Do Olomouce jsem se drze vydal zlepšit si osobák. Možná vám to přijde divné, když od Bratislavského maratonu běhám zhruba 35km týdně. Ale mně to divné nepřijde. Jednak můj osobák není nijak kvalitní - v roce 2007 jsem v Praze běžel 1:38:00. S trochou zmatků kolem měření času. Půlmaratony sice od té doby občas běhám, ale třeba 1.ledna při půlmaratonu s výběhem na Mohylu míru prostě osobák moc posouvat nejde. A taky se přes malý běhaný objem cítím docela dobře. Minulý pátek jsem si na Běžci Vysočiny při Pávovském běhu vylepšil tamní osobák a cítil jsem se neobvykle svěže. No tak proč se nezkusit v Olomouci trochu zmáčknout, psychicky připraven jsem přece vždycky skvěle:-)
V Olomouci vše jako obvykle, závody připravuje stará garda olomoucké atletiky. A jde jim to skvěle. Vyzvedávám si číslo pamatující spoustu ročníků a na stolek pro vlastní občerstvení si rovnám hromadu dobrot s prošlou lhůtou trvanlivosti. No někde to vypotřebovat musím:-)
A už je tu start závodu s náběhem 300m po atletickém oválu a pak sedmi okruhy, zabíhajícími do přilehlého parku. V prvním kole jsem docela vzadu, přesto se musím brzdit, první kilometr za 4:10 není úplně ideální:-) V parku zjišťuji, že mám poněkud slabou paměť, tak rozbitý ten asfalt snad minule nebyl:-( Nacházím "své" tempo, je to pod 4:30 a to vypadá dobře. Forest mne honí, ať natáhnu krok, ale nenechám se vyprovokovat k šílenostem:-), tempo se mi daří držet i ve druhém okruhu. Ve třetím kole obvyklý souboj s čelem závodu prohrávám, jde před mne první Tomáš Blaha i druhý Petr Bětík, dnes běžící bez bráchy:-) Čtvrtý okruh zažívám takovou malou extázi, běží se mi neuvěřitelně lehce. Dobíhám některé běžce přede mnou, klidně si držím rychlost, která je podle tepu spíše desítková než půlmaratonská. Čekám, kdy za svou troufalost budu po zásluze potrestán:-) Na čele závodu žen je bezpečně Jiřinka, jako obvykle běžící s úsměvem. Sleduji Jardu Martínka, běží jako stroj, seriál na behej.com směřuje zjevně k happy endu. V pátém kole si beru gel, vlastní občersvení se neukazuje jako šťastný nápad, ke stolečku se musím trochu propracovávat a pak kousek pochoduji. No však mně o nějakou tu vteřinu nejde:-) Zpomaluji a ač je jasné, že zpomalování bude pokračovat, dnes to osobák bude, tak s chutí do toho. Šesté kolo už je trochu těžší, mám však štěstí, že jsem doběhl dalšího zkušeného běžce, snažíme se držet spolu, tak tempo nijak zásadně neklesá. Zjišťuji, že je mi v zastíněném parku zima a těším se na výběh na sluníčko. To je neklamné znamení, že končím se silami:-) A je tu poslední kolo! A s ním i zaslužená krize, přece jen naběháno teď moc nemám. Cítím náběh na křeče, ale půlmaraton je krátký, zjevně se nestihnou zakousnout. Snažím se vybavit si své pocity ze stejného závodu před třemi lety, tehdy byla krize mnohem hlubší. To mne uklidňuje, tak v poklidu pokračuji:-) Už nějakou dobu sleduji, že mi Garmin naměří trochu víc, 21,1km mi vychází přesně před vběhnutím na stadion a čas je hluboko pod 1:35. No já jsem tááák dobrej:-) V pohodě si doklusávám do cíle pro osobák, běžec za mnou mne provokuje k finiši. Nacházím v sobě poslední zbytky sil, dřu jako vzteklej a jako obvykle, ve finiši o prsa prohrávám:-) Nová hodnota osobního rekordu je 1:36:10. Mám tam i rezervu na příště:-)
Olomoucký půlmaraton je prostě příjemný závod, v dubnu je na mne počasí akorát, hezky jsem si zaběhal. Na tento závod si pomalu hledají cestu i ryzí hobíci, letos jsem s úžasem sledoval zejména posledního Petra Tůmu, který v triku Sumo world marathon teamu dával najevo, že všechny pod 130kg považuje za vychrtliny. Dokončil za 2:27. Zpestřením byl i start dvou mladíků v krojích. I to k hobby běhu patří:-) Startovní listina postupně bobtná, rozpětí časů široké, přijďte si do Olomouce taky někdy zaběhat:-)
Jedinou malinkou pochybnost mám o délce trati, Garmin měřil kola s železnou pravidelností jako 3km dlouhá. Na trati jsou zatáčky delšího poloměru, gps by spíš měla pár metrů podměřit. Budu rád, když mi dáte vědět, kolik naměřila technika vám, či zda víte o tom, jak je olomoucká trať změřena.
No a příští týden mne čeká další půlmaraton v Brně. Vezmu si těžké boty, svačinu a v klidu si to zaběhnu. Pohoda, klídek, kam bych se furt honil. Nejsem jako někdo, kdo sbírá půlky pod 100minut jak na běžícím pásu:-)
Jo a možná doplním časem i fotky. Jestli mi Forest pošle aspoň jednu z těch několika set, které během závodu udělal:-)
Na úplný závěr obvyklá tabulka:
A pro srovnání moje tabulka z roku 2006. Zlepšuju se:-)
pondělí, dubna 27, 2009
neděle, dubna 12, 2009
BV - Memoriál Luboše Svobody 10.4.2009
Je tu duben a to znamená co? To znamená, že začíná Pohár Běžce Vysočiny. Začíná znovu Hejkalovým memoriálem. Na Velký pátek, což znamená, že manželka zůstává v Brně. Holky ne. A uvolněné místo v autě využívá Sváťa Sedláček, prostě zase vezeme na Vysočinu čtyři běžce.
Letos se opravuje letní kino, takže prezence i start jsou o kousek dál na stadionu. Ovlivňuje to i trať, která je tím asi o dvě stovky metrů delší. Předškoláci a předžáci běží na stadionu, sledujeme úžasné souboje. Mezi dětmi se rozhodně neztrácí Lubošovy holky - Šárka i Míša dobíhají na bronzové příčce. Inu, bojovnice. Mají to v genech.
Před startem hlavního závodu si určuji cíl - doběhnout rychleji než loni. Přes o něco delší trať. Pravda, loni jsem měl formu. Ale taky teplotu. Třeba to dnes bez obojího půjde rychleji... Je tu hromadný start, žáci běží kolo, ženy dvě, muži čtyři. První stovky metrů běžím za Terčou, ať mi moji berušku nesmete ambiciózní dav:-) Terča běží začátek rozumně, ve stoupání jí utíkám. Stejně jako loni je nádherný slunečný den. Vzduch je plný pylu z kvetoucích stromů a prachu z cest. To je ta správná atmosféra Hejkalova memoriálu:-) Při náběhu do druhého kola se málem srážím s cyklistou a zjišťuji, že překonat loňský čas nebude lehké. Nesmím už zvolnit:-) Snažím se, moc mi to však nejde. Všichni soupeři mi totiž tak nějak utekli:-) Ve třetím kole přichází obvyklá hádanka - předběhne mne první? Teda, tak jsem se mohl ptát dřív, dnes bych se správně měl ptát - kolik běžců to bude dnes kromě prvního? První mne předbíhá o něco později než loni. Je to přitom stejný běžec - teprve junior Vojtěch Kalina. Dříve jihlavák, dnes pardubičák jezdí jen na tento závod Běžce Vysočiny uctít Lubošovu památku tím nejlepším způsobem - jasným vítězstvím. Až kousek před cílem třetího kola mne předbíhá Vladimír Srb. Jsem na sebe pyšný. Vzdorovat mu tři čtvrtiny závodu. Na dálkovém plavání bych to ztěží dokázal půlku nějaké krátké trati:-) Mezitím se přibližuji k Jardovi přede mnou. Vypadá nedoběhnutelně, ale aspoň mám důvod se snažit. Stahuji metr po metru, tři sta metrů před cílem je mezera pořád dvacet metrů. Hop nebo trop, spurtuji. Sám nevím proč. To je asi tím hezkým počasím. Jarda moji snahu nadvakrát odráží. Kupodivu však snažení nebylo zbytečné, předběhli jsme společně Richarda, který je taky naše kategorie:-) Cíl splněn, čas je lepší než loňský o víc než 20 vteřin, avšak stále vzdálen mému osobáku ze stejné trati z roku 2007.
Holky si v cíli stěžují, že trať byla dost dlouhá. Je vidět, že Terča místo kondiční přípravy ve volejbalu víc hraje, běhá se jí trochu hůř než loni. Kristýnka už jen plave, tak se není co divit, že je pro ni běh divný pohyb:-) Zajímavý je způsob vyhlašování výsledků - vyhlašuje se prvních pět. V předžácích se vyhlašují všichni, na každého zbyde aspoň čokoláda a dětem se to evidentně líbí:-) Něco zbývá i na dnes čtvrtou Terču a druhou Kristýnku. Sváťovi vyhlašování těsně uteklo, asi je pořád cítit 48 hodinový závod v nohách, takže můžeme jet domů.
Nevím, zda letos budeme jezdit na Vysočinu pravidelně. Uvidíme. Pohledem do historické tabulky jsem zjistil, že toto byl můj 51. závod na Vysočině. Třeba to jednou na stovku dotáhnu:-)
Letos se opravuje letní kino, takže prezence i start jsou o kousek dál na stadionu. Ovlivňuje to i trať, která je tím asi o dvě stovky metrů delší. Předškoláci a předžáci běží na stadionu, sledujeme úžasné souboje. Mezi dětmi se rozhodně neztrácí Lubošovy holky - Šárka i Míša dobíhají na bronzové příčce. Inu, bojovnice. Mají to v genech.
Před startem hlavního závodu si určuji cíl - doběhnout rychleji než loni. Přes o něco delší trať. Pravda, loni jsem měl formu. Ale taky teplotu. Třeba to dnes bez obojího půjde rychleji... Je tu hromadný start, žáci běží kolo, ženy dvě, muži čtyři. První stovky metrů běžím za Terčou, ať mi moji berušku nesmete ambiciózní dav:-) Terča běží začátek rozumně, ve stoupání jí utíkám. Stejně jako loni je nádherný slunečný den. Vzduch je plný pylu z kvetoucích stromů a prachu z cest. To je ta správná atmosféra Hejkalova memoriálu:-) Při náběhu do druhého kola se málem srážím s cyklistou a zjišťuji, že překonat loňský čas nebude lehké. Nesmím už zvolnit:-) Snažím se, moc mi to však nejde. Všichni soupeři mi totiž tak nějak utekli:-) Ve třetím kole přichází obvyklá hádanka - předběhne mne první? Teda, tak jsem se mohl ptát dřív, dnes bych se správně měl ptát - kolik běžců to bude dnes kromě prvního? První mne předbíhá o něco později než loni. Je to přitom stejný běžec - teprve junior Vojtěch Kalina. Dříve jihlavák, dnes pardubičák jezdí jen na tento závod Běžce Vysočiny uctít Lubošovu památku tím nejlepším způsobem - jasným vítězstvím. Až kousek před cílem třetího kola mne předbíhá Vladimír Srb. Jsem na sebe pyšný. Vzdorovat mu tři čtvrtiny závodu. Na dálkovém plavání bych to ztěží dokázal půlku nějaké krátké trati:-) Mezitím se přibližuji k Jardovi přede mnou. Vypadá nedoběhnutelně, ale aspoň mám důvod se snažit. Stahuji metr po metru, tři sta metrů před cílem je mezera pořád dvacet metrů. Hop nebo trop, spurtuji. Sám nevím proč. To je asi tím hezkým počasím. Jarda moji snahu nadvakrát odráží. Kupodivu však snažení nebylo zbytečné, předběhli jsme společně Richarda, který je taky naše kategorie:-) Cíl splněn, čas je lepší než loňský o víc než 20 vteřin, avšak stále vzdálen mému osobáku ze stejné trati z roku 2007.
