Jak jsem vzal koleno na výlet do Bratislavy

Že je moje pravé koleno nějaké divné vím už dávno. Už v době, kdy jsem nedělal vůbec nic, mělo koleno podivné stavy například po delším řízení auta. Asi unavené vazy, říkal jsem si. Když jsem se v roce 2004 znovu začal trochu hýbat, tyto stavy začal být řidší. Vida - pohyb uzdravuje:-) Dočasně. Na podzim 2007 se objevila velká bolest v koleni. Hlavně při chůzi ze schodů, běžet z kopce se s tím prakticky nedalo. Navštívil jsem ortopeda a jeho diagnóza byla rychlá - počínající artroza. Cože? Už ve 40 letech? Prý jo. Ale stačí brát chondroprotektiva a tato první bolest zmizí. A skutečně. Po dvou týdnech bylo po problémech. Od té doby jsem brával kloubní výživu skoro pravidelně a vše bylo bez problémů. Do loňského jara, tedy 2010. Problémy začaly takovým zvláštním pocitem, že mi pravá noha jakoby trochu nepatří a nemohu se na ni spolehnout. To přece není artroza, tu znám, ta pořádně bolí a na jiném místě! Na kole začalo koleno významně pobolívat. Po Rothu jsem se chystal ještě na nějakého dalšího ironmana - Barcelona či Podersdorf? Uvidíme. Nejdřív v srpnu půlku na Doksymanovi. Jenže týden před Doksymanem jsem se musel zbaběle vrátit z původně plánovaného dlouhého kola už po 30km. Bolest se nedala přehlédnout. A šup k ortopedovi. Co to bude tentokrát? Coby, artroza. Posunula se na čéšku, tak bolí jinak a vadí hlavně na kole. Divné, že? Normálně je kolo při artroze kolena doporučená rehabilitace. Kloub by se měl hýbat, bez pohybu se stav zhoršuje vlastně rychleji. Co s tím? Z Doksymana jsem se odhlásil a řekl si, že budu aspoň běhat, když tento typ pohybu kolenu nevadí. V srpnu na Malém svrateckém maratonu mi koleno dalo jasně najevo, že i delší běh vadí. Co teď? Dám si pár měsíců pauzu a ono se to vyřeší... Bral jsem doporučené přípravky a pohyb jsem velmi omezil. Běh 50km/měsíc, bez kola i bez plavání, i tam je kupodivu čéška nějak zapojená. Do konce roku se stav kolena zlepšil, ale ne dost výrazně. Pan doktor s vážnou tváří prostudoval nové rentgenové snímky... "Sport v té vaší podobě vám zatím zakazovat nebudu, ale úplně dobré už to nebude..." No dobře. Zkusil jsem opatrně sednout na rotoped, ukázalo se, že ten kolenu tak moc nevadí. Je na něm jiný posed než na silničním kole. Ale pochopitelně žádné velké objemy se ani tak jezdit nedají. Zvednul jsem běžecký objem ke 100km/měsíc. Ach kde jsou ty časy kdy jsem běhal třikrát tolik:-) Kupodivu i s tímto minimem jsem relativně slušně zaběhl Prusinovice, výkon na desítce v Modřicích se pak odvažuji označit za skvělý - 43:41 je po přepočtu na čistých 10km čas 45 minut. Co dál? Obvyklou jarní zastávkou je Bratislava. Na maraton to letos není ani náhodou, dám si půlku. S chutí do toho.



V Bratislavě jako obvykle relativně příjemné běžecké počasí, závod roste, tak se zázemí přesunulo k velkému obchodnímu centru, což znamená i změny trasy. Přijíždíme velmi brzy, podzemní parkoviště je prakticky prázdné. Otepluje se, převlékám se a zkoumám, kam schovat prášky proti bolesti. Kdyby náhodou. Zhruba 5000 účastníků znamená víc než 3000 lidí na startu. To už je dost. Stoupám si asi do půlky davu. Jak dlouho půjdu na startovní čáru? Jé, voni asi odstartovali:-) A já si nezmáčkl hodinky:-) Tak jen vím, že na start je to víc než 40 vteřin (podle výsledů 56). To jde. Bohužel první zatáčka je moc brzy, po startu se nedá plynule běžet. Předbíhám spoustu ambiciozních běžců s nadváhou, holt jsem si měl stoupnout víc dopředu. Já nevěděl, že to poběží i bez tréninku:-) Ale jasně, žádný velký běh to není. Rychlost se ustaluje spíše na maratonském tempu než na půlmaratonském. No co se dá dělat. Na třetím kilometru mne předbíhají vodiči na 3:15. Ach kde jsou ty časy, kdy jsem se jich v Paříži držel i na metě půlmaratonu:-) Nicméně mi tím dávají do závodu cíl - udržet za sebou vodiče na 3:30. Podle toho, jak lehce mi vodiči na 3:15 utíkají to nebude lehké. Ale malý je ten, kdo si dává malé cíle:-) Koukám po hezkých štafetářkách, dýchám, piju, jsem prostě v oblíbené Bratislavě:-) 10km za 47:40. Cože? Už půlka? A tak pomalu? Vždyť mne doběhnou vodiči! Do prčic - já zapomněl sledovat koleno! Bolí? Nevím. Cítím kde co. U pravého kolena hlavně vazy. To se mi dřív stávalo tak na 35.km:-) Snažím se zrychlit, ale je zjevné, že naopak zpomaluji. Běžecký základ chybí. Nezpomaluji však tolik, jako běžci okolo. Rekreačním běžcům dochází síly, předbíhám. To je fajn:-) Trasa vynechává neoblíbenou čističku odpadních vod - Super! Vracíme se do města, bohužel konec s kostkama je oproti minulým ročníkům na konci okruhu místo na začátku. Na 19.km vůbec nemůžu. Jako bych běžel maraton. Mám rozvázanou botu. To se mi léta nestalo:-) Co teď? Zavazuju ji. Vodiči furt za mnou, uf:-) Na kostkách cítím každý došlap. Běžet druhé kolo, mám tu jasné křeče do chodidel. Snažím se držet mladíků, kteří s vidinou blížícího se cíle zrychlují. Nemám však šanci držet se ani starší finišující ženy. Už odbočuju do cíle a vodiči nikde, cíl splněn! Přes cílový koberec se plížím v čistém čase 1:43:20. Beru. Po Modřicích jsem tajně v pokoření 1:45 věřil:-) Ano, dřív jsem běhal o fous rychleji, ale člověk si holt musí posouvat hranice podle aktuálních možností:-)

Dva dny po závodě můžu konstatovat, že koleno se nijak výrazně nezhoršilo. Co dál? Měl jsem jakési plány na ultra. Na to musím bohužel nyní zapomenout. A nejspíš tyto plány budou muset počkat na nějaký příští život. Budu volit přízemnější cíle. Další významnější zastávkou bude halfironman ve Vídni. Proč ne radši Mělice? Důvod to má. Třeba o něm napíšu. Ano, doufám, že tu ještě něco napíšu :-)

Brněnský půlmaraton 2.5.2010

Mám za sebou další půlmaraton. Jaký byl? Hlavně mne těší, že vůbec byl. Trochu jsem se o tento závod v době ne zrovna ekonomicky ideální obával. Ale nakonec se na webu objevily informace o závodu, tož jsem se hned nahlásil. Letos web nic neříkal o tom, že by první nahlášení dostali tričko. Že by toto byl důsledek krize?

Po startu to na čele vypadá, jako by se běželo v Keni...

V neděli jsem po poledni na náměstí, dostávám krásné číslo 77 a v tašce mám i tričko. Pravda, na rozdíl od minulých let není funkční, ale hodit se bude. Obleču si ho třeba na plavecké závody. Plavcům připadá uběhnutý půlmaraton děsně dlouhý. A to někteří klidně podobnou vzdálenost plavou:-) Šatny mají malinko jinou organizaci, ale to je fuk. V předpovědi hrozil déšť, přesto volím krátké oblečení, obouvám si však starší boty. Ať si nerozmočím nějaké fungláče:-) Dnes mi o žádný velký výkon nejde, tak je to fuk. Chtěl bych běžet jako loni, to je pod 1:50. S těmi našimi kopečky by se sub100 běželo velmi těžko a jinak minuta sem, minuta tam...

Start, vyrážíme v docela velkém chumlu. Účast se zdá být vyšší než loni. Přesto tu některé známé tváře nevidím. Především brněnské elitní běžce. Tedy vidím Dana, ten tu jen stojí s foťákem. Proč neběží? Jako jeden z mála to otevřeně popisuje na svých stránkách. Důvodem je zvaní většího množství druhořadých keňanů, mezi nimiž si nejlepší čeští běžci musí připadat zvláštně. Chápu, když pořadatel zaplatí účast dvěma keňanům. Ale proč jich tu je šest? Nebylo by lepší investovat peníze jinam? Opravdu to není pro mladé běžce, kteří by měli šanci stát se dobrými, ideální postup. Dan není se svým názorem nejspíš sám. Další dobří brňáci stojí o kus dál. A povzbuzují mne:-) No to mám teda publikum:-) Počasí nějak k dešti nesměřuje, vyjasňuje se. Běžím poměrně volně a až po pěti km kouknu na čas. Hleďme, o pár vteřinek rychleji než ve Vídni:-) Ono je to od startu spíš z kopce. Teď začnou stoupání. Běžím v poměrně velké skupince a zajímavé je, že většinu spoluběžících vůbec neznám. To se mi na závodech v Brně nestává:-) V posledním roce rapidně narůstá množství běžců na cyklostezce. A někteří si troufli přijít na závod. Většinou mladší než já. Kdyby se dali víc na běhání, díky svým dispozicím by dnešní trať dali v pohodě pod 90minut. Jenže oni dělají možná jiné sporty nebo mají jiné zájmy. Přes své lepší běžecké dispozice jsou mi dnes soupeři. Teda vlastně ani to ne. Za chvíli nebudou. Já jim totiž uteču! Ale teď ještě ne. Do největšího kopečka zpomaluji. Mohl bych snaživě dupat jako ti okolo, ale já ten kopec znám. Je to potvora. Z kopečka už s ostatními držím krok. A na rovince - jaká krása - jim utíkám:-) Velmi, velmi zvolna se blížím k další skupince přede mnou.

