pondělí, srpna 17, 2009

Půlmaraton Moravským krasem 15.8.2009

Po Slovakmanu si tělo řeklo o odpočinek. No pár dnů, proč ne. Chci však letos absolvovat ještě jeden triatlon, takže bylo načase začít se znovu trochu hýbat. Na víkend jsem měl plánovaný běh kolem dvaceti kilometrů, tak proč si nezkusit v obezřetném tempu půlmaraton v Blansku, že?

Do Blanska vyrážíme nečekaně hned v pětici. Ironman Jarek, UltraSváťa, zásadně netrénující rychlík Exploser no a dva jundrovští flákači - Pavel a já:-) V autě probíráme všechno možné, přes teplé počasí a mírně kopcovitý terén (cca 100m převýšení) se vedou diskuze o útocích na loňské časy či osobáky. Já mám menší problém - v Blansku jsem nikdy nebyl, takže mluvit o útoku na loňský čas by bylo mlácení prázdné slámy. Na osobák se vůbec necítím a upřímně - vůbec si hodnotu osobáku nepamatuji:-) Když to na sebe prozradím, nestačím zírat. Můj osobák 1:36:10 zná Exploser zcela přesně (doma jsem se podíval, je to tak:-)), i ostatní přitakávají, že tak jsem to v Olomouci běžel:-) No já na to sledování časů prostě nejsem:-)

Na místě si vypisujeme papírové přihlášky, dostáváme za 150Kč startovného kšiltovku s vyšitým emblémem, nějaké prospekty o Moravském krasu a litr mléka. No, pít ho před závodem fakt nebudu, nicméně je to zajímavé sponzorství:-) Jo a dostáváme taky čip. Jde o svědomitě měřený závod. Jdeme se převléci a sledujeme přidružený závod koloběžek. Pěkně sviští. Ale přece jen kolo je lepší zábava. A kdo je tu dnes z favoritů? Chybí UltraDan, je tu však mistr republiky v maratonu Mireček (naturalizovaný etiopan Mulugeta Serbessa) a také už skoročech Ivan Čotov.

Koloběžky odfrčely, hurá na start, ohlušující rána z děla a vydáváme se nejprve na dva kraťoučké okruhy po městě. Přes start v 16 hodin je stále příjemné teplo, kolem 28 stupňů ve stínu, na sluníčku mezi paneláky o dost víc, i mně je teplo:-) Nikam nespěchám, ale běží se mi docela dobře, nejspíš ten půlmaraton uběhnu:-) Okruhy jsou krátké, už mizíme pomalu ven z města směrem k údolí Punkvy. První občerstovačka je docela brzy, přichází mi vhod, trochu se i polévám vodou. Stoupáme údolíčkem, je tu poměrně silný automobilový provoz, těším se, až odbočíme na silničku vedoucí k Macoše. Už je tu a s ní i stín. Řada běžců, kteří doteď nadávali na vedro, nenápadně zrychlují. Já mám najednou s tempem problém. Jak jsem se na občerstvovačce polil, je mi ve stíněném údolíčku chladno a cítím náběh na křeče, dokonce i do stehen. Možná včerejších 90km na kole nebylo ideální vyladění na dnešní půlmaraton:-( Trochu si hraju s nášlapem a jsem odhodlaný aspoň na obrátku vydržet bez křečí. Trochu zpomaluji, snad se voda odpaří a mně přestane být zima:-) Dříve cyklistka, dnes ultravytrvalkyně Vilma má opačný problém. Nadává na vedro a i podle snahy vytáhnout triko kam až to jde je vidět, že by se nejraději svlékla i z kůže. Dokonce zařazuje i pár chodeckých kroků. No, rozbíhá se rychleji než my ostatní, asi nám stejně uteče. V protisměru jdoucí běžec se srolovaným číslem je odpovědí na hádanku, kdo dnes vyhraje. Ivan Čotov vzdává. Vyhraje Mireček. Je jen otázkou času, kdy se objeví v protisměru on. Bude to ještě před hotelem Skalní mlýn? Ne. Ohřívám se na sluníčku, hned je mi líp. A zatáčím do údolíčka ke vstupu do Macochy. Je tu ještě větší chladno než doposud. Naštěstí jsem trochu oschl. Snad přežiju:-) A už mne míjí Mireček, S odstupem za ním další. Ty už znám méně. Poznávám až kolem 15.místa mistra světa v maratonu Vincenta Bašistu. Tento běžec s ročníkem narození 1942 dokáže uběhnout maraton za 3:08. Dnešní náročnou půlku dokončí za 1:28. Hmmm... První z žen je jako obvykle s úsměvem běžící Jiřinka a tak je to správně, tak to má na brněnsku být:-) Z našeho auta je první Sváťa, kousek za ním Honza, který před cílem ještě Sváťu předběhne. Asi začal trénovat:-) Pavel a Jarek jsou zřejmě za mnou. Zatím.

