středa, října 17, 2007

Mnichovský maraton 14.10.2007

Rozhodování kam na podzimní maraton bylo jednoduché. Niktomuž psal o Mnichovu jen v superlativech, přihlásil jsem se v září. No, jsem zvědav na prý skvělou organizaci závodu bez keňanů:-) Pravda, podzimní trénink nebyl zcela ideální, nicméně kolo a plavání ustoupily do pozadí, tak jsem věřil, že hranice 3:30 je na spadnutí. Možná i o pár minutek. Dohodli jsme se na společném cestování s Toskem, v sobotu v deset jsem v Praze jako na koni a pokračujeme v Drang nach München. Ubytování v penzionu vypadá dobře, cena taky, k olympijskému areálu je to tři kilometry, jdeme pěšky. Už v půlce cesty toho lituji, z pomalejší chůze mne vždy bolí nohy:-) No, už jsme v Expu. Tož to jsem zvědav na jejich organizaci - jaká bude fronta? Vyzvednutí obálky s číslem, zaplacení a vyzvednutí čipu je bez front. Paráda. Jak je to se sprchováním po závodě? Zajištěno. V olympijském plaveckém areálu, zítra vstup zdarma. Moc se tam těším! Expo je rozlehlé, dalo by se tu koupit kde co. Hodinky s foot podem neznámého výrobce za 99€, řada bot za poměrně příznivé ceny. Nakonec kupuji jen triko. Vlastně trika. Tři. Malé, střední, velké. Z maratonu ve Freiburgu. Proč zrovna takové triko? No... je pěkné. A má dobrou cenu. Za 5€ funkční triko k dostání často nebývá, tak ani nevadí, že je z loňského ročníku:-) Prostě teď mám s holkama stejné triko. Třeba v něm něco vyhraju stejně jako ty dvě moje šikulky:-) Pasta za 5€ je taky skvělá, teď už jen Weisbeer před spaním a jsem zcela připraven. Až na tu únavu z pomalé chůze po Expu:-)

Mám trochu obavy z předpovědi počasí. V noci má být dost chladno. Nemám rád velké výkyvy teplot během krátké doby. Naštěstí je ráno šest stupňů. To bude dobré. Snídaně je taky dobrá a co teď? Mám obavy jet ke stadionu autem. Nezaparkujeme jinde a nedojedeme metrem? Nakonec z mého pohledu velmi riskujeme a vyrážíme o půl deváté na cestu, o níž předpokládám, že může díky davům přijíždějících trvat i hodinu. Za deset minut stojíme na parkovišti u Olympiastadionu. Včetně zastavení na dvou semaforech a zaplacení 3,5€ parkovného. Organizátoři mají u mne bod. Začíná mne zajímat, jak si povedou v dalších disciplinách - fronty u odevzdání věcí do úschovy a u WC. V obálce bylo velké lepící číslo, které si dávám na batůžek, jeho odevzdáním jsem strávil asi minutu. WC je na stadionu tolik, že fronty prostě nemůžou existovat. Fakt nevím, na co organizátoři nastavěli ještě mobilní zařízení kolem stadionu. No, mají u mne další nevýznamný bod:-) Start pěkných pár tisíc běžců je rozdělen jen do dvou sektorů - pod 3:45, nad 3:45. Dojdu do svého "lepšího", nikdo se nikam netlačí, všichni stojí podle pořadí, jak kdo přišel. Stojím taky. Odhazuji starou mikinu, kterou jsem použil jen na cestu na start. Je možná devět stupňů, po ránu malinko mlhavo, vlho, ale příjemně. Čekám na start a - těším se. Dost.

Start je přesně v deset. Stojím na místě. Pohnu se až za chvíli, dav jde ke startovní čáře rozvážně. Startovní bránou procházím za víc jak tři minuty. Důležité však je, že okamžitě od startovní čáry můžu běžet. Ve velké skupině kultivovaných běžců. První kilometr mám v plánu za 5:00, mám pocit, že snad všichni okolo taky. Běžím od prvního metru, nikdo mi nezavazí, já nikomu nepřekážím. Žádné zpomalování v úzkých ulicích jako v Praze. Další kladný bod:-) Druhý kilometr jdu ještě zvolna, pak zrychluji na maratonské tempo. Nevím, kolik to dnes bude, srovnávám se podle tepu. 150 a ani bouchanec navíc. Nepřepálit. Běží se mi skvěle, na metě 5km jsem coby dup:-) Kousek před sebou vidím balonky. Že by vodič? Jo. Na 3:30. Má kolem sebe obrovský hrozen běžců. Na sedmém kilometru je předbíhám. Mrknu na tep - ok - a jsem v English garden. V lesíku mám pocit, že je cesta pořád z kopce (taky trošku jo:-)). Běžím, předbíhám, všímám si neuvěřitelného počtu běžících žen. Dnešní maraton doběhne 1.202 žen. 84 z nich v lepším čase než já. Dost rozdíl oproti Česku, kde je pomalu každá zúčastněná žena na bedně. Početnou skupinu tvoří policistky, hrdě se hlásí ke svému povolání svými dresy. Pochopitelně je tu i spousta mužů policistů. V Německu se asi zlodějům těžko prchá před strážci zákona...


Beru si kelímek na každé občerstvovačce. Piju za běhu, hlavně se nepolít, je pořád vcelku chladno:-) Každé 2-3km se střídají stanice jen s vodou s těmi "plnými" - tedy včetně ionťáku, čaje, od 13km i energy tyček. Ty mi moc nevyhovují, jedna zkouška stačí. Mám své gely, začínám se jimi živit. Na 15.km vybíháme z parku, pocit běhu z kopce zmizel, stoupáme. Mnichovský maraton má přece jen pár desítek metrů převýšení, není to naprostá placka. Vadí mi hlavně dva "prudší" seběhy. Naštěstí krátké. Kilometry rychle ubíhají, za chvíli jsem na půlce. 1:42:23 je nejlepší půlka z mých maratonů. Hlavně mám pocit, že jsem ji uběhl prakticky zadarmo. Pravda, mírně nohy cítím, asi hlavně ze zbytečné sobotní procházky, ale i tak je to výborné. Že bych nakonec stihl třeba 3:26? S překvapením však začínám vnímat neurčitý problém s chodidlem pravé nohy. Při nášlapu bolí. Nevím proč, běžím v Mizuno Wave Riderech, mých nejpohodlnějších botách. No, jsem zkušený harcovník, mírně měním způsob nášlapu na pravačku a ono to půjde. Už jen 21 běžeckých kilometrů této sezony. To zvládnu! Trať vede zástavbou, mám čas se i chvílemi kochat okolím. Místy stojí fandové s cedulemi. Na řadě z nich je zmíněn limit, do kdy to má Uwe, Willi či Ralph stihnout. Vždy stejný limit. 3:30. Je ta hranice tak magická? Běží všichni na 3:30? Konečně vidím ceduli s jiným časem. Christian prý běží na 2:04:28. Hmmm:-) Mírně zpomaluji, přestávám sekat pětky za 24 a něco a spíš se blížím 25. Ale 3:30 stihnu. Nevím, jak Markus z další cedule ale já jo. Jsem si jist!

Blíží se 30.km a Marienplatz. Těším se na prohlídku centra. Přebíhám z asfaltu na kostky.. Au! Špatně jsem šlápl? Bolest v chodidle skokem zesílila. Pravé lýtko hlásí, že přijde křeč. To se mi na běhu nestává! Asi díky tomu chytře upravenému nášlapu :-( Solné tabletky však s sebou mám, cpu je do sebe. Běžec přede mnou přechází do chůze. No to přece mně nemůže potkat! Navíc se oteplilo, svítí sluníčko, malinko se mi motá hlava. Problém s tlakem? Nebo daný spolykáním solných tablet bez vody? Potřebuji občerstvovačku, žádná najednou není. Potřebuji gel. Zapít. Hodně zapít. Vidím náměstí, vbíhám na něj s grimasou v obličeji. Bolí každý krok. Proč zrovna tady je tolik diváků? Zatracené centrum! Noha bolí, já snad k občerstvovačce nedoběhnu. Musím. Musím. Málokdy se nutím. Toto je poslední významný závod sezony. Musím. Cedule 31.km je znovu na Marienplatzu. To náměstí mi leze krkem! Chci vodu. Běžím, dupu, noha bolí, nemůžu. Musím. Za 32.km je občerstvovačka. Beru si gel, kofein, zapíjím, poprvé na občerstovačce jdu. Ještě jeden kelímek. Musíš se rozběhnout, ty lenochu! Posledních 10km v sezoně. Au. Jde to. Po pár stech metrech se cítím líp. Bolest trochu ustupuje, asi díky kofeinu. Běžím. Oproti nejkritičtějším kilometrům 30-32 možná i přidávám. Věřím, že teď už to zvládnu. Posledních devět kilometrů v sezoně. Kilometr nad 5 minut, ale já mám rezervu, můžu si to dovolit. Dobrý čas. Posledních osm. Půjde to! Míjím chodce, kteří se k běhu nepřinutili. Nebo nemohli. To musí být děsný pocit. Běžím. Diváci si ukazují za mne. Prý je tam balonek. Ano, já vím, tam někde musí být běžec s balonkem. Vodič na 3:30. Snažím se zrychlit, aby mne nepředběhl moc brzy. Bolí to, jde to. Posledních 6km v sezoně. Jako by někdo přepsal kilometrovníky. U každé cedule počítám jako divý. Pořád dobrý.

Oteplilo se, vyhruji si rukávy dlouhého trika. Pocitově je možná 18 stupňů, reálně 14. Sůl na čele není čas řešit. Na další občerstvovačce je nealko pivo. Skvělé. Zase se mi běží líp. Pocitově. Rychlostně už to tak slavné není:-) Čtyři kilometry před cílem mne předbíhá vodič na 3:30. Neběží na brutto čas, pochopitelně na čistý, který zajímá běžce. Byl však blíž startovní čáry. Stihnu to i já. Zavěšuji se za prořídlou skupinku a držím se. Zuby nehty. Vnímám zvláštní pocit. Jako by mne přitahoval olympijský stadion. Nasává běžce na dlouhou vzdálenost. Asi nějaký nový vynález. Už jsme na hranicích olympijského areálu. Vodič se mi mírně vzdaluje. O nějakou tu vteřinku mi stejně nejde:-) Předbíhají mne běžci, které nebolí noha. No tak trochu kulhám, a co? Poslední závod sezony. Vidím stadion. Úžasný pohled. Pravda, i Amsterdam končí na stadionu, ale Mnichov má jiný rozměr. Psychicky se připravuji na pár metrů stoupání před stadionem. Převýšení možná tři metry na kilometru. Hrozná hora. Mám ji za sebou. V tunelu na stadion hraje hlasitá hudba. Bliká světelná hudba. Úplný myšlenkový reset. Vbíhám na ovál, zacloumají se mnou emoce. Kdybych měl z čeho tvořit slzy, možná by nějaká ukápla. Spurtuji. Předbíhám běžce, kteří mne před chvilkou předběhli. Při každém dopadu na pravačku si pomáhám heknutím. Neuvěřitelně to zrychluje:-) Předbíhám další. Proč tak spěchám? Proto. Vidím Niktomuže, mává na mne. Nemám sílu reagovat. Hypnoticky koukám na cíl a najednou jsem tam. STIHNUL JSEM TO! Je to pod 3:30. Dokonce 3:28:59. Jsem rád, že jsem do dalšího běžeckého levelu postoupil právě zde. Na maratonu pro běžce. Jméno vítěze - Cierpinski - na rozdíl od vítěze PIM znám. Kdysi jsem v televizi sledoval jeho otce. Dnes je jeho syn jen o něco víc než hodinu rychlejší než já. Čas vítěze 2:25:24. Budu se muset zkusit zeptat Dao, zda by nechtěl vyhrát jeden moc hezký maraton:-)



