neděle, listopadu 23, 2008

BBP Běh 17.listopadu - 22.11.2008

První závod letošního ročníku BBP zastihl náš rodinný tým jako obvykle zcela nepřipraven. Naše největší želízko Terču ráno odvážím na volejbalový zápas, Lenka při pohledu z okna rovnou říká, že nikam nejede. Prý si zaběhá u domu. No to jsem zvědav:-) Kristýnka se mnou sice jede, ale rovnou lze očekávat, že její výkon nebude ideální. Naposledy byla běhat na závodě Běžce Vysočiny 24.10. To není nic nového, sama neběhá, jen chodí po závodech. Ale poslední dva roky běhala při basketbalu. Ten letos výrazně omezila. Holek jejího ročníku narození je málo, nedají dohromady tým. Je proto přiřazena k mladším dorostenkám. Prosadit se oproti o dva roky starším holkám, které jsou staženy z celé Moravy do basketbalové třídy sportovního gymnázia je prakticky nemožné. Trenér Kristýnku nestaví do zápasů a ta udělala asi to nejlepší, co mohla - začala znovu víc plavat a basketbalové tréninky výrazně omezila. Já jsem od Frankfurtského maratonu taky vlastně neběhal, mám naběháno 46km. Ne za týden, za 4 týdny. To bude výkon:-)

Červená čepice - nový vzácný běžecký doplněk. Cena za 3.místo v Běžci Vysočiny.

První závod BBP býval obvykle na Palackého vrchu, letos si správci stadionu postavili hlavu. Masový závod tam není vítán. Že by areál na Palackého vrchu byl postaven z jiných než státních peněz? Vychovávají tam olympijské vítěze, že jim hobíci nevoní? Fuj, vysokoškolští bafuňáři, styďte se. Pořadatelé z TriLam si poradili a závod přesunuli do Kuřimi. Dobré zázemí, zkušení organizátoři. Jen možná až příliš náročná trať. No, nepředbíhejme.

Při startu starších žáků sněží míň než před chvíli:-)

V Kuřimi jsme tak akorát, abychom přijeli do nejhustšího sněžení. Obvyklé počasí BBP - žákům sněží, dospělým bude jistě svítit sluníčko:-) Kristýnka si jde statečně pro číslo. Nejvíc sněží nejmenším žákům, starší žáci už to mají lepší:-) Je tu start a houf běžeckých nadějí mizí za zatáčkou. Kristýnka má jako jedna z mála krosové boty, zároveň je však oproti ostatním těžká a nezvyklá běhu na tomto povrchu, už v prvním kole ze tří přechází do chůze. Ztrácí tím kontakt s posledními, ale v klidu se zase rozbíhá a rozumným tempem dokončuje celý závod. V cíli si nestěžuje na nepřízeň osudu a je spokojena s body za deváté místo. Já myslím, že dobrý:-)

Nástrahy počasí zvládnuty perfektně.

Potkávám spoustu známých tváří a vyměňujeme si tolik důležitých informací, že se pomalu ani nestíhám před svým startem rozběhat:-) No, dnes je to stejně jedno. Start dospělých se mírně posouvá, jako každoročně je při prvním závodě velká fronta na prezenci. S menším zpožděním vybíhám docela s obavami, zda mi to vůbec poběží. Abych pravdu řekl, pocitově docela mizerie. Ale vidím kolem sebe obvyklé soupeře, tak to není asi taková tragedie. Sváťa je dokonce za mnou. Asi kvůli špatně zvoleným botám:-) Čerstvě napadaný sníh je rozdupaný, uklouzaný, trať je docela náročná, kopcovitá, vidím několik pádů. Je asi jen věcí statistiky, kolik takových pádů špatně dopadne. Pomalost svého běhu připisuji své obezřetnosti a hned jsem se sebou spokojenější:-) První kolo za 25:24 překonává mé očekávání. Po náběhu do druhého kola vidím dokonce pár běžců pochodovat. Jsem na sebe hrdý, protože to nemám zapotřebí, pomaličku je předbíhám. Únava se stupňuje, kopců snad přibývá, po pár minutách v prudkém stoupání pochoduji kousek i já. No co, nemám natrénováno:-) Blíží se obtížný seběh v listí. Víte, budu ho muset běžet naplno. Mám k tomu důvod. Sváťa je pořád ještě za mnou:-) Jenže zjišťuji, že mám rozvázanou botu, na kroskách jsou fakt hrozné tkaničky. Sváťa mne dobíhá a já tak přicházím o možnost čestně prohrát v jeho očekávaném drtivém finiši:-) A taky jo, sotva jsme pod kopcem, Sváťa mi utíká. Už je tu cíl, nespadl jsem, jsem se sebou spokojen:-)

V druhém kole už toho mám fakt dost. (foto Forest)

Čas 52:38 na této velmi náročné trati je nakonec lepší, než jsem očekával. Tepy průměr 156, max 165 ukazují, že úplně odfláklé to nebylo. Dnes mi to stačilo na 145. místo z 200 dokončivších (8 vzdalo?), v kategorii 36. ze 46. Beru a těším se na další závod:-)

Upřesnění na základě vyžádání Lenkymanželky - v sobotu nešla nikam. V neděli překvapila celou rodinu a vyběhla do nepříjemného počasí. Třeba z ní jednou bude běžkyně:-)

pondělí, listopadu 17, 2008

Plumlovský návrat 15.11.2008 (zimní plavání)

