Do Cortiny d'Ampezzo přijíždím ve středu večer. Ubytovávám se v hotelu Montana, k místu startu a cíle to mám pár desítek metrů, kouzlo nechtěného :) Snad tu nebude v noci hluk :) Ve čtvrtek vyrážím na krátkou rekognoskaci okolí a musím říct, moc pěkný.
Nahoru jsem vyjel lanovkou, Cortina jako na dlani.
Místy sníh. A já nemám nesmeky :)
Krásný cestičky, kudy asi půjde trasa?
Cortina vypadala blízko, tak jsem dolů seběhl. Možná chyba :)
Nepotkat Krupičku nešlo. Pořád někde něco propagoval :)
Závod startuje v pátek ve 23 hodin. Vycházím až chvíli před startem z hotelu a vmačkávám se do davu někde ve čtvrtině startovního pole. Startuje se přece do kopce a já jsem ve výbězích dobrej, no ne? :) Vybíháme a já si hledám pozici v davu. Doufám, že to nebude cestou nahoru úzký. Aby mi někdo nezavazel :) Není, stoupá se pěknou šotolinovou cestou, jezdívají po ní auta, takže sklon akorát. Bohužel cítím, že to dnes nějak není ono. Nohy prázdné. Možná jsem udělal včera chybu, když jsem toho nachodil/naběhal příliš? Nevím. O čelo nebojuji, tak to nevadí. Těším se na snadný seběh. A ono prd :) Nahoře cestička odbočuje do terénu. Je tu krásná pěšinka, říkejme jí třeba single track, prostě úzká klikatice dolů svahem, se šutry a dalšími překvapeními. To moc neumím, hned některým zavazím :) Dobíhám nějakou ženu před sebou a dělám, jakože ona ten dav brzdí. Jenže mne ostatní předbíhají tak riskantně, že i já utíkám dopředu. Makám. Takhle rychle dolů potmě normálně fakt neběhávám :) V druhém kopci se to snad víc roztáhne. A taky že jo. A je to těžší kopec. Naštěstí i na něj se vyšplhávám a sbíhám dolů. Cesta širší a co to vidím? Sněhové pole? V 1500m? Divný :) Bravurně ho zvládám a mizím dolů. Cítím, že bych takto rychle neměl. Speciálně dnes. Ale závod je závod, ne? Najednou kloužu, bum a letím. Zachytávám se o kmen u cesty. Pokouším se zapřít do nohou, okamžitě dostávám křeče do obou lýtek a do stehna zároveň. Hledám pozici, jak to ustát, nemůžu se tu totiž válet, to by mne další buď zašlápli nebo se snažili zachraňovat. Uf. Žiju :) Ruka naražená, mírně bez citu, nohy bolavé. Nic, dojdu na další občerstvovačku a končím. Pomalu scházím, ať si ostatní blbnou už beze mne. Jak tak pomalu jdu, na občerstvovačce jen trochu jím, piju, a pokračuju dál. Další kopec má být pěkný, aspoň na jeden se ještě podívám, ne?
Vychází slunce a objevuje se, po jak drobných pěšinkách vede často trasa...
Probíhám kolem Lago di Misurina, z této strany ho zná asi málo návštěvníků. Začínám stoupat. Nahoře má být velká občerstvovačka s drop bagy. Těším se :) Stoupám napřed po silnici, pak úzkou cestou. Vůbec, ale vůbec nemůžu. No přece se v kopci nezastavím? Už vidím občerstvovačku, ale nemůžu udělat ani krok. Zastavuju a dělám, že fotím. Poprvé. Podruhé. Fakt mi to nejde,no...
Fotím i s blbým světlem
I se špatnou kompozicí :)
Dopotácím se na občerstvovačku, vytahuju svoje věci a hlavně - pivo! Třeba mne zachrání :) Převlékám se do krátkého, na baru objednávám výborné espresso a hned je mi líp. Jak jsem se na příchodu plížil, na odchodu odbíhám plný sil :D
Řeknu vám to rovnou, nádherná trasa. Jedny z nejhezčích míst teď následují. Už jsem pár kopců viděl, ale dnes úplně čučím. Pěkný!
Skály & me.
Fakt nádherný seběh. Ač to není na fotce úplně vidět :)
Po seběhu se poflakujeme chvíli dole a hurá zase do kopců. Nečekám, že bych potkal ještě moc pěkných míst. A najednou úžasná propast - vymletá potokem. Nevyfotitelná. Wow!
Úžasně vymletá rokle. Ještě kdyby šel vyfotit pohled přímo dolů...
Pokračuju dál a vbíhám do ledového údolí. Sníh, padající potůčky vody z okolních stěn, to se nedá ani vyfotit, ani natočit. No já mám takový štěstí, že jsem to nezabalil!
Padající voda z okolních stěn...
... a snaha o pohled do ledového údolí...
Za nádherným ledovým údolím následuje druhý :) Jdeme blíž k potoku, bude se brodit. Všichni se zouvají, já jdu rovnou :)
Já jsem zouvání po Istrii zavrhl. Ostatní napoprvé ne. Brodilo se třikrát, napotřetí se nezouvá skoro nikdo :)
S ledovým nohama a hřejivými zážitky procházím odpoledním deštěm. Pořád po krásných cestách.
Na každém pořádném ultra v Itálii je tunel :)
Na velké občerstvovačce na cca 94.km toho mají všichni už dost. Někteří tu končí. Tady? Proč? Už jen jeden větší kopeček a jsme v cíli, ne? :) No... nejsme. Stoupání sice dobrý, ale pak zase zajdeme do těžkých úseků. Je mlha, kamenitá cesta úbočím se mi vůbec nelíbí. Loučím se s myšlenkou skončit do 24 hodin, původně jsem chtěl 22, ale to jsem netušil, že tu bude tolik míst k focení :D
Na této fotce je několik km lehčí části trati. Úbočím sněhovým polem a pak vzadu přímo nahoru. Zvětšete si fotku, mravenci jsou lidi přede mnou :)
Konečně kopce za mnou, vidím pod sebou Cortinu a těším se na seběh. Bohužel částečně marně. Těžké padáky, bahno, sbíhat se dají jen malé části. Asfaltový doběh mi jde lépe, nakonec čas 24:10 je příjemný, není to vůbec poslední místo :)
Co říci závěrem? O Lavaredu jsem původně vůbec psát nechtěl. Zaskočilo mne, jak krásnou trasu organizátoři vybrali. Jaké pěšinky našli a klidně nás na ně pustili. Se vzrůstajícím počtem účastníků se dá bohužel očekávat, že tato trasa dlouho nevydrží. Výrazně vyšší počet startujících by se asi na trať nevešel. Navíc bude tato trasa zřejmě hodně náchylná k potřebě změn v případě horšího počasí. Hned několik míst může být velmi těžko průchozích, když nepřijde to správné jaro. Prostě Lavaredo stojí za to vyzkoušet ve stávající podobě. Dokud tu ten závod je tak jak je :)
2 komentáře:
Nadherny fotky, prekrasna trat.. a tradicne velmi hezky zapisek. Dik, 12:)
Kolik stojí prosím Tě registrace? Díky
Okomentovat