Brno běhávám v oranžovém triku New Balance. Tady jsem ho dostal, tak ho vždycky donesu:-)

První kolo 50:40, na tuto trať skvělý. Dokážu doběhnout ty přede mnou? Dost se otepluje, někteří běží v dlouhém, ti jdou doběhnout snadněji. Ale snad ještě ta čtveřice přede mnou by mohla jít. Ano, já vím, neběžím dnes naplno, neběžím na žádný super čas a přesto, nemůžu si pomoci, dnes mne to prostě baví. Na křižovatce u Pisárek neuvěřitelná příhoda - Prásk, něco padá na zem. Něco, co držel v ruce policista řídící dopravu. Najelo na něj auto! "Pane řidiči, jménem zákona, vystupte si z vozu!". Řidič někde kolem důchodového věku spěchající asi do oblíbeného hypermarketu sedí a ani nedutá. Myslí si, že mu taková hovadina projde? Neskutečné. Míjím je, běžím dál, dobíhám konečně čtveřici běžců, předbíhám a ... zvolňuji. Tento týden mne trochu zlobí levé lýtko, něco mu není vhod. A dnes hrozí křečí. I na tak krátké trati jako je půlmaraton. Zvolnění není velké, zvolňuji v podstatě na rychlost ostatních. Svou pozici si asi udržím. A taky skoro jo. Dobíhám ještě Huga, který to přepálil a teď pochoduje. Jsem v tak dobré náladě, že místo toho, abych ho mlčky minul a utekl mu, tak do něj hučím, jen co se do něj vejde:-) Vždycky se rozběhne, uteče... přejde do chůze. Já ho doběhnu a znova. Ženu ho tak před sebou až do cíle. 1:43:51. Na této trati můj zatím nejlepší čas. S nízkými tepy avg 150. No být já minulý týden v Olomouci, snad bych i atakoval osobák. Asi jsem formu vyležel nebo co:-)

Ženu před sebou Zdeňka až do cíle. Kupodivu do kopce už nechodí:-)

Po doběhu si beru vodu, loňské Powerade asi taky odnesla krize:-) Převlékám se a za chvíli jsem znovu na náměstí. Sedám si na zahrádce jedné kavárny, dávám si neskutečně hnusné kafe (nevíte na které zahrádce mají dobré??) a sleduji běžce nad 2hodiny. Na některé nezbývá v cíli už ani voda. To by se stát nemělo. Pořadatelé vynakládají obrovské úsilí i prostředky, zabezpečit dost vody by neměl být problém. Předloni nad dvě hodiny běželo 14 běžců, loni 30, letos 53. Díky vyšší účasti běžců jsem letos v první půlce výsledkové listiny,to se mi v Brně ještě nestalo. Brněnský půlmaraton pomaličku roste směrem k masovosti a to je dobře. 21km nic není. Klidně si to zkuste taky. Takovou vzdálenost zvládnou maminky na mateřské dovolené, důchodci a klidně i studenti gymnázia. Ha! Nápad. Jdu agitovat. Znám jednu gymnazistku, co nerada běhá, ale jistě by to také dokázala. Držte mi palce, předpokládám tuhý odpor:-)

Anker Halbmarathon Wien - 19.04.2010

V minulých letech jsem jarní běhání otestoval nejdřív na půlmaratonu a pak si zaběhl maraton. Letos je to nějaké převrácené - napřed jsem zkusil šestihodinovku, asi abych naběhal nějaký objem. Následoval maraton v Bratislavě, asi abych si potvrdil, že jedna šestihodinovka jako objem nestačí a nakonec je tu půlka. Proč? Prostě jsem si chtěl nějakou zkusit. Jen tak, nezávazně. Co kdyby z toho byl osobák jako loni v Olomouci? Původně jsem chtěl o tomto víkendu běžet půlmaraton v Pardubicích. Ale ten je v sobotu a to z různých důvodů nešlo, tak jsem se již měsíc dopředu přihlásil do Vídně, která se běží v neděli. Na půlku je potřeba hlásit se dopředu, zájemců je spousta, limit 10.000 účastníků byl asi dva týdny před akcí naplněn. No, kdybych věděl, jaké bude začátkem dubna počasí, hlásil bych se na celý maraton. Ale to neřešme, prostě rozhodnutí bylo učiněno dopředu, jede se na půlku...

Číslo mi vyzvedává v pátek Milan Mišák, přicházím tím o prohlídku Expa. Nevadí, prohlídnu si nějaké jinde na podzim:-) V neděli vyrážím po šesté směr Vídeň. Provoz žádný. Vídeňský maraton je jedním z těch, které mají start a cíl kus od sebe. Já jedu k místu startu, chci jet po Wagramer Strasse až k uzávěrám a zkusit zaparkovat co nejblíž startu. Závěra pořád nikde. Až ji vidím skoro u mostu. Co tu dělají ty kropicí vozy? Budou sprchovat běžce? Pamětliv rozhánění demonstrací vodními děly raději otáčím o kus dřív. Všude spousta míst k parkování, jsem zbytečně daleko, skoro kilometr od startovní čáry:-) Oblečen do šusťákovky se vydávám k místu startu. Už chápu, na co tu byly kropicí vozy. Mezi dvěma směry silnice je pruh s trávou a kytičkama. Je ohrazen plůtky, ale jistě by je někteří nezbední běžci překročili a trávník podupali. Za normálních podmínek. Ale trávník je tak prolitý vodou, až to čvachtá. Jen ten, kdo nemá rád svá chodidla, by do toho před závodem vstoupil:-) Start a cíl jsou ve Vídni na různých místech. Start před mostem přes Dunaj, cíl o pár kilometrů dál v centru. Pořadatelé proto převáží pytle se svrchním oblečením od startu k cíli nákladními auty. Teplota ráno cestou nula stupňů, teď je poměrně teplých osm, poběžím v krátkém. Dávám šusťákovku do pytle, ten odevzdávám v příslušném autě. Hledám toalety. Je jich dost, jsou však na druhé straně. Za trávníkem:-) Ale ono čurat na čerstvém vzduchu do Dunaje je stejně příjemnější než nějaká kadibudka:-) Jdu do svého koridoru, podle uvedeného času mám modrý puntík, což je druhý koridor z pěti, respektive ten můj je prvním koridorem v "protisměru" silnice, elita a první a třetí koridor startují z pravého dvojpruhu. Řazení do koridoru není oproti třeba důsledné Paříži nijak extra sledováno, přesto se běžci řadí vcelku zodpovědně. Kdo by se taky cpal jinam, když se pořadí bude stejně dělat podle netto časů, že. Jen Praha si hraje na brutto časy a potom se diví, že má v sektorech binec:-). Jsem v sektoru vcelku vepředu, je příjemné počasí, čekám na start.

Most hned po startu (foto web závodu)

Bum a můžeme běžet. Vlastně pochopitelně to chvíli nejde, na kraji sektoru jsme byli hodně namačkáni, rozbíhá se to pomalu. Necelé dvě minuty ke startovní čáře jsou však zcela v normě. Od čáry běžím, ale přes most to nějak není ono. Kde se přede mnou vzalo tolik lidí a s tak podivnou výkonností? Neumím si to vysvětlit jinak, než že přeběhli z pravého dvojpruhu do levého. První zatáčka za mostem je s nájezdem a je v obou pruzích různě dlouhá. Přeběhnutím zprava doleva se dá o pár desítek metrů zkrátit trať:-) Naštěstí je most široký, i v té mase lidí to docela běží. Po prvním kilometru mrknu na hodinky a podle času a stavu své tělesné schránky odhaduji své dnešní možnosti mezi 1:38-1:40. Sub100, to bych bral. Má cenu se snažit:-) Trať zahýbá do Prátru, probíhá parkem. V minulosti někdo popisoval, že to je nudná pasáž, bez diváků. Mně se líbí. Stín, zeleň, rovná silnice. Předbíhá mne bosý běžec. Evropan. To musím někdy taky zkusit. Ale půlmaraton je na takové frajeřinky až moc dlouhý:-) Vbíháme do městské zástavby. První pětka 23:02, takové tempo budu držet jen stěží, běžím na hranici svých aktuálních možností. Trať není úplná placka, některé ulice záludně malinko stoupají. Dav desítek tisíc běžců je docela hustý, to hlavně v zatáčkách o 90 stupňů vyžaduje trochu pozornosti:-) Z amplionů slyším komentář k maratonu, z otevřených oken okolních domů je víc slyšet komentář Formule 1. Multisportovní den:-) Na občerstovacích stanicích je i Powerade, bezva. Beru si flašku, kelímky jsem přehlédl. Aspoň se mám chvíli čím bavit:-) Desítka za 46:36 a mám toho vcelku dost. A to vím, že bude hůř. Běží se i štafety, občas se kolem mne mihne rychlejší běžec, zkouším se aspoň chvilku držet. Je za mnou 15km, netrpělivě vyhlížím obrátku zpět do centra. Už je tu. A s ní i nejhorší úsek. Několika kilometrová Mariahilfer Strasse. My, co jsme tu kdysi strávili nejednu nákupní chvíli víme, že není rovinatá. Teď stoupá. Na mé dnešní možnosti až moc. Sleduji pomalu klesající čísla na domech. Tempo se blíží k 5min/km. Loučím se s časem sub100. Cítím se mizerně, přesto předbíhám přestárlého keňana. Vzápětí silnice zase o něco víc stoupá a on mi to vrací. Ach jo. Zcela zdeptaného z nemožnosti běžet sub100 mne dobíhá Milan Mišák. Tedy abyste správně rozuměli, junior. Ale stejně, se svou běžeckou výkonností by měl být o kus vepředu. Udílím mu několik dobrých rad, které si bere k srdci, mizí dopředu a po první odfláklé maratonské půlce dává druhou o víc jak sedm minut rychleji. Tomu říkám negative split:-) Teda spíš neodhadnutí svých možností:-). Milan fuč, blednoucí keňan na dohled. Zkouším ho dotáhnout. A najednou - je tu zázrak. Ta proklatá ulice kousek před centrem samozřejmě zase klesá. Nohy to vítají, rozbíhají se, už vidím, kde se půlmaratonci oddělují od maratonců, vybírám si správnou polovinu a makám, makám, abych o svých sub100 nepřišel. Půjde to! Finišuji s větší skupinkou, na spurt na rozdíl od kolem mne dupajících mlaďochů nemám sil, přesto stopky zastavuji za 1:39:44. Beru:-)

Vyřízený víc než po maratonu v Bratislavě se šourám pro vodu. Trochu mi pomáhá. Dostávám tašku s něčím k jídlu a jdu si pro vak s oblečením. Přece jen je ideální běžecké počasí - 14 stupňů, skoro zataženo islandským mrakem. Je mi chladno:-) Mám hodně vysoké startovní číslo, moje auto je až vzadu. Z předních aut už nějaké vaky ubyly, vzadu je plno. Jakoby všichni ještě běželi. Aniž to tuším, blížím se k nejhezčímu okamžiku dne. Obsluha "mého" auta netrpělivě vyhlíží nějakého běžce. Vtom mne jeden z nich zahlédne na vzdálenost možná padesát metrů. Zkušeně přečte mé startovní číslo druhému. Ten v tom plném, přeplněném autě s vaky zajde ke správnému věšáčku. Najde můj vak, podá ho druhému. Jsem stále ještě deset metrů od auta. Můj helfer stojí s úsměvem od ucha k uchu v napřažených rukou drží můj vak, za ním úplně plné auto. Připadá mi to jako vítání vítěze:-). Medaili mám sice už pár minut na krku, ale dnes se prostě podávání vaku povedlo líp:-D

Oblékám se v zámeckém parčíku. Pozoruji probíhající had maratonců. Tito už jsou nad čtyři hodiny a je jich obrovský dav. Dal bych si k tomu pozorování kafe:-) Ale jsem na sebe přísný, kafe si odpustím. Nebudu přece pořád pít kafe, udělám ze sebe zdravého, výkonného sportovce. Mizím do metra. Pro formu se ptám chlapíka od metra, zda mají maratonci dopravu zdarma. A vono né!! Naštěstí mám s sebou dvacetieurovku, jdu si pro jízdenku. Automat nemá rád dvacítky. Prý deset a dost. To je znamení osudu, nedá se nic dělat, jdu si pro kafe:-) Dnes mi obzvlášť chutná:-) Za dvacet minut i s přestupem jsem u auta, je tu pořád. Od nastartování auta jsem doma sub90. Nový kus dálnice je poznat. Vídeň je tak blízko, že sem budu jezdit častěji:-)

Co říci závěrem? Vídeňský maraton je dobře zorganizovaná akce s poměrně příjemnou tratí, i když trať v Linzi se mi líbila víc. Startovné je docela významné, triko není v ceně a platí se zvlášť. Přesto je zájemců o běh víc, než ulice pojmou, je potřeba hlásit se dopředu. Běžet půlku na tak velkém závodě jako je Vídeň má také své výhody, mám krásné umístění - celkově jsem skončil 1.194., což z cca 10.000 dokončivších není vůbec špatné. V kategorii M40 pak 196. z 1197 běžců této kategorie . Předběhnu devět běžců z desíti!! Vynikající:-) To není jak na menších závodech u nás, kde jsem často rád, že neskončím poslední:-)) A jen drobnost na závěr - kvůli problémům s leteckou dopravou prý nestihlo dorazit více než 1.500 registrovaných účastníků...

