Brněnská 25 - 13.9.2009

Triatlonová sezona ještě úplně neskončila, po protestu po Ironmaniacu se jich možná objeví ještě víc a výsledky MČR tak budou oficiální možná na vánoce. Ale mně posun ve výsledkové listině nečeká, já jsem stejně nedokončil. Prostě já už mám po sezoně, do Barcelony bohužel nemůžu, takže můžu zase jen běhat. Vlastně jsem běhání zahájil v pondělí 7.9, kdy jsem si na Lískoveckém hamburgu odklusal půlmaraton za 1:50. S touto formou neformou jsem se vydal na Brněnskou 25.

Na prezenci svítí sluníčko, možná i moc. Počet účastníků stoupá a to je dobře. S číslem na hrudi přemýšlím, jak to poběžím. Že by začátek zvolna a pak se uvidí?

Postartovní optimismus:-)

Start je na tartanové dráze, na ní se snad ani nedá běžet pomalu. Po prvních pár desítkách metrů koukám, že tempo je pod 4min/km. To nejspíš nevydržím:-) Zvolňuji, ale jen trochu. Zkusím jinou než zamýšlenou strategii. První pětku malinko ostřeji a pak se uvidí. Je mi jasné, že loňský zázrak, kdy jsem si tu zaběhl vysněný osobák pod 2 hodiny, se opakovat nemůže. Tehdy jsem přece jen měl za srpen naběhaný slušný základ. Ale co kdyby, že. Dýchá se mi skvěle, nohy trochu stávkují. Na metě 5km mačkám mezičas - 23:06 je lepší než jsem čekal, ale zázrak to není. Opět mírně polevuji v úsilí, nemá cenu se uštvat. Předbíhá mne Radek, skupina s exhejtmanem a Dušanem Kyjankou se mi stále vzdaluje, jsem osamocen v území nikoho. V pohodě si stoupám k obrátce a jsem spokojen aspoň s tím, že dnes doběhnu. Obrátka mi připadá letos kousek dál než loni. Dávám si svůj gel, beru pití a sleduji, zda je někdo vůbec za mnou. Tam jich ještě je:-) Hned jsem se sebou spokojenější. Z kopce mne dobíhá zkušený maratonec doprovázený ženou. Mám pocit, že ji znám, ale nevím odkud. Přemýšlím o tom celý seběh dolů. Že by pracovně? Až pohled do výsledkové listiny ukazuje, že jde o Jitku Stehlíkovou, autorku řady zajímavých článků z behej.com. Zatímco v seběhu jsem za dvojicí vlál, na rovince skupinku chvíli táhnu. A pak oběma dalším trochu poodbíhám. Proč? Mám zase motivaci. Přede mnou je Dušan Kyjanka. Dušan je jistě lepší běžec než já, porazil mne ve finiši Moraviamana 2006, dal mi tři minuty na nedávném půlmaratonu Moravským krasem. Ale dnes trošku vadne a to se musí využít. To se totiž nemusí opakovat:-) Když ho dobíhám, stěžuje si, že to dnes fakt nejde. Uklidňuji ho, že taky už vůbec nemůžu a... polehoučku mizím vpřed. Musím si totiž udělat náskok před tím hnusným kopcem, co kdybych tam musel lézt po čtyřech? :-) Na dohled mám dokonce i Radka, ale toho stíhat nemíním. Znám ho, jak se přibližuje k cíli, furt přidává. A na to já opravdu nemám:-) Závěrečný kopec je dnes opravdu náročný, předbíhá mne ještě dvojice běžců, kteří si lépe rozložili síly. Ale už je tu jen klesání, přeběh silnice skvěle zabezpečený policií a za 2:02:53 jsem v cíli. O sedm minut hůř než loni, o pár sekund hůř než předloni. Ale se stejným průměrným tepem jako loni - 149. A před řadou dobrých běžců, tak si přece nebudu nadávat:-) Abych pravdu řekl, čím jsem starší, tím jsem spokojenější, že takové vzdálenosti vůbec uběhnu.

Cíl je blízko :-)

Fouká, je mi trochu chladno a nejraději bych už zmizel, ale ještě chvíli čekám. Musím totiž zatleskat Karlovi Fuksovi, který si na B25 zrežíroval neskutečný příběh a dokončuje za 2:24 tento závod už po dvaačtyřicáté. Nikdy nechyběl. Taky bych chtěl ještě nějakou dobu nechybět. Snad mi to vyjde ještě aspoň pět let...

Takhle jsem to běžel...

Ironmaniac Teplice 5.9.2009

V letošní sezoně jsem si připadal nevyironmanovaný, tak jsem se ze zoufalosti přihlásil na MČR v dlouhém triatlonu bez ohledu na podzimní termín 5.9. Mou troufalost si vychutnalo počasí - ač je stále hezky, jako obvykle má být sobota nejškaredším dnem široko daleko. Předpovědi věštily zataženo, ráno 8, možná 10 stupňů, déšť a silný vítr, v nárazech až 70km/hod. Přiznávám, měl jsem z toho velké obavy. Dokonce jsem navštívil cykloobchod a zakoupil dres s dlouhým rukávem a prstové rukavice. S malou dušičkou jedu v pátek do Teplic. Jsem neobvykle nervozní. Nevím, jestli to zvládnu. V představách se vidím zmrzlý ležet ve škarpě. S negativními představami bojuji srdnatě - dávám si do věcí stovku no a když to nepůjde, prostě skončím v nějaké hospodě. Tato imaginace naštěstí zabírá a nervozita trochu ustupuje:-) Zřejmě nejsem jediný, kdo měl ze závodu obavy, na večerní rozpravě vidím samé známé triatlonové tváře, žádné zástupy nadšenců, kteří by chtěli triatlon jen vyzkoušet. Nebudu já nakonec poslední? :-)

Nocuji v klidném hotýlku kousek od cíle, stejně nemůžu dospat, ve čtyři jsem vzhůru a pouštím počítač. Teplota v Teplicích kolem 11 stupňů, v 500 metrech, kam vede trasa kola, je kolem 8 stupňů. Zatím neprší. Dávám věci do auta a jedu čtyři kilometry do Oldřichova do místa startu plavání. Teploměr v autě potvrzuje teplotu 11 stupňů. Ale nijak moc nefouká. Odevzdávám tašku s věcmi na běh, nachystám si kolo a jdu se soukat do neoprenu. Proč mám v autě tretry na kolo? To asi není v pořádku:-) Běžím tam a zpět, na soukání do neprenu je míň času. To mi vyhovuje, není kdy být nervozní. Beru si i neoprenovou čepičku pod tu startovní, voda je sice docela teplá, ale proč ji nevyužít, když se to smí. Začíná pršet, sundávám boty, pěkně to zebe:-) Do vody se jde velmi dobře, oproti vzduchu je daleko teplejší:-)

Startuji rozvážně ze zadních řad, dávám pár vteřin těm vepředu, ať mi uplavou a začínám první ze dvou okruhů. Bójka není na 800 metrů z vody vidět, ale organizátoři dali na protější břeh nebo kam jakousi bílou plachtu, čímž se z plavání stává navigačně snadná záležitost. Pole plavců přede mnou je roztaženo do šířky téměř sto metrů. To ten bílý flek nevidí? :-) Jeden plavec mne za chvíli dokonce křižuje. Při plavání se evidentně snaží udržet si konstantní vzdálenost od břehu, ten je však členitý, tak tu dost kličkuje:-) Já bych mohl navigaci vyučovat, pěkně přímo si plavu, ve vodě je teploučko, vzduch na dýchání taky fajn. Žádné zimní plavání. Dnes určitě doplavu a to je dobrý pocit. Už jsem u první bójky, točím na druhou z obdélníku, zase plavu rovně a plavci přede mnou rozvinuti jako rojnice:-) Přes jejich kličkování se mi však vzdalují, opravdu samí rychloplavci. Otáčím zpět k místu startu a mířím na startovní bránu. To je ovšem chyba, protože bójka je kus vlevo, teď už i já si kousek přidávám:-) První kolo 45 minut, asi je to kousek delší. Pocitově jsem odhadoval čas prvního kola na 41-42minut. V druhém kole se přibližuji ke dvěma plavcům přede mnou, stíhat je však opravdu nehodlám. Těším se, jak si napíšu do blogu, jak jsem byl opět na plavání poslední:-) Déšť zesiluje a nad teplou hladinou se tvoří mlha. Sleduji mraky, trhají se? Ne, spíš houstnou. Doplavávám za 1:32, ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy doplaval bez křečí. Vůbec mi není zima, v klidu se převlékám v depu, kde jsou ještě tři závodníci. A ještě tu stojí kolo odvážlivce, který plave bez neoprenu. Nejsem poslední:-) Pod neoprenem mám triatlonový trikot, pod něj dávám krátké klimatexové triko, pak cyklistické kalhoty, vabronožky, návleky na kolena, dlouhý dres a lehoučkou vestičku. Cyklobundu nechávám zatím v podsedlové brašničce. První kus je do kopce, tam nebude potřeba. A třeba déšť povolí. Ještě čelenku pod bundu, rukavice a jedu. Jen kousek před posledním plavcem, já se prostě víc a déle oblékám:-)

První metry na kole jsou dost krušné, déšť mi vadí a přece jen je chladno. Ve stoupání je hned líp, zdá se, že jsem oblečení trefil. Cítím se totiž úplně normálně a jsem vzteklý z kvality cesty, hrozný tankodrom:-) Naštěstí je tato cesta jen spojovací, jak bude vypadat úsek, kde se jedou čtyři obrátky? Už jsem na něm, povrch docela dobrý, trať mírně zvlněná, přijde mi svižná. Obrátka je tu coby dup a s ní i dobře vybavená občerstvovačka mimo jiné s tyčinkami Isostar i Carbosnacky. Široký sortiment, vůbec nepoužívám své občerstvení, hůř by se mi vytahovalo:-) I zpět to první kolo sviští. Míjí mne auto s časomírou, uhýbám na kraj, první je Jarda Brynda, předjíždí mne v nepříliš přehledné zatáčce až v protisměru. Nebere to závodění moc vážně? Za chvíli mne bude míjet další, podle hlasitého vysmátého povzbuzování poznávám Petra Vabrouška. Jede uvolněně a velmi rychle, je už před Tomášem Bednářem, který jistě plaval líp. Petr tu prostě opět nebude mít vážnější konkurenci. Jak tak všechny sleduji, docela mi to ubíhá, už stoupám do kopečka před Dubím, Je táhlý, jede se dobře. Na něm další otočka s občerstvovačkou. Dávám si banán, asi tu dnes přiberu:-) A hlavně - cítím, že počasí mi v dokončení nezabrání. Už jen třikrát a budu moci svištět dolů do Teplic! Déšť ustává, naopak však zesiluje vítr. Kdybych si mohl vybrat, raději ten déšť. Vítr mne zpomaluje. Prohlížím si víc trasu, prostě pohraničí. Žádná krása kromě krátkého úseku nádherným hlubokým lesem. V něm zase dost prší ze stromů:-) Na obrátce sleduji za mnou posledního cyklistu, má stále stejný odstup asi jednoho kilometru. Já se zase nijak nepřibližuji k závodníkům přede mnou. Spíš naopak. Pravda, všiml jsem si Davida Vronky, toho bych mohl předběhnout. Jinak si moc nezazávodím. Druhé kolo prostě pohoda, čas cyklistiky odhaduji na 6:20-30, kdo ví, jak rychle to posviští zpět do Teplic. Jsem ve třetím kole, docela čerstvý, zatím jsem nepotřeboval ani kofeinové povzbuzovadlo. Potřebuji si i odskočit, zastavuji, dělám co je potřeba, dávám si nějaký ten kofein, těším se, jak budu poslední - a zase nic:-) Nestihl to:-) Ale už je jen kousek za mnou, do dalšího stoupání jedu ve stoje. Makám, divný pocit, nemakám, nevěřícně koukám - mám defekt. Přední kolo. Ach jo. Zastavuji a jsem konečně poslední. Ani nepamatuji, kdy jsem měl naposledy defekt. Teda, pamatuji. Loni na vyjížďce s Radkem. Letos na vyjížďce s Radkem se objevil problém s ulomeným návarkem. Dnes tu není Radek, tak co ten defekt? :-D

"Chcete půjčit pumpu?" Co to slyším? Aha - na druhé straně silnice mladík s autem, dělá tu doprovod svému otci. A má nádhernou, obrovskou pumpu. Já prostě vím, kde mít defekt:-) Jako cyklomechanik bych se asi neuživil, ale duši se mi nějak vyměnit daří. Napumpovaná je raz dva. Ani jsem si neodpočinul a už abych zase jel:-) Vykládám mladíkovi, že na defektech je nejhorší, když člověk nechá něco zaraženého v plášti, to se pak zničí i nová duše a většina lidí vozí jen jednu. Ptá se mne, jestli kvůli tomu má chvíli počkat, jinak jede do cíle:-) Ale jen ať jede, já plášť prohlédl a celý přejel rukou, jsem jako prase, ale plášť je jistě v pořádku. Jedu, svištím, sleduji trhající se mraky. Dobře se nám poběží! A dopr... Přední kolo je opět prázdné. Fakt. Je konec. Nemám odvahu někoho žádat o duši, jednak používám dlouhé ventilky a pak, dnes tu bylo defektů dost. Nechci si brát na svědomí, že kvůli mně někdo nedokončí. Já jsem poslední, na mně tolik nezáleží:-) Dojíždím k blízké křižovatce s pořadateli a prosím o pomoc s odvozem kola do Teplic. Přemýšlí, bádají, někam volají a prý jo, když si počkám, někdo mne s kolem za hodinu odveze. Sleduji projíždějící závodníky a je mi těžko. Jak rád bych si to s nimi vyměnil! Řada z nich už pojede do cíle kola, děkují pořadatelům a mizí v dáli. Ach jo. Jede auto s nosiči na střeše. Zkouším řidiče zastavit, daří se. Je to také doprovod závodníka, rychle chápe mou situaci, do velkého kombíku můžu dát kolo dovnitř a vezu se do cíle, kde už řada závodníků běží. Vidím Rudolfa Cogana, jak stíhá Tomáše Bednáře. Vidím řadu dalších. Závidím jim, že oni tu můžou, soustředeni do sebe, ukrajovat metr za metrem. Závidím jim jejich zdánlivě nepřítomný výraz, strhané rysy i těžký dech. Musím odsud pryč. Nevydržím se na závod dívat. Odevzdávám čip, beru si všechny věci a jdu na hotel. Obouvám boty a v dresu se jdu proběhnout ke startu plavání, kde stojí mé auto. Rychle s ním zpět, balím, sprchuji se, oblékám triko Ironmaniac Finisher, překvapené recepční odevzdávám klíč, ač mám zaplaceno do zítřka. Naposledy projedu kilometr podél unavených běžců a odjíždím z Teplic. Poprvé jsem nedokončil ironmana. Ale věřte- nevěřte, až na to, že jsem si nevzal dvě duše, jsem se sebou nakonec docela spokojen. Navíc snad po takovém defektu bude Roth bez problémů, ne? :-)

Výsledky. Takhle rychle já umím zajet kolo :-)

Malé špičaté kamenité nic v barvě gumy jsem v plášti našel až doma. Vůbec se nedivím, že na mokrém plášti jsem to hmatem ani pohledem neodhalil...
Úplně mně jímá hrůza z představy, že bych se třeba celý rok připravoval a pak mne takové malé nic připraví o osobák či dokonce vítězství v důležitém závodě. Můžu si vlastně oddechnout, že jsem se nijak moc nepřipravoval :-D

Půlmaraton Moravským krasem 15.8.2009

Po Slovakmanu si tělo řeklo o odpočinek. No pár dnů, proč ne. Chci však letos absolvovat ještě jeden triatlon, takže bylo načase začít se znovu trochu hýbat. Na víkend jsem měl plánovaný běh kolem dvaceti kilometrů, tak proč si nezkusit v obezřetném tempu půlmaraton v Blansku, že?

Do Blanska vyrážíme nečekaně hned v pětici. Ironman Jarek, UltraSváťa, zásadně netrénující rychlík Exploser no a dva jundrovští flákači - Pavel a já:-) V autě probíráme všechno možné, přes teplé počasí a mírně kopcovitý terén (cca 100m převýšení) se vedou diskuze o útocích na loňské časy či osobáky. Já mám menší problém - v Blansku jsem nikdy nebyl, takže mluvit o útoku na loňský čas by bylo mlácení prázdné slámy. Na osobák se vůbec necítím a upřímně - vůbec si hodnotu osobáku nepamatuji:-) Když to na sebe prozradím, nestačím zírat. Můj osobák 1:36:10 zná Exploser zcela přesně (doma jsem se podíval, je to tak:-)), i ostatní přitakávají, že tak jsem to v Olomouci běžel:-) No já na to sledování časů prostě nejsem:-)

Na místě si vypisujeme papírové přihlášky, dostáváme za 150Kč startovného kšiltovku s vyšitým emblémem, nějaké prospekty o Moravském krasu a litr mléka. No, pít ho před závodem fakt nebudu, nicméně je to zajímavé sponzorství:-) Jo a dostáváme taky čip. Jde o svědomitě měřený závod. Jdeme se převléci a sledujeme přidružený závod koloběžek. Pěkně sviští. Ale přece jen kolo je lepší zábava. A kdo je tu dnes z favoritů? Chybí UltraDan, je tu však mistr republiky v maratonu Mireček (naturalizovaný etiopan Mulugeta Serbessa) a také už skoročech Ivan Čotov.

Koloběžky odfrčely, hurá na start, ohlušující rána z děla a vydáváme se nejprve na dva kraťoučké okruhy po městě. Přes start v 16 hodin je stále příjemné teplo, kolem 28 stupňů ve stínu, na sluníčku mezi paneláky o dost víc, i mně je teplo:-) Nikam nespěchám, ale běží se mi docela dobře, nejspíš ten půlmaraton uběhnu:-) Okruhy jsou krátké, už mizíme pomalu ven z města směrem k údolí Punkvy. První občerstovačka je docela brzy, přichází mi vhod, trochu se i polévám vodou. Stoupáme údolíčkem, je tu poměrně silný automobilový provoz, těším se, až odbočíme na silničku vedoucí k Macoše. Už je tu a s ní i stín. Řada běžců, kteří doteď nadávali na vedro, nenápadně zrychlují. Já mám najednou s tempem problém. Jak jsem se na občerstvovačce polil, je mi ve stíněném údolíčku chladno a cítím náběh na křeče, dokonce i do stehen. Možná včerejších 90km na kole nebylo ideální vyladění na dnešní půlmaraton:-( Trochu si hraju s nášlapem a jsem odhodlaný aspoň na obrátku vydržet bez křečí. Trochu zpomaluji, snad se voda odpaří a mně přestane být zima:-) Dříve cyklistka, dnes ultravytrvalkyně Vilma má opačný problém. Nadává na vedro a i podle snahy vytáhnout triko kam až to jde je vidět, že by se nejraději svlékla i z kůže. Dokonce zařazuje i pár chodeckých kroků. No, rozbíhá se rychleji než my ostatní, asi nám stejně uteče. V protisměru jdoucí běžec se srolovaným číslem je odpovědí na hádanku, kdo dnes vyhraje. Ivan Čotov vzdává. Vyhraje Mireček. Je jen otázkou času, kdy se objeví v protisměru on. Bude to ještě před hotelem Skalní mlýn? Ne. Ohřívám se na sluníčku, hned je mi líp. A zatáčím do údolíčka ke vstupu do Macochy. Je tu ještě větší chladno než doposud. Naštěstí jsem trochu oschl. Snad přežiju:-) A už mne míjí Mireček, S odstupem za ním další. Ty už znám méně. Poznávám až kolem 15.místa mistra světa v maratonu Vincenta Bašistu. Tento běžec s ročníkem narození 1942 dokáže uběhnout maraton za 3:08. Dnešní náročnou půlku dokončí za 1:28. Hmmm... První z žen je jako obvykle s úsměvem běžící Jiřinka a tak je to správně, tak to má na brněnsku být:-) Z našeho auta je první Sváťa, kousek za ním Honza, který před cílem ještě Sváťu předběhne. Asi začal trénovat:-) Pavel a Jarek jsou zřejmě za mnou. Zatím.

