Tento nijak dlouhý silniční závod na 12 km mne láká už dva roky. Mám pocit, že na rozdíl od jiných závodů je v něm jakási myšlenka. Že i když už nemáme se slováky společný stát, můžeme spolu sportovat. Nebo tak něco. Neumím to přesně popsat. V předchozích letech byl problém termín. Letos byl jedinou překážkou páteční vánoční večírek. No, nepotřebuji zaběhnout rekord, týden před závodem se rozhoduji, že zvládnu večírek i závod. I trochu nevyspaný.
Závod spolupořádají Běžecký klub Hodonín a ŠK Skalica. Na českém serveru je pouze poštovní přihláška, která měla být odeslána do 7.12. Tak to jsem prošvihl. Kupodivu na slovenském serveru je on-line přihláška. Kdo zaplatí dopředu, tak 15OKč/Sk, na místě 200. Jednoduché, jasné, srozumitelné. Ve startovném je tričko, které musí mít každý běžec na sobě (přece jen se běží přes hranici). Tak hurá do toho.
Před 11 hod jsem u Městského úřadu, kde má být prezentace. Jenže je to omyl, je ve škole jako prý vždy. A škola je jen kousek. Prezentace po kategoriích, jde to rychle. Dostávám tričko s číslem, pohoda. Vytahuji 200Kč, že zaplatím. Slečny to vyvádí z míry, peníze neberou. Ujímá se mne ředitel závodu, který mi ne zcela klidně vysvětluje, že jsem vše zpackal. Nechápu proč? Přece jako čech se nesmím přihlásit na Slovensku. Má mi to být jasné. Vůbec to nechápu, je tu stoleček i pro příchozí, oproti nim jsem jen poslal své nacionále dopředu, takže se tu nemusí vypisovat. Naprosto nevím, v čem je problém. Je mi vysvětleno, že zaplatím 200Kč místo 150. To vím a nemám s tím problém. Abych zastavil vodopád slov, říkám, že příště to udělám jinak. Nejsem si sice vědom žádného pochybení (jen mám pochybnosti o organizaci), ale vážím si toho, že někdo pořádá běžecký závod, tak si svůj názor nechám raději pro sebe.
Využívám volné chvíle k cestě auty do Skalice s Milanem (seznamujeme se s trasou), já nechávám auto tam a jedeme zpět jen jedním. Milan sám neběží, doprovází jen syna. V Hodoníně mi zbývá chvilka na koupi nových krosových bot, zvolil jsem Asics Trabuco.
Na startu vládne opět nervozita (proč tu nejsou autobusy? A teď proč tu jsou?), naštěstí už je tu start skupiny 280 běžců a můžu vyrazit. Na startu jsem hodně vzadu, volím i pomalý první úsek po celnici. Pak si užívám přebíhání desitek (!) pomalejších a za chvíli si připadám jako "doma". Přede mnou Pavla Kovaříková - ta mi na Malém svrateckém pěkně utekla. Vedle mne Jan Škrleta, kterého využívám často jako vodiče na Vysočině. Má krásně vyrovnané tempo. A od té doby, co je v kategorii 60+, tak mu občas i stačím:-). Trať je rovinatá (30m+, 15m-?), letos je krásné počasí, silnice jen mírně vlhká, docela mi to běží. Skalice je docela brzy vidět, ale je to k ní daleko. Podvědomě se šetřím. Závod je dobře organizačně zabazpečený, na křižovatkách policie nebo pořadatelé. Dobíhám do Skalice a zjišťuji, že jsem to se šetřením přehnal. Mohl bych klidně běžet stejným tempem o dost dál. Tak se nutím aspoň trošku zrychlit, předbíhám pár běžců, za Pavlou brzdím. Celý závod běžela lépe, přijde mi divné se před ni předehnat. No, deset vteřin sem, deset tam, v cíli jsem za 57:24 na 158 místě z 277 dokončivších. Je vidět, že výborná podzimní forma je pryč, ale na prosinec to není vůbec zlé. Malinko pochybuji o délce 12km. Není normální, aby elita běhala cca 39 min. Tipuji pár set metrů navíc... K mému překvapení Milanův syn je už dvě minuty v cíli (a to mu je 16!). Holt je vidět, kdo z nás talent má a kdo ne.
Co dodat? Tento běh je určitě velmi rychlý, s dobrou účastí a určitou myšlenkou. Možná by na startu mohlo být i více běžců. Třeba brzy bude. Určitě bez hraničních kontrol bude pořádání takového závodu snadnější. Když mi to vyjde časově, rád poběžím znovu. Přihlášku pošlu buď hodně dopředu, nebo budu obyčejný příchozí:-)
Fotky se mi sem nějak nedaří propašovat, jsou aspoň zde
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat