Běžec Vysočiny - Chotěboř - 22.4.2007

Běžec Vysočiny začal už minulý pátek, před Linzem jsem si však závodit netroufl. Díky řadě termínových kolizí v nejbližších měsících jsem se rozhodl porušit svou zásadu, že neděle se používá jen na vyjímečné závody a jinak patří rodině (no, skoro:-)) a zajel si do Chotěboře pro osobák na netradiční trať 16,1km. Proč zrovna tolik? No, v mílích je to přesná desítka a takovou vzdálenost jsem ještě neběžel:-)

Díky nedělnímu termínu jede se mnou i Kristýnka. Terezka, která nám včera na bruslích ukázala, kdo z rodiny má v nohách dynamit prostě závodit nepůjde a nepůjde. Asi se stydí vystupovat na stupně vítězů... Ráno je hodně chladné, cestou 5-7 stupňů. Sluníčko však svítí a bude to jistě na krátké. Snad nevede trasa lesem, to by ze mne byl rampouch:-)

Na startu potkávám Hejkala i Ghost Bustera. Hejkal se tváří, jak je těžce nemocen a kdo ví, jestli vůbec vyběhne. No, znám ho, simulanta. Zase se bude prát o každý metr:-) Přesně v 10 je start. Úvodní šikana doměří délku na 10 mil, opouštíme Chotěboř. Pro mne tou nejhorší cestou - z kopce a navíc lesem. Seběh serpentínami ukazuje, že zpět to bude hodně výživné. Musím si šetřit síly. Ale jak? Seběh hned na úvod mi rozbíjí nohy, je mi zima, stále cítím Linz v nohách. Na druhém kilometru mne míjí Ghost Buster, za třetím mne dobíhá Hejkal. Normálně by se objevil později, ale vůbec se nedivím, je to mistr seběhů. Snažím se ho ve zvlněném úseku držet, v jednom z dalších klesání kolem šestého kilometru mizí. Každý kilometr je pečlivě značený, tak mám přehled. Dobíhá mne skupinka závodníků o jednu, dvě věkové kategorie výš. No ti si mne po dlouhé době vychutnají:-) Jenže - dost bylo klesání, začíná se místy stoupat, nebo je to rovinka. Utíkám starším, Hejkal je přede mnou 100 metrů, Ghost Buster jen minutu. Mám sice pocit, že dnes strašně dupu, ale tempo jakž takž držím. Za desátým kilometrem mi hodně pomáhá kelímek vody, ve stoupání začínám stahovat běžce před sebou, odstup se snižuje. Na seběhu k řece jde Hejkal do čela běžců přede mnou a začíná se vzdalovat. Dnes ho nepředběhnu, ostatní bych mohl. Chtělo by to pomoc. A v údolí říčky je přivolávaná pomoc tu - Jan Škrleta, se kterým jsem běžel naposledy v Hodoníně, přibíhá jako na zavolanou. Velmi lehký běžec, mistr stoupání mne protahuje skupinkou tří běžců, na značce patnáctého kilometru mne ponechává za zády Gost Bustera a stahuje i Hejkala. To je však zbytečná práce, do toho nejdu, poslední kilometr je opět mírný seběh, na Hejkala bez šance. A taky jo. Nemocný Hejkal je v cíli bezpečně přede mnou, indisponovaného Ghost Bustera nechávám poprvé v životě za sebou a připisuji si v cíli osobák na deset mil v čase 1:16:16. Celkově 38. místo z 57, 11. z 13. v M40. Bodů moc není, odstup od prvního v kategorii je tentokrát významný, ale nějaký základ do letošní sezony mám - 6,948 bodu:-)

Během mého desetimílového trápení si odběhla svoji osmistovku (v metrech:-)) i Kristýnka. Je jasné, že místní atletky a běžkyně na lyžích opět příliš neprohnala, nicméně se pomalu ale jistě zlepšuje, dnes má moje nadějná basketbalistka ze všech závodů nejvyšší rychlost. A to zatím nezačala běh trénovat. A taky má nějaké body, konkrétně 5,563. Tak uvidíme, jestli se ještě na Běžce Vysočiny Kristýnka dostane:-)