouhém kopci jsem zcela vyřízen, do kopečka mi ujíždí vzorně spolupracující skupina lepších cyklistů. Přehazuji, zrychluji a mám je! Chápete? No, nevím, asi z toho nemáte takový pocit jako já. Mé nadšení totiž bylo bez hranic. V podstatě takový vnitřní orgasmus:-)

Řítíme se po rozbitých silnicích k Lažánkám, samou radostí skupinku táhnu skoro jen já:-) Mám pro to důvod. Blíží se sjezd v Lažánkách, díky mým sjezdovým neschopnostem se snažím být před sjezdem na čele, což se mi daří. Přesto dole v Bitýšce mírně zaostávám. Jsem však zcela bez obav. Profičím kostky, nechám tam velkou placku a během prvních pár metrů stoupání jsem opět na čele skupinky. Tak krásně se mi jede! Při nájezdu do druhého kola průměr přes 30km/h. Neskutečné. Že bych po letech objel stovku třicítkou? No, i šedesát kilometrů přes 30 je slušných:-) Jedeme spojkou k Ostrovačicím, skupinka má problém. Odpadl nám vůdce z Phonaku, rytmus střídání se rozbíjí. Nelíbí se mi to, ve zvlnění jsem téměř pořád na čele. Ještě v Ostrovačicích průměr přes 30. Neodpadnu na Říčaňáku? Najíždím do něj pro jistotu první. Na začátku stoupání nikdo nespěchá a vedou se řeči. O cyklistovi, co nám po startu ujel. Všechny to udivuje. Proč? Místo jedné nohy má protézu. A je pěkný kus před námi. Skoro se mi zdá, že poznávám hlas jednoho cyklisty. Že by to byl Vláďa Volavý? Při běhu mu nikdy nestačím. Na kole si klidně jedu ve stejné skupince:-) Stoupání přituhuje, já opravdu pár metrů ztrácím, nahoře však ztrátu v pohodě dojíždím. Tentokrát však to není mým nasazením, skupinka bez vůdce ztrácí tempo. Nabrali jsme však odpadlíka, který dává skupince znovu řád a svištíme v úseku s protivětrem. A zase vedu skupinku, opírám se do pedálů a ... polévá mne studený pot, je mi divně a je mi jasné, že jsem v háji:-) Odstupuji z čela, na konci skupinky mám hned ztrátu, naznačuji vinohradské šlapce, ať se zařadí přede mne. Vláček končí, budu muset pokračovat za své. Těsně před 70.km skupinku opouštím, velmi volně točím nohama rychlostí 20km/hod a čekám, kdy se budu moci zase rozjet:-) Dojíždím ke sjezdu za Přibyslavicemi a dávám se trochu dohromady. Předjíždí mne třetí žena závodu s doprovodem. Absolutně nemám sílu se za ně zařadit a asi by mne ani nechtěli:-) Ke Svatoslavi stoupám o dost volněji než v prvním kole, ale už se cítím líp, nahoře to zase trochu rozjíždím, ten průměr nebude zase tak zlý. Na občerstvovačce tentokrát zastavuji, beru si dva kelímky a zkouším požádat o podání banánu. Proč zkouším? Nějak se mi plete jazyk, nevím proč:-) Odjíždím, banánem si shazuji z kola cyklocomputer, tak se zase vracím a teď už definitivně sjíždím k Bitýšce. Posledních pár lehkých kilometrů. Ve stoupání za Bitýškou se mi vrací roupy. Vidím před sebou cyklistu. Co cyklistu, soupeře. Má číslo. A je na tom hůř než já. Chytit, předjet:-) Ve stoupání ho téměř dojíždím a zrovna když se chci rozjet, dostávám křeče svalů podél levého kolena. To je divné. Nevzpomínám si, že bych kdy dostal na kole křeče. No ale přece nezastavím tři kilometry před cílem. Protahuji nohu na kole, beru si solnou tabletku, zapíjím a dojíždím si v pohodě (čti pomalu) do cíle. Na ceduli vidím vedle svého jména čas 3:39:31, nevěřícně na to koukám a jsem se sebou spokojen. Čas je o více než 20 minut lepší než předloni. A na rozdíl od předloňska tam byly rezervy. Kdybych skupinku tak často netáhl, kdybych si nevzal nevyzkoušený taurinový povzbuzovač, třeba bych ani neodpadl. Ale ani první ze skupinky průměru 30 nedosáhl. No, já jsem se svými téměř 28 na 101,4km trati se slušným převýšením fakt spokojen:-)