Obvyklá tabulka

BV Polná 2.10.2009

Na podzim mi starty na Běžci Vysočiny nějak nevycházely. Chystal jsem se na Ironmaniaca do Teplic, pracovní povinnosti pak zabránily v dalších startech. Před závodem Sádeckými vinohrady najednou přede mnou stála Kristýnka s tím, že takhle se flákat Běžec Vysočiny nebude a že nutně musíme pravidelně jezdit. Čím to? Inu, pohled do celkového pořadí prozradil motivaci naší plavkyně, která vždycky tvrdí, že je snažší deset kilometrů uplavat než tři uběhnout. Po jarní části byla mezi staršími žačkami v BV první. Vůbec jsme nepočítali, že by mohla toto místo udržet, ale atletky nějak daly přednost jiným závodům a Kristýnka mohla bojovat o udržení vítězství. Lenka nás nechtěla doprovázet, že prý teď nějak nemá formu a Terča má v pátek trénink. Tak jsme objeli pár závodů ve dvou - v Sádku byla Kristýnka druhá s rozumnými body, v Řásné jako jediná ve své kategorii po slušném výkonu vyhrála:-) A co v Polné??

V Polné jsme v pátek mezi prvními, dostáváme nízká startovní čísla. No, to nám v závodě asi nepomůže:-) Startuji před Kristýnkou, vybíhám si vzadu v davu, nějak se běžecky necítím. Volnější začátek mi prospívá, při stoupání po kousku asfaltky dobíhám solidní skupinku. Zkusím se jí chvíli držet:-) Kupodivu se mi to ve stoupání téměř daří, přichází klesání a já si svým krásným dlouhým krokem předbíhám dva běžce. To pochopitelně stojí za zmínku, pro jistotu to zopakuji pro ty, kteří si to neumí představit - běžím si takhle z kopce, z jednoho z nejprudších klesání, které na BV jsou, neohrabaně plácám nohama a přesto, že jsem zvyklý, že v klesání se přede mne ženou davy, dnes dva běžce předbíhám já. Pravda, rozdíl v rychlosti byl asi takový, jako když se na dálnici předjíždí kamiony, ale nějak se prostě s tím předbíháním v klesání začít musí:-) Naplněn dobrým pocitem zkouším běžet s úsilím i v druhém kole. Pořád jsem s pár běžci v kontaktu, doběhnu Jirku? Dotahuji, dotahuji, Jirka však cítí cíl, zrychluje a opět na mne získává hezkých pár vteřin. No, nevadí. Jsem v cíli a jsem spokojen:-) Kopcovitých krosovitých 10,8km za 52:19, po dlouhé době lepší výsledek než loni - rovnou o minutu. Pořadí 30 místo z 45, v kategorii 10 z 12, avšak neskutečně vysoké body - 8,577 je zřejmě historicky druhý nejvyšší zisk po loňské hodinovce. Body jsou však trochu ovlivněny tím, že František Tichý už naši kategorii čtyřicátníků vyhrál a dnes nejspíš jen vyklusával s manželkou.

V cíli už čeká spokojená Kristýnka. K pojištění vítězství v letošním Běžci jí stačilo získat půl bodu. Tento těžký úkol zvládla perfektně, plán splnila na mnoho set procent a po zlepšení o tři čtvrtě minuty oproti loňsku je dnes druhá. Celkově je první a tři závody před koncem celé serie běhů už nemůže být předstižena. Prostě už navždy bude u ročníku 2009 uvedeno, že kategorii starších žaček nevyhrála atletka, ale dálková a zimní plavkyně, která se nebojí občas nazout boty a bez běžeckého tréninku se jen tak pustit do nelehkého zápolení s atletkami. Gratuluji k vítězství!!

Brněnská 25 - 13.9.2009

Triatlonová sezona ještě úplně neskončila, po protestu po Ironmaniacu se jich možná objeví ještě víc a výsledky MČR tak budou oficiální možná na vánoce. Ale mně posun ve výsledkové listině nečeká, já jsem stejně nedokončil. Prostě já už mám po sezoně, do Barcelony bohužel nemůžu, takže můžu zase jen běhat. Vlastně jsem běhání zahájil v pondělí 7.9, kdy jsem si na Lískoveckém hamburgu odklusal půlmaraton za 1:50. S touto formou neformou jsem se vydal na Brněnskou 25.

Na prezenci svítí sluníčko, možná i moc. Počet účastníků stoupá a to je dobře. S číslem na hrudi přemýšlím, jak to poběžím. Že by začátek zvolna a pak se uvidí?

Postartovní optimismus:-)

Start je na tartanové dráze, na ní se snad ani nedá běžet pomalu. Po prvních pár desítkách metrů koukám, že tempo je pod 4min/km. To nejspíš nevydržím:-) Zvolňuji, ale jen trochu. Zkusím jinou než zamýšlenou strategii. První pětku malinko ostřeji a pak se uvidí. Je mi jasné, že loňský zázrak, kdy jsem si tu zaběhl vysněný osobák pod 2 hodiny, se opakovat nemůže. Tehdy jsem přece jen měl za srpen naběhaný slušný základ. Ale co kdyby, že. Dýchá se mi skvěle, nohy trochu stávkují. Na metě 5km mačkám mezičas - 23:06 je lepší než jsem čekal, ale zázrak to není. Opět mírně polevuji v úsilí, nemá cenu se uštvat. Předbíhá mne Radek, skupina s exhejtmanem a Dušanem Kyjankou se mi stále vzdaluje, jsem osamocen v území nikoho. V pohodě si stoupám k obrátce a jsem spokojen aspoň s tím, že dnes doběhnu. Obrátka mi připadá letos kousek dál než loni. Dávám si svůj gel, beru pití a sleduji, zda je někdo vůbec za mnou. Tam jich ještě je:-) Hned jsem se sebou spokojenější. Z kopce mne dobíhá zkušený maratonec doprovázený ženou. Mám pocit, že ji znám, ale nevím odkud. Přemýšlím o tom celý seběh dolů. Že by pracovně? Až pohled do výsledkové listiny ukazuje, že jde o Jitku Stehlíkovou, autorku řady zajímavých článků z behej.com. Zatímco v seběhu jsem za dvojicí vlál, na rovince skupinku chvíli táhnu. A pak oběma dalším trochu poodbíhám. Proč? Mám zase motivaci. Přede mnou je Dušan Kyjanka. Dušan je jistě lepší běžec než já, porazil mne ve finiši Moraviamana 2006, dal mi tři minuty na nedávném půlmaratonu Moravským krasem. Ale dnes trošku vadne a to se musí využít. To se totiž nemusí opakovat:-) Když ho dobíhám, stěžuje si, že to dnes fakt nejde. Uklidňuji ho, že taky už vůbec nemůžu a... polehoučku mizím vpřed. Musím si totiž udělat náskok před tím hnusným kopcem, co kdybych tam musel lézt po čtyřech? :-) Na dohled mám dokonce i Radka, ale toho stíhat nemíním. Znám ho, jak se přibližuje k cíli, furt přidává. A na to já opravdu nemám:-) Závěrečný kopec je dnes opravdu náročný, předbíhá mne ještě dvojice běžců, kteří si lépe rozložili síly. Ale už je tu jen klesání, přeběh silnice skvěle zabezpečený policií a za 2:02:53 jsem v cíli. O sedm minut hůř než loni, o pár sekund hůř než předloni. Ale se stejným průměrným tepem jako loni - 149. A před řadou dobrých běžců, tak si přece nebudu nadávat:-) Abych pravdu řekl, čím jsem starší, tím jsem spokojenější, že takové vzdálenosti vůbec uběhnu.

Cíl je blízko :-)

Fouká, je mi trochu chladno a nejraději bych už zmizel, ale ještě chvíli čekám. Musím totiž zatleskat Karlovi Fuksovi, který si na B25 zrežíroval neskutečný příběh a dokončuje za 2:24 tento závod už po dvaačtyřicáté. Nikdy nechyběl. Taky bych chtěl ještě nějakou dobu nechybět. Snad mi to vyjde ještě aspoň pět let...

Takhle jsem to běžel...

Půlmaraton Moravským krasem 15.8.2009

Po Slovakmanu si tělo řeklo o odpočinek. No pár dnů, proč ne. Chci však letos absolvovat ještě jeden triatlon, takže bylo načase začít se znovu trochu hýbat. Na víkend jsem měl plánovaný běh kolem dvaceti kilometrů, tak proč si nezkusit v obezřetném tempu půlmaraton v Blansku, že?

Do Blanska vyrážíme nečekaně hned v pětici. Ironman Jarek, UltraSváťa, zásadně netrénující rychlík Exploser no a dva jundrovští flákači - Pavel a já:-) V autě probíráme všechno možné, přes teplé počasí a mírně kopcovitý terén (cca 100m převýšení) se vedou diskuze o útocích na loňské časy či osobáky. Já mám menší problém - v Blansku jsem nikdy nebyl, takže mluvit o útoku na loňský čas by bylo mlácení prázdné slámy. Na osobák se vůbec necítím a upřímně - vůbec si hodnotu osobáku nepamatuji:-) Když to na sebe prozradím, nestačím zírat. Můj osobák 1:36:10 zná Exploser zcela přesně (doma jsem se podíval, je to tak:-)), i ostatní přitakávají, že tak jsem to v Olomouci běžel:-) No já na to sledování časů prostě nejsem:-)

Na místě si vypisujeme papírové přihlášky, dostáváme za 150Kč startovného kšiltovku s vyšitým emblémem, nějaké prospekty o Moravském krasu a litr mléka. No, pít ho před závodem fakt nebudu, nicméně je to zajímavé sponzorství:-) Jo a dostáváme taky čip. Jde o svědomitě měřený závod. Jdeme se převléci a sledujeme přidružený závod koloběžek. Pěkně sviští. Ale přece jen kolo je lepší zábava. A kdo je tu dnes z favoritů? Chybí UltraDan, je tu však mistr republiky v maratonu Mireček (naturalizovaný etiopan Mulugeta Serbessa) a také už skoročech Ivan Čotov.

Koloběžky odfrčely, hurá na start, ohlušující rána z děla a vydáváme se nejprve na dva kraťoučké okruhy po městě. Přes start v 16 hodin je stále příjemné teplo, kolem 28 stupňů ve stínu, na sluníčku mezi paneláky o dost víc, i mně je teplo:-) Nikam nespěchám, ale běží se mi docela dobře, nejspíš ten půlmaraton uběhnu:-) Okruhy jsou krátké, už mizíme pomalu ven z města směrem k údolí Punkvy. První občerstovačka je docela brzy, přichází mi vhod, trochu se i polévám vodou. Stoupáme údolíčkem, je tu poměrně silný automobilový provoz, těším se, až odbočíme na silničku vedoucí k Macoše. Už je tu a s ní i stín. Řada běžců, kteří doteď nadávali na vedro, nenápadně zrychlují. Já mám najednou s tempem problém. Jak jsem se na občerstvovačce polil, je mi ve stíněném údolíčku chladno a cítím náběh na křeče, dokonce i do stehen. Možná včerejších 90km na kole nebylo ideální vyladění na dnešní půlmaraton:-( Trochu si hraju s nášlapem a jsem odhodlaný aspoň na obrátku vydržet bez křečí. Trochu zpomaluji, snad se voda odpaří a mně přestane být zima:-) Dříve cyklistka, dnes ultravytrvalkyně Vilma má opačný problém. Nadává na vedro a i podle snahy vytáhnout triko kam až to jde je vidět, že by se nejraději svlékla i z kůže. Dokonce zařazuje i pár chodeckých kroků. No, rozbíhá se rychleji než my ostatní, asi nám stejně uteče. V protisměru jdoucí běžec se srolovaným číslem je odpovědí na hádanku, kdo dnes vyhraje. Ivan Čotov vzdává. Vyhraje Mireček. Je jen otázkou času, kdy se objeví v protisměru on. Bude to ještě před hotelem Skalní mlýn? Ne. Ohřívám se na sluníčku, hned je mi líp. A zatáčím do údolíčka ke vstupu do Macochy. Je tu ještě větší chladno než doposud. Naštěstí jsem trochu oschl. Snad přežiju:-) A už mne míjí Mireček, S odstupem za ním další. Ty už znám méně. Poznávám až kolem 15.místa mistra světa v maratonu Vincenta Bašistu. Tento běžec s ročníkem narození 1942 dokáže uběhnout maraton za 3:08. Dnešní náročnou půlku dokončí za 1:28. Hmmm... První z žen je jako obvykle s úsměvem běžící Jiřinka a tak je to správně, tak to má na brněnsku být:-) Z našeho auta je první Sváťa, kousek za ním Honza, který před cílem ještě Sváťu předběhne. Asi začal trénovat:-) Pavel a Jarek jsou zřejmě za mnou. Zatím.

Těším se na obrátku. Ještě před ní mne dobíhá Pavel Tyleček. Ten se vždycky baví tím, že počítá běžce v protisměru a říká jim aktuální pořadí. Předbíhá mne, chce být na obrátce osmašedesátý. Předbíhám ho zpět. Má smůlu. Nebude mu pořadí v půlce půlky ladit s jeho startovním číslem 68:-)

Klesáme zpět, pouštím Pavla dopředu. Tedy nejen Pavla, i pár dalších. Zvažuji speciální taktickou variantu - zastávku v hotelu Skalní mlýn za účelem odložení nepotřebné zátěže. Nakonec se mi vše v břiše uklidňuje, běžím bez pauzy dál. V klesání mne pořád někdo předbíhá. Nejčastěji Vilma. Předběhne mne, pár metrů jde, já předběhnu ji a znova. Znova a znova:-) Před občerstvovačkou dojídám gel, je tu trochu tepleji. Křečové signály mizí. Ostatní mne přestávají předbíhat. Drží se jen Vilma. Vbíháme na sluníčko. Příjemných možná 27 odpoledních stupňů, bezvětří. Vilma se mi ztrácí vzadu, začínám se přibližovat skupince přede mnou. Je tu poslední občersvovačka, za ní krátké stoupání. Předbíhám několik zničených běžců, ten závod mne začíná bavit. Ještě bych prosil pět kilometrů stoupání se sluníčkem! Ne, nebude. Jen fádní rovina. I na ní předbíhám, v závěsu za zkušeným maratoncem z KRB Chrudim. Má velmi ekonomický styl běhu. Míjíme dalšího běžce, vidím cílovou rovinku. Plánuji, kde chrudimákovi nastoupím:-) Jenže... před námi je jedna z žen. Přijde mi negalantní se takhle přes ni přehnat pár metrů před cílem. Chrudimákovi ne, už si to se ženou rozdává jako o život. Sleduji je v klidu zezadu a dobíhám do cíle za 1:46 a pár vteřin. Na 68. místě (viz výsledky), jako na obrátce. Pořádek musí být:-)

Záznam z Garmina - sto metrů stoupání, sto klesání. A co tep? Skoro stejný. Rovnoměrně odfláklé tempo :-)

Občerstvení po závodě je poměrně bohaté, sleduji další dobíhající. Evidentně je tu pár běžců, kteří běhají jen krátce a radují se z časů přes dvě hodiny. Je dobře, že závod v Blansku není jen pro chrty.

Co dodat k mému výkonu? Tep avg 151, max 157. To nejsou závodní půlmaratonské tepy, ale to se ani nedalo čekat. Čas je lepší, než jsem před startem myslel. Přestože skončil Pavel přede mnou, nejsem ani poslední z našeho auta, takže i umístění skvělé:-) Nevím, jestli se mám pochlubit i za výrazný negative split (tempo nahoru cca 5:20, dolů 5:03), ale to je na tomto profilu asi docela normální. Tak se pochválím za to, že jsem nedostal křeče.

Pořadatele pak pochválím za dobrou organizaci samotného závodu. Bohužel je nemohu pochválit za předstartovní propagaci - závod nemá vlastní web, informace o něm jsou hodně utajené. Přesto si i pár zahraničních běžců cestu na start našlo. Při lepší propagaci by jich bylo jistě víc, trať je hezká a oblast je turisticky zajímavá. Uvidíme, zda se bude závod pořádat v dalších letech. Trochu se obávám, zda do závodu dají v dalších letech sponzoři peníze. 114 účastníků je bohužel málo.

BV Půlmaraton Nové Veselí 28.6.2009

Na startu v Novém Veselí samá esa - např. vítězové MČR v maratonu. A já:-)

Na neděli měla Kristýnka původně naplánováno plavání ve Vltavě a my s ní výlet do Prahy. No mně se ve studené řece plavat 3km nechtělo:-) Ale počasí opět, jakou už letos poněkolikáté, zaúřadovalo. Déšť rozvodnil Vltavu, závody Českého poháru byly nakonec zrušeny. Kupodivu důvodem nebyl průtok řeky kolem 600m3/s, ale teplota vody odpouštěná z přehrad Vltavské kaskády - cca 13 stupňů. Dálkoplavci jsou prostě od 15 stupňů. Pod je to zimní plavání:-) No co s volnou nedělí? Šup na závody Běžce Vysočiny do Nového Veselí. Já půlmaraton, holky dětské závody, manželka týlové a divácké zabezpečení.

Na startu opět zjišťuji, že tento závod je v BV trochu výjímečný - je tu řada účastníků mimo těch pravidelných, třeba z Brna je tu aspoň desítka běžců, normálně bývám na závodech jediný brňák:-). Naopak někteří pravidelní účastníci chybí. Copak je 21km tolik? Já je hodlám odklusat:-) Cestou mírně pršelo, na startu je však docela přijatelných 15 stupňů, neprší. Možná docela přijatelné počasí je příčinou toho, že od startu vyrážím poměrně svižně. Skoro jako na osobák:-) Zapomněl jsem si tepák, tak asi nevím, jak nastavit tempo:-) Ale na třetím kilometru se vše srovnává, jde přede mne třeba i opravdový běžec - Witty, kterého jsem na závodech ještě nepotkal. Předbíhá mne ale tak rychle, že nemám ani čas promluvit:-) Já se schovávám za dvojici vysokých mladíků, nechávám tempo na nich a v klidu si běžím. A ono po prvním kole ze tří ejhle - je to čas na osobák:-) Vím, že dnes nebude. Nemám naběháno a ani trať mi úplně nesedí. Přesto se snažím doběhnout si znovu mladíky, kteří mi u rybníka kousek poodbíhají. Držím se jich se záměrem vydržet aspoň do poloviny okruhu. Překonávám plán, utíkají mi až před koncem druhého kola. To mne chytá trošku hlaďák. Holky mi sice slíbily podat gel po prvním kole, ale nějak to nestihly. Po druhém už na mne gel čeká, beru si i vlastní Powerade a probíhám cílem druhého kola. Pořád těsně pod osobákem, ale na konci se silami. Rekord to evidentně nebude, přesto zbytek nevypouštím, peru se s každým metrem. Proč? Můj cíl je dostat se pod 1:38:20. Proč zrovna tolik? Je to Hejkalův nejlepší zdejší čas. Normálně bych si ho nepamatoval, ale páteční diskuze s Exploserem mi ho osvěžila. Ostatně Explosera vidím kousek před sebou. Zkouším přidat, ztuhlé nohy jsou proti. Předbíhá mne Bohumil Mareš, za chvíli svým lehoučkým krokem bere i Explosera. Prostě brněnský souboj. Jako na B25:-) Jistím brňáky zezadu a v čase 1:37:24 probíhám cílem. Bohatě pod 100 minut, s rezervou pod čas Hejkala. Na skvělém 42.místě z 81 závodníků, 10. ze 20 v kategorii se skvělými body - 7,784. Mistr republiky v maratonu - Mireček, tedy vlastně Mulugeta Serbessa - mi to dal o pouhých 27 minut. To není ani celé kolo!!! Takový kousek za mistrem, to se musí oslavit, odnese to láhev dobrého Sauvignonu:-)

Finiš! Jde o hodně! :-)

Nebylo to na pohodu, ale stálo to za to:-)

Start žákovských kategorií

Holkám se taky dařilo. Zdejší loňská vítězka Terča o pár vteřin zaostala za svým loňským časem, mírně demotivovaná účastí několika dobrých atletek této kategorie. Dvě kola zaběhla však rychleji než Kristýnka, takže vlastně nakonec spokojenost.

Terča finišuje

Na Terču nezbylo místo na stupních vítězů. Asi proto, aby nebylo tolik vidět, že začíná ostatní holky předrůstat. Tato volejbalistka VKKP Brno nebude žádný prcek:-)

Kristýnka také o pár vteřin zaostala za loňským časem. Svá čtyři kola však zvládla s přehledem, do kopečka vždy kousek šla, prý proto, aby s jistotou doběhla do cíle. Těšila se na svých deset bodů za vítězství. Ze starších žaček totiž byla na startu jediná.

Finiš plavkyně, která umí vyhrát běžecký závod. Tedy, nesmí přijít moc atletek:-)

Loni zde zvítězila Terča, letos Kristýnka. Kdo je na řadě přístí rok? Snad ne já??? No to snad ne:-D

Prostě slušný rodinný výkon. Teda až na Lenku. Ale ta se nechala slyšet, že půlmaraton není tolik a že by ho mohla jednou uběhnout. Co myslíte, podaří se to? Sledujte tento blog, o takovém případném úspěchu jistě budu informovat jako první:-D Kam se hrabe Nova:-D

BV Kamenická 15 29.5.2009

Kamenici jsem letos neplánoval. Očekával jsem, že předpověď počasí odradí i zbytek rodiny. To jsem se ovšem přepočítal. Kristýnka doma zdůrazňovala, že Kamenice je její nejoblíbenější závod a že do Kamenice musí. I Terča chtěla jet, ta však má volejbalový trénink, přešla do "vyššího" družstva a nemůže si dovolit neúčast. Lenka, která zde loni běžela svůj první závod, zůstala v Brně kvůli Terči. Já jsem vyrazil s Kristýnkou směr Kamenice. Vstříci závodu se snad největší účastí v dětských kategoriích. Jaký je recept na tuto účast? Kameničtí mají několik menších sponzorů, kteří věnují zajímavé ceny. Vítěz třeba dostává malý dortík. A spoustu jiných drobností. Děti to baví a chodí. Nikde není k vidění tolik místních dětí jako v Kamenici. Kristýnka tu nemá moc šancí na umístění, ale jede. Co kdyby.

