Bratislava??

V minulých letech jsem si dával na blog anketky, jak dopadnou důležitější závody. Byl to docela zajímavý pohled zvnějšku, proto sem dám anketku i letos. Pravda je, že na maraton tentokrát nejsem nijak skvěle připraven. Bolesti zad, chodidla (stejná bolest jako v Mnichově 07), špatné počasí, to vše se promítlo na faktu, že naběháno moc není. Klidně vám řeknu kolik. Vlastně plácnu sem tabulku:

Jak vidíte, je to takové nějaké slabší. Což neznamená, že výsledek nemůže být lepší:-) Takže - jak to vidíte??

Obrázek původní ankety.

No a příští týden se hukáže :-)

ZP Bratislava 14.3.2009 (zimní plavání)

V zimním plavání rozhodně nechodíme s Kristýnkou na každý závod, ale Bratislavu jsme nechtěli vynechat. Prostě se mi tam líbi. Víte, závidím bratislavanům tu spoustu krásných čistých míst ke koupání. Sencem počínaje, přes spoustu bezejmenných jezírek až třeba Zlatými písky konče. Že mají krásné štěrkové jezero přímo na sídlišti Petržalka jsem až do soboty netušil. Po drobných problémech s dopravou jsme na místě včas. Krásné jezírko! Teplota vzduchu snaživě šplhá k desítce, voda je samozřejmě studená, přece jen si letos jaro dává na čas. Ale pět stupňů prý má, takže budeme s Kristýnkou plavat dvěstěpadesátku. Snad plavci před námi vodu moc nepromíchají a já nezmrznu:-)

U Draždiaku:-)

Na startu stovky koukám na jednu slovenskou zvláštnost - někteří plavci mají rukavice:-) Nevím, zda jsou povolené, tuším, že ne a na stovce je to nespíš jedno. No, já bych s rukavicemi doplaval ve studené vodě o dost dál. První mi tuhnou prsty. Možná je mám po letošní zimě i mírně omrzlé či co:-) V cíli si plavci stěžují na studenou vodu, ale vypadají docela dobře. Snad svoji vzdálenost zvládnu. Jdeme se převléknout a vracíme se na druhou sedmsetpadesátku. Je vidět, že voda je studená, někteří kraulaři postupně přechází na prsa. A jeden plavec má docela problémy! Trochu mi vrtá hlavou, jak to, že už na začátku druhého kola... No, aspoň můžu sledovat, co s člověkem dělá podchlazení? Ruda nemůže, otáčí se směrem ke startu a vypadá, jako by chtěl plavat zpět. Přitom se prakticky nehýbe. To je divné! Ke startu to má 80 metrů a on je možná ani ne deset metrů od břehu, kde může pohodlně vylézt. Vážně je tak zmatený? Během pár vteřin si záchranný člun uvědomuje, že se děje něco velmi nestandartního a v mžiku je u plavce. Háže mu záchranný kruh, Ruda se chytá, drží se na hladině, ale... Co teď? Kruh nemá špagát, loď ho nemůže táhnout a plavčík na lodi bezradně kouká, do vody se mu nechce, možná mu ta situace pár metrů od břehu přijde absurdní. Už už se rozbíhám, že tam doběhnu, ale to už si jeden z chystajících se plavců, který je blíž, uvědomuje, že tu je průšvih, vběhne do vody a během pár vteřin vynáší Rudu v náručí na břeh. Ten si ale nemůže stoupnout, pravá noha zkroucená jakoby v křeči. Další plavci ho nesou na rukou dovnitř, bohužel je vidět, že Ruda má podivně zkoucenou i pravou ruku. Z hodně laického pohledu to vypadá víc na mozkovou příhodu než na podchlazení. Ujisťuji se, že je přivolána sanitka, všichni řeší hlavně Rudovo podchlazení, dávají mu i čaj... Nečetl jsem někde, že při mozkové příhodě se nemá postiženému dávat pít? Nebo je to u podchlazeného člověka omluvitelné? Nevím a tak raději mlčím. O chvíli později odpověď znám. Pití se podávat nemá, Ruda ho stejně v žaludku neudrží. To už je na místě sanitka, posádka rychle chápe, že tu nejde o obyčejné podchlazení a dělá svoji práci. V noci je Ruda operován, při této mozkové příhodě došlo ke krvácení do mozku. Nezbývá než popřát hodně sil a i to štěstí, které každý potřebujeme....

Závodní trať, vedená rozumně poblíž břehu.

