středa, října 29, 2008

Frankfurt marathon 26.10.2008

Frankfurt am Main nepatří mezi německými městy mezi mé oblíbené. Přijde mi trochu bez atmosféry - rádobymrakodrapy naházené do staré zástavby, atmosférou to není ani hučící velkoměsto, ani město, kde na vás dýchne historie. Proč jsem si vybral pro maraton právě Frankfurt? Nevybral, byl mi vybrán:-) Niktomuž plánoval pokořit 3 hodiny právě zde. Já se jen přidal. Rovinatá rychlá trasa, fůra účastníků, proč ne. Rozhodnutí padlo s předstihem o prázdninách, kdy bylo možné vybrat ze spousty hotelů. Zvolil jsem hotel velmi blízko startu a cíle, budu to mít bez velkých přesunů:-) Navíc jsem si v hotelu domluvil pozdní check-out. Po závodě se osprchuji jako velký kluk.

Na podzim se mi obvykle běhá z celého roku nejlíp. Je to asi tím, že koncem léta zazimuji kolo, do bazénu se mi nechce, tak jen běhám. Letos se mi dařilo jakž takž běhat do půlky září. Brněnskou 25 jsem odběhl tempem 4:38/km. Říkal jsem si přidám objemy a zkusím jen o malinko pomalejším tempem odběhnout celý maraton. Ale ouha. Nejdřív začaly stávkovat chodidla - při delších bězích bolest jako loni v Mnichově. Delší výběhy jsem trochu omezil, zařadil jsem do služby nové Mizuno Wave Rider 10, trochu to pomohlo. Mé pracovní vytížení je také největší na podzim. Letos pracovní stres umocnily kroky našeho dodavatele. Ke stresu pracovnímu se přidal i stres osobní. Moje maminka těžce onemocněla. Začaly mne hodně bolet záda, uvažoval jsem o vysazení běhu. Maminka zemřela 3.10., pohřeb byl o týden později. Špatně jsem spával, tak jsem i přes bolest zad běhal pořád, abych se trochu unavil. Záda se mi podařilo jakž takž rozcvičit v půlce října. Poslední tři týdny před maratonem jsem zařadil i intervaly, z nich bylo jasné, že jarní běžecká pohoda je v nedohlednu. Ale slíbil jsem, že do Frankfurtu pojedu, tož pojedu. Sám. Týden před startem vzdal letošní účast Niktomuž. No co už:-)

V sobotu ráno vysazuji Kristýnku ve městě. Jede si zaplavat do studené vody do Pardubic. Baví ji vyhrávat:-) A já mířím do Frankfurtu. Dnes mám půjčenou navigaci, aby mi usnadnila v cílovém městě orientaci. Navigace nějak nemusím, možná proto se mi snaží ta vypůjčená zalíbit. Už na D1 najednou nekompromisně prohlásí, že mám uhnout z dálnice. Hlášení v rádiu, že dálnice je na 66.km neprůjezdná následuje až o chvíli později. Bez časové ztráty pokračuji do Německa, když mne navigace podruhé svádí z dálnice, slepě poslouchám. Asi kvůli té hlášené koloně. Následuje úsek A3 mezi Würzburgem a Frankfurtem. Jel jsem po něm mockrát, je tam stejně hnusný provoz jako na D1. Tuto dálnici už začali rozšiřovat o pruh, je tu proto několik zúžení. Vidím kolonu, navigace mlčí, tak nesjíždím. Trávím v koloně přes půl hodiny. Patnáct kilometrů před Frankfurtem. Kdybych sjel, dávno bych tam byl:-) Navigace se pak pod mrakodrapy zasekává. Díky tomu si dám o jedno kolečko centrem víc. Hotelové parkoviště za 12€/den plné, nechávám stát auto zdarma přímo před hotelem. O víkendu se tam smí stát, jen je třeba se vyznat v těch deseti zákazech:-) No prostě jsem v hotelu o půl páté a spěchám pro číslo. Zázemí maratonu je na výstavišti, což je fajn. Spousta místa, teplo v halách. Vyzvednutí čísla bez front. Ztratil jsem svůj čip, bez problémů získávám nový. Oficiální triko značky Asics je pěkné, škoda jen, že je černé. Raději bych světlou barvu. Obhlížím Expo, docela velké, ale nic extra zajímavého. Poprvé vidím za rozumnou cenu boty Brooks, dnes však nemám chuť nakupovat. Beru jen holkám slevněná funkční trika. 10€ je dobrá cena, snad jim padnou. Jdu na pasta party do haly, v níž budu zítra finišovat. Velká hala s místy pro diváky, velkoplošná televize, neustále probíhají rozhovory s favority. Dozvídám se perličky typu na počasí nezáleží, je to o mentální síle a podobně. Asi nemám moc mentální sílu, mám z počasí obavy. Ale jinak je příjemné poslouchat, jak se kdo připravoval. Ti favoriti to běhání děsně žerou:-)) Já jím jen nudle, ty nejsou nic moc. Do zatím nejlepší pasta party v Rothu to má hóóódně daleko. Jsem z těch akcí už nějak zmlsaný:-) Pivo dnes jen nealko a jdu spát.

