neděle, září 14, 2008

BV Alejemi v Kněžicích - 12.9.2008

Na tento víkend jsem původně plánoval buď cyklistického Krále Šumavy nebo Kladenský maraton s tím, že by si holky odběhly noční GP v Praze. Na Krále Šumavy jsem si kvůli zlomu počasí netroufl, Lenka nechtěla jet běhat do Prahy. Prý 5km je moc. Zvolili jsme tedy "náhradní" program a v pátek vyrazili jako obvykle na Běžce Vysočiny. I s Lenkou. Na Běžci Vysočiny si prý klidně zaběhá. Přestože ženská trať má 5,9 km a to do pořádného kopce. Inu, ženská logika:-))

Malé slečny měly ve škole náročný program. Kristýnku vybrali do reprezentačního školního volejbalového družstva. Je vysoká a je na ní vidět, že si celé léto pinkala s Terčou. Víte, taky jsem si pinkal. Terča nás pronásleduje všechny:-) Kristýnka pak navrhla do družstva i Terču. Není sice obvyklé, aby ve školní "repre" hrála šesťačka, ale nakonec se ukázalo, že i ona je platným členem družstva, během dopoledního turnaje si taky zahrála. Avšak náročnost turnaje byla znát cestou do Kněžic - Terča celou cestu prospala. Asi nepodá úplně nejlepší běžecký výkon, na místě samém se však trářila optimisticky, pěkně se rozběhává. Kromě Andrei je tu jen jedna další soupeřka, ta si asi zapomněla boty a poběží v sandálkách. Po té louce? Snad se nepřerazí:-) Kristýnce se naopak do závodu moc nechce, spousta silných soupeřek. No, co se dá dělat. Trasa závodu je letos opět mírně jiná, začíná se od jiné budovy, přibude tím asi 300 metrů. Nebudou se dát srovnat časy. Nevadí, ani já nejsem ve formě:-)

Startuji zároveň s Lenkou, ta se dožaduje doprovodu, avšak někde se mi omylem ztratila:-) Vybíhám si v klidu po louce, pohoda. Přede mnou čtveřice žen. Mladé atletky, snaží se. Na polní cestě se rozhoduji jít dopředu. Přicházím tím o pěkný výhled, ale zase mám pocit, že jsem dobrej:-) Blíží se místo ženské obrátky, zvuky za mnou ustávají. Začínají se však blížit kroky osmělého běžce. Není to nikdo z kategorie 60+, ty už většinou poznám:-) Jako obvykle v klesání se mi kroky přibližují. Do kopečka udržuji odstup. Blíží se další klesání a já zjišťuji, že mne pronásleduje František. "Moje" kategorie. Zkouším se ho udržet. Je v seběhu lepší než já, ale přece jen - není to Hejkal. Zuby nehty se držím. Blíží se stoupání, já získávám náskok. Známý scénář, ten závod mne začíná bavit:-) Před posledním klesáním zkouším získat náskok - získávám jen pár metrů, ale třeba by to mohlo stačit. V klesání to tak vypadá. Snad nemá František připraven krátký finiš, to já nerad:-) Ale vypadá odevzdaně. Ještě u školy mám náskok a najednou supění - uf, abych asi přidal:-) Ač nerad, finišuji a kupodivu se mi daří o krok pozici udržet. Čas 43:20, vzhledem k prodloužení trati jen o malinko horší než loňský. To bych od sebe nečekal:-) 30. místo ze 48, 7.5 bodu, tep 154/161. Na ten profil dobrý.

A co holky? Terča mírně zklamaná, Andrea jí podle očekávání o kousek utekla. Nicméně Terča to bere v klidu a to je super! Andrea však nebyla první, vyhrála Petra. V sandálkách. Asi supertalent:-) Kristýnka nadmíru spokojená. Čím to? Na soupeřky nestačila, zazávodila si s klukama a dva předběhla. A to naši basketbalistku vždy potěší. Bodejť, bezva! Kde je Lenka? Prý je v cíli, nevidím ji. Nakonec ji najdu, zničenou tak, že ani nemluví. A to už je fakt vážné:-) Lenka však podala výborný výkon, neskončila poslední a čas 34:27 je na této těžké trati určitě skvělý, gratuluji! Že by zrození běžkyně? Uvidíme. Zatím zůstaneme u pěteček a časem najdeme něco o kousínek delšího. Půlmaratony jsou až na jaře:-)

Prostě dobrý rodinný výkon. No a dál se uvidí někdy příště:-)

Žádné komentáře: