Jak jsem vzal koleno na výlet do Bratislavy

Že je moje pravé koleno nějaké divné vím už dávno. Už v době, kdy jsem nedělal vůbec nic, mělo koleno podivné stavy například po delším řízení auta. Asi unavené vazy, říkal jsem si. Když jsem se v roce 2004 znovu začal trochu hýbat, tyto stavy začal být řidší. Vida - pohyb uzdravuje:-) Dočasně. Na podzim 2007 se objevila velká bolest v koleni. Hlavně při chůzi ze schodů, běžet z kopce se s tím prakticky nedalo. Navštívil jsem ortopeda a jeho diagnóza byla rychlá - počínající artroza. Cože? Už ve 40 letech? Prý jo. Ale stačí brát chondroprotektiva a tato první bolest zmizí. A skutečně. Po dvou týdnech bylo po problémech. Od té doby jsem brával kloubní výživu skoro pravidelně a vše bylo bez problémů. Do loňského jara, tedy 2010. Problémy začaly takovým zvláštním pocitem, že mi pravá noha jakoby trochu nepatří a nemohu se na ni spolehnout. To přece není artroza, tu znám, ta pořádně bolí a na jiném místě! Na kole začalo koleno významně pobolívat. Po Rothu jsem se chystal ještě na nějakého dalšího ironmana - Barcelona či Podersdorf? Uvidíme. Nejdřív v srpnu půlku na Doksymanovi. Jenže týden před Doksymanem jsem se musel zbaběle vrátit z původně plánovaného dlouhého kola už po 30km. Bolest se nedala přehlédnout. A šup k ortopedovi. Co to bude tentokrát? Coby, artroza. Posunula se na čéšku, tak bolí jinak a vadí hlavně na kole. Divné, že? Normálně je kolo při artroze kolena doporučená rehabilitace. Kloub by se měl hýbat, bez pohybu se stav zhoršuje vlastně rychleji. Co s tím? Z Doksymana jsem se odhlásil a řekl si, že budu aspoň běhat, když tento typ pohybu kolenu nevadí. V srpnu na Malém svrateckém maratonu mi koleno dalo jasně najevo, že i delší běh vadí. Co teď? Dám si pár měsíců pauzu a ono se to vyřeší... Bral jsem doporučené přípravky a pohyb jsem velmi omezil. Běh 50km/měsíc, bez kola i bez plavání, i tam je kupodivu čéška nějak zapojená. Do konce roku se stav kolena zlepšil, ale ne dost výrazně. Pan doktor s vážnou tváří prostudoval nové rentgenové snímky... "Sport v té vaší podobě vám zatím zakazovat nebudu, ale úplně dobré už to nebude..." No dobře. Zkusil jsem opatrně sednout na rotoped, ukázalo se, že ten kolenu tak moc nevadí. Je na něm jiný posed než na silničním kole. Ale pochopitelně žádné velké objemy se ani tak jezdit nedají. Zvednul jsem běžecký objem ke 100km/měsíc. Ach kde jsou ty časy kdy jsem běhal třikrát tolik:-) Kupodivu i s tímto minimem jsem relativně slušně zaběhl Prusinovice, výkon na desítce v Modřicích se pak odvažuji označit za skvělý - 43:41 je po přepočtu na čistých 10km čas 45 minut. Co dál? Obvyklou jarní zastávkou je Bratislava. Na maraton to letos není ani náhodou, dám si půlku. S chutí do toho.



V Bratislavě jako obvykle relativně příjemné běžecké počasí, závod roste, tak se zázemí přesunulo k velkému obchodnímu centru, což znamená i změny trasy. Přijíždíme velmi brzy, podzemní parkoviště je prakticky prázdné. Otepluje se, převlékám se a zkoumám, kam schovat prášky proti bolesti. Kdyby náhodou. Zhruba 5000 účastníků znamená víc než 3000 lidí na startu. To už je dost. Stoupám si asi do půlky davu. Jak dlouho půjdu na startovní čáru? Jé, voni asi odstartovali:-) A já si nezmáčkl hodinky:-) Tak jen vím, že na start je to víc než 40 vteřin (podle výsledů 56). To jde. Bohužel první zatáčka je moc brzy, po startu se nedá plynule běžet. Předbíhám spoustu ambiciozních běžců s nadváhou, holt jsem si měl stoupnout víc dopředu. Já nevěděl, že to poběží i bez tréninku:-) Ale jasně, žádný velký běh to není. Rychlost se ustaluje spíše na maratonském tempu než na půlmaratonském. No co se dá dělat. Na třetím kilometru mne předbíhají vodiči na 3:15. Ach kde jsou ty časy, kdy jsem se jich v Paříži držel i na metě půlmaratonu:-) Nicméně mi tím dávají do závodu cíl - udržet za sebou vodiče na 3:30. Podle toho, jak lehce mi vodiči na 3:15 utíkají to nebude lehké. Ale malý je ten, kdo si dává malé cíle:-) Koukám po hezkých štafetářkách, dýchám, piju, jsem prostě v oblíbené Bratislavě:-) 10km za 47:40. Cože? Už půlka? A tak pomalu? Vždyť mne doběhnou vodiči! Do prčic - já zapomněl sledovat koleno! Bolí? Nevím. Cítím kde co. U pravého kolena hlavně vazy. To se mi dřív stávalo tak na 35.km:-) Snažím se zrychlit, ale je zjevné, že naopak zpomaluji. Běžecký základ chybí. Nezpomaluji však tolik, jako běžci okolo. Rekreačním běžcům dochází síly, předbíhám. To je fajn:-) Trasa vynechává neoblíbenou čističku odpadních vod - Super! Vracíme se do města, bohužel konec s kostkama je oproti minulým ročníkům na konci okruhu místo na začátku. Na 19.km vůbec nemůžu. Jako bych běžel maraton. Mám rozvázanou botu. To se mi léta nestalo:-) Co teď? Zavazuju ji. Vodiči furt za mnou, uf:-) Na kostkách cítím každý došlap. Běžet druhé kolo, mám tu jasné křeče do chodidel. Snažím se držet mladíků, kteří s vidinou blížícího se cíle zrychlují. Nemám však šanci držet se ani starší finišující ženy. Už odbočuju do cíle a vodiči nikde, cíl splněn! Přes cílový koberec se plížím v čistém čase 1:43:20. Beru. Po Modřicích jsem tajně v pokoření 1:45 věřil:-) Ano, dřív jsem běhal o fous rychleji, ale člověk si holt musí posouvat hranice podle aktuálních možností:-)

Dva dny po závodě můžu konstatovat, že koleno se nijak výrazně nezhoršilo. Co dál? Měl jsem jakési plány na ultra. Na to musím bohužel nyní zapomenout. A nejspíš tyto plány budou muset počkat na nějaký příští život. Budu volit přízemnější cíle. Další významnější zastávkou bude halfironman ve Vídni. Proč ne radši Mělice? Důvod to má. Třeba o něm napíšu. Ano, doufám, že tu ještě něco napíšu :-)