V noci se mění čas zpět na zimní. Hodina spánku navíc přichází vhod, ráno volím variantu dvou snídaní. Napřed dobroty na pokoji, o hodinu později hotelová snídaně. Na internetu sleduji po deseti minutách aktualizované počasí a předpověď. Pršet nebude, má být zataženo, v době závodu 8-13 stupňů. Úplně přesně, jak Niktomuž předpověděl už v červenci, je dobrá rosnička:-) Pro mne to znamená dlouhé triko, beru podkolenky, kalhoty po kolena a i nové coolmaxové lehoučké rukavice z produkce Tchibo. Až půl hodiny před startem vycházím z hotelu. Mám to kousek:-) Je pořád chladno, raději se ještě na deset minut schovávám do haly. V zázemí výstaviště je narváno, hezkých pár tisíc maratonců, štafetáři, doprovod. A všichni v teple. To výstaviště je fakt dobrý nápad:-) Jdu hledat svůj startovní koridor. Tady narážím trochu na problém, můj koridor 3-3:30 má jméno hlavního sponzora závodu - Dresdner Kleinwort. Cedule s tímto jménem jsou všude, není jasné, co označuje koridory. Označení barvami či jinak by bylo vhodnější. Někam si stoupám, že bych šel ještě dopředu? Ale ti vepředu mají strašně nízká čísla. Já vysoké - téměř ďábelských 6660. Vedle mne jsou samí štafetáři. Že by koridory byly ohraničené balónky? Zkouším postoupit dopředu - jo, slečna mne pouští. Patřím tam. Ale na pozici na startu nezáleží. Tento maraton dělá pořadí důsledně podle čistých časů. Gun time se vlastně nedá nikde ve výsledcích dohledat. Jen v sms zprávě pro účastníky je uveden čas proběhnutí cílem - např. 13:38:25, z něj se dá gun time dopočítat, pokud byl start přesně v deset:-)

Startovní dělo má zřejmě tlumič. Výstřel jsem neslyšel:-)

Startovní výstřel jsem asi zaspal. Že je odstartováno chápu podle toho, že jsou vypuštěny balonky. Startovní koridor je úzký, ačkoli je to pár metrů, tak na startovní čáru pomalu pochoduji přes dvě a půl minuty. Od startu však v pohodě běžím s běžci podobné výkonnosti, žádné mačkání, žádné překážení. Podle GPS to mám k hotelu 650 metrů, auto mám zaparkované deset metrů od tratě, pořád tam je, no pohoda:-) Přes nepříliš dobrou přípravu doufám, že by mohl padnout i můj osobák 3:29. Nevím však, na jaký čas přesně běžet, tak běžím první tři kilometry volněji s tím, že pak nastavím tempo podle tepů. Velmi mne překvapuje, že na metě 3km má moje GPS 3,3km. Nechápu proč. Zmáčkl jsem si hodinky až na startovní čáře. Tempo dle hodinek docela rychlé, oficiálně je to horší. To je jedno, nastavuji tempo na 150 tepů a pokračuji. Dav se rozvolňuje, můžu si všímat okolí. Jako obvykle běžím mezi spoustou žen. Štíhlé němky jakoby vyběhly z obálky welness magazínu. Pak mne předbíhá žena zhruba mých parametrů. Tedy jen co se váhy týče - zhruba 80kg má naskládaných tak do 160cm výšky. Podle lýtek bývalá atletka. Pomerančová kůže na stehnech jí vůbec nebrání v tom, aby mi prostě utekla. Ach ta německá atletická škola:-)

Frankfurtské panorama.
Já a Frankfurt:-)

Na osmém kilometru trať mírně stoupá. Jako v Paříži? Oproti kilometrovníkům mám víc už skoro o půl kilometru. Tento maraton opravdu kratší nebude:-) Držím se důsledně tepů. Třeba konečně jednou zaběhnu maraton s vyrovnanými tepy. Začínám Frankfurtu přicházet na chuť, díky mrakodrapům člověk pořád zhruba vidí, kde je a panorama není tak činžákově fádní:-) V protisměru vidím čelo závodu, keňanů dneska přehršel, nezdá se, že by jim nějaký evropan stačil.

Čelo závodu - samý keňan.

Vracíme se k hotelu, auto tam pořád je:-) a hurá jinými uličkami zase pryč. Čas na 10.km ukazuje, že ani malé zlepšení osobáku dnes není reálné. No, to je fuk. Zajímá mne hranice 3:23 a na tu dnes nemám. Tak můžu běžet v klidu. Na tep 150. Po mostě běžíme na druhou stranu řeky, tato část města se mi líbí ještě víc. Místy vypadá jako Mnichov, jen těch parků je tu míň:-) Sleduji několik běžců v dresech Ironman, vhodných víc do havajského než do dnešního klimatu. Podle barvy kůže je triatletům mírně chladno, ale triko si prostě nevezmou. Ironman je jejich život. Tak daleko teda nejsem a stejně jim stačím. Jsem dobrej:-) A rukavice si nesundám! Na občerstovačce mi občas vyšplíchne voda z kelímku, rukavice rychle uschnou a ruce nemrznou. Zkouším pít i jonťák, ale nemůžu ho. Ne že bych si nechtěl jonty potřísnit rukavice, prostě nesedí mému zmlsanému žaludku. Kdyby tak bylo na pití něco jiného než voda! Beru si aspoň vlastní gely, jimiž jsem jako obvykle opásán. Na občerstovačkách jsou jen banány a sušené ovoce. Na to bych maraton dobíhal jen těžko. Jsem na půlce za víc než 1:45, tak pomalu jsem dlouho neběžel. Přitom mi běh pomalý nepřijde. Dobrá zpráva je, že cítím, že dnes doběhnu bez chůze. Aspoň něco.
Výborná technika a také nasazení byly základem mého úspěchu:-)

Vracíme se po mostě zpět na původní stranu řeky. Na mostě sdílíme silnici s auty, dělí nás jen kužely. Auta jedou neskutečně pomalu a ohleduplně. Třicítkou? Že by němci byli až tak ohleduplní? Ne tak úplně. Na začátku mostu stojí policejní auto s mávajícím policistou, každé auto u něj musí skoro zastavit. Za ním cedule s omezením a nápis pozor kontrola radarem. Z dálky viditelný radar stojí o kus dál. Jednoduché, účinné. Německé.

Proběhnutí starší zástavbou.

Někde po půlce trati se na občerstovačkách objevuje i Coca Cola. Skoro zázrak, přesně to potřebuji! Tímto oficiálně děkuji firmě Coca Cola, že kromě popových pitomostí sponzoruje i rozumné akce:-) Hned se mi běží líp. Poblíž třicátého kilometru jsem snad v největší pohodě a dosahuji velkého sportovního úspěchu - dobíhám vodiče s balonkem 3:29. Podle mých hodinek má zpoždění, ať už startoval v kolik chtěl:-) Za občerstovačkou se musím této skupinky pustit, protahuji záda, pomaličku ztrácím na vodiče metr za metrem, avšak vidím ho až asi do kilometru 38. Cíl je blízko a mně je fajn. Úplně uvolněný sleduji vliv hudebníků na mé pocity. Normálně mne bubnování nechává chladným, ale dnes dopředu vím, jak na mne nějaký rytmus zapůsobí. Nemám zkusit africké tance? Někdy jindy. Hlavně doběhnout do cíle, začínám mít trochu problémy, cítím náběh na křeče. Přede mnou člověk s drobným postižením - kulhá na jednu nohu, rukama hýbe nahoru dolu místo dopředu dozadu. Má velmi rovnoměrné tempo, využívám ho jako vodiče. Trať znovu mírně stoupá, jestli to bude pokračovat, křeči nezabráním. Kolem 40.km přichází záchrana v podobě klesání. Mám mizerný čas a užívám si běh. Koukám po ženských a je mi fajn. Asi maratonské endorfiny.

Finiš v hale.

Kousek před cílem vytahuje štafeta přede mnou českou vlajku, kdo ví, jestli to není můj osobní doprovod:-) Bohužel v cílové rovince mají spoustu sil a utíkají mi. Já dobíhám do haly rovnoměrně, oceňuji teplo po doběhu, dostávám krásnou medaili, beru si občerstvení a mizím na hotel. Na výstavišti se dá i osprchovat, to já dnes můžu na hotelu. Dnešní recepční je sice oproti včerejší nepříjemná, ale to je fuk. Osprchovaný vycházím ven, kupuji za .99€ výborné kafe a s kelímkem v ruce se chvíli kochám pohledem na neslábnoucí proud běžců. Na velkých maratonech se mi moc líbí, jak většina běžců musí ještě běžet, když já už jsem dávno v cíli. To si na malém závodě neužiju:-)))

Ulička s mým zaparkovaným autem je uzavřena závorou. Páchám zločin a pod dozorem policie přejíždím do protisměru přes vyvýšený tramvajový pás v místě, kde to jde. Na přechodu pro chodce. Policista mne sleduje s pochopením. Asi je rád, že jedu na zeleného panáčka:-) Cestou zpět je mírný nedělní provoz, v Brně jsem krátce po deváté hodině i s večeří po cestě. I spolková země Hessen je prostě blízko. No kam já pojedu na jaře? Uvidíme:-)

Další hezká medaile do sbírky. Zlatá:-)

Ještě pár údajů - Garmin 305 mi naměřil 42,8km, což motionbased svými korekcemi přepočetl dokonce na 43,5km. Závěrečných sto metrů v hale pomiňme, prostě je to divný výsledek. Trať má poměrně dlouhé rovné úseky, gps by zde měla být velmi přesná a podle logiky věci by měla naměřit méně či maximálně opravdu 42,2. Divné. Podle motionbased jsem prostě běžel tempem 4:58 jako loni v Mnichově! No, to je fuk. Prostě trať má určitě minimálně 42.195m. A víc možná o větší fous než je zdrávo:-) Rozdíl vznikl možná až letos, loňské kilometrovníky byly místy vidět a byly o kus jinak, zřejmě drobná změna trati. Se svým časem 3:36:15 jsem skončil na 2.997 místě z 9466 účastníků, tedy v třetině startovního pole. No kdy se mi něco takového zase podaří:-) Předběhl jsem i spoustu štafet:-) Konkrétně přede mnou bylo 126 štafet z celkem 312:-) I ve věkové kategorii M40 docela dobrý - 762. místo z 1880. Myslete si co chcete, jsem dobrej:-)


Můj běh si můžete prohlédnout i na videu

Obvyklá tabulka.

pondělí, října 27, 2008

BV Běh okolo Rudného 24.10.2008

Poslední závod letošního ročníku Běžce Vysočiny jsme si nenechali ujít. Pravda, chladnější páteční počasí se některým běžkyním našeho početného rodinného týmu nezamlouvá, ale s tím se nedá moc dělat. Při příjezdu do Zborné zjišťujeme, že prezence je dnes v polních podmínkách na kapotě auta. Majitel hospody odmítl běžce vpustit. Loni jsme tam s Hejkalem a Milanem nechali pár stokorun. Asi je nepotřebuje:-) Kromě Kristýnky se jdeme rozběhat, listí na zemi je už docela kluzké, nabádám Terču, ať si dá v seběhu pozor. Start se blíží, nejdřív dospělí, chvilku po nás děti. Mladší žáci jen vyběhnou kopeček a mažou zpět, starší se zkratkou napojí na dospělácký okruh. Já dnes nehodlám nikam spěchat, přece jen mne čeká v neděli maraton. Na startu se však nějak nestihnu prodrat dozadu, vybíhám kousek za čelem. Disciplinovaně většinu běžců pouštím. Míjí mne mladíci, pak starší mladíci, s těžkým srdcem pouštím před sebe i Františka. Nohy mi běží a já ho nechávám utéct. Přitom se může dostat v celkovém pořadí přede mne. Ó jak já se dnes ovládám:-) Vedoucí běžec šedesátníků mne míjí zhruba na druhém kilometru. Dnes prohraju i s těmito běžci, jen sleduji, jak za Honzou Škrletou s výrazem lovce lehoučce běží Zdeněk Novák. Je mi jasné, kdo z nich bude úspěšnější. Připadám si ztracen na konci pole, tepy nízko, v klidu si běžím. A najednou - co to vidí moje oko - známá běžkyně přede mnou? Ano. Kristýnka:-) Běžíme kousek spolu, to se nám snad na závodě ještě nepodařilo. Kristýnka se snaží, nenápadně se ptám na její tep. Přes 190. Do cíle daleko, úsilí velké, raději Kristýnce trochu utíkám, ať se nezavaří. Při náběhu do druhého kola stihnu Terči otevřít auto a znovu kroužím po okruhu, který byl loni svědkem našeho posledního souboje s Hejkalem. Možná právě vzpomínky způsobují, že když mi další běžec funí za zády, rozhoduji se ho nepustit. Nevím proč. Pustil jsem jich dnes před sebe hodně a najednou dost. Chvilka stupňovaného běhu mi snad neuškodí, cíl je blízko. Svoji bezvýznamnou pozici nakonec uhájím a můžu jít za holkama. Terča jako obvykle těsně za Andreou, krásný výkon. Kristýnka má dnes na atletky ztrátu, Natálie běžela evidentně naplno, Heidi však přece jen měla výhodu jednoho závodu navíc a v celkovém pořadí vyhrála. Na těžké tříkilometrové trati ztratila Kristýnka hodně minut, tep avg 177 a max 198 však ukazuje, že se rozhodně neflákala. Prostě teď plave, neběhá. Jen na závodech. Proč ne. Prostě body dnes Terča-Já-Lenka-Kristýnka 9,917-6,989-6,635-4,652. Škoda, že není soutěž rodinných týmů. Bodů máme fůru:-)

Můj čas 38:58 vypadá podobně jako loňský. Tehdy jsem však měl po maratonu, moc mi to neběželo. A hlavně - letos odpadl náběh od hospody, přece jen jsem tím oproti loňsku o minutu pomalejší. Po propočtu bodů se ukazuje, že se František v celkovém pořadí přede mne nedostal. O dvě desetinky. Asi o ty, o které jsem v závěru zrychlil:-) Mám tak v letošní sezoně krásné desáté místo! Z rodinného týmu nejhorší umístění, ale já jsem na něj pyšný:-) Vypadá to celkově takto:

Terča - 2. mezi mladšími žačkami s 97,403 body. Podle bodů je patrné, kdo je u nás doma běžecký talent. Tolik bodů nemám šanci nikdy nasbírat, ani kdyby se dávaly prémie za výšku nebo váhu:-) Gratuluji, Terčo!

Kristýnka - 3. mezi staršími žačkami s 59,959 body. Kristýnka boduje především pravidelnou docházkou. Běh ji i bez trénování baví a to je hlavní. Na droboučké atletky by se svou postavou 183cm/59kg při tvrdém tréninku určitě zmenšila odstupy, ale vyhrávat se s těmi parametry dají spíš jiné disciplíny než vytrvalostní běh. To znám. A o to víc gratuluji k obhajobě loňského třetího místa, Kiki!

Lenka - 7. mezi ženami 35+ s 36,787 body. Lenka začala běhat teprve nedávno, hned velmi slušně a je z toho krásné umístění. Nejdřív to bylo každý závod naposledy a v pátek se ptala, kdy že je na jaře první závod. Asi chce začít trénovat:-) Inu, držím palce:-)

Vl001 - 10.místo v kategorii 40-49 s 74,939 body. Umístění lepší než loni, body však o něco horší. Loni holt byla lepší forma a hlavně loni ještě běhal Hejkal. No, zkusím ještě na pár závodů Běžce Vysočiny přijít a trochu se tomuto 15. běžci historické tabulky přiblížit. Chybí mi na něj zhruba 1650 bodů, takže ještě tak 250 závodů a mám ho:-)))

Díky organizátorům za krásné závody a jestli to jen trochu půjde, mají nás tam příští rok zase! :-)

neděle, října 26, 2008

Frankfurt maraton 3:36:15

Tak mám podzimní maraton úspěšně za sebou. Příprava nebyla zrovna ideální a tomu odpovídal i závod. Již po prvních kilometrech bylo jasné, že na osobák to dnes nebude. Tak jsem si běžel zhruba podle možností, no hezky jsem si Frankfurt prohlédl:-) Pravda, myslel jsem, že se mi podaří překonat aspoň čas z Linze, když už Mnichovský byl nedostižný. Nepovedlo se ani to. Ale nečekejte, že si snad budu nadávat. Každý dokončený maraton považuji za úspěch a pokud je to pod 4, tak je to prostě dobrý, nejsem přece profík:-) Časem možná napíšu zase nějaký zápisek. A teď si jdu dát konečně nějaké to pivo. Je přece po sezoně...

úterý, října 21, 2008

BV Okolo Dolňáku Okříšky 17.9.2008

Předposlední závod Běžce Vysočiny už nemohl mít vliv na umístění mých malých běžkyň, přesto jsme do Okříšek vyrazili. Inu, zvyk. Co taky dělat v pátek odpoledne, že? :-)

V Okříškách je nám vcelku zima, ač vykukuje sluníčko. Terča se rozebíhá a vyslovuje nespokojenost s tratí - opět neoblíbené kopce. No, Vysočina:-) Kristýnka s Lenkou jsou raději schované v autě. Ale číslo jsem jim vyzvedl, tož ať se snaží.

Kupa žáků na startu. Tak to má být:-)

Na startu žákovských kategorií je neobvyklé množství běžců, hlavně v mladších kategoriích. Asi aktivní škola. Terča to nebude mít lehké:-) Po startu nasazuje poklidné tempo a jako celou sezonu - drží se Andrei. A jako celou sezonu jí to vydrží až do cíle. A jako celou sezonu je o krok za ní:-) Poráží však pět dalších holek, takže spokojenost, bez ohledu na to, že se jí dnešní závod do celkového pořadí nepočítá. Další trojice malých atletek dvěma vedoucím závodničkám celkového pořadí o kousek utekla. Kristýnka zatím v klidu míří do druhého kola a bedlivě sleduje dvojici kluků za sebou. Nakonec se jí daří dvojici kluků poodběhnout, prostě opět dobrý výsledek. Bez ohledu na to, že obvyklé soupeřky Natálie a Heidi opět skončily o něco vpředu a perou se mezi sebou o vítězství v kategorii žaček. Natálie je sice lepší běžkyně, ale bude mít zřejmě o jeden závod míň. Uvidíme, jak to dopadne. Kristýnčino třetí a Terčino druhé místo je už dlouho neotřesitelné:-)

Mobilem se fotí špatně, Terča mi ze záběru utekla, takže tu máme jen jeden finiš:-)

A už je tu start dospělých, Lenka si jen postěžuje, že jí to dnes nejde a trochu se rozdělujeme. První kolo jsem se svým výkonem na náročné trati spokojen, fakt hezky běžím:-) Ve druhém kole asi díky uspokojení z kola prvního zvolňuji, nemůžu najít žádnou motivaci. Přede mnou mezera, šedesátníci mne nehoní, divný závod:-) Trať je náročná, ale vcelku krátká, do posledního třetího kola zkouším znovu přidat. A světe div se, přes mou vrozenou lenost se to vcelku daří:-) Předběhnu si dva běžce a můžu jít na párek. Taková dobrá uzená jistota ve světě zmítaném krizí:-) Nacházím Lenku, dnes poněkud nespokojenou s výkonem. Nemůže moc mluvit, tak to bude asi nemocná. Asi dost:-) Rodinné body dnes v pořadí Terča-já-Lenka-Kristýnka 8,398-7,740-6,708-4,638 a to je dohromady 27 a to je fakt dost. Jsme dobří. Věřím, že to potvrdíme i na posledním letošním závodě opět v pátek:-)

Pro milovníky čísel údaje z tří kol v Okříškách. GPS naměřilo více než udávaných 6,3km. Protože GPS na tomto typu trati podměřuje, má trať víc asi o celé atletické kolečko. Zřejmě jen letos, musely se obíhat "výkopy". Takže on ten můj čas je vlastně fakt dobrej:-)

pondělí, října 13, 2008

Mistrovství ČR v zimním plavání prsařský způsob 11.10.2008

Po Punkvě jsem čekal, že se Kristýnce bude chtít jet na další zimní plavání. Závod ve Vyškově má totiž statut Mistrovství ČR. Když byla Kristýnka menší, s lítostí sledovala, že se svými časy nemůže na žádné mistrovství republiky kvalifikovat. Do Vyškova stačilo se přihlásit. Ba co víc - při pohledu do loňské výsledkové listiny začala Kristýnka spřádat medailové ambice. Mistrovskou tratí dorostenek je 250m. Loni druhá plavala 6 minut! A na to si moje slečna troufá i ve studené vodě. Inu, uvidíme.

Ve vstupní hale akvaparku Kristýnka postupně skenuje opodál stojící holky - je to dorostenka či starší? S lítostí uznává, že některé asi dorostenky jsou. Pořád počítá, kolik jich je, když už je má skoro spočítané, nasedá mládežnická skupinka do autobusu a odjíždí na závod do nějakého teplého bazénu. Komu by se dnes chtělo plavat venku ve studené vodě:-) Když pak platím za Kristýnku startovné, nakukuji do startovní listiny. No co z ní zjišťuji si raději nechávám pro sebe. Co kdyby to nebyla pravda:-) Na nástupu všude samá vlajka, zazní státní hymna a pak to Petr Mihola vykecá - dvě kategorie mají jasného vítěze. Pokud doplave. Dorostenky a veteránky C. Jestli to Kristýnka uplave, diplom s jedničkou ji nemine:-) Holky prostě zamířily na bazénové závody anebo si do studené vody netroufly. Musím říci, že absenci soupeřek Kristýnka snáší velmi dobře a vůbec má tak nějak dobrou náladu:-) Já poněkud méně. Budeme muset čekat na vyhlášení až do pozdějšího odpoledne, ač Kristýnka plave už ve druhé rozplavbě.

Je tu první rozplavba. Docela zvláštní. Kombinuje startující na 100 a 250m, takže část startuje z jedné strany, část z druhé. Trať 100m byla v propozicích označena jako "vhodná pro příchozí, děti a rodinné příslušníky-laiky", jinak je to mistrovská trať pro ženy 60+. Voda má 13,3 stupně, vzduch 8, je zataženo, padá mlha. Příchozí jsou rozumní a marketingu nepodlehli. S jedinou výjimkou. Nějakým nedopatřením jsem se na trať 100m taky přihlásil. A to už bych měl mít ve svém věku rozum:-) Prostě poplavu se ženami babičkovského věku a stoletým mladíkem. Jestli mne předplavou, bude z toho pěkná ostuda:-) Já však nemusím plavat prsa, už je možná ani neumím. Mistrovskou tratí mého věku je samozřejmě nejdelších 750m, při startu na jiné než mistrovské trati je možné plavat volný způsob. Aspoň že tak:-) Tož se převlékám do plavek a jdu se koupat. Ach jo:-)

Zimní plavání má starty z vody, leze se mi do ní překvapivě dobře, žádné píchání jehliček jako kdysi na triatlonu v 15 stupňové vodě. Otužování asi udělalo své, voda mi dnes ani nepřijde studená. Tuším, že při plavání to bude horší:-) Už aby to odstartovali. Jo! Makám ze všech sil se strategií čím rychleji poplavu, tím dřív budu venku:-) Prvních 25metrů je v pohodě, získávám náskok na ostatní stovkaře, jsem prostě dobrej:-) Druhá půlka prvního bazénu mi jde mnohem hůř. Něco mi asi zamrzlo v krku, mám pocit, že přes to místo ani neproniká vzduch do plic. Evidentně jde jen o pocit, krev se v těle stáhla na neznámé místo, raději zpomaluji. Ale co, už jsem za obrátkou, jen jeden bazén a bude ze mne otužilec:-) Přecházím na nádech na dva záběry, ač nejsem zvyklý tak plavat. Zase zpomaluji. Hlavně doplavat:-) Pocitově teda nic moc. Jestli bude druhá půlka bazénu ještě horší tak to teda nazdar:-) Kupodivu ne. Zlepšuje se to, zlepšuje, dokonce poslední dvě tempa nádherně finišuji a ukázkově dohmatávám! A ven z vody:-) Utírám se a je mi překvapivě teplo. Stejně nemám čas se převlékat, tak se teď otužuji na vzduchu a jdu sledovat Kristýnčinu rozplavbu.


Před startem. Nechápu, co dělám v říjnu u venkovního bazénu.