Po tomto intermezzu jdu na start s tím, že jak mi bude moc zima, okamžitě lezu ven. Na startu dvěstěpadesátky se nás schází neobvykle moc, Kristýnka si vybírá dobrou pozici a po startu v souladu s taktickým plánem vyráží rychle vpřed. To já pomalu jdu po dně za pár prsaři a čekám, až mi uplavou. Asi bych to snimi mohl celé obejít, tož začínám taky plavat:-) Voda je krásně čistá a mírně příjemnější než Svratka. Namočit do ní obličej jde, ale ne trvale. Myšlenky na plavání kraulem nechávám na jindy. U první bójky vidím ještě Kristýnku, je asi pátá, taky neplave kraul. Na to, že mám u bójky za sebou už cca 80 metrů se cítím dobře, tak se rozhoduji statečně doplavat:-) Trošku mi zavazí chumel dalších prsařů, trochu jim zavazím já, protože střídám deset temp s ponořením hlavy s deseti volnějšími s koukáním po krásách světa. Plavu hodně lážo plážo, přece jen je ta voda na mne, teplomilce, poněkud studená. Až kousek před cílem mám pocit, že se mi snaží plavec vedle plavat do cesty, tož se naštvu a mohutně finišuji:-) A světe div se, uplaval jsem mu:-) Zvláštní je, že přestože jsem byl ve vodě sedm minut, cítím se komfortně. Klidně bych si kousek ještě zaplaval:-) Kristýnka už v pohodě čeká na břehu, doplavala třetí. Ach jo. To bude chtít čekat na vyhlašování a to máme hrabat ještě zahradu:-) Čekáme, klepeme se zimou, čekáme, pořád se klepeme a pak už čekáme bez klepání:-) Když už chci odjet, dočkáváme se. Pořadatelé nám asi chtěli udělat radost, první vyhlašují dvěstěpadesátku a na ní ženy a muže zvlášť. Kristýnku žádná žena nepředplavala, tak si to obzvlášť užívá. Přece jen to čekání stálo za to:-)

Neumělá fotka vyhlášení 250m. Dav fotoreportérů mne nepustil blíž k mé šikovné vítězce:-) Krásné diplomy s medvědy rozdával klub Ľadových medveďov:-)

Jarní maraton

Taky se vám někdy něco nechce? Mně se v poslední době nechce poměrně často. A kde co. Nechce se mi třeba jet na maraton. Tak jsem to měl hezky vymyšleno. Maraton jsem běžel samozřejmě v Česku, taky v Německu, Holandsku, Rakousku... Co tam chybí? Itálie:-) Jasně, sluníčko, výborné kafe, pizza a spousta dobrých běžců. První volba byl Řím. Krásné město. Vezmu celou rodinu. Ale pak začaly ty moje ženské fňukat, že by v Římě mohlo být chladno jako loni v Paříži. No nenutil jsem je. Ale mně se samotnému do Říma nechtělo. Hledal jsem, hledal a našel bližší Treviso. Tam se dá dojet autem, pohoda. Už někdy po loňském Frankfurtu jsem si zarezervoval hotel a čekal, kdy budu mít chuť začít se připravovat na další maraton. Pravda, chuť přišla. Jenže počasí odešlo. V mrazu a na ledu já moc neběhám. A když už vyběhnu, občas si zkrátím plán. Nejsem olympionik, kilometr sem, kilometr tam. Takže příprava nic moc, já pořád odkládám zaplacení startovného v Trevisu... a pak to přišlo. Rezervaci hotelu jsem zrušil. Do Itálie nepojedu. Víte, není to tím, že bych byl špatně připraven. Maraton je jen 42km, to se dá běžet i s menším objemem naběhaných kilometrů. Ale mně se prostě nechce. Nechce se mi jet znovu po A1 směr Itálie a to jsem tam jel za poslední rok jen dvakrát! Jo, asi stárnu. Koupím si bačkory, sednu k televizi a budu koukat na telenovely. Jednou. V mezidobí stárnutí se ještě sem tam proběhnu. Pár kilometrů a někdy i víc. No a místo Trevisa se úplně nezávazně proběhnu po Bratislavě. Pro nás skorodůchodce je to přece jen blíž:-) Pojďte se taky proběhnout! :-)

VO2MAX

Nikdy jsem nebyl na žádném sportovním vyšetření. Stejně "trénuji" podle pocitů, tedy hlavně podle pocitu, aby to bylo příjemné odreagování a nebolelo to, tak k čemu nějaké prahy a tak? Jenže najednou Pavlis zmínil, že v Brně probíhá měření VO2max zdarma. Pro nějakou studii potřebují sportovce do 35 let. Hned jsem se ozval, že to je hrozná diskriminace:-) Pavlis zareagoval poměrně zákeřně a domluvil mi výjimku. No tak to jsem tam prostě musel. A musím říci, že to bylo velmi zajímavé. Test srovnává dvě metody určení VO2max - na běhátku a na ergometru. Každé měření se absolvuje jiný den. První jsem absolvoval běhátko. Zde je výsledek:

