Challenge Roth 2017

Ano, vím, sliboval jsem, že Klagenfurt 2013 bude asi můj poslední ironman. A víte co? Rozmyslel jsem si to :) Tak je tu další zápisek z dlouhého triatlonu. A možná ještě někdy bude další. Kdo ví, že. Nikdy neříkej nikdy :)

Jak další účast v Rothu vznikla? Víceméně náhodou. Pracovně jsem jel v červenci 2016 do Norimberku. A ubytoval se z nostalgie v Hilpoltsteinu, tedy v místě startu plavání Challenge Roth. Viděl jsem, jak připravují plavecké depo. Běžel jsem ráno podél kanálu. Vlezl jsem do půlky lýtek do vody a věděl, že se prostě musím zkusit na rok 2017 přihlásit. Vyšlo to. Dokážu to vůbec po menší pauze dokončit? Ona ta pauza teda nebyla úplná. V podstatě každoročně se účastním na Czechmanovi na polovičních distancích, tak snad vyjdou opět i plné distance.

07/2016 Tady jsem už dvakrát vylézal z vody. Chci i potřetí :)

07/16 Budou stavět depo a já tu nebudu. Smutný. Musím se přihlásit další rok :)

A jak jsem se připravoval? Jako obvykle oproti ostatním účastníkům poměrně málo.

Plavání - za posledních 12 měsíců mám před letošním Rothem naplaváno cca 60km. Hodně z nich až v posledních měsících, řadu plavání mám venku v neoprenu. V plavání mám velkou obavu ze svého obvyklého problému - z křečí. Pravidelně je dostávám i při tréninku. Snad venkovní plavání pomůže a křeče přijdou co nejpozději. Tipuju, že by to mohlo být někde po uplavaných 2,5km. To by bylo fajn :)

Kolo - posledních 12 měsíců cca 3200km. To je na mne poměrně hodně, a na dokončení to stačí bohatě. Z kola opravdu strach nemám, možná tak z defektu.

Běh - naběhaných 1600km je téměř jen polovinou toho, co kdysi. Ale co - na ironmanu se běží jen maraton. Co neuběhnu, dojdu. O nic nejde, běhu se rozhodně nebojím. Navíc letos běhám překvapivě rychle, opět je tu půlmaraton pod 100 minut, to jde.

Prostě se ve čtvrtek 6.7.2017 řítím opět směr Roth, jako zkušený borec dojíždím napřed na prezentaci, vyzvedávám číslo, zamlouvám si místo v ranním autobuse na start plavání a mám vše potřebné vyřízeno :) Co tu budu dál dělat? Koupit není moc co. Nabídka poměrně chudá. Kupuju aspoň blbosti. Například gely PowerBar, rozhoduji se dva nalepit na kolo jako velcí závodníci... Vlastně já jsem taky docela velký... Tak jako zkušení závodníci? Vlastně já mám zkušeností na rozdávání... Prostě si je tam nalepím a je to :) Do startu už jen polehávám a sleduji s obavami předpověď počasí. Má být napřed vedro, pak hlásí silný déšť, pak to dávají někde mezi. Trochu vedro, trochu déšť. Já chci vedroooo. Jinak zmrznu :) Jo taky dávám kolo do depa a potkávám tam Dana. Tak jsme si udělali selfie :)

Koupil jsem si samozatmavovací brýle. Nechápu, jak jsem mohl dřív jezdívat bez nich :)

Přiznávám, že mám před startem tentokrát trochu obavy. Chci dokončit. Dokončit. Jen dokončit. Chci tolik? Představuju si, že mi déšť nevadí. Že křeče nevadí. Z vody mne dobrovolně nedostanou. Klidně si stoupnu na dno a počkám až křeče přejdou. Klidně pojedu kolo osm hodin. Chci dokončit... chci...

Start! Myslím, že nejsem ten první.

V neděli stejně nemůžu dospat, v 5 jsem v Rothu na autobusu a po půl šesté na startu. Zkontroluji kolo a jsem připraven na start. Čekám na něj do 7:40... a jsem konečně zase ve vodě. Ve známé vodě. Letos je neobvykle dobrá. Pohoda, to by nemusely být křeče :) Plave se mi dobře, nikam nespěchám. A najednou - ještě před první obrátkou - ouha. Náběh na křeče. Už po 800m? Jsem na to připraven. Okamžitě propínám nohu, křeč nedostávám. Přecházím kus na prsa, ač jde v mém podání v neoprenu o neobyčejně pomalý plavecký způsob. To bude hodně dlouhý plavání. Zpátky na kraula... tři sta metrů... a opakování. Nevím, čím jsem si to zasloužil, je mi to jedno. Prsuju, krauluju, střídám. Vidím na břehu cedule. Teprve 1700m? No nazdar :) Další náběh křečí. I teď jsem je vyhmátl. Nestíhají se zakousnout. Střídám, plavu, pokračuju. Všímám si neobvykle silných rukou. Asi jak jsem víckrát plaval v neoprenu, toto pomalé plavání mne vůbec neunavuje. Vidím druhý most. Vidím dva závodníky stojíci na dně a protahující nohy. To já nemusím. Předplavávám je... a prsuju :) A plavu. A vidím výlez z vody! To už je skoro ironmanský cíl! No já si procházím výlezem z vody jako by se nechumelilo. Ono teda taky nechumelí. Je zatím docela pěkně. A já se cítím dobře. Doplaval jsem v podstatě bez křečí :) Po plavání tady se cítím pocitově nejlíp. Divný. Čas odhaduju tak 1:45? Kouknu na hodinky - jen něco přes 1:30? Kdybych tušil, že se po pomalejším plavání budu cítit tak dobře, dělám to vždycky :)

Vylézt v vody znamená skoro dokončit :)

Depo pohodové, mizím na kolo. Po pár kilometrech zkoumání pocitů bych řekl, že se mi jede docela dobře. Nejlepší cyklo formu jsem měl před dvěma týdny. Tu jsem si nepřivezl. Ale jde to. Ano, trochu mi vadí neobvykle silný vítr. Nicméně to ujedu se ctí, je na čase se začít kochat. Brzy mne dojíždí motorka s časomírou a první závodník. Krásný sportovní pohled. Postupně se trousí další. Kupodivu já občas také někoho předjíždím. Dělá mi to radost. Nejsem nejpomalejší :) Další radost mi dělá rozpadající se černý mrak. Zdá se, že se vypršel a cyklistiku budu mít v suchu. Po trati fanoušci, je jich však o dost míň než pamatuju. Asi konkurence IM Frankfurt, nebo se triatlon okoukal. Ale pořád příjemná atmosféra. Vyjíždím si Solar Berg, předjíždím v něm. Trochu mi dělá starost občerstvení. Vůbec nemůžu letošni ionťák. A ani gely. Tyčinky jdou. Kolo s tím půjde dobře. 

 Jezdím i v hrazdě :)

 Modrá mi sluší :D

Do kopců obvykle předjíždím. Ve sjezdech naopak :)

Najíždím do druhého kola, nohy v pohodě. Předjíždí mne víc a víc cyklistů - samí štafetáři. Oproti závodníkům z čela pořadí to není příjemný pocit. Proč jen je těch štafet tolik? Dopíjím svůj ionťák. Mám ho pateticky v bidonu z mého minulého Rothu. Chystám se bidon odhodit na místě k tomu určeném. Pomocník vidí nezvyklý bidon s logem Challenge, zasprintuje a chce, abych mu dal ten neznámý bidon do ruky. Tu máš tu starožitnost! :) Vidím cyklistu spravujícího ... řetěz? Vůbec nevím, jak se to dělá. Moje kolo mi skvěle servisují v HaPe, snad kolo trasu vydrží. Asi jen technická závada mne může připravit o finišerskou medaili. Beru si jeden z mých gelů. Je skvělý. Proč jsem si jich nekoupil víc? Stále příjemně plný sil se blížím k druhému depu. Než odložím kolo, odtrhnu si poslední svůj gel a dám si ho do kombinézy. Projdu depem a jdu se proběhnout...

Vybíhám, nechávám nohy najít si své tempo. Kouknu na hodinky. Vypadá to, že to dám celé pod 13? To znamená, že budu mít všechny Rothy stejné. 12 hodin a něco. Neuvěřitelný! První kilometr běhu za 5:15? Šílený. Zvolňuji. Chci doběhnout tak na 21.-25.km a pak plánuji zařadit občasnou chůzi. Přece se neuštvu. Po zvolnění mne předbíhá spousta štafetářů. Ach jo. Proč jen tu jsou! Naštěstí jsou dobře označení. A já si všímám, že pomalu začínám předbíhat solo závodníky. Podle čísel vím, kdy startovali. Šup a další je za mnou. No ještě že je tu účastníků tolik, hned si připadám jako na závodě. Běžím a běžím. Škoda, že není větší vedro! Běží se mi dobře. Až na občerstvení. Z ionťáku či gelu bych okamžitě zvracel, ty nechci ani vidět. Zkouším běžet na melounech. Jde to. Nějakou dobu. Asi do půlky...

Ano, říkal jsem si, že doběhnu do půlky a přejdu do chůze. Jenže se blíží obrovský mrak. Bude pršet. Zkouším doběhnout co nejdál než to začne. Už jen o vodě a cole. Zkouším nealko pivo, jenže je to weizen a to fakt není ono. Málem jde hned ven. Kus s ním pochoduji, pak se opatrně znovu rozbíhám. Jde to. Budu muset na vodě a cole vydržet až do cíle. No co už. A je tu má noční můra - začíná pršet. Jenže - velmi droboučce, nepatrně. Navíc je déšť teplý, toto prostě nevadí. Běžím, předbíhám. Jednotlivce, skupinky. Solo závodníky i štafetáře. Běžím a nechápu, jak je to s mým tréninkem vůbec možné. Já totiž běžím oproti těm okolo fakt rychle! Předbíhám jednoho štafetáře za druhým. Naštěstí je jich tu dost. To je tak příjemné! Když mi na 35.km totálně dochází energie, beru si svůj gel. Úplná mana! Běžím dál, předbíhám a předbíhám. Počítám a vidím, že se s časem vlezu pod 12:30. Vážně budu rychlejší než v roce 2010? To jako fakt? Běžím. Jen běžím. Nemůžu už na nic myslet. Máloco vnímám. Běžím a předbíhám. Snažím se doběhnout až do cíle a... nejde to. 900m před cílem musím přejít do chůze. Energie je fuč - to je tak, když ji člověk nemá čím doplňovat. Naštěstí je tu brzy tráva a já vím, co bude za ní. Běžím. Vidím stadionek. Dobíhal jsem maratony na olympijských stadionech v Mnichově i Amsterdamu. A stejně mi k srdci nejvíc přirostl tento pidi stadionek z trubek v Rothu. My race, my legend. S došlapem na cílový koberec uvnitř mne nekontrolovaně explodují emoce. Já jsem zase na tom koberci! Není energie, aby se emoce projevily navenek. Bouří si vevnitř. Probíhám cílem zcela resetovaný, zcela spokojený sám se sebou. Mám na krku velkou a těžkou medaili. Jestli tu zůstanu stát, začnu brečet. Není z čeho, není voda, není sůl. Raději z cílového prostoru odcházím....