Projíždíme hustým studeným deštěm, na teploměru 8 stupňů, jak bude v Kamenici? Kupodivu docela fajn. Po příjezdu na místo neprší, teplota šplhá přes desítku. I tak se Kristýnka rozhoduje běžet "v zimním". No, taky si vezmu tříčtvrťáky a dlouhé triko. Za pasem si ponesu i cyklovestičku. Co kdyby přišel ten škaredý studený déšť. Kamenickou 15 jsem běžel jen v roce 2005. Pak termín kolidoval s jinými závody, loni jsem tu závodil jen v kategorii příchozích. Pamatuji si ještě trať? Po startu si vzpomínám. Ano, tady se bude stoupat do kopce:-) Stoupám a stoupám v zajímavém rozpoložení. Tělo má vytrvalosti a chuti na rozdávání, nohy však běhu trochu odvykly a stávkují. Už od druhého kilometru se trochu peru sám se sebou. Běžím na dohled prvních žen, letos jich začalo chodit neobvykle mnoho. Postupně se mi všichni trochu vzdalují, mne však nikdo nepředbíhá. Jsem dobrej:-) Na čtvrtém kilometru mne někdo dobíhá. Kdo to jenom je? Výjímečně se ohlédnu - je to sedmdesátiletý Zdeněk Novák. Asi od minule potrénoval a zlepšil se nebo co:-) Vbíháme na lesní asfaltku, dobíháme dva přepalovače, běžím se Zdeňkem dlouho ve dvojici. Jsem mírně rychlejší do kopce, on v sebězích. Já se ta klesání snad nikdy nenaučím:-( Bolavá pravá noha mne nutí běžet na levé straně silnice, tento sklon jí vyhovuje. Občas tím běžím trochu nelogicky a Zdeňkovi zavazím:-) Pořád nejde přede mne. Čekám, kdy mi tento mladík uteče. Tipuji klesání na 13.km. Zdeněk mi však kazí předpověď, utíká mi už o kilometr dřív a to na rovince:-) Na hodinkách však vidím, že si tu udělám místní osobák, tak jsem v klidu:-) Předbíhají mne ještě dva běžci, kteří si nechali více sil a jsem v cíli. Ani to moc nebolelo:-)

Hledám Kristýnku, ta je trochu zklamaná, že jí v závěru vytuhly nohy. Přesto svůj loňský čas zlepšila téměř o minutu. A jak správně poznamenává komentátor, holek tohoto věku je spousta mezi diváky, jen dvě si však troufly vydat se na trať. První holka však není atletka, Kristýnka dnes vybojovala pro mne nedostižných devět bodů. Dostává balíček s ovocem a dvě tašky dobrot. Bonboniera, pití, oplatky. Terča - vítězka tohoto závodu z roku 2005 - doma při pohledu na hromadu dobrot hodně litovala, že nejela. Ale laťka v kategorii mladších žaček byla dnes neuvěřitelně vysoko, kdo ví, zda by se dostala na stupně vítězů. Tak třeba příště:-)

Plavkyně Komety Brno se opět probojovala na stupně vítězů běžeckého závodu a dostala spoustu dobrot:-)

Já jsem svůj čas z roku 2005 vylepšil o pět minut a za svůj výkon si připisuji slušných 7,38 bodu. A co je velmi zajímavé, v mé kategorii je ještě pět běžců za mnou. To na Vysočině nebývalo. Letos prostě začalo chodit více lidí, i těch, co běhají jen občas. A to je určitě dobře. Přeji Běžci Vysočiny, ať tento trend dál pokračuje. Víte, je to fajn vyklusávat se mezi běžci, kteří ještě naplno finišují:-)

BV Plandry 15.5.2009

Po Mamutovi mne bolelo koleno, navíc jsem si dal zmrzlinu a cítil mírné škrábání v krku. Okamžitě jsem naplánoval týden volna a do Plander jsem se fakt nechystal. Jenže se stalo něco divného. Kristýnka chtěla jet. Ta Kristýnka, která nemá letos ideální běžeckou sezonu. Na závodech doposud běhala horší časy než v minulých letech, běhat se jí nechtělo. Marně jsem ji přesvědčoval, že pro plavkyni je dobré občas zařadit běh nebo jakoukoli jinou aktivitu. A najednou chce do Plander. Proč? Může za to plavecké soustředění ze začátku května. Kromě čtyř hodin v bazénu tam byla i suchá příprava. Ano, běh, švihadlo, posilování, dokonce i kick box. Kristýnka tam patřila mezi nejmladší, přesto ne běžecky nejhorší, což ji povzbudilo a rozhodla se otestovat v Plandrech svou formu. Navíc Lenka jela v pátek z Prahy s kolegyní ze Znojma. Vyhovovalo jí, že si v Jihlavě přesedne k nám. Takovou příležitost nelze opominout, vyrážíme směr Plandry. Bez Terči, která má volejbalový zápas.

Vyzvedáváme číslo i Lence. Trochu se obává, jaká je trať. No, jaká, mírně zvlněná, ukazuji na okolní krajinu. Trochu zamlčuji, že v lese je kopec poněkud strmější, než je vidět. Děti běží kolo, ženy tři, muži čtyři. Ženy tak běží 7,1km, tolik Lenka nikdy neběžela. No, někde se začít musí:-) Hurá na start. Začínám opatrně, přesto moje ženské až za mnou. Je velmi rozumné počasí, v Plandrech bývá vždycky horko, dnes 16 stupňů. Běží se mi docela dobře. Vzpomínám, jak mi tato krosová trať v roce 2005 zlikvidovala nohy. Kousek do kopce jsem musel chodit:-) Dnes to jde, držím se za posledními běžci 40+, tak to jsem vlastně ve formě:-) Druhé kolo pohoda, ve třetím se ke mně nečekaně připojuje Kristýnka. Je plná dojmů, udržela se první kolo před mámou a na dohled dalším žákům. Dokonce jedna mladší holka skončila až za ní. Prostě úspěch. To vše mi vykládá z mírného kopečka v tempu 4:10/km. Ptám se jí, jestli ví, že běží tak rychle. "Fakt? Tak to já už radši za chvilku skončím." Přicházím tím o společnost, ale už mám všechny informace z první ruky:-). O kus dál vidím průhledem v lese Lenku. Bojuje se stoupáním statečně. Ve stoupání třetího kola podezřele cítím nohu. Bolí sval kdesi vedle kotníku. Dost. Není to trombóza? :-) A mám náběh na křeče do pravého stehna. Vida, nějaká novinka, křeče do stehna jsem ještě nezažil:-) Trochu se hlídám, závod je snad natolik krátký, že to křeče nestihnou. Však už je tu poslední kolo. Na tento závod přišli i mladíci, kteří se možná teprve včera dohodli, že poběží. Je fajn, že tu jsou, startovní pole je tím delší a zajímavější. Předbíhám je o kolo. O kousek dál předbíhám kolegu čtyřicátníka. Nebudu v kategorii poslední:-) Lenka je ještě kousek před nimi. Dobíhám ji a dovoluji si ji mírně plácnout. No vůbec neví kdo za ní běží a ona vůbec neprotestuje:-D Možná vyčerpáním:-) Kristýnka nás doprovází i ve finiši, dnes asi zaběhne svou rekordní vzdálenost:-) Jsme všichni v cíli a můžeme jít na párek. Další běh úspěšně za námi.

Kristýnka opět třetí, dnes po výborném výkonu.

Kristýnka zaběhla téměř o minutu lépe, než před dvěma lety, tedy v basketbalovém období, předloňský zápisek tady. Já jsem nezaběhl tak zle, jak mi to při běhu připadalo. Možná byly moje pocity ovlivněny vysokým tepem - průměr 160, max. 168 je hodně neobvyklé číslo, tentokrát asi ovlivněné nejvíc končícím nachlazením. Koleno při běhu nebolí, tak to má být. Lenka spokojená jak želvička, že uběhla tak dlouhou trať. No my jsme prostě spokojená rodina:-) S body dnes Kristýnka 7,596, já 7,280, Lenka 6,260. No a protože všichni už zase trénujeme, zlepšíme se. Těšte se! :-)

"Moje" Plandry. Mimochodem, v roce 2005 si tu Hejkal zaběhl svůj nejlepší výkon - 43:32. Jeden z mála, který bych ještě mohl překonat. Nezkusíte to taky?

Brněnský půlmaraton 2.5.2009

Tak abyste si pamatovali, že se půlmaraton běhá i v Brně, zase něco napíšu:-) Na letošní ročník jsem se hlásil poměrně pozdě, tak tak jsem "stihl" startovné 150kč. Proto jsem ani nečekal, že dostanu na prezenci dárek určený první stovce účastníků - batůžek New Balance. A dostávám ho:-) Hned mám problém, jak vměstnat dva batohy i s věcmi do sebe, aby se mi vlezl do šatny. Daří se a hurá na start.

Start se vší parádou. (foto R. Leszczynski)

Minulý týden v Olomouci jsem si vylepšil osobák, dnes takové ambice nemám. Včera jsem byl na kole, pár minut přidá únava. Na kole jsem si nepochopitelně natáhl šlachu u kolene, ještě ráno jsem v obchodě kulhal. Ale při rozběhávání se zdá, že kolenu běh nevadí. Tak si věřím třeba na čas 1:45. Start a řítím se zvesela Masarykovou dolů. Tempem 4:15. Sám nevím proč tak rychle. Asi radost z pohybu nebo co:-) Zpomaluji, hned na druhém kilometru u Ronda pozoruji, že mi nohy velmi rychle těžknou. No to bude zase běh:-) Přesto jsem ještě na třetím kilometru přes Sváťou, což je jak jistě uznáte velký úspěch a závodní ambice jsem pro dnešek tímto uspokojil:-) Doběhnout bude těžké, ale zatím dělám hrdinu přestože cítím náběhy na křeče. Na pátém kilometru. No to brzy:-) Spoluběžci mizí dopředu, zůstávám trochu osamocen. První kolo dokončuji jakž takž v čase něco přes 51 minut.

Osamělý na trati půlmaratonu. 1.kolo (foto A. Borek)

Běží se mi těžce, ale někteří to mají ještě těžší. Zlehka mne třeba předběhne jedna z běžkyň, která vzápětí zastavuje a vzdává. Neunáší myšlenku běžet ještě jedno náročné kolo v čase, který se jí nelíbí... Mám štěstí, že mne čas netrápí. Blížím se k Rondu, uvažuji, jak to, že nevidím v protisměru čelo závodu. Loni jsem potkal snad prvních dvacet:-) Letos až na křižovatce můžu zatleskat jen prvnímu keňanovi, jen registruji, že je to samozřejmě jiný než loni a už nikoho nepotkávám. Nemám být tak rychlý:-) V dálce přede mnou Jarek, má problémy, zkouším ho stáhnout, u výstaviště se mi to daří. Běžíme spolu, Jarek nadává na teplo. Nechápu. Je příjemné teplo, zřejmě díky rozumné teplotě se mi zatím křeče do nohou nezakously. Cedule 15.km je podle gps špatně umístěná, loni byla správně. A už je tu znovu občerstvovačka, poté pod stoupáním Jarek přechází do chůze. Letos nějak není ve formě. Stoupám rychlostí šneka, mám pocit, že jsem v lese sám. Znovu zpomaluji na tempo kolem 6:00/km, po opuštění cyklostezky vidím najednou před sebou spoustu běžců. Rád bych si nějakého doběhl, ale dnes to fakt nejde. Opatrně dobíhám do cíle v čase 1:49:28. Od plánovaných 1:45 daleko, ale o pár vteřin lepší než loni, tak zase bude co oslavovat:-) Hledám Jarka, nemůžu ho najít. Až podle výsledků zjišťuji, že doběhl pár kroků za mnou.

Pořád osamělý. Poznáte rozdíl? Ano, druhé kolo:-) (foto A. Borek)

V dětském závodě nemáme letos žádné želízko mezi startujícími - Kristýnka odjela na plavecké soustředění a Terči se nechtělo, tak můžu jet domů.

Do dodat? Jako obvykle obrovské nasazení pořadatelů. Na spoustě míst tratě policie, doprava musí počkat, až běžci přeběhnou. Sponzoři dávají do závodu poměrně velké peníze. Počet účastníků mi však přijde investicím neúměrný. Nevím co zlepšit, aby přišlo víc běžců. Možná vrátit trať na výstaviště? Pořadatelé jistě na něco přijdou. Snaží se. Letos v tašce pro účastníky přibyla moc hezká pamětní medaile. Vzácná. Dokončilo totiž jen 179 běžců. Tak přijďte aspoň příští rok:-)

A obvyklá tabulka na závěr. Zajímavé je srovnání s loňskem. Tehdy neběželo tělo (vyšší tep, těžko se dýchalo), dnes byly těžké nohy. Uvidíme co za rok:-)

Olomoucký půlmaraton 25.4.2009

Do Olomouce jsem se drze vydal zlepšit si osobák. Možná vám to přijde divné, když od Bratislavského maratonu běhám zhruba 35km týdně. Ale mně to divné nepřijde. Jednak můj osobák není nijak kvalitní - v roce 2007 jsem v Praze běžel 1:38:00. S trochou zmatků kolem měření času. Půlmaratony sice od té doby občas běhám, ale třeba 1.ledna při půlmaratonu s výběhem na Mohylu míru prostě osobák moc posouvat nejde. A taky se přes malý běhaný objem cítím docela dobře. Minulý pátek jsem si na Běžci Vysočiny při Pávovském běhu vylepšil tamní osobák a cítil jsem se neobvykle svěže. No tak proč se nezkusit v Olomouci trochu zmáčknout, psychicky připraven jsem přece vždycky skvěle:-)

V Olomouci vše jako obvykle, závody připravuje stará garda olomoucké atletiky. A jde jim to skvěle. Vyzvedávám si číslo pamatující spoustu ročníků a na stolek pro vlastní občerstvení si rovnám hromadu dobrot s prošlou lhůtou trvanlivosti. No někde to vypotřebovat musím:-)

A už je tu start závodu s náběhem 300m po atletickém oválu a pak sedmi okruhy, zabíhajícími do přilehlého parku. V prvním kole jsem docela vzadu, přesto se musím brzdit, první kilometr za 4:10 není úplně ideální:-) V parku zjišťuji, že mám poněkud slabou paměť, tak rozbitý ten asfalt snad minule nebyl:-( Nacházím "své" tempo, je to pod 4:30 a to vypadá dobře. Forest mne honí, ať natáhnu krok, ale nenechám se vyprovokovat k šílenostem:-), tempo se mi daří držet i ve druhém okruhu. Ve třetím kole obvyklý souboj s čelem závodu prohrávám, jde před mne první Tomáš Blaha i druhý Petr Bětík, dnes běžící bez bráchy:-) Čtvrtý okruh zažívám takovou malou extázi, běží se mi neuvěřitelně lehce. Dobíhám některé běžce přede mnou, klidně si držím rychlost, která je podle tepu spíše desítková než půlmaratonská. Čekám, kdy za svou troufalost budu po zásluze potrestán:-) Na čele závodu žen je bezpečně Jiřinka, jako obvykle běžící s úsměvem. Sleduji Jardu Martínka, běží jako stroj, seriál na behej.com směřuje zjevně k happy endu. V pátém kole si beru gel, vlastní občersvení se neukazuje jako šťastný nápad, ke stolečku se musím trochu propracovávat a pak kousek pochoduji. No však mně o nějakou tu vteřinu nejde:-) Zpomaluji a ač je jasné, že zpomalování bude pokračovat, dnes to osobák bude, tak s chutí do toho. Šesté kolo už je trochu těžší, mám však štěstí, že jsem doběhl dalšího zkušeného běžce, snažíme se držet spolu, tak tempo nijak zásadně neklesá. Zjišťuji, že je mi v zastíněném parku zima a těším se na výběh na sluníčko. To je neklamné znamení, že končím se silami:-) A je tu poslední kolo! A s ním i zaslužená krize, přece jen naběháno teď moc nemám. Cítím náběh na křeče, ale půlmaraton je krátký, zjevně se nestihnou zakousnout. Snažím se vybavit si své pocity ze stejného závodu před třemi lety, tehdy byla krize mnohem hlubší. To mne uklidňuje, tak v poklidu pokračuji:-) Už nějakou dobu sleduji, že mi Garmin naměří trochu víc, 21,1km mi vychází přesně před vběhnutím na stadion a čas je hluboko pod 1:35. No já jsem tááák dobrej:-) V pohodě si doklusávám do cíle pro osobák, běžec za mnou mne provokuje k finiši. Nacházím v sobě poslední zbytky sil, dřu jako vzteklej a jako obvykle, ve finiši o prsa prohrávám:-) Nová hodnota osobního rekordu je 1:36:10. Mám tam i rezervu na příště:-)

Olomoucký půlmaraton je prostě příjemný závod, v dubnu je na mne počasí akorát, hezky jsem si zaběhal. Na tento závod si pomalu hledají cestu i ryzí hobíci, letos jsem s úžasem sledoval zejména posledního Petra Tůmu, který v triku Sumo world marathon teamu dával najevo, že všechny pod 130kg považuje za vychrtliny. Dokončil za 2:27. Zpestřením byl i start dvou mladíků v krojích. I to k hobby běhu patří:-) Startovní listina postupně bobtná, rozpětí časů široké, přijďte si do Olomouce taky někdy zaběhat:-)

Jedinou malinkou pochybnost mám o délce trati, Garmin měřil kola s železnou pravidelností jako 3km dlouhá. Na trati jsou zatáčky delšího poloměru, gps by spíš měla pár metrů podměřit. Budu rád, když mi dáte vědět, kolik naměřila technika vám, či zda víte o tom, jak je olomoucká trať změřena.

No a příští týden mne čeká další půlmaraton v Brně. Vezmu si těžké boty, svačinu a v klidu si to zaběhnu. Pohoda, klídek, kam bych se furt honil. Nejsem jako někdo, kdo sbírá půlky pod 100minut jak na běžícím pásu:-)

Jo a možná doplním časem i fotky. Jestli mi Forest pošle aspoň jednu z těch několika set, které během závodu udělal:-)

Na úplný závěr obvyklá tabulka:


A pro srovnání moje tabulka z roku 2006. Zlepšuju se:-)

BV - Memoriál Luboše Svobody 10.4.2009

Je tu duben a to znamená co? To znamená, že začíná Pohár Běžce Vysočiny. Začíná znovu Hejkalovým memoriálem. Na Velký pátek, což znamená, že manželka zůstává v Brně. Holky ne. A uvolněné místo v autě využívá Sváťa Sedláček, prostě zase vezeme na Vysočinu čtyři běžce.

Letos se opravuje letní kino, takže prezence i start jsou o kousek dál na stadionu. Ovlivňuje to i trať, která je tím asi o dvě stovky metrů delší. Předškoláci a předžáci běží na stadionu, sledujeme úžasné souboje. Mezi dětmi se rozhodně neztrácí Lubošovy holky - Šárka i Míša dobíhají na bronzové příčce. Inu, bojovnice. Mají to v genech.

Před startem hlavního závodu si určuji cíl - doběhnout rychleji než loni. Přes o něco delší trať. Pravda, loni jsem měl formu. Ale taky teplotu. Třeba to dnes bez obojího půjde rychleji... Je tu hromadný start, žáci běží kolo, ženy dvě, muži čtyři. První stovky metrů běžím za Terčou, ať mi moji berušku nesmete ambiciózní dav:-) Terča běží začátek rozumně, ve stoupání jí utíkám. Stejně jako loni je nádherný slunečný den. Vzduch je plný pylu z kvetoucích stromů a prachu z cest. To je ta správná atmosféra Hejkalova memoriálu:-) Při náběhu do druhého kola se málem srážím s cyklistou a zjišťuji, že překonat loňský čas nebude lehké. Nesmím už zvolnit:-) Snažím se, moc mi to však nejde. Všichni soupeři mi totiž tak nějak utekli:-) Ve třetím kole přichází obvyklá hádanka - předběhne mne první? Teda, tak jsem se mohl ptát dřív, dnes bych se správně měl ptát - kolik běžců to bude dnes kromě prvního? První mne předbíhá o něco později než loni. Je to přitom stejný běžec - teprve junior Vojtěch Kalina. Dříve jihlavák, dnes pardubičák jezdí jen na tento závod Běžce Vysočiny uctít Lubošovu památku tím nejlepším způsobem - jasným vítězstvím. Až kousek před cílem třetího kola mne předbíhá Vladimír Srb. Jsem na sebe pyšný. Vzdorovat mu tři čtvrtiny závodu. Na dálkovém plavání bych to ztěží dokázal půlku nějaké krátké trati:-) Mezitím se přibližuji k Jardovi přede mnou. Vypadá nedoběhnutelně, ale aspoň mám důvod se snažit. Stahuji metr po metru, tři sta metrů před cílem je mezera pořád dvacet metrů. Hop nebo trop, spurtuji. Sám nevím proč. To je asi tím hezkým počasím. Jarda moji snahu nadvakrát odráží. Kupodivu však snažení nebylo zbytečné, předběhli jsme společně Richarda, který je taky naše kategorie:-) Cíl splněn, čas je lepší než loňský o víc než 20 vteřin, avšak stále vzdálen mému osobáku ze stejné trati z roku 2007.

Holky si v cíli stěžují, že trať byla dost dlouhá. Je vidět, že Terča místo kondiční přípravy ve volejbalu víc hraje, běhá se jí trochu hůř než loni. Kristýnka už jen plave, tak se není co divit, že je pro ni běh divný pohyb:-) Zajímavý je způsob vyhlašování výsledků - vyhlašuje se prvních pět. V předžácích se vyhlašují všichni, na každého zbyde aspoň čokoláda a dětem se to evidentně líbí:-) Něco zbývá i na dnes čtvrtou Terču a druhou Kristýnku. Sváťovi vyhlašování těsně uteklo, asi je pořád cítit 48 hodinový závod v nohách, takže můžeme jet domů.

Kdyby to nebyla nekvalitní fotka z mobilu, tak byste si na Terčině tričku mohli přečíst, ve kterých letech byla KP Brno mistrem ČR ve volejbale:-)

Kristýnka změnila image a místo teplákovky Komety Brno vzala na vyhlašování mini sukni:-)

Nevím, zda letos budeme jezdit na Vysočinu pravidelně. Uvidíme. Pohledem do historické tabulky jsem zjistil, že toto byl můj 51. závod na Vysočině. Třeba to jednou na stovku dotáhnu:-)

BBP Běh 17.listopadu - 22.11.2008

První závod letošního ročníku BBP zastihl náš rodinný tým jako obvykle zcela nepřipraven. Naše největší želízko Terču ráno odvážím na volejbalový zápas, Lenka při pohledu z okna rovnou říká, že nikam nejede. Prý si zaběhá u domu. No to jsem zvědav:-) Kristýnka se mnou sice jede, ale rovnou lze očekávat, že její výkon nebude ideální. Naposledy byla běhat na závodě Běžce Vysočiny 24.10. To není nic nového, sama neběhá, jen chodí po závodech. Ale poslední dva roky běhala při basketbalu. Ten letos výrazně omezila. Holek jejího ročníku narození je málo, nedají dohromady tým. Je proto přiřazena k mladším dorostenkám. Prosadit se oproti o dva roky starším holkám, které jsou staženy z celé Moravy do basketbalové třídy sportovního gymnázia je prakticky nemožné. Trenér Kristýnku nestaví do zápasů a ta udělala asi to nejlepší, co mohla - začala znovu víc plavat a basketbalové tréninky výrazně omezila. Já jsem od Frankfurtského maratonu taky vlastně neběhal, mám naběháno 46km. Ne za týden, za 4 týdny. To bude výkon:-)

Červená čepice - nový vzácný běžecký doplněk. Cena za 3.místo v Běžci Vysočiny.