Těším se na obrátku. Ještě před ní mne dobíhá Pavel Tyleček. Ten se vždycky baví tím, že počítá běžce v protisměru a říká jim aktuální pořadí. Předbíhá mne, chce být na obrátce osmašedesátý. Předbíhám ho zpět. Má smůlu. Nebude mu pořadí v půlce půlky ladit s jeho startovním číslem 68:-)

Klesáme zpět, pouštím Pavla dopředu. Tedy nejen Pavla, i pár dalších. Zvažuji speciální taktickou variantu - zastávku v hotelu Skalní mlýn za účelem odložení nepotřebné zátěže. Nakonec se mi vše v břiše uklidňuje, běžím bez pauzy dál. V klesání mne pořád někdo předbíhá. Nejčastěji Vilma. Předběhne mne, pár metrů jde, já předběhnu ji a znova. Znova a znova:-) Před občerstvovačkou dojídám gel, je tu trochu tepleji. Křečové signály mizí. Ostatní mne přestávají předbíhat. Drží se jen Vilma. Vbíháme na sluníčko. Příjemných možná 27 odpoledních stupňů, bezvětří. Vilma se mi ztrácí vzadu, začínám se přibližovat skupince přede mnou. Je tu poslední občersvovačka, za ní krátké stoupání. Předbíhám několik zničených běžců, ten závod mne začíná bavit. Ještě bych prosil pět kilometrů stoupání se sluníčkem! Ne, nebude. Jen fádní rovina. I na ní předbíhám, v závěsu za zkušeným maratoncem z KRB Chrudim. Má velmi ekonomický styl běhu. Míjíme dalšího běžce, vidím cílovou rovinku. Plánuji, kde chrudimákovi nastoupím:-) Jenže... před námi je jedna z žen. Přijde mi negalantní se takhle přes ni přehnat pár metrů před cílem. Chrudimákovi ne, už si to se ženou rozdává jako o život. Sleduji je v klidu zezadu a dobíhám do cíle za 1:46 a pár vteřin. Na 68. místě (viz výsledky), jako na obrátce. Pořádek musí být:-)
Záznam z Garmina - sto metrů stoupání, sto klesání. A co tep? Skoro stejný. Rovnoměrně odfláklé tempo :-)

Občerstvení po závodě je poměrně bohaté, sleduji další dobíhající. Evidentně je tu pár běžců, kteří běhají jen krátce a radují se z časů přes dvě hodiny. Je dobře, že závod v Blansku není jen pro chrty.

Co dodat k mému výkonu? Tep avg 151, max 157. To nejsou závodní půlmaratonské tepy, ale to se ani nedalo čekat. Čas je lepší, než jsem před startem myslel. Přestože skončil Pavel přede mnou, nejsem ani poslední z našeho auta, takže i umístění skvělé:-) Nevím, jestli se mám pochlubit i za výrazný negative split (tempo nahoru cca 5:20, dolů 5:03), ale to je na tomto profilu asi docela normální. Tak se pochválím za to, že jsem nedostal křeče.

