BBP Palackého vrch 17.11.2007

Tož nám zase začalo bébépéčko. No, taky už je zima. Začátek soutěže byl velmi dramatický. Aspoň u nás doma. Po dvou letech jsme totiž přemluvili k účasti na běžeckém závodě i Terču! Předstartovní napětí bylo velké. Nejdůležitější otázkou bylo co na sebe. Rukavice? Červené? Ty se přece k šedivé šusťákovce nehodí a jen naprosto nechápavému otci to není jasné! A k tomu čepice? S bambulí? Ta bude za běhu přece poskakovat. No to se jí přece bude každý posmívat! Terču uklidňuje až slib, že dám každému případnému posměváčkovi pěstí do nosu. Musím ještě předvést, jak silnou ránu hodlám uštědřovat. U Terči prochází až ta s maximálním nasazením. Málem jsem její nosík opravu trefil:-) Holt jsem dlouho nebyl na žádném pořádném mlátícím tréninku. Jak já v mládí tak různorodé aktivity stíhal? Nechápu. Teď mám problém jít se na chvilku proběhnout...

Na prezentaci jsme včas. O půl deváté. V organizaci je menší zádrhel, prezentace ještě nefunguje. Čekáme a Terča je nervozní. Tahá nás ven, i když je jasné, že start se opozdí. Stěžuje si na studený vzduch i zledovatělou cestu. Už aby se odstartovalo. Kvůli zpoždění poběží kluci i holky dohromady. No, promrzlá Terča se nakonec startu dočká a může mazat. Z dětských kategorií je zvyklá vyhrávat. Dnes si vyjímečně dává říci a ze začátku je téměř na konci startovního pole. Výborný taktický začátek! Nad stadionem přidává, na tartanu předvádí krásný finiš, ve kterém nakonec o půl kroku zaostává za starším klukem. I tak je výsledek skvělý - deváté místo mezi mladšími žačkami. V této kategorii může Terča běhat tři sezony. Osm kluků zůstává za Terčou. Ta sice nemůže v cíli popadnout dech, přesto se otáčí a je vidět, že jí had předběhnutých běžců přináší určité uspokojení. Tak třeba naše malá běžkyně ještě někdy přijde. Pochopitelně když nakoupíme odpovídající vybavení. Bez bambulek:-)

Předstartovní pohoda s maminkou v zádech:-)

Vytříbeným volejbalistickým krokem proháním kluky, bambule se ani nehne. No nesluší mi to?

Skvělý finiš

Červená jak čepička, prostě spokojená běžkyně:-)

Kristýnka postoupila mezi starší žačky, najednou je v kategorii, kde patří k těm mladším. Starší žačka bude i příští sezonu. Běží se dvě kola. Kristýnka začíná ještě taktičtěji - běží si podle sebe a je se ztrátou poslední. Není kam spěchat. Skončí poslední? I kdyby, ono se samozřejmě nic nestane. Ale dnes to tak nebude. Jedna z holek to přepálila, přechází do chůze. Kristýnka cítí šanci a přidává. Holka už je za ní, Kristýnka vbíhá na tartan a vidí, že je rychlejší než běžkyně před ní. Nasazuje k nádhernému dlouhému finiši, ve kterém ztrácí čepici, ale tu pohotově zvedám. Kristýnka kromě další holky zvládá předběhnout i jednoho kluka a je v cíli oprávněně spokojená. Ano,rozhodně podala dobrý výkon, Kristýnka je stejně jako Terča devátá. Dokážu i já zaběhnout tak dobře?

Nádherný basketbalistický krok.

Další skvělý finiš.

Nejspíš nebudu tak dobrý jako mláďata:-) Víte, tento závod BBP nemám moc rád. Je těžký profilem, na úzkých cestičkách se těžko předbíhá. Navíc v listopadu pravidelně nemívám běžeckou formu. Dnes je to o to horší, že záda se ukázaly být vážnějším problémem, než jsem si myslel. Prostě si to vyklušu a bude to. Zatím se mi tento závod vždy v konečném pořadí škrtal, tak o nic nejde. Vybíháme s půlhodinovým zpožděním, daným velkým počtem účastníků. Asi by to chtělo rozdělit prezentaci na dva počítače. Nohy mám ztuhlé asi čekáním, vybíhám zvolna. Vzápětí si za tento nápad nadávám, na úzkých pěšinkách jsem ve společnosti běžců se zajímavými návyky. Aneb jak běžet na závodě fartlek, jak nečekaně změnit stranu pěšiny... No, ve stoupání sice nepřidávám, ale předbíhám. Dostávám se konečně do společnosti obvyklých soupeřů. To je divné, vždyť já chtěl běžet zvolna. Dobíhá mne Jarek a jde přede mne. No, jen ať si běží. Jenže von ne. Na dráze ho znovu předbíhám a je jasné, že se budeme přetahovat. Ach jo, dnes se mi nechtělo. Zařazuji se za něj a klesáme. Jarek se snaží utéct, tuší, že v kopci bude trochu ztrácet. Luckyboy na mne volá, že ztrácím tak osmdesát metrů na Radka. To je divné, nevidím ho. Stoupáme, dobíhám Jarka, ten přechází do chůze. Naštěstí je tím souboj rozhodnut, budu mít klid. Stoupám dál, předbíhám pár běžců, mne předbíhá jediný - Radek. Takže to asi neměla být ztráta, ale náskok:-). Na Radkův lehoučký krok nemám, dobíhám si v poklidu do cíle. Na tartanu za mnou někdo supí, jen ať si běží. A v tom ho někdo povzbuzuje. Prý: "Olafe, vem ho ještě." Koho? To jako mně? Vypadám, že jsem tu do počtu? Túdle. Tak to ne. Nechtěl jsem, ale musím. Sil mám na rozdávání, nasazuji na nádherný krátký finiš. Sice jsem nikdy stovku pod 13 regulerně něběžel, dnes možná jo. Škoda, že jste to neviděli:-) Prostě Olaf se přede mne nedostal, naopak já předbíhám ještě jednoho běžce. Cíl. Konečně:-) Záda bolí. Má cenu běžet Porubu? Uvidíme, je pár dnů ještě čas na rozhodnutí...

Předstartovní nervozita III.:-)

Čas 40:13 mám v podstatě stejný (+4sec) jako loňský, kdy bylo krásné počasí bez ledu. No, tehdy zlobilo pro změnu koleno:-) Kola 20:12 (tep avg 157) a 20:01(159) jsou buď negative split nebo špatně určený začátek náběhu do dalšího kola. Tepy průměr celkem 158 a max 171 jsou divné. Měl jsem pocit, že to naplno nebylo. Asi jsou vysoké z nachlazení:-) Pořadí 145 z 239 celkově, 31. ze 48 v MV1. Jo a abych se pochválil, mám 111 bodů. Sice nic moc, ale pořád víc, než mláďata s 82 body. Mládežníci mají prostě jiný systém bodování. No ale i tak to musím jít holkám říci - no kdo je doma lepší - kiš kiš:-)