Včera jsem se vydal s Terezkou bruslit. Je to šikovná malá bruslařka, dávno nejezdím za ní a nechráním ji před honícími se výrostky. Naopak. Teď se honíme spolu. Ale řeknu vám, je to hodně nebezpečná záležitost. To, že mne jeden výrostek opravdu srazil a natloukl jsem si koleno, samozřejmě problémové pravé, to k plnému kluzišti asi patří. No ale co se mi nestalo...
Jeden z nejlepších triků při honění je zmizet v davu a jet kousek za tím, kdo honí. Za sebe fakt málokdo vidí. Praktikoval jsem tento kousek tak často, až se ho naučila i Terezka. Je to malá liška mazaná. Ale na mne si nepřijde. Tak když ji zase takhle chvilku nevidím, je mi jasné, že jede za mnou. A taky jo. Malinko se poohlédnu, je tam. Zatraceně blízko, jen tak dva kroky za mnou. Tak prudce zabrzdím, chytnu ji do náručí a je to. Tedy, je to. Bunda i čepice jsou správné, jen místo milého úsměvu mé krásné blondýnky na mne vyjeveně kouká cizí dítě. Co dítě. KLUK! Hrozné, fakt. Nevím, kdo z nás dvou se lekl víc. Ulovím si cizí dítě a ona to není holčička. Asi stárnu a blbnu. Raději ho rychle odkládám a jdu si chytit to správné dítě. Milou holčičku. Co sedává tátovi na klíně a potřebuje každý den pusu na dobrou noc. A tak.
Občas si říkám, že nejsem ještě tak starý a tři děti jsou o jedno víc než dvě. Jenže nevím, jestli bych to uměl s klukem. No, asi ty úvahy zase odložím a jdu se podívat, jestli zbylo cukroví. Ať jsem brzy obtloustlý a podobné myšlenky mne přestanou napadat.
Přeji vám všem bezpečné bruslení nejen v tomto roce :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat