Běžec Vysočiny - Vysoký kámen - 27.9.2007

Chtělo by se vám na závod, když už půl dne lije jako z konve? Mně teda ne. Dovolil jsem si proto napsat Kristýnce, jestli pojedeme v dešti na závody. A odpověď? "Jo, aspoń tam bude málo lidí." Hrozné děcko. Inu, plavkyně. Vody se nebojí v jakékoli formě:-) Budu jí muset vyčinit. Za psaní sms ve vyučování:-)

Dvacet kilometrů před Jihlavou přestává pršet. No ono bude snad nakonec hezky. Jedeme o něco později, jen tak tak stíhám Kristýnce ukázat směr, kterým se běží. Před vběhnutím do lesa je pěkná kaluž, ale pak už je to skoro dobré, trať je totiž většinou po lesní asfaltce.

Start! Mažu jako mladý zajíc. Chci si vybrat cestu při probíhání kaluží. Ocitám se tím tak na páté pozici, to tu ještě nebylo:-) Mohl jsem i přidat a být chvíli první:-). Čelu závodu se ze začátku moc nechce. Před vběhnutím do lesa. Pak mi mizí v dálce. Normálka:-) Běžím si svým tempem, kousek za mnou někdo dupe. Sice nehejká, ale i tak podle kroku poznávám Hejkala:-). Že by mne zase chtěl brzy doběhnout? Někde za třetím kilometrem se podbíhá dálnice. Mokro, bláto, klouže mi to. Nerad bych sebou plácnul, přece jen startovné v Mnichově už je zaplacené:-) Hejkal se přede mne prožene, jako bych stál. V bahně má sice menší potíže, ale s profesionalitou starého mazáka to vybalancovává. Klesání končí, běžíme spolu. Vedeme dlouhou diskuzi. "Ghost Buster??" "Jjjjo." Ano, tak sto metrů před námi. Nejsme až moc vepředu? Podle loňských výsledků vím, že dobrý duch umí tuto trať pod hodinu. Tak rychle běžet nemůžu. No, zpomalit taky nemůžu. Hejkal by mi utekl. Naopak bych měl zrychlit. Poslední tři kilometry jsou klesání. Napřed prudké, pak pozvolné. Jestli doběhneme na začátek klesání spolu s Hejkalem, uteče mi. Já však nějak zrychlit nemůžu. Asfaltka klouže, špatně se mi dýchá. Že bych se včera na bazéně nachladil? Spíš výmluva:-). Prostě to dnes Hejkalovi běží. V pozvolném stoupání zkouším utéct, ale je to jako když se předjíždí náklaďáky na D1. Sice se posouvám kupředu, ale nějak nejsem schopen se vzdálit. V menších klesáních mne Hejkal dobíhá. Přiznávám, dnes nemám žádnou taktiku. Měním cíl z "porazit Hejkala" na "neztratit moc na Hejkala". V lese se mi moc líbí, těším se na kontrast při dalším přeběhnutí dálnice na cca 9.km. Dole uhání auta, nahoře uháníme my. A noříme se zpět do lesa. Myšlenky se mi toulají k pracovním problémům. Tak to teda ne. Přepínám myšlenky na závod a znovu zkouším Hejkalovi utéct. Získávám asi dvacet metrů. Náskok na nic, ale aspoň znovu stahujeme Ghost Bustera. Nepamatuji se, že bych byl kdy před ním. Že by? Mám novou motivaci, nahoře kolem Vysokého kamene stupňuji tempo. Pomalinku stahuji, ale žádný zázrak, seběh se blíží. Už je tu. V prudší první části je napadané listí, běžím opatrně. Hejkal mne míjí později než jsem čekal:-) Teď mám ztrátu já, ale taky nějak zdřevěnělé nohy. Snažím se je přesvědčit, že nám Hejkal s Ghost Busterem nesmí moc utéci. Nohy se daří jakž takž přesvědčit, dnes dobíháme my tři "fóristi" jen s malými odstupy za sebou. To jde. Čas 1:04:39 je o minutu víc než loni, ale to se mi běželo extrémně dobře. Jak to hodnotit? Minulé tři závody Běžce Vysočiny považuji svůj výkon za excelentní (na mně:-)). Dnes za výborný. Nemám důvod si nadávat:-) Prostě 19. místo z 34 závodníků, kteří si troufli v mokru na 14km trať. 10. z 12 v kategorii. 8,462 bodu je krásný výsledek. Jen nevím, jestli díky mému výkonu nebo díky neúčasti lídra naší kategorie:-)

Kristýnka má na tváři široký úsměv. Že by se něco zase povedlo? Je na bedně? Druhá? Tvrdí, že ne. Dnes je prý první. Nějak se mi to nezdá, na startovní listině byla spousta jmen. Jdeme to ověřit. A fakt! Ti ostatní byli totiž kluci. Kristýnka opravdu VYHRÁLA a připisuje si zasloužených 10 bodů. No to se mi nikdy nepovede. Měla pravdu, opravdu se v tom počasí dalším holkám nechtělo. A to bylo vlastně hezky :-) Dnešním výkonem si v podstatě zajistila třetí místo celkového pořadí. Fakt dobrý, gratuluji. Jen škoda, že zrovna dnes nebude vyhlášení mládeže. Jen dospělých. Kristýnce je to trochu líto, ráda by aspoň diplom... No, se svým poctivým přístupem si jistě ještě úspěchů užije dost. Nejen sportovních. Jen tak dál.

Bon soir, mademoisalle Paris

Víte, ono je toho sportování nějak moc. Žena mi nadává, kde furt lítám. Děti mi spílají, že neustále někde jezdím a ony nic. No, šel jsem do sebe. Fakt bych měl taky nějaký čas věnovat rodině. Holky rostou, mohly by se i podívat do světa. Dnes jsou letenky i za korunu, co třeba Paříž? Pochopitelně nehodlám rodinu tahat po městě v prázdninových vedrech. Ale jaro v Paříži, jo, to by mohlo být ono.

V popředí já, v pozadí i okolo Paříž

Naposledy jsem si vysedával na Champ Ellysees v dubnu. To je dobrý měsíc. Turistický nával se ještě nekoná, město se dá v klidu obejít. Není vedro ani zima. Jo, dobrý termín, poletíme v dubnu, letenky objednány. Prostě jsem to tu chtěl napsat, abyste si nemysleli, že jsem nějaký maniak, co jen pobíhá podél Svratky a nevěnuje se vlastní rodině. Doufám, že jsem vás přesvědčil. Teď mne teda ještě napadá, že kdyby byl náhodou v Paříži nějaký závod, možná bych ho mohl taky absolvovat. Jako takový vedlejší, nedůležitý cíl cesty. Jsme tam pár dnů, tak mne rodina může chvilku postrádat, že? Ale v prvním dubnovém týdnu nejspíš žádný závod nebude...

Týden 38/17.-23.9.2007

Po nedělní B25 jsem přemýšlel o změně modelu týdne. Volné pondělí mi nyní nevyhovuje, středa by byla lepší. No, bude to komplikovaná změna:-)

Pondělí - 0-7,2-5 Ranní výklus 5km 28:10. Večer protažení spojené s rotopedem 16 min 7,2km. Přemýšlím, že před Mnichovským maratonem mi to běhání nějak nejde a jestli tam mám vůbec jezdit. Raději platím startovné, ať mne tyto myšlenky přejdou. Dokončit to asi půjde...
Úterý - 1,4-7,2-0 Na bazén za Lužánky se dá jít teď i odpoledne. Nějak mi chybí čas, pobyl jsem 35 minut, přesto naplaval slušných 1,4km:-) Zkusil jsem si motiv 20x50VZ/1:15, ale po sedmi jsem byl mimo limit a po deseti to ukončil. Holt na Děvče nemám:-)
Večer rotoped a další protažení, lýtko se docela zlepšuje...
Středa - 0-7,2-0 V podstatě volno, pokračuji v protahování...
Čtvrtek - 0-0-10 Ráno Holedná 10km za 52:07. Čas nic moc, je to těžkopádné, ale zítra na Vysočinu můžu...
Pátek - 0-0-11,6 Závod Běžce Vysočiny Řásná. Dobrý:-)

Sobota - 0-0-10 Holedná 10km 51:46. Inline brusle se nepočítají:-)

Neděle - 0-0-22,5 Na průměrném tepu 134 kolem přehrady. Pocitově příšerné. No nebylo mi na B25 minulý týden líp? Asi se má běhat na tepu 150:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	4x	59,1	5:19
Plavání	1x	1,4	0:35
Kolo	0x	0	0
			5:54

Zhodnocení: Konečně jsem zašel zase do bazénu. Na kolo mi nezbývá čas, škoda, je hezky. Naběháno aspoň něco. Dobrý:-)

Běžec Vysočiny - Řásná - 21.09.2007

Tak tento závod byl přelomový. Mladší Terča dostala nové běžecké boty a zvažovala start, což vedlo k velkým emocím. Kristýnka měla téměř v očích slzičky - no co se stane, když ji Terča předběhne? Nebude to ostuda? Námitka, že Terča na volejbalovém soustředění běžně předbíhá i holky o čtyři roky starší neobstála. Před třetí hodinou dorážím domů pro holky a slzy na krajíčku má pro změnu Terča. Narazila si nohu. No co když neuspěje? A jak to vůbec na závodech chodí, dlouho na žádném nebyla? Po chvíli marných diskuzí je závěr ten, že Terča pojede s námi, ale nepoběží. Bude vrchním fotografem výpravy. Seznámí se s atmosférou a možná příště... S holkama to někdy není lehké:-)

V Řásné jsme včas. Zaregistrovaní, rozběhaní, Terča fotí o stošest... až vybije baterky. Fotky ze závodů nebudou:-) Kristýnka si stěžuje, že je tu nějak moc holek. Nebude na bedně. A co když bude poslední? No, jdu na start a hurá na trať. Řásná je docela těžký kros. Dva okruhy, nejdřív hodně do kopce, pak pochopitelně seběh. Bohužel v profilech, které mi oproti Hejkalovi nesedí, zatím jsem ho tu neporazil. Proč, když jinde se to daří? Stoupání v Řásné není rovnoměrné, napřed to stoupá hodně, pak míń, opět hodně, za rovinkou následuje poslední významnější stoupání, jediné s pro mne správným sklonem. Naopak klesání je poměrně rovnoměrné, dlouhé. Prostě ve stoupání obvykle nestihnu Hejkalovi utéct a v klesání jen můžu sledovat jak mizí:-) Tak si tak funím do kopce, nahoře koukám, že můj náskok na Hejkala není nic moc. Co teď? Běžet dolů naplno jako v Kněžicích? To bych ve stoupání vytuhl. Smiřuji se s tím, že mne Hejkal doběhne a klesám v klidu. Slyším ho, stahuje:-) Přes nevelké úsilí poprvé v životě v klesání předbíhám. Předběhnutý závodník mi však kazí radost, dole vzdává. Hejkal hodně stáhl, ale nedoběhl mne. Není ve své kůži? No, hurá do stoupání. První s rezervou, ať vydržím. Poté naplno. Tep 164, snad vydržím. Přibližuji se k závodníkům přede mnou, dnes mne to asi baví:-) Už klesáme, teď už není prostor k taktizování, dupu jako slon co to jde. A kupodivu se opakuje situace z prvního kola - v seběhu předbíhám, teď už doopravdy! V cíli jsem za 44:17, druhé kolo jen o 20 vteřin hůře než první (ale nejsou obě totožná, možná je to v podstatě rovnoměrné). Přestože pocit lehkosti běhu po hodinovce zmizel, je to pořád rychlé (díky počasí?), v roce 2005 jsem běžel 46:13, o rok dříve 47:08. A ještě statistika - tep avg 159, max 167, umístění 25. ze 45 (ženy běží jen jedno kolo), v kategorii 8. z 12. Dobrý:-) Tedy až na souboje s Hejkalem, stále v Řásné prohrávám, i když jsem snížil na 2:1 :-)

V cíli Kristýnka jako obvykle vysmátá, sedí s Terčou v hospodě a utrácí svěřené korunky:-). Kopcovitá trať jí pochopitelně nesedí, měří už jistě 175cm, váha tomu odpovídá. A přes svůj handicap předběhla dvě holky a má téměř 8 bodů. No co já bych za takový zisk ještě před rokem dal:-) Drží si také krásné třetí místo celkového pořadí. No snad mne nebude tahat na celkové vyhlášení soutěže:-)

Týden 37/10.-16.9.2007

Sportovní vrchol týdne jsem plánoval netradiční. Osud mne zavál do Las Vegas a já si umanul, že si odskočím kouknout do Grand Canyonu. Počasí v září by mělo být přijemné, tak do 30 stupňů. Veřejnou dopravou se bohužel z LV jet moc nedá, tak si půjčím auto, večer dojedu tam a ráno hurá do Canyonu. Většina američanů k Coloradu nikdy nesejde. Přijedou autobusem, kouknou z vyhlídek, dají si šampaňské a odjedou. Já chci dolů pěšky. Dolů po South Kaibab Trail, zpět po Bright Angel Trail a v noci zpět do LV. Sice se nedoporučuje jít v jednom dnu dolů ke Coloradu i zpět, ale je spousta těch, co to zvládli a já nejsem žádné béčko:-) No, při vystupování z letadla se ukazoval první problémek - venku je 41 stupňů. Ne že bych nebyl příznivcem tepla, to tamní je suché, nevadí. Ale přece jen je to dost. Bude třeba aspoň den na aklimatizaci. Stejně musím trochu pracovat:-)

Pondělí - 0-0-0 Časový posun 9 hodin a vedro dělají své. Nejsem ve své kůži. Ještě horší je, že vůbec nemůžu chodit. Dojít klimatizovaným hotelem do pár set metrů vzdáleného sálu je utrpení. No to jsem zvědav, co z toho bude...
Úterý - 0-0-0 Je evidentní, že mám po procházce Canyonem. Noha se zlepšuje, ale přece jen uznávám, že Canyon není vycházkový kopec na Vysočině. Takže toulky po městě a jiné hlouposti ano, jinak nic.
Středa - 0-0-0 Ráno přemýšlím o rozpohybování nohy. Nejde to. Spím dál. Odpoledne mi to nedá a vyrážím do Canyonu, úspěšně stanu i na jeho dně. Ale na chůzi to fakt nebylo. Autobusem jsem taky nejel, nejsem žádný obyčejný američan. Užil jsem si červeně zbarvené skály i kalné Colorado z blízka. Letecky. S přistáním na dně Canyonu. S prohlídkou Hoover Dam. Chtěl jsem o tom napsat víc, ale nějak není čas. Prostě zvláštní pocit. Velmi neobvyklé prostředí, krásné zážitky a přesto mne u skleničky šampaňského napadne citát z filmu "Má víra věřila ve falešný fetiš" (Malý Buddha?). Není to zklamání. Spíš poznání, že není třeba se hnát bůhví kam, aby člověk prožil něco mimořádného. Prostě dobrý výlet, ale i u nás v Evropě se dají najít zajímavá místa:-)
Čtvrtek - 0-0-9 Ráno zkouším nohu rozběhat. Poušť by měla přes noc vychladnout, nějak to neplatí. V šest ráno je skoro třicet stupňů. Po ulicích popobíhá pár šílených místních a jeden japonec, přes kulhání jsem z nich nejrychlejší. Někteří provozují rychlochůzi, která je pomalejší, než moje normální. Na rozdíl od Barcelony, kde mne předbíhala kdejaká studentka, si připadám divně. Jako v grotesce:-) Domů odlétám později odpoledne, práce už nic, tak je čas na nákupy.
Pátek - 0-0-0 Než doletím do Prahy, je tu pozdní odpoledne. Běžce Vysočiny nestíhám, bo přistávám po 18 hod. Takže ještě autem do Brna.

Sobota - 0-0-5 Večerní test - noha už jakž takž funguje. Bolí, ale běží. 5km 28min.

Neděle - 0-0-25 Brněnská 25. Závod, který jsem chtěl v prvních metrech vzdát, ale doběhl jsem. Tak to už je asi noha v pořádku:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	3x	39	3:19
Plavání	0x	0	0
Kolo	0x	0	0
			3:19

Zhodnocení: Přijemný výlet, skoro žádný sport. No, aspoň má další týden velkou šanci být lepší, co se sportovních objemů týče:-)

Brněnská 25 - 16.9.2007

Tento závod jsem měl v dlouhodobém plánu. Závod s dlouhou tradicí, letos s novou tratí vedoucí téměř kolem mého domu, si přece nenechám ujít. Chtěl jsem si zkusit běžet 25km v tempu maratonu na 3:30 (tedy cca 4:58) a kdyby to náhodou šlo, tak poslední pětku zrychlit. Jenže po kombinaci hodinovka+PIM10km minulý víkend mne zlobilo lýtko pravé nohy. Hodně. Do úterka s tím šlo tak tak chodit, pak trochu chodit. Ve čtvrtek ráno jsem zkusil popoběhnout, nic moc. V sobotu jsem zkusil večer 5km, subjektivně to bylo lepší, takže jsem se rozhodl na B25 jít. Zkusit doběhnout. Když už je to závod v Brně, nejblíž ze všech k mému bydlišti.