Pořadatele pak pochválím za dobrou organizaci samotného závodu. Bohužel je nemohu pochválit za předstartovní propagaci - závod nemá vlastní web, informace o něm jsou hodně utajené. Přesto si i pár zahraničních běžců cestu na start našlo. Při lepší propagaci by jich bylo jistě víc, trať je hezká a oblast je turisticky zajímavá. Uvidíme, zda se bude závod pořádat v dalších letech. Trochu se obávám, zda do závodu dají v dalších letech sponzoři peníze. 114 účastníků je bohužel málo.

pondělí, srpna 10, 2009

DP Jablonec - Mosconi Cup - 8.8.2009

Po plaveckém debaklu z Lipna se mi na další závod nechtělo. Jenže Kristýnka potřebuje body. Nezbylo než zkusit ještě jeden zoufalý pokus - od Lipna jsem byl třikrát venku plavat - a vyrazit směr Jablonec. Na místě nás čeká krásná mini přehrada s poměrně chladnou vodou. Prý 21 stupňů. Nevěřím, vždyť je to studený! :-) V mini přehradě jsou vytyčeny dva okruhy - 1 a 1,25km, které si vzájemně nezavazí, závod měřený čipy pěkně odsýpá. První jdu na start já - na trojku. To je třikrát kilometrový okruh, místní specialitou je výběh z vody po každém kole. Žadoním po Kristýnce, aby mi po každém kole podala občerstvení. Ta se sice chvíli brání, že to se přece na tak krátké trati nedělá, ale nakonec ji přehlasovávám:-)

Věřte nevěřte, voda je fakt osvěžující. Ještě to umocňuje fakt, že první kus se plave podél hráze. Tady není ani kde vylézt:-) Ale je to jen něco přes tři sta metrů, už to točím doprava. Nevidím další bójku, z břehu jsem ji viděl, byla modrá:-) Ale vidím oranžovou, která je na druhém okruhu, tedy za tou mojí, tak tím směrem s důvěrou plavu. Už vidím i svou modrou, tak jen otočit k cílové bráně. Mám nějak zamlžené brýle, brána je proti slunci taky houby vidět, ale na těchto krátkých vzdálenostech je to úplně jedno. Při výběhu z vody brýle proplachuji a na břehu se moudře občerstvuji. S chutí do druhého kola. Voda je fakt studená. Snažím se tuto myšlenku ignorovat, pro jistotu méně kopu nohama. Už točím k cílové bráně, začínám se klepat. Může klepající se plavec doklepat kilometr a čtvrt? Spíš ne. Snad padesát metrů od cíle kola dostávám křeč do zadní strany stehna. Naštěstí ji včas zachytávám a ploužím se do cíle stylem ouško. Lezu ven, Kristýnka mi automaticky podává čaj a gel. To neviděla, že jsem se málem utopil a nemůžu pokračovat? No, ještě kousek zkusím. Lezu do vody a světe div se, neklepu se. Že by za to mohl čaj? Okruh má jen kilometr, v případě nutnosti do doplavu klidně bez noh. Ale zatím kopu, kašlu na to:-) Mírně mi tuhnou prsty na rukou, ale jinak se v klidu, metr za metrem, blížím k cíli. Dokonce chvíli uvažuji o stíhání plavce přede mnou, až vědomí toho, že by to byl příliš bezvýznamný souboj, mne od zoufalého činu odrazuje:-) Doplavávám v klidu za čepkou Bohemky a mám to za sebou. Sláva! Proč jsem si k sakru nevzal s sebou zimní bundu? Chci aspoň čaj, rum a postel. Ach jo, zase tu pořadatelé nic takového nenachystali:-))) No prostě trojka za 1:24. Já vím, nic moc. Poslední místo mezi chlapama. No ale já jsem stejně extrémně spokojenej:-)

Jakž takž teple oblečen sleduji závěr závodu na 5km. Mezi plavci statečně bojuje Radka Vodičková, k vidění jsou později i další triatlonisté v závodě štafet. Zajímavé srovnání plavců a triatlonistů, byť řada plavců startuje jen v nejdelším dnešním závodě - na desítce. Tu má v plánu i Kristýnka. Na rozdíl ode mne jí nevadí větší množství krátkých okruhů, poplave osmkrát to samé. A poplave bez doprovodného kajaku, na tom mini okruhu nebude potřeba.

Předstartovní optimismus:-)

Start a desítkáři mizí v přehradě. Už od prvních záběrů je evidentní, že Kristýnka není v ideální formě. Prostě o prázdninách se dá dělat spousta jiných věcí než plavání:-) Nicméně je jasné, že Kiki i dnes doplave. Žádné vlny a prý teplá voda. Asi je v druhé půlce přehrady jiná než ta co znám já:-) Poctivě se starám o občerstování, čaj nějak chladne a rychle ubývá. Asi proto, že jsem ho dnes pil i já:-) Kol taky rychle ubývá, zachraňuji zásobování teplými nápoji a vydávám se na plavecký stadion pro kelímek horké čokolády. Kristýnka ho s chutí vypije a už míří do posledního kola. V něm už moc plavců není, loďka už pomalu odváží zadní bójku. Když vidí, že k nim Kristýnka ještě míří, zůstávají stát. Kiki si tak přidá hezkých pár metrů. Loď opakuje manévr i před další skupinkou plavců, budou mít radost:-) Kristýnka je v cíli za 3:53, což je na poctivě změřenou trať slušné. A co stupně vítězů, budou? Jo, budou. Na stupně vítězů.... jdu já:-))) Pořadatelé vyhlašují poctivě všechny kategorie, přestože jsem na trojce byl poslední chlap, v kategorii jsem třetí a dostávám bronzovou medaili i cenu - plaveckou čepičku Mosconi. Prý mi sluší, budu ji muset nosit:-)



Poslední metry desítky v podání dnes čtvrté mladší dorostenky.

Co dodat závěrem? Mně se závod velmi líbil a považuji ho za organizačně výborně připravený z těchto důvodů:
- v malé přehradě byly skvěle vytýčeny dva okruhy, které si nezavazely a byly dokonce vedeny mimo koupající se davy rekreantů
- na břehu vytýčený prostor pro momentálně neplavající účastníky, hudba, dobrý komentátor
- měření čipy umožnilo téměř dodržet časový harmonogram
- výběhy z vody oceňuji. Mně při plavání pomohly. Také mi umožnily přiřadit plavecký projev k tvářím, které ze závodů znám, ale ve vodě jsem občas tápal kdo je kdo. Není pravda, že výběhy znevýhodnily zdravotně handicapované, pro ně připravil pořadatel snímací bránu čipů tak, aby z vody nemuseli. Využil toho jediný plavec.
- důsledné vyhlašování všech kategorií. To nepíšu kvůli své medaili (byl jsem asi jediný oceněný neplavec:-)), ale hlavně ty mladší takové vyhlašování potěší. Ostatní pořadatelé by si mohli vzít příklad a důsledně oceňovat aspoň ty nejmladší, stále to není všude standard.

Za kaňku závodu považuji protest a diskvalifikaci Rosti Vítka na 5km (měl dvoje plavky, což se nesmí). Protestů začíná být až moc a mohou zbytečně eskalovat napětí, které někteří ambiciozní trenéři vnáší do soutěže družstev. Snad už období protestů končí:-)

Tajná zbraň Bohemky - při tréninku používají dálkově ovládané lodě. Ach jo, kde skončily ty dvě moje??

