pondělí, července 27, 2009

Dálkové plavání Havířov 19.7 a Hlučín 25.-26.7

V příspěvku o Slovakmanu jsem zmínil, že napíšu něco o plavání v Havířově, resp. na Těrlické přehradě. Měl jsem toho hodně na srdci, s týdenním odstupem napíšu jen pár slov. Z Nitry jsem vyjel v neděli po sedmé, start plaveckého závodu na 10km se posunul, takže jsem tam včas. Při sundávání kajaku z auta vysvětluji Kristýnce, že ji budu doprovázet až od poloviny závodu. Víc nejsem schopen. Kdo ví, jestli v kajaku vydržím sedět bez křečí, jsem celý zničený. Vytýčený 2,5km okruh mi připadá hodně těžký, ve velké části daleko od břehu, směrem tam proti docela významným vlnám, z hladiny nebudou ani moc vidět bójky. Jediné plus je teplota vody 22 stupňů, přece jen bylo pár dnů vedro. Vzduch však má po dvacet, vypadá to na déšť, jsem zvědav, zda to Kristýnka vůbec uplave. Kiki plave první kolo 56 minut. To vypadá na čas dost přes 4 hodiny. Vydrží to vůbec ve vodě? Druhé kolo plave hodinu, je zničená z vln, má problémy s orientací, přidávám se na kajaku. Kiki trochu ožívá - má k dispozici kdykoli čaj a přece jen se nemusí tolik starat o orientaci. Začíná pršet. Déšť a vítr snáší kajak stranou, jen s vypětím sil držím směr. Stmívá se. Začíná průtrž mračen. Je mi ukradená, znám ji ze včerejška z Nitry. Tady sedím v neoprenové špricce v kajaku, ani nejsem celý mokrý. Co Kristýnka, vydrží? Průtrž jí bičuje ruce. Kiki přestává plavat a vystrkuje hlavu z vody. Čekám, že bude chtít vzdát. Ale ona se jen ptá - "Vidíš bójku?". "Jasně.", odpovídám. Opravdu ji skoro vidím. Není ani sto metrů od nás. A jestli ji nevidím, dobře si pamatuji, kde byla. Blesk osvětluje hladinu, vzápětí druhý. Postava na motorovém člunu se vztyčuje a jasně ukazuje, že závodu je konec. Jsem jeden z mála, kdo to gesto vidí a píšťalku slyší. Plavci mají hlavy ve vodě, ostatní lodě jsou daleko ve tmě. Ale postupně se zpráva šíří:-) Dostávám Kristýnku jako druhou pasažérku na člun, trochu prochladne, než dojede na břeh. Ale teď pro ni nemůžu udělat víc. Sám makám zpět, co to jde. Upozorňuji plavce po cestě, že závod skončil, nic víc pro ně udělat nemůžu, mám jen jednomístný kajak:-) Všímám si vedení VVN pár set metrů ode mne, hned se cítím bezpečněji. A najednou prásk - další velký ohňostroj. Málem ohluchlý jsem bezpečně na molu. Snad nikdy jsem nebyl blesku tak blízko. Ještě že tam to vedení je:-) Za chvíli dojíždí zmrzlá Kristýnka, v autě se však dává rychle dohromady. Je se sebou spokojená. Bodejť. Dobře plavala. A za závod dostane body, jakoby ho doplavala. Mně už to počasí ale nějak nedělá dobře. Nemůže být konečně normální vedro? :-)



Start závodu na 5km Hlučín 25.7.2009

O týden později následuje Hlučín, kde bývá vždy vedro a hezky. Letos ani tam sobotní předpověď není ideální. V sobotu plave Kristýnka pětku, já kilometr. Kiki startuje dřív. Novinkou závodu je elektronická časomíra Championchip, během závodů pracovalo snímací zařízení bez chyb, aspoň já o žádné nevím. Je to zajímavá novinka, která umožňuje pořadatelům evidovat větší množství startujících a v klidu mixovat i závody s různým počtem okruhů. Třeba se ještě na nějakém závodě objeví:-) Je teplo, docela hezky, Kristýnka jde do vody. Fouká vítr, na přehradě jsou vlny. No, ty tu bývají vždycky. Už jsem tu jednou kvůli nim nedoplaval, vzaly mi moc sil:-) Zatahuje se, zatahuje, bude pršet. Jo, prší. No, pětku Kristýnka doplave. Déšť přidává. Je tu opět průtrž. Je tu opět blesk. S chmury na tváři tichým hlasem ředitel závodu nařizuje stažení všech plavců do lodí. Jo, to už znám. Kristýnka právě doplavává podél břehu do cíle kola a jde ven. Bude klasifikována. Za ní už proplavávají jen tři plavci, ostatní skončí v lodích. Divné léto. Čekáme, zda bude závod na 1km. Jsem odhodlán při změně počasí závodit jako lev:-) Prší dlouho. Vytrvale. Teplota se snižuje. Nakonec se opravdu dělá hezky. Ale ne, dnes už se plavat nebude. Až v neděli. To já plavu jeden okruh - 2,5km, Kristýnka opět čtyři, tedy desítku. Jsem zvědav, co nám připraví počasí. Pršet by v neděli už nemělo...

Elektronická časomíra - jednoduché molo, rošt pověšený na tyči a bezchybná funkčnost. Dobré!

Je neděle ráno, neprší. Je však chladno. Přemisťujeme se na start, pořadí závodů se mění. Napřed plavou žáci. Pro ně je tento závod mistrovstvím republiky. Snaží se:-) Náš start se posouvá na 11 hodin. Mírně se otepluje, dvacítka to není. Aspoň že voda dvacet má. Ale jen o půl stupně, včera měla o dva stupně víc. Nechávám ostatní odplavat a vydávám se na svou trať. Vlny, vlny, vlny. Dnes nejsilnější, v jakých jsem zatím v českých podmínkách plaval. Vím, že nejhorší bude úsek po první bójku. Kousky plavu prsama, obracím vcelku v pohodě. Zpět k molu to jde líp, už mne čeká "jen" těžký úsek šikmo přes přehradu. Hrůza. Zatím vždy se mi plaval líp. Kristýnka to má plavat čtyřikrát. To jsem zvědav. Obrněn trpělivostí dlouhý úsek zvládám. Mám to do cíle ještě skoro kilometr, ale podél břehu. To už zvládnu. A taky jo. Myslím si, že plavu skoro u břehu, čelo závodu pár metrů před cílem mne míjí ale v trase ještě bližší břehu:-) A najednou ejhle - vidím opozdilce v čepičce Bohemians. Že bych finišoval? Zkouším to. A jde mi to! Přibližuji se, přibližuji... ale souboj prohrávám. Von se nenechal a taky přidal:-) Začal jsem finišovat pozdě:-) No kdybych věděl, že jde o plavce mé kategorie a bronzovou medaili, třeba bych se snažil víc:-) V prstech jako obvykle nemám skoro cit, jdu do auta na chvíli rozmrznout a převléknout se do role kajakář-doprovod. Kristýnku stíhám po druhém kole, je dost zničená. Vlny jí dělají problémy jako minulý týden. Neumí to s nimi:-) Čas opět vypadá ke čtyřem hodinám. Vydrží? Ukrajuje metr za metrem. Pravidelně, rovnoměrně. Vidím vlastní nezletilou dceru bojovat s tratí, se kterou by si neporadil kdejaký dospělý chlap a jsem na ni docela pyšný, fakt se snaží:-) Já mám na kajaku opět chvilkama problém držet směr, ale už jsem zkušený lodivod. Kristýnka doplavává do cíle bez velké krize za 3:55:37. Od vítězky daleko, ale je spokojená, že je to v těžkých podmínkách pod čtyři. Dobrý výkon!