Prostě v neděli o půl dvanácté jsem na stadionu Moravské Slavie, dostávám poměrně vysoké číslo. Že by se zvýšila oproti loňsku účast? Samé známé tváře, Pavel Tyleček se mne ptá, jak se dnes dohodneme, tak mu rovnou říkám, že se necítím dobře a v klidu ho dnes nechám být přede mnou. Výměnou za Blažovice:-) Jen ať si dnes užije pocitu vítězství, když už těsně před stadionem naťuknul na křižovatce auto. Možná nová metoda seznamování. Avšak řidička druhého auta se moc seznamovat nechtěla:-)

Start v pravé poledne je dnes z hlediska počasí optimální. Svítí sluníčko, 18 stupňů, vypadá to dobře. Ne však s mojí nohou. První kolo na dráze je příšerné. Upřímně řečeno mám chuť to už na stadionu vzdát. No, můžu taky popoběhnout ven a nedělat tu divadlo, že. Na tvrdém povrchu se bolest mírní. Zkusím kousek po stezce. Běžím pocitově velmi ztěžka, přesto zkouším nastavit maratonské tempo. To je tep 150. Tep nepřekročuji, kilometrovníky se mi však míhají pod nohama nějak moc rychle. Na pátém kilometru jsem za 23:40 a to tam byl první kopeček. Přijde mi to moc rychlé, trochu zvolňuji, zároveň přestávám vnímat nohu. Na občerstvovačce nestíhají nalívat, stejně nespěchám, pár vteřin si na kelímek klidně počkám:-). Dobíhá mne Pavel a běžíme spolu. Coby místní přemýšlíme, kudy zkrátit trať, ale Pavel můj návrh přeplavat řeku zavrhuje a na lávce stojí pořadatel. No, co se dá dělat, poběžíme to celé:-) I druhá pětka je pod 25 minut, zkusím si to doběhnout rovnoměrným tempem. Ve stoupání k obrátce však musím zpomalit, obrátka je pro mne však nečekaně brzy. Za cca 1:01:20? Není ta trať kratší? Možná o kousek jo, no mně to rozhodně nevadí:-). Poctivě počítáme protiběžce, jsme na 52. a 53. místě. Zpět to z kopce jde dobře, na stezce zlobí silný protivítr. Už abychom se schovali do zahrádek. A kupodivu - přibližujeme se snad čtveřici běžců před námi. Prvního míjíme Ivo Zejdu, který častuje vítr nepublikovatelnými výrazy. K dalším se přibližujeme nějak pomalu, zkouším trošku zrychlit. Daří se, avšak v zápalu boje se Pavel ztrácí dozadu. No co dohoda? Třeba to stihne ve finiši jako na Malém svrateckém maratonu, pokračuji v klidu svým tempem, daří se mi další trojici předběhnout. No, víc už nestihnu. 25km je moc krátkých:-) Blíží se stadion, zpomalil mne kopeček, finišuji, abych dostal i poslední pětku pod 25. Daří se. Čas v cíli 2:02:27 s tepem avg 149, max 165 znamená, že jsem se buď dost zlepšil, nebo je trať opravdu o fous kratší. Takový čas jsem při pocitově mizerném běhu opravdu nečekal. Loňský osobák na 25km jsem si vylepšil o 12,5 minuty:-) Jen nám tento závod poněkud narušil fungující dohody s Pavlem. On to dnes prostě nestihl. Uvidíme v Blažovicích:-)

Na závěr bych ještě rád připojil poděkování pořadatelům za skvělou organizaci. Měl jsem obavu ze tří přeběhů silnice, po celou dobu závodu bezproblémově řídila dopravu Městská policie. Zároveň chci vyslovit pochybnost, zda Lesy města Brna řídí soudný člověk, když dokáže zakázat trasu běžeckého závodu přes oboru, v níž se denně pohybují spíš tisíce než stovky lidí a zároveň v ní jezdí Pragy V3S upravující cestu se slovy "jde o hromadnou akci a velké množství diváků na otočce by rušilo zvěř". Je vidět, že vedení Lesů je holt politická funkce a papír snese všechno...

V cíli jsem toho měl dost. Holt nemám tak usilovně finišovat, když Dao fotí:-)

Jediný účastník všech čtyřiceti ročníků Brněnské pětadvacítky Karel Fuksa. Nevyhrál nikdy žádný velký závod, prostě se hýbe pro radost. V klidu si dal letos i Moraviamana, vždyť je mu teprve jedenašedesát, tak co by si netroufl. Průměrný dnešní student by mu však nestačil ani ve štafetě. Karle, hodně zdraví do dalších ročníků!

Týden 36/3.-9.9.2007

A už tu máme první zářijový týden. Času je málo na sport i na psaní, tak to zkusím sepsat se zpožděním.

Pondělí - 0-0-0 Chtěl jsem zařadit netradiční pondělí, nevyšlo to. Posilování, vyřizování restů, balení.
Úterý - 1-0-0 Ráno není čas, následuje přesun do Barcelony. Spořím firemní náklady, zvolil jsem jiný hotel než ostatní účastníci setkání. Ten můj je blíž k pláži:-) Dle očekávání tedy následuje po příjezdu plavání. Vzduch 27 stupňů, voda teploučká, tak 23-24. V té by se dalo vydržet o hodně déle než v sobotu na Pastvinách:-) Jenže... jsou vlny. Velké. Skoro metrové. Plavat se v nich dá, ale žaludek se houpe, po chvíli musím ven. Tak uplavu asi kilometr, stejně jako na Pastvinách:-)
Středa - 0,5-0-13 Ranní proběhnutí po plážích nemůže chybět. Napřed hledám ten hlavní hotel, pak probíhám skoro celé pláže až po Port Vell. No a zpět pochopitelně též:-) Délka odhadnuta na 13km, ale je to fakt jen odhad. Odpoledne plavání, nechce se mi s vlnami prát, tak se na nich jen houpu. Prostě asi 0,5km. Následuje vydatná večeře v olympijské vesnici, z ní v noci jdu/běžím zpět dřív než ostatní. Nechci přijít o čtvrteční východ slunce.
Čtvrtek - 0-0-10 Východ slunce mne zastihuje opět při běhu po plážích. Dnes trochu kratší, po večerním popoběhnutí v polobotkách mám na pravé noze puchýř. Snad to nikdo neřekne Hejkalovi, jistě by mi zítra utekl:-)
Pátek - 0-0-16,9 Jihlavská hodinovka je asi nejpovedenějším běžeckým závodem na nemaratonské trati. Velká spokojenost.