Vracím čip, dostávám tričko, beru si jen kofolu a jedu pomaličku domů. Jestli jste potkali cyklistu pozpěvujícího si Hey Jude, tak jsem to byl já. Úplně spokojený cyklista:-)

pondělí, května 05, 2008

Týden 18/2008 28.4.-7.5.

Je zajímavé, jak vliv má přechod z běhu na kolo na moji chatrnou tělesnou stránku. Prakticky okamžitě mě přestaly bolet záda a koleno z boku. Tělo přestalo vyžadovat posilování. Na druhou stranu se objevuje bolest třísel, kolena zepředu a problémy s levým ramenem. Tělo taky důsledně vyžaduje protahování, které můžu u běhu odfláknout. Holt disciplíny triatlonu jsou vyvážené a působí na celé tělo:-) Po cyklistickém týdnu jsem chtěl zařadit týden triatlonový, tedy i nějaký ten běh a plavání. A takto to dopadlo:
Pondělí - 0-0-7 Po cyklo týdnu není na kolo pomyšlení. Večer si vyklusávám sedmičku - 33:58. Pořád nic moc.
Úterý - 0-0-0 Jsem pořád nějak zničený, navíc trávím den v Praze. Po návratu jen chvilička posilování. Spíš symbolicky:-)
Středa - 0-36,8-0 Vyjíždím na kole s Mišáky a dalším Vláďou. Vláďa má však MTB kolo a brzy odpadá. Mišáci řádí. Místy mám skoro pocit, že jsem schopen uviset, což je asi dané tím, že Milan má v nohách o pár desítek kilometrů víc:-). Jedeme přes Velkou cenu nahoru a podél přehrady zpět v docela slušném průměru 27,2. Konečně přes 25:-)
Čtvrtek - 0-22,8-7 Ráno jdu vyklusat sedmičku, prostě kvalitní příprava na půlmaraton. Nepříliš dobrý čas 34:32 napovídá, že se budu na půlmaratonu trápit. No, to znám:-) Mám pak domluvené delší kolo s Radkem, ale Radek nakonec nemůže. Počasí nic moc, vyčkávám na zlepšení. Když mám pocit, že se nedočkám, vyrážím do mírného deště s tím, že jistě kousek dál neprší. Bohužel chladný vlhký vzduch mi nedělá dobře, začíná mne bolet hlava, asi díky tomu mi to vůbec nejede. V Jinačovicích vidím, že v dalším údolí hustě prší, přijímám to s povděkem a u golfového hřiště otáčím zpět. Výsledkem je kraťoučkých 22,8 za 1:01:30. Prostě jsem se ploužil:-)
Pátek - 1,3-0-0 Jdu po měsíci plavat! Kupodivu to není tak hrozné. Raději si však ordinuji jen 40 minut ve vodě a zbytek dne vyčkávám na zítřejší půlmaraton.
Sobota - 0-0-22,1 Brněnský půlmaraton.
Neděle - 0-22,8-0 Jsem úplně zničený, navíc všechny moje ženské mne k něčemu potřebují. Přemýšlím o volném dnu, nakonec se večer odhodlávám protočit nohy na kole. Jen po golf a zpět. V kopcích to sice není ono, ale na rovinkách cítím v nohách překvapivě dost sil a výsledkem je výrazně lepší čas než ve čtvrtek - 56:25. Po cyklostezce jezdím pomalu, s průměrem jsem spokojen.