První závod BBP býval obvykle na Palackého vrchu, letos si správci stadionu postavili hlavu. Masový závod tam není vítán. Že by areál na Palackého vrchu byl postaven z jiných než státních peněz? Vychovávají tam olympijské vítěze, že jim hobíci nevoní? Fuj, vysokoškolští bafuňáři, styďte se. Pořadatelé z TriLam si poradili a závod přesunuli do Kuřimi. Dobré zázemí, zkušení organizátoři. Jen možná až příliš náročná trať. No, nepředbíhejme.

Při startu starších žáků sněží míň než před chvíli:-)

V Kuřimi jsme tak akorát, abychom přijeli do nejhustšího sněžení. Obvyklé počasí BBP - žákům sněží, dospělým bude jistě svítit sluníčko:-) Kristýnka si jde statečně pro číslo. Nejvíc sněží nejmenším žákům, starší žáci už to mají lepší:-) Je tu start a houf běžeckých nadějí mizí za zatáčkou. Kristýnka má jako jedna z mála krosové boty, zároveň je však oproti ostatním těžká a nezvyklá běhu na tomto povrchu, už v prvním kole ze tří přechází do chůze. Ztrácí tím kontakt s posledními, ale v klidu se zase rozbíhá a rozumným tempem dokončuje celý závod. V cíli si nestěžuje na nepřízeň osudu a je spokojena s body za deváté místo. Já myslím, že dobrý:-)

Nástrahy počasí zvládnuty perfektně.

Potkávám spoustu známých tváří a vyměňujeme si tolik důležitých informací, že se pomalu ani nestíhám před svým startem rozběhat:-) No, dnes je to stejně jedno. Start dospělých se mírně posouvá, jako každoročně je při prvním závodě velká fronta na prezenci. S menším zpožděním vybíhám docela s obavami, zda mi to vůbec poběží. Abych pravdu řekl, pocitově docela mizerie. Ale vidím kolem sebe obvyklé soupeře, tak to není asi taková tragedie. Sváťa je dokonce za mnou. Asi kvůli špatně zvoleným botám:-) Čerstvě napadaný sníh je rozdupaný, uklouzaný, trať je docela náročná, kopcovitá, vidím několik pádů. Je asi jen věcí statistiky, kolik takových pádů špatně dopadne. Pomalost svého běhu připisuji své obezřetnosti a hned jsem se sebou spokojenější:-) První kolo za 25:24 překonává mé očekávání. Po náběhu do druhého kola vidím dokonce pár běžců pochodovat. Jsem na sebe hrdý, protože to nemám zapotřebí, pomaličku je předbíhám. Únava se stupňuje, kopců snad přibývá, po pár minutách v prudkém stoupání pochoduji kousek i já. No co, nemám natrénováno:-) Blíží se obtížný seběh v listí. Víte, budu ho muset běžet naplno. Mám k tomu důvod. Sváťa je pořád ještě za mnou:-) Jenže zjišťuji, že mám rozvázanou botu, na kroskách jsou fakt hrozné tkaničky. Sváťa mne dobíhá a já tak přicházím o možnost čestně prohrát v jeho očekávaném drtivém finiši:-) A taky jo, sotva jsme pod kopcem, Sváťa mi utíká. Už je tu cíl, nespadl jsem, jsem se sebou spokojen:-)

V druhém kole už toho mám fakt dost. (foto Forest)

Čas 52:38 na této velmi náročné trati je nakonec lepší, než jsem očekával. Tepy průměr 156, max 165 ukazují, že úplně odfláklé to nebylo. Dnes mi to stačilo na 145. místo z 200 dokončivších (8 vzdalo?), v kategorii 36. ze 46. Beru a těším se na další závod:-)

Upřesnění na základě vyžádání Lenkymanželky - v sobotu nešla nikam. V neděli překvapila celou rodinu a vyběhla do nepříjemného počasí. Třeba z ní jednou bude běžkyně:-)

BV Běh okolo Rudného 24.10.2008

Poslední závod letošního ročníku Běžce Vysočiny jsme si nenechali ujít. Pravda, chladnější páteční počasí se některým běžkyním našeho početného rodinného týmu nezamlouvá, ale s tím se nedá moc dělat. Při příjezdu do Zborné zjišťujeme, že prezence je dnes v polních podmínkách na kapotě auta. Majitel hospody odmítl běžce vpustit. Loni jsme tam s Hejkalem a Milanem nechali pár stokorun. Asi je nepotřebuje:-) Kromě Kristýnky se jdeme rozběhat, listí na zemi je už docela kluzké, nabádám Terču, ať si dá v seběhu pozor. Start se blíží, nejdřív dospělí, chvilku po nás děti. Mladší žáci jen vyběhnou kopeček a mažou zpět, starší se zkratkou napojí na dospělácký okruh. Já dnes nehodlám nikam spěchat, přece jen mne čeká v neděli maraton. Na startu se však nějak nestihnu prodrat dozadu, vybíhám kousek za čelem. Disciplinovaně většinu běžců pouštím. Míjí mne mladíci, pak starší mladíci, s těžkým srdcem pouštím před sebe i Františka. Nohy mi běží a já ho nechávám utéct. Přitom se může dostat v celkovém pořadí přede mne. Ó jak já se dnes ovládám:-) Vedoucí běžec šedesátníků mne míjí zhruba na druhém kilometru. Dnes prohraju i s těmito běžci, jen sleduji, jak za Honzou Škrletou s výrazem lovce lehoučce běží Zdeněk Novák. Je mi jasné, kdo z nich bude úspěšnější. Připadám si ztracen na konci pole, tepy nízko, v klidu si běžím. A najednou - co to vidí moje oko - známá běžkyně přede mnou? Ano. Kristýnka:-) Běžíme kousek spolu, to se nám snad na závodě ještě nepodařilo. Kristýnka se snaží, nenápadně se ptám na její tep. Přes 190. Do cíle daleko, úsilí velké, raději Kristýnce trochu utíkám, ať se nezavaří. Při náběhu do druhého kola stihnu Terči otevřít auto a znovu kroužím po okruhu, který byl loni svědkem našeho posledního souboje s Hejkalem. Možná právě vzpomínky způsobují, že když mi další běžec funí za zády, rozhoduji se ho nepustit. Nevím proč. Pustil jsem jich dnes před sebe hodně a najednou dost. Chvilka stupňovaného běhu mi snad neuškodí, cíl je blízko. Svoji bezvýznamnou pozici nakonec uhájím a můžu jít za holkama. Terča jako obvykle těsně za Andreou, krásný výkon. Kristýnka má dnes na atletky ztrátu, Natálie běžela evidentně naplno, Heidi však přece jen měla výhodu jednoho závodu navíc a v celkovém pořadí vyhrála. Na těžké tříkilometrové trati ztratila Kristýnka hodně minut, tep avg 177 a max 198 však ukazuje, že se rozhodně neflákala. Prostě teď plave, neběhá. Jen na závodech. Proč ne. Prostě body dnes Terča-Já-Lenka-Kristýnka 9,917-6,989-6,635-4,652. Škoda, že není soutěž rodinných týmů. Bodů máme fůru:-)

Můj čas 38:58 vypadá podobně jako loňský. Tehdy jsem však měl po maratonu, moc mi to neběželo. A hlavně - letos odpadl náběh od hospody, přece jen jsem tím oproti loňsku o minutu pomalejší. Po propočtu bodů se ukazuje, že se František v celkovém pořadí přede mne nedostal. O dvě desetinky. Asi o ty, o které jsem v závěru zrychlil:-) Mám tak v letošní sezoně krásné desáté místo! Z rodinného týmu nejhorší umístění, ale já jsem na něj pyšný:-) Vypadá to celkově takto:

Terča - 2. mezi mladšími žačkami s 97,403 body. Podle bodů je patrné, kdo je u nás doma běžecký talent. Tolik bodů nemám šanci nikdy nasbírat, ani kdyby se dávaly prémie za výšku nebo váhu:-) Gratuluji, Terčo!

Kristýnka - 3. mezi staršími žačkami s 59,959 body. Kristýnka boduje především pravidelnou docházkou. Běh ji i bez trénování baví a to je hlavní. Na droboučké atletky by se svou postavou 183cm/59kg při tvrdém tréninku určitě zmenšila odstupy, ale vyhrávat se s těmi parametry dají spíš jiné disciplíny než vytrvalostní běh. To znám. A o to víc gratuluji k obhajobě loňského třetího místa, Kiki!

Lenka - 7. mezi ženami 35+ s 36,787 body. Lenka začala běhat teprve nedávno, hned velmi slušně a je z toho krásné umístění. Nejdřív to bylo každý závod naposledy a v pátek se ptala, kdy že je na jaře první závod. Asi chce začít trénovat:-) Inu, držím palce:-)

Vl001 - 10.místo v kategorii 40-49 s 74,939 body. Umístění lepší než loni, body však o něco horší. Loni holt byla lepší forma a hlavně loni ještě běhal Hejkal. No, zkusím ještě na pár závodů Běžce Vysočiny přijít a trochu se tomuto 15. běžci historické tabulky přiblížit. Chybí mi na něj zhruba 1650 bodů, takže ještě tak 250 závodů a mám ho:-)))

Díky organizátorům za krásné závody a jestli to jen trochu půjde, mají nás tam příští rok zase! :-)

Frankfurt maraton 3:36:15

Tak mám podzimní maraton úspěšně za sebou. Příprava nebyla zrovna ideální a tomu odpovídal i závod. Již po prvních kilometrech bylo jasné, že na osobák to dnes nebude. Tak jsem si běžel zhruba podle možností, no hezky jsem si Frankfurt prohlédl:-) Pravda, myslel jsem, že se mi podaří překonat aspoň čas z Linze, když už Mnichovský byl nedostižný. Nepovedlo se ani to. Ale nečekejte, že si snad budu nadávat. Každý dokončený maraton považuji za úspěch a pokud je to pod 4, tak je to prostě dobrý, nejsem přece profík:-) Časem možná napíšu zase nějaký zápisek. A teď si jdu dát konečně nějaké to pivo. Je přece po sezoně...

BV Okolo Dolňáku Okříšky 17.9.2008

Předposlední závod Běžce Vysočiny už nemohl mít vliv na umístění mých malých běžkyň, přesto jsme do Okříšek vyrazili. Inu, zvyk. Co taky dělat v pátek odpoledne, že? :-)

V Okříškách je nám vcelku zima, ač vykukuje sluníčko. Terča se rozebíhá a vyslovuje nespokojenost s tratí - opět neoblíbené kopce. No, Vysočina:-) Kristýnka s Lenkou jsou raději schované v autě. Ale číslo jsem jim vyzvedl, tož ať se snaží.

Kupa žáků na startu. Tak to má být:-)

Na startu žákovských kategorií je neobvyklé množství běžců, hlavně v mladších kategoriích. Asi aktivní škola. Terča to nebude mít lehké:-) Po startu nasazuje poklidné tempo a jako celou sezonu - drží se Andrei. A jako celou sezonu jí to vydrží až do cíle. A jako celou sezonu je o krok za ní:-) Poráží však pět dalších holek, takže spokojenost, bez ohledu na to, že se jí dnešní závod do celkového pořadí nepočítá. Další trojice malých atletek dvěma vedoucím závodničkám celkového pořadí o kousek utekla. Kristýnka zatím v klidu míří do druhého kola a bedlivě sleduje dvojici kluků za sebou. Nakonec se jí daří dvojici kluků poodběhnout, prostě opět dobrý výsledek. Bez ohledu na to, že obvyklé soupeřky Natálie a Heidi opět skončily o něco vpředu a perou se mezi sebou o vítězství v kategorii žaček. Natálie je sice lepší běžkyně, ale bude mít zřejmě o jeden závod míň. Uvidíme, jak to dopadne. Kristýnčino třetí a Terčino druhé místo je už dlouho neotřesitelné:-)

Mobilem se fotí špatně, Terča mi ze záběru utekla, takže tu máme jen jeden finiš:-)

A už je tu start dospělých, Lenka si jen postěžuje, že jí to dnes nejde a trochu se rozdělujeme. První kolo jsem se svým výkonem na náročné trati spokojen, fakt hezky běžím:-) Ve druhém kole asi díky uspokojení z kola prvního zvolňuji, nemůžu najít žádnou motivaci. Přede mnou mezera, šedesátníci mne nehoní, divný závod:-) Trať je náročná, ale vcelku krátká, do posledního třetího kola zkouším znovu přidat. A světe div se, přes mou vrozenou lenost se to vcelku daří:-) Předběhnu si dva běžce a můžu jít na párek. Taková dobrá uzená jistota ve světě zmítaném krizí:-) Nacházím Lenku, dnes poněkud nespokojenou s výkonem. Nemůže moc mluvit, tak to bude asi nemocná. Asi dost:-) Rodinné body dnes v pořadí Terča-já-Lenka-Kristýnka 8,398-7,740-6,708-4,638 a to je dohromady 27 a to je fakt dost. Jsme dobří. Věřím, že to potvrdíme i na posledním letošním závodě opět v pátek:-)

Pro milovníky čísel údaje z tří kol v Okříškách. GPS naměřilo více než udávaných 6,3km. Protože GPS na tomto typu trati podměřuje, má trať víc asi o celé atletické kolečko. Zřejmě jen letos, musely se obíhat "výkopy". Takže on ten můj čas je vlastně fakt dobrej:-)

BV Březina v Polné 3.10.2008

Minulý týden jsme se na závod Běžce Vysočiny nedostali, ač jsme to plánovali. Já byl na školení v Čechách, včas jsem z něj odjel a mířil do Jihlavy, kam měli přijet holky autobusem. Jenže - první autobus nestihly, čekaly na druhý a ten... prostě nejel. Inu, i to se stane. Zvlášť těžce to nesla Kristýnka, která z výsledků zjistila, že do Řásné nedorazila žádná starší žačka. Terča neúčastí přišla o první místo v celkovém pořadí a posunula se na druhé. I proto jsme tento týden vyjížděli do Polné pro jistotu s časovou rezervou. V Polné zjišťujeme, že se rezerva hodí. Ač jsem tu už párkrát byl, malinko jsem se zamotal:-)

V Polné však není nijak pěkné běžecké počasí - drobně prší, žádné velké teplo. Terča se svědomitě rozebíhá, toto počasí jí však evidentně nesedí, stejně jako krosový charakter trati. Kristýnka s Lenkou raději čekají v autě až do startu. Ale poběží, mám prostě odolné ženské:-)

Vybíhám po boku s Lenkou, která dnes běží zatím svůj nejdelší závod - 6,8km. A to ani netuší, jaké jsou na trati kopce:-) Já si rychle nacházím svoji správnou pozici, běh mne však moc nebaví a na výkonu je to znát. Přesto se na konci prvního kola ocitám ve čtyřčlenné skupince docela dobrých běžců. Rozhoduji se, že jednoho běžce porazím. Františka. Proč jen toho? Přece jen už soupeře trochu znám a vím, že další dva jsou jiná věková kategorie. Já jsem dnes nějak lenivý, tak si budu soupeřit jen se svými:-) Do kopce všem kousek poodbíhám, přece jen je vidět, že neběžím naplno. V seběhu jsem jako obvykle nejslabší, mladší Miroslav i starší Milan mne nejen dobíhají, ale i utíkají. Františka se mi však daří držet za zády. Poslední kilometr je opět do mírného kopce, deváté místo v kategorii se mi daří uhájit prakticky zadarmo:-) Čas 53:15 je o dvě minuty horší než loni, ale to bylo krásné počasí babího léta a nebyl jsem lenivý:-)

V cíli potkávám spokojenou Lenku. Nejen že uběhla zatím svůj nejtěžší běh, ale dokonce si zazávodila. "Své" soupeřce Monice pěkně utekla, doběhla po boku výrazně mladší Edity. No jestli toto zlepšování bude pokračovat, budu to mít doma těžké:-) Terča tentokrát neudržela s Andreou krok, ale to jsme zde ani nečekali. Přece jen na Andrei je vidět, že na závody Běžce Vysočiny usilovně trénuje, Terča chodí na závody pouze z volejbalových tréninků. Na krosové trati pak chybí troška sil, ale i tak je Terča oprávněně s výkonem spokojená. Kristýnka se také skvěle popasovala s krosovou tratí, soupeřky však dnes přišly, jak atletka Natálie, tak jihlavská takyplavkyně Heidi se tím posunuly v celkovém pořadí před Kristýnku. Takže naše rodina je nyní ve svých kategoriích na 2., 3., 8. a 9. místě celkového pořadí. A otázka pro čtenáře - hádejte, kdo je na tom z naší rodiny nejhůř a je ten devátý? :-D

BV Sádeckými vinohrady 19.9.2008

Po obvyklém čekání na Lenku, která je v práci zřejmě nepostradatelná, vyrážíme jako kompletní tým na další závod Běžce Vysočiny. Sádecké vinohrady jsme nikdy neběželi, tento závod býval v sobotu, až letos se "umoudřil".:-) Jak už název vypovídá, běží se ve vinici, či lépe řečeno kolem vinice. Představoval jsem si nějakou poslední rovinku znojemské oblasti. No, houby:-)

V Brně 13 stupňů, v kufru krátké věci, se znepokojením sleduji teploměr. Čekal bych, že se jede do nějaké teplé oblasti, a vona ta teplota potvora furt klesá:-) Na místě devět stupňů. Uf. Kristýnka je parádně nachlazená, opět zjistila, že ač je otužilá, prostě se nedá s mokrou hlavou chodit ráno po plavání po městě. Zvažuje dokonce, že nepoběží. Terči taky teče z nosu, ale ta se svědomitě rozběhává a těší na závod. Tak to má být:-) Lenka schovaná v autě před zimou.

Holky běží každá jinou trať, sourozenecká řevnivost tím jde stranou a nastupuje povzbuzování:-) První vyráží na trať Terča. Cíl jasný - zkusit předběhnout Andreu. Už v prvním kole na čele Petra, která dnes kupodivu nemá sandálky, ale normální boty:-) Možná i díky nim si dělá menší náskok. Andrea druhá, Terča se nedokáže držet za Andreou v závěsu, malinkou zaostává, nesedí jí počasí ani trať vedená vinohradem. Ve druhém kole možná třicet metrů před cílem má Terča na Andreu ztrátu pět metrů. Z ničeho nic nasazuje svůj drtivý finiš a náskok stahuje. Končí půl kroku za Andreou. Kdyby tak byla trať o tři metry delší... :-)

Kristýnka nastupuje na start netradičně v teplákách s cílem uběhnout. Trať je naštěstí neobvykle krátká, za necelých sedm minut běhu proloženého chodeckými vložkami je po všem:-) Nový osobák na dva kilometry:-))). Vítězka časem 4:23 možná překonala i světový rekord:-)

Je tu start dospělých a já zjišťuji, že běžíme po škaredé silnici mimo vinohrady. Sto metrů běžím s Lenkou, pak mi zase někam mizí:-) Cesta rozbitá, fouká a je to z kopce. František Stoklásek, pochopitelně ten starší, se přede mne žene v seběhu jako velká voda. To asi dnes nebudu moci soupeřit s kategorií 60+:-) Mám pěkně ztuhlá stehna, připomíná mi to Roth. Naštěstí však neprší, ve stoupání kryt před větrem stromy se zase rozbíhám, vedoucí běžec 60+ je tím znovu za mnou. Běží se čtyři okruhy, já už mám po prvním dost:-) No, statečně pokračuji dál. Za mými zády se odehrává dramatický boj o vedení mezi těmi nejzkušenějšími běžci. Profil trati sedí spíše lehkonohým běžcům, Zdeněk Novák se dostává před stále s úsilím běžícího Františka. Snad se to mezi nimi rychle rozhodne a nebudou mne honit, taky už nejsem nejmladší a nemůžu:-) Ve třetím kole mne Zdeněk dobíhá. Sice má na Františka náskok, ale je jasné, že v posledním kole přidá. Je to prostě závodník. Chtě nechtě přidávám taky. Přece jen vítězství nad takovým borcem se počítá:-). Zjišťuji, že vůbec nejsem tak zničený, jak jsem si myslel. Spíš jsem se doteď flákal:-) Rychle zkracuji i mezeru na běžce přede mnou. No že já nepřidal dřív:-) Cíl - 44:51, 35.místo z 56, nečekaně dobré místo v kategorii - 10. ze 14. Asi přišli nějací místní nebo co:-) Garmin mi dokonce ukázal malinko přes délku 9,6km, takže vzhledem k profilu vlastně dobrý. Lenka si odběhla poloviční délku za 29:47. No všichni se zlepšují jen já zase nic:-)

Zprovozněný AutoLap ukazuje jednotlivá kola. Pěkný závěr:-)

Zajímavé je rodinné srovnání bodových zisků - závodnička Terča, která vždy neopomene zdůraznit, že ji běh vlastně nebaví, má 9,550 bodů. Já 7,378. Na to, že přišel Václav Ožana, tak extra dobrý:-) Lenka s 5,523 má trochu smůlu, že letos chodí Jitka Dočekalová. Ale ještě chvíli a také mne začne bodově předhánět. Kristýnka v tvrdé konkurenci a s indispozicí 4,525. No to já bych proti opravdovým atletům nedal. Jestli já za chvíli nebudu z rodiny nejhorší. Asi si začnu hledat jiný sport:-)

Podívejme se ještě do celkového pořadí - se 72 body jsem nyní osmý. Perspektiva jasná - ještě se pár běžců přede mne dostane, budu klesat. Ale třeba to bude o fous lepší než loňské třinácté místo. Lenka s 16 body desátá. Perspektiva opačná - s další účastí bude v pořadí jen stoupat:-) Holky obě první. Kristýnka s 62 body dokázala až do čtrnáctého závodu z devatenácti vzdorovat atletkám, které přece jen mají výpadky v docházce. Drží si první příčku prostě nečekaně dlouho. Pravda, v dalších závodech zřejmě klesne. Pravděpodobně však ne hůř než na loňské třetí místo. Kiki, nedala bys letošní pohár tátovi? Ty už jeden máš, já si ho dám do vitrínky:-) Volejbalistka Terča je také první. Se závodnickým výsledkem 96 bodů. Paráda. O takových bodech se mi nezdá ani ve snu. I kdyby se teď všechny atletky spykly a chodily na každý závod, tolik bodů dohromady nedají, s takovým výsledkem už celkové umístění nemůže být horší než druhé místo. Pravda, může to být klidně i první místo. Na to je však potřeba porazit Andreu. V dalším závodě to zřejmě nepůjde, v těch dalších třeba jo. A i kdyby to nevyšlo, Terčo, jsi prostě nejlepší běžec z rodinného týmu. V klidu si závody užij. Běh je pro tebe jen doplněk, zábava. Není se třeba stresovat kvůli něčemu tak nepodstatnému, jako je běžecký výsledek:-). A stejně ti držím palce!