Těším se na obrátku. Ještě před ní mne dobíhá Pavel Tyleček. Ten se vždycky baví tím, že počítá běžce v protisměru a říká jim aktuální pořadí. Předbíhá mne, chce být na obrátce osmašedesátý. Předbíhám ho zpět. Má smůlu. Nebude mu pořadí v půlce půlky ladit s jeho startovním číslem 68:-)

Klesáme zpět, pouštím Pavla dopředu. Tedy nejen Pavla, i pár dalších. Zvažuji speciální taktickou variantu - zastávku v hotelu Skalní mlýn za účelem odložení nepotřebné zátěže. Nakonec se mi vše v břiše uklidňuje, běžím bez pauzy dál. V klesání mne pořád někdo předbíhá. Nejčastěji Vilma. Předběhne mne, pár metrů jde, já předběhnu ji a znova. Znova a znova:-) Před občerstvovačkou dojídám gel, je tu trochu tepleji. Křečové signály mizí. Ostatní mne přestávají předbíhat. Drží se jen Vilma. Vbíháme na sluníčko. Příjemných možná 27 odpoledních stupňů, bezvětří. Vilma se mi ztrácí vzadu, začínám se přibližovat skupince přede mnou. Je tu poslední občersvovačka, za ní krátké stoupání. Předbíhám několik zničených běžců, ten závod mne začíná bavit. Ještě bych prosil pět kilometrů stoupání se sluníčkem! Ne, nebude. Jen fádní rovina. I na ní předbíhám, v závěsu za zkušeným maratoncem z KRB Chrudim. Má velmi ekonomický styl běhu. Míjíme dalšího běžce, vidím cílovou rovinku. Plánuji, kde chrudimákovi nastoupím:-) Jenže... před námi je jedna z žen. Přijde mi negalantní se takhle přes ni přehnat pár metrů před cílem. Chrudimákovi ne, už si to se ženou rozdává jako o život. Sleduji je v klidu zezadu a dobíhám do cíle za 1:46 a pár vteřin. Na 68. místě (viz výsledky), jako na obrátce. Pořádek musí být:-)

Záznam z Garmina - sto metrů stoupání, sto klesání. A co tep? Skoro stejný. Rovnoměrně odfláklé tempo :-)

Občerstvení po závodě je poměrně bohaté, sleduji další dobíhající. Evidentně je tu pár běžců, kteří běhají jen krátce a radují se z časů přes dvě hodiny. Je dobře, že závod v Blansku není jen pro chrty.

Co dodat k mému výkonu? Tep avg 151, max 157. To nejsou závodní půlmaratonské tepy, ale to se ani nedalo čekat. Čas je lepší, než jsem před startem myslel. Přestože skončil Pavel přede mnou, nejsem ani poslední z našeho auta, takže i umístění skvělé:-) Nevím, jestli se mám pochlubit i za výrazný negative split (tempo nahoru cca 5:20, dolů 5:03), ale to je na tomto profilu asi docela normální. Tak se pochválím za to, že jsem nedostal křeče.

Pořadatele pak pochválím za dobrou organizaci samotného závodu. Bohužel je nemohu pochválit za předstartovní propagaci - závod nemá vlastní web, informace o něm jsou hodně utajené. Přesto si i pár zahraničních běžců cestu na start našlo. Při lepší propagaci by jich bylo jistě víc, trať je hezká a oblast je turisticky zajímavá. Uvidíme, zda se bude závod pořádat v dalších letech. Trochu se obávám, zda do závodu dají v dalších letech sponzoři peníze. 114 účastníků je bohužel málo.

DP Jablonec - Mosconi Cup - 8.8.2009

Po plaveckém debaklu z Lipna se mi na další závod nechtělo. Jenže Kristýnka potřebuje body. Nezbylo než zkusit ještě jeden zoufalý pokus - od Lipna jsem byl třikrát venku plavat - a vyrazit směr Jablonec. Na místě nás čeká krásná mini přehrada s poměrně chladnou vodou. Prý 21 stupňů. Nevěřím, vždyť je to studený! :-) V mini přehradě jsou vytyčeny dva okruhy - 1 a 1,25km, které si vzájemně nezavazí, závod měřený čipy pěkně odsýpá. První jdu na start já - na trojku. To je třikrát kilometrový okruh, místní specialitou je výběh z vody po každém kole. Žadoním po Kristýnce, aby mi po každém kole podala občerstvení. Ta se sice chvíli brání, že to se přece na tak krátké trati nedělá, ale nakonec ji přehlasovávám:-)

Věřte nevěřte, voda je fakt osvěžující. Ještě to umocňuje fakt, že první kus se plave podél hráze. Tady není ani kde vylézt:-) Ale je to jen něco přes tři sta metrů, už to točím doprava. Nevidím další bójku, z břehu jsem ji viděl, byla modrá:-) Ale vidím oranžovou, která je na druhém okruhu, tedy za tou mojí, tak tím směrem s důvěrou plavu. Už vidím i svou modrou, tak jen otočit k cílové bráně. Mám nějak zamlžené brýle, brána je proti slunci taky houby vidět, ale na těchto krátkých vzdálenostech je to úplně jedno. Při výběhu z vody brýle proplachuji a na břehu se moudře občerstvuji. S chutí do druhého kola. Voda je fakt studená. Snažím se tuto myšlenku ignorovat, pro jistotu méně kopu nohama. Už točím k cílové bráně, začínám se klepat. Může klepající se plavec doklepat kilometr a čtvrt? Spíš ne. Snad padesát metrů od cíle kola dostávám křeč do zadní strany stehna. Naštěstí ji včas zachytávám a ploužím se do cíle stylem ouško. Lezu ven, Kristýnka mi automaticky podává čaj a gel. To neviděla, že jsem se málem utopil a nemůžu pokračovat? No, ještě kousek zkusím. Lezu do vody a světe div se, neklepu se. Že by za to mohl čaj? Okruh má jen kilometr, v případě nutnosti do doplavu klidně bez noh. Ale zatím kopu, kašlu na to:-) Mírně mi tuhnou prsty na rukou, ale jinak se v klidu, metr za metrem, blížím k cíli. Dokonce chvíli uvažuji o stíhání plavce přede mnou, až vědomí toho, že by to byl příliš bezvýznamný souboj, mne od zoufalého činu odrazuje:-) Doplavávám v klidu za čepkou Bohemky a mám to za sebou. Sláva! Proč jsem si k sakru nevzal s sebou zimní bundu? Chci aspoň čaj, rum a postel. Ach jo, zase tu pořadatelé nic takového nenachystali:-))) No prostě trojka za 1:24. Já vím, nic moc. Poslední místo mezi chlapama. No ale já jsem stejně extrémně spokojenej:-)

Jakž takž teple oblečen sleduji závěr závodu na 5km. Mezi plavci statečně bojuje Radka Vodičková, k vidění jsou později i další triatlonisté v závodě štafet. Zajímavé srovnání plavců a triatlonistů, byť řada plavců startuje jen v nejdelším dnešním závodě - na desítce. Tu má v plánu i Kristýnka. Na rozdíl ode mne jí nevadí větší množství krátkých okruhů, poplave osmkrát to samé. A poplave bez doprovodného kajaku, na tom mini okruhu nebude potřeba.

Předstartovní optimismus:-)

Start a desítkáři mizí v přehradě. Už od prvních záběrů je evidentní, že Kristýnka není v ideální formě. Prostě o prázdninách se dá dělat spousta jiných věcí než plavání:-) Nicméně je jasné, že Kiki i dnes doplave. Žádné vlny a prý teplá voda. Asi je v druhé půlce přehrady jiná než ta co znám já:-) Poctivě se starám o občerstování, čaj nějak chladne a rychle ubývá. Asi proto, že jsem ho dnes pil i já:-) Kol taky rychle ubývá, zachraňuji zásobování teplými nápoji a vydávám se na plavecký stadion pro kelímek horké čokolády. Kristýnka ho s chutí vypije a už míří do posledního kola. V něm už moc plavců není, loďka už pomalu odváží zadní bójku. Když vidí, že k nim Kristýnka ještě míří, zůstávají stát. Kiki si tak přidá hezkých pár metrů. Loď opakuje manévr i před další skupinkou plavců, budou mít radost:-) Kristýnka je v cíli za 3:53, což je na poctivě změřenou trať slušné. A co stupně vítězů, budou? Jo, budou. Na stupně vítězů.... jdu já:-))) Pořadatelé vyhlašují poctivě všechny kategorie, přestože jsem na trojce byl poslední chlap, v kategorii jsem třetí a dostávám bronzovou medaili i cenu - plaveckou čepičku Mosconi. Prý mi sluší, budu ji muset nosit:-)



Poslední metry desítky v podání dnes čtvrté mladší dorostenky.