Sobota - 0-0-13 Odpoledne přesun do Prahy, tam PIM Metro běh. Původně zamýšlen jako výklus, pochopitelně jsem podlehl atmosféře a zrychlil. Organizace ale fakt děsivá, nevím, jestli ještě dokážu na nějaký PIM jít. Naštěstí letos už žádný není, třeba mně to přejde.

Neděle - 0-0-0 Odlet do teplých krajin. Snažím se přesvědčit letušky, že teď je v módě běhat na palubách letadel maratony, tak že bych aspoň pár kilometrů vyklusal, ale nemají pro mé řeči pochopení. Nicméně s profesionalitou sobě vlastní mi nosí stejné kafe jako ostatním:-). Po vystoupení z letadla jsem očekával tak 28 stupňů a chtěl se proběhnout, údaj na teploměru 41 stupňů znamená, že bude třeba nějaký čas na aklimatizaci. Nechám tedy sport na jindy.

	Počet	Km	Čas
Běh	4x	52,9	4:26
Plavání	2x	1,5	0:35
Kolo	0x	0	0
			5:01

Zhodnocení: Dva běžecké závody ve dvou dnech pochopitelně nejsou dobrý nápad, stejně jako dva dny s nulou. Nicméně díky páteční hodinovce jsem se sebou velmi spokojen. Jako obvykle:-)

PIM Metro běh 10 km 8.9.2007

Tak tuto desítku jsem tedy opravdu dopředu neplánoval. Jenže když už jeden spí v Praze, co má dělat? Jít do hospody? To jsem raději zaplatil poměrně vysoké startovné s tím, že zase dostanu to příjemné běhací tričko Adidas.

S obavami sleduji předpovědi počasí. Prý má být úplně zataženo, ale bez deště. Uvidíme. Nerad bych se po páteční hodinovce nachladil. Na registraci přijíždím čtvrt hodiny před pátou odpoledne. Hrůza. Brigádníci lížou zmrzliny, komentátor říká, že už nejsou čísla, ať se nikdo neregistruje. Tak proč tento běh tak propagovali? Já se registroval dopředu, po deseti minutách se mi podaří přesvědčit jednoho z velmi zmatených registrátorů, ať mi podá moji obálku, kterou celou dobu vidím. Velká trička už nejsou, beru si velikost M s tím, že se nějak použije a raději se mizím ubytovat.

Na Staroměstké náměstí dorážím příliš brzy. Aspoň je čas si dát kafe a tak. Pak sleduji start žen, je strašné sledovat, že mně neznámé keňanky mají náskok od prvních metrů, české běžkyně se neudrží ani pár stovek metrů. Přijde mi to skoro nefér. Pak mám velký problém dostat se k šatnám, jsem na nesprávné straně. Nakonec problém úspěšně řeším a jsem připraven ke startu. Tedy, připraven. Nohy ztuhlé po včerejší rekordní hodinovce, bolí mne ztuhlé lýtko pravé nohy. Budu rád, když těch 10km uběhnu pod 50 minut. Stejně jsem to neplánoval jako závod. Daří se mi úspěšně se rozhýbat, můžu se řadit ke startu. Nikam se necpu, beztak budu vzadu. Potkávám Milana, Standu a Mapo, připravené k zítřejšímu Kladenskému maratonu. Taky bych byl raději tam, ale nemůžu. Tak si protrpím desítku.

Start! A nic. Stojím. Půl minuty na místě. Pak pochod. Na startovní čáře jsem za minutu. Rozbíhám se a znovu stojím. Začínat desítku v tak úzkých uličkách je naprosto, ale naprosto debilní nápad. Jeden běžec přede mnou padá, tak tak, že není ušlapán. Další se sluchátky na uších naráží do kovové bariery, která má zabránit v průjezdu aut. Naštěstí má rozkrok o něco výše než zábrana, tak pokulhává dál. Uf. Od prvního kilometru to jakž takž běží. Předbíhám přepalovače a tlouštíky, řazení na startu nikdo neřešil. Stejně mám vysoké číslo, nepomohl bych si. Na druhém kilometru jsem těsně pod 10 minut. Třeba to pod 50 zvládnu. Běžím v davu a začíná mne to bavit. Rychlejší jsou totiž dávno vepředu, já předbíhám a předbíhám. Přepalovače. Tlouštíky. Kde koho. Vidím třeba dresy Logos team. Taky IT firma. Sice to není konkurence, ale beru to jako výzvu a zkouším jejich početnou výpravu předběhnout. První. Druhý. Třetího zvládám až na pátém kilometru. To už nějakou dobu běžím v tempu cca 4:30. Předbíhání řídne, neběžíme moc zajímavými místy, přijde mi to fádní. Po návratu na druhou stranu řeky získává běh opět zajímavější rozměr. Běží se na otočku a já vidím, že jsem se dost posunul dopředu. Zkouším to ještě o kousek a pokračuji v předbíhání. I ve zrychlování, devátý kilometr cca 4:20, těsně před cedulí míjím dalšího Logosáka. Je z týmu první? Zkouším na něj získat náskok, je mladý, jistě má rychlý závěr. V dobězích velkých běhů mne mladíci předbíhají. Dnes tomu zkouším zabránit. Poslední kilometr stupňuji tempo, podle signálů z noh se blížím hranici 4:00/km. Během posledních tří kilometrů mne předběhl jediný běžec! A já naopak možná stovky běžců. Dobrá statistika. Sto metrů před cílem mne předbíhá ještě jeden. Mám asi bojovnou náladu, sám nevím proč, ale posledních možná 60 metrů prostě sprintuji. Nechápu, kde se to ve mně bere:-) Předbíhám drzouna zpět a jsem v cíli. 45:51 čistého času není žádný zázrak. Vzhledem ke včerejší hodinovce je to však pro mne další velmi příjemné překvapení. Jsem 428. z 1280 doběhnuvších, 46. ze 137 v kategorii. Prostě asi tak ve třetině. Dobrý. Pravé lýtko ale dostalo zabrat, slibuji nohám, že dvě intenzity ve dvou dnech už prostě nebudou. Jsem na to už moc rychlý:-)

Přesto mne závod moc nezaujal díky špatné organizaci a hlavně nevhodné trati. Přece jen i ti vzadu by měli mít možnost běžet hned po startu, zvlášť, když jde o pouhou tisícovku běžců. Italští pořadatelé sice přišli do Prahy se zajímavými myšlenkami, ale provedení je zatím ve srovnání se zahraničím tristní.

Běžec Vysočiny - hodinovka - 7.9.2007

Strávil jsem pěkné tři dny v Barceloně. Plavání, běhání, víno, kultura, teplíčko, pohoda. Jo, taky nějaká ta práce, ale to není důležité:-) Letadlo mne přivezlo včera večer do deště a zimy. Fuj. Na hodinovku nejdu, přece se nenachladím, mám příští týden jakési povinnosti. Chodím na dost závodů, no tak nějaký vynechám. Od včerejška mne však popichuje Kristýnka, že bychom jít měli. Páteční odpoledne trávím na hodonínsku, 12 stupňů, lije. Nejedu. Kristýnka tvrdí, že v Brně je teplo a svítí sluníčko. Nekecá? Ani ne, při návratu kousek od Brna vidím, že přestává pršet, i teplota jde na 16. Že by? Kontrolní telefonát u jihlavské rosničky, tedy Hejkala, je také optimistický. Ne tak hodinky, do startu nezbývá moc času. Ale je rozhodnuto, zkusíme to. Kristýnka čeká připravená u domu, cestou probíráme cíle. Kristýnka by chtěla během dvanáctiminutovky překonat dva kilometry, já bych na hodinovce rád přes 13. V Jihlavě je přece jen zataženo, fouká, já jsem do pěkného počasí. Dnes to asi na rekord nebude.

Slečna dnes startuje dřív, před startem reptá, že je tam nějak moc holek. Nebude na bedně. No proč sem jezdila? Nakonec volí od startu rozumné tempo, běží pěkně rovnoměrně, přes 2km to bude. Zůstávají síly i na finiš, paráda. Na to, že neběhá, tak je to perfektní:-)

Já od startu nasazuji pocitově tempo, které bych mohl vydržet. Podle hodinek docela svižné. No, asi odpadnu. Hejkal mne dobíhá po pár kolech, zavěšuji se za něj. Dobíháme takto po čtvrtý kilometr, pak Hejkalovi malinko podrážím nohu. Prostě vím, jak na těžké soupeře:-) Hejkal to ví taky a pouští mne za trest dopředu. Prý ať udávám tempo já. Nechce se mi, ale zkusím to. Běžím a běžím, pořád se mi běží fajn, dnes by mohl být můj den. Pocitově dobré, časově těsně pod 14km. Třeba by se to dalo překonat finišem. Nebo zrychlením. Tak zrychluji:-) Pořád dobrý, mám čas i sledovat, že mi tep proti větru jde nahoru a na druhé straně klesá. Hlava funguje a nekompromisně počítá, že i se zpomalením to bude těsně pod 14, nad nemám šanci. Zpomalení přichází po desítce, naštěstí mírné. Teď už se sebou trochu bojuji, neustálé předbíhání mne však utrvrzuje v dojmu, že mi to dnes prostě jde:-) Po signálu minuty do konce nasazuji finiš, síly nejsou. Nějakým nedopatřením zastavuji dřív, pak se zase rozbíhám. Obral jsem se možná o dvacet metrů:-) Výsledek 13.909 je i tak velmi příjemný osobák, ke 14 kilometrům moc nechybí. Koyama má pravdu - stačí jediné - běžet cca 4:17/km:-) Já běžel takto:

Čekáme netrpělivě na výsledky, rozzářená Kristýnka přichází se zprávou, že ostatní holky jsou starší a ona je druhá. Dostává medaili. Já zase nic:-) Tak ji cestou zlobím, že mám víc bodů. 8,6 je můj nový rekord. Moje 14 místo ze 41 účastníků je i rekordním umístěním, stejně jako 5. místo z 9 v kategorii. Doma zjišťujeme, že Kristýnka má bodů víc - přes 9. Na místě byly asi nějak jinak spočítané:-)

Zatím jsou podzimní závody Běžce Vysočiny pro mne velmi příjemným překvapením. Škoda, že příští týden nebudu moci přijet. No, zítra běžím desítku v Praze, po dnešku to bude výklus, žádná Vysočina. Ale zase běh večerním městem. Přece nepůjdu místo toho do hospody:-)

Týden 35/27.8.-2.9.2007

Nějak se mi nedostává času. To je o prázdninách divné. Na podzim bude hůř. Ach jo:-)

Pondělí - 0-3,5-0 Rozehřátí na rotopedu, strečink, posilování. Obvyklé pondělí:-)
Úterý - 0-0-11 Dráha Palačák. Při rozklusu začínám shodou okolností na startovní čáře, po čtyřech kolech si vzpomínám, že jsem nějak automaticky zapnul stopky. Tak jaké tempo tělo volí na rozklus na dráze? 5:00/km. Moje maratonské. Ta dráha je nějaká divná:-) Na znovunalezení tempa na dráze volím Yassa - 10x800. Fučí. Hodně. Ze začátku nemůžu najít tempo, já fakt chtěl běhat 3:20 s kratšími pauza, ale s tím praním se s větrem mi to nějak nešlo. Běhal jsem o trochu rychleji a pauzy asi trochu delší než zamýšlené. Prostě takto:
Na třetím úseku nějaká anomálie měření tepu. Jinak vcelku spokojenost, není to naplno a tak nějak jsem to zhruba zamýšlel.
Středa - 0-0-10 Ranní desítka přes Holednou - 52:50. Dobrý.
Čtvrtek - 0-0-5 Výklus 5km 27:57. Trochu cítím svalová vlákénka z předchozích dnů:-)
Pátek - 0-0-12,1 První podzimní závod Běžce Vysočiny. Hodně těžký souboj s Hejkalem.