Prostě závěrem - dobrý závod a ač je pro mne z Brna daleko, rád přijedu i příští rok. Snad se mi podaří posunout hranici tepelné pohody:-)

čtvrtek, srpna 06, 2009

DP Lipno - Dolní Vltavice 1.-2.8.2009

Víkend, jak je už letos tradicí, trávím na nějaké té přehradě, samozřejmě s Kristýnkou. Na řadě je tentokrát Lipno. V sobotu ráno uháníme do Dolní Vltavice, azurové nebe a příjemná teplota jsou snad předzvěstí toho, že loňský lipenský boj o život se nebude opakovat. Na místě se dozvídáme, že voda má 20 stupňů. Já mám v plánu trojku, přes teplé počasí si beru plaveckou kombinézu, všichni ze mě mají srandu, že se ve vodě uvařím. No to těžko:-). Po cestě se cítím docela unavený, ale po úspěšně doplavaném Hlučínu minulý týden věřím, že trojku dám úplně v pohodě. Nebýt závod na studeném Lipnu, třeba bych se hlásil i na pětku.
Taky jste si mysleli, že je Lipno díky rozloze a nadmořské výšce křišťálově čisté? Houby. Já měl pocit, že chvílemi cítím ve vodě i benzín...

Šup do vody a je tu start. Na to, že se dnes později plave i pětka je tu neobvykle moc plavců. Je to dáno závodem pro veřejnost na 1,5 (jedno kolo) a 3km (dvě kola). Jako obvykle nechávám všechny odplavat, dnes je to chyba. Musím se pak prodírat hradbou pomalejších prsařů. Prvních pár set metrů pohoda, nacházím si své místo, už mi nikdo nezavazí. A najednou - děs. Proplavávám kusem studeného proudu. Brrr. Nic pro mne, bývalého otužilce. Zatáčím do zátoky, trať je sympaticky vedená podél břehu. To je pro mne, slabého plavce, vždy příjemné. Jenže se opakují místa se studenou vodou. Ach jo. Obrátka až po 21 minutách. To je nějak pozdě, není trať špatně změřená? Odhaduji, že je změřená dobře. Ale na pětku. Okruh má zřejmě 1650m a poplave se později třikrát. Takže trojka tu má kolem 3,3km. No, co nadělám. Plavu dál, prochládám. Je tu další studený proud. Začínám se v něm třást. Ani po veplavání do teplejší vody třes nemizí. Přidává se obvyklá křeč chodidla. Dělá se mi zle. Bohužel, musím zase ven. Doplavávám kolo za 45 minut a zbytek vzdávám. Možná kdyby to byly 3km, zkusil bych to? Nejsem si jist. Je mi fakt zle. Sleduji prsaře, kteří v poklidu obracejí do druhého kola pár minut po mně. Nikomu není zima. Jen já se tu klepu. Přemýšlím, jestli třeba nejsem nemocný? Na Hlučíně jsem se nachladil, ale to už ve čtrtek pominulo. Sám si nějak nerozumím....

S přehledem mi uplavala i známá česká ultravytrvalkyně Pavlína Procházková, která se rozpomněla na plaveckou minulost a vyhrála ve své kategorii závod veřejnosti na 3 i 5km. Gratuluji! No a aby to nebylo až tak kladné, k plavání přinutila i své dvě dcery. Těm se na otevřené vodě líbilo tak napůl :-))



Start závodu na 5km



Srovnejte si styly nejlepších - Rosťa Vítek



Libor Smolka



Jan Štábl

Start pětky se posouvá, pořadatelé nerealisticky odhadovali doplavání trojky do hodiny:-) Ale už jde Kristýnka do vody, já se ujímám role fotografa. Houf plavců mizí za zatáčkou, čekáme na prvního. Na Rosťu Vítka. Čekáme dlouho. Plavecký metronom Rosťa nikde. Objevuje se až po půl hodině. Pořadatelé se zbláznili a bójku, která byla na více než 750m posunuli. O dost velký kus. Plavci mají plavat tři kola, to bude skoro devět kilometrů. No to si užijou:-) Jdu do auta pro gel, zkusím ho Kristýnce podat. Na břehu probíhá horečná diskuze, co s tím. Padá rozhodnutí plavat dvě kola. I to bude víc jak pětka. Dozví se o změně všichni plavci? Beru kajak a jdu to říci Kristýnce:-) Nacházím ji docela vzadu, unaveně se tu plácá. Zdá se, že díky posunutí startu chytá pěkný hlaďák. Gel však nechce, asi se chce vytrápit až na dno sil. Tak jo, nechávám ji plavat. Ke cti Kristýnce slouží, že i v takovémto stavu "pětku" doplavává. Čas 2:01:50 je však daleko nejhorší letošní výsledek, i se zohledněním faktu, že trať i po zkrácení na dvě kola měla přes 5km. Nic, jdeme na večeři a spát. Máme pokoj v pěkném a klidném penzionku, usínáme velmi brzy a velmi hluboce:-)

5km - mladší dorostenky

V neděli ráno jsem opět oba připraveni plavat. Já teda nemám oficiálně co plavat, nejkratší dnešní závod je pětka pro veřejnost a to je na mne moc:-) Jdu si zaplavat aspoň kilometr neoficiálně, oproti včerejšku to vypadá, že jsem v pohodě. Fakt si nerozumím.



Start závodu na 10km


Sluníčko pálí, teplota stoupá ke 30 stupňům, Kristýnka by měla desítku zvládnout bez problémů. A taky po startu nasazuje pěkně svižné tempo. Plavou se čtyři okruhy, zhruba ty včerejší "pětkové". První kolo necelých 52 minut. O hodně rychleji než včera na pětce. Ve druhém kole zkouším Kristýnku doprovázet, ale je příšerné vedro. Navíc Kiki plave ve dvojici s "mým" předsedou Michalem, tak jí jen dávám občerstvení a v zátoce se schovávám do stínu. Pohodový závod pro plavce, hrůza pro doprovod:-) Z ničeho nic se zvedá vítr. O pár vteřin později se na Lipně dělají vlny. Oproti Hlučínu dvojnásobné. Kristýnka okamžitě rezignuje na plavání s Michalem, mně už v kajaku není vedro. Druhé kolo za 55 minut. Mám docela potíž udržet kajak na vodě. Vítr sílí. Na rožku laguny u bojky se vlny sčítají, odhadem mají skoro metr. Projíždím je na kajaku, který v nich celý mizí jako v peřejích. Docela zábava. Kdybych nemusel doprovázet svoji plavkyni. To mi dělá dost problémy, vlny a vítr mne unáší, musím neustále vyrovnávat směr. Vím, že Kristýnka nebude chtít vzdát. Ale toto vypadá nad její síly. Nechápu, kde se ty vlny berou. Takové přece na rybníku nemůžou být! Třetí kolo Kiki dokončuje za 1:04. Počet občerstvovacích zastávek vzrůstá. Kristýnka je odhodlaná doplavat. Naštěstí se vlny mírně zmenšují, unavená Kristýnka doplavává po obrátkovou bójku a chce zase čaj. Není. Vypito. Teplá kola musí stačit. Proti vlnám je to hrůza. Kristýnka stále častěji zařazuje prsa a odpočívá. Rozhoduje se prsama plavat větší kus. Upozorňuji ji, že takto to nejde. Prsama plave moc pomalu, vlny ji unáší zpět, stojí na místě. Musí kraulem. Musí. Kus proti vlnám je nekonečný. I mně už od pádlování bolí ruce. Konečně otáčíme podél břehu. Ano, Kristýnka i dnes desítku doplave. Nakonec za 4:03:35. Zdaleka nejhorší čas, zdaleka nejlepší výkon. Kdo ty vlny neviděl, neuvěří. Já bych to v nich zabalil hned:-) Kiki jde rovnou z vody na stupně vítězů. Stejně jako včera jsou na startu jen dvě mladší dorostenky. Pořadatelé sehnali pár sponzorů, i nějaká ta cena v tašce je.

Závody proběhly bez problémů díky bedlivému dohledu POLICIE

Jedeme domů. V den, který v Brně všichni považují za nádherný letní, jsme zažili na Lipně neskutečné přírodní podmínky. Vlny horší než na moři, naštěstí za teplého počasí. Víte, už mám těch extrémů dost. Doufám, že další víkend bude úplně normální, fádní léto. Snad:-)