Co dodat závěrem? Mně se závod velmi líbil a považuji ho za organizačně výborně připravený z těchto důvodů:
- v malé přehradě byly skvěle vytýčeny dva okruhy, které si nezavazely a byly dokonce vedeny mimo koupající se davy rekreantů
- na břehu vytýčený prostor pro momentálně neplavající účastníky, hudba, dobrý komentátor
- měření čipy umožnilo téměř dodržet časový harmonogram
- výběhy z vody oceňuji. Mně při plavání pomohly. Také mi umožnily přiřadit plavecký projev k tvářím, které ze závodů znám, ale ve vodě jsem občas tápal kdo je kdo. Není pravda, že výběhy znevýhodnily zdravotně handicapované, pro ně připravil pořadatel snímací bránu čipů tak, aby z vody nemuseli. Využil toho jediný plavec.
- důsledné vyhlašování všech kategorií. To nepíšu kvůli své medaili (byl jsem asi jediný oceněný neplavec:-)), ale hlavně ty mladší takové vyhlašování potěší. Ostatní pořadatelé by si mohli vzít příklad a důsledně oceňovat aspoň ty nejmladší, stále to není všude standard.

Za kaňku závodu považuji protest a diskvalifikaci Rosti Vítka na 5km (měl dvoje plavky, což se nesmí). Protestů začíná být až moc a mohou zbytečně eskalovat napětí, které někteří ambiciozní trenéři vnáší do soutěže družstev. Snad už období protestů končí:-)

Tajná zbraň Bohemky - při tréninku používají dálkově ovládané lodě. Ach jo, kde skončily ty dvě moje??

Prostě závěrem - dobrý závod a ač je pro mne z Brna daleko, rád přijedu i příští rok. Snad se mi podaří posunout hranici tepelné pohody:-)

DP Lipno - Dolní Vltavice 1.-2.8.2009

Víkend, jak je už letos tradicí, trávím na nějaké té přehradě, samozřejmě s Kristýnkou. Na řadě je tentokrát Lipno. V sobotu ráno uháníme do Dolní Vltavice, azurové nebe a příjemná teplota jsou snad předzvěstí toho, že loňský lipenský boj o život se nebude opakovat. Na místě se dozvídáme, že voda má 20 stupňů. Já mám v plánu trojku, přes teplé počasí si beru plaveckou kombinézu, všichni ze mě mají srandu, že se ve vodě uvařím. No to těžko:-). Po cestě se cítím docela unavený, ale po úspěšně doplavaném Hlučínu minulý týden věřím, že trojku dám úplně v pohodě. Nebýt závod na studeném Lipnu, třeba bych se hlásil i na pětku.
Taky jste si mysleli, že je Lipno díky rozloze a nadmořské výšce křišťálově čisté? Houby. Já měl pocit, že chvílemi cítím ve vodě i benzín...

Šup do vody a je tu start. Na to, že se dnes později plave i pětka je tu neobvykle moc plavců. Je to dáno závodem pro veřejnost na 1,5 (jedno kolo) a 3km (dvě kola). Jako obvykle nechávám všechny odplavat, dnes je to chyba. Musím se pak prodírat hradbou pomalejších prsařů. Prvních pár set metrů pohoda, nacházím si své místo, už mi nikdo nezavazí. A najednou - děs. Proplavávám kusem studeného proudu. Brrr. Nic pro mne, bývalého otužilce. Zatáčím do zátoky, trať je sympaticky vedená podél břehu. To je pro mne, slabého plavce, vždy příjemné. Jenže se opakují místa se studenou vodou. Ach jo. Obrátka až po 21 minutách. To je nějak pozdě, není trať špatně změřená? Odhaduji, že je změřená dobře. Ale na pětku. Okruh má zřejmě 1650m a poplave se později třikrát. Takže trojka tu má kolem 3,3km. No, co nadělám. Plavu dál, prochládám. Je tu další studený proud. Začínám se v něm třást. Ani po veplavání do teplejší vody třes nemizí. Přidává se obvyklá křeč chodidla. Dělá se mi zle. Bohužel, musím zase ven. Doplavávám kolo za 45 minut a zbytek vzdávám. Možná kdyby to byly 3km, zkusil bych to? Nejsem si jist. Je mi fakt zle. Sleduji prsaře, kteří v poklidu obracejí do druhého kola pár minut po mně. Nikomu není zima. Jen já se tu klepu. Přemýšlím, jestli třeba nejsem nemocný? Na Hlučíně jsem se nachladil, ale to už ve čtrtek pominulo. Sám si nějak nerozumím....

S přehledem mi uplavala i známá česká ultravytrvalkyně Pavlína Procházková, která se rozpomněla na plaveckou minulost a vyhrála ve své kategorii závod veřejnosti na 3 i 5km. Gratuluji! No a aby to nebylo až tak kladné, k plavání přinutila i své dvě dcery. Těm se na otevřené vodě líbilo tak napůl :-))



Start závodu na 5km



Srovnejte si styly nejlepších - Rosťa Vítek



Libor Smolka



Jan Štábl

Start pětky se posouvá, pořadatelé nerealisticky odhadovali doplavání trojky do hodiny:-) Ale už jde Kristýnka do vody, já se ujímám role fotografa. Houf plavců mizí za zatáčkou, čekáme na prvního. Na Rosťu Vítka. Čekáme dlouho. Plavecký metronom Rosťa nikde. Objevuje se až po půl hodině. Pořadatelé se zbláznili a bójku, která byla na více než 750m posunuli. O dost velký kus. Plavci mají plavat tři kola, to bude skoro devět kilometrů. No to si užijou:-) Jdu do auta pro gel, zkusím ho Kristýnce podat. Na břehu probíhá horečná diskuze, co s tím. Padá rozhodnutí plavat dvě kola. I to bude víc jak pětka. Dozví se o změně všichni plavci? Beru kajak a jdu to říci Kristýnce:-) Nacházím ji docela vzadu, unaveně se tu plácá. Zdá se, že díky posunutí startu chytá pěkný hlaďák. Gel však nechce, asi se chce vytrápit až na dno sil. Tak jo, nechávám ji plavat. Ke cti Kristýnce slouží, že i v takovémto stavu "pětku" doplavává. Čas 2:01:50 je však daleko nejhorší letošní výsledek, i se zohledněním faktu, že trať i po zkrácení na dvě kola měla přes 5km. Nic, jdeme na večeři a spát. Máme pokoj v pěkném a klidném penzionku, usínáme velmi brzy a velmi hluboce:-)

5km - mladší dorostenky

V neděli ráno jsem opět oba připraveni plavat. Já teda nemám oficiálně co plavat, nejkratší dnešní závod je pětka pro veřejnost a to je na mne moc:-) Jdu si zaplavat aspoň kilometr neoficiálně, oproti včerejšku to vypadá, že jsem v pohodě. Fakt si nerozumím.



Start závodu na 10km


Sluníčko pálí, teplota stoupá ke 30 stupňům, Kristýnka by měla desítku zvládnout bez problémů. A taky po startu nasazuje pěkně svižné tempo. Plavou se čtyři okruhy, zhruba ty včerejší "pětkové". První kolo necelých 52 minut. O hodně rychleji než včera na pětce. Ve druhém kole zkouším Kristýnku doprovázet, ale je příšerné vedro. Navíc Kiki plave ve dvojici s "mým" předsedou Michalem, tak jí jen dávám občerstvení a v zátoce se schovávám do stínu. Pohodový závod pro plavce, hrůza pro doprovod:-) Z ničeho nic se zvedá vítr. O pár vteřin později se na Lipně dělají vlny. Oproti Hlučínu dvojnásobné. Kristýnka okamžitě rezignuje na plavání s Michalem, mně už v kajaku není vedro. Druhé kolo za 55 minut. Mám docela potíž udržet kajak na vodě. Vítr sílí. Na rožku laguny u bojky se vlny sčítají, odhadem mají skoro metr. Projíždím je na kajaku, který v nich celý mizí jako v peřejích. Docela zábava. Kdybych nemusel doprovázet svoji plavkyni. To mi dělá dost problémy, vlny a vítr mne unáší, musím neustále vyrovnávat směr. Vím, že Kristýnka nebude chtít vzdát. Ale toto vypadá nad její síly. Nechápu, kde se ty vlny berou. Takové přece na rybníku nemůžou být! Třetí kolo Kiki dokončuje za 1:04. Počet občerstvovacích zastávek vzrůstá. Kristýnka je odhodlaná doplavat. Naštěstí se vlny mírně zmenšují, unavená Kristýnka doplavává po obrátkovou bójku a chce zase čaj. Není. Vypito. Teplá kola musí stačit. Proti vlnám je to hrůza. Kristýnka stále častěji zařazuje prsa a odpočívá. Rozhoduje se prsama plavat větší kus. Upozorňuji ji, že takto to nejde. Prsama plave moc pomalu, vlny ji unáší zpět, stojí na místě. Musí kraulem. Musí. Kus proti vlnám je nekonečný. I mně už od pádlování bolí ruce. Konečně otáčíme podél břehu. Ano, Kristýnka i dnes desítku doplave. Nakonec za 4:03:35. Zdaleka nejhorší čas, zdaleka nejlepší výkon. Kdo ty vlny neviděl, neuvěří. Já bych to v nich zabalil hned:-) Kiki jde rovnou z vody na stupně vítězů. Stejně jako včera jsou na startu jen dvě mladší dorostenky. Pořadatelé sehnali pár sponzorů, i nějaká ta cena v tašce je.

Závody proběhly bez problémů díky bedlivému dohledu POLICIE

Jedeme domů. V den, který v Brně všichni považují za nádherný letní, jsme zažili na Lipně neskutečné přírodní podmínky. Vlny horší než na moři, naštěstí za teplého počasí. Víte, už mám těch extrémů dost. Doufám, že další víkend bude úplně normální, fádní léto. Snad:-)

Dálkové plavání Havířov 19.7 a Hlučín 25.-26.7

V příspěvku o Slovakmanu jsem zmínil, že napíšu něco o plavání v Havířově, resp. na Těrlické přehradě. Měl jsem toho hodně na srdci, s týdenním odstupem napíšu jen pár slov. Z Nitry jsem vyjel v neděli po sedmé, start plaveckého závodu na 10km se posunul, takže jsem tam včas. Při sundávání kajaku z auta vysvětluji Kristýnce, že ji budu doprovázet až od poloviny závodu. Víc nejsem schopen. Kdo ví, jestli v kajaku vydržím sedět bez křečí, jsem celý zničený. Vytýčený 2,5km okruh mi připadá hodně těžký, ve velké části daleko od břehu, směrem tam proti docela významným vlnám, z hladiny nebudou ani moc vidět bójky. Jediné plus je teplota vody 22 stupňů, přece jen bylo pár dnů vedro. Vzduch však má po dvacet, vypadá to na déšť, jsem zvědav, zda to Kristýnka vůbec uplave. Kiki plave první kolo 56 minut. To vypadá na čas dost přes 4 hodiny. Vydrží to vůbec ve vodě? Druhé kolo plave hodinu, je zničená z vln, má problémy s orientací, přidávám se na kajaku. Kiki trochu ožívá - má k dispozici kdykoli čaj a přece jen se nemusí tolik starat o orientaci. Začíná pršet. Déšť a vítr snáší kajak stranou, jen s vypětím sil držím směr. Stmívá se. Začíná průtrž mračen. Je mi ukradená, znám ji ze včerejška z Nitry. Tady sedím v neoprenové špricce v kajaku, ani nejsem celý mokrý. Co Kristýnka, vydrží? Průtrž jí bičuje ruce. Kiki přestává plavat a vystrkuje hlavu z vody. Čekám, že bude chtít vzdát. Ale ona se jen ptá - "Vidíš bójku?". "Jasně.", odpovídám. Opravdu ji skoro vidím. Není ani sto metrů od nás. A jestli ji nevidím, dobře si pamatuji, kde byla. Blesk osvětluje hladinu, vzápětí druhý. Postava na motorovém člunu se vztyčuje a jasně ukazuje, že závodu je konec. Jsem jeden z mála, kdo to gesto vidí a píšťalku slyší. Plavci mají hlavy ve vodě, ostatní lodě jsou daleko ve tmě. Ale postupně se zpráva šíří:-) Dostávám Kristýnku jako druhou pasažérku na člun, trochu prochladne, než dojede na břeh. Ale teď pro ni nemůžu udělat víc. Sám makám zpět, co to jde. Upozorňuji plavce po cestě, že závod skončil, nic víc pro ně udělat nemůžu, mám jen jednomístný kajak:-) Všímám si vedení VVN pár set metrů ode mne, hned se cítím bezpečněji. A najednou prásk - další velký ohňostroj. Málem ohluchlý jsem bezpečně na molu. Snad nikdy jsem nebyl blesku tak blízko. Ještě že tam to vedení je:-) Za chvíli dojíždí zmrzlá Kristýnka, v autě se však dává rychle dohromady. Je se sebou spokojená. Bodejť. Dobře plavala. A za závod dostane body, jakoby ho doplavala. Mně už to počasí ale nějak nedělá dobře. Nemůže být konečně normální vedro? :-)



Start závodu na 5km Hlučín 25.7.2009

O týden později následuje Hlučín, kde bývá vždy vedro a hezky. Letos ani tam sobotní předpověď není ideální. V sobotu plave Kristýnka pětku, já kilometr. Kiki startuje dřív. Novinkou závodu je elektronická časomíra Championchip, během závodů pracovalo snímací zařízení bez chyb, aspoň já o žádné nevím. Je to zajímavá novinka, která umožňuje pořadatelům evidovat větší množství startujících a v klidu mixovat i závody s různým počtem okruhů. Třeba se ještě na nějakém závodě objeví:-) Je teplo, docela hezky, Kristýnka jde do vody. Fouká vítr, na přehradě jsou vlny. No, ty tu bývají vždycky. Už jsem tu jednou kvůli nim nedoplaval, vzaly mi moc sil:-) Zatahuje se, zatahuje, bude pršet. Jo, prší. No, pětku Kristýnka doplave. Déšť přidává. Je tu opět průtrž. Je tu opět blesk. S chmury na tváři tichým hlasem ředitel závodu nařizuje stažení všech plavců do lodí. Jo, to už znám. Kristýnka právě doplavává podél břehu do cíle kola a jde ven. Bude klasifikována. Za ní už proplavávají jen tři plavci, ostatní skončí v lodích. Divné léto. Čekáme, zda bude závod na 1km. Jsem odhodlán při změně počasí závodit jako lev:-) Prší dlouho. Vytrvale. Teplota se snižuje. Nakonec se opravdu dělá hezky. Ale ne, dnes už se plavat nebude. Až v neděli. To já plavu jeden okruh - 2,5km, Kristýnka opět čtyři, tedy desítku. Jsem zvědav, co nám připraví počasí. Pršet by v neděli už nemělo...

Elektronická časomíra - jednoduché molo, rošt pověšený na tyči a bezchybná funkčnost. Dobré!

Je neděle ráno, neprší. Je však chladno. Přemisťujeme se na start, pořadí závodů se mění. Napřed plavou žáci. Pro ně je tento závod mistrovstvím republiky. Snaží se:-) Náš start se posouvá na 11 hodin. Mírně se otepluje, dvacítka to není. Aspoň že voda dvacet má. Ale jen o půl stupně, včera měla o dva stupně víc. Nechávám ostatní odplavat a vydávám se na svou trať. Vlny, vlny, vlny. Dnes nejsilnější, v jakých jsem zatím v českých podmínkách plaval. Vím, že nejhorší bude úsek po první bójku. Kousky plavu prsama, obracím vcelku v pohodě. Zpět k molu to jde líp, už mne čeká "jen" těžký úsek šikmo přes přehradu. Hrůza. Zatím vždy se mi plaval líp. Kristýnka to má plavat čtyřikrát. To jsem zvědav. Obrněn trpělivostí dlouhý úsek zvládám. Mám to do cíle ještě skoro kilometr, ale podél břehu. To už zvládnu. A taky jo. Myslím si, že plavu skoro u břehu, čelo závodu pár metrů před cílem mne míjí ale v trase ještě bližší břehu:-) A najednou ejhle - vidím opozdilce v čepičce Bohemians. Že bych finišoval? Zkouším to. A jde mi to! Přibližuji se, přibližuji... ale souboj prohrávám. Von se nenechal a taky přidal:-) Začal jsem finišovat pozdě:-) No kdybych věděl, že jde o plavce mé kategorie a bronzovou medaili, třeba bych se snažil víc:-) V prstech jako obvykle nemám skoro cit, jdu do auta na chvíli rozmrznout a převléknout se do role kajakář-doprovod. Kristýnku stíhám po druhém kole, je dost zničená. Vlny jí dělají problémy jako minulý týden. Neumí to s nimi:-) Čas opět vypadá ke čtyřem hodinám. Vydrží? Ukrajuje metr za metrem. Pravidelně, rovnoměrně. Vidím vlastní nezletilou dceru bojovat s tratí, se kterou by si neporadil kdejaký dospělý chlap a jsem na ni docela pyšný, fakt se snaží:-) Já mám na kajaku opět chvilkama problém držet směr, ale už jsem zkušený lodivod. Kristýnka doplavává do cíle bez velké krize za 3:55:37. Od vítězky daleko, ale je spokojená, že je to v těžkých podmínkách pod čtyři. Dobrý výkon!

Balíme, rychle kajak na střechu a valíme do Luhačovic. Vyzvednout Terču z volejbalového soustředění. Ty moje holky mi dávají zabrat:-)

Volejbalové soustředění. Kdo najde na fotce Terču, má bod:-)

18.7.2009 - i napotřetí Slovakmanem

Na Moraviamana jsem letos nemohl, rozhodl jsem se svoje letošní "natrénované" kilometry 63-1928-1021 zúročit ve třetí absolvování Slovakmana. No znáte to tam, příjemně jednoduché tratě, teplíčko, občas trošku fouká. Chystal jsem se k útoku na ironmanský osobák a pořídil jsem si i nový hezký dres. Jenže letos nějak neumí být hezky. S obavami jsem sledoval předpověď počasí, které chystalo náročnou kombinaci dopoledního vedra s pořádným lijákem a velkým ochlazením brzy po poledni. To není na osobák, to je boj o přežití:-) Kašlu na dres, na osobák to nevypadá, pěkně se budu převlékat. Ať jsem v suchu a teple. Ač jsem pochopitelně již vyspělý otužilec, pořád nějak rychle promrzám:-)

Mám trochu logistický problém - v autě si vezu i kajak na nedělní dálkové plavání, nemůžu jet autem do Šuran. Auto musím zaparkovat pečlivě na stíněném místě, aby se mi kajak během sobotního dopoledne neroztekl:-) V sobotu ráno mne vyzvedává opravdový triatlonista IronPepa, nakládá do svého maxivozu i mé kolo a dělá mi řidiče. Ještě jednou díky! Cestou si všímám docela intenzivního větru. Fouká divným směrem. Z východu, od Šuran. Sice to usnadní první cyklistický úsek, ale pak bude mít vítr více prostoru nám komplikovat závod než obvyklý západní vítr. No, ono se to během dne asi otočí. Bohužel nejspíš s příchozím deštěm. Takže buďme vlastně rádi za ten neobvyklý směr:-)

Start koupání. Ranní pohoda, teplíčko.

První disciplínou je koupání a to je na Slovakmanovi příjemné jistotou neoprenu. Voda prostě někde má 23,9 stupně. Kde, to ví jen ten, kdo ji měřil a musel to místo dost hledat, po týdenním vedru je to fakt příjemně teplé:-) Proto bez obav a bez nerozity šup do vody, díky její teplotě se dokonce poprvé v životě před triatlonem rozplavávám. Hledám si tu nejhorší a nejvzdálenější startovní pozici - nemám zájem být okopáván - a už je tu start. Pronásleduji plavce před sebou a s uspokojením za chvíli konstatuji, že nejsem poslední:-) Nemůžu však najít svůj rytmus, první kolo ze čtyř plácám přes 20 minut, to není ideální, ale ani propadák. Druhé kolo o dvě minutky déle, přestává mi být v neoprenu teplo a jsem tak akorát v pohodě. V této vodě vydržím klidně i osm kol:-) Křeč do chodidla pravé nohy přichází ve třetím kole zcela nečekaně. Ono to moje chodidlo je nějak rozbité. Zlobí mne v něm šlacha a ještě cosi. Křeč nechce povolit, kašlu na ni a plácám rukama dál. Při výběhu z vody mne najednou předběhne Petr Pasev a místo aby zamířil do cíle, skáče do posledního kola přede mnou. Asi zaspal start:-) Pobaven touto skutečností doplácávám v klidu plavání a jdu se převlékat. Na věšáčcích je ještě sedm tašek - já nejsem poslední! :-) Převlékám se v pohodě a vcelku rychle, nejsem nijak unavený. Plavání horší než loni v Rothu, i předloni tady na Slovakmanu jsem byl o pár vteřin rychlejší. Prostě mi dnes úplně nesedlo. Co kolo? Uvidíme za chvíli. Teď vytahuju plechovku s pivem a dávám si pauzu. Vlado Baron na mne upozorňuje diváky, prý "... podívejte, ten ještě nemá nic za sebou a už si tu popíjí pivo..". Kurňa, jak nic. Já tu v jezeře makám jak o život a on na mne takhle? :-)))

Kolo. Zatím vysušující vítr, vedro. Žízeň je veliká:-)

Sedám na kolo a svačinu vytahuju až za zatáčkou. Ať nemá Vlado zase řeči:-) Přede mnou tři cyklisté zalehlí na hrazdě, já mám záda narovnaná a vítr mne jako plachetnici unáší k Nitře. Ani moc šlapat nemusím, aspoň můžu v klidu jíst:-) První úsek průměr 30 a obracím proti větru. Ach jo, pořád to proti větru neumím. Jízda mne stojí hodně úsilí, pocitově nic moc, nohy bolí. Odpočívám až při jízdě do kopečka, zpět do Nitry pak už pocitově vítr tolik neunáší. Trochu změnil směr. Na silnici je neobvyklé množství aut. Stoupla na Slovensku životní úroveň nebo je tu nějaká akce? Předjíždí mne první závodník, Pepa nemá velký odstup. Ale jeho projevu dnes chybí lehkost, Czechman mu šel líp:-) No, musím se víc starat o sebe, mám velkou žízeň, to počasí nějak vysušuje. Po druhém kole mám své bidony vypité, beru si vodu. Uf, je opět slaná, to nepůjde. Tak colu? Je teplá, žízeň nemizí. No to bude den. Po třetím kole jsem zničený jak normálně po celé trase a to jsem v půlce. Beru si odevzdaně znovu vodu. Ach ta lahoda - obyčejná z kohoutku. I na druhé občerstvovačce už je obyčejná voda! Skvělé. Za chvíli bude i okolo dost vody, mračna nad obzorem tmavnou. Kupodivu nad naší trasou pořád dobrý. Ani jsem nedoufal, že celá půlka kola bude za sucha:-) Ztrácím přehled o čele závodu, nevidím Kristla, Bednáře, ani některé další. Až po závodě se dozvídám, že řada známých jmen nedokončila už kolo. Asi nejsem sám, kdo se cítil divně. Po čtvrtém kole dojíždím Monda. Teda on tvrdí, že dojel mne, ale já si nejsem vědom, že bych ho předjížděl:-) Ještě že mám gps záznam (kolo běh) jako důkaz, že jsem projel celou trasu:-) Vyměníme si tři věty a pak... se stane zázrak. Dělá se mi dobře, nohy se pocitově rozjíždí. Pořád je to proti větru a pomalu, ale najednou to je bez bolesti. Cyklista, který mne dojíždí o kolo, má co dělat, aby mne vůbec předjel. Když se mu to daří, využívám hezký kousek legálního háku. Pro jistotu o dost víc než 10m, v tom větru stačí i to. Už jsem na obrátce a skoro zároveň se obrací i vítr:-) Prostě celé páté kolo jedu proti větru:-) Jenže jak mi to pocitově jede, je mi to fuk. Obrácení větru signalizuje blízkost deště. Obracím do posledního kola, pořád ještě neprší. Ať neprší ještě kilometr. Vítr, ráno kolem 20km/hod je už dávno silnější. Teď mi nevadí. Chcete-li to přesně, minimální vítr v průběhu závodu 16km/hod, max 55. Ještě aspoň pět set metrů sucha, prosím!! Je tu poslední stoupání, nahoře na mne padají první kapky. Ještě nelije! Hrom, blesk, liják. Zastavuji u krajnice, oblékám bundu a návleky na tretry. Obojí prý nepromokavé. Ach ten marketing! Za chvíli jsem promoklý, ale ne promrzlý. Můj největší problém je udržet se na kole. Vítr má silné nárazy, ve vyjetých kolejích stojí voda, nemůžu jet ani tak rychle, jak by nohy umožňovaly. Nechci si tu lehnout. Předjíždí mne cyklista v bílé bundě, za ním auto s puštěnýma blikačkama. Snažím se auta držet s menším odstupem zezadu, je to určitá záruka, že mne v této tmě žádný řidič nepřehlédne. Hodně dlouhých deset kilometrů! Konečně jsem v Nitře. Auto mi ujíždí, jedu odstavným pruhem a přemýšlím, jak se mi bude běžet. Dojíždím ke křižovatce, kde obvykle bývá pořadatel. V bouři tu není nikdo, ani se nedivím:-) Tak mi nezbývá, než zastavit na semaforu a počkat si na zelenou:-)

Na stadionu pořadatelé jsou. Jeden ode mne bere kolo, jdu do stanu. Teda spíš pod přístřešek. Pod ním několik pořadatelů, které počasí zaskočilo. Stojí tu v krátkém, v jedné ruce telefon, zoufale se snaží přimět rodinné příslušníky, aby jim donesli lepší oblečení. Prý bundu, nejraději zimní:-) Druhou rukou drží přístřešek, jinak by už dávno poletoval po nebi. Ano, jako ten velký stan kousek odtud. Má strategie převlékání byla neuvěřitelně hloupá, běžecké věci jsou mokré jen co je vyndám z tašky. Měl jsem si prostě vzít dres a na něj v dešti cyklobundu, my triatlonisti se prostě pořád učíme:-) Ale převlékám se, obouvám, beru cyklobundu, rukavice(!) a vyrážím. K první občerstvovačce si donáším tašku. Mám v ní jako obvykle gely, dnes i suché ponožky a pláštěnku. Zatím se spokojuji s bundou.

Zima mi není, běžím. Musím běžet. Ne kvůli času, chci si jen doběhnout pro medaili. A jestli přejdu do chůze, nepodaří se mi to, protože zmrznu. Snad ta průtrž brzy přestane. Dávám si závazek běžet aspoň dvě kola ze šesti. První kolo za 37 minut mi přijde slušné. Ale vůbec si nepamatuji, jak jsem tu dřív běhával a o čas mi nejde. Běžím, abych nezmrzl. Běžím po cestě, na které stojí voda úplně všude. Jen místy je hluboká víc, místy míň. Spoléhám se na vabronožky, že vodu vytáhnou z bot a ochrání mě před puchýři. Druhé kolo jako přes kopírák. Začíná mi být zima, spravuje to teplý čaj, který se mezitím objevil na občerstvovačce na stadionu. Déšť mírně polevuje. Běžím i třetí kolo. Běží se mi na ty podmínky skvěle. Už jsem za půlkou! Déšť ustává a tím je jasné, že dnes dokončím. Na oslavu tohoto faktu pár set metrů jdu, aniž bych musel. Jen tak, pro radost. No ale přece jen můžu běžet, znovu se rozbíhám. Lepší borci mizí z tratě, zůstávám tu s pár opozdilci. Jednoho z nich beru v pátém kole o celé kolo. Vzápětí mne svým lehkým krokem předbíhá Tomáš Ulma. Běží se mi tak dobře, že mám chuť běžet s ním. Ale odrazuje mne to, že vím, že umí maraton pod tři. Nechci se uštvat:-) Nesleduji čas, na rozbahněných úsecích pochoduji a je mi čím dál líp. Já to zase dokážu! Jsem v posledním kole! Možná bude zase pršet, ale těch pár metrů už doběhnu jakkoli. Na obrátce děkuji obsluze občerstvovačky, že vydrželi až do konce. A oni, že prý nejsem poslední a ještě chvíli vydrží:-) Rozhoduji se až do cíle doběhnout. Běžím, míjím v protisměru jednoho borce, má před sebou celé kolo. Je mi ho líto. Děkuji policistovi na přechodu - byl skvělý. A před stadionem další v protisměru - je to Tomáš Ulma! Takový běžec bude až za mnou? Dnes ano. Chvíli strávil se zdravotníky. Dobíhám do cíle neobvykle svěží a neobvykle spokojený. Dostávám medaili, tričko a letos zelený slovakmanský ručník jako potvrzení toho, že jsem ironman do každého počasí. Ani v dešti nerezavím. A dokonce ani nekoroduji:-) Ani při dešti kadence tatatatata! :-)

Cíl. Únava & spokojenost.

Opravdu až v cíli zjišťuji čas, který jsem v průběhu závodu vůbec nesledoval - 12:52:56. Třetí nejlepší čas. Běh za 4:20 je vůbec nejlepší ironmanský maraton. A to jsem hezký kousek šel i zbytečně. Třeba se mi jednou na rychlé trati podaří vysněný cíl a dám maraton pod 4. Z 85 startujících dokončilo 60, já na 55. místě. Účastníků je na Slovensku trochu méně, než bývá v Čechách. Je mi to divné, Slovakman je příjemný závod, za normálního počasí s nejlehčími tratěmi v ČR/SR. Myslím, že zejména spousta štafetárů by se měla nad sebou zamyslet a dát to celé. Takový půldenní výlet:-) No, uvidíme.

Dávám si věci na pokoj, sprchuji se a ... mám velký hlad! To je dobré znamení! Normálně bývám tak utahaný, že nemůžu skoro ani pít:-) Jdu si na benzínku pro bagetu a balíček slaných oříšků. Hlavně nejíst nic sladkého. Pak se mihnu v hale před vyhlášením, dám si další jídlo a jdu radši spát. Ráno musím brzy vstát a jet do Havířova projet se na kajaku. I to byl zážitek, o kterém asi ještě napíšu...

No ale tady to zakončím optimisticky. Slovakmanem se naplnila řada tří dlouhých triatlonů, na nichž jsem neměl hezké počasí. Řada skončila a příště bude jistě hezky. Tak si to pojďte taky vyzkoušet! Jestli mne přestanou bolet záda, zkusím třeba ještě něco letos. A jinak se dám snad dohromady na příští rok. Roth 2010 volá. Neodolal jsem a přihlásil se.

Seč 4.-5.7.2009

Letos jsem toho moc nenaplaval, hlavně kvůli problémům s ušima. Přesto jsem opustil svoji strategii hlásit se na plaveckých závodech na trať 1km a přihlásil se na Seč rovnou na kilometrů pět. Podle dlouhodobé předpovědi jsem očekával teploučkou vodu a vedro, tak by to mohlo jít. Kristýnka byla na Seči už od pondělka 29.6. na soustředění. Hlásila teplotu vody 18 stupňů a samé deště. Přesto se koncem týdne začalo oteplovat. Třeba opravdu uplavu první pětku!

V pátek se mi najednou dělá divně. Naprosto neobvykle se potím a upřímně - ten pot zrovna nevoní. Viróza či podivné nachlazení? V sobotu ráno bez teplot, vyjíždím směr Seč, mírně se mi motá hlava. Trochu to spravuje až druhé kafe. Vymýšlím důvod, proč start zrušit. Pozdě. Náš předseda si přivstal a prezentoval mne dříve, než jsem měl zdůvodnění hotové. Sedím na obědě a vůbec nemám chuť jíst. Asi jsem opravdu těžce nemocný:-) Co teď? 5 km na Seči jsou dva okruhy. Začíná se poměrně dlouhým úsekem přes přehradu, tam se nedá vylézt. Přemýšlím, že když to nepůjde, vrátím se po pár metrech ke břehu. Ano, tak skvěle se cítím:-) A když to půjde, doplavu si jedno kolo. Na dvě to fakt nevidím.

Na startu lidí jako svého času ve frontě na banány. Bodejť. Seč je letos MČR. Kristýnka si hledá místo vepředu, já vzadu. Holt jiné ambice. Start - nechávám lepší uplavat a vydávám se za nimi. Voda docela teplá, dvacítku má. Na této straně. Na Seči jsou však chladná místa, zejména u ostrova. Cože, já už jsem u ostrova? Já plovu:-) Jak je mi dnes všechno ukradené, plavu docela uvolněně a mám z plavání překvapivě dobrý pocit. Vůbec mi není zima. Stíhám tu bandu plavců před sebou, ani mi nestíhají uplavat:-) Doplavávám do cíle kola, které bylo letos trochu prodlouženo na poctivých 2,5km za 1:02. Mám plavat další kolo? Rád bych. Pěkné počasí, teplá voda... ale radši lezu ven. Čekal by mne totiž psychicky náročný úsek přes hloubku. A já jsem přece jen neobvykle zesláblý. Motání hlavy taky zůstalo. I tak mám ze sebe dobrý pocit - nechávám na sobě dlouhé mokré plavky a stejně - není mi zima a není. Nachlazený nejspíš nejsem:-) Škoda toho podivného stavu. Pohledem do výsledkové listiny zjišťuji, že bych nebyl úplně poslední. Ale aspoň předposlední:-) Mohl jsem dokonce svést boj o 94.-96 místo na Mistrovství republiky. A světe div se - teoreticky jsem mohl být i třetí ve své kategorii:-) Nic, nechme planých úvah, čekám na Kristýnku. Doplavává za 1:40 a je to hodně unavené. Možná z týdenního soustředění. Beru ji na večeři a spát. Zítra nás čeká náročný den. Uděláme si vzdálenostní rekordy. Kristýnka poplave 10 kilometrů. A já osm. Na kajaku jako doprovod:-)

Ráno leje jako z konve. Jsem z toho nervozní, s Kristýnkou to ani nehne. Prý se v dešti plave dobře. A že zmokne chudák táta na kajaku je jí fuk:-) Chvilku před startem přestává pršet. Ono snad bude dokonce i hezky.

Předstartovní fotka s trenérem Komety. Ten se nechal slyšet, že když všechny tři štafety Komety budou do čtvrtého místa, poplave na Lipně trojku. Svěřenci ho vypekli a podmínku splnili. Jsem na trenéra zvědav. Občas má směrem ke mně řeči, že na pomalé staré triatlonisty stačí i desetileté děti, ale ve vzájemném souboji zatím vedu 1:0:-) Podaří se mu vyrovnat? :-D

Víte, ještě jsem nic pořádného neuplaval a už jsem pamětník. Pamatuji doby, kdy na desítku startovalo pár plavců. Dnes je jich na startu 72, což je nový účastnický rekord. V podstatě díky Kristýnce:-) Start a plavci mizí k ostrovu.



Start závodu na 10km byl přesně podle rozpisu. Za shlédnutí stojí dva plavci očekávající zpoždění. Nenechali se vyvést z míry, provedli přestartovní rituál a vrhli se také do vln. O vteřiny na desítce prostě nejde:-)


Sbírám Kristýnčiny věci a jdu připravit kajak. Sleduji krásný souboj mezi nedávným vítězem Capri-Neapol Rosťou Vítkem a Jakubem Fichtlem. Tito dva ostatním uplavávají o parník. Nestačí ani Libor Smolka, který závod vzdává. Znamená to, že jsem tak dobrý jako on? :-) Plavu na kajaku proti houfu plavců, Kristýnku vidím už z dálky. Její projev je mnohem lepší než včera. I čas prvního kola je lepší než včera na pětce. Trenér Komety pochybuje, zda to není příliš rychlé. Upřímně - vůbec nepochybuji, že Kristýnka doplave. Jasně vidím v jejích očích zaujetí, které jí tu blýskalo v očích i před dvěma lety, kdy malá promrzlá basketbalistka prohlásila "J t nvzdm". Dnes zatím nemá problémy s promrzáním. Oproti plavcům okolo má její kůže krásnou barvu. Žádné červenání:-) Má však trochu problémy s jídlem a pitím - nemůže toho do sebe moc dostat. Jenže kdo má doprovodnou loď, může se občerstvovat během okruhu častěji. Místo plánovaných dvou občerstvení zařazuji raději tři. Druhé kolo bez problémů, čas pořád mírně rychlejší než včera. Ve třetím kole Kristýnka přece jen trochu prochládá, vezu s sebou i čaj, který hned zařazujeme do jídelníčku. Možná je to čajem, možná vycházejícím sluníčkem, na konci třetího kola je Kristýnka teplotně znovu v pohodě. Sleduji souboj nejlepších, Rosťa dnes s Jakubem ve finiši prohrává. Trochu jsem to předvídal. Neměl ho poslední dvě kola táhnout za sebou:-) Je tu poslední Kristýnčino kolo! Frekvence záběrů samozřejmě trochu polevuje, ale není vůbec pochyb, že doplave až do cíle. Navíc pořád kraulem. Plavat prsama nepotřebuje ani kousek. Znavená Kiki si sama říká o víc občerstvení, zařazujeme i čtvrtou zastávku. Po ní poodjíždím do cíle, kde čekám na svou vítězku. Ve věku 14 let a 279 dnů doplavává maratonskou desítku za 3:33:36 jako 16. žena, 4. mladší dorostenka. Gratuluji!!! No a jaký by to mohl být čas, kdyby Kristýnka neplavala dlouho jen jednou, dvakrát týdně? Určitě by se více přiblížila dnešní vítězce, také teprve čtrnáctileté Lence Štěrbové, která se už dnes, "v předstihu" připravuje na překonání La Manche příští rok. Na kanál se může v 16 letech. Lenka, která ještě loni nebyla žádný rychlík, dnes vyhrála za 2:12:12.

Víte, já mám prostě z letošní Seče nesmírně příjemný pocit. A jednou, až mne budou bolet z běhání klouby, tak asi začnu taky plavat. Třeba ještě uplavu nejen pětku, ale i neskutečně dlouhou desítku. No, možná. Zatím o tom přesvědčen nejsem, přestože to dokáže kdejaká čtrnáctiletá holka:-)

BV Půlmaraton Nové Veselí 28.6.2009

Na startu v Novém Veselí samá esa - např. vítězové MČR v maratonu. A já:-)

Na neděli měla Kristýnka původně naplánováno plavání ve Vltavě a my s ní výlet do Prahy. No mně se ve studené řece plavat 3km nechtělo:-) Ale počasí opět, jakou už letos poněkolikáté, zaúřadovalo. Déšť rozvodnil Vltavu, závody Českého poháru byly nakonec zrušeny. Kupodivu důvodem nebyl průtok řeky kolem 600m3/s, ale teplota vody odpouštěná z přehrad Vltavské kaskády - cca 13 stupňů. Dálkoplavci jsou prostě od 15 stupňů. Pod je to zimní plavání:-) No co s volnou nedělí? Šup na závody Běžce Vysočiny do Nového Veselí. Já půlmaraton, holky dětské závody, manželka týlové a divácké zabezpečení.

Na startu opět zjišťuji, že tento závod je v BV trochu výjímečný - je tu řada účastníků mimo těch pravidelných, třeba z Brna je tu aspoň desítka běžců, normálně bývám na závodech jediný brňák:-). Naopak někteří pravidelní účastníci chybí. Copak je 21km tolik? Já je hodlám odklusat:-) Cestou mírně pršelo, na startu je však docela přijatelných 15 stupňů, neprší. Možná docela přijatelné počasí je příčinou toho, že od startu vyrážím poměrně svižně. Skoro jako na osobák:-) Zapomněl jsem si tepák, tak asi nevím, jak nastavit tempo:-) Ale na třetím kilometru se vše srovnává, jde přede mne třeba i opravdový běžec - Witty, kterého jsem na závodech ještě nepotkal. Předbíhá mne ale tak rychle, že nemám ani čas promluvit:-) Já se schovávám za dvojici vysokých mladíků, nechávám tempo na nich a v klidu si běžím. A ono po prvním kole ze tří ejhle - je to čas na osobák:-) Vím, že dnes nebude. Nemám naběháno a ani trať mi úplně nesedí. Přesto se snažím doběhnout si znovu mladíky, kteří mi u rybníka kousek poodbíhají. Držím se jich se záměrem vydržet aspoň do poloviny okruhu. Překonávám plán, utíkají mi až před koncem druhého kola. To mne chytá trošku hlaďák. Holky mi sice slíbily podat gel po prvním kole, ale nějak to nestihly. Po druhém už na mne gel čeká, beru si i vlastní Powerade a probíhám cílem druhého kola. Pořád těsně pod osobákem, ale na konci se silami. Rekord to evidentně nebude, přesto zbytek nevypouštím, peru se s každým metrem. Proč? Můj cíl je dostat se pod 1:38:20. Proč zrovna tolik? Je to Hejkalův nejlepší zdejší čas. Normálně bych si ho nepamatoval, ale páteční diskuze s Exploserem mi ho osvěžila. Ostatně Explosera vidím kousek před sebou. Zkouším přidat, ztuhlé nohy jsou proti. Předbíhá mne Bohumil Mareš, za chvíli svým lehoučkým krokem bere i Explosera. Prostě brněnský souboj. Jako na B25:-) Jistím brňáky zezadu a v čase 1:37:24 probíhám cílem. Bohatě pod 100 minut, s rezervou pod čas Hejkala. Na skvělém 42.místě z 81 závodníků, 10. ze 20 v kategorii se skvělými body - 7,784. Mistr republiky v maratonu - Mireček, tedy vlastně Mulugeta Serbessa - mi to dal o pouhých 27 minut. To není ani celé kolo!!! Takový kousek za mistrem, to se musí oslavit, odnese to láhev dobrého Sauvignonu:-)

Finiš! Jde o hodně! :-)

Nebylo to na pohodu, ale stálo to za to:-)

Start žákovských kategorií

Holkám se taky dařilo. Zdejší loňská vítězka Terča o pár vteřin zaostala za svým loňským časem, mírně demotivovaná účastí několika dobrých atletek této kategorie. Dvě kola zaběhla však rychleji než Kristýnka, takže vlastně nakonec spokojenost.

Terča finišuje

Na Terču nezbylo místo na stupních vítězů. Asi proto, aby nebylo tolik vidět, že začíná ostatní holky předrůstat. Tato volejbalistka VKKP Brno nebude žádný prcek:-)

Kristýnka také o pár vteřin zaostala za loňským časem. Svá čtyři kola však zvládla s přehledem, do kopečka vždy kousek šla, prý proto, aby s jistotou doběhla do cíle. Těšila se na svých deset bodů za vítězství. Ze starších žaček totiž byla na startu jediná.

Finiš plavkyně, která umí vyhrát běžecký závod. Tedy, nesmí přijít moc atletek:-)

Loni zde zvítězila Terča, letos Kristýnka. Kdo je na řadě přístí rok? Snad ne já??? No to snad ne:-D

Prostě slušný rodinný výkon. Teda až na Lenku. Ale ta se nechala slyšet, že půlmaraton není tolik a že by ho mohla jednou uběhnout. Co myslíte, podaří se to? Sledujte tento blog, o takovém případném úspěchu jistě budu informovat jako první:-D Kam se hrabe Nova:-D

Plumlov 14.6.2009 (plavání)

V pátek večer jsme se zajeli rozcvičit na závod Běžce Vysočiny do Opatova. Ale o tom není moc co psát, znáte to - přestože pršelo celý den, na start se udělalo docela hezky, tak jsme si to odběhli na blátě z naší rodiny tři - Lenka se oproti loňsku trochu zlepšila, já a Kristýnka jsme si mírně pohoršili. Jenže já jsem měl z běhu docela dobrý pocit a vo tom to je. A Kiki má i na atletky slušné body, takže taky dobrý. No ale Plumlov, to bylo něco, o tom napíšu víc.

Jako bych to svým příspěvkem přivolal, poslední slušné plavecké podmínky byly v Bratislavě. V Mělicích studená voda a chladno, Kristýnka tam raději nejela s tím, že chce být zdravá na první červnový víkend, plánovala v neděli první desítku v Jedovnicích a v sobotu pětku v Brně. Jenže Jedovnice byly zrušeny, protože i v chladu se tam rozmnožily sinice a hygienik zakázal koupání. Kristýnka s obavami koukala na počasí a chtěla zkusit aspoň sobotní Brno. Trenér Komety si šel osobně změřit teplotu vody den před závodem a když naměřil 15 stupňů, přihlášku mládeže zrušil. Takže další závod až Plumlov. Ne že by se voda moc ohřála, před závodem avizovaná teplota 17 stupňů. Kristýnka se hlásí na desítku. Letošní novinkou totiž je, že pod 18 stupňů se zkracují i závody dorostenců. Takže buď to bude 18 a desítka, nebo zkrácená trať s bodováním jako za maraton. Já jsem moudře požádal našeho předsedu, aby mne přihlásil jen na kilometr. Měl jsem pro to dva důvody - počasí a taky málo času. Trojka byla v propozicích s pozdějším startem a my máme soboty dost nabité:-)

Cestou na Plumlov sleduji teplotu vzduchu - nechce se jí přes 13. Ani za nic. No výborné počasí na koupání. Na břehu přehrady stepujeme v bundách jako na závodech zimního plavání. Kolik má voda? Měření je neobvykle pečlivé. U břehu 17,8, kousek od něj 17,5, najdou se i místa se 17,2 stupni. Je rozhodnuto o zkrácení tratí žáků a dorostenců. Na přehradě jsou zároveň závody plachetnic, což vede k nutnosti vytýčit okruhy jinak, než je obvyklé. Nucený posun programu vítám, protože se vzduch přece jen otepluje. Ale komplikuje nám to odpolední program:-) Konečně jdou plavečtí maratonci do vody, Kristýnka poplave 5km, které jí budou bodově ohodnoceny jako desítka. Dorostenek je na startu pomálu. Tři zkušenější volí trať 15km (zkráceno na 8,3), desítku volí ještě jedna starší dorostenka. Zbylé dvě dorostenky zkrácenou pětku (tedy cca 3km) a víc jich na startu není. Je fakt chladno. Plavcům se do vody nějak nechce. Po chvilce zmatků se aspoň čelo rovná ve vodě a je tu start. Snad mi ta moje holka nezmrzne:-) Nemůžu sledovat průběh závodu, musím jít taky plavat na vedlejší okruh. Připadá mi vytýčený nějak moc dlouhý, ještě že jsem se nepřihlásil na trojku, mohla by z toho být skoro pětka:-) Jdu do vody s motivací. Když doplavu, budu totiž první. Žádný další dospělák se na kilometr nepřihlásil:-)

Do vody jdu neobvykle snadno. Ona je oproti zimní přece jen docela teplá. Půjde v ní vydržet? Start jedničky i trojky je nakonec společný. Dětské kategorie jsou kráceny, různé kategorie tak plavou různý počet kol - 2,4 (jen já),6 nebo 12. To budou mít rozhodčí co dělat:-) Na startu moudře pouštím rychlé žáčky dopředu a peru se o poslední místo s pár prsaři. Teda, poslední jsou oni. Na trojce. Já jsem první na jedničce:-) První kolo za 7:15 dává tušit, že vyměřovači nám dopřáli o nějaký ten metr víc. No co už s nimi. Zjišťuji, že v této vodě klidně půlhodinku vydržím, tak je to fuk. Odplácám druhé kolo za 7:48, začínám tuhnout:-), třetí kolo 7:55 a přecházím na prsa. Ruce jsou radši ve vodě než je vytahovat ven a pořád namáčet. Těším se na místa s mírně teplejší vodou a hlavně - těším se z vody. Já už můžu ven! Za 31:08. Přede mnou jeden plavec vzdává. Rozhodčí se ptá, zda taky končím. Já že jo, já už mám doplaváno. Když si píše mé číslo na divné místo papíru, chápu, že si myslí, že taky vzdávám. Neruším při doplavání dalších a ve volné chvíli vysvětluji, že já jsem ta padavka, která se přihlásila jen na kilometr a že by mne mohl přepsat do jiného sloupečku:-) Daří se, budu vítěz:-) Popravdě, trojku bych v té vodě nedoplaval. A Kristýnka si v té hrůze plave pětku. Jdu se na ni podívat. Podle typického stylu ji vidím v dáli, plave docela slušně poslední kolo. Čekám na ni v cíli, doplavává za 1:33 a má velkou radost. Bodejť by ne. V takové vodě. Navíc vypadá, že by mohla klidně plavat dál. No po kom ta holka je?:-)

Nemůžeme čekat na vyhlášení výsledků, rychle mizíme. Tak aspoň tímto vyhlašuji Kristýnku za vítězku. V docela těžkých podmínkách doplavala pětku. Jako první z mladších dorostenek. Jsme prostě dva vítězové. Jo jo, jsme plavecká rodina:-D