Holky si v cíli stěžují, že trať byla dost dlouhá. Je vidět, že Terča místo kondiční přípravy ve volejbalu víc hraje, běhá se jí trochu hůř než loni. Kristýnka už jen plave, tak se není co divit, že je pro ni běh divný pohyb:-) Zajímavý je způsob vyhlašování výsledků - vyhlašuje se prvních pět. V předžácích se vyhlašují všichni, na každého zbyde aspoň čokoláda a dětem se to evidentně líbí:-) Něco zbývá i na dnes čtvrtou Terču a druhou Kristýnku. Sváťovi vyhlašování těsně uteklo, asi je pořád cítit 48 hodinový závod v nohách, takže můžeme jet domů.
Kdyby to nebyla nekvalitní fotka z mobilu, tak byste si na Terčině tričku mohli přečíst, ve kterých letech byla KP Brno mistrem ČR ve volejbale:-)
Kristýnka změnila image a místo teplákovky Komety Brno vzala na vyhlašování mini sukni:-)
Kristýnka změnila image a místo teplákovky Komety Brno vzala na vyhlašování mini sukni:-)
Nevím, zda letos budeme jezdit na Vysočinu pravidelně. Uvidíme. Pohledem do historické tabulky jsem zjistil, že toto byl můj 51. závod na Vysočině. Třeba to jednou na stovku dotáhnu:-)
středa, dubna 08, 2009
České nebo rakouské hory?
GPS záznam umožňuje občas zajímavé srovnání. Třeba porovnat lyžování v Česku - v našem případě na věhlasné Ramzové s lyžováním v Rakousku - v nijak extrémním Bad Kleinkirchheimu. Na Ramzové jsme lyžovali pouze odpoledne, za naši rodinu jsem zaplatil 1300Kč. Srovnejme to s "celodenním" lyžováním v Rakousku, časově zhruba dvojnásobným. Cenově vlastně levnějším či srovnatelným, protože celodenní lyžování pro naši rodinu jsem pořídil za cca 2000Kč.
Tady jsou grafy:
Tady jsou grafy:
Bad Kleinkirchheim
A co vidí oko bystrého pozorovatele? Na Ramzové si člověk moc neužije. Nepříliš pěkné počasí, hodně zmrzlý podklad, čekání ve frontě viditelné i ze záznamu. Na chvíli jsme se dokoce schovali v bufetu:-) Ujeli jsme z kopce cca 9km a naklesali tak asi 1,5km. V Rakousku za fádně hezkého počasí na slušném sněhu jsme čekali ve frontách občas taky. Ale výrazně míň:-) Za dvojnásobnou dobu jsme ujeli dolů 47km a sjeli tím převýšení přes 9km.