Cílový stadionek se nikdy neomrzí... :)

Cítím se fyzicky svěží, místo sprchy a jiných věcí se jdu nejdřív najíst. Tělo ochotně přijímá rýži s čímsi, pak další jídlo. Nevím proč, ale tato moje účast, dlouhých devět let od první, byla nějak nejjednodušší. Šlo to samo. Asi zkušenosti nebo co :)

Časy Roth. Prostě stabilní výkonnost :)

Co k tomu dodat? I po desíti letech účastí na ironmanech mne stále fascinuje, že je možné ráno skočit do vody a v podvečer být o 226km dál. Pořád mne to baví, pořád mi to jde. Myslím, že to ještě někdy zkusím :)

IRONMAN Austria 30.6.2013

Sláva, první letošní vrchol úspěšně zdolán:) Po třech letech pauzy dané zlobivým kolenem jsem opět dokončil triatlon na IM distancích. Pojďme ale popořádku. Jakže to probíhala příprava?

Plavání - je fakt, že na bazén chodím skoro každý týden. Většinou však ve vodě strávím maximálně 20 minut, pak pára, vířivka, no potřebuju přece regeneraci. Dobře, rovnou se přiznám, při některých návštěvách do bazénu ani nevlezu :) Takže ironmanskou příprava jsem volil velmi krátkou. Asi šest venkovních plavání v neoprenu, ty přece v Klagenfurtu letos budou! Dostal jsem se do stavu, že bych měl plavání zdolat. Pochopitelně dost daleko od osobáku, přece jen jsem dřív plaval víc...

Kolo - cyklistickou přípravu jsem dost změnil. V zimě jsem začal chodit na spinning. Koleno ze začátku dost bolelo, pak si zvyklo. Takže když jsem vyrazil ven, na začátku vyjížďky ani nebolelo. Až po nějaké době, zhruba po dvou hodinách začínalo. Dost to záviselo i na rychlosti - v dubnu jsme s Kristýnou vyrazili na týdenní soustředění se sporttour do Chorvatska. Mimochodem nádherná akce s fantastickým poměrem cen/výkon. Dlouho jsem nebyl tak spokojený. Jezdil jsem tam pomaleji než můžu a ejhle, koleno úplně dobrý! Bohužel po návratu nepřálo cyklistice počasí. Jakmile se pak v půlce června zlepšilo, zkoušel jsem to dohnat a koleno přetížil. Jezdil jsem hodně v kopcích, přece jen kolo v Klagenfurtu má +1600m. Takže např. místo abych startoval na kopcovitém sprinttriatlonu v Blansku, jedu tam jako doprovod Kristýny. Poprvé si dávám trať cyklistiky před startem. Podruhé s (kus za) Kristýnou. Potřetí pak zase sám. Nějaký kopce tím najetý mám. Prostě suma sumárum jsem nenajel ani 1000km. Na ujetí 180km trati by to mělo stačit, osobák to nebude...

Běh - doby, kdy jsem běhal 70km týdně jsou pryč. Dnes s bídou 50 a to jen občas. Pravda, občas se projdu. Ale zatím ne moc daleko, stovku jsem absolvoval jedinou - Lazovku. Tady jsem v čase lepším než loni byl v roli doprovodu vítězky kategorie žen, hvězdy z obálky behej.com (č. 28). Po tomto úspěchu jsme se snadno domluvili na společné účasti i na dalších akcích. Ale o tom jindy. Prostě maraton bych uběhnout měl, osobák to nebude.

Shrnu-li přípravu - na dokončení mého asi posledního ironmana by to mělo stačit. Před odjezdem přemýšlím o časových ambicích. Překonání nejhoršího času 14:33 snad nehrozí. Na svůj nejlepší 12:18 zase nemám. Pak mi pomáhá Aldaman. Tento tréninkový fanatik dokončuje Moraviamana díky vedru až za 11:38:03. Přijde mi vtipné být s mým tréninkem jen o hodinu horší než on. Čas si zaokrouhluju, kdo si má pamatovat vteřiny. Chci dokončit za 12:40. To by i s kopcovitou cyklistikou mohlo jít.

Balím a najednou nemůžu najít boty? Já vím, mám dost jiných párů, ale já chci ty vybrané Mizuno Wave Elixir 2! To je zlé znamení! Jdu do obchodu, připraven utratit 3000 za nové. Jenže ten model je změněný, Elixir 8 je zase pronační. A normální, teď Aura 9 nemají. Naštvaný objednávám slevněné Aury z 21run.com za příznivých 60€. Světe div se, přichází za dva dny. Ve čtvrtek ráno. Vyzvedávám je a vyrážím do Klagenfurtu, beru Kristýnu jako doprovod. Ubytovaní jsme v kempu hned u startu. V noci se ve stanu klepeme zimou. Jsem nějaký nachlazený, ta zima se mi vůbec nelíbí. Ránou jdeme plavat, vzduch stále chladný, ale voda příjemná, nádherně čistá, cca 20 stupňů, prohřátá do hloubky. Plavecká trať si mne získává svou bezpečností. Plave se 1200m do jezera, pak 500 ke břehu, podél něj 1100 a poslední kilometr kanálem, který je hluboký míň jak 150cm a užší než 10m. Prostě první půlka nad hloubkou a pak pořád u břehu či dokonce nad mělčinou. Jakožto neplavec, často dostávající křeče, jsem z této tratí zcela nadšen. Ranní plavání kupodivu zlepšuje stav mého nachlazení:)  V Expu jsem připraven utratit nehorázně mnoho peněz za suvenýry s logem IRONMAN, jen ať se kreditka prohne. Nakonec kupuji jen jedno triko, pivní sklenici a dva odznáčky. Mikiny a cyklodresy se mi nelíbí. Zkouším rozběhat nové Aury. Příjemný boty, budu v nich závodit. Pokud by byl problém, odskočím se přezout do kempu :)

Nádherný suvenýr. Ale nějak nemám pro koho ho koupit :)

V pátek večer pasta party, ve srovnání s Rothem nic moc. Uvědomuji si, že s Rothem budu vše srovnávat. Ten je pro mne srdeční záležitostí, nemá to Klagenfurt lehký :) V sobotu ukládání věcí do depa a opět vychytávka - s kolem vás vyfotí a musíte si pro něj buď osobně nebo s průkazem s fotkou. Hezky vymyšleno:) Vypovídá mi poslušnost pumpa, nekupuji novou, půjčuji si. Nabalit se na ironmana je složité, věcí je potřeba moc. Inventura - co jsem zapomněl tentokrát? Opalovací krém. Kupuji v Eurosparu. Navštěvujeme Minimundus. 

Zastávám názor, že ironmana lze absolvovat tempem víkendového výletu na Kokořín, jen při ironmanu neuvidíte hrad. To tady neplatí. V Klagenfurtu můžete z trati běhu vidět hradů i zámků spoustu, jste-li dost vysocí, abyste viděli přes plot Minimundusu...

Předpověď počasí se umoudřuje. Deště z ní postupně mizí, nakonec i mraky, opravdu má být slunečno a odpoledne až 26 stupňů. Jen ráno díky jasné obloze cca 10 stupňů. Fuj. V noci jako obvykle skoro nespím. Ve čtyři je celý kemp na nohou. Jdu zkontrolovat kolo do depa, ono je snad 13 stupňů! A otepluje se! Já nezmrznu! Já to snad fakt dokončím!

Start plavání. Najděte si mne - u druhého mola kousek od žluté bóje :D

Jdu na start, navlékám neopren. Jsem neskutečně klidný. Možná díky trati plavání, tuto superbezpečnou trať prostě musím zvládnout! Na pláži si stoupám hodně dopředu. Proč? Viděl jsem záběry z minulého ročníku. Měli by tu být i horší plavci než já. Nechci, aby mne brzdili :) Navíc se chci zkusit někoho chytit. Nějakého toho kopance se nebojím. START! Naposledy v životě! To dám! Vrhám se do vody, je to trochu mela. Někteří plavou dost zešikma, pořád se musím dívat. Zkouším se zaháknout za jednu ženu, ty plavou hodně vyrovnaně. Nedaří se, dav mne odkloní. Prát se nebudu. Zkouším dalšího plavce. Neúspěšně. Dalšího. Zas nic. No co, naprosto jasně vidím bóji, plavu přímo na ni. Předplavává mne prsař. Fakt dobrý prsař. V neoprenu je těžký plavat prsa, ale on má takovou váhu a tak silné nohy, že to dává v pohodě. Zkouším se zaháknout za něj. Najednou plavu s viditelně menším množství energie. Plavat za prsařem není lehké, ale je to výhodné. Drží směr i tempo. U bojky volí rozumný odstup na obeplavání. Nemáme žádnou kolizi. Ani se nenaděju a jsme u další bojky. No mně se plave úplně pohodově! Přestože jsme nedaleko od břehu, nás plavce obklopuje spousta lodí. Prsař volí neobvyklou cestu mezi nimi. Dvakrát mi uplavává, pokaždé rozkopu nohy, které od startu nepoužívám a docvaknu si ho. Už vidím ústí kanálu, najednou nás křižuje další skupinka, od prsaře mne oddělují. Nevadí, dorazím poslední kilometr za svý. Plavu si dlouhá, pomalá tempa. O nic nejde, jen o dokončení. Už jsem v kanále, plavci přede mnou dost rozvířili vodu a bahýnko ode dna. Jeden plavec si stoupá a diví se čistotě vody :) Vyhýbám se tak tak. Voda je v pohodě, čistší než naše přehrady.  V půlce kanálu mne napadá, že dnes snad ani nedostanu křeče :) Tato hříšná myšlenka je okamžitě po zásluze potrestána. Někdo za mnou mne přetáhne přes nohy, okamžitě dostávám křeč. Nějak zvnějšku kotníku. Tam je taky sval? Doteď jsem ho neznal :) Normálně bych křeč řešil, protahoval, ale tady, kde je dva metry vpravo břeh a pode mnou mělko? Kašlu na křeč, plavu dál. Postupně povoluje. Je tu výlez z vody, špatně se mi vstává. Využívám pomocníky. Motá se mi hlava. "Are you ok?" ptá se jeden helfer. Jasný, já řeknu že ne a odvede mne k doktorovi. Tak mu jen zakývu, že jsem naprosto ok a motám se pryč. Kouknu na hodinky, očekávám čas přes 1:30 a ono 1:22!! Cože? Mne švihne. To je snad druhé nejlepší im plavání všech dob? Tak to jsem nečekal. Dal bych si šampáňo. A oni tu mají jen vodu. Jdu se radši připravit na kolo.

Pokud nevěříte, že se mi motá hlava, mrkněte sem. Bezpečně mne poznáte na swim videu vpravo dole. Všichni běží, já se motám.

Na kolo beru jako jeden z mála cyklodres a návleky. Ano, je možná už i 18 stupňů a teplota půjde rychle výš. Přesto je mi ze začátku zima. Tradičně pomalé depo a vyrážím. Po namotání doměrečných metrů se dostávám do velké skupiny. Ty hromadné starty mají něco do sebe, v Rothu jsem kolem sebe tolik cyklistů neměl. Přece jen už jsem dost vzadu, okolo jedoucí moc jezdit ve skupině s rozestupy podle pravidel neumí. Snažím se být ve skupině nenápadný a v rámci možností pravidla dodržuji. Hned první motorka rozdává v naší skupině karty. Oprávněně. Naštěstí se fakt snažím, takže mně ne. Šviháme to podél jezera průměrem přes 30. No na toto natrénováno určitě nemám. Občasné pidi kopečky naší skupinou dost míchají. Motorky mají zase práci :) Teď zastavují u někoho, kdo si u kraje odskočil. Že by to byl littering? Nedozvím se to. První kopec, kratší a prudší má být někde kolem 35.km. Druhý významný - o dost delší, trochu pozvolnější na 65. Jedou se dva okruhy. První hodinka mi utekla jako voda, švihám si to zalehlý v hrazdě na maximu možného. Je tu první opravdový kopec.

Prý kopec je přítel :)

 Normálně v kopcích bývám lepší než cyklisté okolo mne, dnes se to moc nekoná. Budiž mi jakousi omluvou, že už v tomto kole tento kopec jeden závodník JDE. No to je síla :) Se ho asi lekl nebo co :) Z kopce mi jako obvykle všichni ujíždí. Inu, máte kola za sto i více tisíc, jeďte si. Míjíme se kousek s protisměrem, vidím motorku doprovázející posledního závodníka. Mám na něj aspoň hodinu náskok? Asi víc:) Propadám se do krize. Začíná bolet koleno. Beru si ibuprofen.Ne a ne se dostat k druhému kopci. Když do něj konečně jedu, připadám si vyřízený. Unavený, bez energie. Stoupání jedu pocitově šíleně. To, že se moc nepropadám v pořadí přikládám faktu, že už za mnou skoro nikdo není. Sjíždím ke Klagenfurtu, pořád mne někdo předjíždí. Vůbec nevím, jestli ujedu druhé kolo. Jestli ve druhém kole zpomalím, bude kolo přes sedm hodin. Můj časový cíl je v pytli. Už asi na IM trať nemám. Bez tréninku kola to nemá smysl. Proč jsem sem lezl? Už jsem starý, síla je pryč. Procházky po horách nejsou tak náročné jako toto. Předjíždí mne nějaké ženské. Vjíždím do druhého kola zoufale vyčerpaný. Předjíždí mne furt další. No kolik jich tam ještě je? Piju, jím, chystám se na kopce. První je tu. No asi bych se měl pochválit, docela mi to do něj jde. Řadu lidí předjíždím. Motorky jsou pryč, troufnu si i na předjetí vpravo. Co s někým, kdo jede po prostředku? Předjedou mne všichni zpět z kopce? Kupodivu ani ne. Hele... já z toho kopce předjíždím. To je divný. Všichni okolo jsou nějací schvácení. Možná je jim teplo? Pravda, také jsem shrnul návleky, ale v podstatě teplo necítím. Blížím se k druhému kopci, furt předjíždím.

Makám i v hrazdě :)

 Nervy napnuté jako špagáty, čekám na stoupání. Kopec obsypaný hrozny a hrozny cyklistů. Předjíždím jednoho, dva, skupinu asi deseti. Nejedu rychle, určitě pomaleji než v prvním kole. Ale rychleji než ti kolem. Najednou se cítím skvěle. To je tak příjemný někoho předjet, nehledě na rychlost :) Slyším hudbu a komentátora na vrcholu. Předjíždím obrovskou skupinu. Blížím se k vrcholu. Hudba utichá. Ozvou se dva tóny další skladby, bez varování mi vhání slzy do očí. Nevím, co je to za skladba. Rozumím však těm slzám. Je v nich vše. Stesk po dávno vzdáleném mládí. Lítost nad dnešní cyklo výkonností. Zároveň nadšení z dokončení dnešního závodu. Jestliže jsem na kopci, nemá mne co zastavit. Ani defekt. Ani maraton. Nic. Já to dám!! Předjíždím další cyklisty z kopce. Uvědomuji si, že už mne padesát kilometrů asi nikdo nepředjel. A najednou - frnk, kousek před cílem mne předjíždí Wolfgang. Dnes asi podesáté. Je lepší na rovině, já i v malých stoupáních. Podle jeho šedin je jiná věková kategorie. Aspoň o jednu, dvě výš. Nechávám ho ujet a vytáčím nohy. S obrovským ulehčením slézám z kola az 6:49. A stejně škoda, že kolo není o 50km delší. Docela jsem k závěru pookřál :) Každopádně teď už JEN běh!

Wolfgang Koch, startovní číslo 1760 (vložte si to číslo, jestli se chcete podívat) opravdu je jiná kategorie. Je mladší než já. Neuvěřitelný, jak jsou někteří mladíci šediví :)

Po poměrně dlouhém depu konečně vybíhám. Na hodinkách dnes přepínám jednotlivé disciplíny, nemám celkový čas. Nikde nevidím časomíru:) Počítám v hlavě - plavání+depo 1:30 + kolo+depo 7:00 je 8:30. Musel bych běžet maraton za 4:10, abych splnil svůj cíl. Pokud jsem v depu nebyl déle. Takže radši za čtyři. No to nemám šanci. Nejlíp jsem běžel na IM 4:20. Takže dnes nejlíp  asi 4:30, spíš 4:40. Vlastně beru cokoli pod 5. Nemá cenu počítat. Stejně běžím vždy jak tělo dovolí. Do půlky volně, pak se snažím. Krátce po rozběhnutí musím zastavit - trať parkem je uzoučká, za mnou běží vítězka kategorie žen. Pouštím ji. O kus dál mne předbíhá slovenský profesionál Kulich. Pak už je cesta volnější. Cožpak o to, je docela rovinatá. Ale moc se mi nelíbí. Relativně často pod nohama betonové kostky, naštěstí je dnes moc necítím. Možná díky novým botám. Jsou tu i poměrně časté zatáčky a změny trasy. V centru i jakési prudší podběhy, zatáčky a přeběhy rantlů.  Na začátku běhu je docela teplo, dokonce se schlazuju houbičkou. Běžím a divím se sám sobě. Běžím totiž nečekaně rychle. Uvolněně. Svěže.  Na běžeckém ultra závodě se občas stane, že člověk po krizi trochu pookřeje. Toto je něco úplně jiného. Přechod kolo-běh na triatlonu je jakoby reset. Začíná se znova. Není vůbec poznat, jak jsem se na kole trápil. Nerozumím, je to tak. Předbíhám. To vám je tak příjemný :)

Vybíhám. Makačka :)

5km cca 26:50. Tady se něco děje! Přestává mi být teplo, je mi fajn, běžím a běžím za hezkého odpoledne. Pořád jen předbíhám. Volá na mne pár čechů, tak tak odpovídám, jsem ponořen do sebe, nikoho osobně nevnímám. Na půlce jsem pod 1:54. Začínám si věřit, že bych to mohl dát POD 4!!! Tempo pochopitelně začíná upadat, nejsou naběhané kilometry, snažím se víc zapojit vůli. Ještě na 30.km držím tempo velmi blízko 6min/km. Chviličku nad, chviličku pod. Kolem mne snad už všichni pochodují. Předbíhám a vzpomínám, kdy naposledy někdo předběhl mne. Vybaví se mi až Kulich, to není špatný :D Ale asi tam někdo byl. Vadnu. Občerstovačky procházím delší a delší kus. Ještě na 35km vychází i se započtením zpomalení maraton tak 4:02-03. Mám šanci stihnout 12:40? Nevím. Proč tu není časomíra? Asi na  36,5.km přichází silná křeč do zadní strany stehna. Zastavuju, protahuju. A vtom slyším odbíjet hodiny. To musí být 19hod! 12 hodin od startu! Doprotahovat, makat! Mám šanci stihnout 12:40! Hlavně opatrně přeběhy z/na chodník! Běžím. Makám. Proč všichni pochodují nebo se šourají? Připadám si s tempem 6:10 jako sprinter.:) Na několika místech polévají domorodci běžce z hadice. Já vždy dělám výrazná gesta, že polít nechci. Není přece vedro. Výrazně gestikuluji i teď před občerstvovačkou. Přesto mne dobrovolnice, unavená z celého dne, trochu polévá. Okamžitě se mi vrací křeč. Mlčím, dojdu si pro kelímek, myslím jen na 12:40. Běžím. Mrzí mne, že na hodinkách nemám celkový čas. Kde ho vzít? Kousek před cílem stojí Kristýna. "Kolik je hodin?" řvu na ni. "19:34:20 zní jasná odpověď. To dám. Přidávám, zase křeč. Seru na ni, řvu bolestí. Řvu šíleně nahlas. Křeč se lekne a polevuje. Je tu takový ruch, že si snad kromě křeče nikdo mého řevu nevšiml. Řítím se do cílové rovinky, emoce obnažené na dřeň. Zatáčím na cílový koberec a zpomaluji. Vidím 19:38. A přede mnou běžkyni. Nestihl bych ji na tom kousku předběhnout. Chci být na cílové fotce sám. Já já já jenom já.

Spokojenost v cílové rovince. Kdyby byl každý metr tratě tak jednoduchý... :)

Dobíhám do cíle a nechápu sám sebe. 12:38:53. Medaile, gratulace. Žádná myšlenka. Volá na mne Kristýna, asi se jí nezdám, prý jestli jsem v pořádku? Nemluvím s ní, nemám čas. Užívám si vnitřně tu chvíli. Teď nejsem ani otec, ani manžel, ani zaměstnanec, stojím tu s emocemi na krajíčku a užívám si, že i v kategorii 45+ s vykotlaným kolenem jsem to dal. Jsem ironman. Jsem strašně spokojenej. Úplně uspokojenej :)

 Stejně jsem do cíle moc spěchal, ženská mi trochu v záběru zůstala :D

Pivo, nádherný finišerský triko. S límečkem, klidně ho vezmu i do práce:) Vyjet z autem před kemp, odnést věci. Ráno vstáváme zase ve 4. Vezu Kristýnu na brigádu do Vídně. Z Brna by to na 9 nestihla (vyprodané autobusy), musíme to stihnout z Klagenfurtu. Večeře, málem se na ní pozvracím. Divné, že na akci samotné mne žaludek nikdy nezradil:) Uléháme, nemůžu usnout. Slyším řev z cíle. Každou chvíli se ozve "You are an IRONMAN." Užívám si, že už jsem dávno v cíli. Vlastně se mi spát vůbec nechce. Chci to slyšet znovu. A znovu... Já prostě doufám, že to nebyl poslední ironman. Je čas na změnu plánů. Teď však hurá na UTMB.

Co dodat. Roth nebo Klagenfurt? Roth miluju. Přátelštějsí atmosfera, nádherná trať kola a běhu. Doplnit k tomu plaveckou část z Klagenu by bylo ideální. Klagenfurt mi přijde atmosférou trochu studenější. Zároveň však je to mnohem víc závod, asi díky hromadnému startu. Každý metr trati jsem měl na dohled soupeře, ani chvilku jsem nebyl sám. To motivuje i ve chvílích, kdy se nedaří. I když mne třeba na kole předjíždí ženské. Jsem starý chlap, můžu se nad to povznést :) Pro tento charakter závodu miluju i Klagenfurt. Příští rok nebudu utrácet za velký závod a zvolím česko-slovenský. V dalších letech by to mohla být těžká volba...

Jak zhodnotit můj výkon? Stihl jsem 12:40. Skvělý. A co pohled po disciplínách?

Plavání - fakt slušný čas. Schválně jsem se podíval do análů. Při výlezu z vody jsem se spletl. Zatím jsem plaval nejlíp 1:23:25. Takže dnešní čas 1:22:12 je naprosto nečekaným a nepochopitelným im osobákem. Vůbec netuším, jak je to možné. Trať určitě kratší není a rozhodně jsem si nějaký metr naplaval. Umístění - přesně 2000 místo v mužích.

Kolo 6:49 vlastně není taková tragedie. Nějak jsem nezapočítal stoupání, fakt, že stárnu a že na kole moc jezdit nemůžu. Takže i v nejlepších letech by to bylo 6:20-30. Ale i pohled do výsledků - je to 2.086 mužský výkon ukazuje, že jsem se prostě propadl. Mít lepší plavání než kolo je pro mne nezvyk. Najednou se to stalo. To přežiju.

Běh 4:08:52 je opět mé osobní maximum (zatím 4:20). Opět jen kroutím hlavou a nechápu. Hladký maraton bych dal s bídou 3:45 a takhle si běhám na IM? Úžasný. Asi jsem byl silně motivovaný stihnout 12:40. Jde o 997 mužský výkon. I toto číslo ukazuje, že jsem běžel opravdu skvěle.

Celkově jde o pátý nejlepší finišerský čas, já však tento výkon považuji za celkově druhý nejlepší. Jak jsem starej a netrénovanej, tak jsem dobrej. Tož se mějte a zase někde někdy :D

Vzít či nevzít?

Ta otázka se honí od pátku hlavou. Až do toho dne jsem měl o příští sezoně jasnou představu - zkusím se přihlásit na UTMB, když to nevyjde, vyberu si jinou hezkou zahraniční akci. Plus pár delších trailů po Čechách či Slovensku. A taky jsem si říkal, že jako takový malý vedlejšák dokončím svého desátého ironmana. Buď Moraviamana nebo Bigmana. Bez ambicí na prolomení 12hod, prostě jen tak. Myslím, že by to koleno zvládnout mohlo. Už pár týdnů chodím jednou týdně na spinning. Po prvním jsem musel koleno ledovat, teď je relativně v pohodě. Začal jsem zase trochu číst triatlonová media, no když už nemůžu moc trénovat, ať jsem aspoň teoreticky připraven. A uviděl jsem zmínku o tom, že na Ironman Austria 2013 budou před vánocemi z přihlášených losovat celkem 50 šťastlivců, kteří se po zaplacení běžného startovného mohou dostat do dávno beznadějně vyprodaného závodu. Tak jsem se taky zaregistroval. Jen tak. Nikdy v životě jsem nic nevyhrál, takže žádné riziko :) Od čtvrtka losují každý den dva "výherce". A toto se objevilo v pátek na webu:

Takže najedou řeším dilema - zajet ještě jednou na větší závod nebo ne? Klagenfurt láká, zejména příslibem úžasné atmosféry. Klagenfurt zároveň mne i děsí - zejména plaveckou částí. Letos se plavalo bez gumy. V neoprenu uplavu ironmanskou distanci kdykoli i bez tréninku. Bez neoprenu jsem toho byl naposledy schopen někdy v roce 2009. Na kole to nebude žádný rekordní čas, mají tam prý pár kopečků. Ale asi to ujedu. A pak běh... no z toho obavu nemám. Naopak, rád bych se ve své modré kombinéze ještě jednou pěkně proběhl mezi spoustou lidí. Nejlépe ve vedru. A pomaličku předbíhal jednoho po druhém... Snad mi všichni neujedou :-) Rád bych to zkusil, ale stojí to za ty stovky eur?

Co byste mi poradili vy?

Obrázek výsledků ankety.

 

Pražský střední triatlon (Bigman) 6.7.2012

Při plánování letošní sezony jsem si říkal, že jeden delší triatlon bych mohl zase zařadit. Delším obvykle myslím ironmanské distance, asi jediným kandidátem byl Moraviaman, ale ten se přece jen termínově bije s Krkonošemi.  Takže jsem začal koukat po půlkách. Těch je víc, jenže opět žádná neseděla termínově. Až jsem si vzpomněl, že existuje Bigman. Závod, který se sám prohlašuje za mistrovství světa, zatím v žádném ročníku nedokázal přitáhnout velký počet účastníků, má trochu podivnou pověst. Ale je tu kromě im distancí i půlka, začátkem července, to by mohlo být teplo, tak už v lednu platím startovné.

Poloviční distance nejsou vzdáleností, která by děsila. V limitu 8,5 hodiny by tento závod zvládla i pověstná Vojtěchovského bába s kozou. Na závod proto vůbec netrénuji, všechny síly věnuji přípravě na TDS. Když dva týdny před závodem zjišťuji, že můj tréninkový deník eviduje od začátku roku 3 km plavání a 269km kola (vše s Kristýnou), vyhlašuji poplach. V předposledním týdnu jdu dvakrát sám na 70km kolo, aspoň si osedět zadek. Zařazuji několik venkovních plaveckých pokusů o znovu připomenutí kraula. V běhu jsem na tom líp – 720km běh a 300km chůze je sice hodně pod čísly minulých let, ale půlmaratón zřejmě zvládnu bez chůze. Prostě se prohlašuji za závodu schopného.

 Závod je v pátek, vyrážíme už ve čtvrtek zkratkou přes Plzeň, kde se Kristýna na chvíli vrací k dálkovému plavání. Odpoledne už sledujeme dojezd xterry v rámci Bigmana, prozkoumávám parkování, prezentuji se, vše funguje překvapivě dobře. V pátek ráno dorážíme na místo startu o půl sedmé. Moc se mi to nelíbí, když start je v 9.45, ale pořadatelé chtějí  v 7:30 uzavřít depo, aby se půlkaři nepletli do cesty ironmanům. No budiž. Start ironmanů se nějak protahuje, dozvídám se důvod – po bouřkách Vltava hodně teče, v plavání je změna, poplave se jen po proudu. Něco přes 2km. My půlkaři poplaveme později shodnou trať. Na facebooku jsem sebevědomě prohlásil, že tentokrát bych chtěl být v cíli dřív než Petr Vabroušek. Jenže to jsem neznal tratě. Poplaveme stejně, na kole pojedeme 5 okruhů z 9 ironmanských (tedy 100km), poběžíme opět 5 kol z devíti (tedy cca 23,5km). Dobře, ani dnes teda s Petrem závodit nebudu, s těmito počty to nejde. Mám velkou obavu z kola, jede se po Strakonické 5km rovina, pak na dalších 5km je 170m převýšení. Snad to nepojedu čtyři hodiny. No, nejspíš jo:-(. Ale čert vem čas - kéž bych to aspoň ujel:-) Ironmani mizí na cyklistickou část, sluníčko praží a teplota stoupá…

Tato přerostlá multikára nás nadvakrát odvezla

 Konečně nás pidináklaďáček veze na start plavání. Vařím se na břehu v neoprenu, chvíli před startem jdu do vody. Řeka opravdu hodně teče. Coby zimní plavec vím, že proud je prostě silnější dál od břehu, využívám své výšky a jdu si stoupnout co nejdál od břehu. Pochopitelně se necpu dopředu, jsem asi v půlce startovního pole, jen nejdál od břehu. Jenže najednou mne strhává proud. Je fakt silný, vrátit se nepůjde, nese mne to už i před první skupinku... Slyším startovní pokyn a tak nějak si uvědomuji, že jsem poprvé v životě v čele triatlonového závodu:-) Co na tom, že nechtěně. Makám jako barevnej, aby to chvilku vydrželo. Deset metrů, dvacet… brzy mi dochází dech. Plavci se přede mne ženou i ve slabším proudu. Ale kus jsem v čele byl, možná to bylo přes sto metrů:-). Pravda, bylo by to lepší posledních pár metrů závodu, ne prvních, ale co už se mnou. Rozdíl mezi teplotou vzduchu a vody je veliký, mlží se mi brýle. Plavu už blíž u břehu kvůli navigaci. Pár plavců mne předplavává středem. Okoukali moji fintu. Čistím brýle a vydávám se taky doprostřed, už jen na kousek. Z vody vylézám po 20 minutách, za mnou už jsou jen dva plavci. A stejně bych svým časem mohl klidně změřit síly i s novým českým rekordmanem na 1500VZ. Prostě jsem spokojen, hurá dál:-)

Nám starším z vody pomáhají :-)

Makám do depa. Nicméně depa zůstávají mou slabinou:-)

Jako obvykle rozvážně pomalé depo a mizím na kolo. Rozjíždím se po široké Strakonické překvapivě rychle. Na komputeru neustále číslo přes 30. Divný, ale neřeším to,  jsem zvědav na stoupání. Už je tu, stoupám, stoupám, furt čekám, kde bude pořádný kopec a vono nic. Otočka a zpět. To je všechno? Vidím v protisměru Petra Vabrouška, nemůžu si pomoct, ale působí to na mne emotivně. Jsem po dvou letech na pořádném triatlonu. Sluníčko, teplíčko, Petr v čele, tak nějak to má být. Točím do druhého kola. Už? Vytahuji nějakou tyčinku, zvolňuji a krmím se. Předjíždí mne Petr, povzbuzuje mne:-) Asi abych to při rozdílu rychlostí vůbec slyšel, trochu zpomaluje. Může si to dovolit, dnes tu nemá opravdového soupeře. Druhé kolo za mnou, chci vodu. Podává mi ji Kristýna. Hned se  vodou polévám včetně obličeje… a on je to jonťák:-) Jsem tak koncentrovaný na svůj výkon, že to ani pořádně nevnímám:-) Jedu a víc si všímám zabezpečení trati. Každý nájezd hlídá policie, trasa je neprodyšně uzavřena. Jak sem pořadatel tolik policistů (možná 30?) dostal, to netuším a je mi to jedno. Každopádně dělají svoji práci skvěle – na trať opravdu naprosto nikoho nepustí. Vidím nějakého místního nešťastníka, který se snaží najet k domu, je okamžitě zastaven. Za celou dobu závodu policisté pouští projet pouze dvě houkající sanitky ( ne se závodníky :-)). Silnice je na české poměry dobře udržovaná, sjezd není technický a ani na něm nejsou žádné problematické nerovnosti. Je to asi nejbezpečnější triatlonová cyklotrasa, po které jsem kdy jel. Proč je tu vlastně tak málo účastníků? I startovné je nízké, já platil 800 a to můžu požádat o vrácení 700, pokud dokončím v limitu:-) 24 startujících ironmanů a 28 půlkařů jsou na tento závod fakt zbytečně málo,  nechápu, proč si ho nevyzkouší v rámci přípravy víc cyklistů, běžců nebo klidně volejbalistů... :-) No nic, vraťme se do pátého, posledního kola. Měl bych mít cyklistiky plné zuby a ono nic. Pochopitelně soupeři jsou většinou rychlejší, ale jede mi to tak nějak samo. Ve stoupání uvažuju, jestli bych dnes ujel i 9 kol. Docházím k překvapivému závěru – dneska by to šlo:-) Dneska bych byl schopen dokončit ironmanské distance. Už ta myšlenka je neuvěřitelně sebeuspokojující. Skoro se mi nechce z kola. Ale musím, jsem přihlášený jen na půlku:-). K depu přijíždím o fous po 3:30. Tedy o pětiminutový fous. Jsem se sebou velmi spokojený, vysoce jsem překonal svá očekávání. A je mi úplně jedno, že jen tři půlkaři mají horší čas ….

Vyrážím na kolo

 Není nad projížďku v teple

 Jediný stín na trase :-)

Druhé depo opět pomalé. Mažu nohy vazelínou, vezme to jen minutu navíc a zabrání případným puchýřům. Vybíhám, na běh se těším. Mám velkou motivaci běžet. Motivuje mne počasí.  Teplota je cca 33-34 stupňů, více by bylo lépe, ale toto stačí na to, abych dřív nebo později začal míjet pochodující zombíky. Když vydržím běžet. Snad to půjde:-) Pochopitelně nevyrážím tempem 5 min/km jak před pár lety, ale o fous přes 5:30. Přijde mi to pomalé, nevidím nikoho pomalejšího:-) Ale to je jen dojem ze začátku, brzy se ukazuje, že pomalejších je tu dost. Okruh je jednoduchý – po stezce k občerstovačce, výběh nad koleje a po druhé straně podél barrandovské skály zpět.  V druhém kole mne míjí Petr, prohodíme pár vět. Když mne pak opouští směrem vpřed, překvapuje mne, že rozdíl rychlostí je relativně malý. Po kilometru má na mne tak 100m, i po dalším kilometru ho ještě vidím. Dodává mi to další motivaci. Ve třetím kole konečně začínám dost předbíhat. A užívám si to:-) Kristýna mi podává mé občerstvení, popravdě by ani nebylo potřeba, na občerstvovačkách je slušný sortiment. Ve čtvrtém kole vysvětluji klukovi na zadní občerstvovačce, že si kelímek klidně vezmu z pultíku, nemusí mi ho podávat. „Ale takhle je to rychlejší“, odpovídá. Těší mne to. Ono to tak má být a navíc mi tím dává najevo, že mne považuje za závodníka. Upřímně – pořád běžím, ve srovnání s většinou ostatních rychleji, možná fakt vypadám jak závodník:-). Stín na stezce se prodlužuje, teplota pomaličku klesá. Jít celého ironmana, krásně bych ti to ochlazení pomaličku užíval. Takto zrychluji, poslední kilometr jdu jediný pod 5min/km a jsem v cíli. Totálně spokojený. Běžecký čas 2:13 – běh je jako obvykle mojí nejlepší disciplínou, přestože mám dispozice spíše k dalším dvěma disciplínám:-). V plavání byli pomalejší jen 2 závodníci, na kole 3, v běhu 12 soupeřů. Celkový čas 6:15 znamená, že na opravdové půlce by můj čas byl pod 6 hodin. A říkejte si co chcete, to jde. Navíc ve mně tento výkon probudil chuť ještě jednou zkusit plné distance. Třeba by to šlo na Bigmanu pod 12 hodin. S tímto specifickým plaváním:-) Ale já bych radši jinam. Možná o tom napíšu…

Dnes nám to sluníčko svítí, že? :-)

 

Musím ještě jednou pochválit organizaci – za 800Kč má tento závod úžasný poměr cena/výkon.  Vůbec nepovažuji za možné jít si vyzvednout těch 700 zpět :-). Věřte nebo ne, ale ve srovnání třeba s Českým pohárem v OTT v Telči před týdnem je organizace Bigmana mnohem kvalitnější. Tedy s jednou  výjimkou – zpracování výsledků. Dnes by prostě čipy a zveřejnění výsledků na internetu v den závodu mělo být standard. Takto se až o několik dnů později dozvídám, že jsem mohl jít poprvé ve své triatlonové karieře na stupně vítězů.  V Praze se kategorie vyhlašují a já jsem mezi čtyřicátníky druhý. Škoda, že vyhlášení bylo tak pozdě a my spěchali domů. Tu chvilku na bedně bych si užil. Být druhý na pěkném závodě prostě potěší.

Challenge Roth 18.7.2010

Nějak mě úplně opouští chuť psát, ale protože vím, že někteří na zápisek z Rothu čekají, tož musím:-)

Je nádherné páteční letní dopoledne, 38 stupňů ve stínu a já si vyrážím směr Roth. Až do Prahy pohoda, Barranďák taky a najednou kolona. No, ten kousek vydržím. Hele, někomu se tu přehřálo auto. A tady je odstavené druhé. Se nedivím v tom teple. Hele, mně se taky hýbe rafička. Co se to děje? Pravda, celý život jezdím skoro výhradně Škodovkama a v minulosti jsem párkrát chladič uvařil, ale proč se hýbe teplota vody u poměrně zánovního Superbu?? No, prostě se hýbe. Nepomáhá ani rozjetí se po D5, teplota klesá jen na chvíli. Musím někde zastavit. Kde? V Loděnici raději ne, zkusím to dotáhnout do Berouna, tam je servis. U cedule Beroun odstavuji auto, rafička je úplně za rohem. Zkouším dolít vodu, teče na zem. Aha:-) Auto pochopitelně odmítá startovat. Odtahovka přijíždí do hoďky a jsem záhy v servisu. Budou schopni to opravit? Sedím, piju kafe, zprávy jsou protichůdné. Nakonec po pěti prosezených hodinách se daří auto zprovoznit a já můžu pokračovat. Původně jsem plánoval dnes prezentaci, to asi nestihnu... nakonec jsem ve 20:45 v Rothu a stíhám si vyzvednout číslo. Rezervuji si ještě místo v ranním autobuse z Rothu do Hilpoltsteinu a proběhnu Expo. Mám chuť si koupit spoustu suvenýrů, nedaří se. Oblíbený artikl - tričko se jmény účastníků, je letos černé. Nelíbí se mi. Po dlouhém váhání kupuji aspoň kšilt a zlevněné tričko z nějakého staršího ročníku a můžu se jet konečně ubytovat. Tentokrát ne na hrad, jako předloni, ale do příjemného hotýlku na kraji Nürnbergu. Zvolil jsem ho hlavně proto, že je to do Rothu blíž, cesta trvá jen kolem dvaceti minut. Dobrá volba.

Sobota je ve znamení předání kola do depa. To je pro mne vždy trochu krizový prvek. Když jsem před lety kupoval triatlonovou hrazdu Syntace, přišla mi bez ucpávky jedné z trubek. Marně jsem Petra Valeše uháněl, špuntík mi už nikdy nedodal. A od té doby s tím mívám na větších závodech problémy. Jo, i dnes. Hned jak mne rozhodčí vidí, ukazuje na hrazdu, že takhle to nejde. Ujímá se mne druhý rozhodčí a barvitě popisuje kusy masa, které bych mohl soupeři vytrhnout při srážce. Je to hodně hypotetické, ale kývu, už to znám a říkám, že to přelepím další vrstvou pásky. No a teď je tu ten obrovský rozdíl mezi českou a německou přejímkou - rozhodčí se najednou mění na technika a nabízí se, že mi vlastnoručně uřízne kus korku, kterým trubku ucpe. Neschopen reakce jen koukám, jak si chystá nádobíčko, vtom se přitočí třetí organizátor, vytáhne z kapsy stříbrný špunt a vsune ho do trubky mé hrazdy jak kdyby na tuto chvíli od rána čekal! Uf. Takový přístup je možný snad jen v Rothu. Sotva stíhám poděkovat, už se věnují dalšímu. Naprosto neuvěřitelné a přesto je to pravda!

Stříbrný šputník jsem dostal darem. Díky!

Jako jeden z prvních dávám kolo do stojanu, přikrývám ho igelitem a mizím z depa. Netrpělivě telefonuji do Brna. Kristýnka dnes plave svou první dvacítku. Jsem dost zvědav, jak si s ní poradí. Mezičas na 10km 3:10 vypadá až moc dobře. Nepřepálila tempo ve snaze splnit limit 3:30/10km? Vracím se do hotelu a jdu si zaběhat. Ještě před během ověřuji stav v Brně. Kiki má za sebou 15km a otočila do posledního kola! To už nepochybuji, že to zvládne, což se potvrzuje hned po mém návratu. Čas 7 hodin na 20km je prostě skvělý, ještě jednou gratuluji!