Sobota - 1-0-0 Plavání Pastviny. Víc než kilometr to fakt nešlo, i když by se mi to do týdenní tabulky moc hodilo:-)

Neděle - 0-0-23 Nemůžu najít svou ledvinku, ve které nosím pití. Tak si beru dvacetikorunu a běžím. Nakonec se mi nechce nikde zastavovat, takže kopečkovou 23 dávám za 2:13:55 bez pití. No ale doma jsem se fakt napil:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	5x	61,1	5:23
Plavání	1x	1	0:18
Kolo	1x	3,5:-)	0:08
			5:49

Zhodnocení: A už mám zase všechny triatlonové disciplíny:-) Pravda, objem plavání a kola není úplně největší, ale na podzim se má odpočívat. Asi. No, prostě uvidíme:-)

Pastvinský maraton 1.9.2007

Jet plavat na Pastviny chtěla hlavně Kristýnka. No, proč ne, na Pilmana v tomto počasí by se mi stejně nechtělo. Po destáté vyjíždíme z Brna a s obavami sledujeme oblohu. Vypadá to na déšť. Ne že by ovlivnil teplotu vody, ale jistě by to nebylo nic příjemného. Navíc od Brna neustále klesá teplota vzduchu. U Pastvin se zastavuje na 15 stupních. Nic moc:-) S Kristýnkou se v autě dohadujeme, že pokud je voda studená jako na Seči, poplaveme jen kilometr. Slečna kupodivu souhlasí, Seč byl asi dost silný zážitek, navíc jsme nebyli dva týdny plavat, no ono bylo zase basketbalové soustředění. Teplota vody na Pastvinách mi dělá opravdu obavy, jak je vidět třeba z blogu L. Taranta, on zřejmě plaveckou sezonu na této přehradě ukončil už na začátku minulého týdne, kdy bylo ještě teplo. A Děvče tu nebylo hodně dávno:-)

U prezentace zjišťujeme, že nejsme v seznamu přihlášených, nicméně ochotně nás dopisují. Voda má prý těsně přes 18 stupňů. To se mi u této horské přehrady nezdá, tipoval bych o stupeň míň, prostě se hlásíme na kilometr a je to:-) Dospělí startují na 5 a 10km ve 13:00, je jich výrazně míň než posledně. Budeme startovat přesně půl hodiny po nich, obrátková bójka se zdá být blízko, nějak to zvládneme. Kristýnce je zima, vůbec se jí nechce svlékat do plavek, dokonce má řeči, že by třeba vůbec neplavala. No ale když už jsme tady, jsem vyjímečně nekompromisní - do vody prostě musí a když to nepůjde, ať si klidně vyleze. Když už nás sem vytáhla, zkusí to a hotovo. Já vím, hrozný táta:-) Poslední měsíce se opět ráno sprchuji studenou vodou, možná proto se mi do vody jde vcelku snadno. Kristýnka ne a ne. A najednou bác - je tu start. Moudře nechávám dětem dvě tempa náskoku a plavu za nimi. Poprvé na plaveckých závodech jsem před Kristýnkou:-) Ta odstartovala s pár vteřinovým zpožděním, vidím ji vzadu zkoumat vodu. Napřed zkouší prsa, pak kraula... Ono to dnes jde. Plaveme. Máme před sebou pouhý kilometr a to se dá. Po asi 400 m přecházím na prsa, nějak mi tuhnou ruce a kraul je hodně divný. Kristýnka mne předplavává, na obrátce má asi pět metrů náskok. Vracíme se. Břeh je blízko a daleko zároveň. Fakt to studí, už abych byl venku. Předplavávají mne dvě dospělé prsařky, už potkávám v protisměru čelo závodu na 3km. A já trojku nemusím, nemusím:-) Najednou za sebou slyším nějakého opozdilce. Finišuje a předplavává mne. Desetiletá Veronika, ruce už červené, spěchá na břeh. No já o pár vteřin déle ve vodě vydržím:-) A na to, že mně předplave kdejaké děcko už jsem si taky zvykl:-)

Kristýnka na mne čeká v cíli, dnes mi ani moc neuplavala. Utíráme se a shodujeme se, že nám je vlastně teplo a že bychom vydrželi ještě jeden kilometr. Ale třetí asi ne, na to nemáme. Zvláštní, jak rychle Kristýnce začíná fungovat intuice - v této vodě se dá s naší úrovní otužilosti opravdu vydržet možná těch 45 minut, ne víc. V autě se převlékáme a najednou, z ničeho nic, nám začíná být oběma zima. Teplý čaj to trochu spravuje, Kristýnka má však na sobě jen mini sukni, začíná závidět okolním zimní bundy. Prostě hospoda plná klepajících se navlečených lidí:-) No, mám v autě nějaké to oblečení, nasedáme, nastavuji vnitřní teplotu na 26 stupňů a jedeme domů.

