Vokruch 4.6.2010

Občas se jen tak projdu. 40-60km, prostě taková delší procházka. Ne moc často, párkrát do roka. Údolím Oslavy, Vysočina, nijak daleko od Brna. Sám, v klidu, svým tempem. Není asi divu, že mne lákají procházky delší. Asi tak sto kilometrové. Takovou procházku je těžké odejít za světla, a proto jsem se rozhodl natrénovat si noční chození. A přihlásil jsem se na akci organizovanou - Vokruch kolem Brna. Tréninkově. Plán je dojít někam k polovině trasy a brzy ráno se vrátit domů. Mé milé děti mi nedovolily akci absolvovat celou. Výjimečně jsou o víkendu obě doma a tak chtějí v sobotu vyrazit na nákupy do Rakouska. Inu, ženské..


V pátek večer jsem v Mariánském údolí zbytečně brzy. Organizátoři teprve vytahují věci z aut. Prezence asi není tak náročná jako na běžeckých závodech. A opravdu není. Za lidových 50Kč dostávám dobře připravené materiály a čekám na "start". Pokukuji po spolupochodujících, jsou velmi různorodí. Trampové se širáky. Horolezci v Garmontech. Není to na procházku kolem Brna zbytečně těžká obuv? K vidění jsou i obyčejní výletníci. I takoví, u nichž je v podstatě jasné, že trasu nemohou zvládnout. Ujít stovku není zase tak jednoduché, jak to možná na první pohled vypadá. Jistě, není to ani žádný maxi extrém, ale těžko předpokládat, že by to zvládl student s výraznou nadváhou v plátěných teniskách...

Vychází se po skupinách po půlhodině, každá skupina má svého vodiče. Požádal jsem organizátory o zařazení do první skupiny, rád bych byl brzy doma. Vyhověli mi a tak můžu ve 20.00 vyrazit. Teda hned co dostanu první razítko. Jsem zvědav, kolik jich dnes nasbírám. Vodičem naší skupiny je známý brněnský horský průvodce a maratonec Pavlis (má teda i jinou korýšovskou přezdívku, ale tu už jsem zapomněl :-)), cítím se být v jeho péči v bezpečí před nástrahami divočiny. Ale ona to divočina moc není. Aspoň ne ze začátku. Polní cestu s pár kalužemi brzy vystřídá asfaltka. Jdeme rychlostí přes 6km/hod. Krok za krokem, kilometr za kilometrem, bez žádných zastávek. První zastávkou je až místo, kde nám sličné slečny nabízí Red Bull:-) V Sokolnicích? Zastavujeme však jen na pár vteřin, sotva si stihnu vytáhnout něco dobrého z batohu, už zase pokračujeme. Pochvaluji si, že jsem si vzal prima trekové tenisky Salomon, na tyto asfaltky jsou jak dělané. Ale jak to bude vypadat v údolí Bobravy? Přece jen poslední dny trošku pršelo, ony ty povodně asi neukazovali v televizi z legrace. Vzorek bobravského terénu máme hned na první polňačce. Bahno, kaluže, jde se kopřivami... no, já mám dlouhý kalhoty, na rozdíl od některých okolo:-) A to je pořád ještě světlo. Nedá se ta Bobrava nějak obejít? Je tu zase silnice, pěkně hnusná. Stmívá se. Na silnici je i provoz, kousek před přechodem dálnice u NC Olympia špatně šlápnu na krajnici a mírně si pohnu s kotníkem. Chůze je prostě docela náročný sport, musím si dávat víc pozor:-)

Blíží se půlnoc, stále se pohybuji na čele skupiny. Nezvyk:-) Na náměstí v Modřicích dostáváme razítka a čaj, nikomu se moc nechce dál. Jako první odchází chodec, který vyrážel o půl hodiny později a došel nás. Pořád se nikomu nechce ho následovat, vyrážíme ve třech. Náš odchod aspoň některé vyburcuje, za chvíli je nás sedm. To není moc z původních asi třiceti:-) Nesměle navrhuji, že bychom mohli Bobravu obejít po silnici. Kontroly nemineme, nic nezkrátíme, naopak. A neutopíme se v bahně:-) Můj návrh je nekompromisně zamítnut a od této chvíle mne všichni ostatní - vesměs studenti - považují za zhýčkaného staříka :-) V Želešicích poslední asfalt a hurá do lesů. Je tu jen vlhko. Uf. Zatím dobrý. Cesta se párkrát rozdvojuje, nejen vodič ví, kam jít, většina účastníků je tu opakovaně. Sundávám čelovku z čela a dávám si ji do ruky. Už místy kličkujeme mezi kalužemi. První z nás mají totálně promočené boty:-) Já ne. Já si je naimpregnoval. Jsem já to ale šikovný kluk:-) Míjí nás dvojice běžců. No, běžců. Pochopitelně se v noci v tomto terénu nepohybují moc rychle. Cesta je místy fakt zrádná. Ve světle čelovky vypadá bahno průchodně. Šup - a jsem v něm až po kotník:-) Mám však podkolenky, pořád mám v botách relativně sucho. Relativně. Cítím neobvyklou bolest na obou malíčcích. Budou puchýře:-) Rychlost pohybu se dost snížila, na bahnité úseky jsem si zvykl. Maxibahno obcházíme mezi stromy. Dobrý. Může mne ještě něco překvapit?

Cesta vychází z lesa na louku. Krásná travička. Mokrá jaxviňa. Nikdy, už nikdy neuvěřím reklamě na impregnace. V protisměru se vrací první chodec. Údolí je neprůchodné, Bobrava vše zatopila. Má tam být náhradní značení, ale není k nalezení. První borec se vrací k odbočce a půjde do Střelic po silnici. Náš vodič volá hlavního organizátora. Je prý někde v lese kousek od nás, hledáme se. A nacházíme. Dostáváme razítko. Tajná průchozí kontrola. Hlavní organizátor nese nelibě, že první chodec šel jinudy. Chápu, že jsem svým návrhem jít po silnici spáchal chodeckou svatokrádež. Odevzdaně čvachtám loukou za ostatními, půjdeme krajem lesa. Svahem. Moc příjemná cesta. Blíží se třetí hodina ranní. Za pár hodin mám odjet do Rakouska. Rozhoduji se skončit už ve Střelicích. První vlak jede až v pět, půjdu po silnici do Brna. Ony ty silnice jsou přece jen fajn:-) Do Střelic je to ještě vyčerpávající kus lesem. Pak do kopce. Uf, už tu dědinu vidím! Posílám naivní sms manželce, jestli spí. Nemívá u postele mobil, vzbudit ji nemůžu. Kupodivu mi volá zpět. Prý se před chvílí vzbudila. Asi souznění duší:-) A přijede pro mne do Střelic, heč! Být ženatý je výhodné jen velmi, velmi zřídka, dnes evidentně takový den nastal:-) Nenechá mne bídně zhynout v divočině:-) Odpojuji se od ostatních a jen zvolna kráčím na druhý konec Střelic. Chvíli před čtvrtou ranní, už za svítání, po uražení 41km nasedám do auta a za chvíli jsem v posteli. No a před polednem se procházím po Parndorfu. V naprosto suchých Adidas Supernova Cushion. Po nádherné kamenité podlaze v nákupním centru. A myslím na chodce, kteří stále ještě nejsou touto dobou v cíli. V pět odpoledne jsme ve Vídni a chodíme a chodíme. To už by někteří chodci mohli být v cíli. Taky bych rád jednou byl. Až mi narostou nové nehty na malíčcích, tak koupím jiné boty, načerpám nějaké ty zkušenosti a v době sportovně předdůchodové snad ještě nějakou tu stovku dojdu. Takže až tu najdete další chodecký článeček, nebuďte překvapeni:-)

K obkroužení Brna mi chyběla víc než půlka :-)

Výletům zdar a stovkám obzvlášť:-)