Do Vrchlabí jedu netradičně z Prahy, z vícedenní akce. V souladu s předpovědí počasí se fakt oteplilo:) Spoustu teplého oblečení tak nechávám v autě a jdu na náměstí na kafe.
Podvečerní slunce barví domy na náměstí. Ideální doba ke startu 100km akce:)
Na náměstí se houfují téměř čtyři stovky účastníků. Vyslechneme si poučení, které je nám podle mého houby platné, chtělo by to spíš natištěný papír. Přijde mi, že mluvené informace splývají, těžko se přiřazují k umístění na trase. Další průběh závodu to vcelku potvrdí:) Start je přesně ve 21hodin. První kontrola je jen o pár kilometrů dál a o pár set metrů výš - na Žalým. Prý se tam dělají fronty, tak pospíchám. Nejsem sám. Trasa stoupá příkřeji a příkřeji. Nejde mi to. Nohy těžké, nestoupají. Jsem trochu překvapený. V srpnu chci jet na TDS, to má mnohem větší převýšení než dnešní K100, snažím se kopce trénovat, pochopitelně mírně, koleno toho už moc nesnese. A najednou mi to v "jen" Krkonoších nestoupá. Čím to? Že bych byl ještě unavený po prodělané viroze? Sleduji ostatní kolem sebe. Usilovně dýchají, jako kdyby běželi desítku. To nemám zapotřebí. Ale stejně se nemohu ubránit dojmu, že bych měl být víc vepředu. Podle vracejících se z odbočky na Žalý odhaduju, že jsem tak 70-80. To vlastně jde. Vystoupám na kontrolu a chci si odpočinout ve frontě, ale fronta nikde. Kontrolor netrpělivě cvaká kleštičkami naprázdno a čeká, až vytáhnu papír:-)
Vybíhám z kontroly, teď už po rovině. Ano, i tempu 8minut na km na takovéto akci říkám běh:) Jde mi to fakt ztuha. Tento fakt mne velmi uklidňuje. Jestliže se mi blbě běží i po rovině, nemám problém jen v kopcích:) A asi to odhaluje i příčinu - jsem prostě přecpaný nesprávnou stravou za těch pár dnů strávených v Praze. Já už holt nemůžu sníst cokoli a v jakémkoli množství:) Pokud to jsou "ucpané trubky", měl by se můj stav tak po 50km postupně lepšit. Uvidíme. Rožínám čelovku, zbrusu nový LED Lenser H7 a popobíhám v asi pětičlenné skupince. To nemusím dávat pozor na trasu.... Nebo radši jo? Skupinka pádí dolů po cestě, značka jasně odbočuje vpravo do lesa. Volám na ostatní, dostává se mi spousty díků:) I třeba před tímto místem varoval Michal Klapka před startem. Jenže to si uvědomuji až poté, co jsme málem skončili zpátky někde dole ve Vrchlabí:) Popobíháme dál, skoro pořád po asfaltu. Spoluběžec z Pražské 100 mne moc neuklidňuje, trasa je podle něj většinou po tomto povrchu, prý jsou proasfaltované celé Krkonoše. Myslel jsem, že to máme jen u Brna:( Sbíháme do Harrachova (cca 30km, čas asi 4:20), nohy z asfaltu dobité, kontrola je na neobvyklém místě, trochu hledáme, ale úspěšně nacházíme. Nechce se mi vysedávat, hned vyrážím dál s jinou skupinkou. Stoupáme na hřeben, už mi to jde líp. Mám ze skupinky asi nejvíc sil. Někteří odpadají, zůstáváme dva. Je milé, že můj společník už dvacet kilometrů mlčí. Nemám rád kecy v noci v horách:) Mlčení nakonec porušuji já a říkám, že bychom měli odbočit. Je z toho dohadování ala arabská tržnice, ukazuje se, že můj společník je polák, nerozumí česky, nemluví anglicky, tak proto mlčel:) Jsme na hřebenu, docela fouká, oblékám bundu, už nic dalšího nemám, snad nezmrnu:) Občas mrknu na gps track na Garmin 310XT, najednou vidím, že jdeme mimo trasu. Ale jdeme správně po značce! Po chvíli se situace vyjasní - to byla jedna z těch slavných krkonošských zkratek, dal se ušetřit skoro kilometr. Jenže jsme v první zoně národního parku, přece nepřelezu zábradlí, že.
Kosodřevina skoro mizí, všude okolo jen kameny. Cesta také z kamenů. Před mnoha lety jsem tu byl, kamenitá zvláštnost se mi líbila. Dnes vůbec. Je tma, běžet se po tom nedá, hůlky občas zůstávají mezi kameny, musím si dávat velký pozor na každý krok. Opatrný chodecký krok. Běžecké ambice jsem nechal v Harrachově. I v noci si však užívám krásných výhledů na polskou stranu. Je vidět opravdu daleko. Dojdu si i na kraj vyhlídky, kde je kolmá stěna pár set metrů dolů. I ve tmě v té hloubce jsou vidět mírně ponuré kameny a temně zářící hladina jezírka. Hezký. Jen to mobilem nejde vyfotit:) U ženských kamenů se pomalu rozednívá, u mužských vypínám čelovku. Nebo jsou ty šutry naopak? :) Strašně moc se těším na další kontrolu. Na 52.km má být s polívkou. A odbočka pořád nikde. Furt jen skákání ze šutru na šurt. Au. Připadám si jako ZTP-kamzík. Od ruin Petrovky je jen kousek ke Špindlerovce, míjím pár postav v protisměru, jdu se najíst do Lužické boudy. O půl šesté ráno. Polívka je mooooc dobrá, kafe ještě lepší. A hurá dál. Tady totiž prý nejšutrovatější úsek končí!!
Duben byl neobvykle teplý, je teprve červen, tak je logické, že je v Krkonoších vidět ještě sníh.
Hned bych si zaplaval. Jenže dnes tu nejsem za otužilce, nýbrž za ultrachodce.
A opravdu, nepřijemná cesta z šutrů končí, po pár set metrech nepříjemného stoupání odbočuji do Polska. Cesta se mění v uzoučkou bažinu, opět je nutné skákat po kamenech. Je to příšerný, horší než předtím kamenná cesta, že já na ni nadával, teď se mi po takové stýská:( Předbíhá mne mladý polský pár zkušených horalů. On se snaží naznačit, jak je na tom dobře a své partnerce občas utíká. Ona jde lehoučkým krokem stále chůzí, ale rychleji, takže jí není schopen utéct. Zajímavá dvojice:) Bažiny jsou nekonečný, jsem vděčný za každý kousek dřevěného chodníku. Konečně je tu kontrola s polskými sušenkami - zajímavé, že mi tak chutnají až dnes:) - a stoupám pomalu na Sněžku. Sice nijak rychle, ale nic nebolí, tak si to v klidu užívám. Míjím pár poposedávajících postav, toto nemám zapotřebí. Dokonce uvažuju, že bych se ze Sněžky dolů zase rozběhl. Poslední kilometr na Sněžku je fakt tvrdý. Opět fouká, zima, nechci se už kvůli kousku oblíkat. Připadám si jako šnek, ale nikdo mne nedochází, naopak já míjím jednoho vyčerpaného poláka, takže asi dobrý. Na Sněžce (65km, cca 7:30 ráno tedy 10,5 hod od startu) se schovávám do Poštovny, dělají tu moc dobrý kafe. Čím to, že mi dnes vše tak chutná? :-)
Ze Sněžky to vypadá, že se po té cestě níž bude dát běžet....
Scházím o pár výškových metrů níž, dostávám se na krásnou cestu mezi kosodřevinu, konečně teplíčko, chci se rozběhnout.... Houby. Z ničehonic mne totiž vyfackuje teplo. Fakt. Mezi kosodřevinou se vzduch ani nehne. Jestliže nahoře bylo jen pár stupňů nad nulou, tady je určitě pětadvacet. Rozdíl je tak velký, že nějak nemůžu popadnout dech. Navíc cestu upravují. Doteď byla asi normální, dělají z ní kamenitý chodník. Opět šutr za šutrem, zatím to není hotové, takže místy díry... No to je mi teda terén. Slibuji si, že na Pomezní Boudě si sednu a nějakou dobu se ani nehnu. Jenže bouda je zatraceně daleko. Klesání po schodech, menší stoupání ve vedru... Konečně jsem u boudy, jenže v ní kontrola letos není. Prý na celnici. Aha, oni to před startem říkali, že změna:) Kontrola je před celnicí, sedět se tu moc nedá. Jen měním ponožky, 72km v jedněch je můj nový osobák:) Pokračuju dál po rozpáleném asfaltu, ani tady nemůžu běžet, zejména ne z kopce, nemám na to vhodné boty, v tom teple by mi slezly nehty. Smířen s osudem pokračuji metr za metrem. Stoupání už mi relativně jdou, přesto se nějak necítím psychicky dobře. Mám pocit, že se moc honím. Skoro jsem se od startu nezastavil. U Janový boudy se proto rozhoduji udělat změnu, vcházím dovnitř, dám si garmina do nabíječky, objednávám něco k jídlu a je mi dobře. Uvnitř je příjemný chládek. Proč všichni lufťáci sedí v tom vedru venku? :)
Asfaltová cesta. Kupodivu v Krkonoších nejobvyklejší povrch.
Ani nevím, jak dlouho sedím v hospodě. Půl hodiny? Víc? Je to jedno, dnes bych stejně nevyhrál. Pokračuji dál, najednou pochoduji mezi úplně jinými účastníky než po hospodu:) Míříme do Pece, gps mi ukazuje pokračovat po silnici, značka odbočuje na souběžnou silničku. Chci pokračovat po silnici, ale vtom jedna žena ze skupinky, kterou docházím, říká: "To nemůžeš, to by byl podvod." Ok, odbočuji po značce. A přemýšlím o inflaci významu pojmů, které jsme dnes svědky. Vražda se někdy označuje za popravu, podraz za obchodní metodiku... Je podvod jít po souběžné cestě? Necítím to tak. Podvod je jet na kole, podvod je vynechat kontrolu. No, to je jedno, jsme v Peci, poslední kontrola, zbývá poslední kopec a pak prý jen nudný kousek k Vrchlabí.
Sníh je i na české straně. Fakt úžasná viditelnost, i Ještěd byl vidět, jakoby ke Krkonoším patřil. Jen se mi ho nepodařilo vyfotit :)
Stoupání je to teda řádný. I mně, teplomilci, je dnes dost teplo:) Ale nejsme v Himalájích, za chvíli jsme nahoře, vcházíme do lesa. Tady je příjemně. Dobíhá mne Martina :) Vyměníme si pár vět, Martina spěchá na vlak, takže chce utíkat. No, já už dnes nemůžu, běž si. Jakmile odbíhá, ani nevím proč, vybíhám za ní. Tak nějak sám od sebe:) Trubky už jsou asi uvolněný, dobíhám ji. Dáváme si za cíl být do 16:00 ve Vrchlabí. Mohlo by to jít. Běžíme pár kilometrů, vtom je tu klesající asfalt. Tak to ne, to já nemůžu. Podruhé nechám Martinu odběhnout. Jakmile cesta odbočí do lesa, zase ji dobíhám. Kličkujeme lesem, bohužel si netroufáme jít jasnou zkratkou. Martina toho má dost. Běžím vpřed, třeba 16:00 stihnu já. Vbíhám na louky, nevím kudy. "Doprava", křičí za mnou Ivan Martynek. Co ten tu dělá? Měl by být mnohem víc vepředu. Ale evidentně je poznamenaný vedrem. No já se mám, já jsem v pořádku. Poděkuju mu a spěchám. "Héééj, tady", opravuje mne podruhé Ivan na vzdálenost pár set metrů. Hmmm. Asi mám teplem ovlivněný mozek, nějak mi to nemyslí. Vzdávám běh, jdu s Ivanem. Míjíme v chládku sedícího zkušeného stovkaře. Sedí dva kilometry před cílem! Ale prý si jen odpočine a půjde, pomoc netřeba. Asi je fakt vedro. Zkouším potřetí Ivanovi poodběhnout. Ani se mi to nechce psát, ale po pár stech metrech opět blbě odbočuju. Tolik navigačních chyb jsem snad neudělal během všech minulých pobytech v horách. Strašný. Rezignovaně se nechávám Ivanem vést, míříme na náměstí. Jedna z žen nám říká, že cíl už je v DDM. Vidím sto metrů před sebou mně známé poláky s ženou s velmi lehkým krokem, jdou na náměstí. Chlap z této dvojice je zralý na záchranku. Radši na ně nevolám, oni je z náměstí pošlou k DDM. Z výsledků pak zjišťuju, že vůbec do DDM nedošli, možná jsem měl i ve městě zařvat. 300m by ještě dali. Za 19:12 minut jsem v cíli této stovky. Představoval jsem si ji trochu jinak. Jenže stovky holt nejsou dané vzdáleností, ale výrazně se liší nejen profilem, ale i povrchem, často má velké slovo počasí. Snad budou na TDS podmínky vlídné. Už nic moc nenatrénuju, přesto bych chtěl dokončit :-)
Btw. Martina došla do cíle za 19:07. Kdy mne předběhla, fakt nevím. Asi zná lepší doběh do města:-)
Záznam z garmina (v hospodě byl vypnutý)
¨¨
