úterý, prosince 16, 2008

A zase nové boty. Vánoční dárek?

Jedna z nejcennějších rad, kterou jsem jako běžec-začátečník pochytil je prostá - při běhu střídejte různé páry bot. Nejlépe různých výrobců či typů. Dělám to tak. Točím až pět párů v činné službě a když se mi zdá, že některé boty zlobí, běhám v nich jen kratičké tratě a brzy je vyřadím. Málokterý pár mi vydrží přes 1000 naběhaných kilometrů. Myslím, že díky tomuto postupu jsem stále schopný běhat, ač jsem náchylný k problémům s chodidly, koleny a i achilovkami. Prostě takový sportující hypochondr:-) Boty kupuji, i když zrovna žádné nepotřebuji. Prostě vidím dobrou cenu a dělám si zásoby:-) Když mne nedávno upozornil ten, kdo nemá jméno, že eastbay změnil podmínky pro poštovné, neodolal jsem a objednal dva páry Asics.

Asics GT 2120

V mé velikosti US11 váží 360g. To mne trochu překvapilo, myslel jsem, že budou o cca 20g lehčí:-) Prostě bota plná odpružení, na objemové, dlouhé běhy. Určením jako NB 846, Mizuno Wave Rider či Adidas Supernova Cushion. Asics má podobně jako Adidas hodně silniční podrážku, ani do lehkého terénu je brát nebudu. V botech "o řadu níž" Asics 1090 jsem běžel svůj první maraton, doufám, že si tyto oblíbím stejně:-)


Asics Gel Speedstar II
V US 11 váží 285g. V ČR jsem je nikdy neviděl, koupil jsem je naslepo a snad dobře. Svršek je typický Asics, bez nějakých zužování, tak typických pro lehoučké boty, což mi obvykle vadí. Zatím moje nejlehčí boty. Jejich určení je zřejmé - doufám, že jednou najdu boty lehčí 300g, ve kterých si troufnu stoupnout na start maratonu. Letošní maratonky Mizuno Elixir 2 by možná ještě nějaký běh vydržely, ale přece jen jsou těžší a starší:-)

Při mé spotřebě bot není divu, že se trochu dívám i na cenu, Asics prostě měl rozumné ceny. To, že jde o modely, které mají už svého nástupce mi nevadí. Našel jsem si nějaké ty slevové kódy a i s doplatkem DPH byl každý pár jen o pár korun přes tisícovku. Když jsem včera viděl Asicsy 2130 v obchodě za 3.500Kč, jen jsem zauvažoval, kdo takovou cenu dá. Pravda, je to novější model, ale já tolik prostě nedám:-) Na eastbay jsou Asics 2130 o 20 USD (400Kč?) dražší než 2120. Tedy pořád se dají koupit za méně než polovinu ceny v ČR.

A co mám s tím vánočním dárkem? Ne, boty pod stromeček nepůjdou. Jen jsem se s vámi chtěl podělit o radost z jiného předvánočního dárku. O pár dnů dříve byl spuštěn web 42195.cz. Web o maratonu. Pro maratonce. Jako jsem třeba já:-) O maratoncích. Jako jsem třeba já:-) Ano, opravdu, z obvykle dobře informovaných zdrojů jsem se doslechl, že tam brzy bude článek o běžci mé výkonnosti. Tak nějak úplně přesně. Prostě o běžci, co má osobák zatím 3:28:59. Bude stát za to. Fakt. Nenechte si ho ujít:-) Prostě si dejte nový web do čtečky jako já a je to:-)

pondělí, prosince 15, 2008

Zimní plavání Olomouc 13.12.2008

V poslední době je se mnou pořád něco. Kvůli zánětu v uchu jsem v týdnu neplaval a ani moc neběhal. Raději jsem doma seděl na rotopedu. Pro ucho možná dobré, ne tak pro zbytek těla. Nachladil jsem se. To mi jde vcelku snadno, v naší domácí "tělocvičně" se netopí, bývá tam kolem 15 stupňů. Dobré pro sezení na kole, ale běda, jak zpocený sportovec sleze a nejde se hned osprchovat. No, co se dá dělat. V sobotu ráno jsem tedy vynechal oblíbený běh na Býčí skálu. Ale co s načatým dnem? Zajedu si zaplavat do Olomouce. Do řeky Moravy. Voda bude jistě tak studená, že to mé nachlazení vyléčí, o léčbě studenou vodou se přece tolik píše:-) Kristýnce odpadl ranní plavecký trénink, takže prý taky pojede do Olomouce. No, proč ne. Sto metrů jí neublíží, i když ven teď "trénovat" nechodí. Víc ve studené vodě ani plavat nesmí. Já občas do Svratky skočím. Tak si dám 250 metrů. Já smím, jsem starší:-) Divný pocit, hlásit se na delší trať než Kristýnka:-)

Vyjíždíme až po obědě. V Olomouci chvíli váhám, jestli jedu správně, ale když vidím na ulici lidi v plavkách, je jasné, že jsem se zase skvěle trefil. Máme jen čtvrthodinku na převlečení a pak hurá do vody. Tedy až po nástupu. Ředitelem zdejšího závodu je Ladislav Nicek, v pětadevadesáti letech mluví stále jako kniha. A už je čas skočit do vody, první tratí je stovka. Kristýnka jde statečně do vody, sklouzává po kameni a je první namočená až po nos:-) Startér ji však nenechává dlouho čekat a už vyráží. Kraulem. Nechápu, mně se moc nechce v takové vodě namáčet hlavu:-) Kristýnka si dělá na ostatní okamžitě náskok, za půlkou předplavává Ladislava Nicka, který dnes plave jen padesát metrů a už je venku z vody. Ani si to neužila:-) A evidentně ani neprochladla, je nějak moc čilá, je mi zima víc než jí. Jdeme raději dovnitř. Zázemí je v budově školy, krásné teploučko, teplá polévka, pohoda. 250 metrů je až poslední v pořadí, do školy se postupně trousí plavci z tratí 750 i 500m. Někteří v pohodě, jiní se pěkně klepou. Začínám být nervózní, zvládnu vůbec svoji trať?

Foto z akce - jen tolik vody protéká Moravou v prosinci:-).

Naštěstí nemám moc času na pochyby, už musím na start. Voda má 3,8 stupně, ale přijde mi teplá, lezu do ní statečně. Možná díky 5 stupňovému vzduchu. Start! A já ještě nejsem namočený. Chvilku počkám, až všichni odplavou. Inu, opět chyba, toto není triatlon a přece jen řada zimních plavců je pomalejší než já. Zkouším kraula a dostávám se na druhé místo. Umístění dnes není důležité, čas a pořadí se měří jen na delších tratích. Ale stejně mám ze svého umístění radost! Ne však dlouho, brzy cítím, že kraulem to celé nedoplavu, rychle ztrácím tepelnou pohodu. Přecházím na prsa a zařazuji úseky, kdy nenamáčím hlavu. Hned je to lepší. Jen přicházím o své druhé místo a propadám se na páté:-). Cítím náběh na křeče, dnes chci bezpečně doplavat, znovu zvolňuji. Přes poměrně malé úsilí se cíl docela blíží. Možná malinko pomáhá proud dnes na pohled líné řeky. A já můžu ven! V prosinci venku uplaváno 250 metrů a mně ani není žádná extra zima! Možná ze mně bude jednou otužilec. Dnes však ještě ne. Po příchodu do školy se klepu evidentně nejvíc ze všech. Zařazuji tréninkový výběh schodů, čaj, kafe a ... dobrý. A ten pocit, že jsem se tak nějak překonal, to prostě v Tescu nekoupíte. Asi si ještě někdy s otužilcemi zaplavu. Jen co doléčím to hloupé nachlazení:-)

pondělí, prosince 08, 2008

Plavecký kemp Etriatlon VII - 5.-7.12.2008

Další plavecký kemp pro mne začal vlastně už ve středu. Poprvé na podzim jsem si vyrazil ostřeji zaplavat do Lužánek. Na dlouhou dobu neplavání dobrý, jen mne překvapilo, že mne píchá v uchu. Co to je? Záněty středního ucha jsem jako dítě míval, toto však vypadá jinak. Po konzultaci s internetem to vidím na zánět vnějšího zvukovodu. Do vody by se s tím nemělo. Jenže kurz je zaplacen a rizika nejsou zase tak hrozná. Asi budu mít po kurzu nějakou dobu po plavání, to vydržím:-) Kupuji si ucpávky do uší a hurá na kemp.

V Chrudimi v pátek večer vše jako obvykle, už při příchodu zjišťuji, že kde kdo čte můj blog a poznává nás. Není prostě pro bloggera jednoduché vyrazit si inkognito se slečnou:-) Upřímně řečeno budíme trochu rozruch. Máme totiž na sobě trika s nápisem "MČR v dálkové plavání na 5km", což mezi lidmi učícími se plavat budí respekt:-) I Petr Valeš znejistí a ptá se, jestli jsem plaval pětku. No neplaval, ale triko jsem dostal i za odplavaný kilometr:-) Ale hurá do vody, nejdřív je potřeba se rozřadit. Svůj letitý souboj s hranicí 4 minut na 200m dopředu vzdávám, přesto se mi daří zaplavat zatím nejlepší kempový čas 4:06, nohy pak 1:29. Kristýnka chce zápolit s hranicí 3 minut, ale v naší pomalé rozplavbě nemá tahouna, plave 3:10 a 0:54. Kristýnka bude jistě v prvním družstvu, já se raději ani nejdu dívat, zda mi to vyjde na druhé. Jestli budeme v jiných polovinách účastníků, dost nám to pobyt znepříjemní. Ale zázrak - jsem ve dvojce, pochopitelně se spoustou lepších plavců než jsem já. Třeba i s Mondem:-) Ale nebojím se, vím, že zaplavat 200m není všechno, mně přece jen v průběhu kempu už tak nedochází síly, třeba nebudu ve družstvu poslední:-) Po plavání se dozvídám Kristýnčin neuvěřitelný zážitek - ve sprchách ji další plavkyně zpovídají, kolik jí je. Jestli 16 nebo až 18? A kde přišla k o něco staršímu příteli. Pětadvacetiletému!!!:-D Neskutečné, jak se něco takového může opakovat. Asi mládnu:-)

Večer cítím podstatné zhoršení ucha, ucpávky moc nepomohly. Mám vůbec v sobotu plavat? Zkusím aspoň sobotní dopoledne s natáčením, ať se vidím v plné kráse:-)

Sobota dopoledne rychle ubíhá, trochu sleduji Kristýnku v prvním družstvu, plave na čele, to jí úplně nesvědčí. Škoda, že tu nejsou lepší plavci, které by musela dotahovat. Třeba příště:-) Při natáčení se cítím velmi těžkopádně, no to zase bude:-). Kupodivu při promítání výsledek není zase až tak děsivý. Teda možná pro opravdové plavce jo, ale měli byste mne vidět na prvních kempech:-) Prostě mám pocit neustálého zlepšování, jsem se sebou vlastně spokojen. Jako obvykle:-)



No klidně se podívejte - takhle plovu:-)


A tady je Kristýnka


Kapu si do uší a přemýšlím, zda jít odpoledne plavat. Kdyby se tak dalo zabránit vodě téct do uší! Napadá mne šílená myšlenka - pod neoprénovou čepičku, kterou používám na otužování, voda skoro neteče. Čepičku mám náhodou v autě, odpoledne na bazéně ji nasazuji a budím zaslouženou pozornost:-) Čepice pomáhá, cítím se při plavání mnohem líp, jen ta voda je najednou nějak abnormálně teplá. Při intenzivních úsecích se skoro přehřívám. To jsem ještě nezažil:-) Pohodové plavání narušuje jen zábavná historka při několikátém úseku jen nohama - dostávám křeč. To není nic nového. Nové je umístění - velmi intenzivní křeč se zakusuje do zadní strany stehna. Svět je prostě plný nových zážitků:-) Čepice však pomohla, ucho se nezhoršuje, půjdu plavat i v neděli.

Nedělní plavání je už docela snadné, nějak mne ty kempy přestávají unavovat:-) Zábavné je, že na úplný konec bude ještě jednou oblíbených 200m VZ na čas. Začínám zvolna a rozvážně, přesto Jana, která byla v pátek rychlejší je o fous za mnou. To mne tak povzbuzuje, že po 100metrech zvyšuji úsilí, což se ukazuje být jako naprosto debilní nápad. Jana mi uplavává a já končím v čase... 4:06:-) Mezičas na 100m byl 1:52. Příště to poplavu celé volně a pod 4 to být prostě musí:-)

Nemám však úplně jasno co dál. Kempy jsou fajn, ale bez Kristýnky by se mi na ně asi nechtělo. Ta je dnes už o několik tříd lepší než já a dá se čekat, že do jara opět výkonnostně poskočí. Potřebovala by také trénovat s lepší skupinou - prostě s plavci, co umí 200m dost pod 3 minuty. Jestli se však přihlásíme na "lepší" kemp, nebudeme ve stejné polovině, což nám dost naruší pobyt. No, něco vymyslíme. Do jara času dost:-)

neděle, listopadu 23, 2008

BBP Běh 17.listopadu - 22.11.2008

První závod letošního ročníku BBP zastihl náš rodinný tým jako obvykle zcela nepřipraven. Naše největší želízko Terču ráno odvážím na volejbalový zápas, Lenka při pohledu z okna rovnou říká, že nikam nejede. Prý si zaběhá u domu. No to jsem zvědav:-) Kristýnka se mnou sice jede, ale rovnou lze očekávat, že její výkon nebude ideální. Naposledy byla běhat na závodě Běžce Vysočiny 24.10. To není nic nového, sama neběhá, jen chodí po závodech. Ale poslední dva roky běhala při basketbalu. Ten letos výrazně omezila. Holek jejího ročníku narození je málo, nedají dohromady tým. Je proto přiřazena k mladším dorostenkám. Prosadit se oproti o dva roky starším holkám, které jsou staženy z celé Moravy do basketbalové třídy sportovního gymnázia je prakticky nemožné. Trenér Kristýnku nestaví do zápasů a ta udělala asi to nejlepší, co mohla - začala znovu víc plavat a basketbalové tréninky výrazně omezila. Já jsem od Frankfurtského maratonu taky vlastně neběhal, mám naběháno 46km. Ne za týden, za 4 týdny. To bude výkon:-)

Červená čepice - nový vzácný běžecký doplněk. Cena za 3.místo v Běžci Vysočiny.

První závod BBP býval obvykle na Palackého vrchu, letos si správci stadionu postavili hlavu. Masový závod tam není vítán. Že by areál na Palackého vrchu byl postaven z jiných než státních peněz? Vychovávají tam olympijské vítěze, že jim hobíci nevoní? Fuj, vysokoškolští bafuňáři, styďte se. Pořadatelé z TriLam si poradili a závod přesunuli do Kuřimi. Dobré zázemí, zkušení organizátoři. Jen možná až příliš náročná trať. No, nepředbíhejme.

Při startu starších žáků sněží míň než před chvíli:-)

V Kuřimi jsme tak akorát, abychom přijeli do nejhustšího sněžení. Obvyklé počasí BBP - žákům sněží, dospělým bude jistě svítit sluníčko:-) Kristýnka si jde statečně pro číslo. Nejvíc sněží nejmenším žákům, starší žáci už to mají lepší:-) Je tu start a houf běžeckých nadějí mizí za zatáčkou. Kristýnka má jako jedna z mála krosové boty, zároveň je však oproti ostatním těžká a nezvyklá běhu na tomto povrchu, už v prvním kole ze tří přechází do chůze. Ztrácí tím kontakt s posledními, ale v klidu se zase rozbíhá a rozumným tempem dokončuje celý závod. V cíli si nestěžuje na nepřízeň osudu a je spokojena s body za deváté místo. Já myslím, že dobrý:-)

Nástrahy počasí zvládnuty perfektně.

Potkávám spoustu známých tváří a vyměňujeme si tolik důležitých informací, že se pomalu ani nestíhám před svým startem rozběhat:-) No, dnes je to stejně jedno. Start dospělých se mírně posouvá, jako každoročně je při prvním závodě velká fronta na prezenci. S menším zpožděním vybíhám docela s obavami, zda mi to vůbec poběží. Abych pravdu řekl, pocitově docela mizerie. Ale vidím kolem sebe obvyklé soupeře, tak to není asi taková tragedie. Sváťa je dokonce za mnou. Asi kvůli špatně zvoleným botám:-) Čerstvě napadaný sníh je rozdupaný, uklouzaný, trať je docela náročná, kopcovitá, vidím několik pádů. Je asi jen věcí statistiky, kolik takových pádů špatně dopadne. Pomalost svého běhu připisuji své obezřetnosti a hned jsem se sebou spokojenější:-) První kolo za 25:24 překonává mé očekávání. Po náběhu do druhého kola vidím dokonce pár běžců pochodovat. Jsem na sebe hrdý, protože to nemám zapotřebí, pomaličku je předbíhám. Únava se stupňuje, kopců snad přibývá, po pár minutách v prudkém stoupání pochoduji kousek i já. No co, nemám natrénováno:-) Blíží se obtížný seběh v listí. Víte, budu ho muset běžet naplno. Mám k tomu důvod. Sváťa je pořád ještě za mnou:-) Jenže zjišťuji, že mám rozvázanou botu, na kroskách jsou fakt hrozné tkaničky. Sváťa mne dobíhá a já tak přicházím o možnost čestně prohrát v jeho očekávaném drtivém finiši:-) A taky jo, sotva jsme pod kopcem, Sváťa mi utíká. Už je tu cíl, nespadl jsem, jsem se sebou spokojen:-)

V druhém kole už toho mám fakt dost. (foto Forest)

Čas 52:38 na této velmi náročné trati je nakonec lepší, než jsem očekával. Tepy průměr 156, max 165 ukazují, že úplně odfláklé to nebylo. Dnes mi to stačilo na 145. místo z 200 dokončivších (8 vzdalo?), v kategorii 36. ze 46. Beru a těším se na další závod:-)

Upřesnění na základě vyžádání Lenkymanželky - v sobotu nešla nikam. V neděli překvapila celou rodinu a vyběhla do nepříjemného počasí. Třeba z ní jednou bude běžkyně:-)

pondělí, listopadu 17, 2008

Plumlovský návrat 15.11.2008 (zimní plavání)

Kdyby mi někdo při červnovém plavání na Plumlově řekl, že se sem za pět měsíců vrátím, považoval bych ho za blázna. Inu, doba je zlá a i po čtyřicítce je potřeba jít vstříc novým výzvám:-) Prostě v poslední době se snažím trochu otužovat. Nepředstavujte si mne však jako otužilce plovoucího mezi krami. Ráno se sprchuji studenou vodou, občas se jdu namočit do Svratky. Opravdu jen namočit. Zatímco ostatní otužilci v ní plavou desítky minut, já se hrdinně ponořím, udělám pár temp a hurá ven. Při každém takovém zážitku si uvědomuji, že běžet ultramaraton na Sahaře by pro mne bylo snazší. Jak krásně se mi třeba před pár lety běhalo v poledne v Atlantě v nějakých +40stupních! Nicméně i má otužilost se zlepšuje. Navíc občas se mnou jde otužovat i Kristýnka. No a protože mistryně republiky zjistila, že v zimním plavání se dá i vyhrávat, tak mne vlastně k návratu na Plumlov přesvědčovala ona. Hrozné dítě:-).

Vypuštěný Plumlov s Kristýnkou v popředí. Nebýt zimní bundy, vypadá to na letní den:-)

Prostě v sobotu vyzvedávám Kristýnku ráno po plaveckém tréninku na bazéně a míříme na Plumlov. Mlha se rozpouští, vypadá to na hezký den. Úplně na koupání:-) Přehrada je částečně vypuštěna, uprostřed plochy chodí rybář. Snad je někde i víc vody:-) Bójky vymezuji 250 metrový trojúhelník, vypadá malý, rozhoduji se plavat celé jedno kolo a nespokojit se se 100 metrovou vzdáleností pro úplné začátečníky:-) Sám se své odvaze divím:-) Kristýnka plave také 250metrů, naše trať je až poslední, tak zatím koukáme na ostatní, nejdřív 100 metrů, pak 500, dvě rozplavby na 750 až po královskou trať 1km. Všem jde to plavání nějak moc jednoduše, nikdo se neklepe. No počkejte až poplavu já, ukážu vám, jak se dá roztřást zimou:-)

Nejstarší a nejmladší závodník. 95-14=81. Znáte jiný sport, kde se sejdou borci tak rozdílného věku? A to někdy v zimě plavou mimo soutěž i méně jak desetileté děti, rozdíl věku se tím přiblíží až k 90...

První rozplavbu na 750m ovládli plavci Lokomotivy Brno, obsadili první tři místa. Dobrej oddíl:-) A to se prý předseda na tuto trať přihlásil omylem, původně chtěl na kilometr.

Kristýnka před startem. Ještě si však půjčila neoprenovou čepičku. Jediný kousek neoprenu, který lze v zimním plavání použít.

Přiznávám, že se našeho startu trochu obávám, konečně je tu čas jít do vody. Jde to velmi snadno! Přece jen Plumlov má teploučkých 9,5 stupně, tréninková Svratka je už o dva stupně studenější. Jdu do vody v pohodě, skoro snadněji než v létě:-). Po startu nechávám všechny odplavat a zkouším se celý ponořit. Ani obličej mi nemrzne. Prvních pár temp plavu rozvážně, ve studené vodě mívám problémy s dýcháním, dnes dýchám na dva záběry, kupodivu bez problémů. Zavazí mi jeden dorostenec, kupodivu jsem o délku paže před ním, rozhoduji se mu uplavat. Zrychluji a jde to! A asi bych se mu měl omluvit, zavazel jsem já. Při nádechu jen vlevo prostě točím mírně doleva:-) Ale už točím kolem první bójky, vydávám se na nejdelší úsek "po přeponě" trojúhelníka. Prvotní nával zimy zmizel, vypadá to na pohodové plavání. Trochu mne mate, že nikoho před sebou nevidím. Nemůžu se dočkat další bójky, pořád kontroluji vzdálenost. Najednou si uvědomuji, že jsem se podíval na bójku, ale vůbec nevím, jak je daleko! Nejsem už u ní? Podívám se ještě jednou - ne, ještě deset metrů. Hodně divný zážitek. Že by začátek zmatenosti z prochlazení? :-) Soustředím se, poslední bójka se zdá být znovu blízko. Tělem mi probíhají divné vlny energie, na klepání zubama to však zatím nevypadá. Zdá se mi, že někoho slyším za sebou. To je divně, když jsem vystartoval poslední:-). Cítím trochu náběh na křeče, přestávám používat nohy a snažím se zrychlit frekvenci rukou. Mírná křeč do chodidla mne chytá deset metrů před cílem. Legrace:-) Jsem rád, že jsem v cíli, nikdo mne nepředplaval, honem ven z vody. Asi jsem opravdu mírně zmatený, nevidím své věci, náš předseda mi je ochotně podává. Ale jen co se utřu, jsem zpět ve své kůži:-) Svítí sluníčko a je mi fajn. Já uplaval v listopadu VENKU 250 metrů! Já jsem tááááák dobrej:-) Nejsem já náhodou už otužilec? Asi ještě ne. Devět stupňů, to je vlastně teplá voda:-) Na Plumlově jsem se tedy klepal zimou jen před dvěma lety po své první trojce na dálkovém plavání. Voda měla tehdy 23 stupňů.

