BV Přes tři hráze Opatov 13.6.2007

Na další závod Běžce Vysočiny vyrážíme opět celá rodina. Lenka prý jen jako doprovod, tentokrát totiž není závod příchozích, ženy běží jedno kolo hlavního závodu, tedy 4,4 km a na to si prý netroufá. Kristýnka mámě vzala pro jistotu tričko. Hodná dcera. Cestou sledujeme klesající teplotu, na místě startu dvanáct stupňů. Fakt je červen? Při prezenci se snažím vzít číslo i Lence, ta se brání, což rázně ukončuje Jana Nováková slovy: "Čtyři kilometry jsou totéž co minule závod příchozích, to uběhnete, máte číslo 108, další!". Jo, tak se někdy na nerozhodné běžkyně musí:-).

Při rozběhávání s holkama sleduji Terčiny ambice – chce se pokusit stačit místní Andree. Docela odvážný cíl, když ještě před měsícem dokázala Andrea být až o půl minuty lepší. Krosová trať by však mohla být pro Terču výhodou, přece jen naše volejbalistka má docela sílu v nohách. Mně tato trať nesedí, ale zase se mi líbí, takže s chutí do toho, startujeme s Lenkou před dětmi. Vybíhám na závodě poprvé po boku vlastní ženy, vzápětí se však rozdělujeme, ač já nikam nespěchám, přece mi ta trať nesedí, kam bych se hnal. Když mne v seběhu doběhne František Stoklásek – pochopitelně starší – zkouším ho využít jako vodiče. Kupodivu dnes tomuto vedoucímu závodníkovi kategorie 60+ stačím. Co stačím, po náběhu od rybníka na cestu mu mírně utíkám. Že by forma? Běžím kousek za Vlaďkou Fenclíkovou a mám neobvyklé dilema. Přidat či ne? Víte, mám za zády jednu z mladších žen, nechce se mi ji dovézt Vlaďce za záda. Od jisté doby nějak fandím spíš těm starším. Takže nepřidávám. Neberte to jako snahu něco ovlivňovat, prostě jsem si vzpomněl, že běžím na rozdíl od žen ještě jedno kolo:-). František mne dobíhá a je tu cílový pahorek. Hrozný kopec. Ani autu se do něj nechtělo. Zvládám ho kupodivu dobře, nahoře vidím, že Vlaďka o vteřinku mladší běžkyni porazila a já Frantovi docela utekl. Není to asi tím, že by mi kopce nějak extra šly, spíš je to tím, že přece jen neběhám úplně naplno a pak mám v kopci o malinko větší rezervu. Využívám nečekaného úspěchu a rozhoduji se dnes nikoho z kategorie 60+ před sebe nepustit, slyším kousek za sebou už i Zdeňka Nováka. Předsevzetí se mi docela daří plnit, přece jen jsem v prvním kole ušetřil trochu sil, probíhám druhé kolo vcelku v pohodě bez jakékoli změny pozice, dokonce se přibližuji k běžcům přede mnou. Kousek před cílem mne čekají holky a probíhají cílem se mnou. Komentátor to komentuje tím, že je hezké, když běhá celá rodina a všichni jsou stejně nakaženi. Lenka v koutku protestuje, že ona se cítí po dnešním běhu zcela uzdravena bez jediného bacilu a že už nikdy. No, trochu jí nevěřím. Sice za dobu našeho patnáctiletého manželství byla běhat jen čtyřikrát, ale z toho třikrát za poslední měsíc. A navíc říká, že už nikdy, ale příští rok že do Opatova pojede zase, protože se jí líbí trať:-). Tak uvidíme.

A jak vlastně dopadly holky? Terča splnila slovo a držela se celý závod kousínek za Andreou, v cíli je dělily pouhé dvě vteřinky. Kristýnka si s krosem poradila také neobvykle zdatně, i ona doběhla druhá. Pravda, s větším odstupem a měla to o něco snazší, protože třetí běžkyně její kategorie se někde zapovídala a nestihla start. Lenka doběhla sice ze žen poslední, ale vzhledem ke zmiňované četnosti čtyř běhů za 15 let v kvalitním čase. Bodově já 7,401, Terča 9,957, Kristýnka 6,542 a Lenka 4,704, což dává rodinný bodový součet 28,604. Škoda, že tu není rodinná soutěž, s tímto výsledkem bychom mohli soupeřit s mnohem slavnějšími běžeckými rodinnými týmy, podle pohledu do výsledků tolik dnes žádná jiná rodina dohromady nedala. V Opatově stojí za zmínku také vyšší účast mladších dětí. Opatovští používají podobný trik jako v Kamenici - každé dítě dostane nějakou "odměnu", v Opatově jsou dokonce všichni vyhlašováni. A děti chodí. Škoda, že ty starší děti ztrácí chuť chodit "jen si zaběhat". Prospělo by jim to.

Mladší žačkyA starší žačky

Co dodat k mému času 40:48? Významně jsem si zlepšil čas z roku 2006 – 44:30. K tomu přispělo počasí a já doufám, že i vracející se forma. Skončil jsem na 33. místě z 55 běžců, to je na Vysočině dobré. A abych si kvalitu výkonu potvrdil, kouknul jsem ještě do jedné tabulky. Hejkal zde běžel čtyřikrát, nejlépe za 40:43. Když ještě trošku přidám, mám na tomto závodě ještě teoreticky šanci předstihnout jeho osobák. Zatím mám lepší jen tři tratě - Třebíč (už se neběhá), Kněžice a Řásná. Tento počet už se asi nebude moc rozšiřovat. U závodů, které jsou starší, totiž nemám šanci Hejkalovy osobáky dohnat. Ale zkusím to sledovat. U některých závodů jakási šance ještě je. O další důvod víc, proč jezdit na Vysočinu…