Počet

Km

Čas

Běh

3x

35

2:58

Plavání

1x

1,3

0:40

Kolo

3x

82

3:19

6:57

Zhodnocení: Věděl jsem, že slušný objem minulého týdne je neopakovatelný. Chybí mi delší kolo, buď nebyl čas nebo počasí. Ale zase mám všechny tři pohybové aktivity, je ze mne triatlonista:-)

neděle, května 04, 2008

Brněnský půlmaraton 3.5.2008


Jestli bude někdo na brněnsku pořádat větší závod, může počítat s mou účastí:-) Jistě, pořadatelům jsem fuk, ale stejně rád podpořím jejich úsilí, i proto jsem se přihlásil na brněnský půlmaraton velmi brzy. Je jedno, že mi spadne do cyklistického období. 21km bych měl uběhnout vždy. Něběží se jen půlmaraton, je tu i lidový běh, štafety a dětské závody Hledáme brněnského draka. Mám přihlásit holky? Trochu jsem se bál. Představoval jsem si 30 atletek na startu a moje holky někde vzadu. Nakonec Terča odmítla, Kristýnka chtěla jít. Snad unese 28. místo:-) A já snad doběhnu. Po nemoci jsem pořád nějaký divný, ranní tepy vysoké, běhat se dá jen velmi pomalu.
Můj trénink na půlmaraton. Za měsíc od Paříže pět nesmělých kraťoučkých pomalých výběhů:-)

Prvních sto přihlášených má dostat tričko. A já se hlásil brzy. Bavlněné tričko New Balance už mám, jdu na prezenci s tím, že se pokusím tričko vyměnit za menší pro nějakou holku. Nicméně světe div se, ve startovní tašce je pěkné funkční tričko. Velikost XL, vyměnit se nedá, prostě na mne:-) Pavel Baběrád ho prodává vedle na stánku za pětistovku. Startovné 150kč, to chtějí pořadatelé tak prodělat? Je pravda, že oranžovou barvu bych si normálně nekoupil, ale Kristýnka mne přesvědčuje, že mi docela sluší, tak si ho beru na závod. S botami New Balance budu hotová živá reklama této firmy, snad neudělám moc velkou ostudu:-)

Živá reklama - oranžový fešák New Balance:-D

Na startu samé známé tváře, vyměňujeme si spoustu důležitých informací a už je tu start. Sbíháme Masarykovou ve volném tempu, Karel Fuksa mne stihne zahrnout několika informacemi o různých mezinárodních maratonech. Běžím zvolna, vedle mne najednou Mond. Běží také volněji, protože minulý týden zvládl Vídeňský maraton. Ihned si vzpomínám na svůj úkol vysvětlit mu výhody disciplíny zvané ironman, moje agitační úsilí padá vcelku na předem připravenou půdu:-) Prý příští rok:-) Ale i letos by mohl stihnout půlku, že? Ještě mu to někdy vysvětlím:-) Po pěti kilometrech mi tempo přijde rychlé, sporttester ukazuje jen místy a to spíš desítkové tepy. Končím agitaci a snažím se běžet. Můžu obdivovat obrovské pořadatelské nasazení - celá trať vymezená páskou, označené mety po 5km, neuvěřitelné množství organizátorů a policistů na křižovatkách. Docela mne zamrazí, když zjistím, že jednu z největších brněnských křižovatek - u Ronda - probíháme napříč! Regulovčíci jsou sehraní, snaží se, pochopitelně nějaké ty fronty aut se tvoří. Nevím, jestli by nebylo nejlepší vrátit se k pořádání půlmaratonu na výstavišti. Žádná omezení dopravy, rychlá trať. No, nechám to pochopitelně na pořadatelích. První polovinu závodu mám za sebou za asi 52:30, můj cíl byl původně 1:45, je evidentní, že to nestihnu. Tuhnou mi docela nohy, pomalu odvyklé běhu. Pružně posouvám cíl na 1:50:-) Ivo Zejda mi stejně jako všem okolo vynadá, že nedýcháme a se známými výkřiky mizí dopředu. Po patnáctém kilometru už se docela trápím, kupodivu stále předbíhám sem tam nějaké mladší přepalovače, takže mám stále pocit, že vlastně závodím:-) Mne nepředbíhá skoro nikdo, vyjímkou je Mond, který se přiřítil zezadu s hrůzou v očích, jak ho setřu na blogu a vysvětluje, že z tohoto důvodu musí dopředu. No, jen si běž:-) Mám náběh na křeče v nohách, příště abych si vzal i na takovouto krátkou trať tablety, ach jo:-) Naštěstí umím krásně měnit nášlap, volím typ kačer a řítím se rychlostí teď už jen 6min/km do cíle. Čas 1:49:52, výkonnostní cíl splněn:-) Dostávám láhev Powerade, která do mne jen zasyčí, u slečny vyloudím ještě jednu. Účastník jako já vyjde pořadatelům fakt draho, nevím, kdo to všechno platí:-) Jdu se převléci a čekáme na start závodů malých draků.

Limit půlmaratonu je 2:30, sedmdesátiletý Pavel Cahel ho za potlesku diváků stíhá v pohodě. Na trati je však ještě mladá dvojice, pořadatelé chvíli čekají, nečekaně se rozhodují spojit závody mladších a starších žáků do jednoho závodu. Vzniká tím trochu zmatek s čipy, není vidět kdo je mladší žák a kdo starší a už je tu start. Kristýnka opouští náměstí rozvážně uprostřed chumlu. Okruh má mít prý 1,3km, starší ho běží dvakrát, mladší jeden. Okruh je kratší, ale delší než ve výsledcích uvedený kilometr. Většina holek finišuje do cíle, snažím se spočítat, kolikátá bude Kristýnka mezi staršími, pokračujícími do druhého kola. První holka byla hned za prvními kluky, jako druhá probíhá Denisa Krestová, Kristýnka kousek za touto svoji obvyklou soupeřkou, stíhá ji další holka. Že by Kristýnka byla třetí? Na takovémto velkém závodě? Atletky šly raději do kina? Ve druhém kole dávám ještě větší pozor. První Michaela v docela slušném čase, mezera, druhá Denisa, Kristýnka je podle mne fakt třetí! Dobíhá se slzami na tváři, bolí ji rameno. Stěžovala si na něj už onehdy po plavání, budeme s tím muset něco udělat. Za chvíli je však slečna v pohodě, hledáme výsledky, jestli jsem se v počítání nespletl. Máme čekat na vyhlašování? Raději jo, už to nebude dlouho trvat. Čekání se nám vyplatí, Kristýnka před zástupem běžců opravdu vystupuje na brněnském náměstí na bronzový stupínek a dostává krásný pohár. Z nečekaného úspěchu máme velkou radost oba. Bodejť. Prostě mám doma bronzovou brněnskou dračici. Snad nenarazí na Drakobijce:-)

Komeťačka na stupních vítězů opravdového běžeckého závodu:-)

Ještě statistika - se svým časem jsem skončil na 133. místě z 200 účastníků, 26. z 34 v kategorii. Vítězný keňan Michael Karonei běžel 1:04:41, o silné účasti svědčí třeba až 8. místo Ivana Čotova či 10. Petra Vabrouška. Čas vítěze je horší než loni, přece jen je trať těžší. Vítězka kategorie žen keňanka Magdalena Mukunzi zaběhla možná ještě kvalitnější čas než první muž - 1:13:25.

Moje obvyklá tabulka, stoupání v druhé polovině kola je na číslech vidět. Tepy nejsou přesně, sporttester asi fakt vyměním.


Vedle Kristýnky vítězná keňanka. Snad se nebudou dámy zlobit, když prozradím, že keňance je 25, Kristýnce 13. Najdete pět rozdílů v somatotypu? Nemusíte je nikam posílat:-)

Po návratu domů byla s nečekaným úspěchem seznámena celá rodina včetně morčat. Ty obdivně zakvikaly, nechaly se vyfotit s pohárem bronzové dračice a pokračovaly v pastvě:-)