Co z toho plyne? Asi to, že já bych nejraději na běžky:-) Ale to holky nebaví, tak budu muset asi ještě někdy na sjezdovky. Jen si nejsem jist, jestli mne někdo ještě dostane do českého střediska. Musel by mne asi hodně přemlouvat:-)
Připojím ještě poznámku ke změnám záznamů - na runningahead.com je už možné také ukládat záznam z GPS včetně trasy. Všechny výkony si tak budu ukládat tam. Na http://vl.001.motionbased.com/ budu dávat jen "top" závody (je dostupných jen 10 posledních záznamů, protože mám jen neplacený přístup). Momentálně jsou tam uloženy i tři dny lyžování pro případné zájemce o více údajů. Jo a neříkejte mi, že jsem špatný lyžař. Lyžování mi náhodou docela jde. Myslím:-)
Co z toho plyne? Asi to, že já bych nejraději na běžky:-) Ale to holky nebaví, tak budu muset asi ještě někdy na sjezdovky. Jen si nejsem jist, jestli mne někdo ještě dostane do českého střediska. Musel by mne asi hodně přemlouvat:-)
Připojím ještě poznámku ke změnám záznamů - na runningahead.com je už možné také ukládat záznam z GPS včetně trasy. Všechny výkony si tak budu ukládat tam. Na http://vl.001.motionbased.com/ budu dávat jen "top" závody (je dostupných jen 10 posledních záznamů, protože mám jen neplacený přístup). Momentálně jsou tam uloženy i tři dny lyžování pro případné zájemce o více údajů. Jo a neříkejte mi, že jsem špatný lyžař. Lyžování mi náhodou docela jde. Myslím:-)
středa, dubna 01, 2009
Bratislava marathon 29.3.2009
Na jaro jsem plánoval Treviso, jenže tuhá zima a zdravotní problémy se podepsaly na tréninku a bylo jasné, že na vylepšování osobáku to nebude. Rozhodl jsem se jet do skromnější a bližší Bratislavy. A dva týdny před závodem začalo pro mne velké niterné drama. Proč? Předpověď počasí avizovala na maratonský víkend přechod studené fronty. Déšť se neustále přesouval od soboty do pondělka a stále více se usazoval na neděli. Připadal jsem si jako v hororovém snu. Loni začala divná šňůra velkých závodů, na kterých mi nepřeje počasí. Paříž, Roth a do třetice Bratislava? Detailní předpověď v sobotu ukazovala, že ano. 8 stupňů, od 11 hodiny trvalý déšť. Dobré je, že start je v 10, aspoň chvíle by mohla být bez deště. Ale fakt se mi na Slovensko nechtělo. Jenže jsem musel. Manželka slovenského kolegy mi vyzvedla číslo, ještě by si mysleli, že se bojím nějakých legračních 42km. Ne, takový strašpytel nejsem. Já se bojím jen počasí:-)
Na Slovensko jedu s Jarkem, který má z Bratislavy osobák. Moc mu nevěřím, že trať je rychlá, přece jen historické centrum není placka a na některých úsecích by mělo foukat. Také se obávám, že v druhém kole poběžím osamocen, na startu se čeká asi 350 maratonců. Naštěstí se běží i půlmaraton a půlmaratonské štafety, v prvním ze dvou kol bych neměl trpět samotou. U kolegy si vyzvedávám své číslo, na prezenci přesto jdu. Jarek číslo nemá. Kupodivu je vše bez front. V šatně nacházíme také místo na převlečení, beru si dlouhé triko, kalhoty tříčtvrťáky a podkolenky. Kromě dvou gelů si dávám za pásek i lehoučkou cyklovestu. Já jsem fakt do teplého počasí a aktivity v dešti nemusím:-) Na náměstí se dostáváme až pár minut před startem, přesto jsme kousek od startovní čáry. Je to malý maraton nebo velký?
