Bratislava marathon 28.3.2010

Psát o Bratislavě či ne? Nenapadá mne napsat nic jiného než loni - příjemný, dobře zorganizovaný závod. Jenže když nenapíšu, zase budou mít někteří kecy... ach ano, těžký je život blogera. Dobře, pár písmenek sem naplácám.

Startovní číslo si vyzvedávám v pátek, shodou okolností potřebuji něco v Bratislavě vyřídit. Přestože na vydávání čísel nejsou skoro žádní běžci, trávím tam asi čtvrt hodiny. Přede mnou Milovník Pranjal vyzvedává asi deset čísel a pak mne slečny posílají zpět ke vchodu, ať si opíšu čísla z tabule, mají seznam startujících jen podle čísel a nejsou schopny čísla podle jména vyhledat. Když se vracím, zase všechny přepážky prázdné... až na maratonskou. Vystojím si frontičku znovu a mám pět čísel. Tolik nás do Bratislavy v neděli jede. Čtvrt hodina na vyzvednutí čísel není zase tolik času, jenže když běžíte dobře zorganizovaný závod, nějakou mušku najít musíte. Na vyzvedávání čísel by se ještě dalo trochu zapracovat a proces zefektivnit. Vyzvedávám i účastnická trika, maratonské je letos funkční. Asics, docela příjemné. Dobrá změna oproti loňské čelence!

V neděli se mění čas na letní, raději stanovuji dobu odjezdu trochu s rezervou. Část rezervy nám jako obvykle bere Jarek, kterého budí až moje sms, že vyjíždím:-) Přesto jsme v Bratislavě poměrně brzy - asi o čtvrt na devět. Míst k parkování hafo, stojíme kousíček od šaten. Paráda. Nemám co dělat, tak si zkouším do místa registrace zanést vlastní občerstvení. Ne že bych to potřeboval, jen jako test, zda ho pak na trati najdu:-) Mám však smůlu, občerstvení už je na cestě na trať. Nechápu moc proč, registrace je na webu také do 8:30 a čísla vydávají i po tomto čase, občerstvení by mohli odvézt klidně v 9:30. Ale na webu mají, že občerstvení je možno odevzdat do osmi, tak je to prostě můj problém, beru to jako procházku a jdu se do šaten převléci. Místa fůra, pohoda, potkávám Téčko s jeho kecama... :-) Představte si, že se letos přeregistroval na půlku. No řekli byste to do něj? Velký kluk a jen půlka :-)

Do místa startu přicházím asi třináct minut před desátou. Skoro nikdo tu ještě není, zařadím se zvolna do koridoru, protože jsem vysoký, vidím vepředu i na elitní běžce, třeba na Petra Vabrouška. Po chvilce se prostor plní, jsem mezi vodiči na 3:00 a 3:15. No co už, dozadu se tlačit nebudu:-) Start! Na čáře jsem za 13 vteřin. Když si vzpomenu, že Jarkovi včera trval pochod na start na 1/2PIM 8 minut tak nechápu, co vede běžce ke startu v Praze...

Běžím, řítí se přede mne spousta půlmaratonců a štafetářů, ale na široké ulici nikomu nezavazím. Kontroluji tempo podle gps, snažím se běžet stále nad 5min/km. Nemám zapotřebí přepálit, zejména po letošní zimě, naběhaný objem není tak kam bych se honil. Probíháme centrem, konečně mne míjí vodič na 3:30 a pořadí se ustaluje. Vlastně ani moc ne. Začínám předbíhat první odpadnuvší štafetáře:-) Třeba dámu mého věku v křiklavém aerobicovém oblečku a botách, spoustu mladých, třeba volejbalistku v sálových Mizunech. Dobře se mi mezi nimi běží, není nuda, je na co se koukat. Štafety vystřídaly a zase mizí nadšeně vpřed. V prvním kole si prostě člověk užije neustále měnící se společnost:-) Míjí mne Petr Kaňovský, chce běžet půlku na osobák a pak doklusat. Běží se mi docela dobře, desítka za 51 minut, podél řeky mi to jde zpět snad ještě líp. Před cílovou rovinkou prvního kola kouknu na hodinky, čas se blíží času Pavla Nedvěda ze včerejška, co se dá dělat, spurtuji v maratonské dráze. Vyděšený půlmaratonec vedle kouká, proč ho předbíhám a zda se třeba neznáme - ne, spěchám z jiného důvodu:-)

