V zimě jsem uvažoval, kam se vydám na nějakou ironmanskou půlku. Ve výběru bylo zahraničí, hlavně Rakousko - Wien či St. Pöllten. Nakonec jsem si řekl, že zvolím domácího Czechmana. Rovnou předešlu, že jsem velmi rád, že jsem se tak rozhodl. Nicméně před samotným závodem se nějak všechno sypalo - nejdřív se na vyjížďce s Radkem rozsypalo kolo. Naštěstí rám při služebce do Plzně v Duratecu na počkání opravili, ale kolo muselo do servisu ještě v Brně. No co, budu aspoň plavat. Ale ono se ochladilo. A kdo znáte Lužánky, tak víte, že tam v létě netopí. Páteční plavání hodně zmrzlé, pondělní jako přes kopírák. V pondělní odpoledne jsem na své oblíbené tréninkové trati zaběhl velmi dobrý čas. Hned jsem tušil průser. Nemám totiž moc naběháno, běžecký zázrak jsem připisoval spíš nějaké nastupující viroze, čekal jsem, co bude dál. V úterý bylo jasno - opět zánět vnějšího zvukovodu levého ucha. Docele silný. K tomu trochu rýma, tak jsem jen kraťoučce projel ze servisu vyzvednuté kolo a naordinoval si odpočinek. Měl jsem tak fůru času sledovat předpověď počasí - v sobotu má být hnusně, skoro nejhnusněji z celého týdne. Předpovědi se však mírně lišily podle zdroje - od 8-12 stupňů a deště v době závodu až po 16 stupňů a déšť až po závodě. Všechny předpovědi se shodovaly na docela silném větru. Počítal jsem spíš s horší variantou a rozhodl jsem se komplet převlékat. Na půlce to bude znamenat likvidaci možnosti dobrého času, ale jednak já sportuji pro zážitky a jednak jsem to bral jako službu ostatním závodníkům. Předpokládal jsem, že když se budu převlékat, bude hezky:-))
V sobotu ráno si měřím tepy - mírně zvýšené a i teplotu - 36,1. Prohlašuji se za závodění schopného. Do Mělic přijíždím mezi prvními. Tuším, že je to mé poslední dobré dnešní umístění:-) Dostávám číslo, čip, baťůžek. Žádné reklamní papíry. To vypadá jako závod pro závodníky a ne pro bábovky. No co já tu dělám? :-) Jdu si sáhnout na vodu - na to počasí dobrý. Podle měření prý 16,2 stupně. Coby otužilci je mi to fuk, beztak budu mít neopren:-) Nejen ten. Vzal jsem si i neoprenovou čepičku. Původně mne to napadlo kvůli uchu a ono se to asi smí, tak proč ne. Využívám výhody českého závodu - až do startu pořád s někým kecám. Jako ženská:-) Aleš mne třeba dostává otázkou, jestli už jsem plaval v tak studené - šestnáctistupňové vodě. Po dramatické pauze skromně odpovídám, že i ve studenější, při zatím nejchladnější koupeli měla voda nulu:-)
Jaká může být pořizovací cena věcí v depu? 15milionů? 20? :-)
Start! Do vody jdu realisticky mezi posledními. Voda pohodová, pořád se kolem mne někdo motá. Že bych tu měl i vzadu nějaké soupeře? Na třetí bojce mi dva plavci uzavřou můj prostor. No, já mám dost času, cpát se mizi ně nebudu. Ve druhém kole si zvykám na neopren, přece jen jsem ho neměl na sobě deset měsíců. Plavání se stává pocitově lepší, pěkně to ubíhá. Pořád mám pár plavců kolem sebe, asi tvoříme úplný závěr startovního pole. Blíží se cíl plavání - ve snaze předběhnout plavce vedle se snažím využít své výšky a brzy běžet po dně - levou nohou však jen promáchnu hloubku a dostávám do nohy křeč. A já doufal v plavání bez křečí:-)) Ale není to nic vážného, vbíhám do depa, ještě před ním si beru zajímavou vychytávku pořadatelů - kelímek teplého čaje, ač ho vlastně nepotřebuji. Na to, že se plavalo v tak studené vodě se cítím velmi komfortně. Časy kol 18:50, 19:17 jsou na letošní slabší plavecký trénink super. Já jsem prostě s plaváním spokojen.
