pondělí, října 29, 2007

Běžec Vysočiny - Rudný - 26.10.2007

Týden po Mnichovu jsem vůbec neběhal a nezdálo se, že by se to mělo změnit. Na poslední závod Běžce Vysočiny se mi vůbec nechtělo. Když se navíc objevila nutnost páteční služební cesty do Plzně, myslel jsem, že je vše vyřešeno. S lítostí jsem to oznámil Kristýnce… a ta mi začala podávat sugestivní otázky. Prý do kdy v té Plzni budu. Jestli se z Plzně nejede kolem Jihlavy. A že si do Jihlavy klidně dojede. Nutně prý potřebuje běžet. Námitka, že o třetí místo nepřijde, je jako známé házení hrachu… Hrozné dítě, asi chce svého stárnoucího otce uštvat:-). Naštěstí místenka na autobus se dá dnes koupit přes internet. Třeba se v Jihlavě najdeme.

Minutu před příjezdem autobusu jsem u nádraží. Spokojeně zaparkuji na silnici, kde je spousta místa (možná díky značce zákazu zastavení?) a čekám na svou vysokou basketbalistku. Vystupuje rozesmátá jako rozená cestovatelka. Doufám, že jí nikdo neřekne, že běžecké závody se konají i třeba v severních Čechách:-) Ve Zborné jsme brzy, terén je hodně vlhký, nebál bych se říci místy bahnitý. Je taky docela zima - 5 stupňů? Nemám ani krosky, ani dlouhé kalhoty. No co, tak si poslední závod vyklušu a třeba to přežiju. V pořadí se stejně nemůžu posunout, tak co. Z Brna přijeli i Milanové, jsem zvědav na odstup.

Start je u hospody. Nebyl před dvěma lety až u lesa? No, trať je změněná, srovnání s předloňským časem bude bezcenné. I proto můžu běžet v klidu. Přesto si stoupám na startu dopředu. Asi abych to měl rychleji za sebou:-) Start a už je tu strkanice. Proč já se hrnul dopředu? Nicméně padesátikilový junior s mými více než osmdesáti kily moc nehnul, můžu v klidu naběhnout do terénu a stoupat rozbahněnou cestou. Víte, ve Zborné je sjezdovka. Na tomto závodě se prostě dvakrát oběhne sjezdovka a jste v cíli. Teda, sjezdovečka. Je to "jen" Vysočina. Při stoupání mám však dojem alpského stoupání. Chybí mi kyslík. Slyším hejkat známého bloggera, evidentně mne chce doběhnout. Mám nápad. Pustím ho před sebe a zvolním. Kam bych se po sezoně hnal. Už jsem nahoře, vbíhám do lesa a začíná klesání. V nohách cítím lehkost, zároveň však určitou nejistotu došlapu. Dvoutýdenní běžecká přestávka je znát. Raději zvolňuji, je to tu samý kořen. Hejkal by mne měl každou chvíli doběhnout, přece běžíme z kopce! Kde je ten lenoch? Už ho zase slyším. No, jen počkej, až mne předběhneš, já ti dám takhle se loudat. Už jsem pod sjezdovkou, pořád před Hejkalem. Chce mne zničit. Evidentně chce, abych ještě jednou běžel do kopce ostřeji. Ach jo. Mačkám se ze všech sil s vírou, že si nahoře odpočinu. Hejkal nikde, dobře, ještě kousek popoběhnu. Mizím znovu v lesním klesání, jsem svědkem zvláštního úkazu. Dobíhám běžce před sebou. V klesání. Čím to je? Dochází mi, že asi tmou. V lese fakt není skoro vidět. Já běhávám bez čelovky, jsem na šero zvyklý. Hejkal nosí brýle, asi dnes moc kořeny nevidí. Dobrá, pokusím se o poslední hejkalovský skalp sezony, snažím se doběhnout naplno. V menším protikopečku však musím zvolnit. Obědval jsem až ve tři, rizoto se chystá vystupovat. O kousek dál je to lepší, předbíhám běžce před sebou. Do cíle už nás čeká jen mírné stoupání. V takovém terénu získávám na Hejkala nejvíc, to mne uklidňuje. Nedostatek sil mne naopak zneklidňuje. Jak toto dopadne? Asi dobře, kroky za mnou se nepřibližují. Já však vůbec nemůžu, sto metrů před cílem téměř přecházím do chůze, nohy se nechtějí ani hnout. V zatáčce před cílovou čárou se rozbíhám a končím letošní ročník Běžce Vysočiny skoro jako běžec:-) Hodně unavený běžec. Asi potřebuji pauzu... Za cílem se pouštím do Hejkala proč mne vlastně nepředběhl, že jsem si mohl odpočinout. Můj vodopád slov se nesetkává zrovna s pochopením:-)

Žáci startovali minutu po startu hlavní kategorie, běželi asi kus cesty v protisměru, tak abychom se vyhli:-) Kristýnka si přes minutový odstup doběhla posledního závodníka hlavního závodu a to víte, takový úspěch nadějnou basketbalistku potěší. Ostatně můžete si to přečíst zde:-)

Prostě poslední závod se vydařil. Nevěřícně koukám na sporttester - první kolo 19:47 (je o náběh delší) s tepem 157, druhé 18:58 s tepem 162! Maximun 170! Takové hodnoty tu hodně dlouho nebyly. Dostávám 7,820 bodu za 33. místo z 54, v kategorii 12. z 15. Odstup za Milany vypadá poněkud milosrdnější než v nekrosových závodech v Brně. Celkově mám bodů 79,591. Škoda těch pár desetinek:-) Hejkal mne v celkovém pořadí s přehledem poráží, zejména díky poctivé docházce 18 závodů z 19. Já mám startů 11, počítá se 10 nejlepších. V Hejkalovu porážku v celkovém pořadí jsem nemohl ani doufat. Závěr soutěže byl však ve znamení rodinné soutěže. Kristýnka, která v únoru frflala, že neuběhne 700 metrů po rovině, totiž vyběhla kopec pekelně rychle a dostala dnes 7,536 bodu. Celkem jich má 79,466, naštěstí mám o desetinku víc, jinak bych byl doma za lenocha:-) No, možná budu i tak. Já jsem totiž v celkovém pořadí třináctý, Kristýnka své nadšení pro Běžce Vysočiny proměnila ve fantastické třetí místo. Prostě je to moje šikovná všestranná sportovkyně. A co teprve, až začne běh i trénovat:-)

V hospodě čepují výborné kvasnicové pivo. Rozebíráme pozitiva a sociální jistoty, se třetím svařákem Hejkala (fakt na blogu nekecá, on snad nic jiného nepije:-)) se dostáváme do důchodového věku tempem 6 maratonů ročně. No to jsem na Hejkala zvědav:-)

10 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Problém je, že jsem zase běžel naplno, nebo jsem si to aspoň myslel. Co jsem na Tebe ve stoupání ztratil, se mi žel v sebězích dařilo stáhnout jen částečně. V úvodu jsem lehce přepálil jsa motivován Milanem, který naopak začal na svůj standard hodně pomalu. Díky tomu jsem svým hejkáním vyděsil řadu běžců, kteří mě jindy nemají šanci slyšet :-)

Anonymní řekl(a)...

Nevím proč jsem si po závodě myslel, žes jen vyklusával.:-)
A jsem rád, že nepřímo potvrzuješ fakt, že Hejkal plánuje maratony až do důchodu. Bude jich skutečně šest v šedesáti. :-)
Hejkal: v úvodním stoupání jsem zaregistroval několik nelíčených překvapení na Tvoje konto. Já si myslel, že se všichni na BV důvěrně znáte.

Niktomuž řekl(a)...

Koukám, že kvasnicové pivo po závodě se stává hezkou tradicí:-)

Vl001 řekl(a)...

Taky je pro mne příjemným rozšířením obzoru, že jihlavský Ježek má kvasnicovou variantu. A velmi dobrou:-)

Anonymní řekl(a)...

milan: No právě - jindy začnu pomalu a potichu a když konečně trochu přidám na tempu a volume, jsou v doslechu jen staří známí běžci, kteří mě sice okřikují (kromě Franty St., který hejká se mnou :-) ), ale ničemu se nediví.
Navíc takhle mocně jsem už dlouho neřval :-)

Anonymní řekl(a)...

vl001: to je neskutečný, jak ti to pěkně běhá. Já v závodě naposledy někoho předběhl na Rohálovské desítce, kdy jsem poslední kilometr šel už na krev předběhl asi 6 lidí, ale v cíli jsem 10 minut nemohl popadnout běh :-).
A pěkně jsi hraješ s Hejkálkem. Že ti to není blbý :-).
Hejkal: ¨to ti nadávají že hekáš během běhu a nebo až po závodě. Pokud během běhu, asi neběží naplno, když ještě můžou u toho blbě kecat :-).

Vl001 řekl(a)...

Tentokrát si Hejkal pěkně vyhrál se mnou. Měl mne předběhnout a měli jsme oba klid:-)

Anonymní řekl(a)...

Aldaman: Někdy i během běhu, ale jenom "Ticho !" nebo "Nech toho !"
Souvětí následují až po závodě :-)
vl001: No neměl jsem moc pocit, že si hraju ;-)

Anonymní řekl(a)...

Vše je na domluvě :-) No tak se příště musíte na taktice dohodnou před závodem a ne po závodě, jeden čeká že ho ten druhý předběhne a ten druhý je rád, že se vůbec drží :-). Nemáte to klucí potom při samotném závodu jednoduché. Zbytečně si přiděláváte práci :-).

Vl001 řekl(a)...

My? Ne ne. On za to může:-)