Kdyby mi někdo při červnovém plavání na Plumlově řekl, že se sem za pět měsíců vrátím, považoval bych ho za blázna. Inu, doba je zlá a i po čtyřicítce je potřeba jít vstříc novým výzvám:-) Prostě v poslední době se snažím trochu otužovat. Nepředstavujte si mne však jako otužilce plovoucího mezi krami. Ráno se sprchuji studenou vodou, občas se jdu namočit do Svratky. Opravdu jen namočit. Zatímco ostatní otužilci v ní plavou desítky minut, já se hrdinně ponořím, udělám pár temp a hurá ven. Při každém takovém zážitku si uvědomuji, že běžet ultramaraton na Sahaře by pro mne bylo snazší. Jak krásně se mi třeba před pár lety běhalo v poledne v Atlantě v nějakých +40stupních! Nicméně i má otužilost se zlepšuje. Navíc občas se mnou jde otužovat i Kristýnka. No a protože mistryně republiky zjistila, že v zimním plavání se dá i vyhrávat, tak mne vlastně k návratu na Plumlov přesvědčovala ona. Hrozné dítě:-).

Vypuštěný Plumlov s Kristýnkou v popředí. Nebýt zimní bundy, vypadá to na letní den:-)

Prostě v sobotu vyzvedávám Kristýnku ráno po plaveckém tréninku na bazéně a míříme na Plumlov. Mlha se rozpouští, vypadá to na hezký den. Úplně na koupání:-) Přehrada je částečně vypuštěna, uprostřed plochy chodí rybář. Snad je někde i víc vody:-) Bójky vymezuji 250 metrový trojúhelník, vypadá malý, rozhoduji se plavat celé jedno kolo a nespokojit se se 100 metrovou vzdáleností pro úplné začátečníky:-) Sám se své odvaze divím:-) Kristýnka plave také 250metrů, naše trať je až poslední, tak zatím koukáme na ostatní, nejdřív 100 metrů, pak 500, dvě rozplavby na 750 až po královskou trať 1km. Všem jde to plavání nějak moc jednoduše, nikdo se neklepe. No počkejte až poplavu já, ukážu vám, jak se dá roztřást zimou:-)

Nejstarší a nejmladší závodník. 95-14=81. Znáte jiný sport, kde se sejdou borci tak rozdílného věku? A to někdy v zimě plavou mimo soutěž i méně jak desetileté děti, rozdíl věku se tím přiblíží až k 90...

První rozplavbu na 750m ovládli plavci Lokomotivy Brno, obsadili první tři místa. Dobrej oddíl:-) A to se prý předseda na tuto trať přihlásil omylem, původně chtěl na kilometr.

Kristýnka před startem. Ještě si však půjčila neoprenovou čepičku. Jediný kousek neoprenu, který lze v zimním plavání použít.

Přiznávám, že se našeho startu trochu obávám, konečně je tu čas jít do vody. Jde to velmi snadno! Přece jen Plumlov má teploučkých 9,5 stupně, tréninková Svratka je už o dva stupně studenější. Jdu do vody v pohodě, skoro snadněji než v létě:-). Po startu nechávám všechny odplavat a zkouším se celý ponořit. Ani obličej mi nemrzne. Prvních pár temp plavu rozvážně, ve studené vodě mívám problémy s dýcháním, dnes dýchám na dva záběry, kupodivu bez problémů. Zavazí mi jeden dorostenec, kupodivu jsem o délku paže před ním, rozhoduji se mu uplavat. Zrychluji a jde to! A asi bych se mu měl omluvit, zavazel jsem já. Při nádechu jen vlevo prostě točím mírně doleva:-) Ale už točím kolem první bójky, vydávám se na nejdelší úsek "po přeponě" trojúhelníka. Prvotní nával zimy zmizel, vypadá to na pohodové plavání. Trochu mne mate, že nikoho před sebou nevidím. Nemůžu se dočkat další bójky, pořád kontroluji vzdálenost. Najednou si uvědomuji, že jsem se podíval na bójku, ale vůbec nevím, jak je daleko! Nejsem už u ní? Podívám se ještě jednou - ne, ještě deset metrů. Hodně divný zážitek. Že by začátek zmatenosti z prochlazení? :-) Soustředím se, poslední bójka se zdá být znovu blízko. Tělem mi probíhají divné vlny energie, na klepání zubama to však zatím nevypadá. Zdá se mi, že někoho slyším za sebou. To je divně, když jsem vystartoval poslední:-). Cítím trochu náběh na křeče, přestávám používat nohy a snažím se zrychlit frekvenci rukou. Mírná křeč do chodidla mne chytá deset metrů před cílem. Legrace:-) Jsem rád, že jsem v cíli, nikdo mne nepředplaval, honem ven z vody. Asi jsem opravdu mírně zmatený, nevidím své věci, náš předseda mi je ochotně podává. Ale jen co se utřu, jsem zpět ve své kůži:-) Svítí sluníčko a je mi fajn. Já uplaval v listopadu VENKU 250 metrů! Já jsem tááááák dobrej:-) Nejsem já náhodou už otužilec? Asi ještě ne. Devět stupňů, to je vlastně teplá voda:-) Na Plumlově jsem se tedy klepal zimou jen před dvěma lety po své první trojce na dálkovém plavání. Voda měla tehdy 23 stupňů.

Kristýnka je se závodem také spokojena, skončila třetí. Čekáme proto na vyhlášení. I já si beru účastnický diplom a s překvapením zjišťuji, že jsem doplaval hned za Kristýnkou. Čtvrtý. Ve vodě jsem vydržel pět a půl minuty:-). Co na tom, že odstup od Kristýnky je 1,5 minuty:-) Vůbec nevím, kde jsem ty ostatní předplaval. Muselo to být asi hned za startem, na trati jsem nikoho nemíjel.

No a co dál? Uvidíme:-)

Vyhlášení vítězů 250m (fota autor, M. Kýr a Spartak Přerov)