Letošní plány

Kdekoli se objevím, řada lidí se mne ptá co dělám. A co plánuju. Tak abyste se to dozvěděli všichni, rozhodl jsem se o svém stavu a plánech napsat na blog. Ať to víte všichni. No a protože se vlastně nic nezměnilo - žiju a hýbu se, tak to vlastně číst nemusíte, protože se nic převratného nedozvíte :-)

"Artroza" na podzim 2010 mi dost změnila plány. Najednou se nedalo skoro nic dělat. Hlavně ne běhat. Ze zoufalství jsem zvažoval, zda nezačít víc plavat.... no blbost, plavání mne baví jednoznačně nejmíň. Plavu jen proto, že bez plavání je triatlon takový nějaký divný. Duatlon prostě není triatlon. Při artroze v koleni se doporučuje víc jezdit na kole... taky blbost. Jednak na kole cítím, jak stárnu - v mládí to prostě jezdilo jinak a jednak mne na kole koleno víc bolí. Vysvětlím vám to tak nějak odborně - koleno se ohne na kole víc než při běhu a protože mám koleno vadné na divném místě, tak cyklistika bolí víc než běh. Doufám, že to chápete :) Zůstal mi zase jen běh... V letech 2008-10 jsem naběhal v lepších měsících přes 250km. To najednou nešlo. Začal jsem trochu chodit. Viz loňský zápisek z Týniště. A začalo mne to bavit.... Chozením se nohy trohu rozhýbaly. Nebolely. Zjistil jsem, že do 200km měsíčně to jakž takž jde. Tak jsem toho využil. Kromě mnoha krátkých běhů jsem se zúčastnil těchto akcí:

Září 2011
Půlmaraton Moravským krasem 1:52. V teple, dobrý. 
Brněnská 25 - za 2:07. Ve vedru - nad 30 stupňů, beru.
100km Z Brna do Brna za 20:49. Původně jsem chtěl běhat, nakonec jsem to vlastně skoro celé šel s Alicí a se psem:) Možná je to dobře, přemíra asfaltu by mi asi běh zkomplikovala...

Dosáhl jsem životního úspěchu na Triexpertcupu v Pisárkách, viz foto.

TEC Pisárky - Orálek za mnou, Juřica za mnou... a co tam dělají ti ostatní??? No přece zavazí!! :-)

Říjen 2011
Začátkem měsíce jsem byl pracovně v Portugalsku a trochu se tam válel. Koncem měsíce jsem běžel maraton ve Stromovce - 3:44. Přes malý naběhaný objem nečekaně lehoučký pocit z běhu a dokonce lepší čas než před dvěma lety, kdy jsem běhal mnohem víc! A koleno drží a mlčí!

Prosinec 2011
Pražskou stovku (110km) jsem plánoval běžet aspoň z půlky. Jenže v prudkém seběhu na 10.km jsem sebou švihnul, trochu si pohnul kotníkem a z bezpečnostních důvodů jsem se rohodl pokračovat chůzí. Pochopitelně jsem tím byl oproti plánovanému harmonogramu pomalejší a musel jsem na 94.km po 20 hodinách akci ukončit. Potřeboval jsem totiž v noci dojet domů. A s odjezdem vlaku se pohnout nedá.

Nicméně tyto zážitky z trailových stovek mi ukázaly, že mne to baví. Že se to dá absolvovat s jen pár tréninkovými kilometry běhu či chůze. Rozhodl jsem se, že sezona 2012 bude primárně trailová a ne triatlonová. Asi ve smyslu dokud koleno drží, ať si užije ještě trochu kopců. A přihlásil jsem se na CCC ze serie UTMB závodů. Nakonec jsem nebyl na CCC vylosován, zaregistroval jsem se na TDS. A tomu podřizuji letošní sezonu.

Leden 2012
Novoroční půlmaraton Tuřany 1:43. Na kopcovité trati druhý nejlepší čas z pěti startů. Nechápu. Asi dobré počasí nebo co.
24 hodin na Lysé hoře jsem prozřetelně zvolil štafetu. Nejsem sportovec do zimy, celé bych to dával těžko. Takže sbírání zkušeností se zimními podmínkami a také trénink výškových metrů...

Únor 2012
Jediným významným milníkem bylo prohození mých dětí. Malé holce říkám od února velká a velké malá. Holt růst nezastavíš.

Březen 2012
Volejbalové družstvo s mojí velkou holkou vyhrálo Český pohár. Úžasný zážitek!

Velká holka s pohárem pro vítěze Českého poháru žákyň ve volejbale

Duben 2012
Poprvé v životě se zúčastňuji závodů v aquatlonu. A hned úspěch jako hrom!!! V plavecké 400m části porážím o dohmat P. Vabrouška!!! Na běhu pak utíkám nejen jemu, ale i dalším podobně těžkým soupeřům...

 Předstartovní fotka s otcem Petra Vabrouška - Pavlem. No někde se s porážením Vabroušků začít musí...

Lazová stovka (106km/2,75km) za 19:55. Konečně jsem významný kus běžel. Jenže bylo opravdu vedro a nějak mi to způsobilo puchýře, od půlky už jsem do cíle jen docházel. I tak moc příjemná akce.

Květen 2012
S 16 najetými sezonními cyklokilometry první cyklistický závod v sezoně. Moc hezká akce! Nejspíš zopakuju.

Další plán je jasný - květen Vokruch, červen Krakonošova 100. Červenec nevím. Srpen TDS. Pochopitelně přestože nejezdím na kole, zvažoval jsem i nějakého ironmana. Znáte to, jen na účast není třeba trénovat. Jenže jsem vhodného nenašel - Moraviaman se bije s K100, v termínu Slovakmana chci jen nabírat výškové metry. Hledal jsem polovičního ironmana. Taky žádný moc neseděl, nakonec jsem se přihlásil na Bigmana. Jsem zvědav :-)

Pozorný čtenář mého tréninkového deníku si možná všiml, že kromě delších závodů absolvuji řadu kratších společně s mojí malou holkou. Jako přípravu na její triatlonovou sezonu. Už se těším, jak ji někde porazím :-P

Takže teď všechno víte o minulosti od posledního příspěvku i o mých plánech.

Trailu, trialonu i dalším formám pohybu zdar! A nezapomínejte - mažte kolena!:-)

Nikdy neříkej nikdy

Říkaly naše babičky. Jenže vysvětlete to tehdy desetileté Kristýnce, která právě začínala vážněji plavat. "Nikdy nebudu ve sportu dobrá", říkala, když viděla, že se řada holek zlepšuje v plavání rychleji než ona. Marná byla moje slova, že není nejdůležitější vyhrát. Že může překonávat sama sebe a mít dobrý pocit z toho, jak se zlepšuje. "Ne, nikdy nebudu dobrá. Být ve sportu dobrá znamená vyhrávat. Nemám šanci vyhrávat. Nikdy nebudu mistryní republiky", takto argumentovala desetiletá holka. Na taková slova je každá protiargumentace těžká. Mistryní může být vždy jen jedna. A to je už matemeticky dost malá šance. Nicméně přesto Kristýnka plavala dál...

"Jsi mistryní republiky", připomněl jsem pár let starou diskuzi v té chvíli čtrnáctileté Kristýně, která právě vyhrála mistrovství republiky v zimním plavání. "Cože? To ne, to určitě neplatí, vždyť tu není žádná konkurence...", zněl poměrně chabý odpor dorostenky, překvapené tím, že si dovoluji připomenout starší diskuzi. Fak je, že  na zimním plavání asi nikdy nebudou startovat desítky teenagerů. Vlézt za mrazu do vody prostě není jen tak. Ale titul platí. "Jak neplatí, podívej, máš diplom s podpisem předsedy Českého svazu plaveckých sportů, jsi mistryně, jsi dobrá", řekl jsem s pocitem, že mám v diskuzi navrch. A doufal jsem, že NIKDY bude navždy zrušeno. Ale Kristýna se nevzdávala: "Jsem sice možná mistryně, ale nikdy se nemůžu dostat na velké závody, kam je potřeba se nominovat. Nikdy totiž nebudu opravdu dobrá. Nikdy nebudu startovat třeba na Olympiádě dětí a mládeže (LODM)." No, to je fakt těžký. Tam není dálkové plavání na otevřené vodě, ani plavání zimní. A v bazénu je šance opravdu malá. Kristýna sice kromě toho, že umí doplavat i 20km trať umí ještě slušně nejkratší, padesátimetrový sprint, ale přece jen dost holek ho umí ještě rychleji, takže šance na nominaci prakticky není...

"Nominovány na Olympiádu dětí a mládeže jsou první dvě v celkovém pořadí", slyšela dnes na stříbrném stupínku stojící šestnáctiletá Kristýna. S chutí jsem jí připomněl naši několik let se vinoucí diskuzi. Vyhrál jsem:-) Inu, my starší totiž víme, že určení času jsou relativní. Věčné časy trvají asi dvacet let a NIKDY nikdy není. Jo a jaká disciplína se dnes plavala? Vlastně žádná. Na LODM se v 16 letech v plavání už dostat nedá. To je jen pro holky nejvýše čtvnáctileté. Ale je tu ještě další sport. Triatlon. Ten má věkové kategorie jinak. Přeji novopečené triatlonistce, ať ji tento krásný sport baví aspoň tak, jako mne. Klidně i bez medailí;-)

P.S. V rámci sesterské vyváženosti bych měl asi uvést, že na LODM bude zřejmě startovat i mladší Terča, členka volejbalového KCM. Ta však nikdy neříkala, že tam nikdy nebude, proto o ní text mlčí;-)


P.S.2 Při startu žáků a dorostenců na dnešním Blažovickém triatlonu jsem viděl něco fakt absurdního. Mezi závodníky, čekajícími na start jen v plavkách, drkotajícími zubama ve 12 stupňovém vzduchu a s hrůzou koukající na asi 16 stupňovou vodu byla jen jedna závodnice v neoprenu. A byla to právě Kristýna, trojnásobná mistryně republiky v zimním plavání, jediná závodnice, které byla teplota vody i vzduchu fakt fuk. Ale prostě chtěla nový neopren vyzkoušet:-)

Kam s Diamantem?

No ano, kam s ním? O kom je řeč? Vlastně spíš o čem? No o kole přece:-) Dodnes si pamatuju, jak jsem to kolo pořizoval. Právě jsem prodal svoji první motorku, pokud se tak dá padesátce Simson Enduro říkat a v 17 letech jsem se takto získané peníze rozhodl dát do kola. Řekněme asi tak před 25 lety:-) Možná vám to přijde některým legrační, ale tehdy se kolo v podstatě nedalo koupit. Zcela nedostatkové zboží:-) Volba i z tohoto důvodu padla na kolo jeté. Chvíli jsem sháněl, hledal a brzy našel svého modrého krasavce. Kolo z druhé, či spíše už z několikáté ruky, které mne spolehlivě vozilo spoustu let. Přesněji let 20. U bazarového kola byste možná čekali, že se brzy rozsype, ale opak je pravdou. Další dvě moje kola, která jsem koupil jako nová, vyžadují servisu více. Možná je to dané sadou Campagnolo Record roku výroby tak dávného, že se ho neodvažuji ani odhadovat. Z této sady neodešlo vůbec nic točivého. Středy kol původní, dodnes se točí jako zamlada. Velká placka s 54 zuby roztahala několik řetězů, ale vypadá, jako by včera opustila soustruh. A to jsem, vyhříván mládím kombinovaným s nerozvážností, často vyrazil s prvními teplými dny na silnice s nánosem soli. Kde také vzít v té době zimáka, že? Ostatně zimní oblečení tehdy taky nebylo:-)) Pravda, jakmile jsem se oženil, nebyl čas, kolo vyjelo na vyjížďku jen občas. A už jen v létě.

To je on. Modrý krasavec. Diamant. Rám je větší než tehdy běžný Favorit. A o to mi taky šlo. S kolem jsem koupil i kožené tretry Botas. Tretry vydržely po celou dobu ježdění na tomto kole, poté shnily u tchýně. Tam se nějak všechno kazí nebo co:-)

Gumy na ručkách brzd nejsou původní. Někdy kolem roku 2000 mi je v HaPe vyměnili. Tedy jinými slovy měli náhradní díl na typ brzd, který se v té době asi tak 20 let nedělal. Zatraceně dobře zásobený servis.

Kožené sedlo Brooks. Na ničem lepším mé pozadí nikdy nesedělo. Bohužel sedlu neprospěl pobyt ve sklepě u tchýně, jinak bych ho přendal na současnou jednici značky Duratec:-)

Vzadu je 6 - slovy šest - možností k přeřazení. To bývalo dřív fakt hodně:-) Šestikolečko jsem vyměnil asi čtyřikrát. Jako by dřív tato součástka míň vydržela. Nebo jsem víc jezdil? :-)

Kdysi jsem vážil i 95kg. Možná i to je důvod, proč původní ráfky trochu popraskaly:-) Toto jsou fakt ty, co byly na kole od pořízení v roce 1985 do opravy v roce 2000.

Rám vyrobili soudruzi v NDR, v Karl-Marx-Stadtu (co je to dnes proboha za město?? :-)) A dopustili se při výrobě chyby - závit řízení povoluje. V roce 2000 ho v HaPe přesoustružili, do roku 2005 jakž takž držel. Další oprava je ale už asi marná. Závit není standardní, jiná vidlice se tam nedá dát. Možná se měli soudruzi na výrobu rámů vyprdnout a vozit celá kola.

Na tomto kole jsem občas vyrazil na nějaký amaterský závod a v roce 2005 jsem na něm objel své první triatlony. Startovní číslo 54 jsem měl 6.8.2005 ve Vysočanech. Na trať tamějšího kopcovitého sprint triatlonu jsem potřeboval 1:35:58 a skončil jsem na krásném 45. místě. I to už je tak dávno:-))

Krásné kolo, že? Bohužel kvůli neutáhnutelnému řízení už nepoužitelné. A protože si musím udělat doma trochu místo, nezbývá, než kolo rozdělat, rám vyhodit a díly z nostalgie uložit někde v krabici. Jako vzpomínku na doby, kdy jsem dokázal vyjet Hády na velkou placku. Jako první kopec dne. A pak hurá dolů do Adamova a nahoru do Útěchova. I to šlo na velkou. Silou. Co nešlo silou, šlo ještě větší silou. I Babice po těchto dvou. Trend kadenčního šlapání se tehdy nepěstoval. Dnes ty kopce horko těžko vyjedu na nejlehčí převod. Inu, ono je to všechno už tak dávno, že tomu asi nikdo neuvěří. A tak jsem si to tady aspoň napsal, ať se máte čemu divit :-)

Vokruch 4.6.2010

Občas se jen tak projdu. 40-60km, prostě taková delší procházka. Ne moc často, párkrát do roka. Údolím Oslavy, Vysočina, nijak daleko od Brna. Sám, v klidu, svým tempem. Není asi divu, že mne lákají procházky delší. Asi tak sto kilometrové. Takovou procházku je těžké odejít za světla, a proto jsem se rozhodl natrénovat si noční chození. A přihlásil jsem se na akci organizovanou - Vokruch kolem Brna. Tréninkově. Plán je dojít někam k polovině trasy a brzy ráno se vrátit domů. Mé milé děti mi nedovolily akci absolvovat celou. Výjimečně jsou o víkendu obě doma a tak chtějí v sobotu vyrazit na nákupy do Rakouska. Inu, ženské..


V pátek večer jsem v Mariánském údolí zbytečně brzy. Organizátoři teprve vytahují věci z aut. Prezence asi není tak náročná jako na běžeckých závodech. A opravdu není. Za lidových 50Kč dostávám dobře připravené materiály a čekám na "start". Pokukuji po spolupochodujících, jsou velmi různorodí. Trampové se širáky. Horolezci v Garmontech. Není to na procházku kolem Brna zbytečně těžká obuv? K vidění jsou i obyčejní výletníci. I takoví, u nichž je v podstatě jasné, že trasu nemohou zvládnout. Ujít stovku není zase tak jednoduché, jak to možná na první pohled vypadá. Jistě, není to ani žádný maxi extrém, ale těžko předpokládat, že by to zvládl student s výraznou nadváhou v plátěných teniskách...

Vychází se po skupinách po půlhodině, každá skupina má svého vodiče. Požádal jsem organizátory o zařazení do první skupiny, rád bych byl brzy doma. Vyhověli mi a tak můžu ve 20.00 vyrazit. Teda hned co dostanu první razítko. Jsem zvědav, kolik jich dnes nasbírám. Vodičem naší skupiny je známý brněnský horský průvodce a maratonec Pavlis (má teda i jinou korýšovskou přezdívku, ale tu už jsem zapomněl :-)), cítím se být v jeho péči v bezpečí před nástrahami divočiny. Ale ona to divočina moc není. Aspoň ne ze začátku. Polní cestu s pár kalužemi brzy vystřídá asfaltka. Jdeme rychlostí přes 6km/hod. Krok za krokem, kilometr za kilometrem, bez žádných zastávek. První zastávkou je až místo, kde nám sličné slečny nabízí Red Bull:-) V Sokolnicích? Zastavujeme však jen na pár vteřin, sotva si stihnu vytáhnout něco dobrého z batohu, už zase pokračujeme. Pochvaluji si, že jsem si vzal prima trekové tenisky Salomon, na tyto asfaltky jsou jak dělané. Ale jak to bude vypadat v údolí Bobravy? Přece jen poslední dny trošku pršelo, ony ty povodně asi neukazovali v televizi z legrace. Vzorek bobravského terénu máme hned na první polňačce. Bahno, kaluže, jde se kopřivami... no, já mám dlouhý kalhoty, na rozdíl od některých okolo:-) A to je pořád ještě světlo. Nedá se ta Bobrava nějak obejít? Je tu zase silnice, pěkně hnusná. Stmívá se. Na silnici je i provoz, kousek před přechodem dálnice u NC Olympia špatně šlápnu na krajnici a mírně si pohnu s kotníkem. Chůze je prostě docela náročný sport, musím si dávat víc pozor:-)

Blíží se půlnoc, stále se pohybuji na čele skupiny. Nezvyk:-) Na náměstí v Modřicích dostáváme razítka a čaj, nikomu se moc nechce dál. Jako první odchází chodec, který vyrážel o půl hodiny později a došel nás. Pořád se nikomu nechce ho následovat, vyrážíme ve třech. Náš odchod aspoň některé vyburcuje, za chvíli je nás sedm. To není moc z původních asi třiceti:-) Nesměle navrhuji, že bychom mohli Bobravu obejít po silnici. Kontroly nemineme, nic nezkrátíme, naopak. A neutopíme se v bahně:-) Můj návrh je nekompromisně zamítnut a od této chvíle mne všichni ostatní - vesměs studenti - považují za zhýčkaného staříka :-) V Želešicích poslední asfalt a hurá do lesů. Je tu jen vlhko. Uf. Zatím dobrý. Cesta se párkrát rozdvojuje, nejen vodič ví, kam jít, většina účastníků je tu opakovaně. Sundávám čelovku z čela a dávám si ji do ruky. Už místy kličkujeme mezi kalužemi. První z nás mají totálně promočené boty:-) Já ne. Já si je naimpregnoval. Jsem já to ale šikovný kluk:-) Míjí nás dvojice běžců. No, běžců. Pochopitelně se v noci v tomto terénu nepohybují moc rychle. Cesta je místy fakt zrádná. Ve světle čelovky vypadá bahno průchodně. Šup - a jsem v něm až po kotník:-) Mám však podkolenky, pořád mám v botách relativně sucho. Relativně. Cítím neobvyklou bolest na obou malíčcích. Budou puchýře:-) Rychlost pohybu se dost snížila, na bahnité úseky jsem si zvykl. Maxibahno obcházíme mezi stromy. Dobrý. Může mne ještě něco překvapit?

Cesta vychází z lesa na louku. Krásná travička. Mokrá jaxviňa. Nikdy, už nikdy neuvěřím reklamě na impregnace. V protisměru se vrací první chodec. Údolí je neprůchodné, Bobrava vše zatopila. Má tam být náhradní značení, ale není k nalezení. První borec se vrací k odbočce a půjde do Střelic po silnici. Náš vodič volá hlavního organizátora. Je prý někde v lese kousek od nás, hledáme se. A nacházíme. Dostáváme razítko. Tajná průchozí kontrola. Hlavní organizátor nese nelibě, že první chodec šel jinudy. Chápu, že jsem svým návrhem jít po silnici spáchal chodeckou svatokrádež. Odevzdaně čvachtám loukou za ostatními, půjdeme krajem lesa. Svahem. Moc příjemná cesta. Blíží se třetí hodina ranní. Za pár hodin mám odjet do Rakouska. Rozhoduji se skončit už ve Střelicích. První vlak jede až v pět, půjdu po silnici do Brna. Ony ty silnice jsou přece jen fajn:-) Do Střelic je to ještě vyčerpávající kus lesem. Pak do kopce. Uf, už tu dědinu vidím! Posílám naivní sms manželce, jestli spí. Nemívá u postele mobil, vzbudit ji nemůžu. Kupodivu mi volá zpět. Prý se před chvílí vzbudila. Asi souznění duší:-) A přijede pro mne do Střelic, heč! Být ženatý je výhodné jen velmi, velmi zřídka, dnes evidentně takový den nastal:-) Nenechá mne bídně zhynout v divočině:-) Odpojuji se od ostatních a jen zvolna kráčím na druhý konec Střelic. Chvíli před čtvrtou ranní, už za svítání, po uražení 41km nasedám do auta a za chvíli jsem v posteli. No a před polednem se procházím po Parndorfu. V naprosto suchých Adidas Supernova Cushion. Po nádherné kamenité podlaze v nákupním centru. A myslím na chodce, kteří stále ještě nejsou touto dobou v cíli. V pět odpoledne jsme ve Vídni a chodíme a chodíme. To už by někteří chodci mohli být v cíli. Taky bych rád jednou byl. Až mi narostou nové nehty na malíčcích, tak koupím jiné boty, načerpám nějaké ty zkušenosti a v době sportovně předdůchodové snad ještě nějakou tu stovku dojdu. Takže až tu najdete další chodecký článeček, nebuďte překvapeni:-)

K obkroužení Brna mi chyběla víc než půlka :-)

Výletům zdar a stovkám obzvlášť:-)

Gratulace třetí mladší dorostence Českého poháru dálkového plavání

Jedenáctá. Pátá. Třetí. Co to je za čísla? To jsou tvoje umístění v Českém poháru dálkového plavání, Kristýnko. Rok od roku lepší. Letos jsi měla za cíl uplavat desítku. Ty jsi jich s přehledem uplavala hned šest a to stačilo na úžasné celkové třetí místo ve tvé kategorii. Neuvěřitelné, jak se každoročně zlepšuješ. Ano, pořád ti trochu chybí rychlost. To skvělé umístění jsi vybojovala díky jiným vlastnostem. Třeba díky příkladné tréninkové docházce, která ti pak o prázdninách umožňuje plavat desítku prakticky každý víkend, aniž by tě to vyčerpávalo. Také díky chuti poprat se s delšími tratěmi. Před tvojí první desítkou pršelo. A ty jsi snad vůbec déšť nevnímala. Jen ohníčky ve tvých očích prozrazovaly, že nemáš čas sledovat nějaký hloupý déšť, protože se koncentruješ na tu velkou výzvu - deset kilometrů na Seči. Zvládla jsi je bez větší krize a pro mne byl velký zážitek sledovat z kajaku úsilí, které vkládáš do každého záběru.

Únava v cíli první desítky - Seč 4.7.2009

Přišly další závody. Před některými jsi měla času na trénink víc, někdy čas nebyl. Výsledky se proto různily, ale vždy jsi tu hroznou dálku doplavala. Určitě nejzajímavější byla Vltavice. Vlny jako na moři, málem mi to překlopilo kajak. V klidu, záběr za záběrem, jsi se prala s nepříznivými podmínkami. Jsi velká bojovnice! Jestli se ti podaří v životě dělat věci se stejným úsilím, jako při tomto závodě, tak půjdeš od úspěchu k úspěchu. A to já bych ti pochopitelně moc přál :-)

Po létě jsi opět skočila do plného tréninku, zase máš trochu víc hodin než loni. A jsou tam tři dvouhodinovky. Na zvýšený objem ses adaptovala rychle a znovu jsi o kousek poskočila. Sezona nežákovských dálkoplavců končí až bazénovými listopadovými závody v Krnově. Pětku na pětadvacítce bazénu jsi odplavala s přehledem za 1:33. Skvělý čas. Kdybyste nebyly tři na dráze a na jedné straně byla hloubka větší než těch možná 80 centimetrů, mohlo to být ještě lepší. Mohla jsi taky vidět, že oba vítězové Českého poháru - jak Rosťa Vítek, tak Lenka Štěrbová, na pětce nevyhráli. To je normální. Vytrvalcům obvykle vždy, i na té nejvyšší úrovni, trocha rychlosti chybí. A ty prostě jsi vytrvalec, tak tu rychlost pořád tolik neřeš;-)



5km bazén Krnov 6.11.2009. Nějaké nedostatky ve stylu se stále najdou, ale je to mnohem lepší než dřív. A plavat takto 200 bazénů, skvělé.

Po závodech přišlo vyhlášení celkových výsledků Českého poháru. Vyhlášení, které se tě týkalo. Vyhlášení, které mne pohladilo na duši. Jsi třetí nejlepší vytrvalkyně své kategorie, gratuluji!



Vyhlášení mladších dorostenek ČP DP Krnov 7.11.2009. První Lenka Štěrbová. Holka z plavecké rodiny, ostatně i loňská vítězka ČP se jmenuje stejně, jen byla o pár let starší. Letos Lenka navíc cenu přebírá od svého otce:-) Lenka vyhrála v 15 letech ČP v ženách celkově. Svou výkonností hodně vybočuje, připravuje se na překonání La Manche 2010. Druhá Tereza Skuhrová. Holka z plavecké rodiny, maminka letos celkově 17:-) Tereza je velmi dobrá běžkyně, v budoucnosti se asi bude věnovat spíš triatlonu. V pořadí žen je čtvrtá. Třetí dorostenkou je Kristýna Diatková. Holka z rodiny naprostých neplavců. Svojí zarputilostí se dostala až na třetí místo v ČR, v ženách 13. Za zmínku též stojí to, že se střídavými úspěchy dokonce nutí k plavání i svého nebohého otce, neplavce:-)

A když už jsem v těch výsledcích, přidám ještě fakt, že jsi od mé loňské gratulace získala tři tituly mistryně republiky v zimním plavání. A vyhrála jsi Český pohár v zimním plavání. Já vím, v zimním plavání není tak velká konkurence. A je to taková zvláštní disciplína. No ale schválně, kolik znáš ve svém okolí lidí, kteří získali titul mistra republiky nebo vyhráli Český pohár v čemkoli? Třeba v kuličkách? Takových lidí je velmi málo. V každém sportu a každé kategorii totiž může vyhrát jen jeden. A tobě se to podařilo. Gratuluji podruhé! A jen tak na okraj dodám, že jsi letos vyhrála svou kategorii v Běžci Vysočiny. Gratuluji potřetí! Jsem dnes prostě úplně ugratulovaný:-)

Ale vraťme se k dálkovému plavání. Tvé letošní časy, potvrzené Krnovem, znamenají, že můžeš v příští sezoně postoupit zase o level výše. A můžeš zkusit doplavat patnáctku, protože limit 3:30 na 10km už v pohodě stíháš. Věřím, že to dokážeš a že svého stárnoucího, unaveného ajrontátu, vezmeš s sebou. Rád se na to z kajaku podívám! Bude těžké obhájit třetí místo v kategorii. Soustřeď se už spíš na celkové pořadí žen. Letos jsi mezi ženami třináctá. Zvládneš to příští rok do desítky?? ;-) Určitě je to realistický cíl:-)

Přeji ti, ať jsi i v dalších oblastech života stejně úspěšná, jako v plavání.

Táta
170. plavec Českého poháru. Zlepšuju se, čučíš, co? :-)

Nová hračka

Všichni jsme tak trochu hračičkové. Sledujeme gramy součástek kola. Měníme skoro novou výbavu za ještě novější. Diskutujeme o vhodnosti různých typů bot na různé povrchy. Kupujeme gpsky, tréninkové plány, nejrůznější doplňky. Nesejde na tom, zda děláme sport na vrcholové úrovni či na konci výsledkových listin. Prostě kde kdo zbrojí na sezonu. Taky zbrojím. Dnes jsem si dovezl hračku, kterou si chci pořídit už šest let. Od té doby, co bydlím u řeky.

Prostě... dnes jsem si koupil kajak:-) A nejen koupil. Dnes jsem na něm dokonce i vyjel. Představte si - prostě jsem do něj za pouhé tři minuty úspěšně nastoupil, obkroužil za 40 minut tak tři kilometry a pak vystoupil, aniž bych se vymáchal! Jsem dobrej:-) No hned jsem si našel, kdy je Mistrovství světa v kvadriatlonu. Co na tom, že mě bolí dnes ruce. Myslím, že bych to mohl zvládnout. Sice občas neudržím přímý směr, no tak prostě zastavím a znovu se rozjedu. Vo co de:-) Já na to Mistrovství světa prostě mám. Jen se tam letos asi nedostanu. Termín se kryje s pěkným plaváním. To je nevýhoda nás multisportovců. Nevíme kam dřív skočit. No,něco s tím udělám.

Obrázek sem nedám, ať je ten text trochu překvápko. Ale prozradím, že mám tenhle. Ale v modré barvě. Takže Ahóóój:-)))).

České nebo rakouské hory?

GPS záznam umožňuje občas zajímavé srovnání. Třeba porovnat lyžování v Česku - v našem případě na věhlasné Ramzové s lyžováním v Rakousku - v nijak extrémním Bad Kleinkirchheimu. Na Ramzové jsme lyžovali pouze odpoledne, za naši rodinu jsem zaplatil 1300Kč. Srovnejme to s "celodenním" lyžováním v Rakousku, časově zhruba dvojnásobným. Cenově vlastně levnějším či srovnatelným, protože celodenní lyžování pro naši rodinu jsem pořídil za cca 2000Kč.

Tady jsou grafy:

Ramzová

Bad Kleinkirchheim

A co vidí oko bystrého pozorovatele? Na Ramzové si člověk moc neužije. Nepříliš pěkné počasí, hodně zmrzlý podklad, čekání ve frontě viditelné i ze záznamu. Na chvíli jsme se dokoce schovali v bufetu:-) Ujeli jsme z kopce cca 9km a naklesali tak asi 1,5km. V Rakousku za fádně hezkého počasí na slušném sněhu jsme čekali ve frontách občas taky. Ale výrazně míň:-) Za dvojnásobnou dobu jsme ujeli dolů 47km a sjeli tím převýšení přes 9km.

Co z toho plyne? Asi to, že já bych nejraději na běžky:-) Ale to holky nebaví, tak budu muset asi ještě někdy na sjezdovky. Jen si nejsem jist, jestli mne někdo ještě dostane do českého střediska. Musel by mne asi hodně přemlouvat:-)

Připojím ještě poznámku ke změnám záznamů - na runningahead.com je už možné také ukládat záznam z GPS včetně trasy. Všechny výkony si tak budu ukládat tam. Na http://vl.001.motionbased.com/ budu dávat jen "top" závody (je dostupných jen 10 posledních záznamů, protože mám jen neplacený přístup). Momentálně jsou tam uloženy i tři dny lyžování pro případné zájemce o více údajů. Jo a neříkejte mi, že jsem špatný lyžař. Lyžování mi náhodou docela jde. Myslím:-)

Bratislava??

V minulých letech jsem si dával na blog anketky, jak dopadnou důležitější závody. Byl to docela zajímavý pohled zvnějšku, proto sem dám anketku i letos. Pravda je, že na maraton tentokrát nejsem nijak skvěle připraven. Bolesti zad, chodidla (stejná bolest jako v Mnichově 07), špatné počasí, to vše se promítlo na faktu, že naběháno moc není. Klidně vám řeknu kolik. Vlastně plácnu sem tabulku:

Jak vidíte, je to takové nějaké slabší. Což neznamená, že výsledek nemůže být lepší:-) Takže - jak to vidíte??

Obrázek původní ankety.

No a příští týden se hukáže :-)

Jarní maraton

Taky se vám někdy něco nechce? Mně se v poslední době nechce poměrně často. A kde co. Nechce se mi třeba jet na maraton. Tak jsem to měl hezky vymyšleno. Maraton jsem běžel samozřejmě v Česku, taky v Německu, Holandsku, Rakousku... Co tam chybí? Itálie:-) Jasně, sluníčko, výborné kafe, pizza a spousta dobrých běžců. První volba byl Řím. Krásné město. Vezmu celou rodinu. Ale pak začaly ty moje ženské fňukat, že by v Římě mohlo být chladno jako loni v Paříži. No nenutil jsem je. Ale mně se samotnému do Říma nechtělo. Hledal jsem, hledal a našel bližší Treviso. Tam se dá dojet autem, pohoda. Už někdy po loňském Frankfurtu jsem si zarezervoval hotel a čekal, kdy budu mít chuť začít se připravovat na další maraton. Pravda, chuť přišla. Jenže počasí odešlo. V mrazu a na ledu já moc neběhám. A když už vyběhnu, občas si zkrátím plán. Nejsem olympionik, kilometr sem, kilometr tam. Takže příprava nic moc, já pořád odkládám zaplacení startovného v Trevisu... a pak to přišlo. Rezervaci hotelu jsem zrušil. Do Itálie nepojedu. Víte, není to tím, že bych byl špatně připraven. Maraton je jen 42km, to se dá běžet i s menším objemem naběhaných kilometrů. Ale mně se prostě nechce. Nechce se mi jet znovu po A1 směr Itálie a to jsem tam jel za poslední rok jen dvakrát! Jo, asi stárnu. Koupím si bačkory, sednu k televizi a budu koukat na telenovely. Jednou. V mezidobí stárnutí se ještě sem tam proběhnu. Pár kilometrů a někdy i víc. No a místo Trevisa se úplně nezávazně proběhnu po Bratislavě. Pro nás skorodůchodce je to přece jen blíž:-) Pojďte se taky proběhnout! :-)

VO2MAX

Nikdy jsem nebyl na žádném sportovním vyšetření. Stejně "trénuji" podle pocitů, tedy hlavně podle pocitu, aby to bylo příjemné odreagování a nebolelo to, tak k čemu nějaké prahy a tak? Jenže najednou Pavlis zmínil, že v Brně probíhá měření VO2max zdarma. Pro nějakou studii potřebují sportovce do 35 let. Hned jsem se ozval, že to je hrozná diskriminace:-) Pavlis zareagoval poměrně zákeřně a domluvil mi výjimku. No tak to jsem tam prostě musel. A musím říci, že to bylo velmi zajímavé. Test srovnává dvě metody určení VO2max - na běhátku a na ergometru. Každé měření se absolvuje jiný den. První jsem absolvoval běhátko. Zde je výsledek:

Uběhl jsem 2.820m (asi:-)), VO2max 52,9. Docela dobrá čísla:-) Ale tyto hodnoty mi nepřijdou ani tak zajímavé jako jiná zjištění:
- nikdy jsem na běhátku neběžel, považoval jsem to za hloupost, běží se však na něm velmi příjemně
- na závodech venku běhám s poměrně plochým průběhem tepovky, tady tep neustále roste. Prostě jsem byl líný zmáčknout si čudlík zpomalení a akceptoval tempo udávané pásem. Venku zpomaluji, jakmile je běh méně komfortní. Jsem prostě na sebe docela opatrný:-))
- tepové maximum 172 jsem na sportesteru neviděl od půlmaratonu v roce 2004. Mám docela velké rezervy.
- kdybych absolvoval test podruhé a nejlépe s lepší cirkulací vzduchu,troufám si říci, že uběhnu přes 3km! To mi přijde naprosto neuvěřitelné, protože to je tempo, kterým venku běhám tak osmistovky. Je to odporem vzduchu či odporem mého těla k intenzivní zátěži viz i tepovka?

A co ukázalo kolo? Trochu jsem se ho obával. Jak všichni víte, v zimě na kole nejezdím, pár minut doma na rotopedu je spíše zahřátí před protahováním, žádný vážný trénink. Test má tyto podmínky:
- kadence 55-65
- počáteční zátěž 50W
- každé dvě minuty se přidá 25W
- test končí, jakmile testovaný není schopen ušlapan potřebnou kadenci.

Před testem jsem se obával, zda vůbec dosáhnu hranice 300W. Skončit na 250W by byla pro triatlonistu ostuda, že? Nakonec to dopadlo docela dobře:

Tedy VO2max 50,8, max. 312W. To v únoru beru:-) Co k tomuto dodat?
- Tep na kole je logicky nižší než při běhu, ale tady je rozdíl až moc velký. Prostě je v tréninku málo kola:-)
- V sezoně bych jistě dal víc, bylo by to k 400W? Snad jo:-) Přestože se kolu moc nevěnuji. Potenciál na kole mám ale asi větší než v běhu. A už jen se slzou v oku můžu přemýšlet, kolik bych utočil v mládí? K 500W? To by bylo krásné číslo:-) Škoda, že jsem to nikdy nezkusil:-)

Co k tomu dodat? Myslím, že měření stálo za to, zřejmě se znovu zamyslím nad svým "tréninkem" a zkusím zařadit pár změn. Snad nebude tělo moc protestovat:-)

Každopádně díky Pavlovi za námět a domluvu a mladému panu doktorovi za to, že své zkoumání obrací směrem ke sportovcům. Jako jsem třeba já :-))

Zhodnocení roku 2008

Všichni bloggeři hodnotí své sportování za loňský rok jako zběsilí, tak se radši taky přidám, ať nejsem považovaný za podivína:-) Rok 2007 jsem hodnotil zde a začal jsem tabulkou. Tabulku sem dám i letos, a to hned dvojroční:-)



Jak všichni vidíte, ve všech směrech jsem se sportu v roce 2008 věnoval méně než o rok dřív. No ale nečekejte, že bych rok 2008 prohlásil za neúspěšný. Byl to dobrý rok! Možná jen trochu rozporuplný.

Co se běhání týče, tak na začátku roku se mi povedlo naběhat slušné objemy. Poprvé měsíční objem nad 300km, dostal jsem se do výborné formy, asi jsem opravdu měl na maraton kolem 3:20. V Paříži jsem však kvůli viróze formu neprodal. Aby tomu nebylo dost, s teplotou jsem nastoupil na Hejkalův memoriál, skončil jsem po něm po mnoha letech v posteli. A zlikvidoval si běžeckou výkonnost prakticky na zbytek sezony. Delší tratě jsem téměř nemohl běhat, únava, samé odpočívání. No, stejně bych nic nevyhrál:-) Ani běžecký podzim nebyl nijak ideální. Další zdravotní i jiné problémy, s podzimním maratonem ve Frankfurtu za 3:36 jsem tak nakonec spokojený. Bylo to asi maximum, jakého jsem mohl ten den dosáhnout. Ale přesto i v běhu jsem si posunul dva osobáky - na 1km:-) a na 25km. Pětadvacítka tempem 4:38 je asi nejlepším během roku. Naznačuje, že i v maratonu bych mohl ještě své maximum posunout. Uvidíme:-) Omezil jsem počet kratších závodů, pravidelně jezdím prakticky už jen na Běžce Vysočiny a to hlavně díky tomu, že tam běhají i mé tři ženské:-) Zatím mám pocit, že vyšší počet závodů byl přínosnější, já se v tréninku asi moc kochám a málo snažím. Třeba počet běžeckých akcí zase zvýším. Když půjdou ženské:-) Z běžeckých plánů jsem naopak vyřadil jakékoli myšlenky o ultra. Na to asi nejsem stavěn:-)

Cyklistika je trochu jiná kapitola. Přes malé objemy se mi podařilo docela slušně zajet Starobrno tour (-21 minut oproti roku 2006), Mamut tour se pak stal mým zatím nejrychlejším cyklozávodem, pěkný 206km/5000m cyklovýlet kolem St. Pölltenu pak doplňuje příjemné vyjížďky. Prostě na kole v nižších tepech se vcelku dalo nejen vydržet, ale i slušně zajet a projížďky mi po letech přinášely radost.

Plavu sice pořád tak nějak divně, ale časy se zlepšují a to je to hlavní:-) V dálkovém plavání jsem se na 3km za rok docela posunul - z 1:23 na 1:10. Pravda, cíl byl 1:00, tomu jsem se v některých dalších závodech přiblížil, ale... vzdal jsem je. Jednou jsem chtěl stihnout doplavání Kristýnky, párkrát jsem neskutečně promrzl a vzdát jsem asi musel. Stal jsem se tím asi nejčastěji vzdávajícím plavcem Českého poháru:-) Vzdávání závodů mne mrzí, začal jsem se proto více otužovat. I ve venkovní vodě. Plán byl vydržet tak do konce října, ale kupodivu...plavu v ní dodnes, ač je venku -5, voda má 1 stupeň a řeka už je prakticky zamrzlá. Dokonce jsem si troufnul vydat se i na závody otužilců, zatím na nejkratších tratích. Třeba je jednou prodloužím:-) Kromě původního cíle - posunout hranici tepelné pohody při letním plavání - jsem tak do svého repertoáru zařadil vlastně další sport. Jako by jich bylo málo:-).

"Hlavním" sportem je pochopitelně stále triatlon. Vrcholem roku byl ironman v Rothu a musím říci, že jsem se svým výkonem vcelku spokojen. Osobák jsem stlačil na 12:18, nejvíc k tomu přispěl slušný výkon na kole, ale i zlepšení v plavecké části. Cíl byl 12 hodin, k tomu chyběl hlavně lepší výkon v běhu. Upřímně řečeno jsem však rád, že jsem vůbec v tom počasí rozumně dokončil, 12 hodin třeba padne jindy:-) Kromě Rothu jsem vlastně absolvoval už jen jeden triatlon - Grafilit. Tento závod trochu "vybočuje" ze sezonního trendu - v plavecké části zlepšení, na kole to však ten den nešlo a když se mi nedařilo držet průměr 30km/hod, trochu jsem rezignoval, takže kolo je horší než v roce 2007. Ale zase jsem byl asi odpočinutý, tak se mi poměrně dobře běželo. Výsledný čas o 6minut lepší než o rok dřív. Prostě hezký den:-)

Kdybych měl říci, která sportovní akce se mi loni nejvíc líbila, kupodivu by to nebyl Roth, ten by skončil až na druhém místě. Nejhezčí pro mne byl 1. St. Pölltner radmarathon. Asi není rozumné vydat se na závod s délkou, která tvoří téměř 10 procent mého ročního objemu kola. O to víc je však pak krásný pocit, když člověk se skoro normálními převody dojede pod příšerný kopec a v klidu ho vyjede. Přijde kopec druhý, pátý, sedmý... a ono to pořád jede!!! Neskutečné. Krásná příroda, krásné počasí. Docela mi to zamotalo hlavu. Mám teď v hlavě takové dva hlasy:

Hlas1 (nadšeně) - Jezdi víc na kole! Jsi cyklista, ne běžec!
Hlas2 ( s despektem) - No to jsem zvědav, kde by se dal vzít na kolo čas. Brzy tma a ty furt v práci. Nedaří se ti jezdit ani půlku objemů z mládí a hraješ si na cyklistu!
Hlas1 (idealisticky) - Čas se najde! Holky jsou už docela samostatné a žena se bude na tebe aspoň těšit, když budeš doma jen občas:-)
Hlas2 (s opovržením) - Stejně neumíš jezdit venku v zimě. Hraješ si na vrchaře, sám jsi velký jak velehora a vozíš do kopců slušné závaží. Znáš nějakého vrchaře s 84kg? Nebuď směšný:-)
Hlas1 (unaveně) - Jo, nikdy nic nevyhraju, ale baví mne to. Jednou budu třeba po horách chodit jen pěšky, ale dokud můžu jezdit chci ještě nějaký ten kopec vyjet!
Hlas2 (nekonstruktivně) - Naivní snílku!
Hlas1 (nekonstruktivně) - Přizdisráči!

Víte, sám nevím, jak to dopadne. Možná se o tom něco dočtete i na tomto blogu. Každopádně v plánu na rok 2009 jsou napevno jarní maraton (zatím není definitivně vybrán) a Moraviaman. No a pak se hukáže! Tak ať vám to v roce 2009 všem taky plave, jede, běhá, skáče, otužuje se a já nevím co ještě!

A zase nové boty. Vánoční dárek?

Jedna z nejcennějších rad, kterou jsem jako běžec-začátečník pochytil je prostá - při běhu střídejte různé páry bot. Nejlépe různých výrobců či typů. Dělám to tak. Točím až pět párů v činné službě a když se mi zdá, že některé boty zlobí, běhám v nich jen kratičké tratě a brzy je vyřadím. Málokterý pár mi vydrží přes 1000 naběhaných kilometrů. Myslím, že díky tomuto postupu jsem stále schopný běhat, ač jsem náchylný k problémům s chodidly, koleny a i achilovkami. Prostě takový sportující hypochondr:-) Boty kupuji, i když zrovna žádné nepotřebuji. Prostě vidím dobrou cenu a dělám si zásoby:-) Když mne nedávno upozornil ten, kdo nemá jméno, že eastbay změnil podmínky pro poštovné, neodolal jsem a objednal dva páry Asics.

Asics GT 2120

V mé velikosti US11 váží 360g. To mne trochu překvapilo, myslel jsem, že budou o cca 20g lehčí:-) Prostě bota plná odpružení, na objemové, dlouhé běhy. Určením jako NB 846, Mizuno Wave Rider či Adidas Supernova Cushion. Asics má podobně jako Adidas hodně silniční podrážku, ani do lehkého terénu je brát nebudu. V botech "o řadu níž" Asics 1090 jsem běžel svůj první maraton, doufám, že si tyto oblíbím stejně:-)


Asics Gel Speedstar II
V US 11 váží 285g. V ČR jsem je nikdy neviděl, koupil jsem je naslepo a snad dobře. Svršek je typický Asics, bez nějakých zužování, tak typických pro lehoučké boty, což mi obvykle vadí. Zatím moje nejlehčí boty. Jejich určení je zřejmé - doufám, že jednou najdu boty lehčí 300g, ve kterých si troufnu stoupnout na start maratonu. Letošní maratonky Mizuno Elixir 2 by možná ještě nějaký běh vydržely, ale přece jen jsou těžší a starší:-)

Při mé spotřebě bot není divu, že se trochu dívám i na cenu, Asics prostě měl rozumné ceny. To, že jde o modely, které mají už svého nástupce mi nevadí. Našel jsem si nějaké ty slevové kódy a i s doplatkem DPH byl každý pár jen o pár korun přes tisícovku. Když jsem včera viděl Asicsy 2130 v obchodě za 3.500Kč, jen jsem zauvažoval, kdo takovou cenu dá. Pravda, je to novější model, ale já tolik prostě nedám:-) Na eastbay jsou Asics 2130 o 20 USD (400Kč?) dražší než 2120. Tedy pořád se dají koupit za méně než polovinu ceny v ČR.

A co mám s tím vánočním dárkem? Ne, boty pod stromeček nepůjdou. Jen jsem se s vámi chtěl podělit o radost z jiného předvánočního dárku. O pár dnů dříve byl spuštěn web 42195.cz. Web o maratonu. Pro maratonce. Jako jsem třeba já:-) O maratoncích. Jako jsem třeba já:-) Ano, opravdu, z obvykle dobře informovaných zdrojů jsem se doslechl, že tam brzy bude článek o běžci mé výkonnosti. Tak nějak úplně přesně. Prostě o běžci, co má osobák zatím 3:28:59. Bude stát za to. Fakt. Nenechte si ho ujít:-) Prostě si dejte nový web do čtečky jako já a je to:-)

Gratulace PÁTÉ plavkyni Českého poháru dálkového plavání

Pátá plavkyně Českého poháru dálkového plavání - kategorie starší žačky

Rok se s rokem sešel a je načase znovu gratulovat k výbornému výsledku, stejně jako loni. Tobě, Kristýnko. A je k čemu. Ač ti to možná ani moc nepřišlo, udělala jsi v plavání opět obrovský pokrok. Aniž bys usilovněji trénovala, zrychlila jsi u venkovních závodů zhruba o pět minut na kilometr. Pravda, tím jsi nám trochu zkomplikovala společné plavání. Nestačím ti už ani v neoprenu:-) Avšak čas není jediné měřítko. Na Plumlově sis poprvé troufla na pětku. Já plaval o půl hodiny později trojku a chtěl jsem vidět, jak doplaveš. Ke konci závodu jsem dostal křeč, což podle mých "výpočtů" znamenalo, že tě nemusím stihnout při doplavání. Vylezl jsem z vody a utíkal k cíli. Zbytečně jsem se snažil, tvoje doplavání jsem stejně nestihl. Už sis postávala u cíle a radovala se z doplavání i z dobrého času. Od toho závodu jsi plavala pětku, kde to jen šlo. Jako by to nic nebylo. Taková dálka! Taky to někdy zkusím. Třeba příští rok:-) Ale musím ještě něco natrénovat. Třeba se mi to podaří, když jsem ten ironman:-)

Medaile ke sportu patří. Ještě si jich v životě užiješ:-)

Možná největším úspěchem letošní sezony je, že tě plavání zase o něco víc baví. "Bavit se" si lidé představují různě. Vysedávání v kině, účast na oslavách, seskok padákem a já nevím co ještě. No, každého baví něco jiného. Tebe baví plavání a je to znát. Na začátku prázdnin jsi dokonce začala sama chodit trénovat. To u třináctileté slečny není úplně obvyklé. Těšila jsi se na každý závod a plánovala ho dlouho dopředu. Bavit se sportem je pro člověka, který se sportem neživí často důležitější než výsledky. Nevěříš? Na který závod letošní sezony si vzpomeneš jako první? Na Mělice? Řekl bych, že ne. A přitom právě tam jsi vyhrála trojku. Zřejmě si vzpomeneš spíš na první pětku. Nebo na hezký víkend na Hlučíně. Možná na výborný závod ve Vltavě, kde jsi zaplavala dobrý čas. Nebo třeba na mrazivé Lipno, kde jsi musela překonat sama sebe, abys to v těch podmínkách vůbec doplavala. Ještě v sobotu pořadatelé hlásili, že se na 20km závod přihlásil rekordní počet 64 plavců. V neděli kvůli počasí jich na start nastoupilo jen 20. Dokončilo 14. A to byli opravdoví profíci. A ty jsi v 10 stupňovém vzduchu s vodou možná 17 stupňů svůj závod zvládla, přestože se i z kratších vzdáleností odhlašoval jeden zkušený plavec za druhým. Včetně mně:-) Největší zážitky holt nebývají vždy z vítězství. A člověk si prostě víc pamatuje příjemný zážitek nebo chvíle, kdy překonal či překvapil sám sebe. Nejsou to vždy jen vítězství, co nás v životě posouvá kupředu...

Lipno s počasím pozdního podzimu...
...úspěšně doplavané. V takových podmínkách dokáže plavat jen pár lidí.

V celkovém pořadí Českého poháru jsi skončila pátá. Krásné umístění. Gratuluji! Já vím, kdyby zůstal loňský systém bodování, mohla jsi na tom být i líp. Ale to je jedno. Důležité je, že tě plavání baví a že jsi už teď začala plánovat další sezonu. Přestoupila jsi do jiné tréninkové skupiny. Mnohem náročnější. Samí plavci ze sportovek a ty. Víc tréninků. Ranní vstávání. Ano, velké cíle se musí plánovat dopředu. A něco pro ně udělat. A ty velký cíl máš. Příští rok už nejsi žačka a můžeš zkusit i delší vzdálenosti. Počínaje desítkou. Obrovská vzdálenost. Jako Brno. Opravdu, kdyby se ve Svratce dalo plavat a ty po ní plavala od našeho domu po proudu, přeplavala bys celé město. Až ven z města, do polí u hypermarketů. Na takovou dálku je fakt potřeba být dobře připravena. Držím ti palce, ať se ti to podaří. Já si na takovou vzdálenost netroufnu, ale moc rád budu u toho aspoň jako divák. I když kvůli letním plaveckým víkendům přicházím o mé oblíbené triatlony, ale to mi nevadí. Prostě rád bývám svědkem tvých úspěchů.

Zadýchaná, ale spokojená. Dobrý výkon ve studené Vltavě!

Těším se na naše další plavecké výpravy. Na večeře, kde my plavci nehlídáme kalorie, ba naopak:-). Na noci pod stanem u hezkých přehrad. Na chvíle, kdy skočíme do vody, koukneme na první bójku a prostě plaveme. A třeba nám vyjde čas i na přeplavání toho velkého jezera. Prostě přeji klidnou přípravu a úspěšnou další sezonu!


Táta
212. plavec Českého poháru dálkového plavání

Jo a tu vestu si příští rok brát nemusíš. Myslím, že už plavat docela umíš :-D

Adrenalinové sporty? Děkuji, já ne. Na to máme jiné experty...

Víte, mám rád pohodové sporty. Poklidný běh, sem tam maraton, meditační ironman. Adrenalinové sporty mi nikdy nic neříkaly. Moje žena je z jiného těsta. Jak je někde nějaký šílený kolotoč jedoucí stokilometrovou rychlostí a nejlépe hlavou dolů, je na něm dřív než holky:-) Nechápu. Jednou takhle zmínila, že by si k narozeninám přála seskok padákem. Tandemovým, pochopitelně. Kde k tomu přišla, netuším. Tož tak přijdou její narozeniny (nebudu prozrazovat kolikáté, protože je mladá jako já), dávám jí krásnou etuji. Čeká šperk. Inu, ženská. V etuji poukaz na seskok. Nevěřila vlastním očím:-) Co následovalo dál si přesně nepamatuji. Řekl bych, že jsem přežil jen o vlásek:-) S obavami pak sledovala rostoucí teploty vzduchu a začátek para sezony. První objednání nevyšlo, rozsypalo se letadlo. Ještě než jsme tam v červnu přijeli, otáčeli jsme v půli cesty na letiště. Pak nebyl čas, den D tak přišel až 7.9. No co vám budu povídat, podívejte se sami:

Optimimus při příjezdu. Nebo spíš obavy?

Ta kombinéza mi prostě sluší, i když je o číslo větší.
Už nácvik na zemi je zábava.
Na památku s rodinou. Co kdyby...
Já už fakt jdu...
Ten můj pilot je úžasný i když spí. Cítím se s ním skvěle...
Opravdu vystupujeme???
Teď už to vím. Lidi můžou létat...
V reklamě říkali, že Taft účes udrží vždy. A teď tohle. Příště si vezmu šátek.
Už jsme tu?
Hladké přistání.
Rozhodně si v příštím životě vezmu pilota.
To je všechno? Nemají v dalším letadle volno???

Víte, nevím co dál. Seskok evidentně nestačí. Nemáte námět na nějaký fakt adrenalinový sport? Bungee jumping je prý nuda. Něco ostřejšího:-) Já sice nehodlám měnit své zaměření na meditační sporty, ale další narozeniny jsou tu dřív, než se nadějeme:-)

Všechna foto ZDE

Můžete se podívat i na video:

Omezení počtu příspěvků na blogu

Mám po Rothu a tím dochází na mém blogu k avizované změně - nebudu už popisovat tréninkové týdny a nebudu už popisovat úplně všechny své závody, vyberu si jen ty, do jejichž popisu se mi bude chtít a které mi přijdou nějak zajímavé.

Tento svůj blog jsem začal psát na podzim 2006. Měl jsem dva cíle - podělit se o radost z pohybu a také ukázat, že absolvování disciplíny zvané ironman není vyhrazeno jen profíkům trénujícím denně dvoufázově. Díky druhému cíli jsem začal psát popis tréninkových týdnů. Dodnes jsem napsal 242 příspěvků a myslím, že je načase s popisem tréninku skončit, je to pořád dokola to samé. Když mám čas, něco dělám, když ne, tož ne. A když se mi třeba nechce, tož taky nic nedělám:-) Nezblázním se. Závod typu ironman se z těch pár hodin týdně absolvovat dá a šel by i z menšího objemu. Pochopitelně výsledný čas odpovídá úsilí investovanému v přípravě. Kdybych byl demagog, tak napíšu, že se počet startujících na dlouhých triatlonech v ČR letos rapidně zvýšil a to zejména o slabší závodníky a že je to jistě zásluha mého blogu:-) První část věty je jistě pravdivá, druhá nikoli. Kde kdo dnes objevuje, že jsou i jiné věci v životě než práce, a proto vzrůstá počet maratonců a ironmanů. Přiznávám se, že v rámci osvěty cítím cíl svého blogu jako nenaplněný. Čte mne spousta čtenářů, často mladších, kteří se věnují sportu mnohem intenzivněji a ti ví, že jsem už jen flákač. Pokud mne čte někdo, kdo se začíná z jakéhokoli důvodu hýbat, pak mu často mé "výkony" připadají příliš objemné i rychlé. No, já jsem dělal co jsem mohl, abych ukázal, že to nic není. Ostatně všimněte si mého prvního půlmaratonu v čase přes 2 hodiny a je jasné, že jsem taky znovu začínal z nuly:-) Prostě chci napsat, kdo chcete ironmana zkusit, udělejte to. Je to krásný sport. Koupání, projížďka na kole s občerstvením a podvečerní procházka s vydatným přísunem tekutin. Zdravě prožitý den, fakt:-)

Kdo chce nadále sledovat moji přípravu, klidně může. Dál si povedu deníček, kam budu vše zapisovat a vy se do něj dostanete kliknutím na odkaz v pravém sloupci blogu. Je i dost jiných blogů, kde popis tréninku najdete. S chutí do toho a půl je hotovo:-)

Pochopitelně to neznamená, že tento blog končí. Budu psát dál. To, co se mi bude chtít. Tak už to na blogu bývá. Tak někdy brzy na přečtenou:-)

Roth - anketa

Blíží se "vrchol" mé letní sezony, rozhodl jsem se umístit sem opět anketu, ať vím, jak ten Roth rozjet:-)

Pravda je, že moje příprava nebyla ideální. S virózou doběhnutý maraton v Paříži společně s teplotou běženým Hejkalovým memoriálem způsobily poměrně značný tréninkový propad v dubnu a vlastně i v květnu. Tedy propad oproti plánům, objem tím zůstal zhruba na úrovni loňského roku. K dnešnímu dni mám letos na kontě 41 hodin (85km) plavání, 70,5hod (1760km) kola a 105 hodin (1202km) běhu.

V Rothu se plave v říčním plavebním kanálu, což znamená dvě věci - jistotu neoprenu a spousta místa, tedy jen jeden okruh. Bez neoprenu plavu o cca 2-3min/km rychleji než loni, i na Grafilitu s neoprenem mám čas lepší než loňský. Doufám, že ráno nebude zima, v plavání si věřím na ironmanský osobák.

Na kole se v Rothu jedou dva okruhy, což zase beru jako svoji výhodu, nemám rád moc okruhů. Profil kola není úplně rovinatý, ale nejsou to žádné hory. Na kole jsem letos zajel Starobrno podstatně lépe než předloni, za dobrý považuji výsledek z Mamuta. V tréninku jezdím své tratě o malinko rychleji než loni. Obecně mám oproti ostatním lepší výsledky v kopcích a bezvětří, Roth je spíš rovina a možnost větru. Jenže i tak, jestliže nebude zima a nebude foukat silný vítr, i na kole si věřím na ironmanský osobák.

Běh - v Rothu opět dva okruhy. Pro mne prostě skvělá zpráva. Běžecká forma šla po Paříži do háje, ale poslední výsledky z Opatova, Grafilitu a Nového Veselí nejsou nijak tragické. V běhu si nejsem ironmanským osobákem jist, ale doufám, že mne požene atmosféra davu a že se třeba stane zázrak. Pravda, budu asi poněkud unaven, přece jen ten cyklo objem je nižší než plánovaný, kolo mi prostě vezme víc sil než jsem plánoval. No co už nadělám, o to líp se musím snažit běžet.

Můj cíl je jasný - vylepšit si čas 12:31 z loňského Slovakmana. Jak to vidíte vy? Dal jsem raději více možností, ať se můžete v tipech více vyřádit:-)

Obrázek původní ankety.

O dresu se lvíčkem

Víte, když začínala Kristýnka s basketbalem, pořád chodila s otázkami. Jak se to vlastně hraje. Kdy a kde jsem všude hrál. S jakým číslem. Strašná fůra otázek. Pak jednoho dne přišla s tím, že dostávaly dresy. A že si vzala samozřejmě pětku. Moji pětku... Dítě pochopitelně nedomyslí, co vše v takovou chvíli dospělému proletí hlavou. Myšlenkami o pokračování rodu počínaje, a třeba i nenaplněnými ambicemi konče. Každopádně je těžké nebýt v takovou chvíli na měkko.

Terča nemá moc na co se ptát. Volejbal jsem závodně nehrál. No ale čekám na ni nedávno po tréninku a sotva otevřela dveře od auta, už spustila: "Tati, dostávaly jsme dresy. Mám samozřejmě tvoji pětku, KOUKEJ!".

Koukám. Holčičky to prostě s tatínkama umí:-) Dnes měl dres se lvíčkem premiéru. A šlo mu to.

Inu, jsme dobrý tým. Samé pětky. Myslím, že ty dvě moje malé velké pětičky to dotáhnou dál než já. Držím jim palce! :-)

S Climatexem do každého klimatu - pro děti:-)

Před dávnými a dávnými časy, za prezidentování soudruha Husáka, dělný lid, maje lautr houby co dělat, občas sportoval. Ovšem, milé děti, nebylo to takové sportování jako dnes. Když jste na silnici na kole Favorit potkali cyklistu oblečeného - považte ! - do cyklistického dresu, pak pokud to nebyl náhodou reprezentant, mohlo jít ještě o zasloužilého člena cyklistického oddílu, případně o tuzexového veksláka (to si vysvětlíme příště:-)).

Tehdy i já, byvše obětí socialistického školství, jezdíval jsem na kole. Neorganizovaně, soukromě, vlastně sám. Jen za pěkného počasí, oděn v trenýrkách a bavlněném triku, na kole vyrobeném soudruhy z NDR. Tedy, jen rámu. Další součástky vyrobili vykořisťovaní italští soudruzi, ale to taky rozebereme jindy. A přiznávám rovnou - měl jsem dokonce cyklistické tretry! Značka Botas, pravá kůže, koupené s kolem z druhé ruky. Zvládly ještě mé první triatlony v roce 2005, poté jsem je vyhodil. Ale to zase odbočuji. Jednoho dne se moje maminka, chudá inženýrka, dohodla s mým tatínkem, chudým ing. CSc., že ač jsme chudí, můžeme si dovolit nechat ušít kus textilu. A nechala mi ušít cyklistické kalhoty!!! Netuším, zda tehdy tímto úkolem pověřila některou výkonnou organizaci socialistického družstevnictví, či zda potajmu téměř nezákonně oslovila soukromou osobu. Kalhoty byly doma! Možná je mezi hadrama ještě najdeme. Hned jsem hrdě vyrazil. Nejraději jsem jezdil ve žlutém bavlněném tričku. Připadal jsem si jako vedoucí jezdec Závodu míru. A jednoho dne, 24 roků tomu nazad, přišla změna. Ježíšek, kterého strana a vláda i tehdy podporovaly coby odbytiště plánovaného trhu, mi nadělil triko. Vlastně dvě. Krátké a dlouhé triko. S nápisem Climatex. Nechápal jsem, o co jde, triko se mi zdálo umělé. Můj tatínek, ing. CSc. mi vysvětlil, že to není tak úplně obyčejné triko, ale triko speciální. Prý je ze dvou vrstev, ta spodní vrstva odvede pot a z vrchní vrstvy se odpaří. Hodně to prý frčí na Západě, kde pracující, v předtuše zániku prohnilého kapitalismu už nepracují, jen se baví. Třeba sportem.

Hned, jakmile slezl sníh a teplota přesáhla 20 stupňů, jsem to vyzkoušel. A musím říci, ono to fungovalo. Přestože jsem o rok později dostal i cyklisticky vyhlížející tričko z polyesteru - modré, dávno vyhozené - nejraději jsem jezdil v Climatexu. Až před dvěma lety jsem si koupil obleček Nalini a Climatex se přesunul na běh. Vlastně jen krátký. Dlouhému triku upadl rukáv a kupodivu takováto drobnost vedla k tomu, že ho vaše maminka vyhodila. Možná - jestli vydrží být tak deset let hodná - jí to někdy odpustím. Ale ona spíš zlobí. Chce vyhodit i krátké triko. A přitom je tak zachovalé!!!

Čitelný nápis Climatex s C (po kliknutí na fotku:-))

Drobná narušení svrchní vrstvy jsou prý důvodem pro vyhození. (klikni pro detail)

Ano, děti, tak se prolíná minulost se současností:-) I vaše trička z Coolmaxu jsou jen pokračováním tohoto vývoje:-)

A teď otázka pro pečlivé čtenáře - kde pracoval můj otec před 25 lety? :-)

Další kousek v přeplněném botníku

Neočekával jsem, že svým povzdechem nad plným botníkem vyvolám tolik reakcí. Abych pravdu řekl, těch bot už je fakt dost. Já vím, oběhají se. Málokterý pár mi vydrží víc jak 1000km. Koeficient Mirka Kostlivého (počet naběhaných kilometrů=cena v Kč) zatím splnily pouhé dva páry - s přehledem Mizuno Wave Atlantis 2 a asi i Asics 1090 (tehdy jsem však km moc nezapisoval:-)). Když dnes vidím slušné boty za tisícovku, klidně je vezmu i když je zrovna nepotřebuji. No a procházím se takhle po Hervisu, mezi posledními páry Mizuno Elixir 2. Ty už jsem párkrát viděl a docela se mi zamlouvaly. Jen byly vždycky drahé. Tyto jsou jen malinko přes tisícovku, náhodou je to mé číslo. No nekupte je:-)

Doma jsem je jako obvykle zvážil, podle očekávání jsou o malinko lehčí než boty na objemové běhání - 323g. Další adept na Paříž. Já vím, není to speciálka, ale já se těch opravdu lehkých fakt bojím. U řady závodek navíc mám pocit, že nejsou dělány na mou nohu, zejména šněrování. No, uvidíme. Možná se do Paříže podívají právě Elixiry:-)

Přírůstky do botníku

O botách jsem psal už tady a pak tady. Moje nejpoužívanější boty mají naběháno přes 800km, přece jen už bych měl pořídit další. Ale jaké? Pokud mám zhodnotit dosavadní botník, tak mohu rozšířit své loňské poznání takto:

Adidas Supernova Cushion - dobrá silniční bota, raději ji však nebrat ani do lehčího terénu. Není úplně tvarovaná na moji klenbu, což je patrné od cca 500 naběhaných kilometrů (náběh na tvorbu puchýřů na chodidle). Oceňuji však doteď funkční odpružení. Za rozumnou cenu bych do nich šel znovu.

Mizuno Wave Rider 10 - dobrá univerzální bota. Pamatuje Mnichovský maraton s problémy s chodidlem. Bohužel musím říci, že tyto problémy způsobuje právě tato bota. V přední části neposkytuje asi dostatečnou podporu nášlapu - vlnka je tvarovaná jinak než u Atlantisů. Tento problém se taky projevil až po odběhaných cca 500km. Vzít znovu?

Nike Skylon - příjemné lehoučké boty. Plánoval jsem je i na kratší závody, na půlmaratonu v Praze jsem však poznal, že delší vzdálenost než půlku v nich zatím nezvládnu, zejména v teple. Používám je na dráhu a vyjímečně na krátký závod mimo dráhu, tam odvádí výbornou službu. Na maraton si je vzít však netroufám. Naběháno v nich moc nemám, pokud v nich budu běhat jen úseky na dráze, vydrží mi ještě hodně dlouho:-).

Kdybych to měl nějak shrnout - jsem spokojen se "speciálními" botami - lehkými kroskami Adidas, i těžkými kroskami Asics Trabucco, Nike Skylon jsou fajn na dráhu a na krátký závod s pevným povrchem. Na běžné běhání (a maratony) mi zatím nejvíc sedly Mizuno Wave Atlantis 2 - prakticky nejlevnější boty, které jsem kdy koupil. I s Asics 1090 GEL jsem byl spokojen téměř bez výhrady. Naopak vyloženě nespokojen jsem byl s Mizuno Wave Creation 7. Za tu cenu nic nevydržely. Znamená to, že si mám kupovat spíš levnější boty bez velkých vychytávek a častěji je obměňovat? I vzhledem k tomu, že případné drobnější problémy se objevují od hranice cca 500km? Jo, podobný závěr jsem si interně udělal:-)

Na konci roku jsem zkoukl slevy na Eastbay.com a chystal se objednat Adidas Supernova Cushion, Asics 2110 a Mizuno Wave Rider 10. Všechny měly za dobrou cenu (60-70USD). Jenže ne všechny byly ve stejném čase v mé velikosti. Nakonec z objednávky prostě sešlo. A tak jsem obešel obchody a koupil:

New Balance 846. Doporučovaná bota na objemový trénink. Říkal jsem si, že bude dobré zkusit i tuto značku. První zkušenost po jednom delším běhu - docela fajn bota, dobře odpružená. Možná mi dost koriguje nášlap, to se líbí mým kolenům, méně už kotníku levé nohy. V mé velikosti 11US váží 346g. Mizuno Wave Venture - připomněly mi mé oblíbené Atlantisy a stály pár korun, tak jsem je prostě rovnou vzal. Měl jsem je včera na 16km běhu, při výběhu jsem je "cítil", při doběhu pohoda. V mé velikosti váží 355 g.

Mizuno Wave Rider 10 jsem koupil zejména díky jejich univerzálnosti - hodí se na běhy Vysočinou, kde není problém v nich odběhnout i kros a stejně dobře i na silnici. Jen ten problém z Mnichova s chodidlem - troufnu si je vzít na maraton? Abych je odlišil od loňských, mám jinou barvu:-)
Prostě se mi rozšířil botník a je v něm fůra bot. Co ale opravdu nevím - které si mám vzít na Pařížský maraton? Poradíte? Které byste vzali vy? :-)