Depo1 je podle očekávání největší katastrofa závodu. Převlékám se, daří se mi to pod ručníkem, nemusím ani ukazovat zadek:-) Nedaří se mi však nasoukat se do Vabronožek, dnes je chci vzít i na kolo a jim se nechce. Hodně stávkují. Radek opouští depo. Co tu ještě dělá? Kola mizí, jsem v depu skoro poslední, jakž takž v podkolenkách. Radek se vrací do depa pro číslo:-) Ale já nechci jet hned za ním, utavil bych se. Na trati kola není žádný kopec podobný lažáneckému, na rovině by mne Radek uštval. Naštěstí toho mám ještě hodně k oblékání:-) Opouštím depo a šlapu do pedálů. Dělá se docela hezky. Určitě je to kvůli mému převlékání:-)
Vyjíždím docela slušnou rychlostí, na computeru čísla dost přes 30. Kousek přede mnou pomalejší cyklista - za chvilku ho předjíždím. Bodejť by ne, jede na crossovém kole, nijak rychle. Jsem rád, že tu je. Myslím, že triatlonům prospívá účast lidí, kteří dělají jiný sport a jen občas nakouknou do triatlonového dění. Startovní pole se prodlouží, výkony tím získají další dimenzi. Na desátém kilometru je obrátkový kousek, dobře vidím, kdo je přede mnou. Sleduji Advida, zdá se mi, že na ty natrénované hodiny nijak nespěchá. Nicméně jede rychleji než já a jak řekl po závodě, je s kolem spokojen. A to je to hlavní:-) Radek a Téčko kousek od sebe, že by zárodek souboje? Šewy hodně vepředu a to prý netrénoval. Asi talent:-) Já jsem vzadu už trochu osamocen, aspoň nebudu mít problémy s draftingem:-) Hodně se mi líbí druhá polovina okruhu, příjemné vlnky a byly by hodně rychlé. Kdyby nefoukal ten vítr:-) Na české poměry je i docela slušný asfaltový povrch. Trať je skvěle zabezpečena organizátory a co je na českých závodech neobvyklé - někteří povzbuzují projíždějící. I já, osamělý cyklista vzadu, si tím víc připadám jako na závodě:-) V závěru kola opět vidím cyklisty přede mnou, některým se přibližuji. Že bych si užil i předjíždění? Při vjezdu do druhého kola ze tří využívám výborně podávaného občerstvení. Je radost sledovat, jak pomocníkům podávání jde. Připomíná mi to trochu Roth a to je hodně vysoká laťka. Prohlížím si v protisměru čelo závodu, krásně sviští. Zkouším přidat, aby mi Petr Vabroušek nedal kolo do půlky cyklistiky. Ale už na desátém kilometru mne předjíždí auto s časomírou - vypnutou:-) a za ním první závodník. Jsem trochu překvapen, je to Filip Kristl. Hezky to rve do malého stoupání. Aspoň mám motivaci šlapat dál, Petr je až třetí a podle mé GPS mne předjíždí sto metrů za polovinou cyklistiky. Jsem dobrej:-) Uvažuji, zda má Petr šanci Filipa doběhnout. Vzdálenost mi přijde docela významná... Ale to už jedu do posledního kola a mám trochu problémy šlapat. Přece jen jsem skoro dva týdny neseděl na kole, forma je fuč. Radek mi poodjíždí, ke mně se však propadají další cyklisté a já mám šanci předjíždět. A když předjedu, snažím se ujet. Jinak by to bylo hákování:-) Plácám se, plácám, hledám jak se motivovat. Třeba - kolik ujedu za 3 hodiny? Bude to aspoň 88km? Podle GPS o pár metrů jo:-) Blížím se do cíle, už mne kolo nebaví. Ožívám nejen já, ale i komentátor. Hučí něco stupňovaným tempem. Nejspíš mne Vlado Baron dost sleduje. Sesedám z kola a on hlásí - " a do prostoru cíle dobíhá.. dnešní vítěz - Filip Kristl." Ano, Filip náskok udržel. Zatímco se převlékám, do cíle dobíhá i druhý Karel Zadák a třetí Petr Vabroušek. Doufám, že všichni sledují je a ne můj holý zadek. Na ručník už totiž kašlu:-) Co říci ke kolu? Velmi se mi líbí trať. Rychlá, docela mi sedí, dobře zabezpečená. Můj čas nevypadá nijak oslnivě, ale vzhledem k větru, ve kterém jezdit neumím, považuji čas 3:10 na 93km za slušný. Rychlejší než loňská Litovel. Pravda, být tu náznak formy jako na
Schwechater radmarathonu, bylo by to lepší. V ten den jsem i po křečích na podobném profilu jel rychleji, než dnes v zákrytu lesa. Ale nemůže být přece každý den stejný výkon. Ani zázrak, ani propadák.
Míjení s Advidem. Má kousek náskok:-)
Vybíhám na trať s plechovkou piva. Budím tím trochu rozruch na první občerstvovačce, snaží se mi nabídnou jonťák, ale při pohledu na plechovku v mé ruce rychle chápou, že mám lepší jonty a dobře se baví na můj účet:-) Zapomínám přepnout Garmina na běh, půl kilometru se mi tak přičte ještě ke kolu:-) Běžím po trati, o které vím jen to, že je trochu kratší - asi dvacet kilometrů. Vbíhám do lesa, kořeny a jiné nerovnosti mi moc nesedí, na dlouhých závodech mám radši asfalt. Můžu na něm víc plácat svýma neohrabanýma nohama:-) Běh mne však docela baví, už proto, že je tu spousta lidí. Mám s kým běžet, koho předbíhat. Ze začátku tedy spíš ti, co už jdou do cíle, předbíhají mne. Neuvěřitelné množství závodníků mne zná a když mne míjí, povzbuzují mne jménem. Někteří tak činili dokonce i na kole, kde já nerozeznám ani všechny své známé. Já pochopitelně neznám všechny, kteří na mne volají. Nepíšou si blog:-). Tímto zdravím všechny své čtenáře a děkuji:-) I díky této atmosféře a díky slušnému počtu závodníků na trati běh docela ubíhá. Výborné jsou opět občerstvovačky - kelímky až do ruky, k dispozici gely i pro nás vzadu. Neběžím úplně na krev - to ostatně dělám málokdy:-) - ale i tak se snažím pospíchat, zdá se, že se blíží déšť. Trochu začíná pršet, když mám asi kilometr do cíle. V podstatě příjemné osvěžení - v čase 5:46:12 jsem v cíli na 177.místě ze 198 dokončivších. Co dodat k běhu? Běh mne na půlce málokdy zklame. Ať už jsou nohy z kola zničené jakkoli, tempem jen o málo pomalejším než hladkým maratonským jsem schopen půlku pohodově obkroužit. To se povedlo i dnes. Sice tomu opět chyběla ta pověstná třešnička na dortu, řekněmě tak mínus čtyři minuty a mírně lepší pocit,ale třeba příště:-) Můj celkový čas je jen o pár vteřin horší než loňský slušný Grafilit, ten jsem šel v kombinéze, takže časy byly vlastně dnes lepší. Něco jde na úkor toho, že běh je na Czechmanovi kratší, oproti tomu je delší kolo, což by mělo rozdíl vyrovnat. Prostě nebýt celkem skoro čtvrthodinky v depu, měl bych půlironmanský osobák:-) Takže přestože jsem skoro poslední, jsem se sebou spokojen:-)
Cílové foto od Šewyho. Dík:-)
Co říci k Czechmanovi jako takovému?
Na mě udělal velmi dobrý dojem, ještě tady zkusím zdůraznit v čem:
- sportovní akce s velmi dobrou účastí špičkových triatletů, s malými rozestupy mezi prvními
- rozhodčím se vcelku podařilo uhlídat hákování, o to bylo zajímavější sledovat souboje nejlepších
- neuvěřitelně dobře organizované občerstvovačky s bohatým sortimentem, i na nás vzadu zbylo vše včetně gelů, coly, pití na kole podávané v bidonech
- z tratí pro mne nejpříjemnější překvapení rychlá a hezká trať kola
- docela dobré zázemí u pěkného pískového jezera
- finišerské triko, medaile, pěkné číslo mi zbydou jako suvenýry. Trochu divná grafika na medaili, já prostě nerozumím umění:-) Ale suvenýr to je.
- dobře zorganizované počasí, lít jako z konve začalo až po doběhu posledních. U tohoto bodu vidím trochu svoji zásluhu, počasí vidělo, že jsem převlečen, tak neprovokovalo:-)
Chcete i nějaký zápor? Jeden uvedu - překvapila mne časoměřičská firma. Žádná snaha měřit mezičasy po jednotlivých kolech. Navíc byl nějaký problém s výsledky, které se objevily na webu pozdě, některým se nezdají ani naměřené časy. To fakt nejde dohromady s vysokou úrovní závodu.
Medaile se šifrou:-) (foto Advid)
Plný příjemných dojmů si tak uháním k domovu, lije jako z konve. Na silnici spousta vody, před Čáslaví mi to strhává řízení, no já snad budu mít ještě nehodu. Ale pohoda, udržel jsem to. Přestává pršet, najíždím na poloprázdnou dálnici. Nevysokým tempem nastaveným na tempomatu si ujíždím k domovu a nejednou hop ... srnka přeskočí svodidla, stoupne si do mého pravého pruhu a kouká na mne. Jako na potvoru mne předjíždí auto, brzdím, dobrzdit to nepůjde, zkouším najít místo v odstavném pruhu, nedaří se. Srnku nabírám, pára se valí z chladiče, hledám místo k odstavení auta. Konečně pěkné místo, kontroluji škody - no vypadá to na pár desítek tisíc oprav. Nějaká voda v chladiči ještě je, daří se mi dojet domů. Bohužel, i nehody k cestování patří. Ale myslel jsem, že srnky chodí po dálnici jen v noci. A ne že skáčou přes svodidla před auta za dne....
Pro ty, co čtou jen běžecké věci sem umístím odkaz, myslím, že stojí za to věnovat pár minut i popisu
jiného závodníka. Jo a nenechte se zmást jeho popisy, je podstatně rychlejší než já:-)
Elektronická časomíra - jednoduché molo, rošt pověšený na tyči a bezchybná funkčnost. Dobré!
Volejbalové soustředění. Kdo najde na fotce Terču, má bod:-)