Start se o dvě minuty odkládá kvůli televizi. Snažím se usmívat. Co kdyby mne zabraly kamery:-) A už je tu start! Jsem nervozní kvůli počasí, snad se to během spraví. 40 sekund na čáru a hurá kupředu. Běžet se dá v podstatě od startovní čáry. Davy se kolem mne míhají, řada běžců přepaluje. U půlmaratonců s červenými čísly to tak nevadí, ale pár maratonců s modrými čísly si asi vytrpí své:-) I někteří vodiči blázní, přede mnou je skupina na 3:45. A to běžím první tři kilometry tempem cca 5min/km, tedy tempem na cca 3:30. Utíkám skupince na 3:45, probíháme centrem i mně neznámé uličky, na jedné uvolněné velké dlažební kostce se mi propadne noha, naštěstí se to obchází bez nějaké újmy, mám ještě síly reagovat:-) Koriguji tempo na maratonských 150 tepů. Jaká je to dnes rychlost? Zdá se, že jen těsně pod 5min/km. Ach jo. Zázrak se nestal, osobák nebude. Zkouším trochu přidat. Tepy lezou nahoru. Potvory. Běžíme přes most do Petržalky, držím se jedné velmi pěkně oblečené běžkyně. S krásným zrzavým culíkem. Spoza ní je to bratislavské panorama takové nějaké hezčí nebo co:-) Ani moc nesleduji tabule s kilometry, jsou nastavené podle GPS přesně, moje rychlost nic moc. Před desátým kilometrem odhaduji své dnešní možnosti na cílový čas 3:35-3:40. Když se budu snažit. V podstatě jako Frankfurt. Po něm jsem byl dost zničený. Vědomě se snažím zvolnit, povoluji si běžet na nižších tepech. Je před sezonou, přece se nezničím. Doběhnu třeba za 3:45, i to je dobrý čas. Zrzka zpomaluje taky:-) Úplné souznění duší:-) A najednou... co to cítí můj nos? Čistírna odpadních vod. Nic moc. Naštěstí je cítit jen kousek. A hele - jedné běžkyni se z toho udělalo nevolno a bude možná zvracet. Citlivka:-) V Brně smrdí čistírna mnohem víc. Také mi ten odér vadí, jezdím kolem ní na kole velmi pomalu a zatajuji dech:-) Vbíháme na cyklostezku, tady se běží příjemně. Škoda, že není vidět hladina Dunaje, to bylo v Linzi fajn. Ale i stromy jsou lepší panorama než šedivé paneláky. Utekl jsem zrzce. Fakt nevím proč, třeba mne ještě doběhne:-) Blízkost cíle půlmaratonu způsobuje časté změny pořadí. Někteří červenáčci nemůžou, a já je předbíhám, někteří se na poslední chvíli snaží vylepšit svůj čas a běží jako o život. Co dělali doteď? Mijí mne i zrzka:-) Šikovná běžkyně. Běží fakt elegantně, uvolněně, rád ji opět kousek následuji:-) Kousek před cílem půlmaratonu opět zvolňuji a vnímám zcela němou atmosféru závodu. Diváci jen na pár metrech, nikdo nefandí. Probíhám měřením prvního kola za 1:46, nic moc. A vtom - jako jediného z probíhajících běžců - mne nečekaně povzbuzuje soukromý fanoušek - Aleš Borek. Když mne povzbudí takový běžec, hned se cítím líp. A stahuji dvojici před sebou, abych neběžel osamocen. Škoda, že si blog nepíše Aleš. Jeho trénink by mohl být pro mnohé ambiciozní mladé běžce velmi zajímavé čtivo. No, pro mne už ne. Běhám jen když je čas a chuť. Na maratony, ironmany a podobné krátké neultra akce moje běhání stačí:-)
Ve vestě mi to sluší:-) Druhé kolo už prší. Číslo je pod vestou, trochu jsem ho při oblékání natrhl a do cíle jsem ho nesl v ruce. Stane se:-) (foto www.s-team.sk)
V prvním kole chvílemi drobně mrholilo, teď začíná pršet. Dost. Začíná mi být zima. A já mám vestu, heč! Až mi bude opravdu zima, obleču si ji. Šup a při sbíhání z mostu do Petržalky je oblečená. Přede mnou dlouhý úsek po planině, vyhlížím společnost. Sice nefouká, ale ve skupince se líp poběží. Během pár stovek metrů vlaju na chvostu pětičlenné skupiny. Tepy se zase zvyšují skoro ke 150, ale to je jedno, za tu společnost to stojí. Když tak je nechám na cyklostezce utéct. Dvojice přede mnou se těší do Hamburku. Nedivím se jim. Hezké počasí, davy diváků... Tady celý promokám, diváci kromě cílových deseti metrů nikde. I na brněnském půlmaratonu bývá bouřlivější atmosféra. No, to je jedno. Běžím. Shleha. Občerstvit. Dlouhá rovina končí, blíží se cyklostezka. Pouštím se skupinky. Zatáčím kolem čistírny odpadních vod a budu se už jen vracet sedm kilometrů k cíli. Najednou je mi neskutečně zle. Chce se mi zvracet. To mám asi za to, že jsem v prvním kole zlehčoval situaci chudiny spoluběžkyně:-( Přecházím do chůze, tělem probíhá vlna zimnice, zvracení rozdýchávám. Cítím náběh na křeče pravé holeně. Rozbíhám se a vím, že si budu muset vzít solnou tabletku. To jsem zvědav, co na to kamarád žaludek. Kupodivu s vodou na další občerstvovačce tabletu přijímá. Měl bych si vzít gel, ale na to fakt nemám odvahu. Proč není na občerstvovačce nealko pivo??? Dám stovku za pivo:-) Není. No, co nadělám. Tentokrát donesu gely nečekaně až do cíle. Běžím a předbíhám většinu běžců. Jsem já to ale rychlík:-) Cítím náběh na křeče a všichni předbíhají mne. Jsem já to ale slimák:-) Tempo na houby, ale blížím se k cíli. Míjí mne vodiči na 3:45. Jsou dva. Nikdo je nedoprovází. Všechny uštvali:-) No, oni budou v cíli na čas. Z ohlasů se zdá, že další vodiči běželi rovnoměrněji. Inu, stane se. Na čtyřicátém kilometru si gelu cucnu. A docela dobrý. Rozbíhám se, předbíhám, další křeč a do cíle už jen kulhaje sleduji, jak se přeze mne žene finišující Ivo Zejda a další. Jarek to kupodivu nestihl:-)
V cíli se nejdříve sápu po nedočepovaném nealko pivu. Hned je mi líp. Cítím se čerstvý a klidně bych se ještě kousek proběhl. Asi jsem se dnes nějak nestihl unavit:-) Ale prší, minutu po mně dobíhá Jarek, jdeme do sprch, kde mně coby známé celebritě dělá místo na lavici Téčko. Zase běžel závod jako splašený. Asi si chce zazávodit s Advidem:-) No, jen ať se kluci mezi sebou honí, já se letos na ironmanu nejspíš jen zúčastním. Jako obvykle:-)
Pohled do výsledkové listiny je nakonec vcelku milosrdný. Oficiální čas 3:51:01 stačí na 210 místo z 337 dokončivších. V cíli půlmaratonu bylo dřív než já jen 319 půlmaratonců z 694 dokončivších. A jen 39 štafet z 88. Příští rok zkusím nalákat své ženské na štafetu. Třeba mne předběhnou:-) Mně se prostě v Bratislavě přes počasí a divný zážitek líbilo a nejspíš si tam ještě někdy zajedu:-)
Tentokrát je zábavný graf s tepy. Všimněte si, co udělal gel kolem 40.km. Tepy najednou vyletí téměř k TFmax a až do cíle se drží na cca 160 (to mívám na desítce) a to při tempu chůze:-). A já se cítil vnitřně úplně v pohodě teda až na křeč v holeni.
Pár postřehů z jiné strany je také tady.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)