Na ploše si s Niktomužem dávám další nealko pivo, chvíli se poflakujeme, je čas odejít a najít Toska. A je tu problém! Ze stadionu se jde lávkou přes dráhu a pak ochozy. Fůra schodů. Musím k zábradlí, lezu jako invalida. No, je po sezoně. Jsem zvědav, jak dlouho bude trvat vyzvednutí batůžku a vrácení čipu? Batůžek 10 vteřin, sunu se do Expa. Bude vrácení čipu do půl minuty? Vyjíždím jezdícími schody nahoru a chce se mi smát. Čipy přebírají tři dámy. Sedí vzorně srovnané, v pravé ruce nachystaných 25€ zálohy. Levou ruku mají dvě na pokladně, poslední v ní má housku. Nechávám jí v klidu jíst, transakce vrácení čipu je i tak kratší než vteřina. Německá organizace si mne prostě získala. Po pár minutách se potkáváme s Toskem, co teď? Prý osprchovat se na bazéně? Víte, moc bych tam chtěl. Ale noha natéká a pár set metrů vzdálená plavecká hala je mimo můj momentální akční radius. Někdy příště. Ze samého nadšení nad překonanou hranicí si poprvé v životě pošlu příspěvek na blog mailem. Prostě online zpravodajství:-) A je na čase jet domů. Jsem moc rád, že mám v autě tempomat. A že dálnice vede až do Brna. O půl deváté jsem doma. Z přátelského města Mnichova, kde jsem to stihl. A to je důležité. To, že se v noci budím bolestí je dnes vedlejší...

Jen pár čísel pro statistiku - umístění 1.532 místo celkově z 6790 doběhnuvších maratonců. Prostě skoro elita:-) Mezi muži 1.468 z celkem 5.588. V nejvyzrálejší kategorii M40 na 368 místě z 1.340. Dobrý:-) A co tepy?

26 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Pěkný dárek ke kulatinám ;-) a další inspirace pro některé. Jak tepy , bude přehled ?

NNN

Anonymní řekl(a)...

Ještě jednou gratuluji!
Tepy asi těch 150 a později 5 navíc? Taky mě to zajímá. Pocitově se to moc podobá mému PIMu. Jen čas máš skoro o minutu lepší. Kdybych v Praze něčůral...
Napřed jsi chtěl Mnichov rušit, potom čtu o nápadu 3:26. Ještě že Tě neovlivnil můj o 10 minut horší odhad v anketě. Stydím se.

Co chodidlo, jsou to chodidlové vazy, plantar fasciitis, nebo nějaký nerv, bolí to i teď?

Neříkej, že to byly poslední letošní kilometry. Nezapomněl jsi trochu na BBP od 17.11.?

Anonymní řekl(a)...

Perfektní report, úplně jako bych tam byl s Tebou :-).
Připomněl jsi mi to hekání, nebyl jsem tedy jediný, kdo lekal svoje okolí (a to prosím nemám Hejkalovu školu, jsem v tom samouk :-)). T.

Anonymní řekl(a)...

Rekord na závěr běžecké sezony, je možné něco lepšího? Asi těžko, teď lze s lehkým srdcem vyklusávat a lehkým úsměvem pozorovat nás nenasytné, kteří se ženou za dalšími rekordy. :-)
Moc pěkný článek, ten Mnichov musel stát za to. Po všech stránkách.
Nepřímo, leč opakovaně přiznáváš prestižním závodům BBP úroveň treninkovým, tempovým běhům.

Niktomuž řekl(a)...

Jsem moc rád, že moje superlativy nebyly jen záchvěvem nostalgie, ale měly reálný základ:-)

Anonymní řekl(a)...

Tenhle článek má fakt náboj. Ten vnitřní boj s udržením rychlosti...

A další maratón, kde by se pražští mohli učit.

Anonymní řekl(a)...

ja cekal nejaky lehky pohodovy rekordni maraton a on to byl ve skutecnosti srdceryvny boj az do konce :) tim padem gratuluji znova a k tomu dvojnasob.

P.S. u ceduli s casy jsem se opravdu pobavil ;)

Vl001 řekl(a)...

Tak jsem doplnil tepy:-)

Co je s nohou nevím, otok zmizel, stále trochu bolí, nicméně se stav rychle zlepšuje. Doufám.

Poslední kilometry to doufám nebyly. Byly to poslední důležité kilometry. Ty ostatní si naběhám jen tak:-) Když už jsme u těch kilometrů - v Mnichově jsem viděl úplně všechny kilometrovníky. Aniž bych se nějak extra soustředil. Ani jedna cedule prostě nešla přehlédnout...

Sám nevím, proč jsou ty "rekordní" maratony zatím vždy trochu boj. Taky se utěšuju, že příště bude líp:-)

Anonymní řekl(a)...

Gratuluji, k výkonu moc pěkný článek. Jak dlouho se trénuje na tak pěkný čas, abych měl představu :-)).
Jestli na tom taky nemá svůj podíl i Hejkal. Pořád se na závodech přetahujete kdo bude před kým a takhle to potom dopadne :-)).

Vl001 řekl(a)...

Jak dlouho? Znovu jsem se začal víc hýbat v roce 2004, viz http://vl001.blogspot.com/2004/03/zatek-aneb-12-pim-2004.html. Jsi mladší, Aldamane, šlo by to i rychleji:-)

Anonymní řekl(a)...

Gratuluju, tak jsi to dal!

Anonymní řekl(a)...

Gratuluju Vl001...krásně jsi to zaběhl a pěkně popsal :-))

mapo

Anonymní řekl(a)...

Super, prolomení 3,30 ti moc přeji, noha se spraví, mě ted taky mrcha zlobí, po posledním závodě v OB jsem sotva šel zdraví Vlastik

Anonymní řekl(a)...

Tak to je nářez, strojové tempo prakticky po celý závod ! Článek jsem přečetl jedním dechem. V závěru Heulosu jsem si myslel, že ses nechal strhnout a krátkodobé extázi z porážky Hejkala obětoval několik životních minut v Mnichově, ale mýlil jsem se. Ty prostě NA TO MÁŠ !!

Anonymní řekl(a)...

Pěkně se to četlo. Že to byl boj, to je dobře ne ? Tím víc ta vzpomínka hřeje a výkon je o to cennější ...

Anonymní řekl(a)...

Tak to jsem zvedav :-). Mně zatím připada, že čím déle běhám tím jsem pomalejší :-)). Ale dlouhodobý cíl je taky maraton pod 3:30, ale kdy to bude to jsem sám zvědav :-). Snad se toho dožiji :-)

Anonymní řekl(a)...

aldaman: Čím déle, tím pomalejší - tak to jsme dva ;-)

Anonymní řekl(a)...

hejkal & Aldaman: Tři. ;o)

Vl001 řekl(a)...

Třem králům - no kdybyste si na nějaký maraton zašli, sami byste byli jistě překvapeni, jak vám to všem utíká:-)

Anonymní řekl(a)...

hezký čtení i výkon. koukám že nemáš tempomat jenom v autě, ale i na běhu :-)

mě letos rozhodně nic neutíká, naopak všichni utíkají mě :-).

Ale třeba mě tvůj výkon vytrhne z letošní směsice bídy a lenosti.
žula

Vl001 řekl(a)...

Milane, za jakým rekordem se ve Stromovce poženeš? 2:50? :-)

Anonymní řekl(a)...

Pekne napísané. Na budúci rok by som tam tiež chcel ísť. Mohol by si dať kontakt na to dobré ubytovanie? Vďaka.
Andrej

ajacko@centrum.cz

running observer řekl(a)...

Připojuji se ke gratulacím. Jednou to muselo přijít. Jako odměna za cílevědomé úsilí. Ale co uděláme s exploserem? Ten nám postavil ve Stromovce laťku na 3:21!

Vl001 řekl(a)...

Odkaz na penzion můžu dát klidně i sem - http://www.pension-asta.de/.

Exploserův čas je fantastický, po jeho nevydařené sezoně bych ho rozhodně nečekal, o to větší musí mít jistě radost, gratuluji. Nicméně svůj cíl na příští rok tak vysoko nestavím. Stačilo by mi překonat čas Hejkala. To by v tom byl čert, abychom ho na ten maraton nedostali:-)

Anonymní řekl(a)...

Děkuji za blahopřání. Jednou to snad přijít muselo, i když jsem si během roku myslel, že už je všechno v háji. Mohlo to být ještě lepší, nebýt nucené zastávky v boxu :).

Další cíle jsou snad jasné: maraton - 3:20, půlmaraton 1:30 (dá-li Bůh).

Anonymní řekl(a)...

jestli chcete orpavdu nějaké hodinky tak klikejte na odkaz...