neděle, června 28, 2009

BV Půlmaraton Nové Veselí 28.6.2009

Na startu v Novém Veselí samá esa - např. vítězové MČR v maratonu. A já:-)

Na neděli měla Kristýnka původně naplánováno plavání ve Vltavě a my s ní výlet do Prahy. No mně se ve studené řece plavat 3km nechtělo:-) Ale počasí opět, jakou už letos poněkolikáté, zaúřadovalo. Déšť rozvodnil Vltavu, závody Českého poháru byly nakonec zrušeny. Kupodivu důvodem nebyl průtok řeky kolem 600m3/s, ale teplota vody odpouštěná z přehrad Vltavské kaskády - cca 13 stupňů. Dálkoplavci jsou prostě od 15 stupňů. Pod je to zimní plavání:-) No co s volnou nedělí? Šup na závody Běžce Vysočiny do Nového Veselí. Já půlmaraton, holky dětské závody, manželka týlové a divácké zabezpečení.

Na startu opět zjišťuji, že tento závod je v BV trochu výjímečný - je tu řada účastníků mimo těch pravidelných, třeba z Brna je tu aspoň desítka běžců, normálně bývám na závodech jediný brňák:-). Naopak někteří pravidelní účastníci chybí. Copak je 21km tolik? Já je hodlám odklusat:-) Cestou mírně pršelo, na startu je však docela přijatelných 15 stupňů, neprší. Možná docela přijatelné počasí je příčinou toho, že od startu vyrážím poměrně svižně. Skoro jako na osobák:-) Zapomněl jsem si tepák, tak asi nevím, jak nastavit tempo:-) Ale na třetím kilometru se vše srovnává, jde přede mne třeba i opravdový běžec - Witty, kterého jsem na závodech ještě nepotkal. Předbíhá mne ale tak rychle, že nemám ani čas promluvit:-) Já se schovávám za dvojici vysokých mladíků, nechávám tempo na nich a v klidu si běžím. A ono po prvním kole ze tří ejhle - je to čas na osobák:-) Vím, že dnes nebude. Nemám naběháno a ani trať mi úplně nesedí. Přesto se snažím doběhnout si znovu mladíky, kteří mi u rybníka kousek poodbíhají. Držím se jich se záměrem vydržet aspoň do poloviny okruhu. Překonávám plán, utíkají mi až před koncem druhého kola. To mne chytá trošku hlaďák. Holky mi sice slíbily podat gel po prvním kole, ale nějak to nestihly. Po druhém už na mne gel čeká, beru si i vlastní Powerade a probíhám cílem druhého kola. Pořád těsně pod osobákem, ale na konci se silami. Rekord to evidentně nebude, přesto zbytek nevypouštím, peru se s každým metrem. Proč? Můj cíl je dostat se pod 1:38:20. Proč zrovna tolik? Je to Hejkalův nejlepší zdejší čas. Normálně bych si ho nepamatoval, ale páteční diskuze s Exploserem mi ho osvěžila. Ostatně Explosera vidím kousek před sebou. Zkouším přidat, ztuhlé nohy jsou proti. Předbíhá mne Bohumil Mareš, za chvíli svým lehoučkým krokem bere i Explosera. Prostě brněnský souboj. Jako na B25:-) Jistím brňáky zezadu a v čase 1:37:24 probíhám cílem. Bohatě pod 100 minut, s rezervou pod čas Hejkala. Na skvělém 42.místě z 81 závodníků, 10. ze 20 v kategorii se skvělými body - 7,784. Mistr republiky v maratonu - Mireček, tedy vlastně Mulugeta Serbessa - mi to dal o pouhých 27 minut. To není ani celé kolo!!! Takový kousek za mistrem, to se musí oslavit, odnese to láhev dobrého Sauvignonu:-)
Finiš! Jde o hodně! :-)


Nebylo to na pohodu, ale stálo to za to:-)


Start žákovských kategorií

Holkám se taky dařilo. Zdejší loňská vítězka Terča o pár vteřin zaostala za svým loňským časem, mírně demotivovaná účastí několika dobrých atletek této kategorie. Dvě kola zaběhla však rychleji než Kristýnka, takže vlastně nakonec spokojenost.

Terča finišuje
Na Terču nezbylo místo na stupních vítězů. Asi proto, aby nebylo tolik vidět, že začíná ostatní holky předrůstat. Tato volejbalistka VKKP Brno nebude žádný prcek:-)

Kristýnka také o pár vteřin zaostala za loňským časem. Svá čtyři kola však zvládla s přehledem, do kopečka vždy kousek šla, prý proto, aby s jistotou doběhla do cíle. Těšila se na svých deset bodů za vítězství. Ze starších žaček totiž byla na startu jediná.

Finiš plavkyně, která umí vyhrát běžecký závod. Tedy, nesmí přijít moc atletek:-)

Loni zde zvítězila Terča, letos Kristýnka. Kdo je na řadě přístí rok? Snad ne já??? No to snad ne:-D

Prostě slušný rodinný výkon. Teda až na Lenku. Ale ta se nechala slyšet, že půlmaraton není tolik a že by ho mohla jednou uběhnout. Co myslíte, podaří se to? Sledujte tento blog, o takovém případném úspěchu jistě budu informovat jako první:-D Kam se hrabe Nova:-D

úterý, června 16, 2009

Plumlov 14.6.2009 (plavání)

V pátek večer jsme se zajeli rozcvičit na závod Běžce Vysočiny do Opatova. Ale o tom není moc co psát, znáte to - přestože pršelo celý den, na start se udělalo docela hezky, tak jsme si to odběhli na blátě z naší rodiny tři - Lenka se oproti loňsku trochu zlepšila, já a Kristýnka jsme si mírně pohoršili. Jenže já jsem měl z běhu docela dobrý pocit a vo tom to je. A Kiki má i na atletky slušné body, takže taky dobrý. No ale Plumlov, to bylo něco, o tom napíšu víc.

Jako bych to svým příspěvkem přivolal, poslední slušné plavecké podmínky byly v Bratislavě. V Mělicích studená voda a chladno, Kristýnka tam raději nejela s tím, že chce být zdravá na první červnový víkend, plánovala v neděli první desítku v Jedovnicích a v sobotu pětku v Brně. Jenže Jedovnice byly zrušeny, protože i v chladu se tam rozmnožily sinice a hygienik zakázal koupání. Kristýnka s obavami koukala na počasí a chtěla zkusit aspoň sobotní Brno. Trenér Komety si šel osobně změřit teplotu vody den před závodem a když naměřil 15 stupňů, přihlášku mládeže zrušil. Takže další závod až Plumlov. Ne že by se voda moc ohřála, před závodem avizovaná teplota 17 stupňů. Kristýnka se hlásí na desítku. Letošní novinkou totiž je, že pod 18 stupňů se zkracují i závody dorostenců. Takže buď to bude 18 a desítka, nebo zkrácená trať s bodováním jako za maraton. Já jsem moudře požádal našeho předsedu, aby mne přihlásil jen na kilometr. Měl jsem pro to dva důvody - počasí a taky málo času. Trojka byla v propozicích s pozdějším startem a my máme soboty dost nabité:-)