Půlka něco přes 1:50, podobně jako loni, to jde. Běží se mi lehce, přesto na mne jde krize. Velká krize. Potřebuji toaletu. To se mi při maratonu nikdy nestalo. Mám vběhnout do nějaké hospody? Tak urgentní to není. Probíhám centrem, přebíhám most, problém se stupňuje:-) V tomto stavu mne zahlédne IronPepa, díky mému novému outfitu - dlouhé triko Adidas, výprodej Hatě a kšiltovka Salomon, výprodej Pandorf - mne málem nepoznává. Anebo mne nepoznává kvůli mému šklebu na tváři?:-) Kde je ta benzinka? Nutně si potřebuji odskočit, nemám s sebou toaletní papír, abych to vyřídil v keříčku:-) Pepa běží kousek se mnou, zaběhl nádherný čas. Ale má mysl se koncentruje jen na můj problém:-) Nakonec se vřítím do kadibudky na občerstvovačce. Uf. To bylo o fous:-) Hned je mi líp,
pouštím se do předbíhání hada běžců. Oproti loňsku je maratonců určitě víc, i v druhém kole pořád s někým běžím. Míjím podruhé čističku, letos mi z ní špatně není. Asi je to tím, že fouká jiný vítr. Přemýšlím o tom, jak si skvěle umím s čističkou poradit a během chvíle je mi pěkně blbě. Ne na zvracení jako loni. Spíš jakoby na omdlení. Jen kouknu na sporttester - opravdu, přes klesající rychlost stoupá tep. No co už, chtě nechtě musím přejít do chůze. Čím to může být? Dehydratace? Těžko. Je příjemné počasí, od počátku piju, ani se moc nepotím. Je to tím, že jsem si nevzal žádný kofein? To u dlouhých tréninků taky nedělám a nic mi nebývá, přípravky typu Shleha si beru jen na "důležité" závody. No ať je to co je to, nijak vážné to není, po chvíli se zase rozbíhám. Střídám kousek chůze a dlooouhý úsek běhu, utíká to. Sleduji, že i ve druhém kole jsou organizátoři u kdejaké polní cesty a regulují kde co. Fakt dobře zorganizovaný závod. Můj stav se trochu zlepšuje, už vidím most. Pod 4 to bude, není kam spěchat, nájezd na most jdu. A v tom za sebou vidím obrovský chumel běžců - vodiči na 4 hodiny odvádí dobrou práci, s běžci komunikují a asi proto je jich tolik. Vodiči na 3:45 běželi mlčky a stejně jako loni prakticky osamoceně. Nechci se nechat tímto hroznem předběhnout, tak zase běžím. Mám náskok, nebude problém moji pozici uhájit:-) Vbíhám do již zmlklé cílové rovinky, všichni už jsou fanděním běžcům nějak unavení. A sotva mne vidí, ožívají a povzbuzují jako zběsilí:-) Pravda, ne mne. K běžci přede mnou se přidali jeho potomci, menšímu prckovi dochází síly, unavený tatínek ho už za ruku dost táhne:-) Divákům se ta scéna líbí, vyvádí jak kdyby běžel vítěz:-) V oficiálním čase 3:57:02 jsem v cíli, čistý čas je o těch cca 13 vteřin lepší.

Trať závodu po široké silnici kolem Petržalky není asi úplně fotogenická, ale běží se dobře. I třeba proto, že auta tu nejsou hned vedle za páskou jako v Praze.

Jdu si na pivo. Nealko už není, ale i alko rychle zlepšuje můj stav. Jo - to byl asi ten problém, na občerstvovačkách nebylo pivo! :-) Pak už jen vzhůru do šaten, kde už skoro nikdo není, tak se v pohodě sprchuji. Zjišťuji, že jsem vlastně dobrej, z našeho auta druhej:-) Předběhl mne jen Petr Bělohoubek, Helena si zaběhla po Tokyu i Bratislavu a má krásný osobáček pod 4 hodiny, Pavlis jí dnes dělal pacemakera, tak je taky za mnou:-) A pochopitelně i Jarek, který včera běžel Prahu, bo musel:-)

Muž, kterého slovákům závidím. Komentátor promine, ale on to není.

Jdu zpět na náměstí, chci si dát někde kafe. Od stolečku jedné z kaváren tak vidím úplný závěr závodu - kolem 5 hodin dobíhají dvě švédky a pak ještě jeden muž s pár kily navíc. Není nijak zničený. Asi si spočítal, že na limit pět hodin stačí běžet jen kus a zbytek se dá v pohodě dojít. Zvláštní, že řada lidí takto uvažovat neumí a považuje maraton v limitu za ohromný výkon, či snad dokonce za něco život ohrožujícího:-))


Co říci závěrem? Za maraton pod 4 si nikdy nadávat nebudu, tu zásadu jsem si dal už kdysi, kdy jsem o metu 4 hodin usiloval:-) Takže jako výkon dobrý:-) Co však určitě stojí za zmínku je i závěr z loňska - Bratislava je vynikající malý velký maraton. Za 22€ funkční triko, výborně organizovaný závod s poměrně rovinatou tratí, no co chtít víc. Taky tu počet závodníků docela stoupá. Myslím, že mne tam za rok mají zase.