Maraton Stromovka 17.10.2009

V minulých letech jsem nejpozději začátkem srpna zazimoval kolo, začal jsem víc běhat a býval jsem v půli října jakž takž připraven odběhnout rozumně maraton. Letošní Ironmaniac v září a moje lenost způsobily, že naběhané kilometry nějak nestíhají naskakovat:-) Maraton jsem proto plánoval spíše až v listopadu. Jenže jsem zjistil, že se mi na výlet do zahraničí s nejistým počasím nechce. Rozhodl jsem se zaběhnout si maraton ve Stromovce. Jen tak, kondičně, ať nevyjdu ze cviku:-) Říjnové počasí je letos šílené, letní vedra vystřídala rovnou zima, předpověď počasí na sobotu byla dlouho déšť, max +2 stupně. No, maraton už jsem běžel kdysi i v únoru, ale v mnohem lepších podmínkách. Uvidíme, ono to nějak vždycky dopadne:-).

Po příjezdu do Prahy je počasí poměrně příznivé. Skrz mraky místy prosvítá i sluníčko, teplota bude možná k šesti stupňům. Jestli ještě pár stupňů přibude, nebudu mít ani co na sebe:-) "Naštěstí" se obloha chvíli před desátou zatahuje a začíná mírně pršet. Mé dlouhé oblečení a bunda jsou správně. Ukryt v pěkných šatnách dokonce se skříňkama na zámeček čekám až skoro do startu. Přece nebudu moknout:-)

Start a zhruba dvě stovky různě motivovaných běžců vyráží vpřed. Běží se jedno zkrácené kolečko a pak osm kol prakticky přesně pětikilometrových. Hned v prvním kole se mi daří ve skupince šlápnout pravou nohou do kaluže. Ach jo, nabral jsem vodu. Cítím, že se mi okamžitě začíná dělat puchýř. Na malíčku. Člověk by řekl hloupý malíček a jak dokáže být taková hloupost nepříjemná. Snad tento úraz přežiju. První kolo běžím ve velké skupině a držím se s dalšími ironmany - Jarkem a Dušanem Kyjankou. Ve druhém kole se k nám do skupinky přidává starší běžec s poněkud podivným motáním se od kraje ke kraji. To se mi nelíbí, chci skupinku opustit. Běžíme tak pomalu, že dozadu to nepůjde, vyrážím vpřed:-) Po pár metrech opět zvolňuji. Nemám zájem běžet dnešní maraton na opravdu maratonských tepech, tedy cca 150. Chci "jen" doběhnout, na čase nezáleží. Tep něco přes 140 bude stačit:-) Okruh ve Stromovce mne poměrně příjemně překvapuje. Prakticky jen jeden seběh/výběh o pár výškových metrů, pár kousků s kostkama a několik metrů rozbitého asfaltu, jinak v podstatě rovina. Ale jsou to okruhy a to já nemám moc rád. Dnes to snad nějak zvládnu:-) Navíc kolem samí známí, aspoň tedy virtuálně. Ivo Domanský v prostoru cíle hlásí jména probíhajících, tak vím, že třeba hned ten přede mnou je MirO. Běží strojově, doběhnout ho nemůžu. 15km za 1:15 ukazuje na cíl někde kolem 3:45. To není tak zlé. Před startem bych bral výsledek pod 4 všemi deseti. Jen pořád prší, už to začíná být nepříjemné. Na občerstovačkách je i čaj, začínám mu dávat přednost před studenou vodou nebo ionty. První běží s velkým náskokem Dan Orálek, začínají mne míjet i další o kolo. Dokonce i já míjím první chodce, pořadí se stává nepřehledné. Jen jedno vím jistě - pronásleduje mne Dušan. Pořád pár kroků za mnou. Kdyby mne nepronásledoval, možná bych se stavil v šatně pro suché ponožky. Malíček s puchýřem totiž dost bolí. Řeším to po ironmansku a vytahuji z kapsičky prášek proti bolesti. Moc nepomáhá, ale aspoň mám pocit, že jsem něco udělal:-) Kus za půlkou déšť konečně ustává. Ještě pochopitelně kape ze stromů, ale přestává mi být zima. Sláva, dnes to nejspíš doběhnu, malíček-nemalíček:-) Trochu zvolňuji, nemusím si dnes dokazovat, že umím držet tempo. Dušan mne dobíhá asi na 28.km. Chvilku si povídáme, hned je běh veselejší. Dušan tvrdí, že prý běží na osobák. No, nějak se mi to nezdá, nicméně se okamžitě pasuji do role vodiče.

30.km - pohoda po boku ředitele Grafimana:-)

Po 30.km Dušan začíná zvolna vadnout, mohl bych mu snadno utéci. Ale to vodiči nedělají. Proto svého svěřence buzeruji a povzbuzuji, co se do něj vejde. Nevím, zda to se svými řečmi nepřeháním, ale nevyužijte toho, když při pomalém běhu je zásoba dechu taková, že bych mohl klidně nejen mluvit, ale možná i zpívat:-)

38.km - úsměv trochu mizí, ale je tu poslední kolo! (foto Dao)

Vbíháme do posledního kola bok po boku, Dušan opět zpomaluje. Běžím pár kroků před ním, ať musí dotahovat. A pořád něco kecám:-) Na 39. km mi přijde tempo už moc pomalé, svého svěřence opouštím. Chci zkusit, jestli i v závěru můžu běžet slušné tempo. Předbíhám jednoho běžce za druhým. Křeč do pravé nohy na 41.km mne nijak moc nepřekvapuje. Inu, puchýř, noze jsem ulevoval a teď to mám. Jdu možná sto metrů, Dušan nikde. Tak zase běžím. Rád bych doběhl před ním:-) Druhá křeč je proti. Dušan mne mine jako blesk, doplížím se do cíle kousek za ním za 3:50:25. Na 119.místě ze 181 dokončivších. Prostě jsem si kondičně odběhl maraton. Je to pod 4, tak svou kondici považuji za výbornou a jsem se sebou spokojen:-D

Poslední metry (foto Dao)

V dnešním počasí přijde obzvlášť vhod dobré zázemí šaten se sprchami. Jídlo vynechávám. Beru si jen rohlíky. Vynikající. Ano, tak má chutnat rohlík. Ne ta hmota, kterou nám servírují hypermarkety. Ty dnešní dodala pekárna Kabát, jeden ze sponzorů závodu. Škoda, že je neprodávají u nás doma. No a to je pro dnešek vše z hladkého maratonu číslo 13. Který bude čtrnáctý? Uvidíme:-)


Obvyklá tabulka. Kola jsem mačkal střídavě na startu a za cílovou čarou, proto jsem převzal přesnější časy z oficiálního měření čipy. Gps proto trochu nesedí.