Cestou na Plumlov sleduji teplotu vzduchu - nechce se jí přes 13. Ani za nic. No výborné počasí na koupání. Na břehu přehrady stepujeme v bundách jako na závodech zimního plavání. Kolik má voda? Měření je neobvykle pečlivé. U břehu 17,8, kousek od něj 17,5, najdou se i místa se 17,2 stupni. Je rozhodnuto o zkrácení tratí žáků a dorostenců. Na přehradě jsou zároveň závody plachetnic, což vede k nutnosti vytýčit okruhy jinak, než je obvyklé. Nucený posun programu vítám, protože se vzduch přece jen otepluje. Ale komplikuje nám to odpolední program:-) Konečně jdou plavečtí maratonci do vody, Kristýnka poplave 5km, které jí budou bodově ohodnoceny jako desítka. Dorostenek je na startu pomálu. Tři zkušenější volí trať 15km (zkráceno na 8,3), desítku volí ještě jedna starší dorostenka. Zbylé dvě dorostenky zkrácenou pětku (tedy cca 3km) a víc jich na startu není. Je fakt chladno. Plavcům se do vody nějak nechce. Po chvilce zmatků se aspoň čelo rovná ve vodě a je tu start. Snad mi ta moje holka nezmrzne:-) Nemůžu sledovat průběh závodu, musím jít taky plavat na vedlejší okruh. Připadá mi vytýčený nějak moc dlouhý, ještě že jsem se nepřihlásil na trojku, mohla by z toho být skoro pětka:-) Jdu do vody s motivací. Když doplavu, budu totiž první. Žádný další dospělák se na kilometr nepřihlásil:-)

Do vody jdu neobvykle snadno. Ona je oproti zimní přece jen docela teplá. Půjde v ní vydržet? Start jedničky i trojky je nakonec společný. Dětské kategorie jsou kráceny, různé kategorie tak plavou různý počet kol - 2,4 (jen já),6 nebo 12. To budou mít rozhodčí co dělat:-) Na startu moudře pouštím rychlé žáčky dopředu a peru se o poslední místo s pár prsaři. Teda, poslední jsou oni. Na trojce. Já jsem první na jedničce:-) První kolo za 7:15 dává tušit, že vyměřovači nám dopřáli o nějaký ten metr víc. No co už s nimi. Zjišťuji, že v této vodě klidně půlhodinku vydržím, tak je to fuk. Odplácám druhé kolo za 7:48, začínám tuhnout:-), třetí kolo 7:55 a přecházím na prsa. Ruce jsou radši ve vodě než je vytahovat ven a pořád namáčet. Těším se na místa s mírně teplejší vodou a hlavně - těším se z vody. Já už můžu ven! Za 31:08. Přede mnou jeden plavec vzdává. Rozhodčí se ptá, zda taky končím. Já že jo, já už mám doplaváno. Když si píše mé číslo na divné místo papíru, chápu, že si myslí, že taky vzdávám. Neruším při doplavání dalších a ve volné chvíli vysvětluji, že já jsem ta padavka, která se přihlásila jen na kilometr a že by mne mohl přepsat do jiného sloupečku:-) Daří se, budu vítěz:-) Popravdě, trojku bych v té vodě nedoplaval. A Kristýnka si v té hrůze plave pětku. Jdu se na ni podívat. Podle typického stylu ji vidím v dáli, plave docela slušně poslední kolo. Čekám na ni v cíli, doplavává za 1:33 a má velkou radost. Bodejť by ne. V takové vodě. Navíc vypadá, že by mohla klidně plavat dál. No po kom ta holka je?:-)

Nemůžeme čekat na vyhlášení výsledků, rychle mizíme. Tak aspoň tímto vyhlašuji Kristýnku za vítězku. V docela těžkých podmínkách doplavala pětku. Jako první z mladších dorostenek. Jsme prostě dva vítězové. Jo jo, jsme plavecká rodina:-D

úterý, června 09, 2009

Nová hračka

Všichni jsme tak trochu hračičkové. Sledujeme gramy součástek kola. Měníme skoro novou výbavu za ještě novější. Diskutujeme o vhodnosti různých typů bot na různé povrchy. Kupujeme gpsky, tréninkové plány, nejrůznější doplňky. Nesejde na tom, zda děláme sport na vrcholové úrovni či na konci výsledkových listin. Prostě kde kdo zbrojí na sezonu. Taky zbrojím. Dnes jsem si dovezl hračku, kterou si chci pořídit už šest let. Od té doby, co bydlím u řeky.