Balíme, rychle kajak na střechu a valíme do Luhačovic. Vyzvednout Terču z volejbalového soustředění. Ty moje holky mi dávají zabrat:-)

Volejbalové soustředění. Kdo najde na fotce Terču, má bod:-)

úterý, července 21, 2009

18.7.2009 - i napotřetí Slovakmanem

Na Moraviamana jsem letos nemohl, rozhodl jsem se svoje letošní "natrénované" kilometry 63-1928-1021 zúročit ve třetí absolvování Slovakmana. No znáte to tam, příjemně jednoduché tratě, teplíčko, občas trošku fouká. Chystal jsem se k útoku na ironmanský osobák a pořídil jsem si i nový hezký dres. Jenže letos nějak neumí být hezky. S obavami jsem sledoval předpověď počasí, které chystalo náročnou kombinaci dopoledního vedra s pořádným lijákem a velkým ochlazením brzy po poledni. To není na osobák, to je boj o přežití:-) Kašlu na dres, na osobák to nevypadá, pěkně se budu převlékat. Ať jsem v suchu a teple. Ač jsem pochopitelně již vyspělý otužilec, pořád nějak rychle promrzám:-)

Mám trochu logistický problém - v autě si vezu i kajak na nedělní dálkové plavání, nemůžu jet autem do Šuran. Auto musím zaparkovat pečlivě na stíněném místě, aby se mi kajak během sobotního dopoledne neroztekl:-) V sobotu ráno mne vyzvedává opravdový triatlonista IronPepa, nakládá do svého maxivozu i mé kolo a dělá mi řidiče. Ještě jednou díky! Cestou si všímám docela intenzivního větru. Fouká divným směrem. Z východu, od Šuran. Sice to usnadní první cyklistický úsek, ale pak bude mít vítr více prostoru nám komplikovat závod než obvyklý západní vítr. No, ono se to během dne asi otočí. Bohužel nejspíš s příchozím deštěm. Takže buďme vlastně rádi za ten neobvyklý směr:-)

Start koupání. Ranní pohoda, teplíčko.

První disciplínou je koupání a to je na Slovakmanovi příjemné jistotou neoprenu. Voda prostě někde má 23,9 stupně. Kde, to ví jen ten, kdo ji měřil a musel to místo dost hledat, po týdenním vedru je to fakt příjemně teplé:-) Proto bez obav a bez nerozity šup do vody, díky její teplotě se dokonce poprvé v životě před triatlonem rozplavávám. Hledám si tu nejhorší a nejvzdálenější startovní pozici - nemám zájem být okopáván - a už je tu start. Pronásleduji plavce před sebou a s uspokojením za chvíli konstatuji, že nejsem poslední:-) Nemůžu však najít svůj rytmus, první kolo ze čtyř plácám přes 20 minut, to není ideální, ale ani propadák. Druhé kolo o dvě minutky déle, přestává mi být v neoprenu teplo a jsem tak akorát v pohodě. V této vodě vydržím klidně i osm kol:-) Křeč do chodidla pravé nohy přichází ve třetím kole zcela nečekaně. Ono to moje chodidlo je nějak rozbité. Zlobí mne v něm šlacha a ještě cosi. Křeč nechce povolit, kašlu na ni a plácám rukama dál. Při výběhu z vody mne najednou předběhne Petr Pasev a místo aby zamířil do cíle, skáče do posledního kola přede mnou. Asi zaspal start:-) Pobaven touto skutečností doplácávám v klidu plavání a jdu se převlékat. Na věšáčcích je ještě sedm tašek - já nejsem poslední! :-) Převlékám se v pohodě a vcelku rychle, nejsem nijak unavený. Plavání horší než loni v Rothu, i předloni tady na Slovakmanu jsem byl o pár vteřin rychlejší. Prostě mi dnes úplně nesedlo. Co kolo? Uvidíme za chvíli. Teď vytahuju plechovku s pivem a dávám si pauzu. Vlado Baron na mne upozorňuje diváky, prý "... podívejte, ten ještě nemá nic za sebou a už si tu popíjí pivo..". Kurňa, jak nic. Já tu v jezeře makám jak o život a on na mne takhle? :-)))

Kolo. Zatím vysušující vítr, vedro. Žízeň je veliká:-)

Sedám na kolo a svačinu vytahuju až za zatáčkou. Ať nemá Vlado zase řeči:-) Přede mnou tři cyklisté zalehlí na hrazdě, já mám záda narovnaná a vítr mne jako plachetnici unáší k Nitře. Ani moc šlapat nemusím, aspoň můžu v klidu jíst:-) První úsek průměr 30 a obracím proti větru. Ach jo, pořád to proti větru neumím. Jízda mne stojí hodně úsilí, pocitově nic moc, nohy bolí. Odpočívám až při jízdě do kopečka, zpět do Nitry pak už pocitově vítr tolik neunáší. Trochu změnil směr. Na silnici je neobvyklé množství aut. Stoupla na Slovensku životní úroveň nebo je tu nějaká akce? Předjíždí mne první závodník, Pepa nemá velký odstup. Ale jeho projevu dnes chybí lehkost, Czechman mu šel líp:-) No, musím se víc starat o sebe, mám velkou žízeň, to počasí nějak vysušuje. Po druhém kole mám své bidony vypité, beru si vodu. Uf, je opět slaná, to nepůjde. Tak colu? Je teplá, žízeň nemizí. No to bude den. Po třetím kole jsem zničený jak normálně po celé trase a to jsem v půlce. Beru si odevzdaně znovu vodu. Ach ta lahoda - obyčejná z kohoutku. I na druhé občerstvovačce už je obyčejná voda! Skvělé. Za chvíli bude i okolo dost vody, mračna nad obzorem tmavnou. Kupodivu nad naší trasou pořád dobrý. Ani jsem nedoufal, že celá půlka kola bude za sucha:-) Ztrácím přehled o čele závodu, nevidím Kristla, Bednáře, ani některé další. Až po závodě se dozvídám, že řada známých jmen nedokončila už kolo. Asi nejsem sám, kdo se cítil divně. Po čtvrtém kole dojíždím Monda. Teda on tvrdí, že dojel mne, ale já si nejsem vědom, že bych ho předjížděl:-) Ještě že mám gps záznam (kolo běh) jako důkaz, že jsem projel celou trasu:-) Vyměníme si tři věty a pak... se stane zázrak. Dělá se mi dobře, nohy se pocitově rozjíždí. Pořád je to proti větru a pomalu, ale najednou to je bez bolesti. Cyklista, který mne dojíždí o kolo, má co dělat, aby mne vůbec předjel. Když se mu to daří, využívám hezký kousek legálního háku. Pro jistotu o dost víc než 10m, v tom větru stačí i to. Už jsem na obrátce a skoro zároveň se obrací i vítr:-) Prostě celé páté kolo jedu proti větru:-) Jenže jak mi to pocitově jede, je mi to fuk. Obrácení větru signalizuje blízkost deště. Obracím do posledního kola, pořád ještě neprší. Ať neprší ještě kilometr. Vítr, ráno kolem 20km/hod je už dávno silnější. Teď mi nevadí. Chcete-li to přesně, minimální vítr v průběhu závodu 16km/hod, max 55. Ještě aspoň pět set metrů sucha, prosím!! Je tu poslední stoupání, nahoře na mne padají první kapky. Ještě nelije! Hrom, blesk, liják. Zastavuji u krajnice, oblékám bundu a návleky na tretry. Obojí prý nepromokavé. Ach ten marketing! Za chvíli jsem promoklý, ale ne promrzlý. Můj největší problém je udržet se na kole. Vítr má silné nárazy, ve vyjetých kolejích stojí voda, nemůžu jet ani tak rychle, jak by nohy umožňovaly. Nechci si tu lehnout. Předjíždí mne cyklista v bílé bundě, za ním auto s puštěnýma blikačkama. Snažím se auta držet s menším odstupem zezadu, je to určitá záruka, že mne v této tmě žádný řidič nepřehlédne. Hodně dlouhých deset kilometrů! Konečně jsem v Nitře. Auto mi ujíždí, jedu odstavným pruhem a přemýšlím, jak se mi bude běžet. Dojíždím ke křižovatce, kde obvykle bývá pořadatel. V bouři tu není nikdo, ani se nedivím:-) Tak mi nezbývá, než zastavit na semaforu a počkat si na zelenou:-)

Na stadionu pořadatelé jsou. Jeden ode mne bere kolo, jdu do stanu. Teda spíš pod přístřešek. Pod ním několik pořadatelů, které počasí zaskočilo. Stojí tu v krátkém, v jedné ruce telefon, zoufale se snaží přimět rodinné příslušníky, aby jim donesli lepší oblečení. Prý bundu, nejraději zimní:-) Druhou rukou drží přístřešek, jinak by už dávno poletoval po nebi. Ano, jako ten velký stan kousek odtud. Má strategie převlékání byla neuvěřitelně hloupá, běžecké věci jsou mokré jen co je vyndám z tašky. Měl jsem si prostě vzít dres a na něj v dešti cyklobundu, my triatlonisti se prostě pořád učíme:-) Ale převlékám se, obouvám, beru cyklobundu, rukavice(!) a vyrážím. K první občerstvovačce si donáším tašku. Mám v ní jako obvykle gely, dnes i suché ponožky a pláštěnku. Zatím se spokojuji s bundou.

Zima mi není, běžím. Musím běžet. Ne kvůli času, chci si jen doběhnout pro medaili. A jestli přejdu do chůze, nepodaří se mi to, protože zmrznu. Snad ta průtrž brzy přestane. Dávám si závazek běžet aspoň dvě kola ze šesti. První kolo za 37 minut mi přijde slušné. Ale vůbec si nepamatuji, jak jsem tu dřív běhával a o čas mi nejde. Běžím, abych nezmrzl. Běžím po cestě, na které stojí voda úplně všude. Jen místy je hluboká víc, místy míň. Spoléhám se na vabronožky, že vodu vytáhnou z bot a ochrání mě před puchýři. Druhé kolo jako přes kopírák. Začíná mi být zima, spravuje to teplý čaj, který se mezitím objevil na občerstvovačce na stadionu. Déšť mírně polevuje. Běžím i třetí kolo. Běží se mi na ty podmínky skvěle. Už jsem za půlkou! Déšť ustává a tím je jasné, že dnes dokončím. Na oslavu tohoto faktu pár set metrů jdu, aniž bych musel. Jen tak, pro radost. No ale přece jen můžu běžet, znovu se rozbíhám. Lepší borci mizí z tratě, zůstávám tu s pár opozdilci. Jednoho z nich beru v pátém kole o celé kolo. Vzápětí mne svým lehkým krokem předbíhá Tomáš Ulma. Běží se mi tak dobře, že mám chuť běžet s ním. Ale odrazuje mne to, že vím, že umí maraton pod tři. Nechci se uštvat:-) Nesleduji čas, na rozbahněných úsecích pochoduji a je mi čím dál líp. Já to zase dokážu! Jsem v posledním kole! Možná bude zase pršet, ale těch pár metrů už doběhnu jakkoli. Na obrátce děkuji obsluze občerstvovačky, že vydrželi až do konce. A oni, že prý nejsem poslední a ještě chvíli vydrží:-) Rozhoduji se až do cíle doběhnout. Běžím, míjím v protisměru jednoho borce, má před sebou celé kolo. Je mi ho líto. Děkuji policistovi na přechodu - byl skvělý. A před stadionem další v protisměru - je to Tomáš Ulma! Takový běžec bude až za mnou? Dnes ano. Chvíli strávil se zdravotníky. Dobíhám do cíle neobvykle svěží a neobvykle spokojený. Dostávám medaili, tričko a letos zelený slovakmanský ručník jako potvrzení toho, že jsem ironman do každého počasí. Ani v dešti nerezavím. A dokonce ani nekoroduji:-) Ani při dešti kadence tatatatata! :-)

Cíl. Únava & spokojenost.

Opravdu až v cíli zjišťuji čas, který jsem v průběhu závodu vůbec nesledoval - 12:52:56. Třetí nejlepší čas. Běh za 4:20 je vůbec nejlepší ironmanský maraton. A to jsem hezký kousek šel i zbytečně. Třeba se mi jednou na rychlé trati podaří vysněný cíl a dám maraton pod 4. Z 85 startujících dokončilo 60, já na 55. místě. Účastníků je na Slovensku trochu méně, než bývá v Čechách. Je mi to divné, Slovakman je příjemný závod, za normálního počasí s nejlehčími tratěmi v ČR/SR. Myslím, že zejména spousta štafetárů by se měla nad sebou zamyslet a dát to celé. Takový půldenní výlet:-) No, uvidíme.

Dávám si věci na pokoj, sprchuji se a ... mám velký hlad! To je dobré znamení! Normálně bývám tak utahaný, že nemůžu skoro ani pít:-) Jdu si na benzínku pro bagetu a balíček slaných oříšků. Hlavně nejíst nic sladkého. Pak se mihnu v hale před vyhlášením, dám si další jídlo a jdu radši spát. Ráno musím brzy vstát a jet do Havířova projet se na kajaku. I to byl zážitek, o kterém asi ještě napíšu...

No ale tady to zakončím optimisticky. Slovakmanem se naplnila řada tří dlouhých triatlonů, na nichž jsem neměl hezké počasí. Řada skončila a příště bude jistě hezky. Tak si to pojďte taky vyzkoušet! Jestli mne přestanou bolet záda, zkusím třeba ještě něco letos. A jinak se dám snad dohromady na příští rok. Roth 2010 volá. Neodolal jsem a přihlásil se.

úterý, července 07, 2009

Seč 4.-5.7.2009

Letos jsem toho moc nenaplaval, hlavně kvůli problémům s ušima. Přesto jsem opustil svoji strategii hlásit se na plaveckých závodech na trať 1km a přihlásil se na Seč rovnou na kilometrů pět. Podle dlouhodobé předpovědi jsem očekával teploučkou vodu a vedro, tak by to mohlo jít. Kristýnka byla na Seči už od pondělka 29.6. na soustředění. Hlásila teplotu vody 18 stupňů a samé deště. Přesto se koncem týdne začalo oteplovat. Třeba opravdu uplavu první pětku!

V pátek se mi najednou dělá divně. Naprosto neobvykle se potím a upřímně - ten pot zrovna nevoní. Viróza či podivné nachlazení? V sobotu ráno bez teplot, vyjíždím směr Seč, mírně se mi motá hlava. Trochu to spravuje až druhé kafe. Vymýšlím důvod, proč start zrušit. Pozdě. Náš předseda si přivstal a prezentoval mne dříve, než jsem měl zdůvodnění hotové. Sedím na obědě a vůbec nemám chuť jíst. Asi jsem opravdu těžce nemocný:-) Co teď? 5 km na Seči jsou dva okruhy. Začíná se poměrně dlouhým úsekem přes přehradu, tam se nedá vylézt. Přemýšlím, že když to nepůjde, vrátím se po pár metrech ke břehu. Ano, tak skvěle se cítím:-) A když to půjde, doplavu si jedno kolo. Na dvě to fakt nevidím.

Na startu lidí jako svého času ve frontě na banány. Bodejť. Seč je letos MČR. Kristýnka si hledá místo vepředu, já vzadu. Holt jiné ambice. Start - nechávám lepší uplavat a vydávám se za nimi. Voda docela teplá, dvacítku má. Na této straně. Na Seči jsou však chladná místa, zejména u ostrova. Cože, já už jsem u ostrova? Já plovu:-) Jak je mi dnes všechno ukradené, plavu docela uvolněně a mám z plavání překvapivě dobrý pocit. Vůbec mi není zima. Stíhám tu bandu plavců před sebou, ani mi nestíhají uplavat:-) Doplavávám do cíle kola, které bylo letos trochu prodlouženo na poctivých 2,5km za 1:02. Mám plavat další kolo? Rád bych. Pěkné počasí, teplá voda... ale radši lezu ven. Čekal by mne totiž psychicky náročný úsek přes hloubku. A já jsem přece jen neobvykle zesláblý. Motání hlavy taky zůstalo. I tak mám ze sebe dobrý pocit - nechávám na sobě dlouhé mokré plavky a stejně - není mi zima a není. Nachlazený nejspíš nejsem:-) Škoda toho podivného stavu. Pohledem do výsledkové listiny zjišťuji, že bych nebyl úplně poslední. Ale aspoň předposlední:-) Mohl jsem dokonce svést boj o 94.-96 místo na Mistrovství republiky. A světe div se - teoreticky jsem mohl být i třetí ve své kategorii:-) Nic, nechme planých úvah, čekám na Kristýnku. Doplavává za 1:40 a je to hodně unavené. Možná z týdenního soustředění. Beru ji na večeři a spát. Zítra nás čeká náročný den. Uděláme si vzdálenostní rekordy. Kristýnka poplave 10 kilometrů. A já osm. Na kajaku jako doprovod:-)

Ráno leje jako z konve. Jsem z toho nervozní, s Kristýnkou to ani nehne. Prý se v dešti plave dobře. A že zmokne chudák táta na kajaku je jí fuk:-) Chvilku před startem přestává pršet. Ono snad bude dokonce i hezky.