Uběhl jsem 2.820m (asi:-)), VO2max 52,9. Docela dobrá čísla:-) Ale tyto hodnoty mi nepřijdou ani tak zajímavé jako jiná zjištění:
- nikdy jsem na běhátku neběžel, považoval jsem to za hloupost, běží se však na něm velmi příjemně
- na závodech venku běhám s poměrně plochým průběhem tepovky, tady tep neustále roste. Prostě jsem byl líný zmáčknout si čudlík zpomalení a akceptoval tempo udávané pásem. Venku zpomaluji, jakmile je běh méně komfortní. Jsem prostě na sebe docela opatrný:-))
- tepové maximum 172 jsem na sportesteru neviděl od půlmaratonu v roce 2004. Mám docela velké rezervy.
- kdybych absolvoval test podruhé a nejlépe s lepší cirkulací vzduchu,troufám si říci, že uběhnu přes 3km! To mi přijde naprosto neuvěřitelné, protože to je tempo, kterým venku běhám tak osmistovky. Je to odporem vzduchu či odporem mého těla k intenzivní zátěži viz i tepovka?

A co ukázalo kolo? Trochu jsem se ho obával. Jak všichni víte, v zimě na kole nejezdím, pár minut doma na rotopedu je spíše zahřátí před protahováním, žádný vážný trénink. Test má tyto podmínky:
- kadence 55-65
- počáteční zátěž 50W
- každé dvě minuty se přidá 25W
- test končí, jakmile testovaný není schopen ušlapan potřebnou kadenci.

Před testem jsem se obával, zda vůbec dosáhnu hranice 300W. Skončit na 250W by byla pro triatlonistu ostuda, že? Nakonec to dopadlo docela dobře:

Tedy VO2max 50,8, max. 312W. To v únoru beru:-) Co k tomuto dodat?
- Tep na kole je logicky nižší než při běhu, ale tady je rozdíl až moc velký. Prostě je v tréninku málo kola:-)
- V sezoně bych jistě dal víc, bylo by to k 400W? Snad jo:-) Přestože se kolu moc nevěnuji. Potenciál na kole mám ale asi větší než v běhu. A už jen se slzou v oku můžu přemýšlet, kolik bych utočil v mládí? K 500W? To by bylo krásné číslo:-) Škoda, že jsem to nikdy nezkusil:-)

Co k tomu dodat? Myslím, že měření stálo za to, zřejmě se znovu zamyslím nad svým "tréninkem" a zkusím zařadit pár změn. Snad nebude tělo moc protestovat:-)

Každopádně díky Pavlovi za námět a domluvu a mladému panu doktorovi za to, že své zkoumání obrací směrem ke sportovcům. Jako jsem třeba já :-))

MČR v zimním plavání Brno 7.2.2009

Plavce vítá neobvykle příjemné únorové počasí

Další závod v zimním plavání se koná pár metrů od mého domu, pořádá ho můj oddíl a navíc je to Mistrovství republiky v zimním plavání. No můžu na něj nejít? Nemůžu:-) I Kristýnka se chystala. Jednou se vydala se mnou do Svratky i trénovat. Vlezla do řeky po kotníky a se srdceryvným křikem "Tatínku, to je studený, já tam nevlezůůůů..." trénink ukončila. Ale na závod že prý jde. Když je to mistrovství. Myslí si tajně na medaili. Co na medaili, na vítězství. Inu, uvidíme.

Mistrovskou tratí pro muže je 750metrů. To samozřejmě neuplavu ani náhodou a neplním ani další kvalifikační předpoklady - otužileckou VT a do 10. místa v celkovém pořadí. Můžu tedy plavat jen nemistrovské trati. Náš předseda Michal mne velmi překvapil a sám navrhl, ať plavu jen nejkratší trať 100m, asi vypadám na trénincích hodně špatně:-). Já si sice tajně myslel i na 250, ale předsedovi se neodporuje:-) Má to výhodu - mistrovskou tratí dorostenek je 100m, budu plavat s Kristýnkou.

Drobnou nevýhodou je, že si kvůli plavání musím odpustit další závod BBP v Kanicích. Sice jsem uvažoval o absolvování obou závodů, ale horko těžko bych to stíhal. Takže si v klidu v přestihu míříme jen do místa startu plavání už před polednem. Svítí sluníčko, na teploměru přes deset stupňů. Krásný den. Já však vím, že voda má méně než dva stupně a je docela nepříjemná. Nevím proč, ale voda pod ledem je příjemnější, než když led rozmrzne. Díky teplému vzduchu aspoň nevymrzneme před startem. Na prezentaci Kristýnka potkává kamarádku a na tváři se jí objevuje široký úsměv - Petra neplave, i další plavkyně Komety se přišla jen podívat. Stačí doplavat a mistrovský titul je znovu v kapse! Jestli ovšem vleze do vody. Raději mlčím:-)


Nástup, poté hned stovka připravit na start, zmatek. Kristýnka je nedočkavá, hrne se do vody jako první. Zdá se, že dnes ji teplota nezajímá, je ve vodě hned až po bradu a čeká na start. Ostatní se poflakují na břehu, do vody se jim nechce. Nemám ani kudy projít. Startéra to přestává bavit a startuje! Kristýnka ještě s jedním dorostencem vyráží, mám krásný přehled o vývoji závodu. Stojím totiž na břehu dva metry nad vodou, brýle v ruce. Předbíhám některé závodníky po trávě a skáču do vody. Jako čtvrtý se vydávám na trať. Docela dobrý. Snad mne nikdo nepředplave:-) Plavu si v pohodě prsa, přece si nebudu namáčet nos. Přes svůj mizerný styl doplavávám plavce přede mnou. Mohl bych ho klidně i předplavat, ale... kudy? Řeka je nějaká úzká a on moc široce kope:-) Že bych zařadil kraula? Zkouším namočit bradu, není to však dobrý nápad. Já přece nejsem žádný otužilec! Já jsem jen triatlonista, omylem se účastnící zimního plavání:-) Nemám zapotřebí nikoho přeplavávat. Sleduji Kristýčnin souboj s prvním Jardou. Kristýnka dotahuje. Nakonec však musí zařadit pár temp prsa a odstup se zvětšuje. Ale i tak skvělý. No to jsou věci! Já si dokončuji v pohodě na čtvrtém místě a jdu z vody. Ani mi není zima. Že bych byl přece jen trochu otužilec? Kristýnka se malinko motá a brzy se začíná klepat. Asi štěstím. Je totiž už podruhé mistryní republiky, a to jí ještě není ani patnáct. :-)

Předstartovní momentka - tři plavci ve vodě, další přešlapují na schodech:-)

A to už je cíl - Kristýnka trať zvládla s přehledem a je podruhé mistryní republiky

Čekáme na vyhlášení a je nám tak nějak dobře. Ostatní totiž musí do vody a my ne. To je parádní pocit! Stát, koukat a nemuset do studené vody. A konečně je tu i happy end, Kristýnka dostává zlatou medaili, pohár a diplom. Už je mistryní republiky i oficiálně:-). Tréninková dřina má najednou smysl. Vyplatí se vstávat v pět ráno a jet před školou na trénink. A odpoledne znovu. Se spoustou uplavaných kilometrů v deníčku se dá leccos zaplavat. A i vyhrát. I bez nějakého velkého plaveckého talentu. Stačí třeba umět plavat a nebát se vlézt do studené vody, kam si prostě naprostá většina lidí, bazénové plavce nevyjímaje, netroufne....

Mistryně republiky s pohárem a medailí, které předali předseda pořádajícího oddílu Michal Moravec a druhý český přemožitel La Manche Jan Novák (fota převzata z webu SpPř)

Zimní koupel

V poslední době se mne často ptáte, jak správně plavat ve studené vodě. Během dnešního koupání jsem pro vás připravil obrázkový návod.

Přípravy začneme již doma. Podle tloušťky ledu si připravíme dostatečně hmotný nástroj. Jak vidíte, já volím sekeru. Správný otužilec si uchovává teplo až do posledního okamžiku. Protože vzduch má -7, mám na sobě bundu. Lze pořídit na vietnamských tržnicích za několik desetikorun. Koupací boty se také hodí. Zem není zrovna teplá. A já nosím vždycky neoprenovou čepičku. Je v ní fajn:-)

Po ledě neskáčeme, mohli bychom si ublížit. Prostě ho rozmlátíme přineseným nástrojem a led odešleme po proudu pryč. Dobrá rozcvička před koupáním.

Jakmile je plavební dráha volná, odložíme svršky a můžeme do vody. Užíváme si při tom obdivu přihlížejících. Taky jsem to ještě loni nechápal a obdivně koukal, ale dnes už vím, že do studené vody se vchází snadno, je to mnohdy snazší než v létě. Vydržet ve studené vodě je však jiná kapitola...

Ve vodě děláme různé hlouposti, ledovou kru můžeme třeba použít jako desku. Pokud pořizujeme fotodokumentaci, pečlivě dbáme na to, aby na fotkách byl i led. Jinak není poznat, že je vlastně zima:-)

Trénujeme všechny styly a okolo jdoucí maminky s dětmi přesvědčujeme, že studená koupel je nejlepší lékař.
Z vody opatrně. Led klouže a ani cit v chodidlech není po koupeli ideální:-) Užíváme si příjemného zabarvení kůže.
Sekeru otřeme do sucha, ať je připravena na další koupel. Doma se zase zahřejeme a to je vše. Zimní vodě zdar! :-)

Zhodnocení roku 2008

Všichni bloggeři hodnotí své sportování za loňský rok jako zběsilí, tak se radši taky přidám, ať nejsem považovaný za podivína:-) Rok 2007 jsem hodnotil zde a začal jsem tabulkou. Tabulku sem dám i letos, a to hned dvojroční:-)



Jak všichni vidíte, ve všech směrech jsem se sportu v roce 2008 věnoval méně než o rok dřív. No ale nečekejte, že bych rok 2008 prohlásil za neúspěšný. Byl to dobrý rok! Možná jen trochu rozporuplný.

Co se běhání týče, tak na začátku roku se mi povedlo naběhat slušné objemy. Poprvé měsíční objem nad 300km, dostal jsem se do výborné formy, asi jsem opravdu měl na maraton kolem 3:20. V Paříži jsem však kvůli viróze formu neprodal. Aby tomu nebylo dost, s teplotou jsem nastoupil na Hejkalův memoriál, skončil jsem po něm po mnoha letech v posteli. A zlikvidoval si běžeckou výkonnost prakticky na zbytek sezony. Delší tratě jsem téměř nemohl běhat, únava, samé odpočívání. No, stejně bych nic nevyhrál:-) Ani běžecký podzim nebyl nijak ideální. Další zdravotní i jiné problémy, s podzimním maratonem ve Frankfurtu za 3:36 jsem tak nakonec spokojený. Bylo to asi maximum, jakého jsem mohl ten den dosáhnout. Ale přesto i v běhu jsem si posunul dva osobáky - na 1km:-) a na 25km. Pětadvacítka tempem 4:38 je asi nejlepším během roku. Naznačuje, že i v maratonu bych mohl ještě své maximum posunout. Uvidíme:-) Omezil jsem počet kratších závodů, pravidelně jezdím prakticky už jen na Běžce Vysočiny a to hlavně díky tomu, že tam běhají i mé tři ženské:-) Zatím mám pocit, že vyšší počet závodů byl přínosnější, já se v tréninku asi moc kochám a málo snažím. Třeba počet běžeckých akcí zase zvýším. Když půjdou ženské:-) Z běžeckých plánů jsem naopak vyřadil jakékoli myšlenky o ultra. Na to asi nejsem stavěn:-)

Cyklistika je trochu jiná kapitola. Přes malé objemy se mi podařilo docela slušně zajet Starobrno tour (-21 minut oproti roku 2006), Mamut tour se pak stal mým zatím nejrychlejším cyklozávodem, pěkný 206km/5000m cyklovýlet kolem St. Pölltenu pak doplňuje příjemné vyjížďky. Prostě na kole v nižších tepech se vcelku dalo nejen vydržet, ale i slušně zajet a projížďky mi po letech přinášely radost.

Plavu sice pořád tak nějak divně, ale časy se zlepšují a to je to hlavní:-) V dálkovém plavání jsem se na 3km za rok docela posunul - z 1:23 na 1:10. Pravda, cíl byl 1:00, tomu jsem se v některých dalších závodech přiblížil, ale... vzdal jsem je. Jednou jsem chtěl stihnout doplavání Kristýnky, párkrát jsem neskutečně promrzl a vzdát jsem asi musel. Stal jsem se tím asi nejčastěji vzdávajícím plavcem Českého poháru:-) Vzdávání závodů mne mrzí, začal jsem se proto více otužovat. I ve venkovní vodě. Plán byl vydržet tak do konce října, ale kupodivu...plavu v ní dodnes, ač je venku -5, voda má 1 stupeň a řeka už je prakticky zamrzlá. Dokonce jsem si troufnul vydat se i na závody otužilců, zatím na nejkratších tratích. Třeba je jednou prodloužím:-) Kromě původního cíle - posunout hranici tepelné pohody při letním plavání - jsem tak do svého repertoáru zařadil vlastně další sport. Jako by jich bylo málo:-).

"Hlavním" sportem je pochopitelně stále triatlon. Vrcholem roku byl ironman v Rothu a musím říci, že jsem se svým výkonem vcelku spokojen. Osobák jsem stlačil na 12:18, nejvíc k tomu přispěl slušný výkon na kole, ale i zlepšení v plavecké části. Cíl byl 12 hodin, k tomu chyběl hlavně lepší výkon v běhu. Upřímně řečeno jsem však rád, že jsem vůbec v tom počasí rozumně dokončil, 12 hodin třeba padne jindy:-) Kromě Rothu jsem vlastně absolvoval už jen jeden triatlon - Grafilit. Tento závod trochu "vybočuje" ze sezonního trendu - v plavecké části zlepšení, na kole to však ten den nešlo a když se mi nedařilo držet průměr 30km/hod, trochu jsem rezignoval, takže kolo je horší než v roce 2007. Ale zase jsem byl asi odpočinutý, tak se mi poměrně dobře běželo. Výsledný čas o 6minut lepší než o rok dřív. Prostě hezký den:-)

Kdybych měl říci, která sportovní akce se mi loni nejvíc líbila, kupodivu by to nebyl Roth, ten by skončil až na druhém místě. Nejhezčí pro mne byl 1. St. Pölltner radmarathon. Asi není rozumné vydat se na závod s délkou, která tvoří téměř 10 procent mého ročního objemu kola. O to víc je však pak krásný pocit, když člověk se skoro normálními převody dojede pod příšerný kopec a v klidu ho vyjede. Přijde kopec druhý, pátý, sedmý... a ono to pořád jede!!! Neskutečné. Krásná příroda, krásné počasí. Docela mi to zamotalo hlavu. Mám teď v hlavě takové dva hlasy:

Hlas1 (nadšeně) - Jezdi víc na kole! Jsi cyklista, ne běžec!
Hlas2 ( s despektem) - No to jsem zvědav, kde by se dal vzít na kolo čas. Brzy tma a ty furt v práci. Nedaří se ti jezdit ani půlku objemů z mládí a hraješ si na cyklistu!
Hlas1 (idealisticky) - Čas se najde! Holky jsou už docela samostatné a žena se bude na tebe aspoň těšit, když budeš doma jen občas:-)
Hlas2 (s opovržením) - Stejně neumíš jezdit venku v zimě. Hraješ si na vrchaře, sám jsi velký jak velehora a vozíš do kopců slušné závaží. Znáš nějakého vrchaře s 84kg? Nebuď směšný:-)
Hlas1 (unaveně) - Jo, nikdy nic nevyhraju, ale baví mne to. Jednou budu třeba po horách chodit jen pěšky, ale dokud můžu jezdit chci ještě nějaký ten kopec vyjet!
Hlas2 (nekonstruktivně) - Naivní snílku!
Hlas1 (nekonstruktivně) - Přizdisráči!

Víte, sám nevím, jak to dopadne. Možná se o tom něco dočtete i na tomto blogu. Každopádně v plánu na rok 2009 jsou napevno jarní maraton (zatím není definitivně vybrán) a Moraviaman. No a pak se hukáže! Tak ať vám to v roce 2009 všem taky plave, jede, běhá, skáče, otužuje se a já nevím co ještě!

A zase nové boty. Vánoční dárek?

Jedna z nejcennějších rad, kterou jsem jako běžec-začátečník pochytil je prostá - při běhu střídejte různé páry bot. Nejlépe různých výrobců či typů. Dělám to tak. Točím až pět párů v činné službě a když se mi zdá, že některé boty zlobí, běhám v nich jen kratičké tratě a brzy je vyřadím. Málokterý pár mi vydrží přes 1000 naběhaných kilometrů. Myslím, že díky tomuto postupu jsem stále schopný běhat, ač jsem náchylný k problémům s chodidly, koleny a i achilovkami. Prostě takový sportující hypochondr:-) Boty kupuji, i když zrovna žádné nepotřebuji. Prostě vidím dobrou cenu a dělám si zásoby:-) Když mne nedávno upozornil ten, kdo nemá jméno, že eastbay změnil podmínky pro poštovné, neodolal jsem a objednal dva páry Asics.

Asics GT 2120

V mé velikosti US11 váží 360g. To mne trochu překvapilo, myslel jsem, že budou o cca 20g lehčí:-) Prostě bota plná odpružení, na objemové, dlouhé běhy. Určením jako NB 846, Mizuno Wave Rider či Adidas Supernova Cushion. Asics má podobně jako Adidas hodně silniční podrážku, ani do lehkého terénu je brát nebudu. V botech "o řadu níž" Asics 1090 jsem běžel svůj první maraton, doufám, že si tyto oblíbím stejně:-)


Asics Gel Speedstar II
V US 11 váží 285g. V ČR jsem je nikdy neviděl, koupil jsem je naslepo a snad dobře. Svršek je typický Asics, bez nějakých zužování, tak typických pro lehoučké boty, což mi obvykle vadí. Zatím moje nejlehčí boty. Jejich určení je zřejmé - doufám, že jednou najdu boty lehčí 300g, ve kterých si troufnu stoupnout na start maratonu. Letošní maratonky Mizuno Elixir 2 by možná ještě nějaký běh vydržely, ale přece jen jsou těžší a starší:-)

Při mé spotřebě bot není divu, že se trochu dívám i na cenu, Asics prostě měl rozumné ceny. To, že jde o modely, které mají už svého nástupce mi nevadí. Našel jsem si nějaké ty slevové kódy a i s doplatkem DPH byl každý pár jen o pár korun přes tisícovku. Když jsem včera viděl Asicsy 2130 v obchodě za 3.500Kč, jen jsem zauvažoval, kdo takovou cenu dá. Pravda, je to novější model, ale já tolik prostě nedám:-) Na eastbay jsou Asics 2130 o 20 USD (400Kč?) dražší než 2120. Tedy pořád se dají koupit za méně než polovinu ceny v ČR.

A co mám s tím vánočním dárkem? Ne, boty pod stromeček nepůjdou. Jen jsem se s vámi chtěl podělit o radost z jiného předvánočního dárku. O pár dnů dříve byl spuštěn web 42195.cz. Web o maratonu. Pro maratonce. Jako jsem třeba já:-) O maratoncích. Jako jsem třeba já:-) Ano, opravdu, z obvykle dobře informovaných zdrojů jsem se doslechl, že tam brzy bude článek o běžci mé výkonnosti. Tak nějak úplně přesně. Prostě o běžci, co má osobák zatím 3:28:59. Bude stát za to. Fakt. Nenechte si ho ujít:-) Prostě si dejte nový web do čtečky jako já a je to:-)

Zimní plavání Olomouc 13.12.2008

V poslední době je se mnou pořád něco. Kvůli zánětu v uchu jsem v týdnu neplaval a ani moc neběhal. Raději jsem doma seděl na rotopedu. Pro ucho možná dobré, ne tak pro zbytek těla. Nachladil jsem se. To mi jde vcelku snadno, v naší domácí "tělocvičně" se netopí, bývá tam kolem 15 stupňů. Dobré pro sezení na kole, ale běda, jak zpocený sportovec sleze a nejde se hned osprchovat. No, co se dá dělat. V sobotu ráno jsem tedy vynechal oblíbený běh na Býčí skálu. Ale co s načatým dnem? Zajedu si zaplavat do Olomouce. Do řeky Moravy. Voda bude jistě tak studená, že to mé nachlazení vyléčí, o léčbě studenou vodou se přece tolik píše:-) Kristýnce odpadl ranní plavecký trénink, takže prý taky pojede do Olomouce. No, proč ne. Sto metrů jí neublíží, i když ven teď "trénovat" nechodí. Víc ve studené vodě ani plavat nesmí. Já občas do Svratky skočím. Tak si dám 250 metrů. Já smím, jsem starší:-) Divný pocit, hlásit se na delší trať než Kristýnka:-)

Vyjíždíme až po obědě. V Olomouci chvíli váhám, jestli jedu správně, ale když vidím na ulici lidi v plavkách, je jasné, že jsem se zase skvěle trefil. Máme jen čtvrthodinku na převlečení a pak hurá do vody. Tedy až po nástupu. Ředitelem zdejšího závodu je Ladislav Nicek, v pětadevadesáti letech mluví stále jako kniha. A už je čas skočit do vody, první tratí je stovka. Kristýnka jde statečně do vody, sklouzává po kameni a je první namočená až po nos:-) Startér ji však nenechává dlouho čekat a už vyráží. Kraulem. Nechápu, mně se moc nechce v takové vodě namáčet hlavu:-) Kristýnka si dělá na ostatní okamžitě náskok, za půlkou předplavává Ladislava Nicka, který dnes plave jen padesát metrů a už je venku z vody. Ani si to neužila:-) A evidentně ani neprochladla, je nějak moc čilá, je mi zima víc než jí. Jdeme raději dovnitř. Zázemí je v budově školy, krásné teploučko, teplá polévka, pohoda. 250 metrů je až poslední v pořadí, do školy se postupně trousí plavci z tratí 750 i 500m. Někteří v pohodě, jiní se pěkně klepou. Začínám být nervózní, zvládnu vůbec svoji trať?

Foto z akce - jen tolik vody protéká Moravou v prosinci:-).

Naštěstí nemám moc času na pochyby, už musím na start. Voda má 3,8 stupně, ale přijde mi teplá, lezu do ní statečně. Možná díky 5 stupňovému vzduchu. Start! A já ještě nejsem namočený. Chvilku počkám, až všichni odplavou. Inu, opět chyba, toto není triatlon a přece jen řada zimních plavců je pomalejší než já. Zkouším kraula a dostávám se na druhé místo. Umístění dnes není důležité, čas a pořadí se měří jen na delších tratích. Ale stejně mám ze svého umístění radost! Ne však dlouho, brzy cítím, že kraulem to celé nedoplavu, rychle ztrácím tepelnou pohodu. Přecházím na prsa a zařazuji úseky, kdy nenamáčím hlavu. Hned je to lepší. Jen přicházím o své druhé místo a propadám se na páté:-). Cítím náběh na křeče, dnes chci bezpečně doplavat, znovu zvolňuji. Přes poměrně malé úsilí se cíl docela blíží. Možná malinko pomáhá proud dnes na pohled líné řeky. A já můžu ven! V prosinci venku uplaváno 250 metrů a mně ani není žádná extra zima! Možná ze mně bude jednou otužilec. Dnes však ještě ne. Po příchodu do školy se klepu evidentně nejvíc ze všech. Zařazuji tréninkový výběh schodů, čaj, kafe a ... dobrý. A ten pocit, že jsem se tak nějak překonal, to prostě v Tescu nekoupíte. Asi si ještě někdy s otužilcemi zaplavu. Jen co doléčím to hloupé nachlazení:-)

Plavecký kemp Etriatlon VII - 5.-7.12.2008

Další plavecký kemp pro mne začal vlastně už ve středu. Poprvé na podzim jsem si vyrazil ostřeji zaplavat do Lužánek. Na dlouhou dobu neplavání dobrý, jen mne překvapilo, že mne píchá v uchu. Co to je? Záněty středního ucha jsem jako dítě míval, toto však vypadá jinak. Po konzultaci s internetem to vidím na zánět vnějšího zvukovodu. Do vody by se s tím nemělo. Jenže kurz je zaplacen a rizika nejsou zase tak hrozná. Asi budu mít po kurzu nějakou dobu po plavání, to vydržím:-) Kupuji si ucpávky do uší a hurá na kemp.

V Chrudimi v pátek večer vše jako obvykle, už při příchodu zjišťuji, že kde kdo čte můj blog a poznává nás. Není prostě pro bloggera jednoduché vyrazit si inkognito se slečnou:-) Upřímně řečeno budíme trochu rozruch. Máme totiž na sobě trika s nápisem "MČR v dálkové plavání na 5km", což mezi lidmi učícími se plavat budí respekt:-) I Petr Valeš znejistí a ptá se, jestli jsem plaval pětku. No neplaval, ale triko jsem dostal i za odplavaný kilometr:-) Ale hurá do vody, nejdřív je potřeba se rozřadit. Svůj letitý souboj s hranicí 4 minut na 200m dopředu vzdávám, přesto se mi daří zaplavat zatím nejlepší kempový čas 4:06, nohy pak 1:29. Kristýnka chce zápolit s hranicí 3 minut, ale v naší pomalé rozplavbě nemá tahouna, plave 3:10 a 0:54. Kristýnka bude jistě v prvním družstvu, já se raději ani nejdu dívat, zda mi to vyjde na druhé. Jestli budeme v jiných polovinách účastníků, dost nám to pobyt znepříjemní. Ale zázrak - jsem ve dvojce, pochopitelně se spoustou lepších plavců než jsem já. Třeba i s Mondem:-) Ale nebojím se, vím, že zaplavat 200m není všechno, mně přece jen v průběhu kempu už tak nedochází síly, třeba nebudu ve družstvu poslední:-) Po plavání se dozvídám Kristýnčin neuvěřitelný zážitek - ve sprchách ji další plavkyně zpovídají, kolik jí je. Jestli 16 nebo až 18? A kde přišla k o něco staršímu příteli. Pětadvacetiletému!!!:-D Neskutečné, jak se něco takového může opakovat. Asi mládnu:-)

Večer cítím podstatné zhoršení ucha, ucpávky moc nepomohly. Mám vůbec v sobotu plavat? Zkusím aspoň sobotní dopoledne s natáčením, ať se vidím v plné kráse:-)

Sobota dopoledne rychle ubíhá, trochu sleduji Kristýnku v prvním družstvu, plave na čele, to jí úplně nesvědčí. Škoda, že tu nejsou lepší plavci, které by musela dotahovat. Třeba příště:-) Při natáčení se cítím velmi těžkopádně, no to zase bude:-). Kupodivu při promítání výsledek není zase až tak děsivý. Teda možná pro opravdové plavce jo, ale měli byste mne vidět na prvních kempech:-) Prostě mám pocit neustálého zlepšování, jsem se sebou vlastně spokojen. Jako obvykle:-)

No klidně se podívejte - takhle plovu:-)

A tady je Kristýnka

Kapu si do uší a přemýšlím, zda jít odpoledne plavat. Kdyby se tak dalo zabránit vodě téct do uší! Napadá mne šílená myšlenka - pod neoprénovou čepičku, kterou používám na otužování, voda skoro neteče. Čepičku mám náhodou v autě, odpoledne na bazéně ji nasazuji a budím zaslouženou pozornost:-) Čepice pomáhá, cítím se při plavání mnohem líp, jen ta voda je najednou nějak abnormálně teplá. Při intenzivních úsecích se skoro přehřívám. To jsem ještě nezažil:-) Pohodové plavání narušuje jen zábavná historka při několikátém úseku jen nohama - dostávám křeč. To není nic nového. Nové je umístění - velmi intenzivní křeč se zakusuje do zadní strany stehna. Svět je prostě plný nových zážitků:-) Čepice však pomohla, ucho se nezhoršuje, půjdu plavat i v neděli.

Nedělní plavání je už docela snadné, nějak mne ty kempy přestávají unavovat:-) Zábavné je, že na úplný konec bude ještě jednou oblíbených 200m VZ na čas. Začínám zvolna a rozvážně, přesto Jana, která byla v pátek rychlejší je o fous za mnou. To mne tak povzbuzuje, že po 100metrech zvyšuji úsilí, což se ukazuje být jako naprosto debilní nápad. Jana mi uplavává a já končím v čase... 4:06:-) Mezičas na 100m byl 1:52. Příště to poplavu celé volně a pod 4 to být prostě musí:-)

Nemám však úplně jasno co dál. Kempy jsou fajn, ale bez Kristýnky by se mi na ně asi nechtělo. Ta je dnes už o několik tříd lepší než já a dá se čekat, že do jara opět výkonnostně poskočí. Potřebovala by také trénovat s lepší skupinou - prostě s plavci, co umí 200m dost pod 3 minuty. Jestli se však přihlásíme na "lepší" kemp, nebudeme ve stejné polovině, což nám dost naruší pobyt. No, něco vymyslíme. Do jara času dost:-)