Prostě... dnes jsem si koupil kajak:-) A nejen koupil. Dnes jsem na něm dokonce i vyjel. Představte si - prostě jsem do něj za pouhé tři minuty úspěšně nastoupil, obkroužil za 40 minut tak tři kilometry a pak vystoupil, aniž bych se vymáchal! Jsem dobrej:-) No hned jsem si našel, kdy je Mistrovství světa v kvadriatlonu. Co na tom, že mě bolí dnes ruce. Myslím, že bych to mohl zvládnout. Sice občas neudržím přímý směr, no tak prostě zastavím a znovu se rozjedu. Vo co de:-) Já na to Mistrovství světa prostě mám. Jen se tam letos asi nedostanu. Termín se kryje s pěkným plaváním. To je nevýhoda nás multisportovců. Nevíme kam dřív skočit. No,něco s tím udělám.

Obrázek sem nedám, ať je ten text trochu překvápko. Ale prozradím, že mám tenhle. Ale v modré barvě. Takže Ahóóój:-)))).

neděle, června 07, 2009

Czechman - 1/2 ironman triatlon 6.6.2009

V zimě jsem uvažoval, kam se vydám na nějakou ironmanskou půlku. Ve výběru bylo zahraničí, hlavně Rakousko - Wien či St. Pöllten. Nakonec jsem si řekl, že zvolím domácího Czechmana. Rovnou předešlu, že jsem velmi rád, že jsem se tak rozhodl. Nicméně před samotným závodem se nějak všechno sypalo - nejdřív se na vyjížďce s Radkem rozsypalo kolo. Naštěstí rám při služebce do Plzně v Duratecu na počkání opravili, ale kolo muselo do servisu ještě v Brně. No co, budu aspoň plavat. Ale ono se ochladilo. A kdo znáte Lužánky, tak víte, že tam v létě netopí. Páteční plavání hodně zmrzlé, pondělní jako přes kopírák. V pondělní odpoledne jsem na své oblíbené tréninkové trati zaběhl velmi dobrý čas. Hned jsem tušil průser. Nemám totiž moc naběháno, běžecký zázrak jsem připisoval spíš nějaké nastupující viroze, čekal jsem, co bude dál. V úterý bylo jasno - opět zánět vnějšího zvukovodu levého ucha. Docele silný. K tomu trochu rýma, tak jsem jen kraťoučce projel ze servisu vyzvednuté kolo a naordinoval si odpočinek. Měl jsem tak fůru času sledovat předpověď počasí - v sobotu má být hnusně, skoro nejhnusněji z celého týdne. Předpovědi se však mírně lišily podle zdroje - od 8-12 stupňů a deště v době závodu až po 16 stupňů a déšť až po závodě. Všechny předpovědi se shodovaly na docela silném větru. Počítal jsem spíš s horší variantou a rozhodl jsem se komplet převlékat. Na půlce to bude znamenat likvidaci možnosti dobrého času, ale jednak já sportuji pro zážitky a jednak jsem to bral jako službu ostatním závodníkům. Předpokládal jsem, že když se budu převlékat, bude hezky:-))

V sobotu ráno si měřím tepy - mírně zvýšené a i teplotu - 36,1. Prohlašuji se za závodění schopného. Do Mělic přijíždím mezi prvními. Tuším, že je to mé poslední dobré dnešní umístění:-) Dostávám číslo, čip, baťůžek. Žádné reklamní papíry. To vypadá jako závod pro závodníky a ne pro bábovky. No co já tu dělám? :-) Jdu si sáhnout na vodu - na to počasí dobrý. Podle měření prý 16,2 stupně. Coby otužilci je mi to fuk, beztak budu mít neopren:-) Nejen ten. Vzal jsem si i neoprenovou čepičku. Původně mne to napadlo kvůli uchu a ono se to asi smí, tak proč ne. Využívám výhody českého závodu - až do startu pořád s někým kecám. Jako ženská:-) Aleš mne třeba dostává otázkou, jestli už jsem plaval v tak studené - šestnáctistupňové vodě. Po dramatické pauze skromně odpovídám, že i ve studenější, při zatím nejchladnější koupeli měla voda nulu:-)
Jaká může být pořizovací cena věcí v depu? 15milionů? 20? :-)

Start! Do vody jdu realisticky mezi posledními. Voda pohodová, pořád se kolem mne někdo motá. Že bych tu měl i vzadu nějaké soupeře? Na třetí bojce mi dva plavci uzavřou můj prostor. No, já mám dost času, cpát se mizi ně nebudu. Ve druhém kole si zvykám na neopren, přece jen jsem ho neměl na sobě deset měsíců. Plavání se stává pocitově lepší, pěkně to ubíhá. Pořád mám pár plavců kolem sebe, asi tvoříme úplný závěr startovního pole. Blíží se cíl plavání - ve snaze předběhnout plavce vedle se snažím využít své výšky a brzy běžet po dně - levou nohou však jen promáchnu hloubku a dostávám do nohy křeč. A já doufal v plavání bez křečí:-)) Ale není to nic vážného, vbíhám do depa, ještě před ním si beru zajímavou vychytávku pořadatelů - kelímek teplého čaje, ač ho vlastně nepotřebuji. Na to, že se plavalo v tak studené vodě se cítím velmi komfortně. Časy kol 18:50, 19:17 jsou na letošní slabší plavecký trénink super. Já jsem prostě s plaváním spokojen.

Depo1 je podle očekávání největší katastrofa závodu. Převlékám se, daří se mi to pod ručníkem, nemusím ani ukazovat zadek:-) Nedaří se mi však nasoukat se do Vabronožek, dnes je chci vzít i na kolo a jim se nechce. Hodně stávkují. Radek opouští depo. Co tu ještě dělá? Kola mizí, jsem v depu skoro poslední, jakž takž v podkolenkách. Radek se vrací do depa pro číslo:-) Ale já nechci jet hned za ním, utavil bych se. Na trati kola není žádný kopec podobný lažáneckému, na rovině by mne Radek uštval. Naštěstí toho mám ještě hodně k oblékání:-) Opouštím depo a šlapu do pedálů. Dělá se docela hezky. Určitě je to kvůli mému převlékání:-)

Vyjíždím docela slušnou rychlostí, na computeru čísla dost přes 30. Kousek přede mnou pomalejší cyklista - za chvilku ho předjíždím. Bodejť by ne, jede na crossovém kole, nijak rychle. Jsem rád, že tu je. Myslím, že triatlonům prospívá účast lidí, kteří dělají jiný sport a jen občas nakouknou do triatlonového dění. Startovní pole se prodlouží, výkony tím získají další dimenzi. Na desátém kilometru je obrátkový kousek, dobře vidím, kdo je přede mnou. Sleduji Advida, zdá se mi, že na ty natrénované hodiny nijak nespěchá. Nicméně jede rychleji než já a jak řekl po závodě, je s kolem spokojen. A to je to hlavní:-) Radek a Téčko kousek od sebe, že by zárodek souboje? Šewy hodně vepředu a to prý netrénoval. Asi talent:-) Já jsem vzadu už trochu osamocen, aspoň nebudu mít problémy s draftingem:-) Hodně se mi líbí druhá polovina okruhu, příjemné vlnky a byly by hodně rychlé. Kdyby nefoukal ten vítr:-) Na české poměry je i docela slušný asfaltový povrch. Trať je skvěle zabezpečena organizátory a co je na českých závodech neobvyklé - někteří povzbuzují projíždějící. I já, osamělý cyklista vzadu, si tím víc připadám jako na závodě:-) V závěru kola opět vidím cyklisty přede mnou, některým se přibližuji. Že bych si užil i předjíždění? Při vjezdu do druhého kola ze tří využívám výborně podávaného občerstvení. Je radost sledovat, jak pomocníkům podávání jde. Připomíná mi to trochu Roth a to je hodně vysoká laťka. Prohlížím si v protisměru čelo závodu, krásně sviští. Zkouším přidat, aby mi Petr Vabroušek nedal kolo do půlky cyklistiky. Ale už na desátém kilometru mne předjíždí auto s časomírou - vypnutou:-) a za ním první závodník. Jsem trochu překvapen, je to Filip Kristl. Hezky to rve do malého stoupání. Aspoň mám motivaci šlapat dál, Petr je až třetí a podle mé GPS mne předjíždí sto metrů za polovinou cyklistiky. Jsem dobrej:-) Uvažuji, zda má Petr šanci Filipa doběhnout. Vzdálenost mi přijde docela významná... Ale to už jedu do posledního kola a mám trochu problémy šlapat. Přece jen jsem skoro dva týdny neseděl na kole, forma je fuč. Radek mi poodjíždí, ke mně se však propadají další cyklisté a já mám šanci předjíždět. A když předjedu, snažím se ujet. Jinak by to bylo hákování:-) Plácám se, plácám, hledám jak se motivovat. Třeba - kolik ujedu za 3 hodiny? Bude to aspoň 88km? Podle GPS o pár metrů jo:-) Blížím se do cíle, už mne kolo nebaví. Ožívám nejen já, ale i komentátor. Hučí něco stupňovaným tempem. Nejspíš mne Vlado Baron dost sleduje. Sesedám z kola a on hlásí - " a do prostoru cíle dobíhá.. dnešní vítěz - Filip Kristl." Ano, Filip náskok udržel. Zatímco se převlékám, do cíle dobíhá i druhý Karel Zadák a třetí Petr Vabroušek. Doufám, že všichni sledují je a ne můj holý zadek. Na ručník už totiž kašlu:-) Co říci ke kolu? Velmi se mi líbí trať. Rychlá, docela mi sedí, dobře zabezpečená. Můj čas nevypadá nijak oslnivě, ale vzhledem k větru, ve kterém jezdit neumím, považuji čas 3:10 na 93km za slušný. Rychlejší než loňská Litovel. Pravda, být tu náznak formy jako na Schwechater radmarathonu, bylo by to lepší. V ten den jsem i po křečích na podobném profilu jel rychleji, než dnes v zákrytu lesa. Ale nemůže být přece každý den stejný výkon. Ani zázrak, ani propadák.

Míjení s Advidem. Má kousek náskok:-)

Vybíhám na trať s plechovkou piva. Budím tím trochu rozruch na první občerstvovačce, snaží se mi nabídnou jonťák, ale při pohledu na plechovku v mé ruce rychle chápou, že mám lepší jonty a dobře se baví na můj účet:-) Zapomínám přepnout Garmina na běh, půl kilometru se mi tak přičte ještě ke kolu:-) Běžím po trati, o které vím jen to, že je trochu kratší - asi dvacet kilometrů. Vbíhám do lesa, kořeny a jiné nerovnosti mi moc nesedí, na dlouhých závodech mám radši asfalt. Můžu na něm víc plácat svýma neohrabanýma nohama:-) Běh mne však docela baví, už proto, že je tu spousta lidí. Mám s kým běžet, koho předbíhat. Ze začátku tedy spíš ti, co už jdou do cíle, předbíhají mne. Neuvěřitelné množství závodníků mne zná a když mne míjí, povzbuzují mne jménem. Někteří tak činili dokonce i na kole, kde já nerozeznám ani všechny své známé. Já pochopitelně neznám všechny, kteří na mne volají. Nepíšou si blog:-). Tímto zdravím všechny své čtenáře a děkuji:-) I díky této atmosféře a díky slušnému počtu závodníků na trati běh docela ubíhá. Výborné jsou opět občerstvovačky - kelímky až do ruky, k dispozici gely i pro nás vzadu. Neběžím úplně na krev - to ostatně dělám málokdy:-) - ale i tak se snažím pospíchat, zdá se, že se blíží déšť. Trochu začíná pršet, když mám asi kilometr do cíle. V podstatě příjemné osvěžení - v čase 5:46:12 jsem v cíli na 177.místě ze 198 dokončivších. Co dodat k běhu? Běh mne na půlce málokdy zklame. Ať už jsou nohy z kola zničené jakkoli, tempem jen o málo pomalejším než hladkým maratonským jsem schopen půlku pohodově obkroužit. To se povedlo i dnes. Sice tomu opět chyběla ta pověstná třešnička na dortu, řekněmě tak mínus čtyři minuty a mírně lepší pocit,ale třeba příště:-) Můj celkový čas je jen o pár vteřin horší než loňský slušný Grafilit, ten jsem šel v kombinéze, takže časy byly vlastně dnes lepší. Něco jde na úkor toho, že běh je na Czechmanovi kratší, oproti tomu je delší kolo, což by mělo rozdíl vyrovnat. Prostě nebýt celkem skoro čtvrthodinky v depu, měl bych půlironmanský osobák:-) Takže přestože jsem skoro poslední, jsem se sebou spokojen:-)

Cílové foto od Šewyho. Dík:-)

Co říci k Czechmanovi jako takovému?
Na mě udělal velmi dobrý dojem, ještě tady zkusím zdůraznit v čem:
- sportovní akce s velmi dobrou účastí špičkových triatletů, s malými rozestupy mezi prvními
- rozhodčím se vcelku podařilo uhlídat hákování, o to bylo zajímavější sledovat souboje nejlepších
- neuvěřitelně dobře organizované občerstvovačky s bohatým sortimentem, i na nás vzadu zbylo vše včetně gelů, coly, pití na kole podávané v bidonech
- z tratí pro mne nejpříjemnější překvapení rychlá a hezká trať kola
- docela dobré zázemí u pěkného pískového jezera
- finišerské triko, medaile, pěkné číslo mi zbydou jako suvenýry. Trochu divná grafika na medaili, já prostě nerozumím umění:-) Ale suvenýr to je.
- dobře zorganizované počasí, lít jako z konve začalo až po doběhu posledních. U tohoto bodu vidím trochu svoji zásluhu, počasí vidělo, že jsem převlečen, tak neprovokovalo:-)

Chcete i nějaký zápor? Jeden uvedu - překvapila mne časoměřičská firma. Žádná snaha měřit mezičasy po jednotlivých kolech. Navíc byl nějaký problém s výsledky, které se objevily na webu pozdě, některým se nezdají ani naměřené časy. To fakt nejde dohromady s vysokou úrovní závodu.

Medaile se šifrou:-) (foto Advid)

Plný příjemných dojmů si tak uháním k domovu, lije jako z konve. Na silnici spousta vody, před Čáslaví mi to strhává řízení, no já snad budu mít ještě nehodu. Ale pohoda, udržel jsem to. Přestává pršet, najíždím na poloprázdnou dálnici. Nevysokým tempem nastaveným na tempomatu si ujíždím k domovu a nejednou hop ... srnka přeskočí svodidla, stoupne si do mého pravého pruhu a kouká na mne. Jako na potvoru mne předjíždí auto, brzdím, dobrzdit to nepůjde, zkouším najít místo v odstavném pruhu, nedaří se. Srnku nabírám, pára se valí z chladiče, hledám místo k odstavení auta. Konečně pěkné místo, kontroluji škody - no vypadá to na pár desítek tisíc oprav. Nějaká voda v chladiči ještě je, daří se mi dojet domů. Bohužel, i nehody k cestování patří. Ale myslel jsem, že srnky chodí po dálnici jen v noci. A ne že skáčou přes svodidla před auta za dne....

Pro ty, co čtou jen běžecké věci sem umístím odkaz, myslím, že stojí za to věnovat pár minut i popisu jiného závodníka. Jo a nenechte se zmást jeho popisy, je podstatně rychlejší než já:-)