Předstartovní fotka s trenérem Komety. Ten se nechal slyšet, že když všechny tři štafety Komety budou do čtvrtého místa, poplave na Lipně trojku. Svěřenci ho vypekli a podmínku splnili. Jsem na trenéra zvědav. Občas má směrem ke mně řeči, že na pomalé staré triatlonisty stačí i desetileté děti, ale ve vzájemném souboji zatím vedu 1:0:-) Podaří se mu vyrovnat? :-D

Víte, ještě jsem nic pořádného neuplaval a už jsem pamětník. Pamatuji doby, kdy na desítku startovalo pár plavců. Dnes je jich na startu 72, což je nový účastnický rekord. V podstatě díky Kristýnce:-) Start a plavci mizí k ostrovu.



Start závodu na 10km byl přesně podle rozpisu. Za shlédnutí stojí dva plavci očekávající zpoždění. Nenechali se vyvést z míry, provedli přestartovní rituál a vrhli se také do vln. O vteřiny na desítce prostě nejde:-)


Sbírám Kristýnčiny věci a jdu připravit kajak. Sleduji krásný souboj mezi nedávným vítězem Capri-Neapol Rosťou Vítkem a Jakubem Fichtlem. Tito dva ostatním uplavávají o parník. Nestačí ani Libor Smolka, který závod vzdává. Znamená to, že jsem tak dobrý jako on? :-) Plavu na kajaku proti houfu plavců, Kristýnku vidím už z dálky. Její projev je mnohem lepší než včera. I čas prvního kola je lepší než včera na pětce. Trenér Komety pochybuje, zda to není příliš rychlé. Upřímně - vůbec nepochybuji, že Kristýnka doplave. Jasně vidím v jejích očích zaujetí, které jí tu blýskalo v očích i před dvěma lety, kdy malá promrzlá basketbalistka prohlásila "J t nvzdm". Dnes zatím nemá problémy s promrzáním. Oproti plavcům okolo má její kůže krásnou barvu. Žádné červenání:-) Má však trochu problémy s jídlem a pitím - nemůže toho do sebe moc dostat. Jenže kdo má doprovodnou loď, může se občerstvovat během okruhu častěji. Místo plánovaných dvou občerstvení zařazuji raději tři. Druhé kolo bez problémů, čas pořád mírně rychlejší než včera. Ve třetím kole Kristýnka přece jen trochu prochládá, vezu s sebou i čaj, který hned zařazujeme do jídelníčku. Možná je to čajem, možná vycházejícím sluníčkem, na konci třetího kola je Kristýnka teplotně znovu v pohodě. Sleduji souboj nejlepších, Rosťa dnes s Jakubem ve finiši prohrává. Trochu jsem to předvídal. Neměl ho poslední dvě kola táhnout za sebou:-) Je tu poslední Kristýnčino kolo! Frekvence záběrů samozřejmě trochu polevuje, ale není vůbec pochyb, že doplave až do cíle. Navíc pořád kraulem. Plavat prsama nepotřebuje ani kousek. Znavená Kiki si sama říká o víc občerstvení, zařazujeme i čtvrtou zastávku. Po ní poodjíždím do cíle, kde čekám na svou vítězku. Ve věku 14 let a 279 dnů doplavává maratonskou desítku za 3:33:36 jako 16. žena, 4. mladší dorostenka. Gratuluji!!! No a jaký by to mohl být čas, kdyby Kristýnka neplavala dlouho jen jednou, dvakrát týdně? Určitě by se více přiblížila dnešní vítězce, také teprve čtrnáctileté Lence Štěrbové, která se už dnes, "v předstihu" připravuje na překonání La Manche příští rok. Na kanál se může v 16 letech. Lenka, která ještě loni nebyla žádný rychlík, dnes vyhrála za 2:12:12.

Víte, já mám prostě z letošní Seče nesmírně příjemný pocit. A jednou, až mne budou bolet z běhání klouby, tak asi začnu taky plavat. Třeba ještě uplavu nejen pětku, ale i neskutečně dlouhou desítku. No, možná. Zatím o tom přesvědčen nejsem, přestože to dokáže kdejaká čtrnáctiletá holka:-)