Zimní plavání Punkva 4.10.2009 a Slavkov 10.10.2009

Začala nám sezona zimního plavání, tož o tom něco stručně napíšu. Prvním závodem sezony je tradičně Punkva, letos v neděli 4.10. Obvykle je to také nejnavštěvovanější závod sezony. Určitě to není kvůli bodům do Českého poháru zimního plavání, ty se tu rozdávají jen symbolické. Nikdo si tu také pořádně nezazávodí, plavci jdou do vody postupně z lodiček a čas se vůbec neměří. Tak proč se tu schází tolik lidí včetně účastníků z několika evropských zemí? Určitě je to díky až mystickému prostředí Punkevní jeskyně. Jen jednou za rok si mohou otužilci zaplavat v místech s až posvátnou atmosférou, kde čas odměřují jen pravidelné kapky vytvářejí miliony let krápníkovou výzdobu. No dá se tomu odolat? Možná jo, ale já a Kristýnka jsme si to nenechali letos ujít:-)

Přes 160 plavců se sešlo na nástupu před akcí. Náš předseda Michal řekl všechny důležité informace, tedy kdo letos zkusil překonal kanál La Manche - no, těch bylo víc. Překonat ho se povedlo dvěma plavcům - Rosťovi Vítkovi ve čtvrtém čase historie a českém rekordu, druhý úspěšný je člen našeho oddílu Ivan Gazdík. Ale nechtějte, abych vám ho někdy ukázal, bo ho znám jen z obrázků:-) Pro mne dalším důležitým bodem je, zda i letos poplave ve svých 96 letech Ladislav Nicek. Ano, je tu a zdá se být čipernější než loni:-) Tož to je z důležitých bodů asi vše a můžeme nasedat do loděk.

Kristýnka tu loni plavala sto metrů, letos volíme oba nejdelší místní trať - tři sta metrů. Nasedáme do třetí lodičky v pořadí s přáním mít to rychle za sebou. Uvnitř jeskyně náš kormidelník manévruje a manévruje... až je jasné, že budeme plavat jako poslední. No co už. Kristýnka počítala s rychlým startem, není zrovna ideálně oblečená, balím jí nohy do ručníku:-), přesto docela prochládá. Ale už se blížíme k místu startu a můžeme sledovat i hlasité výkřiky startujících před námi. Inu, voda tu má osm stupňů. To teď venku nenajdete. V řekách je pořád kolem 16, ani horské potoky nejsou o moc chladnější. Prostě je to i pro otužilce první sezonní setkání s opravdu studenou vodou:-) Vlastně pro většinu otužilců. Díky tomu, že náš oddíl je tu "domácí", patřím k těm, kteří si měli možnost tuto vodu vyzkoušet i v tréninku. Nemůžeme sice plavat moc dovnitř, ale i trénink na kraji jeskyně mi potvrdil, že to dnes zvládnu. Jinak bych si na třístovku ani netroufl, v jeskyni se z vody vylézt prostě nedá. Už je tu náš start, prochládlá Kristýnka se noří do vody se zděšením. Je to fakt studené:-) Dokonce se jí chvíli těžce dýchá. Inu, slečna má otužilecké sklony od přírody, tak na to hřeší a vůbec se neotužuje. Sprchovat se studenou vodou? Na co. A teď to má:-) Jdu do vody za ní a ač nemám zdaleka takové otužilecké vlohy, cítím se ve vodě zjevně líp, mám natrénováno:-) Kristýnka ale není žádná bábovka, ví, že pocit chladu rychle přejde a statečně plave. Má však trochu problém i s brýlemi, musí plavat prsa s hlavou nad vodou, to jí moc nejde. Ač nejsem žádný rychlík, nechtě jí o kus odplavávám:-) Užívám si krásu tmavé úzké jeskyně a osvěžující vodu. Za zatáčkou světla mizí, je tu skoro tma, kam dál? Je tu potápěč, šermuje svítilnou ve směru plavání. Škoda, raději bych chvíli cestu hledal. Jeskyně se rozšiřuje, je vidět osvětlený Masarykův dóm. Naposledy se ohlédnu, Kristýnka kousek za mnou v doprovodu zkušených otužilců. Užívám si poslední, teď už docela známou chodbu a jsem venku. Nepamatuju, že bych někdy plaval rychleji než Kristýnka o oni zrovna dneska nevyhodnocují pořadí. Smůla:-) Kiki vylézá chvíli za mnou, už se s vodou srovnala, klidně by ještě kus vydržela. Jednou, dvakrát tam ještě vleze a může zase plavat i v prosinci.To se tak někdo má. Já se budu muset poctivě každý den sprchovat a každý týden trénovat. No, snad to zvládnu:-) Následuje už jen tradiční svíčková na Skalním Mlýně s tradiční frontou a můžeme domů. Každopádně Punkva za to stojí a doufám, že příští rok jsme tu oba zase.

O týden později se koná další závod zimního plavání, který se pořádá v bazénu. Pochopitelně venkovním. Proč v bazénu? Je to Mistrovství republiky v zimním plavání způsobem prsa. No a v řece tak nějak není pořádně vidět, zda plavec plave opravdu prsa, tak se plave v bazénu. Tradičně jsou na drahách rozhodčí, tradičně jsou někteří plavci diskvalifikováni za základní technické chyby (dohmat, obrátka) a tradičně se diví. V mém nejlepším věku je disciplínou MČR 750m. Na to spíš nemám ani v letošní poměrně teplé vodě a ani tuto disciplínu plavat nemůžu, nemám odpovídající výkonnostní třídu. Loňská mistryně republiky Kristýnka se pochopitelně hlásí na dorosteneckou mistrovskou trať 250m prsa. A po zveřejnění startovní listiny zavládá u nás doma zděšení. Kiki nebude jediná dorostenka! Co teď? Kristýnka plave prsa nerada a přiznejme si to, nepříliš dobře. Rozvíjí doma teorie, kterak prohraje s nějakou neplavkyní a Rosťa Vítek, který bude druhým reprezentantem Komety na startu, se jí bude hodinu vysmívat:-) Hledáme soupeřky na netu, moc záznamů o nich není. No, snad to nebude tak hrozné.

Za vytrvalého mrholení odjíždíme do Slavkova, vzduch kolem osmi stupňů, oproti loňsku nic moc. Snad se přes den oteplí, já startuji až po poledni:-) První rozplavba je 750m vz, na startu je několik předních českých dálkoplavců v čele s Rosťou Vítkem. Voda 15 stupňů je jen o malinko chladnější než při jeho českém rekordu na La Manche, i ve Slavkově plave čas, který bude nejspíš pro ostatní zimní plavce nedostižný - 8:18.


Další rozplavba už je 250 m prsa. Startuje se z vody, už ze způsobu, jak se do vody tři dorostenky dostávají je zřejmé, že Kristýnce vadí studená voda nejmíň. Trochu trnu, jak holky poplavou, Kristýnka prostě není prsařka a přesto by titul ráda:-) Tep mi jde nahoru, je tu start, po pár metrech plavou dorostenky vyrovnaně skoro vedle sebe. Ano, všechny plavat prsa umí. Zároveň mi však padá kámen ze srdce. Kristýnka je o pár centimetrů vepředu. Má naplaváno ze všech nejvíc, studená voda jí vadí nejmíň, je jasné, že Kiki bude nejméně zpomalovat. A taky jo. Náskok v čele pomaličku roste. Soupeřky se soustředí už jen na boj o druhé místo. V něm hezky plavající Xenie nakonec podléhá Anně hlavně díky zjevně větším otužileckým zkušenostem Anny. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby si Xenie studenou vodu zkusila párkrát před závodem:-) Kristýnka velmi spokojená s dalším titulem, ani se jí od bazénu nechce, musím ji dovnitř skoro odtáhnout:-)



Po převlečení sledujeme další závody. Zajímavý je vyrovnaný souboj padesátníků, kde těsně vítězí Vít Frank. Vrcholem dne je však nečekaně závod mužů A. V něm Václav Mihola, kterého i já pamatuji jako naprosto průměrného plavce, nečekaně drží krok s gibraltarským rekordmanem a double trip La Manche přemožitelem Davidem Čechem. A nejen drží krok, ve finiši překvapivě vítězí. Opravdu hezký souboj! Dáváme si guláš, já klidně před mým startem. Se žaludkem problémy nemívám a tady fakt sprintovat nebudu:-) Na rozdíl od Kristýnčina závodu jsem před tím svým naprosto klidný. Mám natrénováno, nějak to uplavu, mně styl kontrolovat nebudou, u volného způsobu není co:-) Ujišťuji se u rozhodčího, zda můžu přejít na prsa, kdyby mi mrzl nos. A jo, klidně. No tak to zvládnu:-) Šup do vody, není až tak teplá, jak to vypadá, když se napíše 15 stupňů:-) Start, plavu. Pochopitelně mizerně. Od srpna jsem v podstatě neplaval. Po odplavané stovce mám trochu problém s dechem, musím nadechovat každý druhý záběr, což dělám jen v krizi:-) Ale kupodivu to nějak po další stovce rozplavávám. A až do konce se mi plave pocitově stále líp. Když už je jasné, že křeč nebude, tak i pořádně kopu nohama:-) Za 12:50 je tu cíl a naprostá pohoda. Možná jsem dnes mohl zkusit 750m. Stopky prozrazují neuvěřitelný fakt - druhá půlka rychlejší než první o dvacet vteřin. Fakt?

Uplaval jsem 500m v 15 stupňové vodě a nezmrzl jsem. Asi jednou budu fakt otužilec:-)

Tak ještě čekáme na vyhlášení vítězů...

.... a po obdržení medaile můžeme zase domů.

Studené vodě zdar!

DP Jablonec - Mosconi Cup - 8.8.2009

Po plaveckém debaklu z Lipna se mi na další závod nechtělo. Jenže Kristýnka potřebuje body. Nezbylo než zkusit ještě jeden zoufalý pokus - od Lipna jsem byl třikrát venku plavat - a vyrazit směr Jablonec. Na místě nás čeká krásná mini přehrada s poměrně chladnou vodou. Prý 21 stupňů. Nevěřím, vždyť je to studený! :-) V mini přehradě jsou vytyčeny dva okruhy - 1 a 1,25km, které si vzájemně nezavazí, závod měřený čipy pěkně odsýpá. První jdu na start já - na trojku. To je třikrát kilometrový okruh, místní specialitou je výběh z vody po každém kole. Žadoním po Kristýnce, aby mi po každém kole podala občerstvení. Ta se sice chvíli brání, že to se přece na tak krátké trati nedělá, ale nakonec ji přehlasovávám:-)

Věřte nevěřte, voda je fakt osvěžující. Ještě to umocňuje fakt, že první kus se plave podél hráze. Tady není ani kde vylézt:-) Ale je to jen něco přes tři sta metrů, už to točím doprava. Nevidím další bójku, z břehu jsem ji viděl, byla modrá:-) Ale vidím oranžovou, která je na druhém okruhu, tedy za tou mojí, tak tím směrem s důvěrou plavu. Už vidím i svou modrou, tak jen otočit k cílové bráně. Mám nějak zamlžené brýle, brána je proti slunci taky houby vidět, ale na těchto krátkých vzdálenostech je to úplně jedno. Při výběhu z vody brýle proplachuji a na břehu se moudře občerstvuji. S chutí do druhého kola. Voda je fakt studená. Snažím se tuto myšlenku ignorovat, pro jistotu méně kopu nohama. Už točím k cílové bráně, začínám se klepat. Může klepající se plavec doklepat kilometr a čtvrt? Spíš ne. Snad padesát metrů od cíle kola dostávám křeč do zadní strany stehna. Naštěstí ji včas zachytávám a ploužím se do cíle stylem ouško. Lezu ven, Kristýnka mi automaticky podává čaj a gel. To neviděla, že jsem se málem utopil a nemůžu pokračovat? No, ještě kousek zkusím. Lezu do vody a světe div se, neklepu se. Že by za to mohl čaj? Okruh má jen kilometr, v případě nutnosti do doplavu klidně bez noh. Ale zatím kopu, kašlu na to:-) Mírně mi tuhnou prsty na rukou, ale jinak se v klidu, metr za metrem, blížím k cíli. Dokonce chvíli uvažuji o stíhání plavce přede mnou, až vědomí toho, že by to byl příliš bezvýznamný souboj, mne od zoufalého činu odrazuje:-) Doplavávám v klidu za čepkou Bohemky a mám to za sebou. Sláva! Proč jsem si k sakru nevzal s sebou zimní bundu? Chci aspoň čaj, rum a postel. Ach jo, zase tu pořadatelé nic takového nenachystali:-))) No prostě trojka za 1:24. Já vím, nic moc. Poslední místo mezi chlapama. No ale já jsem stejně extrémně spokojenej:-)

Jakž takž teple oblečen sleduji závěr závodu na 5km. Mezi plavci statečně bojuje Radka Vodičková, k vidění jsou později i další triatlonisté v závodě štafet. Zajímavé srovnání plavců a triatlonistů, byť řada plavců startuje jen v nejdelším dnešním závodě - na desítce. Tu má v plánu i Kristýnka. Na rozdíl ode mne jí nevadí větší množství krátkých okruhů, poplave osmkrát to samé. A poplave bez doprovodného kajaku, na tom mini okruhu nebude potřeba.

Předstartovní optimismus:-)

Start a desítkáři mizí v přehradě. Už od prvních záběrů je evidentní, že Kristýnka není v ideální formě. Prostě o prázdninách se dá dělat spousta jiných věcí než plavání:-) Nicméně je jasné, že Kiki i dnes doplave. Žádné vlny a prý teplá voda. Asi je v druhé půlce přehrady jiná než ta co znám já:-) Poctivě se starám o občerstování, čaj nějak chladne a rychle ubývá. Asi proto, že jsem ho dnes pil i já:-) Kol taky rychle ubývá, zachraňuji zásobování teplými nápoji a vydávám se na plavecký stadion pro kelímek horké čokolády. Kristýnka ho s chutí vypije a už míří do posledního kola. V něm už moc plavců není, loďka už pomalu odváží zadní bójku. Když vidí, že k nim Kristýnka ještě míří, zůstávají stát. Kiki si tak přidá hezkých pár metrů. Loď opakuje manévr i před další skupinkou plavců, budou mít radost:-) Kristýnka je v cíli za 3:53, což je na poctivě změřenou trať slušné. A co stupně vítězů, budou? Jo, budou. Na stupně vítězů.... jdu já:-))) Pořadatelé vyhlašují poctivě všechny kategorie, přestože jsem na trojce byl poslední chlap, v kategorii jsem třetí a dostávám bronzovou medaili i cenu - plaveckou čepičku Mosconi. Prý mi sluší, budu ji muset nosit:-)



Poslední metry desítky v podání dnes čtvrté mladší dorostenky.

Co dodat závěrem? Mně se závod velmi líbil a považuji ho za organizačně výborně připravený z těchto důvodů:
- v malé přehradě byly skvěle vytýčeny dva okruhy, které si nezavazely a byly dokonce vedeny mimo koupající se davy rekreantů
- na břehu vytýčený prostor pro momentálně neplavající účastníky, hudba, dobrý komentátor
- měření čipy umožnilo téměř dodržet časový harmonogram
- výběhy z vody oceňuji. Mně při plavání pomohly. Také mi umožnily přiřadit plavecký projev k tvářím, které ze závodů znám, ale ve vodě jsem občas tápal kdo je kdo. Není pravda, že výběhy znevýhodnily zdravotně handicapované, pro ně připravil pořadatel snímací bránu čipů tak, aby z vody nemuseli. Využil toho jediný plavec.
- důsledné vyhlašování všech kategorií. To nepíšu kvůli své medaili (byl jsem asi jediný oceněný neplavec:-)), ale hlavně ty mladší takové vyhlašování potěší. Ostatní pořadatelé by si mohli vzít příklad a důsledně oceňovat aspoň ty nejmladší, stále to není všude standard.

Za kaňku závodu považuji protest a diskvalifikaci Rosti Vítka na 5km (měl dvoje plavky, což se nesmí). Protestů začíná být až moc a mohou zbytečně eskalovat napětí, které někteří ambiciozní trenéři vnáší do soutěže družstev. Snad už období protestů končí:-)

Tajná zbraň Bohemky - při tréninku používají dálkově ovládané lodě. Ach jo, kde skončily ty dvě moje??

Prostě závěrem - dobrý závod a ač je pro mne z Brna daleko, rád přijedu i příští rok. Snad se mi podaří posunout hranici tepelné pohody:-)

DP Lipno - Dolní Vltavice 1.-2.8.2009

Víkend, jak je už letos tradicí, trávím na nějaké té přehradě, samozřejmě s Kristýnkou. Na řadě je tentokrát Lipno. V sobotu ráno uháníme do Dolní Vltavice, azurové nebe a příjemná teplota jsou snad předzvěstí toho, že loňský lipenský boj o život se nebude opakovat. Na místě se dozvídáme, že voda má 20 stupňů. Já mám v plánu trojku, přes teplé počasí si beru plaveckou kombinézu, všichni ze mě mají srandu, že se ve vodě uvařím. No to těžko:-). Po cestě se cítím docela unavený, ale po úspěšně doplavaném Hlučínu minulý týden věřím, že trojku dám úplně v pohodě. Nebýt závod na studeném Lipnu, třeba bych se hlásil i na pětku.
Taky jste si mysleli, že je Lipno díky rozloze a nadmořské výšce křišťálově čisté? Houby. Já měl pocit, že chvílemi cítím ve vodě i benzín...

Šup do vody a je tu start. Na to, že se dnes později plave i pětka je tu neobvykle moc plavců. Je to dáno závodem pro veřejnost na 1,5 (jedno kolo) a 3km (dvě kola). Jako obvykle nechávám všechny odplavat, dnes je to chyba. Musím se pak prodírat hradbou pomalejších prsařů. Prvních pár set metrů pohoda, nacházím si své místo, už mi nikdo nezavazí. A najednou - děs. Proplavávám kusem studeného proudu. Brrr. Nic pro mne, bývalého otužilce. Zatáčím do zátoky, trať je sympaticky vedená podél břehu. To je pro mne, slabého plavce, vždy příjemné. Jenže se opakují místa se studenou vodou. Ach jo. Obrátka až po 21 minutách. To je nějak pozdě, není trať špatně změřená? Odhaduji, že je změřená dobře. Ale na pětku. Okruh má zřejmě 1650m a poplave se později třikrát. Takže trojka tu má kolem 3,3km. No, co nadělám. Plavu dál, prochládám. Je tu další studený proud. Začínám se v něm třást. Ani po veplavání do teplejší vody třes nemizí. Přidává se obvyklá křeč chodidla. Dělá se mi zle. Bohužel, musím zase ven. Doplavávám kolo za 45 minut a zbytek vzdávám. Možná kdyby to byly 3km, zkusil bych to? Nejsem si jist. Je mi fakt zle. Sleduji prsaře, kteří v poklidu obracejí do druhého kola pár minut po mně. Nikomu není zima. Jen já se tu klepu. Přemýšlím, jestli třeba nejsem nemocný? Na Hlučíně jsem se nachladil, ale to už ve čtrtek pominulo. Sám si nějak nerozumím....

S přehledem mi uplavala i známá česká ultravytrvalkyně Pavlína Procházková, která se rozpomněla na plaveckou minulost a vyhrála ve své kategorii závod veřejnosti na 3 i 5km. Gratuluji! No a aby to nebylo až tak kladné, k plavání přinutila i své dvě dcery. Těm se na otevřené vodě líbilo tak napůl :-))



Start závodu na 5km



Srovnejte si styly nejlepších - Rosťa Vítek



Libor Smolka



Jan Štábl

Start pětky se posouvá, pořadatelé nerealisticky odhadovali doplavání trojky do hodiny:-) Ale už jde Kristýnka do vody, já se ujímám role fotografa. Houf plavců mizí za zatáčkou, čekáme na prvního. Na Rosťu Vítka. Čekáme dlouho. Plavecký metronom Rosťa nikde. Objevuje se až po půl hodině. Pořadatelé se zbláznili a bójku, která byla na více než 750m posunuli. O dost velký kus. Plavci mají plavat tři kola, to bude skoro devět kilometrů. No to si užijou:-) Jdu do auta pro gel, zkusím ho Kristýnce podat. Na břehu probíhá horečná diskuze, co s tím. Padá rozhodnutí plavat dvě kola. I to bude víc jak pětka. Dozví se o změně všichni plavci? Beru kajak a jdu to říci Kristýnce:-) Nacházím ji docela vzadu, unaveně se tu plácá. Zdá se, že díky posunutí startu chytá pěkný hlaďák. Gel však nechce, asi se chce vytrápit až na dno sil. Tak jo, nechávám ji plavat. Ke cti Kristýnce slouží, že i v takovémto stavu "pětku" doplavává. Čas 2:01:50 je však daleko nejhorší letošní výsledek, i se zohledněním faktu, že trať i po zkrácení na dvě kola měla přes 5km. Nic, jdeme na večeři a spát. Máme pokoj v pěkném a klidném penzionku, usínáme velmi brzy a velmi hluboce:-)

5km - mladší dorostenky

V neděli ráno jsem opět oba připraveni plavat. Já teda nemám oficiálně co plavat, nejkratší dnešní závod je pětka pro veřejnost a to je na mne moc:-) Jdu si zaplavat aspoň kilometr neoficiálně, oproti včerejšku to vypadá, že jsem v pohodě. Fakt si nerozumím.



Start závodu na 10km


Sluníčko pálí, teplota stoupá ke 30 stupňům, Kristýnka by měla desítku zvládnout bez problémů. A taky po startu nasazuje pěkně svižné tempo. Plavou se čtyři okruhy, zhruba ty včerejší "pětkové". První kolo necelých 52 minut. O hodně rychleji než včera na pětce. Ve druhém kole zkouším Kristýnku doprovázet, ale je příšerné vedro. Navíc Kiki plave ve dvojici s "mým" předsedou Michalem, tak jí jen dávám občerstvení a v zátoce se schovávám do stínu. Pohodový závod pro plavce, hrůza pro doprovod:-) Z ničeho nic se zvedá vítr. O pár vteřin později se na Lipně dělají vlny. Oproti Hlučínu dvojnásobné. Kristýnka okamžitě rezignuje na plavání s Michalem, mně už v kajaku není vedro. Druhé kolo za 55 minut. Mám docela potíž udržet kajak na vodě. Vítr sílí. Na rožku laguny u bojky se vlny sčítají, odhadem mají skoro metr. Projíždím je na kajaku, který v nich celý mizí jako v peřejích. Docela zábava. Kdybych nemusel doprovázet svoji plavkyni. To mi dělá dost problémy, vlny a vítr mne unáší, musím neustále vyrovnávat směr. Vím, že Kristýnka nebude chtít vzdát. Ale toto vypadá nad její síly. Nechápu, kde se ty vlny berou. Takové přece na rybníku nemůžou být! Třetí kolo Kiki dokončuje za 1:04. Počet občerstvovacích zastávek vzrůstá. Kristýnka je odhodlaná doplavat. Naštěstí se vlny mírně zmenšují, unavená Kristýnka doplavává po obrátkovou bójku a chce zase čaj. Není. Vypito. Teplá kola musí stačit. Proti vlnám je to hrůza. Kristýnka stále častěji zařazuje prsa a odpočívá. Rozhoduje se prsama plavat větší kus. Upozorňuji ji, že takto to nejde. Prsama plave moc pomalu, vlny ji unáší zpět, stojí na místě. Musí kraulem. Musí. Kus proti vlnám je nekonečný. I mně už od pádlování bolí ruce. Konečně otáčíme podél břehu. Ano, Kristýnka i dnes desítku doplave. Nakonec za 4:03:35. Zdaleka nejhorší čas, zdaleka nejlepší výkon. Kdo ty vlny neviděl, neuvěří. Já bych to v nich zabalil hned:-) Kiki jde rovnou z vody na stupně vítězů. Stejně jako včera jsou na startu jen dvě mladší dorostenky. Pořadatelé sehnali pár sponzorů, i nějaká ta cena v tašce je.

Závody proběhly bez problémů díky bedlivému dohledu POLICIE

Jedeme domů. V den, který v Brně všichni považují za nádherný letní, jsme zažili na Lipně neskutečné přírodní podmínky. Vlny horší než na moři, naštěstí za teplého počasí. Víte, už mám těch extrémů dost. Doufám, že další víkend bude úplně normální, fádní léto. Snad:-)

Dálkové plavání Havířov 19.7 a Hlučín 25.-26.7

V příspěvku o Slovakmanu jsem zmínil, že napíšu něco o plavání v Havířově, resp. na Těrlické přehradě. Měl jsem toho hodně na srdci, s týdenním odstupem napíšu jen pár slov. Z Nitry jsem vyjel v neděli po sedmé, start plaveckého závodu na 10km se posunul, takže jsem tam včas. Při sundávání kajaku z auta vysvětluji Kristýnce, že ji budu doprovázet až od poloviny závodu. Víc nejsem schopen. Kdo ví, jestli v kajaku vydržím sedět bez křečí, jsem celý zničený. Vytýčený 2,5km okruh mi připadá hodně těžký, ve velké části daleko od břehu, směrem tam proti docela významným vlnám, z hladiny nebudou ani moc vidět bójky. Jediné plus je teplota vody 22 stupňů, přece jen bylo pár dnů vedro. Vzduch však má po dvacet, vypadá to na déšť, jsem zvědav, zda to Kristýnka vůbec uplave. Kiki plave první kolo 56 minut. To vypadá na čas dost přes 4 hodiny. Vydrží to vůbec ve vodě? Druhé kolo plave hodinu, je zničená z vln, má problémy s orientací, přidávám se na kajaku. Kiki trochu ožívá - má k dispozici kdykoli čaj a přece jen se nemusí tolik starat o orientaci. Začíná pršet. Déšť a vítr snáší kajak stranou, jen s vypětím sil držím směr. Stmívá se. Začíná průtrž mračen. Je mi ukradená, znám ji ze včerejška z Nitry. Tady sedím v neoprenové špricce v kajaku, ani nejsem celý mokrý. Co Kristýnka, vydrží? Průtrž jí bičuje ruce. Kiki přestává plavat a vystrkuje hlavu z vody. Čekám, že bude chtít vzdát. Ale ona se jen ptá - "Vidíš bójku?". "Jasně.", odpovídám. Opravdu ji skoro vidím. Není ani sto metrů od nás. A jestli ji nevidím, dobře si pamatuji, kde byla. Blesk osvětluje hladinu, vzápětí druhý. Postava na motorovém člunu se vztyčuje a jasně ukazuje, že závodu je konec. Jsem jeden z mála, kdo to gesto vidí a píšťalku slyší. Plavci mají hlavy ve vodě, ostatní lodě jsou daleko ve tmě. Ale postupně se zpráva šíří:-) Dostávám Kristýnku jako druhou pasažérku na člun, trochu prochladne, než dojede na břeh. Ale teď pro ni nemůžu udělat víc. Sám makám zpět, co to jde. Upozorňuji plavce po cestě, že závod skončil, nic víc pro ně udělat nemůžu, mám jen jednomístný kajak:-) Všímám si vedení VVN pár set metrů ode mne, hned se cítím bezpečněji. A najednou prásk - další velký ohňostroj. Málem ohluchlý jsem bezpečně na molu. Snad nikdy jsem nebyl blesku tak blízko. Ještě že tam to vedení je:-) Za chvíli dojíždí zmrzlá Kristýnka, v autě se však dává rychle dohromady. Je se sebou spokojená. Bodejť. Dobře plavala. A za závod dostane body, jakoby ho doplavala. Mně už to počasí ale nějak nedělá dobře. Nemůže být konečně normální vedro? :-)



Start závodu na 5km Hlučín 25.7.2009

O týden později následuje Hlučín, kde bývá vždy vedro a hezky. Letos ani tam sobotní předpověď není ideální. V sobotu plave Kristýnka pětku, já kilometr. Kiki startuje dřív. Novinkou závodu je elektronická časomíra Championchip, během závodů pracovalo snímací zařízení bez chyb, aspoň já o žádné nevím. Je to zajímavá novinka, která umožňuje pořadatelům evidovat větší množství startujících a v klidu mixovat i závody s různým počtem okruhů. Třeba se ještě na nějakém závodě objeví:-) Je teplo, docela hezky, Kristýnka jde do vody. Fouká vítr, na přehradě jsou vlny. No, ty tu bývají vždycky. Už jsem tu jednou kvůli nim nedoplaval, vzaly mi moc sil:-) Zatahuje se, zatahuje, bude pršet. Jo, prší. No, pětku Kristýnka doplave. Déšť přidává. Je tu opět průtrž. Je tu opět blesk. S chmury na tváři tichým hlasem ředitel závodu nařizuje stažení všech plavců do lodí. Jo, to už znám. Kristýnka právě doplavává podél břehu do cíle kola a jde ven. Bude klasifikována. Za ní už proplavávají jen tři plavci, ostatní skončí v lodích. Divné léto. Čekáme, zda bude závod na 1km. Jsem odhodlán při změně počasí závodit jako lev:-) Prší dlouho. Vytrvale. Teplota se snižuje. Nakonec se opravdu dělá hezky. Ale ne, dnes už se plavat nebude. Až v neděli. To já plavu jeden okruh - 2,5km, Kristýnka opět čtyři, tedy desítku. Jsem zvědav, co nám připraví počasí. Pršet by v neděli už nemělo...

Elektronická časomíra - jednoduché molo, rošt pověšený na tyči a bezchybná funkčnost. Dobré!

Je neděle ráno, neprší. Je však chladno. Přemisťujeme se na start, pořadí závodů se mění. Napřed plavou žáci. Pro ně je tento závod mistrovstvím republiky. Snaží se:-) Náš start se posouvá na 11 hodin. Mírně se otepluje, dvacítka to není. Aspoň že voda dvacet má. Ale jen o půl stupně, včera měla o dva stupně víc. Nechávám ostatní odplavat a vydávám se na svou trať. Vlny, vlny, vlny. Dnes nejsilnější, v jakých jsem zatím v českých podmínkách plaval. Vím, že nejhorší bude úsek po první bójku. Kousky plavu prsama, obracím vcelku v pohodě. Zpět k molu to jde líp, už mne čeká "jen" těžký úsek šikmo přes přehradu. Hrůza. Zatím vždy se mi plaval líp. Kristýnka to má plavat čtyřikrát. To jsem zvědav. Obrněn trpělivostí dlouhý úsek zvládám. Mám to do cíle ještě skoro kilometr, ale podél břehu. To už zvládnu. A taky jo. Myslím si, že plavu skoro u břehu, čelo závodu pár metrů před cílem mne míjí ale v trase ještě bližší břehu:-) A najednou ejhle - vidím opozdilce v čepičce Bohemians. Že bych finišoval? Zkouším to. A jde mi to! Přibližuji se, přibližuji... ale souboj prohrávám. Von se nenechal a taky přidal:-) Začal jsem finišovat pozdě:-) No kdybych věděl, že jde o plavce mé kategorie a bronzovou medaili, třeba bych se snažil víc:-) V prstech jako obvykle nemám skoro cit, jdu do auta na chvíli rozmrznout a převléknout se do role kajakář-doprovod. Kristýnku stíhám po druhém kole, je dost zničená. Vlny jí dělají problémy jako minulý týden. Neumí to s nimi:-) Čas opět vypadá ke čtyřem hodinám. Vydrží? Ukrajuje metr za metrem. Pravidelně, rovnoměrně. Vidím vlastní nezletilou dceru bojovat s tratí, se kterou by si neporadil kdejaký dospělý chlap a jsem na ni docela pyšný, fakt se snaží:-) Já mám na kajaku opět chvilkama problém držet směr, ale už jsem zkušený lodivod. Kristýnka doplavává do cíle bez velké krize za 3:55:37. Od vítězky daleko, ale je spokojená, že je to v těžkých podmínkách pod čtyři. Dobrý výkon!

Balíme, rychle kajak na střechu a valíme do Luhačovic. Vyzvednout Terču z volejbalového soustředění. Ty moje holky mi dávají zabrat:-)

Volejbalové soustředění. Kdo najde na fotce Terču, má bod:-)

Seč 4.-5.7.2009

Letos jsem toho moc nenaplaval, hlavně kvůli problémům s ušima. Přesto jsem opustil svoji strategii hlásit se na plaveckých závodech na trať 1km a přihlásil se na Seč rovnou na kilometrů pět. Podle dlouhodobé předpovědi jsem očekával teploučkou vodu a vedro, tak by to mohlo jít. Kristýnka byla na Seči už od pondělka 29.6. na soustředění. Hlásila teplotu vody 18 stupňů a samé deště. Přesto se koncem týdne začalo oteplovat. Třeba opravdu uplavu první pětku!

V pátek se mi najednou dělá divně. Naprosto neobvykle se potím a upřímně - ten pot zrovna nevoní. Viróza či podivné nachlazení? V sobotu ráno bez teplot, vyjíždím směr Seč, mírně se mi motá hlava. Trochu to spravuje až druhé kafe. Vymýšlím důvod, proč start zrušit. Pozdě. Náš předseda si přivstal a prezentoval mne dříve, než jsem měl zdůvodnění hotové. Sedím na obědě a vůbec nemám chuť jíst. Asi jsem opravdu těžce nemocný:-) Co teď? 5 km na Seči jsou dva okruhy. Začíná se poměrně dlouhým úsekem přes přehradu, tam se nedá vylézt. Přemýšlím, že když to nepůjde, vrátím se po pár metrech ke břehu. Ano, tak skvěle se cítím:-) A když to půjde, doplavu si jedno kolo. Na dvě to fakt nevidím.

Na startu lidí jako svého času ve frontě na banány. Bodejť. Seč je letos MČR. Kristýnka si hledá místo vepředu, já vzadu. Holt jiné ambice. Start - nechávám lepší uplavat a vydávám se za nimi. Voda docela teplá, dvacítku má. Na této straně. Na Seči jsou však chladná místa, zejména u ostrova. Cože, já už jsem u ostrova? Já plovu:-) Jak je mi dnes všechno ukradené, plavu docela uvolněně a mám z plavání překvapivě dobrý pocit. Vůbec mi není zima. Stíhám tu bandu plavců před sebou, ani mi nestíhají uplavat:-) Doplavávám do cíle kola, které bylo letos trochu prodlouženo na poctivých 2,5km za 1:02. Mám plavat další kolo? Rád bych. Pěkné počasí, teplá voda... ale radši lezu ven. Čekal by mne totiž psychicky náročný úsek přes hloubku. A já jsem přece jen neobvykle zesláblý. Motání hlavy taky zůstalo. I tak mám ze sebe dobrý pocit - nechávám na sobě dlouhé mokré plavky a stejně - není mi zima a není. Nachlazený nejspíš nejsem:-) Škoda toho podivného stavu. Pohledem do výsledkové listiny zjišťuji, že bych nebyl úplně poslední. Ale aspoň předposlední:-) Mohl jsem dokonce svést boj o 94.-96 místo na Mistrovství republiky. A světe div se - teoreticky jsem mohl být i třetí ve své kategorii:-) Nic, nechme planých úvah, čekám na Kristýnku. Doplavává za 1:40 a je to hodně unavené. Možná z týdenního soustředění. Beru ji na večeři a spát. Zítra nás čeká náročný den. Uděláme si vzdálenostní rekordy. Kristýnka poplave 10 kilometrů. A já osm. Na kajaku jako doprovod:-)

Ráno leje jako z konve. Jsem z toho nervozní, s Kristýnkou to ani nehne. Prý se v dešti plave dobře. A že zmokne chudák táta na kajaku je jí fuk:-) Chvilku před startem přestává pršet. Ono snad bude dokonce i hezky.

Předstartovní fotka s trenérem Komety. Ten se nechal slyšet, že když všechny tři štafety Komety budou do čtvrtého místa, poplave na Lipně trojku. Svěřenci ho vypekli a podmínku splnili. Jsem na trenéra zvědav. Občas má směrem ke mně řeči, že na pomalé staré triatlonisty stačí i desetileté děti, ale ve vzájemném souboji zatím vedu 1:0:-) Podaří se mu vyrovnat? :-D

Víte, ještě jsem nic pořádného neuplaval a už jsem pamětník. Pamatuji doby, kdy na desítku startovalo pár plavců. Dnes je jich na startu 72, což je nový účastnický rekord. V podstatě díky Kristýnce:-) Start a plavci mizí k ostrovu.



Start závodu na 10km byl přesně podle rozpisu. Za shlédnutí stojí dva plavci očekávající zpoždění. Nenechali se vyvést z míry, provedli přestartovní rituál a vrhli se také do vln. O vteřiny na desítce prostě nejde:-)


Sbírám Kristýnčiny věci a jdu připravit kajak. Sleduji krásný souboj mezi nedávným vítězem Capri-Neapol Rosťou Vítkem a Jakubem Fichtlem. Tito dva ostatním uplavávají o parník. Nestačí ani Libor Smolka, který závod vzdává. Znamená to, že jsem tak dobrý jako on? :-) Plavu na kajaku proti houfu plavců, Kristýnku vidím už z dálky. Její projev je mnohem lepší než včera. I čas prvního kola je lepší než včera na pětce. Trenér Komety pochybuje, zda to není příliš rychlé. Upřímně - vůbec nepochybuji, že Kristýnka doplave. Jasně vidím v jejích očích zaujetí, které jí tu blýskalo v očích i před dvěma lety, kdy malá promrzlá basketbalistka prohlásila "J t nvzdm". Dnes zatím nemá problémy s promrzáním. Oproti plavcům okolo má její kůže krásnou barvu. Žádné červenání:-) Má však trochu problémy s jídlem a pitím - nemůže toho do sebe moc dostat. Jenže kdo má doprovodnou loď, může se občerstvovat během okruhu častěji. Místo plánovaných dvou občerstvení zařazuji raději tři. Druhé kolo bez problémů, čas pořád mírně rychlejší než včera. Ve třetím kole Kristýnka přece jen trochu prochládá, vezu s sebou i čaj, který hned zařazujeme do jídelníčku. Možná je to čajem, možná vycházejícím sluníčkem, na konci třetího kola je Kristýnka teplotně znovu v pohodě. Sleduji souboj nejlepších, Rosťa dnes s Jakubem ve finiši prohrává. Trochu jsem to předvídal. Neměl ho poslední dvě kola táhnout za sebou:-) Je tu poslední Kristýnčino kolo! Frekvence záběrů samozřejmě trochu polevuje, ale není vůbec pochyb, že doplave až do cíle. Navíc pořád kraulem. Plavat prsama nepotřebuje ani kousek. Znavená Kiki si sama říká o víc občerstvení, zařazujeme i čtvrtou zastávku. Po ní poodjíždím do cíle, kde čekám na svou vítězku. Ve věku 14 let a 279 dnů doplavává maratonskou desítku za 3:33:36 jako 16. žena, 4. mladší dorostenka. Gratuluji!!! No a jaký by to mohl být čas, kdyby Kristýnka neplavala dlouho jen jednou, dvakrát týdně? Určitě by se více přiblížila dnešní vítězce, také teprve čtrnáctileté Lence Štěrbové, která se už dnes, "v předstihu" připravuje na překonání La Manche příští rok. Na kanál se může v 16 letech. Lenka, která ještě loni nebyla žádný rychlík, dnes vyhrála za 2:12:12.

Víte, já mám prostě z letošní Seče nesmírně příjemný pocit. A jednou, až mne budou bolet z běhání klouby, tak asi začnu taky plavat. Třeba ještě uplavu nejen pětku, ale i neskutečně dlouhou desítku. No, možná. Zatím o tom přesvědčen nejsem, přestože to dokáže kdejaká čtrnáctiletá holka:-)

Plumlov 14.6.2009 (plavání)

V pátek večer jsme se zajeli rozcvičit na závod Běžce Vysočiny do Opatova. Ale o tom není moc co psát, znáte to - přestože pršelo celý den, na start se udělalo docela hezky, tak jsme si to odběhli na blátě z naší rodiny tři - Lenka se oproti loňsku trochu zlepšila, já a Kristýnka jsme si mírně pohoršili. Jenže já jsem měl z běhu docela dobrý pocit a vo tom to je. A Kiki má i na atletky slušné body, takže taky dobrý. No ale Plumlov, to bylo něco, o tom napíšu víc.

Jako bych to svým příspěvkem přivolal, poslední slušné plavecké podmínky byly v Bratislavě. V Mělicích studená voda a chladno, Kristýnka tam raději nejela s tím, že chce být zdravá na první červnový víkend, plánovala v neděli první desítku v Jedovnicích a v sobotu pětku v Brně. Jenže Jedovnice byly zrušeny, protože i v chladu se tam rozmnožily sinice a hygienik zakázal koupání. Kristýnka s obavami koukala na počasí a chtěla zkusit aspoň sobotní Brno. Trenér Komety si šel osobně změřit teplotu vody den před závodem a když naměřil 15 stupňů, přihlášku mládeže zrušil. Takže další závod až Plumlov. Ne že by se voda moc ohřála, před závodem avizovaná teplota 17 stupňů. Kristýnka se hlásí na desítku. Letošní novinkou totiž je, že pod 18 stupňů se zkracují i závody dorostenců. Takže buď to bude 18 a desítka, nebo zkrácená trať s bodováním jako za maraton. Já jsem moudře požádal našeho předsedu, aby mne přihlásil jen na kilometr. Měl jsem pro to dva důvody - počasí a taky málo času. Trojka byla v propozicích s pozdějším startem a my máme soboty dost nabité:-)

Cestou na Plumlov sleduji teplotu vzduchu - nechce se jí přes 13. Ani za nic. No výborné počasí na koupání. Na břehu přehrady stepujeme v bundách jako na závodech zimního plavání. Kolik má voda? Měření je neobvykle pečlivé. U břehu 17,8, kousek od něj 17,5, najdou se i místa se 17,2 stupni. Je rozhodnuto o zkrácení tratí žáků a dorostenců. Na přehradě jsou zároveň závody plachetnic, což vede k nutnosti vytýčit okruhy jinak, než je obvyklé. Nucený posun programu vítám, protože se vzduch přece jen otepluje. Ale komplikuje nám to odpolední program:-) Konečně jdou plavečtí maratonci do vody, Kristýnka poplave 5km, které jí budou bodově ohodnoceny jako desítka. Dorostenek je na startu pomálu. Tři zkušenější volí trať 15km (zkráceno na 8,3), desítku volí ještě jedna starší dorostenka. Zbylé dvě dorostenky zkrácenou pětku (tedy cca 3km) a víc jich na startu není. Je fakt chladno. Plavcům se do vody nějak nechce. Po chvilce zmatků se aspoň čelo rovná ve vodě a je tu start. Snad mi ta moje holka nezmrzne:-) Nemůžu sledovat průběh závodu, musím jít taky plavat na vedlejší okruh. Připadá mi vytýčený nějak moc dlouhý, ještě že jsem se nepřihlásil na trojku, mohla by z toho být skoro pětka:-) Jdu do vody s motivací. Když doplavu, budu totiž první. Žádný další dospělák se na kilometr nepřihlásil:-)

Do vody jdu neobvykle snadno. Ona je oproti zimní přece jen docela teplá. Půjde v ní vydržet? Start jedničky i trojky je nakonec společný. Dětské kategorie jsou kráceny, různé kategorie tak plavou různý počet kol - 2,4 (jen já),6 nebo 12. To budou mít rozhodčí co dělat:-) Na startu moudře pouštím rychlé žáčky dopředu a peru se o poslední místo s pár prsaři. Teda, poslední jsou oni. Na trojce. Já jsem první na jedničce:-) První kolo za 7:15 dává tušit, že vyměřovači nám dopřáli o nějaký ten metr víc. No co už s nimi. Zjišťuji, že v této vodě klidně půlhodinku vydržím, tak je to fuk. Odplácám druhé kolo za 7:48, začínám tuhnout:-), třetí kolo 7:55 a přecházím na prsa. Ruce jsou radši ve vodě než je vytahovat ven a pořád namáčet. Těším se na místa s mírně teplejší vodou a hlavně - těším se z vody. Já už můžu ven! Za 31:08. Přede mnou jeden plavec vzdává. Rozhodčí se ptá, zda taky končím. Já že jo, já už mám doplaváno. Když si píše mé číslo na divné místo papíru, chápu, že si myslí, že taky vzdávám. Neruším při doplavání dalších a ve volné chvíli vysvětluji, že já jsem ta padavka, která se přihlásila jen na kilometr a že by mne mohl přepsat do jiného sloupečku:-) Daří se, budu vítěz:-) Popravdě, trojku bych v té vodě nedoplaval. A Kristýnka si v té hrůze plave pětku. Jdu se na ni podívat. Podle typického stylu ji vidím v dáli, plave docela slušně poslední kolo. Čekám na ni v cíli, doplavává za 1:33 a má velkou radost. Bodejť by ne. V takové vodě. Navíc vypadá, že by mohla klidně plavat dál. No po kom ta holka je?:-)

Nemůžeme čekat na vyhlášení výsledků, rychle mizíme. Tak aspoň tímto vyhlašuji Kristýnku za vítězku. V docela těžkých podmínkách doplavala pětku. Jako první z mladších dorostenek. Jsme prostě dva vítězové. Jo jo, jsme plavecká rodina:-D

Pohár Ľadových Medveďov 23.5.2008 (plavání)

Léto začíná kdy? Léto začíná v květnu, když se jede na první závod dálkového plavání do Bratislavy. Nevím, jak to tamější medvědi dělají, ale vždycky mají nádherné počasí. Letošní předpověď opět nenechávala na pochybách, že prožijeme v Bratislavě krásný den, navíc s příjemně teplou vodou. No kdo by si nejel zaplavat, že. Jedeme celá rodina. Lenku s Terčou vysazujeme v centru, jsem zvědav, jestli je tam odpoledne najdeme:-) Já pokračuji s Kristýnkou dál na Zlaté piesky. Jede s námi i moje únava ze Schwechatu, nějak jsem ji zatím nestihl setřást:-)

Sluníčko svítí, voda se třpytí, bratislavané se přicházejí slunit. A mezi nimi budeme plavat:-) Zkouším rukou vodu, moje zkušené termočidlo říká, že je to určitě nad dvacet. Snad to nebude jako loni, kdy to byla jedna z posledních teplejších vod:-( Kristýnka začátkem tohoto roku skončila s basketbalem, její ročník nějak neměl štěstí a v podstatě se rozpadl. Takže se z Kristýnky stala po letech plavkyně na plný úvazek. Naplaváno docela má, uvažovala i o tom, že dnes bude plavat desítku. Už je totiž ve čtrnácti letech v plavání dorostenka, takže je v podstatě považována za dospělou. Může i na maratonské tratě. Ale i trenér ji přesvědčoval, ať si v prvním závodě sezony dá raději pětku. A když to půjde, vyplave se potom na trojce:-) Tak jo, Kristýnka skáče po desáté do vody se samými zkušenými plavci. Startovní pole se po startu dělí na několik skupinek, Kristýnku mezi ostatními rychle rozeznávám. Má dva problémy - první na začátku trochu s brýlemi. Druhý problém je v tom, že nemá moc s kým plavat. Na elitní plavce v čele ještě nemá a ambiciozní hobby plavci už jsou oproti loňsku za ní. Kristýnka si plave v území nikoho a docela pěkně ty kilometry seká 15:28-15:53-16:30-16:43-15:56 a je z toho nový osobák 1:20:30:-). No abych to přiblížil čtoucím ironmanům, vzdálenost 3,8km proplavána těsně po hodině:-) Bez neoprenu, ve 14 letech:-) Jasně, možná okruh zase neměl celý kilometr. Ale pořadatelé se snažili délce přiblížit a jednu z bojek oproti loňsku posunuli. Loni tu plavala Kristýnka 3km za 58:09. Letos mezičas 3km za 47:51. Skvělé zlepšení.

Start závodu na 5 a 10km

Kristýnka si dává něco k jídlu, trochu se ohřeje, vezme druhé plavky a jde znovu na start. Tentokrát se mnou. Ona poplave 3km, já jeden. Na víc dnes nemám:-( Plave se na jiné trati, letos podél břehu. Tento vyměřený kilometr vypadá opticky kratší a přitom je delší než ranní kilometr:-) Voda je teploučká, jsem v ní raz dva. Řadím se na konec davu a startujeme. To je maso! Zleva mne okopává prsařka, zprava prsař, zepředu zavazí nadšený kraulař:-) Úplná mlýnice:-) Já už jsem zkušený plavec:-), brzy si nacházím svůj životní prostor a nacházím i své tempo. Snažím se plavat svižně, přece jen je to pouhý kilometr, tady by mne křeče neměly dostihnout. Houby:-) Křeč do pravého chodidla dostávám ještě před obrátkou:-) Snažím se kopat jen levou nohou, to je docela náročné na koordinaci i na udržení směru:-) Vidím v protisměru Kristýnku, má plavat volně a už má na mne obrovský náskok. Křeč za chvíli povolí, první plavec mi těsně před cílem dá kolo a ukáže mi, že pořád plavu dvakrát pomaleji než čelo závodu. A co, já si v pohodové teploučké vodičce doplavávám do cíle za 20:40. Pro opravdové plavce by takový čas byl obrovská ostuda, pro mne úspěch:-) Já jsem přece jen běžec nebo tak něco:-) Vyhlížím Kristýnku, už je zase skoro v půlce okruhu. Vidím, že opravdu ctí pokyny trenéra, plave volně, v podstatě se vyplavává. 3km za 51:43. Jo, takhle kdybych to uměl já naplno, to by bylo něco:-)

Hezky opálení a vykoupaní sedáme do auta, nacházíme na první pokus dvě unavené výletnice a míříme prázdnou dálnicí k Brnu. Jsem tak unavený, že bych nejradši spal. Ale já nemůžu, já řídím. Jsem já to ale chudák. Zbytek výpravy opravdu usnul. A spali a spali... až do příštího dílu:-)

ZP Bratislava 14.3.2009 (zimní plavání)

V zimním plavání rozhodně nechodíme s Kristýnkou na každý závod, ale Bratislavu jsme nechtěli vynechat. Prostě se mi tam líbi. Víte, závidím bratislavanům tu spoustu krásných čistých míst ke koupání. Sencem počínaje, přes spoustu bezejmenných jezírek až třeba Zlatými písky konče. Že mají krásné štěrkové jezero přímo na sídlišti Petržalka jsem až do soboty netušil. Po drobných problémech s dopravou jsme na místě včas. Krásné jezírko! Teplota vzduchu snaživě šplhá k desítce, voda je samozřejmě studená, přece jen si letos jaro dává na čas. Ale pět stupňů prý má, takže budeme s Kristýnkou plavat dvěstěpadesátku. Snad plavci před námi vodu moc nepromíchají a já nezmrznu:-)

U Draždiaku:-)

Na startu stovky koukám na jednu slovenskou zvláštnost - někteří plavci mají rukavice:-) Nevím, zda jsou povolené, tuším, že ne a na stovce je to nespíš jedno. No, já bych s rukavicemi doplaval ve studené vodě o dost dál. První mi tuhnou prsty. Možná je mám po letošní zimě i mírně omrzlé či co:-) V cíli si plavci stěžují na studenou vodu, ale vypadají docela dobře. Snad svoji vzdálenost zvládnu. Jdeme se převléknout a vracíme se na druhou sedmsetpadesátku. Je vidět, že voda je studená, někteří kraulaři postupně přechází na prsa. A jeden plavec má docela problémy! Trochu mi vrtá hlavou, jak to, že už na začátku druhého kola... No, aspoň můžu sledovat, co s člověkem dělá podchlazení? Ruda nemůže, otáčí se směrem ke startu a vypadá, jako by chtěl plavat zpět. Přitom se prakticky nehýbe. To je divné! Ke startu to má 80 metrů a on je možná ani ne deset metrů od břehu, kde může pohodlně vylézt. Vážně je tak zmatený? Během pár vteřin si záchranný člun uvědomuje, že se děje něco velmi nestandartního a v mžiku je u plavce. Háže mu záchranný kruh, Ruda se chytá, drží se na hladině, ale... Co teď? Kruh nemá špagát, loď ho nemůže táhnout a plavčík na lodi bezradně kouká, do vody se mu nechce, možná mu ta situace pár metrů od břehu přijde absurdní. Už už se rozbíhám, že tam doběhnu, ale to už si jeden z chystajících se plavců, který je blíž, uvědomuje, že tu je průšvih, vběhne do vody a během pár vteřin vynáší Rudu v náručí na břeh. Ten si ale nemůže stoupnout, pravá noha zkroucená jakoby v křeči. Další plavci ho nesou na rukou dovnitř, bohužel je vidět, že Ruda má podivně zkoucenou i pravou ruku. Z hodně laického pohledu to vypadá víc na mozkovou příhodu než na podchlazení. Ujisťuji se, že je přivolána sanitka, všichni řeší hlavně Rudovo podchlazení, dávají mu i čaj... Nečetl jsem někde, že při mozkové příhodě se nemá postiženému dávat pít? Nebo je to u podchlazeného člověka omluvitelné? Nevím a tak raději mlčím. O chvíli později odpověď znám. Pití se podávat nemá, Ruda ho stejně v žaludku neudrží. To už je na místě sanitka, posádka rychle chápe, že tu nejde o obyčejné podchlazení a dělá svoji práci. V noci je Ruda operován, při této mozkové příhodě došlo ke krvácení do mozku. Nezbývá než popřát hodně sil a i to štěstí, které každý potřebujeme....

Závodní trať, vedená rozumně poblíž břehu.

Po tomto intermezzu jdu na start s tím, že jak mi bude moc zima, okamžitě lezu ven. Na startu dvěstěpadesátky se nás schází neobvykle moc, Kristýnka si vybírá dobrou pozici a po startu v souladu s taktickým plánem vyráží rychle vpřed. To já pomalu jdu po dně za pár prsaři a čekám, až mi uplavou. Asi bych to snimi mohl celé obejít, tož začínám taky plavat:-) Voda je krásně čistá a mírně příjemnější než Svratka. Namočit do ní obličej jde, ale ne trvale. Myšlenky na plavání kraulem nechávám na jindy. U první bójky vidím ještě Kristýnku, je asi pátá, taky neplave kraul. Na to, že mám u bójky za sebou už cca 80 metrů se cítím dobře, tak se rozhoduji statečně doplavat:-) Trošku mi zavazí chumel dalších prsařů, trochu jim zavazím já, protože střídám deset temp s ponořením hlavy s deseti volnějšími s koukáním po krásách světa. Plavu hodně lážo plážo, přece jen je ta voda na mne, teplomilce, poněkud studená. Až kousek před cílem mám pocit, že se mi snaží plavec vedle plavat do cesty, tož se naštvu a mohutně finišuji:-) A světe div se, uplaval jsem mu:-) Zvláštní je, že přestože jsem byl ve vodě sedm minut, cítím se komfortně. Klidně bych si kousek ještě zaplaval:-) Kristýnka už v pohodě čeká na břehu, doplavala třetí. Ach jo. To bude chtít čekat na vyhlašování a to máme hrabat ještě zahradu:-) Čekáme, klepeme se zimou, čekáme, pořád se klepeme a pak už čekáme bez klepání:-) Když už chci odjet, dočkáváme se. Pořadatelé nám asi chtěli udělat radost, první vyhlašují dvěstěpadesátku a na ní ženy a muže zvlášť. Kristýnku žádná žena nepředplavala, tak si to obzvlášť užívá. Přece jen to čekání stálo za to:-)

Neumělá fotka vyhlášení 250m. Dav fotoreportérů mne nepustil blíž k mé šikovné vítězce:-) Krásné diplomy s medvědy rozdával klub Ľadových medveďov:-)

MČR v zimním plavání Brno 7.2.2009

Plavce vítá neobvykle příjemné únorové počasí

Další závod v zimním plavání se koná pár metrů od mého domu, pořádá ho můj oddíl a navíc je to Mistrovství republiky v zimním plavání. No můžu na něj nejít? Nemůžu:-) I Kristýnka se chystala. Jednou se vydala se mnou do Svratky i trénovat. Vlezla do řeky po kotníky a se srdceryvným křikem "Tatínku, to je studený, já tam nevlezůůůů..." trénink ukončila. Ale na závod že prý jde. Když je to mistrovství. Myslí si tajně na medaili. Co na medaili, na vítězství. Inu, uvidíme.

Mistrovskou tratí pro muže je 750metrů. To samozřejmě neuplavu ani náhodou a neplním ani další kvalifikační předpoklady - otužileckou VT a do 10. místa v celkovém pořadí. Můžu tedy plavat jen nemistrovské trati. Náš předseda Michal mne velmi překvapil a sám navrhl, ať plavu jen nejkratší trať 100m, asi vypadám na trénincích hodně špatně:-). Já si sice tajně myslel i na 250, ale předsedovi se neodporuje:-) Má to výhodu - mistrovskou tratí dorostenek je 100m, budu plavat s Kristýnkou.

Drobnou nevýhodou je, že si kvůli plavání musím odpustit další závod BBP v Kanicích. Sice jsem uvažoval o absolvování obou závodů, ale horko těžko bych to stíhal. Takže si v klidu v přestihu míříme jen do místa startu plavání už před polednem. Svítí sluníčko, na teploměru přes deset stupňů. Krásný den. Já však vím, že voda má méně než dva stupně a je docela nepříjemná. Nevím proč, ale voda pod ledem je příjemnější, než když led rozmrzne. Díky teplému vzduchu aspoň nevymrzneme před startem. Na prezentaci Kristýnka potkává kamarádku a na tváři se jí objevuje široký úsměv - Petra neplave, i další plavkyně Komety se přišla jen podívat. Stačí doplavat a mistrovský titul je znovu v kapse! Jestli ovšem vleze do vody. Raději mlčím:-)


Nástup, poté hned stovka připravit na start, zmatek. Kristýnka je nedočkavá, hrne se do vody jako první. Zdá se, že dnes ji teplota nezajímá, je ve vodě hned až po bradu a čeká na start. Ostatní se poflakují na břehu, do vody se jim nechce. Nemám ani kudy projít. Startéra to přestává bavit a startuje! Kristýnka ještě s jedním dorostencem vyráží, mám krásný přehled o vývoji závodu. Stojím totiž na břehu dva metry nad vodou, brýle v ruce. Předbíhám některé závodníky po trávě a skáču do vody. Jako čtvrtý se vydávám na trať. Docela dobrý. Snad mne nikdo nepředplave:-) Plavu si v pohodě prsa, přece si nebudu namáčet nos. Přes svůj mizerný styl doplavávám plavce přede mnou. Mohl bych ho klidně i předplavat, ale... kudy? Řeka je nějaká úzká a on moc široce kope:-) Že bych zařadil kraula? Zkouším namočit bradu, není to však dobrý nápad. Já přece nejsem žádný otužilec! Já jsem jen triatlonista, omylem se účastnící zimního plavání:-) Nemám zapotřebí nikoho přeplavávat. Sleduji Kristýčnin souboj s prvním Jardou. Kristýnka dotahuje. Nakonec však musí zařadit pár temp prsa a odstup se zvětšuje. Ale i tak skvělý. No to jsou věci! Já si dokončuji v pohodě na čtvrtém místě a jdu z vody. Ani mi není zima. Že bych byl přece jen trochu otužilec? Kristýnka se malinko motá a brzy se začíná klepat. Asi štěstím. Je totiž už podruhé mistryní republiky, a to jí ještě není ani patnáct. :-)

Předstartovní momentka - tři plavci ve vodě, další přešlapují na schodech:-)

A to už je cíl - Kristýnka trať zvládla s přehledem a je podruhé mistryní republiky

Čekáme na vyhlášení a je nám tak nějak dobře. Ostatní totiž musí do vody a my ne. To je parádní pocit! Stát, koukat a nemuset do studené vody. A konečně je tu i happy end, Kristýnka dostává zlatou medaili, pohár a diplom. Už je mistryní republiky i oficiálně:-). Tréninková dřina má najednou smysl. Vyplatí se vstávat v pět ráno a jet před školou na trénink. A odpoledne znovu. Se spoustou uplavaných kilometrů v deníčku se dá leccos zaplavat. A i vyhrát. I bez nějakého velkého plaveckého talentu. Stačí třeba umět plavat a nebát se vlézt do studené vody, kam si prostě naprostá většina lidí, bazénové plavce nevyjímaje, netroufne....

Mistryně republiky s pohárem a medailí, které předali předseda pořádajícího oddílu Michal Moravec a druhý český přemožitel La Manche Jan Novák (fota převzata z webu SpPř)

Zimní koupel

V poslední době se mne často ptáte, jak správně plavat ve studené vodě. Během dnešního koupání jsem pro vás připravil obrázkový návod.

Přípravy začneme již doma. Podle tloušťky ledu si připravíme dostatečně hmotný nástroj. Jak vidíte, já volím sekeru. Správný otužilec si uchovává teplo až do posledního okamžiku. Protože vzduch má -7, mám na sobě bundu. Lze pořídit na vietnamských tržnicích za několik desetikorun. Koupací boty se také hodí. Zem není zrovna teplá. A já nosím vždycky neoprenovou čepičku. Je v ní fajn:-)

Po ledě neskáčeme, mohli bychom si ublížit. Prostě ho rozmlátíme přineseným nástrojem a led odešleme po proudu pryč. Dobrá rozcvička před koupáním.

Jakmile je plavební dráha volná, odložíme svršky a můžeme do vody. Užíváme si při tom obdivu přihlížejících. Taky jsem to ještě loni nechápal a obdivně koukal, ale dnes už vím, že do studené vody se vchází snadno, je to mnohdy snazší než v létě. Vydržet ve studené vodě je však jiná kapitola...

Ve vodě děláme různé hlouposti, ledovou kru můžeme třeba použít jako desku. Pokud pořizujeme fotodokumentaci, pečlivě dbáme na to, aby na fotkách byl i led. Jinak není poznat, že je vlastně zima:-)

Trénujeme všechny styly a okolo jdoucí maminky s dětmi přesvědčujeme, že studená koupel je nejlepší lékař.
Z vody opatrně. Led klouže a ani cit v chodidlech není po koupeli ideální:-) Užíváme si příjemného zabarvení kůže.
Sekeru otřeme do sucha, ať je připravena na další koupel. Doma se zase zahřejeme a to je vše. Zimní vodě zdar! :-)

Zimní plavání Olomouc 13.12.2008

V poslední době je se mnou pořád něco. Kvůli zánětu v uchu jsem v týdnu neplaval a ani moc neběhal. Raději jsem doma seděl na rotopedu. Pro ucho možná dobré, ne tak pro zbytek těla. Nachladil jsem se. To mi jde vcelku snadno, v naší domácí "tělocvičně" se netopí, bývá tam kolem 15 stupňů. Dobré pro sezení na kole, ale běda, jak zpocený sportovec sleze a nejde se hned osprchovat. No, co se dá dělat. V sobotu ráno jsem tedy vynechal oblíbený běh na Býčí skálu. Ale co s načatým dnem? Zajedu si zaplavat do Olomouce. Do řeky Moravy. Voda bude jistě tak studená, že to mé nachlazení vyléčí, o léčbě studenou vodou se přece tolik píše:-) Kristýnce odpadl ranní plavecký trénink, takže prý taky pojede do Olomouce. No, proč ne. Sto metrů jí neublíží, i když ven teď "trénovat" nechodí. Víc ve studené vodě ani plavat nesmí. Já občas do Svratky skočím. Tak si dám 250 metrů. Já smím, jsem starší:-) Divný pocit, hlásit se na delší trať než Kristýnka:-)

Vyjíždíme až po obědě. V Olomouci chvíli váhám, jestli jedu správně, ale když vidím na ulici lidi v plavkách, je jasné, že jsem se zase skvěle trefil. Máme jen čtvrthodinku na převlečení a pak hurá do vody. Tedy až po nástupu. Ředitelem zdejšího závodu je Ladislav Nicek, v pětadevadesáti letech mluví stále jako kniha. A už je čas skočit do vody, první tratí je stovka. Kristýnka jde statečně do vody, sklouzává po kameni a je první namočená až po nos:-) Startér ji však nenechává dlouho čekat a už vyráží. Kraulem. Nechápu, mně se moc nechce v takové vodě namáčet hlavu:-) Kristýnka si dělá na ostatní okamžitě náskok, za půlkou předplavává Ladislava Nicka, který dnes plave jen padesát metrů a už je venku z vody. Ani si to neužila:-) A evidentně ani neprochladla, je nějak moc čilá, je mi zima víc než jí. Jdeme raději dovnitř. Zázemí je v budově školy, krásné teploučko, teplá polévka, pohoda. 250 metrů je až poslední v pořadí, do školy se postupně trousí plavci z tratí 750 i 500m. Někteří v pohodě, jiní se pěkně klepou. Začínám být nervózní, zvládnu vůbec svoji trať?

Foto z akce - jen tolik vody protéká Moravou v prosinci:-).

Naštěstí nemám moc času na pochyby, už musím na start. Voda má 3,8 stupně, ale přijde mi teplá, lezu do ní statečně. Možná díky 5 stupňovému vzduchu. Start! A já ještě nejsem namočený. Chvilku počkám, až všichni odplavou. Inu, opět chyba, toto není triatlon a přece jen řada zimních plavců je pomalejší než já. Zkouším kraula a dostávám se na druhé místo. Umístění dnes není důležité, čas a pořadí se měří jen na delších tratích. Ale stejně mám ze svého umístění radost! Ne však dlouho, brzy cítím, že kraulem to celé nedoplavu, rychle ztrácím tepelnou pohodu. Přecházím na prsa a zařazuji úseky, kdy nenamáčím hlavu. Hned je to lepší. Jen přicházím o své druhé místo a propadám se na páté:-). Cítím náběh na křeče, dnes chci bezpečně doplavat, znovu zvolňuji. Přes poměrně malé úsilí se cíl docela blíží. Možná malinko pomáhá proud dnes na pohled líné řeky. A já můžu ven! V prosinci venku uplaváno 250 metrů a mně ani není žádná extra zima! Možná ze mně bude jednou otužilec. Dnes však ještě ne. Po příchodu do školy se klepu evidentně nejvíc ze všech. Zařazuji tréninkový výběh schodů, čaj, kafe a ... dobrý. A ten pocit, že jsem se tak nějak překonal, to prostě v Tescu nekoupíte. Asi si ještě někdy s otužilcemi zaplavu. Jen co doléčím to hloupé nachlazení:-)

Plavecký kemp Etriatlon VII - 5.-7.12.2008

Další plavecký kemp pro mne začal vlastně už ve středu. Poprvé na podzim jsem si vyrazil ostřeji zaplavat do Lužánek. Na dlouhou dobu neplavání dobrý, jen mne překvapilo, že mne píchá v uchu. Co to je? Záněty středního ucha jsem jako dítě míval, toto však vypadá jinak. Po konzultaci s internetem to vidím na zánět vnějšího zvukovodu. Do vody by se s tím nemělo. Jenže kurz je zaplacen a rizika nejsou zase tak hrozná. Asi budu mít po kurzu nějakou dobu po plavání, to vydržím:-) Kupuji si ucpávky do uší a hurá na kemp.

V Chrudimi v pátek večer vše jako obvykle, už při příchodu zjišťuji, že kde kdo čte můj blog a poznává nás. Není prostě pro bloggera jednoduché vyrazit si inkognito se slečnou:-) Upřímně řečeno budíme trochu rozruch. Máme totiž na sobě trika s nápisem "MČR v dálkové plavání na 5km", což mezi lidmi učícími se plavat budí respekt:-) I Petr Valeš znejistí a ptá se, jestli jsem plaval pětku. No neplaval, ale triko jsem dostal i za odplavaný kilometr:-) Ale hurá do vody, nejdřív je potřeba se rozřadit. Svůj letitý souboj s hranicí 4 minut na 200m dopředu vzdávám, přesto se mi daří zaplavat zatím nejlepší kempový čas 4:06, nohy pak 1:29. Kristýnka chce zápolit s hranicí 3 minut, ale v naší pomalé rozplavbě nemá tahouna, plave 3:10 a 0:54. Kristýnka bude jistě v prvním družstvu, já se raději ani nejdu dívat, zda mi to vyjde na druhé. Jestli budeme v jiných polovinách účastníků, dost nám to pobyt znepříjemní. Ale zázrak - jsem ve dvojce, pochopitelně se spoustou lepších plavců než jsem já. Třeba i s Mondem:-) Ale nebojím se, vím, že zaplavat 200m není všechno, mně přece jen v průběhu kempu už tak nedochází síly, třeba nebudu ve družstvu poslední:-) Po plavání se dozvídám Kristýnčin neuvěřitelný zážitek - ve sprchách ji další plavkyně zpovídají, kolik jí je. Jestli 16 nebo až 18? A kde přišla k o něco staršímu příteli. Pětadvacetiletému!!!:-D Neskutečné, jak se něco takového může opakovat. Asi mládnu:-)

Večer cítím podstatné zhoršení ucha, ucpávky moc nepomohly. Mám vůbec v sobotu plavat? Zkusím aspoň sobotní dopoledne s natáčením, ať se vidím v plné kráse:-)

Sobota dopoledne rychle ubíhá, trochu sleduji Kristýnku v prvním družstvu, plave na čele, to jí úplně nesvědčí. Škoda, že tu nejsou lepší plavci, které by musela dotahovat. Třeba příště:-) Při natáčení se cítím velmi těžkopádně, no to zase bude:-). Kupodivu při promítání výsledek není zase až tak děsivý. Teda možná pro opravdové plavce jo, ale měli byste mne vidět na prvních kempech:-) Prostě mám pocit neustálého zlepšování, jsem se sebou vlastně spokojen. Jako obvykle:-)

No klidně se podívejte - takhle plovu:-)

A tady je Kristýnka

Kapu si do uší a přemýšlím, zda jít odpoledne plavat. Kdyby se tak dalo zabránit vodě téct do uší! Napadá mne šílená myšlenka - pod neoprénovou čepičku, kterou používám na otužování, voda skoro neteče. Čepičku mám náhodou v autě, odpoledne na bazéně ji nasazuji a budím zaslouženou pozornost:-) Čepice pomáhá, cítím se při plavání mnohem líp, jen ta voda je najednou nějak abnormálně teplá. Při intenzivních úsecích se skoro přehřívám. To jsem ještě nezažil:-) Pohodové plavání narušuje jen zábavná historka při několikátém úseku jen nohama - dostávám křeč. To není nic nového. Nové je umístění - velmi intenzivní křeč se zakusuje do zadní strany stehna. Svět je prostě plný nových zážitků:-) Čepice však pomohla, ucho se nezhoršuje, půjdu plavat i v neděli.

Nedělní plavání je už docela snadné, nějak mne ty kempy přestávají unavovat:-) Zábavné je, že na úplný konec bude ještě jednou oblíbených 200m VZ na čas. Začínám zvolna a rozvážně, přesto Jana, která byla v pátek rychlejší je o fous za mnou. To mne tak povzbuzuje, že po 100metrech zvyšuji úsilí, což se ukazuje být jako naprosto debilní nápad. Jana mi uplavává a já končím v čase... 4:06:-) Mezičas na 100m byl 1:52. Příště to poplavu celé volně a pod 4 to být prostě musí:-)

Nemám však úplně jasno co dál. Kempy jsou fajn, ale bez Kristýnky by se mi na ně asi nechtělo. Ta je dnes už o několik tříd lepší než já a dá se čekat, že do jara opět výkonnostně poskočí. Potřebovala by také trénovat s lepší skupinou - prostě s plavci, co umí 200m dost pod 3 minuty. Jestli se však přihlásíme na "lepší" kemp, nebudeme ve stejné polovině, což nám dost naruší pobyt. No, něco vymyslíme. Do jara času dost:-)

Plumlovský návrat 15.11.2008 (zimní plavání)

Kdyby mi někdo při červnovém plavání na Plumlově řekl, že se sem za pět měsíců vrátím, považoval bych ho za blázna. Inu, doba je zlá a i po čtyřicítce je potřeba jít vstříc novým výzvám:-) Prostě v poslední době se snažím trochu otužovat. Nepředstavujte si mne však jako otužilce plovoucího mezi krami. Ráno se sprchuji studenou vodou, občas se jdu namočit do Svratky. Opravdu jen namočit. Zatímco ostatní otužilci v ní plavou desítky minut, já se hrdinně ponořím, udělám pár temp a hurá ven. Při každém takovém zážitku si uvědomuji, že běžet ultramaraton na Sahaře by pro mne bylo snazší. Jak krásně se mi třeba před pár lety běhalo v poledne v Atlantě v nějakých +40stupních! Nicméně i má otužilost se zlepšuje. Navíc občas se mnou jde otužovat i Kristýnka. No a protože mistryně republiky zjistila, že v zimním plavání se dá i vyhrávat, tak mne vlastně k návratu na Plumlov přesvědčovala ona. Hrozné dítě:-).

Vypuštěný Plumlov s Kristýnkou v popředí. Nebýt zimní bundy, vypadá to na letní den:-)

Prostě v sobotu vyzvedávám Kristýnku ráno po plaveckém tréninku na bazéně a míříme na Plumlov. Mlha se rozpouští, vypadá to na hezký den. Úplně na koupání:-) Přehrada je částečně vypuštěna, uprostřed plochy chodí rybář. Snad je někde i víc vody:-) Bójky vymezuji 250 metrový trojúhelník, vypadá malý, rozhoduji se plavat celé jedno kolo a nespokojit se se 100 metrovou vzdáleností pro úplné začátečníky:-) Sám se své odvaze divím:-) Kristýnka plave také 250metrů, naše trať je až poslední, tak zatím koukáme na ostatní, nejdřív 100 metrů, pak 500, dvě rozplavby na 750 až po královskou trať 1km. Všem jde to plavání nějak moc jednoduše, nikdo se neklepe. No počkejte až poplavu já, ukážu vám, jak se dá roztřást zimou:-)

Nejstarší a nejmladší závodník. 95-14=81. Znáte jiný sport, kde se sejdou borci tak rozdílného věku? A to někdy v zimě plavou mimo soutěž i méně jak desetileté děti, rozdíl věku se tím přiblíží až k 90...

První rozplavbu na 750m ovládli plavci Lokomotivy Brno, obsadili první tři místa. Dobrej oddíl:-) A to se prý předseda na tuto trať přihlásil omylem, původně chtěl na kilometr.

Kristýnka před startem. Ještě si však půjčila neoprenovou čepičku. Jediný kousek neoprenu, který lze v zimním plavání použít.

Přiznávám, že se našeho startu trochu obávám, konečně je tu čas jít do vody. Jde to velmi snadno! Přece jen Plumlov má teploučkých 9,5 stupně, tréninková Svratka je už o dva stupně studenější. Jdu do vody v pohodě, skoro snadněji než v létě:-). Po startu nechávám všechny odplavat a zkouším se celý ponořit. Ani obličej mi nemrzne. Prvních pár temp plavu rozvážně, ve studené vodě mívám problémy s dýcháním, dnes dýchám na dva záběry, kupodivu bez problémů. Zavazí mi jeden dorostenec, kupodivu jsem o délku paže před ním, rozhoduji se mu uplavat. Zrychluji a jde to! A asi bych se mu měl omluvit, zavazel jsem já. Při nádechu jen vlevo prostě točím mírně doleva:-) Ale už točím kolem první bójky, vydávám se na nejdelší úsek "po přeponě" trojúhelníka. Prvotní nával zimy zmizel, vypadá to na pohodové plavání. Trochu mne mate, že nikoho před sebou nevidím. Nemůžu se dočkat další bójky, pořád kontroluji vzdálenost. Najednou si uvědomuji, že jsem se podíval na bójku, ale vůbec nevím, jak je daleko! Nejsem už u ní? Podívám se ještě jednou - ne, ještě deset metrů. Hodně divný zážitek. Že by začátek zmatenosti z prochlazení? :-) Soustředím se, poslední bójka se zdá být znovu blízko. Tělem mi probíhají divné vlny energie, na klepání zubama to však zatím nevypadá. Zdá se mi, že někoho slyším za sebou. To je divně, když jsem vystartoval poslední:-). Cítím trochu náběh na křeče, přestávám používat nohy a snažím se zrychlit frekvenci rukou. Mírná křeč do chodidla mne chytá deset metrů před cílem. Legrace:-) Jsem rád, že jsem v cíli, nikdo mne nepředplaval, honem ven z vody. Asi jsem opravdu mírně zmatený, nevidím své věci, náš předseda mi je ochotně podává. Ale jen co se utřu, jsem zpět ve své kůži:-) Svítí sluníčko a je mi fajn. Já uplaval v listopadu VENKU 250 metrů! Já jsem tááááák dobrej:-) Nejsem já náhodou už otužilec? Asi ještě ne. Devět stupňů, to je vlastně teplá voda:-) Na Plumlově jsem se tedy klepal zimou jen před dvěma lety po své první trojce na dálkovém plavání. Voda měla tehdy 23 stupňů.

Kristýnka je se závodem také spokojena, skončila třetí. Čekáme proto na vyhlášení. I já si beru účastnický diplom a s překvapením zjišťuji, že jsem doplaval hned za Kristýnkou. Čtvrtý. Ve vodě jsem vydržel pět a půl minuty:-). Co na tom, že odstup od Kristýnky je 1,5 minuty:-) Vůbec nevím, kde jsem ty ostatní předplaval. Muselo to být asi hned za startem, na trati jsem nikoho nemíjel.

No a co dál? Uvidíme:-)

Vyhlášení vítězů 250m (fota autor, M. Kýr a Spartak Přerov)

Mistrovství ČR v zimním plavání prsařský způsob 11.10.2008

Po Punkvě jsem čekal, že se Kristýnce bude chtít jet na další zimní plavání. Závod ve Vyškově má totiž statut Mistrovství ČR. Když byla Kristýnka menší, s lítostí sledovala, že se svými časy nemůže na žádné mistrovství republiky kvalifikovat. Do Vyškova stačilo se přihlásit. Ba co víc - při pohledu do loňské výsledkové listiny začala Kristýnka spřádat medailové ambice. Mistrovskou tratí dorostenek je 250m. Loni druhá plavala 6 minut! A na to si moje slečna troufá i ve studené vodě. Inu, uvidíme.

Ve vstupní hale akvaparku Kristýnka postupně skenuje opodál stojící holky - je to dorostenka či starší? S lítostí uznává, že některé asi dorostenky jsou. Pořád počítá, kolik jich je, když už je má skoro spočítané, nasedá mládežnická skupinka do autobusu a odjíždí na závod do nějakého teplého bazénu. Komu by se dnes chtělo plavat venku ve studené vodě:-) Když pak platím za Kristýnku startovné, nakukuji do startovní listiny. No co z ní zjišťuji si raději nechávám pro sebe. Co kdyby to nebyla pravda:-) Na nástupu všude samá vlajka, zazní státní hymna a pak to Petr Mihola vykecá - dvě kategorie mají jasného vítěze. Pokud doplave. Dorostenky a veteránky C. Jestli to Kristýnka uplave, diplom s jedničkou ji nemine:-) Holky prostě zamířily na bazénové závody anebo si do studené vody netroufly. Musím říci, že absenci soupeřek Kristýnka snáší velmi dobře a vůbec má tak nějak dobrou náladu:-) Já poněkud méně. Budeme muset čekat na vyhlášení až do pozdějšího odpoledne, ač Kristýnka plave už ve druhé rozplavbě.

Je tu první rozplavba. Docela zvláštní. Kombinuje startující na 100 a 250m, takže část startuje z jedné strany, část z druhé. Trať 100m byla v propozicích označena jako "vhodná pro příchozí, děti a rodinné příslušníky-laiky", jinak je to mistrovská trať pro ženy 60+. Voda má 13,3 stupně, vzduch 8, je zataženo, padá mlha. Příchozí jsou rozumní a marketingu nepodlehli. S jedinou výjimkou. Nějakým nedopatřením jsem se na trať 100m taky přihlásil. A to už bych měl mít ve svém věku rozum:-) Prostě poplavu se ženami babičkovského věku a stoletým mladíkem. Jestli mne předplavou, bude z toho pěkná ostuda:-) Já však nemusím plavat prsa, už je možná ani neumím. Mistrovskou tratí mého věku je samozřejmě nejdelších 750m, při startu na jiné než mistrovské trati je možné plavat volný způsob. Aspoň že tak:-) Tož se převlékám do plavek a jdu se koupat. Ach jo:-)

Zimní plavání má starty z vody, leze se mi do ní překvapivě dobře, žádné píchání jehliček jako kdysi na triatlonu v 15 stupňové vodě. Otužování asi udělalo své, voda mi dnes ani nepřijde studená. Tuším, že při plavání to bude horší:-) Už aby to odstartovali. Jo! Makám ze všech sil se strategií čím rychleji poplavu, tím dřív budu venku:-) Prvních 25metrů je v pohodě, získávám náskok na ostatní stovkaře, jsem prostě dobrej:-) Druhá půlka prvního bazénu mi jde mnohem hůř. Něco mi asi zamrzlo v krku, mám pocit, že přes to místo ani neproniká vzduch do plic. Evidentně jde jen o pocit, krev se v těle stáhla na neznámé místo, raději zpomaluji. Ale co, už jsem za obrátkou, jen jeden bazén a bude ze mne otužilec:-) Přecházím na nádech na dva záběry, ač nejsem zvyklý tak plavat. Zase zpomaluji. Hlavně doplavat:-) Pocitově teda nic moc. Jestli bude druhá půlka bazénu ještě horší tak to teda nazdar:-) Kupodivu ne. Zlepšuje se to, zlepšuje, dokonce poslední dvě tempa nádherně finišuji a ukázkově dohmatávám! A ven z vody:-) Utírám se a je mi překvapivě teplo. Stejně nemám čas se převlékat, tak se teď otužuji na vzduchu a jdu sledovat Kristýnčinu rozplavbu.

Před startem. Nechápu, co dělám v říjnu u venkovního bazénu.

Mizerný styl. Holt jsem dva měsíce neplaval:-)

Kristýnka zajíždí do vody jako ryba a čeká na svoji šanci. Start! Jeden starší kluk jí malinko odplavává hned po startu, drží se dalšího, dospěláci zaostávají. Na Kristýnce je taky vidět, že ji studená voda zpomaluje. Styl není tak čistý jako včera na Kraví hoře. Ale je to jedno, plave si svoje a stabilním tempem si doplavává pro titul Mistryně republiky. No kdo by to do ní řekl:-) Po doplavání vééélká radost a já se můžu konečně obléct. Jdeme na oběd, v místní restauraci dávají na americké brambory takovou porci česneku, že to musí zabít všechny bakterie i viry do vzdálenosti několika metrů. Asi myslí na nás otužilce:-) Jo jo, otužilec to jsem já:-) A koukáme na otužilce a čekáme a odpočíváme a pak tramtadadá - Kristýnka dostává medaili a diplom, kde je VELKÝMI PÍSMENY napsáno, že jde o MČR, teď už je to prostě jasné. GRATULUJI! A naše časy? Já 2:06. Inu, studená voda zpomaluje. Kristýnka 5:30. Zdánlivě žádný zázrak. Pro pořadí Českého poháru se dělá tabulka všech, co plavali 250m. Kristýnčin čas je 3. z 11. Výsledky zde.

Předstartovní optimismus

Dobrý výkon

Mistryně republiky je se závodem spokojena.

Taky bych chtěl umět v 95 letech lézt po žebříku jako veverka.

Známí brněnští otužilci si stěžovali, že je voda neobvykle teplá a nemohli proto dát plně vyniknout svým kvalitám. Předsedovi to však samozřejmě na medaili vyšlo - gratuluji. Jo a pak mi došly ve foťáku baterky:-)

A aby to nevypadalo, že mám jen jedno dítě, připojím ještě pár dalších fotek. Vzpomínáte si na článek První mač? Terča se po roce do Pohořelic na turnaj v minivolejbale vrátila. Zatímco loni to byl boj o každý balón a potěšilo vydřené vítězství ve skupině o bůh ví kolikáté místo, letos její tým procházel turnajem jako nůž máslem. Výhra střídala výhru. Většinou snadnou výhru. V jediném zápase se se soupeřkami přetahovaly o každý míč, nakonec neúspěšně. Šlo však už o zápas o postup do finále! A v takovém není ostuda prohrát, obzvlášť po dobrém výkonu! Holky si spravily chuť v zápase o třetí místo. Turnaj je smíšený, jejich soupeřem byli kluci. Zajímavé srovnání herního pojetí - kluci bojovnost, frajeřiny, smeče. Holky technická čistota, umísťování míčů, dodržování pokynů. Hezký zápas s jasným vítězstvím holek. Gratuluji! Terča je minižačka i příští rok. Soupeřky s ní budou mít opravdu hodně práce!

Zaujetí pro hru

Výborná technika

Třetí tým turnaje při vítězném pokřiku:-)