středa, října 29, 2008

Frankfurt marathon 26.10.2008

Frankfurt am Main nepatří mezi německými městy mezi mé oblíbené. Přijde mi trochu bez atmosféry - rádobymrakodrapy naházené do staré zástavby, atmosférou to není ani hučící velkoměsto, ani město, kde na vás dýchne historie. Proč jsem si vybral pro maraton právě Frankfurt? Nevybral, byl mi vybrán:-) Niktomuž plánoval pokořit 3 hodiny právě zde. Já se jen přidal. Rovinatá rychlá trasa, fůra účastníků, proč ne. Rozhodnutí padlo s předstihem o prázdninách, kdy bylo možné vybrat ze spousty hotelů. Zvolil jsem hotel velmi blízko startu a cíle, budu to mít bez velkých přesunů:-) Navíc jsem si v hotelu domluvil pozdní check-out. Po závodě se osprchuji jako velký kluk.

Na podzim se mi obvykle běhá z celého roku nejlíp. Je to asi tím, že koncem léta zazimuji kolo, do bazénu se mi nechce, tak jen běhám. Letos se mi dařilo jakž takž běhat do půlky září. Brněnskou 25 jsem odběhl tempem 4:38/km. Říkal jsem si přidám objemy a zkusím jen o malinko pomalejším tempem odběhnout celý maraton. Ale ouha. Nejdřív začaly stávkovat chodidla - při delších bězích bolest jako loni v Mnichově. Delší výběhy jsem trochu omezil, zařadil jsem do služby nové Mizuno Wave Rider 10, trochu to pomohlo. Mé pracovní vytížení je také největší na podzim. Letos pracovní stres umocnily kroky našeho dodavatele. Ke stresu pracovnímu se přidal i stres osobní. Moje maminka těžce onemocněla. Začaly mne hodně bolet záda, uvažoval jsem o vysazení běhu. Maminka zemřela 3.10., pohřeb byl o týden později. Špatně jsem spával, tak jsem i přes bolest zad běhal pořád, abych se trochu unavil. Záda se mi podařilo jakž takž rozcvičit v půlce října. Poslední tři týdny před maratonem jsem zařadil i intervaly, z nich bylo jasné, že jarní běžecká pohoda je v nedohlednu. Ale slíbil jsem, že do Frankfurtu pojedu, tož pojedu. Sám. Týden před startem vzdal letošní účast Niktomuž. No co už:-)

V sobotu ráno vysazuji Kristýnku ve městě. Jede si zaplavat do studené vody do Pardubic. Baví ji vyhrávat:-) A já mířím do Frankfurtu. Dnes mám půjčenou navigaci, aby mi usnadnila v cílovém městě orientaci. Navigace nějak nemusím, možná proto se mi snaží ta vypůjčená zalíbit. Už na D1 najednou nekompromisně prohlásí, že mám uhnout z dálnice. Hlášení v rádiu, že dálnice je na 66.km neprůjezdná následuje až o chvíli později. Bez časové ztráty pokračuji do Německa, když mne navigace podruhé svádí z dálnice, slepě poslouchám. Asi kvůli té hlášené koloně. Následuje úsek A3 mezi Würzburgem a Frankfurtem. Jel jsem po něm mockrát, je tam stejně hnusný provoz jako na D1. Tuto dálnici už začali rozšiřovat o pruh, je tu proto několik zúžení. Vidím kolonu, navigace mlčí, tak nesjíždím. Trávím v koloně přes půl hodiny. Patnáct kilometrů před Frankfurtem. Kdybych sjel, dávno bych tam byl:-) Navigace se pak pod mrakodrapy zasekává. Díky tomu si dám o jedno kolečko centrem víc. Hotelové parkoviště za 12€/den plné, nechávám stát auto zdarma přímo před hotelem. O víkendu se tam smí stát, jen je třeba se vyznat v těch deseti zákazech:-) No prostě jsem v hotelu o půl páté a spěchám pro číslo. Zázemí maratonu je na výstavišti, což je fajn. Spousta místa, teplo v halách. Vyzvednutí čísla bez front. Ztratil jsem svůj čip, bez problémů získávám nový. Oficiální triko značky Asics je pěkné, škoda jen, že je černé. Raději bych světlou barvu. Obhlížím Expo, docela velké, ale nic extra zajímavého. Poprvé vidím za rozumnou cenu boty Brooks, dnes však nemám chuť nakupovat. Beru jen holkám slevněná funkční trika. 10€ je dobrá cena, snad jim padnou. Jdu na pasta party do haly, v níž budu zítra finišovat. Velká hala s místy pro diváky, velkoplošná televize, neustále probíhají rozhovory s favority. Dozvídám se perličky typu na počasí nezáleží, je to o mentální síle a podobně. Asi nemám moc mentální sílu, mám z počasí obavy. Ale jinak je příjemné poslouchat, jak se kdo připravoval. Ti favoriti to běhání děsně žerou:-)) Já jím jen nudle, ty nejsou nic moc. Do zatím nejlepší pasta party v Rothu to má hóóódně daleko. Jsem z těch akcí už nějak zmlsaný:-) Pivo dnes jen nealko a jdu spát.

V noci se mění čas zpět na zimní. Hodina spánku navíc přichází vhod, ráno volím variantu dvou snídaní. Napřed dobroty na pokoji, o hodinu později hotelová snídaně. Na internetu sleduji po deseti minutách aktualizované počasí a předpověď. Pršet nebude, má být zataženo, v době závodu 8-13 stupňů. Úplně přesně, jak Niktomuž předpověděl už v červenci, je dobrá rosnička:-) Pro mne to znamená dlouhé triko, beru podkolenky, kalhoty po kolena a i nové coolmaxové lehoučké rukavice z produkce Tchibo. Až půl hodiny před startem vycházím z hotelu. Mám to kousek:-) Je pořád chladno, raději se ještě na deset minut schovávám do haly. V zázemí výstaviště je narváno, hezkých pár tisíc maratonců, štafetáři, doprovod. A všichni v teple. To výstaviště je fakt dobrý nápad:-) Jdu hledat svůj startovní koridor. Tady narážím trochu na problém, můj koridor 3-3:30 má jméno hlavního sponzora závodu - Dresdner Kleinwort. Cedule s tímto jménem jsou všude, není jasné, co označuje koridory. Označení barvami či jinak by bylo vhodnější. Někam si stoupám, že bych šel ještě dopředu? Ale ti vepředu mají strašně nízká čísla. Já vysoké - téměř ďábelských 6660. Vedle mne jsou samí štafetáři. Že by koridory byly ohraničené balónky? Zkouším postoupit dopředu - jo, slečna mne pouští. Patřím tam. Ale na pozici na startu nezáleží. Tento maraton dělá pořadí důsledně podle čistých časů. Gun time se vlastně nedá nikde ve výsledcích dohledat. Jen v sms zprávě pro účastníky je uveden čas proběhnutí cílem - např. 13:38:25, z něj se dá gun time dopočítat, pokud byl start přesně v deset:-)

Startovní dělo má zřejmě tlumič. Výstřel jsem neslyšel:-)

Startovní výstřel jsem asi zaspal. Že je odstartováno chápu podle toho, že jsou vypuštěny balonky. Startovní koridor je úzký, ačkoli je to pár metrů, tak na startovní čáru pomalu pochoduji přes dvě a půl minuty. Od startu však v pohodě běžím s běžci podobné výkonnosti, žádné mačkání, žádné překážení. Podle GPS to mám k hotelu 650 metrů, auto mám zaparkované deset metrů od tratě, pořád tam je, no pohoda:-) Přes nepříliš dobrou přípravu doufám, že by mohl padnout i můj osobák 3:29. Nevím však, na jaký čas přesně běžet, tak běžím první tři kilometry volněji s tím, že pak nastavím tempo podle tepů. Velmi mne překvapuje, že na metě 3km má moje GPS 3,3km. Nechápu proč. Zmáčkl jsem si hodinky až na startovní čáře. Tempo dle hodinek docela rychlé, oficiálně je to horší. To je jedno, nastavuji tempo na 150 tepů a pokračuji. Dav se rozvolňuje, můžu si všímat okolí. Jako obvykle běžím mezi spoustou žen. Štíhlé němky jakoby vyběhly z obálky welness magazínu. Pak mne předbíhá žena zhruba mých parametrů. Tedy jen co se váhy týče - zhruba 80kg má naskládaných tak do 160cm výšky. Podle lýtek bývalá atletka. Pomerančová kůže na stehnech jí vůbec nebrání v tom, aby mi prostě utekla. Ach ta německá atletická škola:-)

Frankfurtské panorama.
Já a Frankfurt:-)

Na osmém kilometru trať mírně stoupá. Jako v Paříži? Oproti kilometrovníkům mám víc už skoro o půl kilometru. Tento maraton opravdu kratší nebude:-) Držím se důsledně tepů. Třeba konečně jednou zaběhnu maraton s vyrovnanými tepy. Začínám Frankfurtu přicházet na chuť, díky mrakodrapům člověk pořád zhruba vidí, kde je a panorama není tak činžákově fádní:-) V protisměru vidím čelo závodu, keňanů dneska přehršel, nezdá se, že by jim nějaký evropan stačil.

Čelo závodu - samý keňan.

Vracíme se k hotelu, auto tam pořád je:-) a hurá jinými uličkami zase pryč. Čas na 10.km ukazuje, že ani malé zlepšení osobáku dnes není reálné. No, to je fuk. Zajímá mne hranice 3:23 a na tu dnes nemám. Tak můžu běžet v klidu. Na tep 150. Po mostě běžíme na druhou stranu řeky, tato část města se mi líbí ještě víc. Místy vypadá jako Mnichov, jen těch parků je tu míň:-) Sleduji několik běžců v dresech Ironman, vhodných víc do havajského než do dnešního klimatu. Podle barvy kůže je triatletům mírně chladno, ale triko si prostě nevezmou. Ironman je jejich život. Tak daleko teda nejsem a stejně jim stačím. Jsem dobrej:-) A rukavice si nesundám! Na občerstovačce mi občas vyšplíchne voda z kelímku, rukavice rychle uschnou a ruce nemrznou. Zkouším pít i jonťák, ale nemůžu ho. Ne že bych si nechtěl jonty potřísnit rukavice, prostě nesedí mému zmlsanému žaludku. Kdyby tak bylo na pití něco jiného než voda! Beru si aspoň vlastní gely, jimiž jsem jako obvykle opásán. Na občerstovačkách jsou jen banány a sušené ovoce. Na to bych maraton dobíhal jen těžko. Jsem na půlce za víc než 1:45, tak pomalu jsem dlouho neběžel. Přitom mi běh pomalý nepřijde. Dobrá zpráva je, že cítím, že dnes doběhnu bez chůze. Aspoň něco.
Výborná technika a také nasazení byly základem mého úspěchu:-)

Vracíme se po mostě zpět na původní stranu řeky. Na mostě sdílíme silnici s auty, dělí nás jen kužely. Auta jedou neskutečně pomalu a ohleduplně. Třicítkou? Že by němci byli až tak ohleduplní? Ne tak úplně. Na začátku mostu stojí policejní auto s mávajícím policistou, každé auto u něj musí skoro zastavit. Za ním cedule s omezením a nápis pozor kontrola radarem. Z dálky viditelný radar stojí o kus dál. Jednoduché, účinné. Německé.

Proběhnutí starší zástavbou.

Někde po půlce trati se na občerstovačkách objevuje i Coca Cola. Skoro zázrak, přesně to potřebuji! Tímto oficiálně děkuji firmě Coca Cola, že kromě popových pitomostí sponzoruje i rozumné akce:-) Hned se mi běží líp. Poblíž třicátého kilometru jsem snad v největší pohodě a dosahuji velkého sportovního úspěchu - dobíhám vodiče s balonkem 3:29. Podle mých hodinek má zpoždění, ať už startoval v kolik chtěl:-) Za občerstovačkou se musím této skupinky pustit, protahuji záda, pomaličku ztrácím na vodiče metr za metrem, avšak vidím ho až asi do kilometru 38. Cíl je blízko a mně je fajn. Úplně uvolněný sleduji vliv hudebníků na mé pocity. Normálně mne bubnování nechává chladným, ale dnes dopředu vím, jak na mne nějaký rytmus zapůsobí. Nemám zkusit africké tance? Někdy jindy. Hlavně doběhnout do cíle, začínám mít trochu problémy, cítím náběh na křeče. Přede mnou člověk s drobným postižením - kulhá na jednu nohu, rukama hýbe nahoru dolu místo dopředu dozadu. Má velmi rovnoměrné tempo, využívám ho jako vodiče. Trať znovu mírně stoupá, jestli to bude pokračovat, křeči nezabráním. Kolem 40.km přichází záchrana v podobě klesání. Mám mizerný čas a užívám si běh. Koukám po ženských a je mi fajn. Asi maratonské endorfiny.

Finiš v hale.

Kousek před cílem vytahuje štafeta přede mnou českou vlajku, kdo ví, jestli to není můj osobní doprovod:-) Bohužel v cílové rovince mají spoustu sil a utíkají mi. Já dobíhám do haly rovnoměrně, oceňuji teplo po doběhu, dostávám krásnou medaili, beru si občerstvení a mizím na hotel. Na výstavišti se dá i osprchovat, to já dnes můžu na hotelu. Dnešní recepční je sice oproti včerejší nepříjemná, ale to je fuk. Osprchovaný vycházím ven, kupuji za .99€ výborné kafe a s kelímkem v ruce se chvíli kochám pohledem na neslábnoucí proud běžců. Na velkých maratonech se mi moc líbí, jak většina běžců musí ještě běžet, když já už jsem dávno v cíli. To si na malém závodě neužiju:-)))

Ulička s mým zaparkovaným autem je uzavřena závorou. Páchám zločin a pod dozorem policie přejíždím do protisměru přes vyvýšený tramvajový pás v místě, kde to jde. Na přechodu pro chodce. Policista mne sleduje s pochopením. Asi je rád, že jedu na zeleného panáčka:-) Cestou zpět je mírný nedělní provoz, v Brně jsem krátce po deváté hodině i s večeří po cestě. I spolková země Hessen je prostě blízko. No kam já pojedu na jaře? Uvidíme:-)

Další hezká medaile do sbírky. Zlatá:-)

Ještě pár údajů - Garmin 305 mi naměřil 42,8km, což motionbased svými korekcemi přepočetl dokonce na 43,5km. Závěrečných sto metrů v hale pomiňme, prostě je to divný výsledek. Trať má poměrně dlouhé rovné úseky, gps by zde měla být velmi přesná a podle logiky věci by měla naměřit méně či maximálně opravdu 42,2. Divné. Podle motionbased jsem prostě běžel tempem 4:58 jako loni v Mnichově! No, to je fuk. Prostě trať má určitě minimálně 42.195m. A víc možná o větší fous než je zdrávo:-) Rozdíl vznikl možná až letos, loňské kilometrovníky byly místy vidět a byly o kus jinak, zřejmě drobná změna trati. Se svým časem 3:36:15 jsem skončil na 2.997 místě z 9466 účastníků, tedy v třetině startovního pole. No kdy se mi něco takového zase podaří:-) Předběhl jsem i spoustu štafet:-) Konkrétně přede mnou bylo 126 štafet z celkem 312:-) I ve věkové kategorii M40 docela dobrý - 762. místo z 1880. Myslete si co chcete, jsem dobrej:-)


Můj běh si můžete prohlédnout i na videu

Obvyklá tabulka.

3 komentáře:

koyama řekl(a)...

Občas si trochu postěžuješ na postavu, ale nebýt tak vysoký, ani bych Tě na tom videu pořádně neviděl. :o)

A ta medaile je opravdu moc pěkná.

dan67 řekl(a)...

Díky za podrobný popis. Až se někdy vypravím do Frankfurtu, tak už tuším, co mě čeká.

Co to "nabídnou" behej.com do jakési databaze maratónů s praktickými informacemi pro případné účastníky.

Vl001 řekl(a)...

Dane, tento popis je psán jako hodně osobní, je prostě určen na blog a do psaní druhého se mi nechce. Polepším se příště:-)