Kristýnka je se závodem také spokojena, skončila třetí. Čekáme proto na vyhlášení. I já si beru účastnický diplom a s překvapením zjišťuji, že jsem doplaval hned za Kristýnkou. Čtvrtý. Ve vodě jsem vydržel pět a půl minuty:-). Co na tom, že odstup od Kristýnky je 1,5 minuty:-) Vůbec nevím, kde jsem ty ostatní předplaval. Muselo to být asi hned za startem, na trati jsem nikoho nemíjel.

No a co dál? Uvidíme:-)

Vyhlášení vítězů 250m (fota autor, M. Kýr a Spartak Přerov)

středa, října 29, 2008

Frankfurt marathon 26.10.2008

Frankfurt am Main nepatří mezi německými městy mezi mé oblíbené. Přijde mi trochu bez atmosféry - rádobymrakodrapy naházené do staré zástavby, atmosférou to není ani hučící velkoměsto, ani město, kde na vás dýchne historie. Proč jsem si vybral pro maraton právě Frankfurt? Nevybral, byl mi vybrán:-) Niktomuž plánoval pokořit 3 hodiny právě zde. Já se jen přidal. Rovinatá rychlá trasa, fůra účastníků, proč ne. Rozhodnutí padlo s předstihem o prázdninách, kdy bylo možné vybrat ze spousty hotelů. Zvolil jsem hotel velmi blízko startu a cíle, budu to mít bez velkých přesunů:-) Navíc jsem si v hotelu domluvil pozdní check-out. Po závodě se osprchuji jako velký kluk.

Na podzim se mi obvykle běhá z celého roku nejlíp. Je to asi tím, že koncem léta zazimuji kolo, do bazénu se mi nechce, tak jen běhám. Letos se mi dařilo jakž takž běhat do půlky září. Brněnskou 25 jsem odběhl tempem 4:38/km. Říkal jsem si přidám objemy a zkusím jen o malinko pomalejším tempem odběhnout celý maraton. Ale ouha. Nejdřív začaly stávkovat chodidla - při delších bězích bolest jako loni v Mnichově. Delší výběhy jsem trochu omezil, zařadil jsem do služby nové Mizuno Wave Rider 10, trochu to pomohlo. Mé pracovní vytížení je také největší na podzim. Letos pracovní stres umocnily kroky našeho dodavatele. Ke stresu pracovnímu se přidal i stres osobní. Moje maminka těžce onemocněla. Začaly mne hodně bolet záda, uvažoval jsem o vysazení běhu. Maminka zemřela 3.10., pohřeb byl o týden později. Špatně jsem spával, tak jsem i přes bolest zad běhal pořád, abych se trochu unavil. Záda se mi podařilo jakž takž rozcvičit v půlce října. Poslední tři týdny před maratonem jsem zařadil i intervaly, z nich bylo jasné, že jarní běžecká pohoda je v nedohlednu. Ale slíbil jsem, že do Frankfurtu pojedu, tož pojedu. Sám. Týden před startem vzdal letošní účast Niktomuž. No co už:-)

V sobotu ráno vysazuji Kristýnku ve městě. Jede si zaplavat do studené vody do Pardubic. Baví ji vyhrávat:-) A já mířím do Frankfurtu. Dnes mám půjčenou navigaci, aby mi usnadnila v cílovém městě orientaci. Navigace nějak nemusím, možná proto se mi snaží ta vypůjčená zalíbit. Už na D1 najednou nekompromisně prohlásí, že mám uhnout z dálnice. Hlášení v rádiu, že dálnice je na 66.km neprůjezdná následuje až o chvíli později. Bez časové ztráty pokračuji do Německa, když mne navigace podruhé svádí z dálnice, slepě poslouchám. Asi kvůli té hlášené koloně. Následuje úsek A3 mezi Würzburgem a Frankfurtem. Jel jsem po něm mockrát, je tam stejně hnusný provoz jako na D1. Tuto dálnici už začali rozšiřovat o pruh, je tu proto několik zúžení. Vidím kolonu, navigace mlčí, tak nesjíždím. Trávím v koloně přes půl hodiny. Patnáct kilometrů před Frankfurtem. Kdybych sjel, dávno bych tam byl:-) Navigace se pak pod mrakodrapy zasekává. Díky tomu si dám o jedno kolečko centrem víc. Hotelové parkoviště za 12€/den plné, nechávám stát auto zdarma přímo před hotelem. O víkendu se tam smí stát, jen je třeba se vyznat v těch deseti zákazech:-) No prostě jsem v hotelu o půl páté a spěchám pro číslo. Zázemí maratonu je na výstavišti, což je fajn. Spousta místa, teplo v halách. Vyzvednutí čísla bez front. Ztratil jsem svůj čip, bez problémů získávám nový. Oficiální triko značky Asics je pěkné, škoda jen, že je černé. Raději bych světlou barvu. Obhlížím Expo, docela velké, ale nic extra zajímavého. Poprvé vidím za rozumnou cenu boty Brooks, dnes však nemám chuť nakupovat. Beru jen holkám slevněná funkční trika. 10€ je dobrá cena, snad jim padnou. Jdu na pasta party do haly, v níž budu zítra finišovat. Velká hala s místy pro diváky, velkoplošná televize, neustále probíhají rozhovory s favority. Dozvídám se perličky typu na počasí nezáleží, je to o mentální síle a podobně. Asi nemám moc mentální sílu, mám z počasí obavy. Ale jinak je příjemné poslouchat, jak se kdo připravoval. Ti favoriti to běhání děsně žerou:-)) Já jím jen nudle, ty nejsou nic moc. Do zatím nejlepší pasta party v Rothu to má hóóódně daleko. Jsem z těch akcí už nějak zmlsaný:-) Pivo dnes jen nealko a jdu spát.

V noci se mění čas zpět na zimní. Hodina spánku navíc přichází vhod, ráno volím variantu dvou snídaní. Napřed dobroty na pokoji, o hodinu později hotelová snídaně. Na internetu sleduji po deseti minutách aktualizované počasí a předpověď. Pršet nebude, má být zataženo, v době závodu 8-13 stupňů. Úplně přesně, jak Niktomuž předpověděl už v červenci, je dobrá rosnička:-) Pro mne to znamená dlouhé triko, beru podkolenky, kalhoty po kolena a i nové coolmaxové lehoučké rukavice z produkce Tchibo. Až půl hodiny před startem vycházím z hotelu. Mám to kousek:-) Je pořád chladno, raději se ještě na deset minut schovávám do haly. V zázemí výstaviště je narváno, hezkých pár tisíc maratonců, štafetáři, doprovod. A všichni v teple. To výstaviště je fakt dobrý nápad:-) Jdu hledat svůj startovní koridor. Tady narážím trochu na problém, můj koridor 3-3:30 má jméno hlavního sponzora závodu - Dresdner Kleinwort. Cedule s tímto jménem jsou všude, není jasné, co označuje koridory. Označení barvami či jinak by bylo vhodnější. Někam si stoupám, že bych šel ještě dopředu? Ale ti vepředu mají strašně nízká čísla. Já vysoké - téměř ďábelských 6660. Vedle mne jsou samí štafetáři. Že by koridory byly ohraničené balónky? Zkouším postoupit dopředu - jo, slečna mne pouští. Patřím tam. Ale na pozici na startu nezáleží. Tento maraton dělá pořadí důsledně podle čistých časů. Gun time se vlastně nedá nikde ve výsledcích dohledat. Jen v sms zprávě pro účastníky je uveden čas proběhnutí cílem - např. 13:38:25, z něj se dá gun time dopočítat, pokud byl start přesně v deset:-)

Startovní dělo má zřejmě tlumič. Výstřel jsem neslyšel:-)

Startovní výstřel jsem asi zaspal. Že je odstartováno chápu podle toho, že jsou vypuštěny balonky. Startovní koridor je úzký, ačkoli je to pár metrů, tak na startovní čáru pomalu pochoduji přes dvě a půl minuty. Od startu však v pohodě běžím s běžci podobné výkonnosti, žádné mačkání, žádné překážení. Podle GPS to mám k hotelu 650 metrů, auto mám zaparkované deset metrů od tratě, pořád tam je, no pohoda:-) Přes nepříliš dobrou přípravu doufám, že by mohl padnout i můj osobák 3:29. Nevím však, na jaký čas přesně běžet, tak běžím první tři kilometry volněji s tím, že pak nastavím tempo podle tepů. Velmi mne překvapuje, že na metě 3km má moje GPS 3,3km. Nechápu proč. Zmáčkl jsem si hodinky až na startovní čáře. Tempo dle hodinek docela rychlé, oficiálně je to horší. To je jedno, nastavuji tempo na 150 tepů a pokračuji. Dav se rozvolňuje, můžu si všímat okolí. Jako obvykle běžím mezi spoustou žen. Štíhlé němky jakoby vyběhly z obálky welness magazínu. Pak mne předbíhá žena zhruba mých parametrů. Tedy jen co se váhy týče - zhruba 80kg má naskládaných tak do 160cm výšky. Podle lýtek bývalá atletka. Pomerančová kůže na stehnech jí vůbec nebrání v tom, aby mi prostě utekla. Ach ta německá atletická škola:-)

Frankfurtské panorama.
Já a Frankfurt:-)

Na osmém kilometru trať mírně stoupá. Jako v Paříži? Oproti kilometrovníkům mám víc už skoro o půl kilometru. Tento maraton opravdu kratší nebude:-) Držím se důsledně tepů. Třeba konečně jednou zaběhnu maraton s vyrovnanými tepy. Začínám Frankfurtu přicházet na chuť, díky mrakodrapům člověk pořád zhruba vidí, kde je a panorama není tak činžákově fádní:-) V protisměru vidím čelo závodu, keňanů dneska přehršel, nezdá se, že by jim nějaký evropan stačil.

Čelo závodu - samý keňan.

Vracíme se k hotelu, auto tam pořád je:-) a hurá jinými uličkami zase pryč. Čas na 10.km ukazuje, že ani malé zlepšení osobáku dnes není reálné. No, to je fuk. Zajímá mne hranice 3:23 a na tu dnes nemám. Tak můžu běžet v klidu. Na tep 150. Po mostě běžíme na druhou stranu řeky, tato část města se mi líbí ještě víc. Místy vypadá jako Mnichov, jen těch parků je tu míň:-) Sleduji několik běžců v dresech Ironman, vhodných víc do havajského než do dnešního klimatu. Podle barvy kůže je triatletům mírně chladno, ale triko si prostě nevezmou. Ironman je jejich život. Tak daleko teda nejsem a stejně jim stačím. Jsem dobrej:-) A rukavice si nesundám! Na občerstovačce mi občas vyšplíchne voda z kelímku, rukavice rychle uschnou a ruce nemrznou. Zkouším pít i jonťák, ale nemůžu ho. Ne že bych si nechtěl jonty potřísnit rukavice, prostě nesedí mému zmlsanému žaludku. Kdyby tak bylo na pití něco jiného než voda! Beru si aspoň vlastní gely, jimiž jsem jako obvykle opásán. Na občerstovačkách jsou jen banány a sušené ovoce. Na to bych maraton dobíhal jen těžko. Jsem na půlce za víc než 1:45, tak pomalu jsem dlouho neběžel. Přitom mi běh pomalý nepřijde. Dobrá zpráva je, že cítím, že dnes doběhnu bez chůze. Aspoň něco.
Výborná technika a také nasazení byly základem mého úspěchu:-)

Vracíme se po mostě zpět na původní stranu řeky. Na mostě sdílíme silnici s auty, dělí nás jen kužely. Auta jedou neskutečně pomalu a ohleduplně. Třicítkou? Že by němci byli až tak ohleduplní? Ne tak úplně. Na začátku mostu stojí policejní auto s mávajícím policistou, každé auto u něj musí skoro zastavit. Za ním cedule s omezením a nápis pozor kontrola radarem. Z dálky viditelný radar stojí o kus dál. Jednoduché, účinné. Německé.

Proběhnutí starší zástavbou.

Někde po půlce trati se na občerstovačkách objevuje i Coca Cola. Skoro zázrak, přesně to potřebuji! Tímto oficiálně děkuji firmě Coca Cola, že kromě popových pitomostí sponzoruje i rozumné akce:-) Hned se mi běží líp. Poblíž třicátého kilometru jsem snad v největší pohodě a dosahuji velkého sportovního úspěchu - dobíhám vodiče s balonkem 3:29. Podle mých hodinek má zpoždění, ať už startoval v kolik chtěl:-) Za občerstovačkou se musím této skupinky pustit, protahuji záda, pomaličku ztrácím na vodiče metr za metrem, avšak vidím ho až asi do kilometru 38. Cíl je blízko a mně je fajn. Úplně uvolněný sleduji vliv hudebníků na mé pocity. Normálně mne bubnování nechává chladným, ale dnes dopředu vím, jak na mne nějaký rytmus zapůsobí. Nemám zkusit africké tance? Někdy jindy. Hlavně doběhnout do cíle, začínám mít trochu problémy, cítím náběh na křeče. Přede mnou člověk s drobným postižením - kulhá na jednu nohu, rukama hýbe nahoru dolu místo dopředu dozadu. Má velmi rovnoměrné tempo, využívám ho jako vodiče. Trať znovu mírně stoupá, jestli to bude pokračovat, křeči nezabráním. Kolem 40.km přichází záchrana v podobě klesání. Mám mizerný čas a užívám si běh. Koukám po ženských a je mi fajn. Asi maratonské endorfiny.

Finiš v hale.

Kousek před cílem vytahuje štafeta přede mnou českou vlajku, kdo ví, jestli to není můj osobní doprovod:-) Bohužel v cílové rovince mají spoustu sil a utíkají mi. Já dobíhám do haly rovnoměrně, oceňuji teplo po doběhu, dostávám krásnou medaili, beru si občerstvení a mizím na hotel. Na výstavišti se dá i osprchovat, to já dnes můžu na hotelu. Dnešní recepční je sice oproti včerejší nepříjemná, ale to je fuk. Osprchovaný vycházím ven, kupuji za .99€ výborné kafe a s kelímkem v ruce se chvíli kochám pohledem na neslábnoucí proud běžců. Na velkých maratonech se mi moc líbí, jak většina běžců musí ještě běžet, když já už jsem dávno v cíli. To si na malém závodě neužiju:-)))

Ulička s mým zaparkovaným autem je uzavřena závorou. Páchám zločin a pod dozorem policie přejíždím do protisměru přes vyvýšený tramvajový pás v místě, kde to jde. Na přechodu pro chodce. Policista mne sleduje s pochopením. Asi je rád, že jedu na zeleného panáčka:-) Cestou zpět je mírný nedělní provoz, v Brně jsem krátce po deváté hodině i s večeří po cestě. I spolková země Hessen je prostě blízko. No kam já pojedu na jaře? Uvidíme:-)

Další hezká medaile do sbírky. Zlatá:-)

Ještě pár údajů - Garmin 305 mi naměřil 42,8km, což motionbased svými korekcemi přepočetl dokonce na 43,5km. Závěrečných sto metrů v hale pomiňme, prostě je to divný výsledek. Trať má poměrně dlouhé rovné úseky, gps by zde měla být velmi přesná a podle logiky věci by měla naměřit méně či maximálně opravdu 42,2. Divné. Podle motionbased jsem prostě běžel tempem 4:58 jako loni v Mnichově! No, to je fuk. Prostě trať má určitě minimálně 42.195m. A víc možná o větší fous než je zdrávo:-) Rozdíl vznikl možná až letos, loňské kilometrovníky byly místy vidět a byly o kus jinak, zřejmě drobná změna trati. Se svým časem 3:36:15 jsem skončil na 2.997 místě z 9466 účastníků, tedy v třetině startovního pole. No kdy se mi něco takového zase podaří:-) Předběhl jsem i spoustu štafet:-) Konkrétně přede mnou bylo 126 štafet z celkem 312:-) I ve věkové kategorii M40 docela dobrý - 762. místo z 1880. Myslete si co chcete, jsem dobrej:-)


Můj běh si můžete prohlédnout i na videu

Obvyklá tabulka.

pondělí, října 27, 2008

BV Běh okolo Rudného 24.10.2008

Poslední závod letošního ročníku Běžce Vysočiny jsme si nenechali ujít. Pravda, chladnější páteční počasí se některým běžkyním našeho početného rodinného týmu nezamlouvá, ale s tím se nedá moc dělat. Při příjezdu do Zborné zjišťujeme, že prezence je dnes v polních podmínkách na kapotě auta. Majitel hospody odmítl běžce vpustit. Loni jsme tam s Hejkalem a Milanem nechali pár stokorun. Asi je nepotřebuje:-) Kromě Kristýnky se jdeme rozběhat, listí na zemi je už docela kluzké, nabádám Terču, ať si dá v seběhu pozor. Start se blíží, nejdřív dospělí, chvilku po nás děti. Mladší žáci jen vyběhnou kopeček a mažou zpět, starší se zkratkou napojí na dospělácký okruh. Já dnes nehodlám nikam spěchat, přece jen mne čeká v neděli maraton. Na startu se však nějak nestihnu prodrat dozadu, vybíhám kousek za čelem. Disciplinovaně většinu běžců pouštím. Míjí mne mladíci, pak starší mladíci, s těžkým srdcem pouštím před sebe i Františka. Nohy mi běží a já ho nechávám utéct. Přitom se může dostat v celkovém pořadí přede mne. Ó jak já se dnes ovládám:-) Vedoucí běžec šedesátníků mne míjí zhruba na druhém kilometru. Dnes prohraju i s těmito běžci, jen sleduji, jak za Honzou Škrletou s výrazem lovce lehoučce běží Zdeněk Novák. Je mi jasné, kdo z nich bude úspěšnější. Připadám si ztracen na konci pole, tepy nízko, v klidu si běžím. A najednou - co to vidí moje oko - známá běžkyně přede mnou? Ano. Kristýnka:-) Běžíme kousek spolu, to se nám snad na závodě ještě nepodařilo. Kristýnka se snaží, nenápadně se ptám na její tep. Přes 190. Do cíle daleko, úsilí velké, raději Kristýnce trochu utíkám, ať se nezavaří. Při náběhu do druhého kola stihnu Terči otevřít auto a znovu kroužím po okruhu, který byl loni svědkem našeho posledního souboje s Hejkalem. Možná právě vzpomínky způsobují, že když mi další běžec funí za zády, rozhoduji se ho nepustit. Nevím proč. Pustil jsem jich dnes před sebe hodně a najednou dost. Chvilka stupňovaného běhu mi snad neuškodí, cíl je blízko. Svoji bezvýznamnou pozici nakonec uhájím a můžu jít za holkama. Terča jako obvykle těsně za Andreou, krásný výkon. Kristýnka má dnes na atletky ztrátu, Natálie běžela evidentně naplno, Heidi však přece jen měla výhodu jednoho závodu navíc a v celkovém pořadí vyhrála. Na těžké tříkilometrové trati ztratila Kristýnka hodně minut, tep avg 177 a max 198 však ukazuje, že se rozhodně neflákala. Prostě teď plave, neběhá. Jen na závodech. Proč ne. Prostě body dnes Terča-Já-Lenka-Kristýnka 9,917-6,989-6,635-4,652. Škoda, že není soutěž rodinných týmů. Bodů máme fůru:-)

Můj čas 38:58 vypadá podobně jako loňský. Tehdy jsem však měl po maratonu, moc mi to neběželo. A hlavně - letos odpadl náběh od hospody, přece jen jsem tím oproti loňsku o minutu pomalejší. Po propočtu bodů se ukazuje, že se František v celkovém pořadí přede mne nedostal. O dvě desetinky. Asi o ty, o které jsem v závěru zrychlil:-) Mám tak v letošní sezoně krásné desáté místo! Z rodinného týmu nejhorší umístění, ale já jsem na něj pyšný:-) Vypadá to celkově takto:

Terča - 2. mezi mladšími žačkami s 97,403 body. Podle bodů je patrné, kdo je u nás doma běžecký talent. Tolik bodů nemám šanci nikdy nasbírat, ani kdyby se dávaly prémie za výšku nebo váhu:-) Gratuluji, Terčo!

Kristýnka - 3. mezi staršími žačkami s 59,959 body. Kristýnka boduje především pravidelnou docházkou. Běh ji i bez trénování baví a to je hlavní. Na droboučké atletky by se svou postavou 183cm/59kg při tvrdém tréninku určitě zmenšila odstupy, ale vyhrávat se s těmi parametry dají spíš jiné disciplíny než vytrvalostní běh. To znám. A o to víc gratuluji k obhajobě loňského třetího místa, Kiki!

Lenka - 7. mezi ženami 35+ s 36,787 body. Lenka začala běhat teprve nedávno, hned velmi slušně a je z toho krásné umístění. Nejdřív to bylo každý závod naposledy a v pátek se ptala, kdy že je na jaře první závod. Asi chce začít trénovat:-) Inu, držím palce:-)

Vl001 - 10.místo v kategorii 40-49 s 74,939 body. Umístění lepší než loni, body však o něco horší. Loni holt byla lepší forma a hlavně loni ještě běhal Hejkal. No, zkusím ještě na pár závodů Běžce Vysočiny přijít a trochu se tomuto 15. běžci historické tabulky přiblížit. Chybí mi na něj zhruba 1650 bodů, takže ještě tak 250 závodů a mám ho:-)))

Díky organizátorům za krásné závody a jestli to jen trochu půjde, mají nás tam příští rok zase! :-)

neděle, října 26, 2008

Frankfurt maraton 3:36:15

Tak mám podzimní maraton úspěšně za sebou. Příprava nebyla zrovna ideální a tomu odpovídal i závod. Již po prvních kilometrech bylo jasné, že na osobák to dnes nebude. Tak jsem si běžel zhruba podle možností, no hezky jsem si Frankfurt prohlédl:-) Pravda, myslel jsem, že se mi podaří překonat aspoň čas z Linze, když už Mnichovský byl nedostižný. Nepovedlo se ani to. Ale nečekejte, že si snad budu nadávat. Každý dokončený maraton považuji za úspěch a pokud je to pod 4, tak je to prostě dobrý, nejsem přece profík:-) Časem možná napíšu zase nějaký zápisek. A teď si jdu dát konečně nějaké to pivo. Je přece po sezoně...