Mizerný styl. Holt jsem dva měsíce neplaval:-)

Kristýnka zajíždí do vody jako ryba a čeká na svoji šanci. Start! Jeden starší kluk jí malinko odplavává hned po startu, drží se dalšího, dospěláci zaostávají. Na Kristýnce je taky vidět, že ji studená voda zpomaluje. Styl není tak čistý jako včera na Kraví hoře. Ale je to jedno, plave si svoje a stabilním tempem si doplavává pro titul Mistryně republiky. No kdo by to do ní řekl:-) Po doplavání vééélká radost a já se můžu konečně obléct. Jdeme na oběd, v místní restauraci dávají na americké brambory takovou porci česneku, že to musí zabít všechny bakterie i viry do vzdálenosti několika metrů. Asi myslí na nás otužilce:-) Jo jo, otužilec to jsem já:-) A koukáme na otužilce a čekáme a odpočíváme a pak tramtadadá - Kristýnka dostává medaili a diplom, kde je VELKÝMI PÍSMENY napsáno, že jde o MČR, teď už je to prostě jasné. GRATULUJI! A naše časy? Já 2:06. Inu, studená voda zpomaluje. Kristýnka 5:30. Zdánlivě žádný zázrak. Pro pořadí Českého poháru se dělá tabulka všech, co plavali 250m. Kristýnčin čas je 3. z 11. Výsledky zde.

Předstartovní optimismus

Dobrý výkon

Mistryně republiky je se závodem spokojena.

Taky bych chtěl umět v 95 letech lézt po žebříku jako veverka.

Známí brněnští otužilci si stěžovali, že je voda neobvykle teplá a nemohli proto dát plně vyniknout svým kvalitám. Předsedovi to však samozřejmě na medaili vyšlo - gratuluji. Jo a pak mi došly ve foťáku baterky:-)


A aby to nevypadalo, že mám jen jedno dítě, připojím ještě pár dalších fotek. Vzpomínáte si na článek První mač? Terča se po roce do Pohořelic na turnaj v minivolejbale vrátila. Zatímco loni to byl boj o každý balón a potěšilo vydřené vítězství ve skupině o bůh ví kolikáté místo, letos její tým procházel turnajem jako nůž máslem. Výhra střídala výhru. Většinou snadnou výhru. V jediném zápase se se soupeřkami přetahovaly o každý míč, nakonec neúspěšně. Šlo však už o zápas o postup do finále! A v takovém není ostuda prohrát, obzvlášť po dobrém výkonu! Holky si spravily chuť v zápase o třetí místo. Turnaj je smíšený, jejich soupeřem byli kluci. Zajímavé srovnání herního pojetí - kluci bojovnost, frajeřiny, smeče. Holky technická čistota, umísťování míčů, dodržování pokynů. Hezký zápas s jasným vítězstvím holek. Gratuluji! Terča je minižačka i příští rok. Soupeřky s ní budou mít opravdu hodně práce!

Zaujetí pro hru

Výborná technika

Třetí tým turnaje při vítězném pokřiku:-)

pondělí, října 06, 2008

Punkva 5.10.2008 (plavání??)

Přes strašení globálním oteplováním byla letošní teplota přehrad podprůměrná. 20 stupňů téměř nikde nepřekročila. Když je někdo teplomilec jako já a chce jednou uplavat na otevřené vodě bez neoprenu pětku, nezbývá, než se s tímto faktem smířit a otužovat se. To už nějakou dobu více méně neúspěšně činím. Otužilci také mají svou soutěž. První závod zimní sezony pořádá můj plavecký oddíl, tak to tam v podstatě musím. Bohužel dopředu avizuji, že vyrážím s předsevzetím neplavat. Poslední dny jsem toho moc nenaspal a necítím se dobře. Mám v plánu ještě účast na jednom maratonu, tak se nechci zlikvidovat. Prostě jsem se chystal býti pořadatelem.

Vyrážíme i s Kristýnkou. Ta na rozdíl ode mne prohlásila, že nejkratší vzdálenost 100m se dá uplavat kdykoli v čemkoli a chystá se plavat. Je to vůbec moje dítě? :-) Cestou do Blanska vidíme na polích námrazu - první ranní mrazíky jsou tu. Fakt ideální počasí na plavání. Že já si nevzal zimní bundu. Zmrznu i na břehu. Na Macochu dorážíme včas, plave se v Punkvě. Již šedesátý ročník. Náš předseda má vše plně pod kontrolou, pořadatelské začátečníky nepotřebuje, povyšuje mne na diváka. Jo, víte, proč se na Punkvě plave právě první závod otužilecké sezony? Voda v přehradách je totiž v tomto období prý nechutně teplá. Má 12-15 stupňů. Punkva celoročně kolísá mezi 8-9,5 stupni. Tak se hodí její teploty využít právě v tomto teplém období. Hmmm. K soutěži se hlásí 149 mírně nenormálních lidí. Mají na výběr pouze ze dvou vzdáleností - 100 a 300metrů. Otužilci plavou i delší kousky, ale tady jsou limitování splavnou délkou Punkvy. Vzdálenost 100 metrů si volí pouze 18 účastníků. Kristýnka mezi nimi. Po nástupu všichni mizí v jeskyni a já venku mrznu pouze ve fleecové bundě. Už je celý jeden stupeň nad nulou. V jeskyni mají voda i vzduch kolem devíti. Že já nešel dovnitř:-) Vyhlížím prvního plavce. Vím velmi dobře, kdo to bude. Pětadevadesátiletý Ladislav Nicek. Jsem na to připraven a stejně, když tento nestor zimního plavání jako první doplave do kotviště lodiček, je to velmi silný zážitek. Mrznu tu s ostatními diváky a téměř stoletý muž se tu ráchá jako malý kluk v ledové vodě! Kousek za ním doplavává Kristýnka. Jako by to nic nebylo. Uf. Nicméně, taky se potřebuje trochu otužovat. Dorostenkám už se v létě tratě nezkracují.