Z výsledků se později dozvídám, že prý jsem kilometr uplaval za 18:08. I když venku plavu rychleji než v bazéně, nějak se mi to nezdá. Bójka asi trochu cestovala po hladině, vcelku to potvrzují i časy ostatních - Kristýnka 17:04, vítězný kluk (12 let) 10:53 a třeba vítězka na trojku (13 let) 33:48. Tak třeba těch chybějících metrů nebylo moc. A na závěr superpřekvapení - na kilometr jsem nebyl poslední:-)

Škoda, že je u nás plavecká sezona tak krátká. Venkovní plavání mne začalo bavit. A to jsem se ještě ani nenaučil plavat:-)

Běžec Vysočiny - Kněžice - 31.8.2007

Konec prázdnin znamená také konec přestávky Běžce Vysočiny. Těšil jsem se na známé tváře jako malý kluk:-) Je to docela zvláštní, já většinu běžců v podstatě neznám, s většinou jsem nikdy nemluvil, ale jak s nimi nějaký čas neběhám, chybí mi:-) Kristýnka doma nervózně přepočítávala body a má tedy jasný přehled kdo jí může porazit, prostě kvalitní příprava. Takže v pátek vyrážíme směr Kněžice, projíždíme Brtnicí, kde je jako obvykle pouť... prostě jako doma. Loni jsem běžel v Kněžicích velmi dobře a hlavně - porazil jsem Hejkala:-) To jsem zvědav, jak to dopadne letos...

Na místě jsme včas, stíhám Kristýnce ukázat trasu starších žákyň a slyším spoustu stížností - je to moc do kopce, moc nerovné, no kdo má tady běhat? Během rozklusávání se Kristýnka aspoň pětkrát zastavuje, že už nemůže. Připomínám jí, že je to jen běh a zítra nás čeká plavání na Pastvinách. Dozvídám se, že plavání je daleko přirozenější pohyb, protože se u něj dospívající sportovkyně méné spotí. A navíc si zapomněla doma nový deodorant Adidas Woman, no to po běhu ani nebude moci mezi lidi:-)

Od záplavy slov mne vysvobozuje start. Slečna startuje až za pět minut, musí si poradit. Vybíhám v klidu loukou, cítím se lépe než loni. Možná díky počasí - je sedmnáct stupňů, zataženo, chvilkama to vypadá na déšť. Třeba to bude pohodový běh:-) Houby. Na druhém kilometru mne dobíhá Hejkal. Víte, to je hodně zvláštní. Scénář našich soubojů bývá jiný. Dříve to bylo tak, že mne Hejkal v půlce doběhl, pronesl pár veselých slov a zmizel vepředu. Postupně jsem se zlepšoval a Hejkal mne dobíhal později - z toho bylo pár nepříjemně ostrých závěrů. A pak přišel den, kdy mne Hejkal nedoběhl. No ale na druhém kilometru, to tu fakt ještě nebylo. Co teď? Zdá se mi to brzo, mohl by se ještě unavit:-) A přitom je jasné, že mi bude chtít utéct. V nějakém seběhu, pochopitelně. Na trati je jich pár, nejsou však dlouhé a jsou obvykle následovány protikopcem. Rozhoduji se k velmi rafinované strategii - zavěšuji se za Hejkala a čekám na klesání. Už je tu, Hejkal chce utéci. Hodinky mu pípají, že je nad jakousi nastavenou mezí, ale nedá si říci:-) Já makám naplno, což v seběhu normálně nedělám, dechu se nedostává, ale držím se. Ve stoupání zvolňuji, přesto Hejkalovi o pár kroků utíkám. Už jsme nahoře na asfaltové cestě, chci se Hejkala udržet aspoň po vrácení se do terénu. V klesání jdu naplno, mezera mezi námi se nemění. Uf. Ve stoupání poodbíhám a docela cítím svalová vlákénka. Prý to starší běžce nepotkává, ale asi ne všechny:-) Do terénu vbíhám první. Mám pocit, že toto klesání - resp. protikopec rozhodne souboj. Nehledím na rezervy a přestože tep je kolem 164 teprve na teprve 6.km, snažím se co to jde. V protikopci mám dost, je jasné, že budu muset zvolnit. Měním strategii, jdu v sebězích "normálně", snažím se do kopce. Získávám dalších pár metrů. Jenže doběh do cíle je z kopce. Potřebuji zabrat i ve stoupání k vodárně. Přes hvězdičky před očima vidím, že se přibližuji běžcům, které obvykle moc nevidím - rozeznávám třeba Ghost Bustera. Ale na stíhání to fakt není. V seběhu po louce se snažím srovnat dech, abych na asfaltku vběhl před Hejkalem. Když už musím celou cestu makat, nechce se mi v bloggerském souboji prohrát:-) Na asfaltce jsem opravdu dřív, raději se neohlížím a zařazuji nejvyšší možnou rychlost. Dechu se nedostává, infarkt se blíží, avšak já už vidím své auto a hlavně - neslyším Hejkala:-) V cíli jsem opravdu dřív a opravdu, ale opravdu na kaši. V předklonu se snažím naplnit nějaký ten plicní sklípek kyslíkem a už do mne někdo žduchá. Kristýnka. Musím se prý jít nutně podívat na vytištěné výsledky žáků. No to jsem zvědav, co se dočtu... A už to vidím. Kristýnka si také prožila cílový finiš a v souboji vyhrála, takže je opět na bedně. Pravda, její soupeřka byla o něco mladší, ale nejspíš atletka a to se počítá dvojnásob.

Přes rozdíly ve velikosti patří všechny slečny do stejné kategorie:-)

Až teď se dívám na svůj čas - 40:38 je o 1:02 lepší než skvělý loňský čas. No pěkně mne Hejkal prohnal:-) Jsem na 28. místě ze 47 běžců, 11. ze 14 v kategorii. Neskutečný je bodový zisk - můj zatímní rekord za uplynulých 30 závodů je 7,569 bodu. A dnes 8,171 - rekord jako bejk:-) Daný prý nějakým potriatlonovým problémem lídra naší kategorie Františka Tichého. Ale stejně si myslím, že jsem běžel dobře a body těší:-) Prostě prima den. Krátce probíráme s Hejkalem dojmy a on si jede v klidu domů na pivo. Mne zítra čeká plavání na Pastvinách. To jsem zvědav, kdo za mne bude kopat nohama:-)