Anker Halbmarathon Wien - 19.04.2010

V minulých letech jsem jarní běhání otestoval nejdřív na půlmaratonu a pak si zaběhl maraton. Letos je to nějaké převrácené - napřed jsem zkusil šestihodinovku, asi abych naběhal nějaký objem. Následoval maraton v Bratislavě, asi abych si potvrdil, že jedna šestihodinovka jako objem nestačí a nakonec je tu půlka. Proč? Prostě jsem si chtěl nějakou zkusit. Jen tak, nezávazně. Co kdyby z toho byl osobák jako loni v Olomouci? Původně jsem chtěl o tomto víkendu běžet půlmaraton v Pardubicích. Ale ten je v sobotu a to z různých důvodů nešlo, tak jsem se již měsíc dopředu přihlásil do Vídně, která se běží v neděli. Na půlku je potřeba hlásit se dopředu, zájemců je spousta, limit 10.000 účastníků byl asi dva týdny před akcí naplněn. No, kdybych věděl, jaké bude začátkem dubna počasí, hlásil bych se na celý maraton. Ale to neřešme, prostě rozhodnutí bylo učiněno dopředu, jede se na půlku...

Číslo mi vyzvedává v pátek Milan Mišák, přicházím tím o prohlídku Expa. Nevadí, prohlídnu si nějaké jinde na podzim:-) V neděli vyrážím po šesté směr Vídeň. Provoz žádný. Vídeňský maraton je jedním z těch, které mají start a cíl kus od sebe. Já jedu k místu startu, chci jet po Wagramer Strasse až k uzávěrám a zkusit zaparkovat co nejblíž startu. Závěra pořád nikde. Až ji vidím skoro u mostu. Co tu dělají ty kropicí vozy? Budou sprchovat běžce? Pamětliv rozhánění demonstrací vodními děly raději otáčím o kus dřív. Všude spousta míst k parkování, jsem zbytečně daleko, skoro kilometr od startovní čáry:-) Oblečen do šusťákovky se vydávám k místu startu. Už chápu, na co tu byly kropicí vozy. Mezi dvěma směry silnice je pruh s trávou a kytičkama. Je ohrazen plůtky, ale jistě by je někteří nezbední běžci překročili a trávník podupali. Za normálních podmínek. Ale trávník je tak prolitý vodou, až to čvachtá. Jen ten, kdo nemá rád svá chodidla, by do toho před závodem vstoupil:-) Start a cíl jsou ve Vídni na různých místech. Start před mostem přes Dunaj, cíl o pár kilometrů dál v centru. Pořadatelé proto převáží pytle se svrchním oblečením od startu k cíli nákladními auty. Teplota ráno cestou nula stupňů, teď je poměrně teplých osm, poběžím v krátkém. Dávám šusťákovku do pytle, ten odevzdávám v příslušném autě. Hledám toalety. Je jich dost, jsou však na druhé straně. Za trávníkem:-) Ale ono čurat na čerstvém vzduchu do Dunaje je stejně příjemnější než nějaká kadibudka:-) Jdu do svého koridoru, podle uvedeného času mám modrý puntík, což je druhý koridor z pěti, respektive ten můj je prvním koridorem v "protisměru" silnice, elita a první a třetí koridor startují z pravého dvojpruhu. Řazení do koridoru není oproti třeba důsledné Paříži nijak extra sledováno, přesto se běžci řadí vcelku zodpovědně. Kdo by se taky cpal jinam, když se pořadí bude stejně dělat podle netto časů, že. Jen Praha si hraje na brutto časy a potom se diví, že má v sektorech binec:-). Jsem v sektoru vcelku vepředu, je příjemné počasí, čekám na start.

Most hned po startu (foto web závodu)

Bum a můžeme běžet. Vlastně pochopitelně to chvíli nejde, na kraji sektoru jsme byli hodně namačkáni, rozbíhá se to pomalu. Necelé dvě minuty ke startovní čáře jsou však zcela v normě. Od čáry běžím, ale přes most to nějak není ono. Kde se přede mnou vzalo tolik lidí a s tak podivnou výkonností? Neumím si to vysvětlit jinak, než že přeběhli z pravého dvojpruhu do levého. První zatáčka za mostem je s nájezdem a je v obou pruzích různě dlouhá. Přeběhnutím zprava doleva se dá o pár desítek metrů zkrátit trať:-) Naštěstí je most široký, i v té mase lidí to docela běží. Po prvním kilometru mrknu na hodinky a podle času a stavu své tělesné schránky odhaduji své dnešní možnosti mezi 1:38-1:40. Sub100, to bych bral. Má cenu se snažit:-) Trať zahýbá do Prátru, probíhá parkem. V minulosti někdo popisoval, že to je nudná pasáž, bez diváků. Mně se líbí. Stín, zeleň, rovná silnice. Předbíhá mne bosý běžec. Evropan. To musím někdy taky zkusit. Ale půlmaraton je na takové frajeřinky až moc dlouhý:-) Vbíháme do městské zástavby. První pětka 23:02, takové tempo budu držet jen stěží, běžím na hranici svých aktuálních možností. Trať není úplná placka, některé ulice záludně malinko stoupají. Dav desítek tisíc běžců je docela hustý, to hlavně v zatáčkách o 90 stupňů vyžaduje trochu pozornosti:-) Z amplionů slyším komentář k maratonu, z otevřených oken okolních domů je víc slyšet komentář Formule 1. Multisportovní den:-) Na občerstovacích stanicích je i Powerade, bezva. Beru si flašku, kelímky jsem přehlédl. Aspoň se mám chvíli čím bavit:-) Desítka za 46:36 a mám toho vcelku dost. A to vím, že bude hůř. Běží se i štafety, občas se kolem mne mihne rychlejší běžec, zkouším se aspoň chvilku držet. Je za mnou 15km, netrpělivě vyhlížím obrátku zpět do centra. Už je tu. A s ní i nejhorší úsek. Několika kilometrová Mariahilfer Strasse. My, co jsme tu kdysi strávili nejednu nákupní chvíli víme, že není rovinatá. Teď stoupá. Na mé dnešní možnosti až moc. Sleduji pomalu klesající čísla na domech. Tempo se blíží k 5min/km. Loučím se s časem sub100. Cítím se mizerně, přesto předbíhám přestárlého keňana. Vzápětí silnice zase o něco víc stoupá a on mi to vrací. Ach jo. Zcela zdeptaného z nemožnosti běžet sub100 mne dobíhá Milan Mišák. Tedy abyste správně rozuměli, junior. Ale stejně, se svou běžeckou výkonností by měl být o kus vepředu. Udílím mu několik dobrých rad, které si bere k srdci, mizí dopředu a po první odfláklé maratonské půlce dává druhou o víc jak sedm minut rychleji. Tomu říkám negative split:-) Teda spíš neodhadnutí svých možností:-). Milan fuč, blednoucí keňan na dohled. Zkouším ho dotáhnout. A najednou - je tu zázrak. Ta proklatá ulice kousek před centrem samozřejmě zase klesá. Nohy to vítají, rozbíhají se, už vidím, kde se půlmaratonci oddělují od maratonců, vybírám si správnou polovinu a makám, makám, abych o svých sub100 nepřišel. Půjde to! Finišuji s větší skupinkou, na spurt na rozdíl od kolem mne dupajících mlaďochů nemám sil, přesto stopky zastavuji za 1:39:44. Beru:-)

Vyřízený víc než po maratonu v Bratislavě se šourám pro vodu. Trochu mi pomáhá. Dostávám tašku s něčím k jídlu a jdu si pro vak s oblečením. Přece jen je ideální běžecké počasí - 14 stupňů, skoro zataženo islandským mrakem. Je mi chladno:-) Mám hodně vysoké startovní číslo, moje auto je až vzadu. Z předních aut už nějaké vaky ubyly, vzadu je plno. Jakoby všichni ještě běželi. Aniž to tuším, blížím se k nejhezčímu okamžiku dne. Obsluha "mého" auta netrpělivě vyhlíží nějakého běžce. Vtom mne jeden z nich zahlédne na vzdálenost možná padesát metrů. Zkušeně přečte mé startovní číslo druhému. Ten v tom plném, přeplněném autě s vaky zajde ke správnému věšáčku. Najde můj vak, podá ho druhému. Jsem stále ještě deset metrů od auta. Můj helfer stojí s úsměvem od ucha k uchu v napřažených rukou drží můj vak, za ním úplně plné auto. Připadá mi to jako vítání vítěze:-). Medaili mám sice už pár minut na krku, ale dnes se prostě podávání vaku povedlo líp:-D

Oblékám se v zámeckém parčíku. Pozoruji probíhající had maratonců. Tito už jsou nad čtyři hodiny a je jich obrovský dav. Dal bych si k tomu pozorování kafe:-) Ale jsem na sebe přísný, kafe si odpustím. Nebudu přece pořád pít kafe, udělám ze sebe zdravého, výkonného sportovce. Mizím do metra. Pro formu se ptám chlapíka od metra, zda mají maratonci dopravu zdarma. A vono né!! Naštěstí mám s sebou dvacetieurovku, jdu si pro jízdenku. Automat nemá rád dvacítky. Prý deset a dost. To je znamení osudu, nedá se nic dělat, jdu si pro kafe:-) Dnes mi obzvlášť chutná:-) Za dvacet minut i s přestupem jsem u auta, je tu pořád. Od nastartování auta jsem doma sub90. Nový kus dálnice je poznat. Vídeň je tak blízko, že sem budu jezdit častěji:-)

Co říci závěrem? Vídeňský maraton je dobře zorganizovaná akce s poměrně příjemnou tratí, i když trať v Linzi se mi líbila víc. Startovné je docela významné, triko není v ceně a platí se zvlášť. Přesto je zájemců o běh víc, než ulice pojmou, je potřeba hlásit se dopředu. Běžet půlku na tak velkém závodě jako je Vídeň má také své výhody, mám krásné umístění - celkově jsem skončil 1.194., což z cca 10.000 dokončivších není vůbec špatné. V kategorii M40 pak 196. z 1197 běžců této kategorie . Předběhnu devět běžců z desíti!! Vynikající:-) To není jak na menších závodech u nás, kde jsem často rád, že neskončím poslední:-)) A jen drobnost na závěr - kvůli problémům s leteckou dopravou prý nestihlo dorazit více než 1.500 registrovaných účastníků...

Obvyklá tabulka