úterý, října 21, 2008

BV Okolo Dolňáku Okříšky 17.9.2008

Předposlední závod Běžce Vysočiny už nemohl mít vliv na umístění mých malých běžkyň, přesto jsme do Okříšek vyrazili. Inu, zvyk. Co taky dělat v pátek odpoledne, že? :-)

V Okříškách je nám vcelku zima, ač vykukuje sluníčko. Terča se rozebíhá a vyslovuje nespokojenost s tratí - opět neoblíbené kopce. No, Vysočina:-) Kristýnka s Lenkou jsou raději schované v autě. Ale číslo jsem jim vyzvedl, tož ať se snaží.

Kupa žáků na startu. Tak to má být:-)

Na startu žákovských kategorií je neobvyklé množství běžců, hlavně v mladších kategoriích. Asi aktivní škola. Terča to nebude mít lehké:-) Po startu nasazuje poklidné tempo a jako celou sezonu - drží se Andrei. A jako celou sezonu jí to vydrží až do cíle. A jako celou sezonu je o krok za ní:-) Poráží však pět dalších holek, takže spokojenost, bez ohledu na to, že se jí dnešní závod do celkového pořadí nepočítá. Další trojice malých atletek dvěma vedoucím závodničkám celkového pořadí o kousek utekla. Kristýnka zatím v klidu míří do druhého kola a bedlivě sleduje dvojici kluků za sebou. Nakonec se jí daří dvojici kluků poodběhnout, prostě opět dobrý výsledek. Bez ohledu na to, že obvyklé soupeřky Natálie a Heidi opět skončily o něco vpředu a perou se mezi sebou o vítězství v kategorii žaček. Natálie je sice lepší běžkyně, ale bude mít zřejmě o jeden závod míň. Uvidíme, jak to dopadne. Kristýnčino třetí a Terčino druhé místo je už dlouho neotřesitelné:-)

Mobilem se fotí špatně, Terča mi ze záběru utekla, takže tu máme jen jeden finiš:-)

A už je tu start dospělých, Lenka si jen postěžuje, že jí to dnes nejde a trochu se rozdělujeme. První kolo jsem se svým výkonem na náročné trati spokojen, fakt hezky běžím:-) Ve druhém kole asi díky uspokojení z kola prvního zvolňuji, nemůžu najít žádnou motivaci. Přede mnou mezera, šedesátníci mne nehoní, divný závod:-) Trať je náročná, ale vcelku krátká, do posledního třetího kola zkouším znovu přidat. A světe div se, přes mou vrozenou lenost se to vcelku daří:-) Předběhnu si dva běžce a můžu jít na párek. Taková dobrá uzená jistota ve světě zmítaném krizí:-) Nacházím Lenku, dnes poněkud nespokojenou s výkonem. Nemůže moc mluvit, tak to bude asi nemocná. Asi dost:-) Rodinné body dnes v pořadí Terča-já-Lenka-Kristýnka 8,398-7,740-6,708-4,638 a to je dohromady 27 a to je fakt dost. Jsme dobří. Věřím, že to potvrdíme i na posledním letošním závodě opět v pátek:-)

Pro milovníky čísel údaje z tří kol v Okříškách. GPS naměřilo více než udávaných 6,3km. Protože GPS na tomto typu trati podměřuje, má trať víc asi o celé atletické kolečko. Zřejmě jen letos, musely se obíhat "výkopy". Takže on ten můj čas je vlastně fakt dobrej:-)

pondělí, října 13, 2008

Mistrovství ČR v zimním plavání prsařský způsob 11.10.2008

Po Punkvě jsem čekal, že se Kristýnce bude chtít jet na další zimní plavání. Závod ve Vyškově má totiž statut Mistrovství ČR. Když byla Kristýnka menší, s lítostí sledovala, že se svými časy nemůže na žádné mistrovství republiky kvalifikovat. Do Vyškova stačilo se přihlásit. Ba co víc - při pohledu do loňské výsledkové listiny začala Kristýnka spřádat medailové ambice. Mistrovskou tratí dorostenek je 250m. Loni druhá plavala 6 minut! A na to si moje slečna troufá i ve studené vodě. Inu, uvidíme.

Ve vstupní hale akvaparku Kristýnka postupně skenuje opodál stojící holky - je to dorostenka či starší? S lítostí uznává, že některé asi dorostenky jsou. Pořád počítá, kolik jich je, když už je má skoro spočítané, nasedá mládežnická skupinka do autobusu a odjíždí na závod do nějakého teplého bazénu. Komu by se dnes chtělo plavat venku ve studené vodě:-) Když pak platím za Kristýnku startovné, nakukuji do startovní listiny. No co z ní zjišťuji si raději nechávám pro sebe. Co kdyby to nebyla pravda:-) Na nástupu všude samá vlajka, zazní státní hymna a pak to Petr Mihola vykecá - dvě kategorie mají jasného vítěze. Pokud doplave. Dorostenky a veteránky C. Jestli to Kristýnka uplave, diplom s jedničkou ji nemine:-) Holky prostě zamířily na bazénové závody anebo si do studené vody netroufly. Musím říci, že absenci soupeřek Kristýnka snáší velmi dobře a vůbec má tak nějak dobrou náladu:-) Já poněkud méně. Budeme muset čekat na vyhlášení až do pozdějšího odpoledne, ač Kristýnka plave už ve druhé rozplavbě.

Je tu první rozplavba. Docela zvláštní. Kombinuje startující na 100 a 250m, takže část startuje z jedné strany, část z druhé. Trať 100m byla v propozicích označena jako "vhodná pro příchozí, děti a rodinné příslušníky-laiky", jinak je to mistrovská trať pro ženy 60+. Voda má 13,3 stupně, vzduch 8, je zataženo, padá mlha. Příchozí jsou rozumní a marketingu nepodlehli. S jedinou výjimkou. Nějakým nedopatřením jsem se na trať 100m taky přihlásil. A to už bych měl mít ve svém věku rozum:-) Prostě poplavu se ženami babičkovského věku a stoletým mladíkem. Jestli mne předplavou, bude z toho pěkná ostuda:-) Já však nemusím plavat prsa, už je možná ani neumím. Mistrovskou tratí mého věku je samozřejmě nejdelších 750m, při startu na jiné než mistrovské trati je možné plavat volný způsob. Aspoň že tak:-) Tož se převlékám do plavek a jdu se koupat. Ach jo:-)

Zimní plavání má starty z vody, leze se mi do ní překvapivě dobře, žádné píchání jehliček jako kdysi na triatlonu v 15 stupňové vodě. Otužování asi udělalo své, voda mi dnes ani nepřijde studená. Tuším, že při plavání to bude horší:-) Už aby to odstartovali. Jo! Makám ze všech sil se strategií čím rychleji poplavu, tím dřív budu venku:-) Prvních 25metrů je v pohodě, získávám náskok na ostatní stovkaře, jsem prostě dobrej:-) Druhá půlka prvního bazénu mi jde mnohem hůř. Něco mi asi zamrzlo v krku, mám pocit, že přes to místo ani neproniká vzduch do plic. Evidentně jde jen o pocit, krev se v těle stáhla na neznámé místo, raději zpomaluji. Ale co, už jsem za obrátkou, jen jeden bazén a bude ze mne otužilec:-) Přecházím na nádech na dva záběry, ač nejsem zvyklý tak plavat. Zase zpomaluji. Hlavně doplavat:-) Pocitově teda nic moc. Jestli bude druhá půlka bazénu ještě horší tak to teda nazdar:-) Kupodivu ne. Zlepšuje se to, zlepšuje, dokonce poslední dvě tempa nádherně finišuji a ukázkově dohmatávám! A ven z vody:-) Utírám se a je mi překvapivě teplo. Stejně nemám čas se převlékat, tak se teď otužuji na vzduchu a jdu sledovat Kristýnčinu rozplavbu.


Před startem. Nechápu, co dělám v říjnu u venkovního bazénu.

Mizerný styl. Holt jsem dva měsíce neplaval:-)

Kristýnka zajíždí do vody jako ryba a čeká na svoji šanci. Start! Jeden starší kluk jí malinko odplavává hned po startu, drží se dalšího, dospěláci zaostávají. Na Kristýnce je taky vidět, že ji studená voda zpomaluje. Styl není tak čistý jako včera na Kraví hoře. Ale je to jedno, plave si svoje a stabilním tempem si doplavává pro titul Mistryně republiky. No kdo by to do ní řekl:-) Po doplavání vééélká radost a já se můžu konečně obléct. Jdeme na oběd, v místní restauraci dávají na americké brambory takovou porci česneku, že to musí zabít všechny bakterie i viry do vzdálenosti několika metrů. Asi myslí na nás otužilce:-) Jo jo, otužilec to jsem já:-) A koukáme na otužilce a čekáme a odpočíváme a pak tramtadadá - Kristýnka dostává medaili a diplom, kde je VELKÝMI PÍSMENY napsáno, že jde o MČR, teď už je to prostě jasné. GRATULUJI! A naše časy? Já 2:06. Inu, studená voda zpomaluje. Kristýnka 5:30. Zdánlivě žádný zázrak. Pro pořadí Českého poháru se dělá tabulka všech, co plavali 250m. Kristýnčin čas je 3. z 11. Výsledky zde.

Předstartovní optimismus

Dobrý výkon

Mistryně republiky je se závodem spokojena.

Taky bych chtěl umět v 95 letech lézt po žebříku jako veverka.

Známí brněnští otužilci si stěžovali, že je voda neobvykle teplá a nemohli proto dát plně vyniknout svým kvalitám. Předsedovi to však samozřejmě na medaili vyšlo - gratuluji. Jo a pak mi došly ve foťáku baterky:-)


A aby to nevypadalo, že mám jen jedno dítě, připojím ještě pár dalších fotek. Vzpomínáte si na článek První mač? Terča se po roce do Pohořelic na turnaj v minivolejbale vrátila. Zatímco loni to byl boj o každý balón a potěšilo vydřené vítězství ve skupině o bůh ví kolikáté místo, letos její tým procházel turnajem jako nůž máslem. Výhra střídala výhru. Většinou snadnou výhru. V jediném zápase se se soupeřkami přetahovaly o každý míč, nakonec neúspěšně. Šlo však už o zápas o postup do finále! A v takovém není ostuda prohrát, obzvlášť po dobrém výkonu! Holky si spravily chuť v zápase o třetí místo. Turnaj je smíšený, jejich soupeřem byli kluci. Zajímavé srovnání herního pojetí - kluci bojovnost, frajeřiny, smeče. Holky technická čistota, umísťování míčů, dodržování pokynů. Hezký zápas s jasným vítězstvím holek. Gratuluji! Terča je minižačka i příští rok. Soupeřky s ní budou mít opravdu hodně práce!

Zaujetí pro hru

Výborná technika

Třetí tým turnaje při vítězném pokřiku:-)

pondělí, října 06, 2008

Punkva 5.10.2008 (plavání??)

Přes strašení globálním oteplováním byla letošní teplota přehrad podprůměrná. 20 stupňů téměř nikde nepřekročila. Když je někdo teplomilec jako já a chce jednou uplavat na otevřené vodě bez neoprenu pětku, nezbývá, než se s tímto faktem smířit a otužovat se. To už nějakou dobu více méně neúspěšně činím. Otužilci také mají svou soutěž. První závod zimní sezony pořádá můj plavecký oddíl, tak to tam v podstatě musím. Bohužel dopředu avizuji, že vyrážím s předsevzetím neplavat. Poslední dny jsem toho moc nenaspal a necítím se dobře. Mám v plánu ještě účast na jednom maratonu, tak se nechci zlikvidovat. Prostě jsem se chystal býti pořadatelem.

Vyrážíme i s Kristýnkou. Ta na rozdíl ode mne prohlásila, že nejkratší vzdálenost 100m se dá uplavat kdykoli v čemkoli a chystá se plavat. Je to vůbec moje dítě? :-) Cestou do Blanska vidíme na polích námrazu - první ranní mrazíky jsou tu. Fakt ideální počasí na plavání. Že já si nevzal zimní bundu. Zmrznu i na břehu. Na Macochu dorážíme včas, plave se v Punkvě. Již šedesátý ročník. Náš předseda má vše plně pod kontrolou, pořadatelské začátečníky nepotřebuje, povyšuje mne na diváka. Jo, víte, proč se na Punkvě plave právě první závod otužilecké sezony? Voda v přehradách je totiž v tomto období prý nechutně teplá. Má 12-15 stupňů. Punkva celoročně kolísá mezi 8-9,5 stupni. Tak se hodí její teploty využít právě v tomto teplém období. Hmmm. K soutěži se hlásí 149 mírně nenormálních lidí. Mají na výběr pouze ze dvou vzdáleností - 100 a 300metrů. Otužilci plavou i delší kousky, ale tady jsou limitování splavnou délkou Punkvy. Vzdálenost 100 metrů si volí pouze 18 účastníků. Kristýnka mezi nimi. Po nástupu všichni mizí v jeskyni a já venku mrznu pouze ve fleecové bundě. Už je celý jeden stupeň nad nulou. V jeskyni mají voda i vzduch kolem devíti. Že já nešel dovnitř:-) Vyhlížím prvního plavce. Vím velmi dobře, kdo to bude. Pětadevadesátiletý Ladislav Nicek. Jsem na to připraven a stejně, když tento nestor zimního plavání jako první doplave do kotviště lodiček, je to velmi silný zážitek. Mrznu tu s ostatními diváky a téměř stoletý muž se tu ráchá jako malý kluk v ledové vodě! Kousek za ním doplavává Kristýnka. Jako by to nic nebylo. Uf. Nicméně, taky se potřebuje trochu otužovat. Dorostenkám už se v létě tratě nezkracují.

Kristýnka a Punkva. Tady se dá plavat jen jeden den v roce. Voda 9, vzduch 3 stupně.

Kristýnka je plná dojmů. Prý když se do té vody vleze, tak to za chvilku nic není. Že bych taky někdy zkusil do takové vody vlézt? Pořád si nejsem jist. Mám pocit, že ti otužilci fakt nejsou úplně normální. Víte, jak mají rozdělenou vodu podle teploty? Vodě o teplotě 0-4 stupně říkají ledová(sněhová). 4-8 stupňů to je voda studená. Chvilku jsem váhal, zda snad vodu nad 8 stupňů nepovažují za teplou. Ale kupodivu ne. Je to prý voda chladná. Začátečnická. Brrrrrrrrrrrrrrrrr!

Na sluníčku před Skalním mlýnem jsem rozmrzal asi hodinu. Příště si rozhodně vezmu zimní bundu a i teplý svetr....

Hezké foto a článeček je taky zde a zde.

neděle, října 05, 2008

BV Březina v Polné 3.10.2008

Minulý týden jsme se na závod Běžce Vysočiny nedostali, ač jsme to plánovali. Já byl na školení v Čechách, včas jsem z něj odjel a mířil do Jihlavy, kam měli přijet holky autobusem. Jenže - první autobus nestihly, čekaly na druhý a ten... prostě nejel. Inu, i to se stane. Zvlášť těžce to nesla Kristýnka, která z výsledků zjistila, že do Řásné nedorazila žádná starší žačka. Terča neúčastí přišla o první místo v celkovém pořadí a posunula se na druhé. I proto jsme tento týden vyjížděli do Polné pro jistotu s časovou rezervou. V Polné zjišťujeme, že se rezerva hodí. Ač jsem tu už párkrát byl, malinko jsem se zamotal:-)

V Polné však není nijak pěkné běžecké počasí - drobně prší, žádné velké teplo. Terča se svědomitě rozebíhá, toto počasí jí však evidentně nesedí, stejně jako krosový charakter trati. Kristýnka s Lenkou raději čekají v autě až do startu. Ale poběží, mám prostě odolné ženské:-)

Vybíhám po boku s Lenkou, která dnes běží zatím svůj nejdelší závod - 6,8km. A to ani netuší, jaké jsou na trati kopce:-) Já si rychle nacházím svoji správnou pozici, běh mne však moc nebaví a na výkonu je to znát. Přesto se na konci prvního kola ocitám ve čtyřčlenné skupince docela dobrých běžců. Rozhoduji se, že jednoho běžce porazím. Františka. Proč jen toho? Přece jen už soupeře trochu znám a vím, že další dva jsou jiná věková kategorie. Já jsem dnes nějak lenivý, tak si budu soupeřit jen se svými:-) Do kopce všem kousek poodbíhám, přece jen je vidět, že neběžím naplno. V seběhu jsem jako obvykle nejslabší, mladší Miroslav i starší Milan mne nejen dobíhají, ale i utíkají. Františka se mi však daří držet za zády. Poslední kilometr je opět do mírného kopce, deváté místo v kategorii se mi daří uhájit prakticky zadarmo:-) Čas 53:15 je o dvě minuty horší než loni, ale to bylo krásné počasí babího léta a nebyl jsem lenivý:-)

V cíli potkávám spokojenou Lenku. Nejen že uběhla zatím svůj nejtěžší běh, ale dokonce si zazávodila. "Své" soupeřce Monice pěkně utekla, doběhla po boku výrazně mladší Edity. No jestli toto zlepšování bude pokračovat, budu to mít doma těžké:-) Terča tentokrát neudržela s Andreou krok, ale to jsme zde ani nečekali. Přece jen na Andrei je vidět, že na závody Běžce Vysočiny usilovně trénuje, Terča chodí na závody pouze z volejbalových tréninků. Na krosové trati pak chybí troška sil, ale i tak je Terča oprávněně s výkonem spokojená. Kristýnka se také skvěle popasovala s krosovou tratí, soupeřky však dnes přišly, jak atletka Natálie, tak jihlavská takyplavkyně Heidi se tím posunuly v celkovém pořadí před Kristýnku. Takže naše rodina je nyní ve svých kategoriích na 2., 3., 8. a 9. místě celkového pořadí. A otázka pro čtenáře - hádejte, kdo je na tom z naší rodiny nejhůř a je ten devátý? :-D

pondělí, září 22, 2008

BV Sádeckými vinohrady 19.9.2008

Po obvyklém čekání na Lenku, která je v práci zřejmě nepostradatelná, vyrážíme jako kompletní tým na další závod Běžce Vysočiny. Sádecké vinohrady jsme nikdy neběželi, tento závod býval v sobotu, až letos se "umoudřil".:-) Jak už název vypovídá, běží se ve vinici, či lépe řečeno kolem vinice. Představoval jsem si nějakou poslední rovinku znojemské oblasti. No, houby:-)

V Brně 13 stupňů, v kufru krátké věci, se znepokojením sleduji teploměr. Čekal bych, že se jede do nějaké teplé oblasti, a vona ta teplota potvora furt klesá:-) Na místě devět stupňů. Uf. Kristýnka je parádně nachlazená, opět zjistila, že ač je otužilá, prostě se nedá s mokrou hlavou chodit ráno po plavání po městě. Zvažuje dokonce, že nepoběží. Terči taky teče z nosu, ale ta se svědomitě rozběhává a těší na závod. Tak to má být:-) Lenka schovaná v autě před zimou.

Holky běží každá jinou trať, sourozenecká řevnivost tím jde stranou a nastupuje povzbuzování:-) První vyráží na trať Terča. Cíl jasný - zkusit předběhnout Andreu. Už v prvním kole na čele Petra, která dnes kupodivu nemá sandálky, ale normální boty:-) Možná i díky nim si dělá menší náskok. Andrea druhá, Terča se nedokáže držet za Andreou v závěsu, malinkou zaostává, nesedí jí počasí ani trať vedená vinohradem. Ve druhém kole možná třicet metrů před cílem má Terča na Andreu ztrátu pět metrů. Z ničeho nic nasazuje svůj drtivý finiš a náskok stahuje. Končí půl kroku za Andreou. Kdyby tak byla trať o tři metry delší... :-)

Kristýnka nastupuje na start netradičně v teplákách s cílem uběhnout. Trať je naštěstí neobvykle krátká, za necelých sedm minut běhu proloženého chodeckými vložkami je po všem:-) Nový osobák na dva kilometry:-))). Vítězka časem 4:23 možná překonala i světový rekord:-)

Je tu start dospělých a já zjišťuji, že běžíme po škaredé silnici mimo vinohrady. Sto metrů běžím s Lenkou, pak mi zase někam mizí:-) Cesta rozbitá, fouká a je to z kopce. František Stoklásek, pochopitelně ten starší, se přede mne žene v seběhu jako velká voda. To asi dnes nebudu moci soupeřit s kategorií 60+:-) Mám pěkně ztuhlá stehna, připomíná mi to Roth. Naštěstí však neprší, ve stoupání kryt před větrem stromy se zase rozbíhám, vedoucí běžec 60+ je tím znovu za mnou. Běží se čtyři okruhy, já už mám po prvním dost:-) No, statečně pokračuji dál. Za mými zády se odehrává dramatický boj o vedení mezi těmi nejzkušenějšími běžci. Profil trati sedí spíše lehkonohým běžcům, Zdeněk Novák se dostává před stále s úsilím běžícího Františka. Snad se to mezi nimi rychle rozhodne a nebudou mne honit, taky už nejsem nejmladší a nemůžu:-) Ve třetím kole mne Zdeněk dobíhá. Sice má na Františka náskok, ale je jasné, že v posledním kole přidá. Je to prostě závodník. Chtě nechtě přidávám taky. Přece jen vítězství nad takovým borcem se počítá:-). Zjišťuji, že vůbec nejsem tak zničený, jak jsem si myslel. Spíš jsem se doteď flákal:-) Rychle zkracuji i mezeru na běžce přede mnou. No že já nepřidal dřív:-) Cíl - 44:51, 35.místo z 56, nečekaně dobré místo v kategorii - 10. ze 14. Asi přišli nějací místní nebo co:-) Garmin mi dokonce ukázal malinko přes délku 9,6km, takže vzhledem k profilu vlastně dobrý. Lenka si odběhla poloviční délku za 29:47. No všichni se zlepšují jen já zase nic:-)

Zprovozněný AutoLap ukazuje jednotlivá kola. Pěkný závěr:-)

Zajímavé je rodinné srovnání bodových zisků - závodnička Terča, která vždy neopomene zdůraznit, že ji běh vlastně nebaví, má 9,550 bodů. Já 7,378. Na to, že přišel Václav Ožana, tak extra dobrý:-) Lenka s 5,523 má trochu smůlu, že letos chodí Jitka Dočekalová. Ale ještě chvíli a také mne začne bodově předhánět. Kristýnka v tvrdé konkurenci a s indispozicí 4,525. No to já bych proti opravdovým atletům nedal. Jestli já za chvíli nebudu z rodiny nejhorší. Asi si začnu hledat jiný sport:-)

Podívejme se ještě do celkového pořadí - se 72 body jsem nyní osmý. Perspektiva jasná - ještě se pár běžců přede mne dostane, budu klesat. Ale třeba to bude o fous lepší než loňské třinácté místo. Lenka s 16 body desátá. Perspektiva opačná - s další účastí bude v pořadí jen stoupat:-) Holky obě první. Kristýnka s 62 body dokázala až do čtrnáctého závodu z devatenácti vzdorovat atletkám, které přece jen mají výpadky v docházce. Drží si první příčku prostě nečekaně dlouho. Pravda, v dalších závodech zřejmě klesne. Pravděpodobně však ne hůř než na loňské třetí místo. Kiki, nedala bys letošní pohár tátovi? Ty už jeden máš, já si ho dám do vitrínky:-) Volejbalistka Terča je také první. Se závodnickým výsledkem 96 bodů. Paráda. O takových bodech se mi nezdá ani ve snu. I kdyby se teď všechny atletky spykly a chodily na každý závod, tolik bodů dohromady nedají, s takovým výsledkem už celkové umístění nemůže být horší než druhé místo. Pravda, může to být klidně i první místo. Na to je však potřeba porazit Andreu. V dalším závodě to zřejmě nepůjde, v těch dalších třeba jo. A i kdyby to nevyšlo, Terčo, jsi prostě nejlepší běžec z rodinného týmu. V klidu si závody užij. Běh je pro tebe jen doplněk, zábava. Není se třeba stresovat kvůli něčemu tak nepodstatnému, jako je běžecký výsledek:-). A stejně ti držím palce!

pondělí, září 15, 2008

Brněnská 25 14.9.2008

Start na Brněnské 25 jsem zvolil tak trochu z nouze. Nevyšel Král ani Kladno, tak se prostě volně proběhnu před domem. Ještě v deset si dávám kafíčko ve Vaňkovce, nemám formu, ani se mi na start nechce. O půl dvanácté jsem na místě prezence, dostávám relativně nízké číslo 42. Kde jsou všichni? Ve startovní tašce překvapení - knížka 100 let Moravské slavie. Oproti tričků a jiným hloupostem skvělý nápad. Tak jsem se začetl do dřívějších brněnských supervýkonů, že jsem se málem zapomněl převléci! No už kvůli té knížce si závod zaslouží příspěvek i na blogu. Třeba se někdo z organizátorů jiných závodů nechá inspirovat:-)

No a když už to píšu, napíšu něco i o závodě samotném. Loni jsem měl docela formu, přes bolavou nohu jsem dosáhl času 2:02:27. Hranice 2 hodin velmi blízko. Říkal jsem si, že bych se mohl jednou zkusit dobře připravit a dát to pod dvě. Inu, říkal. Jenže letos běhání nic moc, na objem v posledních týdnech nebyl čas ani chuť. Stojím na startu prostě téměř nepřipraven:-) Teda, na startu. Je mi zima, tak se až do startu schovávám v šatnách. Kdo by se kvůli volnému proběhnutí rozběhával, že. Teplota stoupá přes 13 stupňů, to jsou vlastně ideální běžecké podmínky. Hurá na start, bum a běžím. Jarek mi utíká hned na stadioně, i další mizí. Vedle mne se objevuje Pavel Tyleček, tak to si to asi proběhneme jako loni:-) S obavou se ohlédnu, zda nejsme poslední. Zatím ne:-)

Na to, jak se tepově i rychlostně flákám, se kilometrovníky míhají pod nohama docela rychle. Loni jsem měl pocit, že jsou kilometry ošizené, podle Garmina však sedí v podstatě přesně. Přehoupáváme se přes kopeček, v seběhu tep klesá na 135. No tak takhle volně jsem to zase neplánoval:-) Co teď? Zezadu nás dobíhá Jiřinka. Vždycky začíná pomaleji, pravda, loni mne míjela o něco dřív. Dáváme se s ní i s Pavlem do řeči a přidáváme. S tím, že Jiřinku dotáhneme k nějakému běžci před námi a pak si odpočineme. Za občerstvovačkou za pátým kilometrem Pavel odpadá. Proč? To tempo není nijak šílené. Neměla by Jiřinka být ještě rychlejší? Vždyť běžíme pořád nad 4:30/km! Asi má po nějakém závodě. Kus před námi běžkyně, říkám si, že Jiřinku doprovodím k ní a odpočinu si. Běžkyně před námi není žádné ořezávátko, blížíme se pomalu. Na štěrkové cestě naše nesourodá dvojice vydává zajímavé zvuky. Asi takhle - ťap-ťap-ťap-ťap a do toho Buch---Dup---Buch. Jo, to je myslím přesné. Ještě kolem svého domu běžím s Jiřinkou. No to až budu psát na blog, musím se pochválit! Tak jo - chválím se:-) Běžkyni s cyklo doprovodem dobíháme až u pizzerie dole v Bystrci. Jiřinka jde před Hanku, ta se nechce dát a zavěšuje se. Dávám Jiřince nesmírně chytrou radu - počkejme na stoupání, tam jí utečeme. Inu, Jiřinka je v kopcích jako doma, ta opravdu uteče. Ale já? Sám se divím své odvaze, že chci ještě ve stoupání vydržet:-). Napřed ale musíme předběhnout poměrně velkou skupinku, ve které je Jarek, hejtman a další super běžci. Probíháme skupinkou jako nůž máslem a začínáme stoupat. Hanka odpadá, já Jiřinku evidentně táhnu. Jsem dobrej!:-) Před námi vidím Standu Holečka s další ženou, tam Jiřinku dotáhnu a odpočinu si. Bolí mne však nožičky:-). No jo, nemám nic naběháno. Divné je, že dýchám zjevně lehčeji než Jiřinka. Co se to dnes děje? Standův náskok přestáváme zkracovat, mezera zůstává konstantní. Dana začíná Standovi utíkat. Nejsem schopen přidat, pobízím Jiřinku, ať si Danu doběhne sama. Odmítá s tím, že by to bolelo. Snažím se argumentovat tím, že jestli mi hned neuteče, bude to hodně bolet mně, protože já už fakt nemůžu:-) No, musím se s tím smířit. Blíží se obrátka, letos je o něco dál než loni. Mám pás s gely, chtěl jsem trénovat žaludek, přichází mi velmi vhod. Piju a nevěřícně koukám - obrátka něco po 57 minutách. Nohy sice mírně ztuhlé, ale jinak docela dobrý. No já bych to mohl dát dnes pod dvě! Musím s Jiřinkou ještě chvíli vydržet! Klesáme, dostávám zabrat. Pořád se držím. Dole na mostě si všímám, že Jiřinka mírně kulhá. Přiznává se, že ji bolí třísla a už nějakou dobu neběhá. Jo tak proto! Tempo však drží, teď už víc Jiřinka táhne mně než já ji. Zezadu nás dobíhá Bohumil, další z běžců s mnohem lepšími maratonskými časy. Nechápu, co v této společnosti dnes dělám. Nohy už bolí fest, dýchá se mi však pořád v pohodě. Tak na bolest nohou prostě kašlu:-) Na 18. km na mne přichází menší krize. Cítím náběh na křeče, ale zase - mám pás, mám tabletky. Trochu zvolňuji, Jiřinka mi teď evidentně hodně pomáhá. Je tu znovu občerstvovačka, hned se cítím líp. Meta 20.km za asi 1:31. Dnes si zaběhnu i půlmaratonský osobák. I na této kopcovité trati! Asi jsem fakt dlouho neběžel půlku. Jiřinka přechází do chůze. Asi rozumné rozhodnutí, bolest se evidentně stupňovala. Běžím s Bohumilem, je jasné, že za chvíli poběžím sám. Míjím pochodujícího Huga, mám menší obavu ze stoupání. Mohl bych v něm dostat křeč, která se dost blíží. Upřímně řečeno - je mi to fuk. Pod dvě to dnes bude i s křečí. Našlapuji mírně do strany, zvolňuji, dosahuji vrcholku stoupání bez křeče. Mohlo by to být i pod 1:55! Zkouším znovu přidat. Bohužel však už není z čeho brát. Mírně zrychluji až těsně před stadionem. Vidím Standu tak 200 metrů před sebou. Zhruba jako na otočce. Neuvěřitelné. Stopky zastavuji za 1:55:09. No nemohl jsem to běžet o pár sekund rychleji? Doma zjišťuji, že oficiální čas je horší - 1:55:51. Vysvětlení je prosté - mám na Garminu zapnutý autostop, v tunelu a v jednou kousíčku v lese se tím čas zastavil. No ale i tak je to mnohem lepší výsledek, než bych od sebe čekal. Že by podzimní maraton nebyl jen výlet???

Proč se tak chválím?
- Tempo podle hodinek (4:38) je úplně stejné jako v pátek. Jenže v pátek to bylo 9km, dnes 25. Docela rozdíl.
- Tepy průměr 149!!, což je mé maratonské tempo. Maximum 158. Oproti loňsku pokrok. Tehdy 149/165 při o dost horším času
- 27. místo ze 61 startujících. Nikdy bych si nemyslel, že se v závodě plném současných či minulých chrtů vlezu do první půlky pořadí.

Prostě dobrý, dobrý, dobrý. A stačilo málo. Dobré počasí a hlavně - pomoc mírně indisponované Jiřinky. Díky!!!

Konečně cíl. Jen kdo mne odnese do auta? :-)

Ještě vsuvka k loňské diskuzi o délce závodu - Garmin mi naměřil 24,83km. Při tomto typu trati GPS podměřuje, celkovou délku bych z tohoto údaje tipoval i pár metrů nad 25km (cca 25,1-25,2). Server motionbased má nastavenou mírnou "korekci" údajů, délku přepočetl na 24.99km. Jinými slovy, těch 25km to s letošní obrátkou fakt má.

neděle, září 14, 2008

BV Alejemi v Kněžicích - 12.9.2008

Na tento víkend jsem původně plánoval buď cyklistického Krále Šumavy nebo Kladenský maraton s tím, že by si holky odběhly noční GP v Praze. Na Krále Šumavy jsem si kvůli zlomu počasí netroufl, Lenka nechtěla jet běhat do Prahy. Prý 5km je moc. Zvolili jsme tedy "náhradní" program a v pátek vyrazili jako obvykle na Běžce Vysočiny. I s Lenkou. Na Běžci Vysočiny si prý klidně zaběhá. Přestože ženská trať má 5,9 km a to do pořádného kopce. Inu, ženská logika:-))

Malé slečny měly ve škole náročný program. Kristýnku vybrali do reprezentačního školního volejbalového družstva. Je vysoká a je na ní vidět, že si celé léto pinkala s Terčou. Víte, taky jsem si pinkal. Terča nás pronásleduje všechny:-) Kristýnka pak navrhla do družstva i Terču. Není sice obvyklé, aby ve školní "repre" hrála šesťačka, ale nakonec se ukázalo, že i ona je platným členem družstva, během dopoledního turnaje si taky zahrála. Avšak náročnost turnaje byla znát cestou do Kněžic - Terča celou cestu prospala. Asi nepodá úplně nejlepší běžecký výkon, na místě samém se však trářila optimisticky, pěkně se rozběhává. Kromě Andrei je tu jen jedna další soupeřka, ta si asi zapomněla boty a poběží v sandálkách. Po té louce? Snad se nepřerazí:-) Kristýnce se naopak do závodu moc nechce, spousta silných soupeřek. No, co se dá dělat. Trasa závodu je letos opět mírně jiná, začíná se od jiné budovy, přibude tím asi 300 metrů. Nebudou se dát srovnat časy. Nevadí, ani já nejsem ve formě:-)

Startuji zároveň s Lenkou, ta se dožaduje doprovodu, avšak někde se mi omylem ztratila:-) Vybíhám si v klidu po louce, pohoda. Přede mnou čtveřice žen. Mladé atletky, snaží se. Na polní cestě se rozhoduji jít dopředu. Přicházím tím o pěkný výhled, ale zase mám pocit, že jsem dobrej:-) Blíží se místo ženské obrátky, zvuky za mnou ustávají. Začínají se však blížit kroky osmělého běžce. Není to nikdo z kategorie 60+, ty už většinou poznám:-) Jako obvykle v klesání se mi kroky přibližují. Do kopečka udržuji odstup. Blíží se další klesání a já zjišťuji, že mne pronásleduje František. "Moje" kategorie. Zkouším se ho udržet. Je v seběhu lepší než já, ale přece jen - není to Hejkal. Zuby nehty se držím. Blíží se stoupání, já získávám náskok. Známý scénář, ten závod mne začíná bavit:-) Před posledním klesáním zkouším získat náskok - získávám jen pár metrů, ale třeba by to mohlo stačit. V klesání to tak vypadá. Snad nemá František připraven krátký finiš, to já nerad:-) Ale vypadá odevzdaně. Ještě u školy mám náskok a najednou supění - uf, abych asi přidal:-) Ač nerad, finišuji a kupodivu se mi daří o krok pozici udržet. Čas 43:20, vzhledem k prodloužení trati jen o malinko horší než loňský. To bych od sebe nečekal:-) 30. místo ze 48, 7.5 bodu, tep 154/161. Na ten profil dobrý.

A co holky? Terča mírně zklamaná, Andrea jí podle očekávání o kousek utekla. Nicméně Terča to bere v klidu a to je super! Andrea však nebyla první, vyhrála Petra. V sandálkách. Asi supertalent:-) Kristýnka nadmíru spokojená. Čím to? Na soupeřky nestačila, zazávodila si s klukama a dva předběhla. A to naši basketbalistku vždy potěší. Bodejť, bezva! Kde je Lenka? Prý je v cíli, nevidím ji. Nakonec ji najdu, zničenou tak, že ani nemluví. A to už je fakt vážné:-) Lenka však podala výborný výkon, neskončila poslední a čas 34:27 je na této těžké trati určitě skvělý, gratuluji! Že by zrození běžkyně? Uvidíme. Zatím zůstaneme u pěteček a časem najdeme něco o kousínek delšího. Půlmaratony jsou až na jaře:-)

Prostě dobrý rodinný výkon. No a dál se uvidí někdy příště:-)

pátek, září 12, 2008

Gratulace PÁTÉ plavkyni Českého poháru dálkového plavání


Pátá plavkyně Českého poháru dálkového plavání - kategorie starší žačky

Rok se s rokem sešel a je načase znovu gratulovat k výbornému výsledku, stejně jako loni. Tobě, Kristýnko. A je k čemu. Ač ti to možná ani moc nepřišlo, udělala jsi v plavání opět obrovský pokrok. Aniž bys usilovněji trénovala, zrychlila jsi u venkovních závodů zhruba o pět minut na kilometr. Pravda, tím jsi nám trochu zkomplikovala společné plavání. Nestačím ti už ani v neoprenu:-) Avšak čas není jediné měřítko. Na Plumlově sis poprvé troufla na pětku. Já plaval o půl hodiny později trojku a chtěl jsem vidět, jak doplaveš. Ke konci závodu jsem dostal křeč, což podle mých "výpočtů" znamenalo, že tě nemusím stihnout při doplavání. Vylezl jsem z vody a utíkal k cíli. Zbytečně jsem se snažil, tvoje doplavání jsem stejně nestihl. Už sis postávala u cíle a radovala se z doplavání i z dobrého času. Od toho závodu jsi plavala pětku, kde to jen šlo. Jako by to nic nebylo. Taková dálka! Taky to někdy zkusím. Třeba příští rok:-) Ale musím ještě něco natrénovat. Třeba se mi to podaří, když jsem ten ironman:-)

Medaile ke sportu patří. Ještě si jich v životě užiješ:-)

Možná největším úspěchem letošní sezony je, že tě plavání zase o něco víc baví. "Bavit se" si lidé představují různě. Vysedávání v kině, účast na oslavách, seskok padákem a já nevím co ještě. No, každého baví něco jiného. Tebe baví plavání a je to znát. Na začátku prázdnin jsi dokonce začala sama chodit trénovat. To u třináctileté slečny není úplně obvyklé. Těšila jsi se na každý závod a plánovala ho dlouho dopředu. Bavit se sportem je pro člověka, který se sportem neživí často důležitější než výsledky. Nevěříš? Na který závod letošní sezony si vzpomeneš jako první? Na Mělice? Řekl bych, že ne. A přitom právě tam jsi vyhrála trojku. Zřejmě si vzpomeneš spíš na první pětku. Nebo na hezký víkend na Hlučíně. Možná na výborný závod ve Vltavě, kde jsi zaplavala dobrý čas. Nebo třeba na mrazivé Lipno, kde jsi musela překonat sama sebe, abys to v těch podmínkách vůbec doplavala. Ještě v sobotu pořadatelé hlásili, že se na 20km závod přihlásil rekordní počet 64 plavců. V neděli kvůli počasí jich na start nastoupilo jen 20. Dokončilo 14. A to byli opravdoví profíci. A ty jsi v 10 stupňovém vzduchu s vodou možná 17 stupňů svůj závod zvládla, přestože se i z kratších vzdáleností odhlašoval jeden zkušený plavec za druhým. Včetně mně:-) Největší zážitky holt nebývají vždy z vítězství. A člověk si prostě víc pamatuje příjemný zážitek nebo chvíle, kdy překonal či překvapil sám sebe. Nejsou to vždy jen vítězství, co nás v životě posouvá kupředu...

Lipno s počasím pozdního podzimu...
...úspěšně doplavané. V takových podmínkách dokáže plavat jen pár lidí.

V celkovém pořadí Českého poháru jsi skončila pátá. Krásné umístění. Gratuluji! Já vím, kdyby zůstal loňský systém bodování, mohla jsi na tom být i líp. Ale to je jedno. Důležité je, že tě plavání baví a že jsi už teď začala plánovat další sezonu. Přestoupila jsi do jiné tréninkové skupiny. Mnohem náročnější. Samí plavci ze sportovek a ty. Víc tréninků. Ranní vstávání. Ano, velké cíle se musí plánovat dopředu. A něco pro ně udělat. A ty velký cíl máš. Příští rok už nejsi žačka a můžeš zkusit i delší vzdálenosti. Počínaje desítkou. Obrovská vzdálenost. Jako Brno. Opravdu, kdyby se ve Svratce dalo plavat a ty po ní plavala od našeho domu po proudu, přeplavala bys celé město. Až ven z města, do polí u hypermarketů. Na takovou dálku je fakt potřeba být dobře připravena. Držím ti palce, ať se ti to podaří. Já si na takovou vzdálenost netroufnu, ale moc rád budu u toho aspoň jako divák. I když kvůli letním plaveckým víkendům přicházím o mé oblíbené triatlony, ale to mi nevadí. Prostě rád bývám svědkem tvých úspěchů.

Zadýchaná, ale spokojená. Dobrý výkon ve studené Vltavě!

Těším se na naše další plavecké výpravy. Na večeře, kde my plavci nehlídáme kalorie, ba naopak:-). Na noci pod stanem u hezkých přehrad. Na chvíle, kdy skočíme do vody, koukneme na první bójku a prostě plaveme. A třeba nám vyjde čas i na přeplavání toho velkého jezera. Prostě přeji klidnou přípravu a úspěšnou další sezonu!


Táta
212. plavec Českého poháru dálkového plavání

Jo a tu vestu si příští rok brát nemusíš. Myslím, že už plavat docela umíš :-D

pondělí, září 08, 2008

Adrenalinové sporty? Děkuji, já ne. Na to máme jiné experty...

Víte, mám rád pohodové sporty. Poklidný běh, sem tam maraton, meditační ironman. Adrenalinové sporty mi nikdy nic neříkaly. Moje žena je z jiného těsta. Jak je někde nějaký šílený kolotoč jedoucí stokilometrovou rychlostí a nejlépe hlavou dolů, je na něm dřív než holky:-) Nechápu. Jednou takhle zmínila, že by si k narozeninám přála seskok padákem. Tandemovým, pochopitelně. Kde k tomu přišla, netuším. Tož tak přijdou její narozeniny (nebudu prozrazovat kolikáté, protože je mladá jako já), dávám jí krásnou etuji. Čeká šperk. Inu, ženská. V etuji poukaz na seskok. Nevěřila vlastním očím:-) Co následovalo dál si přesně nepamatuji. Řekl bych, že jsem přežil jen o vlásek:-) S obavami pak sledovala rostoucí teploty vzduchu a začátek para sezony. První objednání nevyšlo, rozsypalo se letadlo. Ještě než jsme tam v červnu přijeli, otáčeli jsme v půli cesty na letiště. Pak nebyl čas, den D tak přišel až 7.9. No co vám budu povídat, podívejte se sami:

Optimimus při příjezdu. Nebo spíš obavy?

Ta kombinéza mi prostě sluší, i když je o číslo větší.
Už nácvik na zemi je zábava.
Na památku s rodinou. Co kdyby...
Já už fakt jdu...
Ten můj pilot je úžasný i když spí. Cítím se s ním skvěle...
Opravdu vystupujeme???
Teď už to vím. Lidi můžou létat...
V reklamě říkali, že Taft účes udrží vždy. A teď tohle. Příště si vezmu šátek.
Už jsme tu?
Hladké přistání.
Rozhodně si v příštím životě vezmu pilota.
To je všechno? Nemají v dalším letadle volno???

Víte, nevím co dál. Seskok evidentně nestačí. Nemáte námět na nějaký fakt adrenalinový sport? Bungee jumping je prý nuda. Něco ostřejšího:-) Já sice nehodlám měnit své zaměření na meditační sporty, ale další narozeniny jsou tu dřív, než se nadějeme:-)

Všechna foto ZDE


Můžete se podívat i na video: