Tak tuto desítku jsem tedy opravdu dopředu neplánoval. Jenže když už jeden spí v Praze, co má dělat? Jít do hospody? To jsem raději zaplatil poměrně vysoké startovné s tím, že zase dostanu to příjemné běhací tričko Adidas.
S obavami sleduji předpovědi počasí. Prý má být úplně zataženo, ale bez deště. Uvidíme. Nerad bych se po páteční hodinovce nachladil. Na registraci přijíždím čtvrt hodiny před pátou odpoledne. Hrůza. Brigádníci lížou zmrzliny, komentátor říká, že už nejsou čísla, ať se nikdo neregistruje. Tak proč tento běh tak propagovali? Já se registroval dopředu, po deseti minutách se mi podaří přesvědčit jednoho z velmi zmatených registrátorů, ať mi podá moji obálku, kterou celou dobu vidím. Velká trička už nejsou, beru si velikost M s tím, že se nějak použije a raději se mizím ubytovat.
Na Staroměstké náměstí dorážím příliš brzy. Aspoň je čas si dát kafe a tak. Pak sleduji start žen, je strašné sledovat, že mně neznámé keňanky mají náskok od prvních metrů, české běžkyně se neudrží ani pár stovek metrů. Přijde mi to skoro nefér. Pak mám velký problém dostat se k šatnám, jsem na nesprávné straně. Nakonec problém úspěšně řeším a jsem připraven ke startu. Tedy, připraven. Nohy ztuhlé po včerejší rekordní hodinovce, bolí mne ztuhlé lýtko pravé nohy. Budu rád, když těch 10km uběhnu pod 50 minut. Stejně jsem to neplánoval jako závod. Daří se mi úspěšně se rozhýbat, můžu se řadit ke startu. Nikam se necpu, beztak budu vzadu. Potkávám Milana, Standu a Mapo, připravené k zítřejšímu Kladenskému maratonu. Taky bych byl raději tam, ale nemůžu. Tak si protrpím desítku.
Start! A nic. Stojím. Půl minuty na místě. Pak pochod. Na startovní čáře jsem za minutu. Rozbíhám se a znovu stojím. Začínat desítku v tak úzkých uličkách je naprosto, ale naprosto debilní nápad. Jeden běžec přede mnou padá, tak tak, že není ušlapán. Další se sluchátky na uších naráží do kovové bariery, která má zabránit v průjezdu aut. Naštěstí má rozkrok o něco výše než zábrana, tak pokulhává dál. Uf. Od prvního kilometru to jakž takž běží. Předbíhám přepalovače a tlouštíky, řazení na startu nikdo neřešil. Stejně mám vysoké číslo, nepomohl bych si. Na druhém kilometru jsem těsně pod 10 minut. Třeba to pod 50 zvládnu. Běžím v davu a začíná mne to bavit. Rychlejší jsou totiž dávno vepředu, já předbíhám a předbíhám. Přepalovače. Tlouštíky. Kde koho. Vidím třeba dresy Logos team. Taky IT firma. Sice to není konkurence, ale beru to jako výzvu a zkouším jejich početnou výpravu předběhnout. První. Druhý. Třetího zvládám až na pátém kilometru. To už nějakou dobu běžím v tempu cca 4:30. Předbíhání řídne, neběžíme moc zajímavými místy, přijde mi to fádní. Po návratu na druhou stranu řeky získává běh opět zajímavější rozměr. Běží se na otočku a já vidím, že jsem se dost posunul dopředu. Zkouším to ještě o kousek a pokračuji v předbíhání. I ve zrychlování, devátý kilometr cca 4:20, těsně před cedulí míjím dalšího Logosáka. Je z týmu první? Zkouším na něj získat náskok, je mladý, jistě má rychlý závěr. V dobězích velkých běhů mne mladíci předbíhají. Dnes tomu zkouším zabránit. Poslední kilometr stupňuji tempo, podle signálů z noh se blížím hranici 4:00/km. Během posledních tří kilometrů mne předběhl jediný běžec! A já naopak možná stovky běžců. Dobrá statistika. Sto metrů před cílem mne předbíhá ještě jeden. Mám asi bojovnou náladu, sám nevím proč, ale posledních možná 60 metrů prostě sprintuji. Nechápu, kde se to ve mně bere:-) Předbíhám drzouna zpět a jsem v cíli. 45:51 čistého času není žádný zázrak. Vzhledem ke včerejší hodinovce je to však pro mne další velmi příjemné překvapení. Jsem 428. z 1280 doběhnuvších, 46. ze 137 v kategorii. Prostě asi tak ve třetině. Dobrý. Pravé lýtko ale dostalo zabrat, slibuji nohám, že dvě intenzity ve dvou dnech už prostě nebudou. Jsem na to už moc rychlý:-)
Přesto mne závod moc nezaujal díky špatné organizaci a hlavně nevhodné trati. Přece jen i ti vzadu by měli mít možnost běžet hned po startu, zvlášť, když jde o pouhou tisícovku běžců. Italští pořadatelé sice přišli do Prahy se zajímavými myšlenkami, ale provedení je zatím ve srovnání se zahraničím tristní.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
7 komentářů:
S pohledu diváka mě noční GP zklamala.Mám z toho takový pocit,že o běžce moc nejde.V některém článku o závodě jsem četl,že byl částečně změněn organizační tým.Mě to přišlo tak,že byl kapacitně oslaben.Např.značení trati a její oddělení od provozu bylo tristní.
Z pohledu návštěvníka Prahy jsem zklamaný ještě víc.V Brně nadávám,že je v noci taková ponurá vesnice,ale Praha i její historické centrum na tom není o nic líp.
Ahoj Vl001,
gratuluju k času, jsem ráda, že jsme se viděli. Unavené nohy Tě, jak čtu, poslouchají a rozběhnou se v pravý čas :-))
mapo
Desítku PIM jsem nikdy neběžel a vidím, že jsem vůbec o nic nepřišel:-) Pokud nejsou čísla pro nové příchozí, to je fakt síla...
Úplně přísný bych na organizátory nebyl, ale už dlouho říkám, že organizace PIM akcí vždycky na pár místech kulhá. Tady to byla ucpaná Železná, problémy s tričky či st. čísly, místy bylo špatně vidět pod nohy a stálo by zato přisvítit. Naopak vedoucí závodník musel být z těch šajnlamp, které před ním jely, asi slepý.
Takový Budapešťský půlmaratón by mohl být PIMu příkladem. Tam jsem měl jediný problém - domluvit se. :o)
Bolest v pravém lýtku - odkud to jen znám ? Hned 2.den závodit vážně není rozumný nápad ;-)
Ale obstál jsi se ctí.
Mě to naopak bavilo, je sice fakt, že to byl můj první takovej závod, ale slušnej adrenalin, o sloupkách jsem věděl a tam kam nevidím, tam neběžím. Líbila se mi atmoška (dnešní Běchovice byl takovej odvárek, zábava přišla až na stoupáku 2km před cílem), kapely, fandící lidi i závěrečnej sprint, když do mě někdo hučel že to prostě musím dát :), čas pod padesát :)
2 votok - jo, věřím, že se Ti běh líbil, zvlášť, když to bylo poprvé. Já jen, že když někdo organizuje závod s docela slušným rozpočtem (to u nás fakt nebývá), mělo by to vypadat trošku jinak. Ač postupem času nějaká negativa vyšuměly, přece jen si myslím, že tam problémky byly...
Okomentovat