Brněnský půlmaraton 2.5.2010

Mám za sebou další půlmaraton. Jaký byl? Hlavně mne těší, že vůbec byl. Trochu jsem se o tento závod v době ne zrovna ekonomicky ideální obával. Ale nakonec se na webu objevily informace o závodu, tož jsem se hned nahlásil. Letos web nic neříkal o tom, že by první nahlášení dostali tričko. Že by toto byl důsledek krize?

Po startu to na čele vypadá, jako by se běželo v Keni...

V neděli jsem po poledni na náměstí, dostávám krásné číslo 77 a v tašce mám i tričko. Pravda, na rozdíl od minulých let není funkční, ale hodit se bude. Obleču si ho třeba na plavecké závody. Plavcům připadá uběhnutý půlmaraton děsně dlouhý. A to někteří klidně podobnou vzdálenost plavou:-) Šatny mají malinko jinou organizaci, ale to je fuk. V předpovědi hrozil déšť, přesto volím krátké oblečení, obouvám si však starší boty. Ať si nerozmočím nějaké fungláče:-) Dnes mi o žádný velký výkon nejde, tak je to fuk. Chtěl bych běžet jako loni, to je pod 1:50. S těmi našimi kopečky by se sub100 běželo velmi těžko a jinak minuta sem, minuta tam...

Start, vyrážíme v docela velkém chumlu. Účast se zdá být vyšší než loni. Přesto tu některé známé tváře nevidím. Především brněnské elitní běžce. Tedy vidím Dana, ten tu jen stojí s foťákem. Proč neběží? Jako jeden z mála to otevřeně popisuje na svých stránkách. Důvodem je zvaní většího množství druhořadých keňanů, mezi nimiž si nejlepší čeští běžci musí připadat zvláštně. Chápu, když pořadatel zaplatí účast dvěma keňanům. Ale proč jich tu je šest? Nebylo by lepší investovat peníze jinam? Opravdu to není pro mladé běžce, kteří by měli šanci stát se dobrými, ideální postup. Dan není se svým názorem nejspíš sám. Další dobří brňáci stojí o kus dál. A povzbuzují mne:-) No to mám teda publikum:-) Počasí nějak k dešti nesměřuje, vyjasňuje se. Běžím poměrně volně a až po pěti km kouknu na čas. Hleďme, o pár vteřinek rychleji než ve Vídni:-) Ono je to od startu spíš z kopce. Teď začnou stoupání. Běžím v poměrně velké skupince a zajímavé je, že většinu spoluběžících vůbec neznám. To se mi na závodech v Brně nestává:-) V posledním roce rapidně narůstá množství běžců na cyklostezce. A někteří si troufli přijít na závod. Většinou mladší než já. Kdyby se dali víc na běhání, díky svým dispozicím by dnešní trať dali v pohodě pod 90minut. Jenže oni dělají možná jiné sporty nebo mají jiné zájmy. Přes své lepší běžecké dispozice jsou mi dnes soupeři. Teda vlastně ani to ne. Za chvíli nebudou. Já jim totiž uteču! Ale teď ještě ne. Do největšího kopečka zpomaluji. Mohl bych snaživě dupat jako ti okolo, ale já ten kopec znám. Je to potvora. Z kopečka už s ostatními držím krok. A na rovince - jaká krása - jim utíkám:-) Velmi, velmi zvolna se blížím k další skupince přede mnou.

Brno běhávám v oranžovém triku New Balance. Tady jsem ho dostal, tak ho vždycky donesu:-)

První kolo 50:40, na tuto trať skvělý. Dokážu doběhnout ty přede mnou? Dost se otepluje, někteří běží v dlouhém, ti jdou doběhnout snadněji. Ale snad ještě ta čtveřice přede mnou by mohla jít. Ano, já vím, neběžím dnes naplno, neběžím na žádný super čas a přesto, nemůžu si pomoci, dnes mne to prostě baví. Na křižovatce u Pisárek neuvěřitelná příhoda - Prásk, něco padá na zem. Něco, co držel v ruce policista řídící dopravu. Najelo na něj auto! "Pane řidiči, jménem zákona, vystupte si z vozu!". Řidič někde kolem důchodového věku spěchající asi do oblíbeného hypermarketu sedí a ani nedutá. Myslí si, že mu taková hovadina projde? Neskutečné. Míjím je, běžím dál, dobíhám konečně čtveřici běžců, předbíhám a ... zvolňuji. Tento týden mne trochu zlobí levé lýtko, něco mu není vhod. A dnes hrozí křečí. I na tak krátké trati jako je půlmaraton. Zvolnění není velké, zvolňuji v podstatě na rychlost ostatních. Svou pozici si asi udržím. A taky skoro jo. Dobíhám ještě Huga, který to přepálil a teď pochoduje. Jsem v tak dobré náladě, že místo toho, abych ho mlčky minul a utekl mu, tak do něj hučím, jen co se do něj vejde:-) Vždycky se rozběhne, uteče... přejde do chůze. Já ho doběhnu a znova. Ženu ho tak před sebou až do cíle. 1:43:51. Na této trati můj zatím nejlepší čas. S nízkými tepy avg 150. No být já minulý týden v Olomouci, snad bych i atakoval osobák. Asi jsem formu vyležel nebo co:-)

Ženu před sebou Zdeňka až do cíle. Kupodivu do kopce už nechodí:-)

Po doběhu si beru vodu, loňské Powerade asi taky odnesla krize:-) Převlékám se a za chvíli jsem znovu na náměstí. Sedám si na zahrádce jedné kavárny, dávám si neskutečně hnusné kafe (nevíte na které zahrádce mají dobré??) a sleduji běžce nad 2hodiny. Na některé nezbývá v cíli už ani voda. To by se stát nemělo. Pořadatelé vynakládají obrovské úsilí i prostředky, zabezpečit dost vody by neměl být problém. Předloni nad dvě hodiny běželo 14 běžců, loni 30, letos 53. Díky vyšší účasti běžců jsem letos v první půlce výsledkové listiny,to se mi v Brně ještě nestalo. Brněnský půlmaraton pomaličku roste směrem k masovosti a to je dobře. 21km nic není. Klidně si to zkuste taky. Takovou vzdálenost zvládnou maminky na mateřské dovolené, důchodci a klidně i studenti gymnázia. Ha! Nápad. Jdu agitovat. Znám jednu gymnazistku, co nerada běhá, ale jistě by to také dokázala. Držte mi palce, předpokládám tuhý odpor:-)

Anker Halbmarathon Wien - 19.04.2010

V minulých letech jsem jarní běhání otestoval nejdřív na půlmaratonu a pak si zaběhl maraton. Letos je to nějaké převrácené - napřed jsem zkusil šestihodinovku, asi abych naběhal nějaký objem. Následoval maraton v Bratislavě, asi abych si potvrdil, že jedna šestihodinovka jako objem nestačí a nakonec je tu půlka. Proč? Prostě jsem si chtěl nějakou zkusit. Jen tak, nezávazně. Co kdyby z toho byl osobák jako loni v Olomouci? Původně jsem chtěl o tomto víkendu běžet půlmaraton v Pardubicích. Ale ten je v sobotu a to z různých důvodů nešlo, tak jsem se již měsíc dopředu přihlásil do Vídně, která se běží v neděli. Na půlku je potřeba hlásit se dopředu, zájemců je spousta, limit 10.000 účastníků byl asi dva týdny před akcí naplněn. No, kdybych věděl, jaké bude začátkem dubna počasí, hlásil bych se na celý maraton. Ale to neřešme, prostě rozhodnutí bylo učiněno dopředu, jede se na půlku...

Číslo mi vyzvedává v pátek Milan Mišák, přicházím tím o prohlídku Expa. Nevadí, prohlídnu si nějaké jinde na podzim:-) V neděli vyrážím po šesté směr Vídeň. Provoz žádný. Vídeňský maraton je jedním z těch, které mají start a cíl kus od sebe. Já jedu k místu startu, chci jet po Wagramer Strasse až k uzávěrám a zkusit zaparkovat co nejblíž startu. Závěra pořád nikde. Až ji vidím skoro u mostu. Co tu dělají ty kropicí vozy? Budou sprchovat běžce? Pamětliv rozhánění demonstrací vodními děly raději otáčím o kus dřív. Všude spousta míst k parkování, jsem zbytečně daleko, skoro kilometr od startovní čáry:-) Oblečen do šusťákovky se vydávám k místu startu. Už chápu, na co tu byly kropicí vozy. Mezi dvěma směry silnice je pruh s trávou a kytičkama. Je ohrazen plůtky, ale jistě by je někteří nezbední běžci překročili a trávník podupali. Za normálních podmínek. Ale trávník je tak prolitý vodou, až to čvachtá. Jen ten, kdo nemá rád svá chodidla, by do toho před závodem vstoupil:-) Start a cíl jsou ve Vídni na různých místech. Start před mostem přes Dunaj, cíl o pár kilometrů dál v centru. Pořadatelé proto převáží pytle se svrchním oblečením od startu k cíli nákladními auty. Teplota ráno cestou nula stupňů, teď je poměrně teplých osm, poběžím v krátkém. Dávám šusťákovku do pytle, ten odevzdávám v příslušném autě. Hledám toalety. Je jich dost, jsou však na druhé straně. Za trávníkem:-) Ale ono čurat na čerstvém vzduchu do Dunaje je stejně příjemnější než nějaká kadibudka:-) Jdu do svého koridoru, podle uvedeného času mám modrý puntík, což je druhý koridor z pěti, respektive ten můj je prvním koridorem v "protisměru" silnice, elita a první a třetí koridor startují z pravého dvojpruhu. Řazení do koridoru není oproti třeba důsledné Paříži nijak extra sledováno, přesto se běžci řadí vcelku zodpovědně. Kdo by se taky cpal jinam, když se pořadí bude stejně dělat podle netto časů, že. Jen Praha si hraje na brutto časy a potom se diví, že má v sektorech binec:-). Jsem v sektoru vcelku vepředu, je příjemné počasí, čekám na start.

Most hned po startu (foto web závodu)

Bum a můžeme běžet. Vlastně pochopitelně to chvíli nejde, na kraji sektoru jsme byli hodně namačkáni, rozbíhá se to pomalu. Necelé dvě minuty ke startovní čáře jsou však zcela v normě. Od čáry běžím, ale přes most to nějak není ono. Kde se přede mnou vzalo tolik lidí a s tak podivnou výkonností? Neumím si to vysvětlit jinak, než že přeběhli z pravého dvojpruhu do levého. První zatáčka za mostem je s nájezdem a je v obou pruzích různě dlouhá. Přeběhnutím zprava doleva se dá o pár desítek metrů zkrátit trať:-) Naštěstí je most široký, i v té mase lidí to docela běží. Po prvním kilometru mrknu na hodinky a podle času a stavu své tělesné schránky odhaduji své dnešní možnosti mezi 1:38-1:40. Sub100, to bych bral. Má cenu se snažit:-) Trať zahýbá do Prátru, probíhá parkem. V minulosti někdo popisoval, že to je nudná pasáž, bez diváků. Mně se líbí. Stín, zeleň, rovná silnice. Předbíhá mne bosý běžec. Evropan. To musím někdy taky zkusit. Ale půlmaraton je na takové frajeřinky až moc dlouhý:-) Vbíháme do městské zástavby. První pětka 23:02, takové tempo budu držet jen stěží, běžím na hranici svých aktuálních možností. Trať není úplná placka, některé ulice záludně malinko stoupají. Dav desítek tisíc běžců je docela hustý, to hlavně v zatáčkách o 90 stupňů vyžaduje trochu pozornosti:-) Z amplionů slyším komentář k maratonu, z otevřených oken okolních domů je víc slyšet komentář Formule 1. Multisportovní den:-) Na občerstovacích stanicích je i Powerade, bezva. Beru si flašku, kelímky jsem přehlédl. Aspoň se mám chvíli čím bavit:-) Desítka za 46:36 a mám toho vcelku dost. A to vím, že bude hůř. Běží se i štafety, občas se kolem mne mihne rychlejší běžec, zkouším se aspoň chvilku držet. Je za mnou 15km, netrpělivě vyhlížím obrátku zpět do centra. Už je tu. A s ní i nejhorší úsek. Několika kilometrová Mariahilfer Strasse. My, co jsme tu kdysi strávili nejednu nákupní chvíli víme, že není rovinatá. Teď stoupá. Na mé dnešní možnosti až moc. Sleduji pomalu klesající čísla na domech. Tempo se blíží k 5min/km. Loučím se s časem sub100. Cítím se mizerně, přesto předbíhám přestárlého keňana. Vzápětí silnice zase o něco víc stoupá a on mi to vrací. Ach jo. Zcela zdeptaného z nemožnosti běžet sub100 mne dobíhá Milan Mišák. Tedy abyste správně rozuměli, junior. Ale stejně, se svou běžeckou výkonností by měl být o kus vepředu. Udílím mu několik dobrých rad, které si bere k srdci, mizí dopředu a po první odfláklé maratonské půlce dává druhou o víc jak sedm minut rychleji. Tomu říkám negative split:-) Teda spíš neodhadnutí svých možností:-). Milan fuč, blednoucí keňan na dohled. Zkouším ho dotáhnout. A najednou - je tu zázrak. Ta proklatá ulice kousek před centrem samozřejmě zase klesá. Nohy to vítají, rozbíhají se, už vidím, kde se půlmaratonci oddělují od maratonců, vybírám si správnou polovinu a makám, makám, abych o svých sub100 nepřišel. Půjde to! Finišuji s větší skupinkou, na spurt na rozdíl od kolem mne dupajících mlaďochů nemám sil, přesto stopky zastavuji za 1:39:44. Beru:-)

Vyřízený víc než po maratonu v Bratislavě se šourám pro vodu. Trochu mi pomáhá. Dostávám tašku s něčím k jídlu a jdu si pro vak s oblečením. Přece jen je ideální běžecké počasí - 14 stupňů, skoro zataženo islandským mrakem. Je mi chladno:-) Mám hodně vysoké startovní číslo, moje auto je až vzadu. Z předních aut už nějaké vaky ubyly, vzadu je plno. Jakoby všichni ještě běželi. Aniž to tuším, blížím se k nejhezčímu okamžiku dne. Obsluha "mého" auta netrpělivě vyhlíží nějakého běžce. Vtom mne jeden z nich zahlédne na vzdálenost možná padesát metrů. Zkušeně přečte mé startovní číslo druhému. Ten v tom plném, přeplněném autě s vaky zajde ke správnému věšáčku. Najde můj vak, podá ho druhému. Jsem stále ještě deset metrů od auta. Můj helfer stojí s úsměvem od ucha k uchu v napřažených rukou drží můj vak, za ním úplně plné auto. Připadá mi to jako vítání vítěze:-). Medaili mám sice už pár minut na krku, ale dnes se prostě podávání vaku povedlo líp:-D

Oblékám se v zámeckém parčíku. Pozoruji probíhající had maratonců. Tito už jsou nad čtyři hodiny a je jich obrovský dav. Dal bych si k tomu pozorování kafe:-) Ale jsem na sebe přísný, kafe si odpustím. Nebudu přece pořád pít kafe, udělám ze sebe zdravého, výkonného sportovce. Mizím do metra. Pro formu se ptám chlapíka od metra, zda mají maratonci dopravu zdarma. A vono né!! Naštěstí mám s sebou dvacetieurovku, jdu si pro jízdenku. Automat nemá rád dvacítky. Prý deset a dost. To je znamení osudu, nedá se nic dělat, jdu si pro kafe:-) Dnes mi obzvlášť chutná:-) Za dvacet minut i s přestupem jsem u auta, je tu pořád. Od nastartování auta jsem doma sub90. Nový kus dálnice je poznat. Vídeň je tak blízko, že sem budu jezdit častěji:-)

Co říci závěrem? Vídeňský maraton je dobře zorganizovaná akce s poměrně příjemnou tratí, i když trať v Linzi se mi líbila víc. Startovné je docela významné, triko není v ceně a platí se zvlášť. Přesto je zájemců o běh víc, než ulice pojmou, je potřeba hlásit se dopředu. Běžet půlku na tak velkém závodě jako je Vídeň má také své výhody, mám krásné umístění - celkově jsem skončil 1.194., což z cca 10.000 dokončivších není vůbec špatné. V kategorii M40 pak 196. z 1197 běžců této kategorie . Předběhnu devět běžců z desíti!! Vynikající:-) To není jak na menších závodech u nás, kde jsem často rád, že neskončím poslední:-)) A jen drobnost na závěr - kvůli problémům s leteckou dopravou prý nestihlo dorazit více než 1.500 registrovaných účastníků...

Obvyklá tabulka

Bratislava marathon 28.3.2010

Psát o Bratislavě či ne? Nenapadá mne napsat nic jiného než loni - příjemný, dobře zorganizovaný závod. Jenže když nenapíšu, zase budou mít někteří kecy... ach ano, těžký je život blogera. Dobře, pár písmenek sem naplácám.

Startovní číslo si vyzvedávám v pátek, shodou okolností potřebuji něco v Bratislavě vyřídit. Přestože na vydávání čísel nejsou skoro žádní běžci, trávím tam asi čtvrt hodiny. Přede mnou Milovník Pranjal vyzvedává asi deset čísel a pak mne slečny posílají zpět ke vchodu, ať si opíšu čísla z tabule, mají seznam startujících jen podle čísel a nejsou schopny čísla podle jména vyhledat. Když se vracím, zase všechny přepážky prázdné... až na maratonskou. Vystojím si frontičku znovu a mám pět čísel. Tolik nás do Bratislavy v neděli jede. Čtvrt hodina na vyzvednutí čísel není zase tolik času, jenže když běžíte dobře zorganizovaný závod, nějakou mušku najít musíte. Na vyzvedávání čísel by se ještě dalo trochu zapracovat a proces zefektivnit. Vyzvedávám i účastnická trika, maratonské je letos funkční. Asics, docela příjemné. Dobrá změna oproti loňské čelence!

V neděli se mění čas na letní, raději stanovuji dobu odjezdu trochu s rezervou. Část rezervy nám jako obvykle bere Jarek, kterého budí až moje sms, že vyjíždím:-) Přesto jsme v Bratislavě poměrně brzy - asi o čtvrt na devět. Míst k parkování hafo, stojíme kousíček od šaten. Paráda. Nemám co dělat, tak si zkouším do místa registrace zanést vlastní občerstvení. Ne že bych to potřeboval, jen jako test, zda ho pak na trati najdu:-) Mám však smůlu, občerstvení už je na cestě na trať. Nechápu moc proč, registrace je na webu také do 8:30 a čísla vydávají i po tomto čase, občerstvení by mohli odvézt klidně v 9:30. Ale na webu mají, že občerstvení je možno odevzdat do osmi, tak je to prostě můj problém, beru to jako procházku a jdu se do šaten převléci. Místa fůra, pohoda, potkávám Téčko s jeho kecama... :-) Představte si, že se letos přeregistroval na půlku. No řekli byste to do něj? Velký kluk a jen půlka :-)

Do místa startu přicházím asi třináct minut před desátou. Skoro nikdo tu ještě není, zařadím se zvolna do koridoru, protože jsem vysoký, vidím vepředu i na elitní běžce, třeba na Petra Vabrouška. Po chvilce se prostor plní, jsem mezi vodiči na 3:00 a 3:15. No co už, dozadu se tlačit nebudu:-) Start! Na čáře jsem za 13 vteřin. Když si vzpomenu, že Jarkovi včera trval pochod na start na 1/2PIM 8 minut tak nechápu, co vede běžce ke startu v Praze...

Běžím, řítí se přede mne spousta půlmaratonců a štafetářů, ale na široké ulici nikomu nezavazím. Kontroluji tempo podle gps, snažím se běžet stále nad 5min/km. Nemám zapotřebí přepálit, zejména po letošní zimě, naběhaný objem není tak kam bych se honil. Probíháme centrem, konečně mne míjí vodič na 3:30 a pořadí se ustaluje. Vlastně ani moc ne. Začínám předbíhat první odpadnuvší štafetáře:-) Třeba dámu mého věku v křiklavém aerobicovém oblečku a botách, spoustu mladých, třeba volejbalistku v sálových Mizunech. Dobře se mi mezi nimi běží, není nuda, je na co se koukat. Štafety vystřídaly a zase mizí nadšeně vpřed. V prvním kole si prostě člověk užije neustále měnící se společnost:-) Míjí mne Petr Kaňovský, chce běžet půlku na osobák a pak doklusat. Běží se mi docela dobře, desítka za 51 minut, podél řeky mi to jde zpět snad ještě líp. Před cílovou rovinkou prvního kola kouknu na hodinky, čas se blíží času Pavla Nedvěda ze včerejška, co se dá dělat, spurtuji v maratonské dráze. Vyděšený půlmaratonec vedle kouká, proč ho předbíhám a zda se třeba neznáme - ne, spěchám z jiného důvodu:-)

Půlka něco přes 1:50, podobně jako loni, to jde. Běží se mi lehce, přesto na mne jde krize. Velká krize. Potřebuji toaletu. To se mi při maratonu nikdy nestalo. Mám vběhnout do nějaké hospody? Tak urgentní to není. Probíhám centrem, přebíhám most, problém se stupňuje:-) V tomto stavu mne zahlédne IronPepa, díky mému novému outfitu - dlouhé triko Adidas, výprodej Hatě a kšiltovka Salomon, výprodej Pandorf - mne málem nepoznává. Anebo mne nepoznává kvůli mému šklebu na tváři?:-) Kde je ta benzinka? Nutně si potřebuji odskočit, nemám s sebou toaletní papír, abych to vyřídil v keříčku:-) Pepa běží kousek se mnou, zaběhl nádherný čas. Ale má mysl se koncentruje jen na můj problém:-) Nakonec se vřítím do kadibudky na občerstvovačce. Uf. To bylo o fous:-) Hned je mi líp,
pouštím se do předbíhání hada běžců. Oproti loňsku je maratonců určitě víc, i v druhém kole pořád s někým běžím. Míjím podruhé čističku, letos mi z ní špatně není. Asi je to tím, že fouká jiný vítr. Přemýšlím o tom, jak si skvěle umím s čističkou poradit a během chvíle je mi pěkně blbě. Ne na zvracení jako loni. Spíš jakoby na omdlení. Jen kouknu na sporttester - opravdu, přes klesající rychlost stoupá tep. No co už, chtě nechtě musím přejít do chůze. Čím to může být? Dehydratace? Těžko. Je příjemné počasí, od počátku piju, ani se moc nepotím. Je to tím, že jsem si nevzal žádný kofein? To u dlouhých tréninků taky nedělám a nic mi nebývá, přípravky typu Shleha si beru jen na "důležité" závody. No ať je to co je to, nijak vážné to není, po chvíli se zase rozbíhám. Střídám kousek chůze a dlooouhý úsek běhu, utíká to. Sleduji, že i ve druhém kole jsou organizátoři u kdejaké polní cesty a regulují kde co. Fakt dobře zorganizovaný závod. Můj stav se trochu zlepšuje, už vidím most. Pod 4 to bude, není kam spěchat, nájezd na most jdu. A v tom za sebou vidím obrovský chumel běžců - vodiči na 4 hodiny odvádí dobrou práci, s běžci komunikují a asi proto je jich tolik. Vodiči na 3:45 běželi mlčky a stejně jako loni prakticky osamoceně. Nechci se nechat tímto hroznem předběhnout, tak zase běžím. Mám náskok, nebude problém moji pozici uhájit:-) Vbíhám do již zmlklé cílové rovinky, všichni už jsou fanděním běžcům nějak unavení. A sotva mne vidí, ožívají a povzbuzují jako zběsilí:-) Pravda, ne mne. K běžci přede mnou se přidali jeho potomci, menšímu prckovi dochází síly, unavený tatínek ho už za ruku dost táhne:-) Divákům se ta scéna líbí, vyvádí jak kdyby běžel vítěz:-) V oficiálním čase 3:57:02 jsem v cíli, čistý čas je o těch cca 13 vteřin lepší.

Trať závodu po široké silnici kolem Petržalky není asi úplně fotogenická, ale běží se dobře. I třeba proto, že auta tu nejsou hned vedle za páskou jako v Praze.

Jdu si na pivo. Nealko už není, ale i alko rychle zlepšuje můj stav. Jo - to byl asi ten problém, na občerstvovačkách nebylo pivo! :-) Pak už jen vzhůru do šaten, kde už skoro nikdo není, tak se v pohodě sprchuji. Zjišťuji, že jsem vlastně dobrej, z našeho auta druhej:-) Předběhl mne jen Petr Bělohoubek, Helena si zaběhla po Tokyu i Bratislavu a má krásný osobáček pod 4 hodiny, Pavlis jí dnes dělal pacemakera, tak je taky za mnou:-) A pochopitelně i Jarek, který včera běžel Prahu, bo musel:-)

Muž, kterého slovákům závidím. Komentátor promine, ale on to není.

Jdu zpět na náměstí, chci si dát někde kafe. Od stolečku jedné z kaváren tak vidím úplný závěr závodu - kolem 5 hodin dobíhají dvě švédky a pak ještě jeden muž s pár kily navíc. Není nijak zničený. Asi si spočítal, že na limit pět hodin stačí běžet jen kus a zbytek se dá v pohodě dojít. Zvláštní, že řada lidí takto uvažovat neumí a považuje maraton v limitu za ohromný výkon, či snad dokonce za něco život ohrožujícího:-))


Co říci závěrem? Za maraton pod 4 si nikdy nadávat nebudu, tu zásadu jsem si dal už kdysi, kdy jsem o metu 4 hodin usiloval:-) Takže jako výkon dobrý:-) Co však určitě stojí za zmínku je i závěr z loňska - Bratislava je vynikající malý velký maraton. Za 22€ funkční triko, výborně organizovaný závod s poměrně rovinatou tratí, no co chtít víc. Taky tu počet závodníků docela stoupá. Myslím, že mne tam za rok mají zase.

Lískovecký ultra 6H - 13.03.2010

Předchozí záznam na blogu je z listopadového maratonu. Co bylo pak? Vzhledem k rozumným podzimním výkonům jsem se již v prosinci přihlásil na svoji první běžeckou šestihodinovku - na Lískovecký ultra. Když je v Brně a venku, proč toho nevyužít. Spřádal jsem plány na překonání hranice 60km. Jinak jsem v prosinci plánovaně odpočíval, naběhal jsem jen 95km a těšil jsem se, jak na to po Novém roce vlítnu. Jenže ouha. Začal mne bolet zub. Taková malá součástka a kolik dokáže udělat neplechy. Nedá se spát, na sportování ani pomyšlení. Třetího ledna jsem uběhl Tuřanský novoroční půlmaraton za 1:45 jen díky ibuprofenu. Pak paní zubařka zub léčila, vrtala, zlobil dlouho. Více nebo méně tři týdny. Že bych aspoň v únoru něco natrénoval? Houby. Bolest se přestěhovala ze zubu do sanice a okolních zubů, které jsou najednou velice citlivé na chlad i teplo. Z pár výběhů se vracím, protože prostě nemůžu dýchat studený vzduch. Těším se na jaro a ono nepřichází. V půlce února se k zubům přidává i okostice. Asi že tak málo běhám. V lednu mám v deníčku 75km, v únoru 60. Pár minut na běžkách statistiku moc nezlepšuje. Prostě nejslabší měsíce po mém návratu ke sportování. Mám se z šestihodinovky odhlásit? No, to je zbytečné. Je to jen šest hodin. Pružně měním cíl na překonání 50km. Na trati si zkouším, za jak dlouho jsem schopen jeden okruh ujít. Docela slušný čas:-) Ono to nějak dopadne...

Myslím, že okolo bydlící se probudili poněkud překvapeni. Běžecký závod uprostřed sídliště? Inu, proč ne... (všechna foto - Alka, více jich je zde)

V sobotu se na místo snažím přijet brzy, abych mohl zaparkovat auto hned u trati. Rozkládám si v něm náhradní oblečení, kdyby pršelo. Kdybych měl mokro v botách, mám tu hned dvoje na přezutí. Připraveno mám i bohaté občerstvení. Kdo ví, na co budu mít chuť. Pochopitelně nechybí pivo, snad budou tři plechovky stačit:-) Kromě 6H se běží i čistý maraton, ale tito běžci jsou v menšině. Jen nás díky očekávané vyšší rychlosti budou častěji míjet.

Je tu start a první problém- jak najít správné tempo? Nechávám tělo běžet jak si chce, volí tempo asi 5:30/km, tj. malinko přes 4:30 na 807 metrů dlouhý okruh, který dobře znám. V září jsem tu běžel "hamburkovský" půlmaraton za cca 1:48. V září jsem tedy kolo běžel jen asi o 15 sekund rychleji. Není to moje dnešní tempo moc rychlé, spíše maratonské? Možná. Nicméně tepy jsou kolem 140, v klidu pokračuji. V doprovodu dvou zkušených ultraběžkyň - Martiny a Pavlíny. Běžíme na úzké cestě vedle sebe, rychlejším běžcům určitě trochu zavazíme. Zejména Danovi Orálkovi, který před závodem s klidem angličana potvrdil, že se pokusí zaběhnout český rekord. Rád bych mu při jeho průbězích udělal místo, ale Dan běhá tak tiše, že to prostě nejde, vždy ho vidím, až když nás míjí. V některých okruzích nás míjí i dvakrát:-) Není to tím, že by Dan běžel až o tolik rychleji, ale často ho vidím vbíhat do přistavené kadibudky. Dá se takto běžet český rekord? Naše trojice navíc určitě není největší překážka na trati. Vidím třeba běžkyni, která těsně před Danem zastaví a najednou jde stranou, jemu přesně do cesty. Nedělá to schválně, na poslední chvíli se rozhodla vzít si pití, které má pohozené na lavičce u trati. Dana to nevyvádí z míry, bez jediného komentáře udělá jeden skok do strany místo dopředu a běží dál. Taky bych chtěl umět jen tak mimochodem míjet překážky, které nemůžu ovlivnit. Danův zápisek si můžete přečíst zde.

První hodina uběhla jako voda, snažím se nezapomenout pít a vzít si gel. Voda a ionťák z občerstovačky jsou studené, což i přes preventivně vzatý ibuprofen vadí mým zubům. Naštěstí je k dispozici i vlažný čaj. Celých šest hodin se na něj běžet nedá, ale v autě mám další pití, které je z domu nahřáté a teď zabalené v kufru tak, aby úplně nevychladlo. Z druhé hodiny chci s holkama běžet jen půlku, přece jen nemám naběháno. Rychlost běžců už se o dost liší. Máme dokonce srovnání, jak by oproti nám, kondičním příležitostným běžcům, dopadl "průměrný" člověk. Ani ne třicetiletý Luboš vyhrál start na závodě v tombole. A protože není žádná bábovka, i s nějakým tím kilem navíc se na start postavil bez tréninku a s občasným usilovným popoběhnutím vydržel na trati hodinu a půl, během nichž nakroužil 9,6km. Zajímavé srovnání, díky za něj. Já s holkama nakonec vydržím hodinu a tři čtvrtě, poté se přinutím se odpojit. Povoluji si přidat pár vteřin na okruh a to tak, že významný "kopeček" na trati s převýšením cca 5m chodím. Po něm dojdu k první lampě a zase se rozběhnu. Čas na kolo tím roste na cca 4:50, tj. tempo 6min/km. Na mne, neběžce, docela slušné a po pár takto absolvovaných okruzích se cítím odpočatý a mám chuť zase běžet i stoupání. Nakonec se rozhoduji pokračovat stále s pár metry chůze. Zpětně se ukazuje, že právě toto rozhodnutí je možná jednou z příčin, proč nakonec dobíhám o dost dál, než jsem před startem čekal...

Mám dalších 807,36 m.

Dvě hodiny za mnou a s nimi uběhnutá půlmaratonská vzdálenost, je čas na první pivo. Má příjemnou teplotu. Je fajn mít auto hned u trati:-) Počasí trochu zlobí - začal foukat silný vítr a chvilku poletovalo i pár vloček, na převlékání to není. V cíli kola s údivem zjišťuji, že jsem přestávku vlastně ani neměl. To jsem to dohnal? Houby. Na Garminu mám zapnutou autopauzu:-) Od této chvíle se mé stopky mírně liší od oficiální časomíry. Ve třetí hodině se projevuje únava, čas kola postupně narůstá přes pět minut. Chodím až k další lampě a tempo zvolna klesá. Dan běží stále jako hodinky, druhý Jaroslav Bohdal dává do běhu hodně úsilí. Třetí je Milan Mišák a jeho výkon mne přímo děsí. Jak ho znám, určitě trávil zimní měsíce spíš na skialpech než běháním. A on si tu i ve třetí hodině švihá zlehka okruhy za 3:50 a ještě se usmívá:-) Talent či neobvykle vysoká úroveň obecné vytrvalosti? Nejspíš obojí.

Světelná tabule dává krásný přehled o závodě. Všimněte si Milanova času na kolo po 30km. Celkově dal 69.226m. Strašný:-) A co teprve kdyby se v mládí věnoval atletice:-)

Čtvrtá hodina se vleče. Maratonskou vzdálenost během ní nestihnu, připadám si pomalý. Přesto nad sebou cítím jisté uspokojení, že pořád zvládám kola za 5:00-5:15. Běžím, jdu, běžím, to pořád dokola a cítím se dobře. I kdybych měl už jen jít, padesát kilometrů překonám. Dobré to bude! Na doplnění tekutin dávám další pivo. Nevím proč, ale po něm se prostě běží hned líp.

Pátá hodina je hodinou prozření. Šestihodinovka není ultra. Ne v tom smyslu, že se člověk úplně uzavře do sebe, do popředí se dostane psychika či vůle, každé nadechnutí je zážitek... Ne, dnes nic takového nezažívám a jsem z toho mírně zklamaný. Prostě jen běžím, jdu, běžím, piju, jím, koukám na ostatní. Ano, v některých kolech pochoduji zase o pár metrů víc a čas kola občas překoná 5:30. No a co. Pár sekund sem nebo tam. Maraton mám za sebou cca za 4:15, dál než maraton jsem zatím nikdy neběžel, takže to dnes bude jasný osobák:-)

Je tu šestá hodina a s ní se blíží konec! Nepatrně zrychluji. Už žádné kolo za 5:30. Mám chuť přestat chodit a chce se mi jen běžet. Jsem normální? Zakazuji si to. Kousek půjdu a basta! Chodecké části znovu zkracuji. Půl hodiny do konce! Už jen půl hoďky! Dnes je to nějaké krátké. Chci si to užít, už jen běžím. Kolo 5:06. Poslední čtvrthodina. Dám kolo pod pět? Dan má český rekord! A já dávám kolo pod pět, jo! Držím tempo s mnohem lepšími běžci. Vydržím i další kolo? V pohodě:-) Výstřel - minuta do cíle. Probíhám cílem kousek za Vilmou. Ona má stejnou vzdálenost jako já! Dobíhám ji a říkám jí, že budeme spurtovat:-) Vilma je rychlejší než já, ale hodně často chodí. Protože v posledních vteřinách chodit asi nebude, čekám, že mi uteče. Jenže dnes houby. Nestojí jí za to honit se s chlapem a o pár metrů jí utíkám. Jen tak, pro radost z pohybu, ještě předbíhám Štefana, který má pochopitelně o dost víc než já a další výstřel mne zastihuje na vzdálenosti 57.560m. To je mnohem, mnohem lepší než jsem vzhledem ke své "přípravě" čekal. A kdybych trochu běhal, šedesátka vypadá překonatelně :-)

Dan Orálek prokličkoval mezi běžci různých kategorií k českému rekordu 86.716m. Gratuluji!

Co říci o závodu jako takovém? Petr Kaňovský chtěl původně uspořádat takový šestihodinový "hamburk". Nakonec mu z toho vyšel i díky okolnostem velmi seriozní závod s účastí většiny ultrareprezentantů, na trati však bylo dost místa i pro obyčejné běžce. Měření čipy při tomto počtu závodníků je asi nutností, tabule dávala každému jasný přehled o jeho výkonu. Výborný byl komentátor, který se pravidelně věnoval nejen pořadí, ale pozval si i některé bývalé běžce a tak jsme se mohli dozvědět řadu zajímavých skutečností. Ozvučení neřvalo, přesto bylo slyšet na většině okruhu. Občerstvení, zázemí ve škole, marně přemýšlím, kde hledat v závodě problém. Počasí? To pořadatel neovlivní. Ostatně nebylo zlé, teplota byla poměrně stabilní a nějaký ten vítr nás těžší váhy jen tak neodfoukne. Z mého pohledu prostě výborně zorganizovaný závod.

Petr Kaňovský - ten co za to může. Chtěl uspořádat šestihodinový hamburk. Vyšel z toho špičkový závod okořeněný českým rekordem. Díky, Petře!

No a co teď? Další zastávka Bratislava. Původně bych bral čas 4:15, ale copak můžu po takové úspěšné šestihodinovce chtít něco jiného než pod 4? Či lépe 3:50? Ach ty ambice:-D

Maraton Perly Karpát 22.11.2009

Po Chřibském maratonu jsem měl za sebou konečně nějaké letošní běžecké kilometry, tak jsem začal zvažovat další maraton. Vybral jsem si Firenze a docela jsem se těšil, hlavně na poměrně teplé počasí, které tam touto dobou bývá. Čáru přes rozpočet mi udělala rodinná sešlost, na které jsem prý nutný a bylo potřeba hledat náhradní řešení. Tož jsem se vydal v neděli do Trenčianských Teplic na poněkud kopečkovitější maraton.

Zatím opuštěná startovní/cílová čára. Víc jsem toho nenafotil:-)

Maraton Perly Karpát patří mezi komornější akce, prezence blesková, do 6€ startovného se vešel i upomínkový hrníček. Mám spoustu času. Řeším hlavně co na sebe. Předpověď hlásí slunečno a až devět stupňů, aktuálně je mlha a stupně čtyři. A nevypadá to, že by se mělo počasí měnit. Nakonec volím krátké triko+dlouhé triko+lehoučkou vestu, tříčtvrťáky, Vabronožky a rukavice. Snad se v těch kopcích neuvařím až vyjde sluníčko:-) Hledání toalety se mění trochu v bojovou hru. Na pánském jsou dvě kabinky, jedna ucpaná, druhá zamčená. Toalety v tělocvičně jsem nenašel, tak jdu statečně na dámské. Šťasten, že jsem svůj problém zdárně vyřešil můžu jen sledovat, jak se před dámskými toaletami dělá dlouhá fronta ze samých chlapů:-) Chvíle před startem pak trávím s Pepou a Demim a uděluji jim spoustu dobrých rad:-D

Start a vyrážíme do zahřívacího minikolečka po sídlišti. Tato rovinka mi jde skvěle:-) Vím, co bude následovat. Hnusný kopec, vyjel jsem si ho už autem. Stoupám do něj zvolna, což se později ukazuje jako moudrý nápad. I tak mi na mokru trochu podkluzují boty. 14% už je prostě citelné stoupání. Tak strmé, že se mi z něj shrnou i Vabronožky, což normálně nedělají:-) Přemýšlím, jestli je horší Chřibský maraton nebo tento. Odpověď není úplně jednoznačná, ale většině běžců bude méně sedět Perla. Stoupání je hned zkraje, za ním prudký seběh a před půlkou zpět. Nic moc;-) Oceňuji občerstvovačky s teplým čajem a po prudkém klesání od pátého kilometru běžím ve skupince. Jsme ale hodně nesourodí, po pár kilometrech se skupinka rozpadá. Stoupáme k první otočce na 12km, kde mne pobaví sadismus tvůrce trati. Místo aby otočka byla v dědině na rovince, nutí nás vyběhnout kratičký bonusový krpál k jakési garáži. Jako by těch kopců dnes bylo málo:-) Nohy unavené, poněkud se mi nafukuje břicho, v klesání od otočky mne předbíhá několik mladíků ze starší kategorie. Někdy mám pocit, že jsem na maratonech kvůli nim. Je vidět, že jim předběhnutí mladšího běžce dělá dobře:-) Vracíme se do Teplic, tato část tratě mne celkem zklamala. Čekal jsem pěkné hory s výhledy a nádherné hluboké lesy, skutečností je běh po okresce, kterou nelze označit za opuštěnou, mlha, v lese poházené igeliťáky s odpadky. V samotném seběhu do Teplic mne míjí dva kamiony, dělají slušnou vzduchovou vlnu:-) Naštěstí se mi v seběhu daří vyfouknout balon v mém břiše, jinak bych to snad vzdal:-) Půlka za 1:59, na ten profil úžasné.

Trať zabočuje na hlavní teplickou promenádu, teď je chvíli na co se dívat. Moji pozornost upoutá název Krym na jedné z budov. Je toto dvacet let po změně systému nutné? Nemají slováci náhodou jazykový zákon? :-) Jedinou omluvou je, že jde o jasně nejhnusnější socbudovu v řadě pěkných staveb z doby první republiky:-) Probíháme parkem, běžci přede mnou už nejsou ani v dohledu, chvíli uvažuji, zda běžím správně. Ale jo, už jsem na silnici k poslednímu stoupání. To bude evidentně mírnější. Z vedlejší ulice přijíždí auto řízené pohlednou blondýnkou. Já vím, chodec nemá přednost před autem, o vteřinu mi ani nejde, ale řidička zjevně registruje, že jde o závod, tak zastavuje. A pak, když jsem přímo před ní se znovu rozjíždí... Podvědomě se chytám rukama předku jejího velkého Seatu a odrážím se mimo auto. Uf - nepřejela mi nohy. Příhoda je natolik neuvěřitelná, že prostě běžím dál. Za sebou slyším, že dáma opět zastavuje a stahuje okénko. Podle výrazu její tváře se nechystá zrovna k omluvě. "Používej mozek krávo blbá" není zrovna věta, na kterou bych byl hrdý, ale nějak mi jiná na jazyk nepřišla. Odpověď ani neslyším a běžím dál. Běží se mi teď docela dobře. Stoupání je mírné, zatímco v Chřibech nohy po kopcích běžely asi 7min/km, dnes je tempo mnohem lepší. Propočítávám časy, jestli se mi podaří z kopce běžet kousek pod 5:30, mohlo by to být celkově pod 4hod. Do kopce se proto i trochu krotím. Kousek před obrátkou však zjišťuji, že dobrý pocit z běhu asi vyvolal vyplavený adrenalin při "autonehodě" a teď tuhnu. Zkouším doplnit cukry z gelů, zabírá to pomalu. Po otočce mne opět předbíhají dva běžci, druhým je prezident slovenských sběračů maratonů A. Simon v tričku potvrzujícím absolvování 500+ maratonů. Nemám šanci se ho držet. Klesám tempem přes 6min/km, což pořád ještě považuji za běh a ne špatný:-) Najednou se začínám blížit k běžcům přede mnou. Zabraly gely nebo A. Simon zpomalil? Možná čeká na Evu Seidlovou? Ta nás však strojově míjí, ne, na ni nečekal. Zavěšuji se na kousek za ni a vypadá to na druhý letošní prezidentský skalp:-) Jsme zpět na promenádě, tentokrát už dost zaplněné. Kličkuji mezi korzujícími a zároveň dobíhám dva běžce. Před koncem promenády je předbíhám. Druhý už jen jde, povzbuzuji ho, že už je to jen kousek:-) Za dobré slovo jsem po zásluze potrestán, chodec se rozbíhá a přestože se snažím stupňovat tempo, pár metrů před cílem mne přespurtovává takovou rychlostí, že to trochu zamotá hlavu i rozhodčím:-)

Sprcha teče jen studená, dnes se mi nechce otužovat, tak hned mizím domů. Co říci závěrem? Cílový čas něco přes 4:06, vzhledem k profilu jsem s hodně spokojen i s takovýmto časem, který stačí na zhruba 46. místo ze 66 startujících, 20. z 24 v M40. Tento maraton je prostě kopcovité proběhnutí s trochu problematickým zázemím, ale o to lepší organizací občerstvovaček. Uvidíme, jestli někdy najdu ještě odvahu si jít do těch kopců zaběhat:-) Pokud bude sníh, což nelze koncem listopadu vyloučit, tak určitě ne...

Gratulace třetí mladší dorostence Českého poháru dálkového plavání

Jedenáctá. Pátá. Třetí. Co to je za čísla? To jsou tvoje umístění v Českém poháru dálkového plavání, Kristýnko. Rok od roku lepší. Letos jsi měla za cíl uplavat desítku. Ty jsi jich s přehledem uplavala hned šest a to stačilo na úžasné celkové třetí místo ve tvé kategorii. Neuvěřitelné, jak se každoročně zlepšuješ. Ano, pořád ti trochu chybí rychlost. To skvělé umístění jsi vybojovala díky jiným vlastnostem. Třeba díky příkladné tréninkové docházce, která ti pak o prázdninách umožňuje plavat desítku prakticky každý víkend, aniž by tě to vyčerpávalo. Také díky chuti poprat se s delšími tratěmi. Před tvojí první desítkou pršelo. A ty jsi snad vůbec déšť nevnímala. Jen ohníčky ve tvých očích prozrazovaly, že nemáš čas sledovat nějaký hloupý déšť, protože se koncentruješ na tu velkou výzvu - deset kilometrů na Seči. Zvládla jsi je bez větší krize a pro mne byl velký zážitek sledovat z kajaku úsilí, které vkládáš do každého záběru.

Únava v cíli první desítky - Seč 4.7.2009

Přišly další závody. Před některými jsi měla času na trénink víc, někdy čas nebyl. Výsledky se proto různily, ale vždy jsi tu hroznou dálku doplavala. Určitě nejzajímavější byla Vltavice. Vlny jako na moři, málem mi to překlopilo kajak. V klidu, záběr za záběrem, jsi se prala s nepříznivými podmínkami. Jsi velká bojovnice! Jestli se ti podaří v životě dělat věci se stejným úsilím, jako při tomto závodě, tak půjdeš od úspěchu k úspěchu. A to já bych ti pochopitelně moc přál :-)

Po létě jsi opět skočila do plného tréninku, zase máš trochu víc hodin než loni. A jsou tam tři dvouhodinovky. Na zvýšený objem ses adaptovala rychle a znovu jsi o kousek poskočila. Sezona nežákovských dálkoplavců končí až bazénovými listopadovými závody v Krnově. Pětku na pětadvacítce bazénu jsi odplavala s přehledem za 1:33. Skvělý čas. Kdybyste nebyly tři na dráze a na jedné straně byla hloubka větší než těch možná 80 centimetrů, mohlo to být ještě lepší. Mohla jsi taky vidět, že oba vítězové Českého poháru - jak Rosťa Vítek, tak Lenka Štěrbová, na pětce nevyhráli. To je normální. Vytrvalcům obvykle vždy, i na té nejvyšší úrovni, trocha rychlosti chybí. A ty prostě jsi vytrvalec, tak tu rychlost pořád tolik neřeš;-)



5km bazén Krnov 6.11.2009. Nějaké nedostatky ve stylu se stále najdou, ale je to mnohem lepší než dřív. A plavat takto 200 bazénů, skvělé.

Po závodech přišlo vyhlášení celkových výsledků Českého poháru. Vyhlášení, které se tě týkalo. Vyhlášení, které mne pohladilo na duši. Jsi třetí nejlepší vytrvalkyně své kategorie, gratuluji!



Vyhlášení mladších dorostenek ČP DP Krnov 7.11.2009. První Lenka Štěrbová. Holka z plavecké rodiny, ostatně i loňská vítězka ČP se jmenuje stejně, jen byla o pár let starší. Letos Lenka navíc cenu přebírá od svého otce:-) Lenka vyhrála v 15 letech ČP v ženách celkově. Svou výkonností hodně vybočuje, připravuje se na překonání La Manche 2010. Druhá Tereza Skuhrová. Holka z plavecké rodiny, maminka letos celkově 17:-) Tereza je velmi dobrá běžkyně, v budoucnosti se asi bude věnovat spíš triatlonu. V pořadí žen je čtvrtá. Třetí dorostenkou je Kristýna Diatková. Holka z rodiny naprostých neplavců. Svojí zarputilostí se dostala až na třetí místo v ČR, v ženách 13. Za zmínku též stojí to, že se střídavými úspěchy dokonce nutí k plavání i svého nebohého otce, neplavce:-)

A když už jsem v těch výsledcích, přidám ještě fakt, že jsi od mé loňské gratulace získala tři tituly mistryně republiky v zimním plavání. A vyhrála jsi Český pohár v zimním plavání. Já vím, v zimním plavání není tak velká konkurence. A je to taková zvláštní disciplína. No ale schválně, kolik znáš ve svém okolí lidí, kteří získali titul mistra republiky nebo vyhráli Český pohár v čemkoli? Třeba v kuličkách? Takových lidí je velmi málo. V každém sportu a každé kategorii totiž může vyhrát jen jeden. A tobě se to podařilo. Gratuluji podruhé! A jen tak na okraj dodám, že jsi letos vyhrála svou kategorii v Běžci Vysočiny. Gratuluji potřetí! Jsem dnes prostě úplně ugratulovaný:-)

Ale vraťme se k dálkovému plavání. Tvé letošní časy, potvrzené Krnovem, znamenají, že můžeš v příští sezoně postoupit zase o level výše. A můžeš zkusit doplavat patnáctku, protože limit 3:30 na 10km už v pohodě stíháš. Věřím, že to dokážeš a že svého stárnoucího, unaveného ajrontátu, vezmeš s sebou. Rád se na to z kajaku podívám! Bude těžké obhájit třetí místo v kategorii. Soustřeď se už spíš na celkové pořadí žen. Letos jsi mezi ženami třináctá. Zvládneš to příští rok do desítky?? ;-) Určitě je to realistický cíl:-)

Přeji ti, ať jsi i v dalších oblastech života stejně úspěšná, jako v plavání.

Táta
170. plavec Českého poháru. Zlepšuju se, čučíš, co? :-)

Chřibský maraton 24.10.2009

Původně jsem vůbec neměl běžet Stromovku. Jako podzimní maraton jsem plánoval Ljubljaň. Jenže evidentně nemám nijak excelentní běžeckou formu a nechtěl jsem riskovat dlouhou cestu a pak opět déšť. Tak jsem běžel Stromovku. Poměrně volně, v podstatě tréninkově:-) Důvodů bylo víc - neforma, počasí v Praze blízké nule, což znamenalo dlouhé oblečení, déšť, okruhy. Odběhl jsem přes puchýř v pohodě a cítil v těle hodně sil. Ve středu jsem začal uvažovat, že bych nakonec přece jen zajel do Ljubljaně. Dobrá předpověď počasí, cítím se skvěle. Jenže světe div se - registrace je uzavřena a voni prostě nikoho dalšího nevezmou. A to tam mají tisíc maratonců:-) Dobře, nepojedu tam. Co třeba Frankfurt? Tam se mi nechce. Tam pršet trochu má a obávám se, že lépe než loni bych zaběhl stěží. Ve čtvrtek jdu vyklusávat a běží se mi nádherně. Nejspíš forma po superkompenzaci nebo co. Rozhoduji se běžet Chřiby. Ty jsem běžel jako svůj první maraton v roce 2005. V pátek jsem trochu nachlazený. Nebyl čtvrteční běh skvělý kvůli slaboučké viroze? Jestli ano, je fakt slabá. V sobotu jsem v předstihu v Kroměříži. Cítím se unavený, chce se mi spát. Ani kafe nepomáhá. No, je to jen 42km, snad to nějak uběhnu. Mám tu jasný výkonnostní cíl. Chtěl bych tento kopečkovitý maraton dát pod 4 hodiny. Přijde mi to i přes únavu snadné. Své podzimní maximum odhaduji podle Stromovky na něco pod 3:40. I se zdejšími kopci to znamená při běhu naplno 3:50. Čtyři hoďky jsou s rezervou, můžu se i trošku flákat.

Start, obkroužíme dvakrát stadion a mizíme směr Kvasice. Nohy jsou těžké, ale poslušné. Na 10.km jsem přesně podle plánu pod 51 minut. Začínám stoupat na Novou Dědinu a tuším, že je zle. Všichni mi utíkají. Zpomaluji a zpomaluji. Nohy rychle tuhnou, mám chuť požádat řidiče, který tu dělá někomu doprovod, ať mne vezme do Kroměříže autem. Sám nevím proč běžím dál. Asi proto, že maraton se nevzdává jen tak. Půlka za 1:54:34 už je dost nad plán. Ale na vrchol Bunče už je to jen pár metrů, které dobře znám. Párkrát jsem tu tréninkově běžel, nikdy tak ztěžka jako dnes. Předbíhá mne prezident slovenských sběračů. Ve volně běžené Stromovce byl pár metrů za mnou. Předbíhá mne Pavel Tyleček. Na to fakt nejsem zvyklý. Přece jen pár kilometrů na kole za rok najedu, mám díky tomu trochu sílu v nohách a běžcům srovnatelné výkonnosti do kopce obvykle utíkám. Dnes ani náhodou. Ale už jsem na vrcholku, oproti době před čtyřmi lety oceňuji více lidí na občerstvovačkách a bohatší sortiment. Běžím pořád na čaj, mám tu vlastní občerstvení, pohoda. Do cíle už je to kousek, nějak to dojdu, i kdyby to mělo být pět hodin. Sbíhám dolů. Nikdo mne nepředbíhá. Na to zvyklý nejsem:-) Seběh ničí Pavla Tylečka, místy pochoduje. Jarek je pořád za mnou. Mám cíl, zkusím ty dva porazit:-) Jsem ve Zdounkách a v naprosto zničeném těle se cítím dobře. Lépe než v Kvasicích. Nechce se mi spát, bdělá mysl trochu škodolibě až masochisticky týrá tělo, aby pořád běželo. No, je to tak trochu ironmanský běh. Tempo nad 6min/km, v mírném stoupání klidně přes 7. Těší mne, že se mi dobře dýchá, aerobní vytrvalosti mám dost, jen ty nohy jsou nějaké dřevěné:-) Předbíhám Pavla, vzdálenost od běžce přede mnou přestává narůstat. Je na tom stejně skvěle:-) Pohybuji se vpřed a vzpomínám si, jakou jsem tu měl před čtyřmi lety při svém prvním maratonu radost, že dokážu ještě běžet. Dnes běžím podobně rychle a kupodivu se objevuje i ta skrytá radost. Začínám se přibližovat k běžci přede mnou:-) Příjemné běžecké počasí, pohoda, no nejsou ty maratony krásné? :-) V Kroměříži ještě předbíhám jednoho pochodujícího mladíka. Povzbuzuji ho, ať běží. Je rychlejší, utekl by mi. Ale on za chvíli zase pochoduje. To nemám zapotřebí a utíkám mu:-) Pár metrů před stadionem najednou zmatkuji a nevím, kde jsem. A to Kroměříž přece jen trochu znám. Mimo jiné jsem se tu ženil:-) Koukám, koukám, jo, stojím před stadionem:-) Tak hurá na něj. Na dráze je poznat, že krok oproti ránu ztěžknul. Je to fuk, stopky v cíli mačkám pod 4:10. Oficiální čas je o trochu horší, protože jsem měl na hodinkách zapnutý autostop. Pavel i Jarek za mnou, dobrý:-) Cíl nesplněn, no a? :-) Navíc se zdá, že i to nachlazení nějak ustoupilo:-)

A co dodat pro případné zájemce o start na maratonu? Doporučuji. Proč?
- Velmi dobrý poměr cena/výkon - startovné 100Kč, slušné občerstovačky na trati, možnost poslat si vlastní občerstvení na kteroukoli z nich, párek v cíli
- Mně se líbí trať střídající město, vesnice i pěkný hluboký les. Pravda, je tu trochu kopců
- Doporučuji těm, kteří příliš často vzdávají. Tady není moc kde.
- Ano, je tu přes 300m převýšení. Není potřeba trénovat běh do kopce, stoupání jsou v pohodě. Zkuste si trochu natrénovat seběh. V klesání do Zdounek ztratíte nastoupané metry velmi rychle.
- Stánek Asics. Trochu jako expo na velkém maratonu:-)

A ještě pár údajů z výsledkové listiny - vyhrál Jan Škrdla za 2:54:05, ženy vyhrála Jiřinka Kociánová za 3:16:18. Gratuluji této dvojce k nádhernému double:-) Já jsem skončil na 59. místě z 81 dokončivších. Vítěz kategorie nad 60 let mi utekl o 20 minut, nicméně vítěze kategorie nad 70 let jsem o pár metrů porazil. Jsem prostě dobrej běžec, vostrej sporťák, od roku 2005 jsem se v Kroměříži zlepšil o víc jak deset minut:-) K výsledkům přece jen jedno malé rýpnutí - AK Kroměříž je nejlepší běžecký oddíl v ČR. Na jejich vlastním závodě je nejlepší běžec tohoto oddílu na 15.místě. Proč? Chápu, že veterán Štefko tu neběží, ale to nemají nějakého mlaďocha, který by si tu po sezoně vyklusal maraton za 2:50? Trochu hanba a neúcta k vlastnímu závodu s dlouhou tradicí, kroměřížáci, ne? :-)


Tož a někdy se do Kroměříže musím vrátit. Hranice čtyř hodin čeká:-)

První maraton - Chřiby 2005

Čtrnáctý maraton - Chřiby 2009. Kdo najde deset rozdílů, nemusí je nikam posílat:-)

Maraton Stromovka 17.10.2009

V minulých letech jsem nejpozději začátkem srpna zazimoval kolo, začal jsem víc běhat a býval jsem v půli října jakž takž připraven odběhnout rozumně maraton. Letošní Ironmaniac v září a moje lenost způsobily, že naběhané kilometry nějak nestíhají naskakovat:-) Maraton jsem proto plánoval spíše až v listopadu. Jenže jsem zjistil, že se mi na výlet do zahraničí s nejistým počasím nechce. Rozhodl jsem se zaběhnout si maraton ve Stromovce. Jen tak, kondičně, ať nevyjdu ze cviku:-) Říjnové počasí je letos šílené, letní vedra vystřídala rovnou zima, předpověď počasí na sobotu byla dlouho déšť, max +2 stupně. No, maraton už jsem běžel kdysi i v únoru, ale v mnohem lepších podmínkách. Uvidíme, ono to nějak vždycky dopadne:-).

Po příjezdu do Prahy je počasí poměrně příznivé. Skrz mraky místy prosvítá i sluníčko, teplota bude možná k šesti stupňům. Jestli ještě pár stupňů přibude, nebudu mít ani co na sebe:-) "Naštěstí" se obloha chvíli před desátou zatahuje a začíná mírně pršet. Mé dlouhé oblečení a bunda jsou správně. Ukryt v pěkných šatnách dokonce se skříňkama na zámeček čekám až skoro do startu. Přece nebudu moknout:-)

Start a zhruba dvě stovky různě motivovaných běžců vyráží vpřed. Běží se jedno zkrácené kolečko a pak osm kol prakticky přesně pětikilometrových. Hned v prvním kole se mi daří ve skupince šlápnout pravou nohou do kaluže. Ach jo, nabral jsem vodu. Cítím, že se mi okamžitě začíná dělat puchýř. Na malíčku. Člověk by řekl hloupý malíček a jak dokáže být taková hloupost nepříjemná. Snad tento úraz přežiju. První kolo běžím ve velké skupině a držím se s dalšími ironmany - Jarkem a Dušanem Kyjankou. Ve druhém kole se k nám do skupinky přidává starší běžec s poněkud podivným motáním se od kraje ke kraji. To se mi nelíbí, chci skupinku opustit. Běžíme tak pomalu, že dozadu to nepůjde, vyrážím vpřed:-) Po pár metrech opět zvolňuji. Nemám zájem běžet dnešní maraton na opravdu maratonských tepech, tedy cca 150. Chci "jen" doběhnout, na čase nezáleží. Tep něco přes 140 bude stačit:-) Okruh ve Stromovce mne poměrně příjemně překvapuje. Prakticky jen jeden seběh/výběh o pár výškových metrů, pár kousků s kostkama a několik metrů rozbitého asfaltu, jinak v podstatě rovina. Ale jsou to okruhy a to já nemám moc rád. Dnes to snad nějak zvládnu:-) Navíc kolem samí známí, aspoň tedy virtuálně. Ivo Domanský v prostoru cíle hlásí jména probíhajících, tak vím, že třeba hned ten přede mnou je MirO. Běží strojově, doběhnout ho nemůžu. 15km za 1:15 ukazuje na cíl někde kolem 3:45. To není tak zlé. Před startem bych bral výsledek pod 4 všemi deseti. Jen pořád prší, už to začíná být nepříjemné. Na občerstovačkách je i čaj, začínám mu dávat přednost před studenou vodou nebo ionty. První běží s velkým náskokem Dan Orálek, začínají mne míjet i další o kolo. Dokonce i já míjím první chodce, pořadí se stává nepřehledné. Jen jedno vím jistě - pronásleduje mne Dušan. Pořád pár kroků za mnou. Kdyby mne nepronásledoval, možná bych se stavil v šatně pro suché ponožky. Malíček s puchýřem totiž dost bolí. Řeším to po ironmansku a vytahuji z kapsičky prášek proti bolesti. Moc nepomáhá, ale aspoň mám pocit, že jsem něco udělal:-) Kus za půlkou déšť konečně ustává. Ještě pochopitelně kape ze stromů, ale přestává mi být zima. Sláva, dnes to nejspíš doběhnu, malíček-nemalíček:-) Trochu zvolňuji, nemusím si dnes dokazovat, že umím držet tempo. Dušan mne dobíhá asi na 28.km. Chvilku si povídáme, hned je běh veselejší. Dušan tvrdí, že prý běží na osobák. No, nějak se mi to nezdá, nicméně se okamžitě pasuji do role vodiče.

30.km - pohoda po boku ředitele Grafimana:-)

Po 30.km Dušan začíná zvolna vadnout, mohl bych mu snadno utéci. Ale to vodiči nedělají. Proto svého svěřence buzeruji a povzbuzuji, co se do něj vejde. Nevím, zda to se svými řečmi nepřeháním, ale nevyužijte toho, když při pomalém běhu je zásoba dechu taková, že bych mohl klidně nejen mluvit, ale možná i zpívat:-)

38.km - úsměv trochu mizí, ale je tu poslední kolo! (foto Dao)

Vbíháme do posledního kola bok po boku, Dušan opět zpomaluje. Běžím pár kroků před ním, ať musí dotahovat. A pořád něco kecám:-) Na 39. km mi přijde tempo už moc pomalé, svého svěřence opouštím. Chci zkusit, jestli i v závěru můžu běžet slušné tempo. Předbíhám jednoho běžce za druhým. Křeč do pravé nohy na 41.km mne nijak moc nepřekvapuje. Inu, puchýř, noze jsem ulevoval a teď to mám. Jdu možná sto metrů, Dušan nikde. Tak zase běžím. Rád bych doběhl před ním:-) Druhá křeč je proti. Dušan mne mine jako blesk, doplížím se do cíle kousek za ním za 3:50:25. Na 119.místě ze 181 dokončivších. Prostě jsem si kondičně odběhl maraton. Je to pod 4, tak svou kondici považuji za výbornou a jsem se sebou spokojen:-D

Poslední metry (foto Dao)

V dnešním počasí přijde obzvlášť vhod dobré zázemí šaten se sprchami. Jídlo vynechávám. Beru si jen rohlíky. Vynikající. Ano, tak má chutnat rohlík. Ne ta hmota, kterou nám servírují hypermarkety. Ty dnešní dodala pekárna Kabát, jeden ze sponzorů závodu. Škoda, že je neprodávají u nás doma. No a to je pro dnešek vše z hladkého maratonu číslo 13. Který bude čtrnáctý? Uvidíme:-)


Obvyklá tabulka. Kola jsem mačkal střídavě na startu a za cílovou čarou, proto jsem převzal přesnější časy z oficiálního měření čipy. Gps proto trochu nesedí.

Zimní plavání Punkva 4.10.2009 a Slavkov 10.10.2009

Začala nám sezona zimního plavání, tož o tom něco stručně napíšu. Prvním závodem sezony je tradičně Punkva, letos v neděli 4.10. Obvykle je to také nejnavštěvovanější závod sezony. Určitě to není kvůli bodům do Českého poháru zimního plavání, ty se tu rozdávají jen symbolické. Nikdo si tu také pořádně nezazávodí, plavci jdou do vody postupně z lodiček a čas se vůbec neměří. Tak proč se tu schází tolik lidí včetně účastníků z několika evropských zemí? Určitě je to díky až mystickému prostředí Punkevní jeskyně. Jen jednou za rok si mohou otužilci zaplavat v místech s až posvátnou atmosférou, kde čas odměřují jen pravidelné kapky vytvářejí miliony let krápníkovou výzdobu. No dá se tomu odolat? Možná jo, ale já a Kristýnka jsme si to nenechali letos ujít:-)

Přes 160 plavců se sešlo na nástupu před akcí. Náš předseda Michal řekl všechny důležité informace, tedy kdo letos zkusil překonal kanál La Manche - no, těch bylo víc. Překonat ho se povedlo dvěma plavcům - Rosťovi Vítkovi ve čtvrtém čase historie a českém rekordu, druhý úspěšný je člen našeho oddílu Ivan Gazdík. Ale nechtějte, abych vám ho někdy ukázal, bo ho znám jen z obrázků:-) Pro mne dalším důležitým bodem je, zda i letos poplave ve svých 96 letech Ladislav Nicek. Ano, je tu a zdá se být čipernější než loni:-) Tož to je z důležitých bodů asi vše a můžeme nasedat do loděk.

Kristýnka tu loni plavala sto metrů, letos volíme oba nejdelší místní trať - tři sta metrů. Nasedáme do třetí lodičky v pořadí s přáním mít to rychle za sebou. Uvnitř jeskyně náš kormidelník manévruje a manévruje... až je jasné, že budeme plavat jako poslední. No co už. Kristýnka počítala s rychlým startem, není zrovna ideálně oblečená, balím jí nohy do ručníku:-), přesto docela prochládá. Ale už se blížíme k místu startu a můžeme sledovat i hlasité výkřiky startujících před námi. Inu, voda tu má osm stupňů. To teď venku nenajdete. V řekách je pořád kolem 16, ani horské potoky nejsou o moc chladnější. Prostě je to i pro otužilce první sezonní setkání s opravdu studenou vodou:-) Vlastně pro většinu otužilců. Díky tomu, že náš oddíl je tu "domácí", patřím k těm, kteří si měli možnost tuto vodu vyzkoušet i v tréninku. Nemůžeme sice plavat moc dovnitř, ale i trénink na kraji jeskyně mi potvrdil, že to dnes zvládnu. Jinak bych si na třístovku ani netroufl, v jeskyni se z vody vylézt prostě nedá. Už je tu náš start, prochládlá Kristýnka se noří do vody se zděšením. Je to fakt studené:-) Dokonce se jí chvíli těžce dýchá. Inu, slečna má otužilecké sklony od přírody, tak na to hřeší a vůbec se neotužuje. Sprchovat se studenou vodou? Na co. A teď to má:-) Jdu do vody za ní a ač nemám zdaleka takové otužilecké vlohy, cítím se ve vodě zjevně líp, mám natrénováno:-) Kristýnka ale není žádná bábovka, ví, že pocit chladu rychle přejde a statečně plave. Má však trochu problém i s brýlemi, musí plavat prsa s hlavou nad vodou, to jí moc nejde. Ač nejsem žádný rychlík, nechtě jí o kus odplavávám:-) Užívám si krásu tmavé úzké jeskyně a osvěžující vodu. Za zatáčkou světla mizí, je tu skoro tma, kam dál? Je tu potápěč, šermuje svítilnou ve směru plavání. Škoda, raději bych chvíli cestu hledal. Jeskyně se rozšiřuje, je vidět osvětlený Masarykův dóm. Naposledy se ohlédnu, Kristýnka kousek za mnou v doprovodu zkušených otužilců. Užívám si poslední, teď už docela známou chodbu a jsem venku. Nepamatuju, že bych někdy plaval rychleji než Kristýnka o oni zrovna dneska nevyhodnocují pořadí. Smůla:-) Kiki vylézá chvíli za mnou, už se s vodou srovnala, klidně by ještě kus vydržela. Jednou, dvakrát tam ještě vleze a může zase plavat i v prosinci.To se tak někdo má. Já se budu muset poctivě každý den sprchovat a každý týden trénovat. No, snad to zvládnu:-) Následuje už jen tradiční svíčková na Skalním Mlýně s tradiční frontou a můžeme domů. Každopádně Punkva za to stojí a doufám, že příští rok jsme tu oba zase.

O týden později se koná další závod zimního plavání, který se pořádá v bazénu. Pochopitelně venkovním. Proč v bazénu? Je to Mistrovství republiky v zimním plavání způsobem prsa. No a v řece tak nějak není pořádně vidět, zda plavec plave opravdu prsa, tak se plave v bazénu. Tradičně jsou na drahách rozhodčí, tradičně jsou někteří plavci diskvalifikováni za základní technické chyby (dohmat, obrátka) a tradičně se diví. V mém nejlepším věku je disciplínou MČR 750m. Na to spíš nemám ani v letošní poměrně teplé vodě a ani tuto disciplínu plavat nemůžu, nemám odpovídající výkonnostní třídu. Loňská mistryně republiky Kristýnka se pochopitelně hlásí na dorosteneckou mistrovskou trať 250m prsa. A po zveřejnění startovní listiny zavládá u nás doma zděšení. Kiki nebude jediná dorostenka! Co teď? Kristýnka plave prsa nerada a přiznejme si to, nepříliš dobře. Rozvíjí doma teorie, kterak prohraje s nějakou neplavkyní a Rosťa Vítek, který bude druhým reprezentantem Komety na startu, se jí bude hodinu vysmívat:-) Hledáme soupeřky na netu, moc záznamů o nich není. No, snad to nebude tak hrozné.

Za vytrvalého mrholení odjíždíme do Slavkova, vzduch kolem osmi stupňů, oproti loňsku nic moc. Snad se přes den oteplí, já startuji až po poledni:-) První rozplavba je 750m vz, na startu je několik předních českých dálkoplavců v čele s Rosťou Vítkem. Voda 15 stupňů je jen o malinko chladnější než při jeho českém rekordu na La Manche, i ve Slavkově plave čas, který bude nejspíš pro ostatní zimní plavce nedostižný - 8:18.


Další rozplavba už je 250 m prsa. Startuje se z vody, už ze způsobu, jak se do vody tři dorostenky dostávají je zřejmé, že Kristýnce vadí studená voda nejmíň. Trochu trnu, jak holky poplavou, Kristýnka prostě není prsařka a přesto by titul ráda:-) Tep mi jde nahoru, je tu start, po pár metrech plavou dorostenky vyrovnaně skoro vedle sebe. Ano, všechny plavat prsa umí. Zároveň mi však padá kámen ze srdce. Kristýnka je o pár centimetrů vepředu. Má naplaváno ze všech nejvíc, studená voda jí vadí nejmíň, je jasné, že Kiki bude nejméně zpomalovat. A taky jo. Náskok v čele pomaličku roste. Soupeřky se soustředí už jen na boj o druhé místo. V něm hezky plavající Xenie nakonec podléhá Anně hlavně díky zjevně větším otužileckým zkušenostem Anny. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby si Xenie studenou vodu zkusila párkrát před závodem:-) Kristýnka velmi spokojená s dalším titulem, ani se jí od bazénu nechce, musím ji dovnitř skoro odtáhnout:-)



Po převlečení sledujeme další závody. Zajímavý je vyrovnaný souboj padesátníků, kde těsně vítězí Vít Frank. Vrcholem dne je však nečekaně závod mužů A. V něm Václav Mihola, kterého i já pamatuji jako naprosto průměrného plavce, nečekaně drží krok s gibraltarským rekordmanem a double trip La Manche přemožitelem Davidem Čechem. A nejen drží krok, ve finiši překvapivě vítězí. Opravdu hezký souboj! Dáváme si guláš, já klidně před mým startem. Se žaludkem problémy nemívám a tady fakt sprintovat nebudu:-) Na rozdíl od Kristýnčina závodu jsem před tím svým naprosto klidný. Mám natrénováno, nějak to uplavu, mně styl kontrolovat nebudou, u volného způsobu není co:-) Ujišťuji se u rozhodčího, zda můžu přejít na prsa, kdyby mi mrzl nos. A jo, klidně. No tak to zvládnu:-) Šup do vody, není až tak teplá, jak to vypadá, když se napíše 15 stupňů:-) Start, plavu. Pochopitelně mizerně. Od srpna jsem v podstatě neplaval. Po odplavané stovce mám trochu problém s dechem, musím nadechovat každý druhý záběr, což dělám jen v krizi:-) Ale kupodivu to nějak po další stovce rozplavávám. A až do konce se mi plave pocitově stále líp. Když už je jasné, že křeč nebude, tak i pořádně kopu nohama:-) Za 12:50 je tu cíl a naprostá pohoda. Možná jsem dnes mohl zkusit 750m. Stopky prozrazují neuvěřitelný fakt - druhá půlka rychlejší než první o dvacet vteřin. Fakt?

Uplaval jsem 500m v 15 stupňové vodě a nezmrzl jsem. Asi jednou budu fakt otužilec:-)

Tak ještě čekáme na vyhlášení vítězů...

.... a po obdržení medaile můžeme zase domů.

Studené vodě zdar!

BV Polná 2.10.2009

Na podzim mi starty na Běžci Vysočiny nějak nevycházely. Chystal jsem se na Ironmaniaca do Teplic, pracovní povinnosti pak zabránily v dalších startech. Před závodem Sádeckými vinohrady najednou přede mnou stála Kristýnka s tím, že takhle se flákat Běžec Vysočiny nebude a že nutně musíme pravidelně jezdit. Čím to? Inu, pohled do celkového pořadí prozradil motivaci naší plavkyně, která vždycky tvrdí, že je snažší deset kilometrů uplavat než tři uběhnout. Po jarní části byla mezi staršími žačkami v BV první. Vůbec jsme nepočítali, že by mohla toto místo udržet, ale atletky nějak daly přednost jiným závodům a Kristýnka mohla bojovat o udržení vítězství. Lenka nás nechtěla doprovázet, že prý teď nějak nemá formu a Terča má v pátek trénink. Tak jsme objeli pár závodů ve dvou - v Sádku byla Kristýnka druhá s rozumnými body, v Řásné jako jediná ve své kategorii po slušném výkonu vyhrála:-) A co v Polné??

V Polné jsme v pátek mezi prvními, dostáváme nízká startovní čísla. No, to nám v závodě asi nepomůže:-) Startuji před Kristýnkou, vybíhám si vzadu v davu, nějak se běžecky necítím. Volnější začátek mi prospívá, při stoupání po kousku asfaltky dobíhám solidní skupinku. Zkusím se jí chvíli držet:-) Kupodivu se mi to ve stoupání téměř daří, přichází klesání a já si svým krásným dlouhým krokem předbíhám dva běžce. To pochopitelně stojí za zmínku, pro jistotu to zopakuji pro ty, kteří si to neumí představit - běžím si takhle z kopce, z jednoho z nejprudších klesání, které na BV jsou, neohrabaně plácám nohama a přesto, že jsem zvyklý, že v klesání se přede mne ženou davy, dnes dva běžce předbíhám já. Pravda, rozdíl v rychlosti byl asi takový, jako když se na dálnici předjíždí kamiony, ale nějak se prostě s tím předbíháním v klesání začít musí:-) Naplněn dobrým pocitem zkouším běžet s úsilím i v druhém kole. Pořád jsem s pár běžci v kontaktu, doběhnu Jirku? Dotahuji, dotahuji, Jirka však cítí cíl, zrychluje a opět na mne získává hezkých pár vteřin. No, nevadí. Jsem v cíli a jsem spokojen:-) Kopcovitých krosovitých 10,8km za 52:19, po dlouhé době lepší výsledek než loni - rovnou o minutu. Pořadí 30 místo z 45, v kategorii 10 z 12, avšak neskutečně vysoké body - 8,577 je zřejmě historicky druhý nejvyšší zisk po loňské hodinovce. Body jsou však trochu ovlivněny tím, že František Tichý už naši kategorii čtyřicátníků vyhrál a dnes nejspíš jen vyklusával s manželkou.

V cíli už čeká spokojená Kristýnka. K pojištění vítězství v letošním Běžci jí stačilo získat půl bodu. Tento těžký úkol zvládla perfektně, plán splnila na mnoho set procent a po zlepšení o tři čtvrtě minuty oproti loňsku je dnes druhá. Celkově je první a tři závody před koncem celé serie běhů už nemůže být předstižena. Prostě už navždy bude u ročníku 2009 uvedeno, že kategorii starších žaček nevyhrála atletka, ale dálková a zimní plavkyně, která se nebojí občas nazout boty a bez běžeckého tréninku se jen tak pustit do nelehkého zápolení s atletkami. Gratuluji k vítězství!!