Běžec Vysočiny - Heulos - 12.10.2007

Dva dny před Mnichovským maratonem se mi do Heulosu nechtělo. Jenže Kristýnka si postavila hlavu, že prý musíme. No, pouvažoval jsem ... a nechal se přemluvit:-). A když už tam budu, tak si to pomalu oběhnu taky, ne? Řada maratonských plánů obsahuje v pátek před maratonem stupńovaný běh. Prostě pomalu začnu a pak budu trošku přidávat. Myslím, že přesně tak to mají autoři tréninkových plánů na mysli:-)

Mezi krásně zbarveným listím se rozbíhá i mladší Terča. Obnovenou premieru v závodech Běžce Vysočiny však opět odložila.

Běh Heulosem je kros. V jihlavském parku. Nemám ho moc rád. Je sice krátký - dospělí běží dvě kola o celkové délce 6,7 km, ale je docela náročný. Natřikrát nahoru se skoro rovinatými vložkami a pak strání komplikovaně dolů. Zajímavostí je, že s námi startují i děti. Mají zkrácenou variantu okruhu bez posledního stoupání - 2,3km. Z toho vzniká zajímavý souboj - doběhnu do cíle prvního kola dřív než Kristýnka? Normálně by se mi to asi podařilo, ale když poběžím volněji? Uvidíme.

V Jihlavě je v pátek chladno, Kristýnka poběží v dlouhém, já otestuji plánovanou maratonskou výbavu - elasťáky pod kolena a dlouhé triko. Ani v Mnichově nebudou vedra. Nová baterka ve sporttesteru by měla zajistit spolehlivé měření, v prvním kole nechci jít přes tep 155. Start a mažeme:-) Díky pomalejšímu začátku mne předbíhá kdejaké dítě. No to to v Mnichově dopadne:-) V kopcích si dávám pozor na tep, dodržuji stanovený limit, přes volné tempo jsem kupodivu kus před vedoucím závodníkem 60+. Dobrý výkon:-) Už klesám do údolíčka, dávám pozor na kameny a kořeny, Hejkal se přede mne řítí jako kamikaze. No, jen si běž. Nezávodím. Jenže on na rovince nějak zvolňuje. Tak to si zkusíme běh v háku, ne? Probíháme cílem, Kristýnka se už motá u auta. I bez tréninku se opravdu zlepšuje mílovými kroky, to bych fakt nečekal. První kolo mám 16:08 na průměrném tempu 140. Začínáme stoupat. Hejkalovo tempo mi přijde příliš opatrné. Vybíhám si první stoupání na pohodu. Na rovince pak trošku přidávám. Přece to má být stupňovaný běh. Další stoupáníčko, Hejkal vzadu. No, víte... stupńovaný běh.... Co kdybych mu třeba utekl? Do cíle zbývá něco přes kilometr. Jde se na to. V posledním kopečku získávám zase nějaký ten metr a přidávám i v klesání. Zvolňuji na kamenech, Hejkal mne pochopitelně pod kopcem dobíhá. Čeká nás krátký finiš. V posledních metrech mívá Hejkal v nohách dynamit. Riskovat s ním krátký finiš znamená pro mne téměř jistou prohru. Jenže já jsem dnes nějak čerstvý:-) Přidávám jen kolik je potřeba, bezpečně držím Hejkala za zády, i rezervička tam je. Inu, na podzim mám o fous lepší formu. Uvidíme co další sezona:-) Druhé kolo prostě 15:00 (je o náběh kratší) s průměrným tepem 155. Pravda, tepové maximum ve finiši 166 vykazuje překročení plánovaných hodnot, ale když bylo v plánu stupňování, tak to snad nevadí. Po delším poctivém výklusu se cítí fajn. Těším se do Mnichova.

Kristýnka nechce běhat ve starých šusťákovkách, přála si k narozeninám "ty běžecké kalhoty, jak je všechny holky nosí". No, na některá přání tatínci slyší. Koupili jsme komplet i s novýma botama. Medaile není kupovaná, leč vybojovaná po skvělém výkonu.

Čas 31:08 je o půl minuty horší než loni. 32. místo z 55, 13. z 16 v kategorii. 7,588 bodu. Kristýnka je po velmi pěkném výkonu druhá i s pádem, za svůj výkon dostává krásnou medaili a 8,625 bodu. V celkovém pořadí má už jen o bod míň než já. Co myslíte, nemám jí místo posledních závodů nechat doma? Jen ať se pěkně učí a nepobíhá po lese! No co kdyby překonala moje body? To by bylo děsné!!!