Spokojená Kiki v cíli 20km plavání. (foto J. Kuřina)

Je tu noc, špatně spím. Mění se počasí, prší. Přes den by mělo být rozumně, ale ta změna je dost silná. Budíček o půl páté, v 5:20 sedím v autobusu z Rothu, v šest už sleduji start profíků. Já startuji až v předposlední vlně v 7:30. Holt nemám psát do přihlášky reálné časy, měl jsem si tam napsat nějakou hezkou výzvu a mohl jsem startovat dřív:-) Ale to je fuk. Plave se v neoprenech, pořadatelé už týdny dopředu avizovali, že voda v kanále se neustále míchá a na zákaz neoprenů to nebude. Spíš se však o nás, neplavce, bojí. Koukám jak vybíhají profíci z vody, nechápu, kam tak spěchají:-) a můžu se jít taky nachystat na svůj půldenní výlet. Můj plán je skončit pod 12 hodin. Zdá se vám to při mém mini tréninku troufalé? Mně ani ne. Plán je jednoduchý - zaplavu určitě hůř než v roce 2008, ale snad ne o moc. Doufám pod 1:30. Kolo by mělo být obdobné jako minule (6:11), věřím tajně i v malé zlepšení. Už v zimě na rotopedu bylo zjevné, že silově jsem na tom neobvykle dobře, po změně součástek kola jezdím i venku na všech tréninkových trasách lepší časy než v minulosti. Ne o moc, ale zlepšení tam je. Potvrzené i půlkou ve Vídni s kolem za 2:54. Jen absence více delších vyjížděk mi "brání" plánovat pod 6 hodin. Věřím v 6:05, nejhůř tak 6:15. Čas chci dostat pod 12 hodin zlepšeným během. Minule v bouřce jsem "běžel" 4:27, za 4:15 bych to měl dát bez problémů, přestože běh bude o něco delší než minule díky menší změně trasy:-) Taky chci uspořit v depech (minule přes 15 minut) - letos to dám celé v kombinéze. Snad to půjde. I když se zase nedostavuje žádná velká motivace. Ta pravá chuť se s tratí porvat. Sedím si tu jako na výletě. Uvidíme:-)

Start! Konečně. Už jsem myslel, že se dneska ani nedočkám:-) Starý známý kanál, dnes neobvykle teplý. Na to, že nemám odplaváno letos ani 30km je to asi docela slušné. Držím se při kraji, lepší mi uplavávají, normálka. Už točím pod prvním mostem, všímám si, že už nějakou dobu plavu vedle podobně rychlého plavce. Šup a zavěšuji se mu do vláčku. No to vám je pohoda! Občas zkouším někoho uviset, obvykle to bývají lepší plavci. A to se mi moc nedaří. Dnes naprostá paráda, dlouhý kus trati plavu v háčku, i přes nerovné plavání mého vodiče se to zjevně vyplatí. Valí se před nás lepší plavci z poslední vlny, no jen si plavte. Přece jen mi trochu vadí teplota vody, i na mne je to moc teplé. Co teprve chudáci na čele, že. Dobře jim tak:-) Ve vláčku nakonec nevydržím a zkouším si "přestoupit" k plavci, který bude mít na celé trati tak o 7 minut lepší plavání než já. Najednou nestačím s dechem. Ouha, to nejde, musím se pustit. Podplavávám druhý most, bude to dnes bez křečí? Houby. Pravé chodidlo, jako obvykle:-) Zbytek zvládám jen rukama a můžu z vody. Plavání za 1:26 je nečekaně slušné. Horší je, že se cítím dost unavený. Možná jen slabší dehydratace. Šourám se do stanu, shazuji neopren. Je zataženo, poměrně chladný vzduch, ale pršet snad nebude, beru si jen návleky na ruce a hurá na kolo.

Jedu a hned poznávám trať. Je příjemné vědět, co bude za kterou zatáčkou. Piju, jím, koukám na cyklocomputer, je to nějaké pomalé. Snažím se zvýšit úsilí, moc se to nedaří. Až teď poznávám nevýhodu předposlední startovní vlny - skoro nemám s kým jet. Ne že bych chtěl jet v háku, ale minule se pár jezdců podobné výkonnosti našlo a hned bylo podle koho se motivovat. Dnes mne ti lepší předjíždí, okolo mne nikdo. Fouká silný vítr. Nesnáším vítr. Kdo se s ním má prát? Minule bylo velkou vzpruhou, když mne předjeli nejlepší o kolo. Zejména Llanos. Letos mi přijde, že jedou tak nějak normálně:-) A je tu další doprovodná motorka a šok - cyklista stíhající ty nejlepší je žena!! Chrissie Wellington jede naprosto neskutečně. Úplná oslava toho, kam lze dovést tělo tréninkem. Ve chvíli, kdy mne rozdílem mnoha tříd míjí pochopitelně netuším, že jsem právě svědkem nejlepšího ženského času všech dob - 8:19:13. Na druhou v pořadí bude mít nepatrný náskok - půl hodiny. Docela rozdíl.

Cyklista v akci :-)

Je tu největší stoupání na trase. Aspoň tu není ten blbý vítr. Cítím, že jedu pomaleji než minule. Jsem utahaný jak želva. Tak brzo? Odpočívám ve sjezdu, snažím se chytit srovnatelných cyklistů z poslední plavecké vlny. Jde to, ale dře to. Vracím se do Hilpoltsteinu, je tu dost diváků. Davy houstnou. Tady je kopec?? Jsem si ho minule nějak nevšiml. Vjíždím do krátkého stoupání, vůbec nemůžu pohnout nohama. Zkouším jít ze sedla, pokouší se o mne naprosto neznámé křeče do stehen. Honem zase do sedla a lehký převod... já do toho blbýho kopečka jedu desítkou!!! Diváci zasypali celé stoupání, dav se rozestupuje sotva na to, abych mohl projet. Je mi jasné, že se za mnou kupí cyklisti - štafetáři a ti, co mne dojíždí o kolo - a nadávají. Být tu někde úniková cesta, zahodím kolo a uteču. Diváci nakonec chápou, že ten divný borec v modrém rychleji nepojede a výjimečně dělají širší mezeru. V mžiku se přede mne dostává snad desítka jezdců. Uf. Konečně jsem nahoře. Podle cedule další dědiny - Solar začínám chápat, že toto je ten proslulý Solarerberg, doteď jsem za něj mylně považoval největší stoupání na 40.km:-) Mám v nohách 75km a mám neodolatelnou chuť to vzdát. A to jsem si vždycky myslel, že kolo je snad nejlehčí disciplína ironmana a vzdát je na něm možné jen kvůli problémům s kolem. Dnes mám problém s tělem a vůbec nevím, co je příčinou mého stavu. Není to hlaďák. Natrénováno nemám na nic moc, ale na lepší výkon by to být jistě mělo. Nechápu. Jsem nemocný? Cítím známky slabého nachlazení, asi díky změně počasí. Ale to by mne nemělo natolik ovlivnit. Cítím na sobe podivný studený pot. No, ať je to co je to, recept na takový stav je asi jen jeden - volněji točit nohama, jíst a pít a vono se hukáže...

Takto vypadá ulička hanby, kterou jsem si protrpěl :-(

Jet po rovině průměrnou rychlostí asi 25km/hod je psychicky velmi náročné - míhají se kolem mne další a další borci. Někteří o kolo, spousta štafet a bohužel i řada jednotlivců s čísly poslední vlny. Ještě chvíli a budu poslední. Ach jo. Ale objevuje se motivace. Mám obrovskou chuť dostat se do cíle. Vjíždím do druhého kola. Soupeřů ubývá. Sugeruju si to, nebo se můj stav opravdu zlepšuje? Opatrně přidávám. Jé, to je sranda, předjíždím! Jednoho. Za chvíli druhého. Tak to jsem nejhůř třetí od konce:-) Nečekaný úspěch mne povzbuzuje a cítím, že kolo i dnes dojedu. Jen prosím, ať ti diváci ze Solarerbergu jsou pryč! Pro jistotu. Blížím se k místu, které mne tak zradilo, davy diváků opravdu prořídly. Kopec vyjíždím zcela bez problémů lehoučce v sedle rychlostí aspoň o 5km/hod vyšší než v prvním kole. Divné. Vůbec mi nějak k závěru přibývá sil. Pocitově jedu najednou podobně jako před dvěma lety. Dokonce si připadám být méně unavený. Vůbec se nechápu. Odbočuji k Rothu, švihám si poslední měřený úsek průměrně 32km/hod, předjíždím další a další opozdilce. Najednou si vzpomínám, že jedu jen v kombinéze a měl bych zhodnotit, jestli se mi v ní nejede hůř než v cyklokalhotách... no, dneska fakt nebyl čas se nějakým rozdílem zabývat, klidně si vezmu kombinézu na dlouhý častěji:-) Bolavé koleno, které mne dokázalo minulý týden na cyklovyjížďce skoro zastavit jsem dnes chvílemi cítil. Ale měl jsem jiné starosti než ho podrobně sledovat:-) Jsem v cíli kola za neskutečně dlouhých 6:27. Jako kdybych to jel v kopcích u Brna a ne v rovinatém Rothu. No co už.

Druhé depo by měla být bleskovka, plánovaně není. Měním si Vabronožky. Z pravého malíčku mi slezl nehet, musím před během přelepit a namazat. Blonďatá víla, která mi pomáhala minule asi dost rychle zestárla:-), i tak je pomoc ve stanu fajn. Beru si pivo a jdu si zaběhat. Zase mi nabízí vodu nebo jonťak. No jsou hloupí? Nevidí, že mám lepší nápoj? ;-)

Jsem sám zvědav, jak mi to po tragickém kole poběží. Rozbíhám se kupodivu naprosto standartně. Ke své velké radosti ve stoupání ke kanálu předbíhám i štafetáře. To mají za to, jak mne na kole štvali:-) Běžím, je krásné odpoledne, 24 stupňů, sluníčko. Předbíhám a předbíhám. To vám je tak příjemný pocit:-) 10km za 57:30, to opravdu vypadá na předpokládaný cíl za 4:10-4:15. Ale já se najednou rozhoduji jinak. Nebudu se honit, prostě si to dnes užiju. Povoluju si zpomalit a už teď kousky chodit, i když nemusím. Toto rozhodnutí je jako pramen živé vody, obrovská psychická úleva. Doplňuji to i ůlevou fyzickou a nekompromisně zabočuji do první kadibudky, kterou potkám. Barvy se rozjasňují, fakt nádherný den:-). Diváci sedí u piva, povzbuzují a já si jen tak nezávazně běžím. A vidím to, co většina lidí, kteří považují ironmana za něco velmi těžce překonatelného nikdy neuvidí. Vidím třeba obézní angličanku. Běží. Pochopitelně pomalu, tuky se přelévají ze strany na stranu. Ale ona už je na 195.km závodu a jistě dnes doběhne. Vypracovaná lýtka ukazují, že na kolo se připravovala. Na běh jistě taky a co neuběhne, to dojde. Připravovala se přesně tolik, kolik potřebovala na splnění svého snu - dokončit. Ne víc. Proč taky. Nepotřebuje to dát pod 10. Ženy startují hned v prvních vlnách, její čas odhaduji přes 15 hodin. Ale dá to. Plamínky v jejích očích to zaručují. Má kuráž, kterou nemá u nás řada vysportovaných chlapů. Nebo je jen ... chytřejší? Kdo ví:-) Když bude trénovat déle, jistě zhubne a dá to za míň. Ale pochybuji, že z případných dalších ironmanů bude mít takovou radost jako dnes:-)

Atmosféra běhu podél kanálu. Krásný den, samé předbíhání, no pohoda, ne? :-)

Ještě větší respekt u mne získává běžec, kterého potkávám o něco později. Je zajímavý tím, že... běží. Nečekal bych to od něj. Ne za půlkou maratonu. Moji postavu nepovažuji za běžeckou, on je na tom výrazně hůř. Je aspoň o půl hlavy vyšší než já. Je o dost těžší. Odhaduji tak 130kg. Na rozdíl od angličanky to není tuk, ale čistá svalovina. Patří k těm lidem, kteří radši nemrkají, aby jim do večera nenarostly na očních víčkách svaly. Lépe by se uplatnil v silových sportech. Ale asi se mu do nich nechce. Uvědomuji si, že ho vlastně znám. Viděl jsem ho včera na jednom z letáků. Je to Andreas Denk. Šestačtyřicetiletý ředitel firmy, amatérský sportovec, účastník letošního RAAM (ve 4členné štafetě skončili osmí). Dnešního ironmana dává za 14:07. Když slyším některé hobby sportovce, že ironmana plánují tak někdy za pět let, a přitom na dokončení dávno mají, vždycky si říkám, že by měli takovéto lidi potkat. Tak o nich aspoň píšu:-)

Andreas Denk s Arndt RAAM teamem. Jistě poznáte, že jde o prvního zleva. Internet uvádí váhu v zimě 145kg...

Běžím a předbíhám. Občerstvovačka, jdu, piju a zase k další běžím. Naprosto pohodové odpoledne. Dobíhám na "druhý konec" kanálu, vnímám krásnou letní oblohu. Minule tu nepředstavitelně lilo, dnes ideální počasí. Tady jela minule sanitka... a už je tu zase:-) Nejede však pro závodníka, ale pro jednoho z diváků, hasiči ho na zemi ošetřují. Trasa běhu je letos mírně modifikovaná, protáhne se centrem Rothu. A asi se protáhne celkově, minule to 42 km prostě nemělo, letos to bude skoro mít:-) Snažím se na to připravit a poslední kousek u kanálu jdu. Abych ve městě už chodit nemusel. Omotávka náměstíčka se mi vůbec nelíbí, znamená další kostky a stoupáníčka. Ale já jsem nějak plný sil, zvládám to dobře a blížím se k cílovému stadionku. K cíli ironmana číslo 9. S prvními kroky na cílovém koberci se mnou najednou zacloumají emoce. Jsem se sebou neuvěřitelně spokojený - poté, co jsem kolo málem nedojel dobíhám do cíle úplně v pohodě. Klidně bych běžel ještě jednou:-). Zvláštní pocit. Cíl za 12:31. Běh 4:24. Paráda. Dostávám medaili, později zjištuji, že mi slečna omylem dala štafetářskou. Beru si kolo a ještě před setměním jsem v hotýlku. Doufám, že letošní kolo nebylo předzvěstí nějaké vážnější nemoci. Rád bych se totiž ještě někdy do Rothu vrátil. V pohodě, ve zdraví bych rád zase někdy dokončil. Ne v nějakém konkrétním čase, to už nechám mladším. Přece jen mi je letos 43. Ale rád bych ještě někdy dokončil. A dostal medaili. Vo tom to je.

Zde se můžete podívat na další moje fotky i třeba na video mého ladného proběhnutí cílem:-)

Roth finisher 2010. Tož zase brzy, Rothe:-)

Rád bych ještě poděkoval všem asi osmi čechům, kteří mne na trati oslovili, ač zdaleka ne se všemi se znám osobně. Je vidět, že můj blog čtou i opravdoví triatleti:-)

P.S. Problém na kole po dlouhém uvažování přisuzuji počasí. Respektive prudké změně tlaku, na kterou moje tělo asi reaguje poněkud těžkopádně. O týden později v Hlučíně mne potkalo něco podobného.

Docela hezký diplom, že? :-)

Moraviaman 26.6.2010

Plánování této sezony mám poněkud narušené. Dlouho to vypadalo, že se do předem zaplaceného Rothu nedostanu. Jakž takž se to vyřešilo. V červnu jsem zvažoval účast na K100 dne 18.6. Avšak noční pochod dne 4.6. ukázal, že stovku asi ujdu, nicméně to nejde s Rothem dohromady. No co s načatým červnem? Před časem jsem plánoval jako přípravu na Roth účast v Moraviamanu ve štafetě. Chtěl jsem odjet cyklistickou část a měl jsem "domluveného" běžce. Jenže běžec dal přednost půlmaratonu v Olomouci. Co teď? Žádná chůze, žádný Moraviaman? Na úplně poslední chvíli jsem zjistil, že se Radek Kopčan necítí na sólo závod. Přemluvit ho do štafety dalo překvapivě málo práce - ihned souhlasil:-) Přihlašuji tedy už po uzavírce termínů přihlášek štafetu s názvem Relay001 a dělíme si role - o kolo a běh se podělíme s Radkem napůl. Do vody nepolezeme. Brrr, plavání. No od čeho máme Kristýnku, že? Té zrušili závod v dálkovém plavání, může klidně do Otrokovic:-) Stanovujeme si také předběžné cíle. Pobavit se a trochu si zablbnout v rychlostech, které bychom na sólo závodě nebyli schopni. Něco natrénovat. Pokud možno to dát pod 11 hodin. A cíl úplně poslední? Předběhnout Aldamana:-) To pochopitelně nebereme nijak vážně. Ale oba Aldamanův blog čteme a lišíme se v názoru, jak Aleš dopadne. Radek se přiklání k názoru, že se Alešem odtrénovaný velký objem hodin ve slušné rychlosti projeví a dá to k 11 hodinám. Protože štafety startují o hodinu později, při takovém výkonu bychom neměli šanci ho doběhnout, na to výkonnost prostě nemáme. Já si však myslím, že v Alešově tréninku chybí "crash" jednotky - odběhnutý maraton, 200km kolo, prostě něco opravdu dlouhého a domnívám se, že po dobrém plavání a slušném kolu k 6 hodinám se bude na běhu hodně trápit a skončí ke 12 hodinám. Prostě že i on se svým objemově slušným tréninkem bude muset zaplatit nováčkovskou daň. To pak šanci máme. Uvidíme:-))

Zkušený ironman na prezentaci štafet. Triko Roth 2008, bundička Moraviaman 2007:-D

Radek to vidí optimisticky. Netuší, co předvedu na kole:-)

Na prezenci v Otrokovicích zažíváme milé překvapení - díky pozdnímu přihlášení nemáme nárok na trička, jenže organizátoři jich prozíravě objednali víc a my trička dostáváme. Nádherná, s velkým nápisem Moraviaman - 226km distance triatlon. Hned mne napadá spousta příležitostí, kam si tričko vezmu:-)) Vyslechneme si rozpravu a mizíme přespat ke tchýni. Přestože je ráno start v osm, přijíždíme o půl sedmé, abychom dobře zaparkovali. Vychází to tak tak:-) Potvrzujeme si střídání - první kolo pojede Radek, abych mohl být s Kristýnkou po doplavání. Nevýhoda této varianty je, že na mne zbude poslední úsek. Dopředu upozorňuji, že spurtovat nebudu ani náhodou, i kdyby šlo o jakýkoli čas či doběhnutí kohokoli. Prý dobrá:-) Sledujeme start jednotlivců, je jich letos požehnaně - 150. Štafet má být 28. Na Moraviamanu se dá střídat po každém okruhu, štafeta může mít až 13 (3+6+4) nadšených sportovců. Některé štafety jsou hodně početné, my jen tři, snad nebudeme poslední:-) Blíží se start, Kristýnka se souká do plavek. Říkám Radkovi, že by měla být v cíli tak za 1:05-1:10, realistický čas.

Kiki si stěžovala na barvu čepičky. Ale já myslím, že dobrý, ne?

První sólo plavci se řítí do cíle, blíží se start štafet. Kiki jako jedna z mála bez neoprenu. Ale voda je teplá a i kdyby nebyla, moji zimní plavkyni nemůže nějaká teplota rozházet. Bum a i štafety startují. Od prvních temp udiveně koukám... je s Kristýnkou něco? Plave pomalu. Jako kdyby to nebyla trojka, ale spíš dvacítka. Při 15km před dvěma týdny plavala prvních 3,8km o dost svižnějším tempem. Hodně ospalé. V cíli prvního kola ji čekám za 20 minut. A ona pořád nikde... nakonec přes 25 minut. Při výběhu je zřejmé, že jí nic není, jen jí to dnes absolutně nesedí. Vím, že v dalším kole zase zpomalí. Pořád uvažuju, jestli jí něco není. A jestli si nemám jít navlíknout neopren a odplavat poslední kolo. No, Kiki není malá holka, pořád na to nějak zapomínám. Štěrkoviště je snad nejbezpečnější plaveckou tratí, kterou jsem kdy absolvoval - je to pořád kolem břehu. Nechám ji v tom vykoupat:-)) Ona každá zkušenost je dobrá. Posílám Radkovi sms, že Kiki poplave déle než jsme čekali. Můj soukromý rozpis pod 11 hod se tím hroutí. Druhé kolo 28 minut, sleduji třetí. Kristýnka zase neplave rovně. Ale musím si přiznat, že sám bych to ani touto rychlostí nezvládl. V cíli je za těžko uvěřitelných 1:22. Běh do depa však zvládá dobře:-) Dává čip Radkovi a má svou ironwomanskou premiéru za sebou:-) A má docela slušný prostor ke zlepšování do příště:-)

Tento maďar mi připomněl mého Moraviamana 2006. Po dvou kolech zmzlý a vyčerpaný sedl na břeh a snažil se zahřát. Rozeseděl se však moc dlouho. Plný odhodlání se rozběhl do vody a dostal ihned křeč. Sice se plavat snažil, ale nedokončil. Já měl před čtyřmi lety víc štěstí. Asi hlavně díky o dva stupně teplejší vodě a kratšímu sezení.

První dva volili zadní disková kola. Nechtěl bych je na této trati neustále roztáčet!
Radek do toho šlape od prvních metrů a umazává ztrátu na mé propočty.
Snad jsem taky připraven:-)
Petr Vabroušek jezdí tak rychle, až ujíždí ze záběru a rozmazává pozadí:-)

Radek vyráží na trať, jdu s Kristýnkou k autu a sám si chystám kolo a věci. Snad to stihnu:-) Beru si cyklodres ze St. Pölltenu, k mým cyklogatím moc neladí, ale je v teple příjemný. A dnes bude dost teplo. Radek prosvištěl první kolo jako vítr, předání čipu a čísla je chvilka, konečně jsem na trati. Divné, je až po desáté, to se už od sedmi závodí:-) Jet štafetu je oproti opravdovým ironmanům něco zcela jiného. Najednou nepatřím na trati k těm úplně nejpomalejším, dokonce předjíždím. Pochopitelně ti nejlepší předjíždí mě, i tak mám radost, že ve stoupání třeba Tomáši Bednářovi skoro stačím. Docela si to užívám, předjíždím dvě štafety, příjemně rozehřátý končím první kolo za 57 minut. Užívám si i pauzu. První minutu, dvě... a nejradši bych znovu vyrazil. Ale já musím čekat. Protahuji si záda, lehám si na zem... a z nevyspalosti posledních dnů na chviličku i usínám. Na výměnu po Radkově okruhu však přicházím včas:-) Radek zajel své druhé kolo rychleji než první. Chci to taky zkusit. Ale ouha - nohy ztuhlé, vůbec to nejede, neskutečně mi vadí vítr, to je asi tím, jak jsem na chvilku usnul. Najednou padám rychlostně mezi sólo závodníky. Aspoň sleduji vývoj závodu, ale upřímně řečeno, dnes nic zajímavého. Petr Vabroušek do toho od prvních metrů kola šlape, brzy se dostává do vedení. Tomáš Bednář nemá svůj nejlepší den, Rudolf Cogan dnes bude evidentně druhý. A kdo bude třetí se asi uvidí až na běhu. Prostě tak trochu nuda:-) Moje druhé kolo za 1:01 je fakt ostuda, to už jsem tu zajel lepší:-) Snažím se neopakovat chybu z první odpočívky, něco sním, nespím:-) a už zase abych jel. Naštěstí je třetí kolo lepší než druhé. Tedy žádná velká sláva, ale dostávám čas pod hodinu a vo tom to dnes je. I když výkonnostní cíle ztracené, nemusím se loudat, že.

Petra v cíli posypali třpytkami. Moc se jim dolů nechtělo:-)

V příjemném odpoledním parnu se oblékám do běžeckého. Konečně není zima. Neměl jsem si dát radši závod jednotlivců? Kdo ví, kdy zase bude tak hezky. Čekám u depa, někteří závodníci se teprve vrací z kola. Pěkně se to startovní pole natahuje! Je zajímavé, že ironman tak málo láká mladé kluky. Třeba pro hokejisty by to mohla být dobrá letní kondiční příprava:-) Jasně, pro ty vrcholové ne. Ale mladí prostě spíš nechodí. Mezi nováčky jsou spíš starší "kluci". Letos je k vidění i borec s horským kolem. Několik kol má řazení na rámu. Staré kolo s blatníky je taky dobré:-) Je tu i víc žen než dřív, na start se jich postavilo devět, všechny dokončují. Je tu víc závodníků ze zahraničí - maďaři, slovinec, chorvati, kteří najednou zmatkují v depu, neví kudy běžet a protože si štěbetají chorvatsky, není jim moc rozumět:-) Prostě Moraviaman počtem účastníků roste.

Radek se vrací ze svého prvního běžeckého kola mokrý jako kdyby proběhl Štěrkáčem. No to bude zábava:-) Běžím, není to žádný zázrak, těžko se mi volí správné tempo. Většina běžců je o dost pomalejších. No mají to prostě delší než já. Už teď řada závodníků místy chodí. Opravdu JE teplo. Mám rád teplíčko. Mám v něm šanci stačit i těm, kteří mi normálně utíkají. Dnes mi neutíká fakt skoro nikdo:-) Aspoň ne z jednotlivců. Oni ti nejlepší totiž už odpočívají v cíli:-) Trochu se až stydím za to, že můžu relativně slušně běžet. A zároveň se mi líbí, že většině běžců utíkám. Tomu teda říkám smíšený pocit:-) Asi abych byl za své pocity potrestán, odchází mi Garmin. Blikají na něm všechna čísílka, pípá ze všech sil, na nic nereaguje. Inu, taky už není nejmladší. Kolo za 56 minut, v tom vedru slušný. Jestli dá Radek další kolo pod hodinu, budu mít problém. Budu mít šanci dostat celkový čas pod 11 hodin. Ach jo, to ale bude bolet! Nenápadně zkoumám, kde je Aldaman. Probíhá cílem. Radek přibíhá 12 minut po něm. Pod hodinu to dal. Musím to zkusit. I když Aldamana nedoběhnu... Při výběhu ven potkávám Jirku Večerku. Je to zkušený ironman, viděl jsem ho vybíhat do posledního kola, když už jsem byl u auta. Tak to jsou moje propočty zcela chybné. Najednou chápu, že 12 minut na Aleše zcela určitě stáhnu. Je jen otázkou kde. Stíhám to ještě před obrátkou. Rád bych ho víc povzbudil a běžel kus s ním, jenže... ano, je tu těch 11 hodin. Chci aspoň jednou v životě dokončit ironmana pod 11. I když ve štafetě:-) Běžím seč můžu, dýchám jako lokomotiva, omlouvám se všem jednotlivcům, kteří se po mně otáčí, že já nic, já jsem jen štafeta a ujišťuji je, že běží úplně perfektně. Díky výpadku Garmina jsem bez informací, nevím, kolik mi ještě zbývá metrů a ani kolik času. Mám sice hodinky, ale na nich jen běžný čas, stopky jsem nezmáčkl. Štafety startovaly asi minutu po "mém" čase. Nezbývá než dát poslední dva kilometry úplně naplno, abych byl v cíli před devatenáctou hodinou. Kristýnce utíkám ze záběru, mé šílenství aspoň nebude vyfoceno. Říkal jsem, že nebudu spurtovat. No já už toho v životě nakecal. Spurtuju jak o život a málem se v cílové bráně rozplácnu. Ale i podle mých hodinek je to pod 11 hodin, oficiálně by to mělo být ještě lepší. Taky jo. 10:58:23. Na tento diplom si počkám. Jo, i štafetám ho dávají:-)

Běžím. Vo tom to je.

Co dodat k závodu? Moraviaman je největší český ironman a ještě jím nějakou dobu bude. Hezká trička, medaile, diplomy. Ano, to má řada závodníků ráda - třeba já:-) Diplom v roce 2007 jsem nevyloudil, letos už bez problémů:-) Téměř záruka dobrého počasí. Rozumná trať. Zlepšující se sortiment na občerstvovačkách je taky na pochvalu. Je fajn, že se podařilo uzavřít aspoň trať po Kvasice, bohužel však bez účasti policie někteří řidiči značky ignorovali. Pomocníci se aspoň z mého pohledu stále zlepšují, dvojice kluků u obrátky v Tlumačově však při dvou mých průjezdech seděla ve stínu a kašlala na zastavování aut. To jste tam k ničemu, kluci! Většina aut sice zastaví sama od sebe, ale jakmile jedno nezastaví, může být průser. Závodníci mají totiž občas před očima mlhu... No aby to bylo vyvážené, musím naopak pochválit pomocnici, která na obrátce u Kotojed naopak před mnou statečně zastavila Tatru 815. Tu ženu jsem obdivoval. Když jsem viděl, jak je tatrovka rozjetá, byl jsem připraven počkat:-) Prostě organizace spíše na pochvalu, buďme rádi, že takový závod na Moravě máme. Potěšitelné je, že rozpětí závodníků je velmi široké, svého soupeře tu najde každý.

My jsme z obliga. Jsme třináctí. Co na toto heslo říká Ruda Cogan fakt nevím:-)

Co říci k "výkonu"? Jet štafetu je pro někoho horší než sólo půlku. Třeba pro mne. Odpočinek po první cyklistice jsem naprosto přehnal a už jsem to kolo moc nerozjel. Kdybych jel 90km vcelku, čas by byl nejspíš lepší. Naštěstí čas štafety je daný silou týmu a Radek zajel kolo perfektně. O deset minut rychleji než já. Já jsem pak měl víc sil na běh, kde jsem byl o tři minutky rychlejším běžcem, pochopitelně hlavně díky snaze finišovat pod 11. No a to nám vyšlo, takže dobrý a basta. Jsme třináctí z 28 štafet. I umístění slušné. Na profi štafety triatlonových oddílů jsme neměli, naopak rodinné štafety těžko mohly konkurovat nám. Startovní pole je fakt široké, i u štafet. Nadávat si třeba budu, až někdy nedokončím. Možná. Spíš teda ne. Ona je někdy odvaha už postavit se na start. S tím mým tréninkem. Trochu mne taky zlobí koleno. Mám kvůli tomu rezignovat na turistiku? Proč? Během závodu se koleno chovalo vzorně, takže do Rothu asi můžu odjet. Přestože jsem po závodě u auta nerozvážně udělal dřep. A málem se bolestí pos..... No co už. S chutí do dalších zážitků:-)

Úspěšná suchozemská část štafety.

Pro statistiky:
Kiki plavání 1:22:00 (25:47, 28:01, 28:11)
VL001 3xkolo 2:58:09 (57:08, 1:01:18, 59:43)
2xběh 1:51:45 (55:58, 55:47)
RK 3xkolo 2:48:02 (55:29, 55:02, 57:31)
2xběh 1:54:42 (54:52, 59:50)
plus nějaké přeběhy dává celkem 10:58:23 a pro hnidopichy přidám vosum desetinek:-)