Kristýnka a Punkva. Tady se dá plavat jen jeden den v roce. Voda 9, vzduch 3 stupně.

Kristýnka je plná dojmů. Prý když se do té vody vleze, tak to za chvilku nic není. Že bych taky někdy zkusil do takové vody vlézt? Pořád si nejsem jist. Mám pocit, že ti otužilci fakt nejsou úplně normální. Víte, jak mají rozdělenou vodu podle teploty? Vodě o teplotě 0-4 stupně říkají ledová(sněhová). 4-8 stupňů to je voda studená. Chvilku jsem váhal, zda snad vodu nad 8 stupňů nepovažují za teplou. Ale kupodivu ne. Je to prý voda chladná. Začátečnická. Brrrrrrrrrrrrrrrrr!

Na sluníčku před Skalním mlýnem jsem rozmrzal asi hodinu. Příště si rozhodně vezmu zimní bundu a i teplý svetr....

Hezké foto a článeček je taky zde a zde.

neděle, října 05, 2008

BV Březina v Polné 3.10.2008

Minulý týden jsme se na závod Běžce Vysočiny nedostali, ač jsme to plánovali. Já byl na školení v Čechách, včas jsem z něj odjel a mířil do Jihlavy, kam měli přijet holky autobusem. Jenže - první autobus nestihly, čekaly na druhý a ten... prostě nejel. Inu, i to se stane. Zvlášť těžce to nesla Kristýnka, která z výsledků zjistila, že do Řásné nedorazila žádná starší žačka. Terča neúčastí přišla o první místo v celkovém pořadí a posunula se na druhé. I proto jsme tento týden vyjížděli do Polné pro jistotu s časovou rezervou. V Polné zjišťujeme, že se rezerva hodí. Ač jsem tu už párkrát byl, malinko jsem se zamotal:-)

V Polné však není nijak pěkné běžecké počasí - drobně prší, žádné velké teplo. Terča se svědomitě rozebíhá, toto počasí jí však evidentně nesedí, stejně jako krosový charakter trati. Kristýnka s Lenkou raději čekají v autě až do startu. Ale poběží, mám prostě odolné ženské:-)

Vybíhám po boku s Lenkou, která dnes běží zatím svůj nejdelší závod - 6,8km. A to ani netuší, jaké jsou na trati kopce:-) Já si rychle nacházím svoji správnou pozici, běh mne však moc nebaví a na výkonu je to znát. Přesto se na konci prvního kola ocitám ve čtyřčlenné skupince docela dobrých běžců. Rozhoduji se, že jednoho běžce porazím. Františka. Proč jen toho? Přece jen už soupeře trochu znám a vím, že další dva jsou jiná věková kategorie. Já jsem dnes nějak lenivý, tak si budu soupeřit jen se svými:-) Do kopce všem kousek poodbíhám, přece jen je vidět, že neběžím naplno. V seběhu jsem jako obvykle nejslabší, mladší Miroslav i starší Milan mne nejen dobíhají, ale i utíkají. Františka se mi však daří držet za zády. Poslední kilometr je opět do mírného kopce, deváté místo v kategorii se mi daří uhájit prakticky zadarmo:-) Čas 53:15 je o dvě minuty horší než loni, ale to bylo krásné počasí babího léta a nebyl jsem lenivý:-)

V cíli potkávám spokojenou Lenku. Nejen že uběhla zatím svůj nejtěžší běh, ale dokonce si zazávodila. "Své" soupeřce Monice pěkně utekla, doběhla po boku výrazně mladší Edity. No jestli toto zlepšování bude pokračovat, budu to mít doma těžké:-) Terča tentokrát neudržela s Andreou krok, ale to jsme zde ani nečekali. Přece jen na Andrei je vidět, že na závody Běžce Vysočiny usilovně trénuje, Terča chodí na závody pouze z volejbalových tréninků. Na krosové trati pak chybí troška sil, ale i tak je Terča oprávněně s výkonem spokojená. Kristýnka se také skvěle popasovala s krosovou tratí, soupeřky však dnes přišly, jak atletka Natálie, tak jihlavská takyplavkyně Heidi se tím posunuly v celkovém pořadí před Kristýnku. Takže naše rodina je nyní ve svých kategoriích na 2., 3., 8. a 9. místě celkového pořadí. A otázka pro čtenáře - hádejte, kdo je na tom z naší rodiny nejhůř a je ten devátý? :-D