BV - Memoriál Luboše Svobody 10.4.2009

Je tu duben a to znamená co? To znamená, že začíná Pohár Běžce Vysočiny. Začíná znovu Hejkalovým memoriálem. Na Velký pátek, což znamená, že manželka zůstává v Brně. Holky ne. A uvolněné místo v autě využívá Sváťa Sedláček, prostě zase vezeme na Vysočinu čtyři běžce.

Letos se opravuje letní kino, takže prezence i start jsou o kousek dál na stadionu. Ovlivňuje to i trať, která je tím asi o dvě stovky metrů delší. Předškoláci a předžáci běží na stadionu, sledujeme úžasné souboje. Mezi dětmi se rozhodně neztrácí Lubošovy holky - Šárka i Míša dobíhají na bronzové příčce. Inu, bojovnice. Mají to v genech.

Před startem hlavního závodu si určuji cíl - doběhnout rychleji než loni. Přes o něco delší trať. Pravda, loni jsem měl formu. Ale taky teplotu. Třeba to dnes bez obojího půjde rychleji... Je tu hromadný start, žáci běží kolo, ženy dvě, muži čtyři. První stovky metrů běžím za Terčou, ať mi moji berušku nesmete ambiciózní dav:-) Terča běží začátek rozumně, ve stoupání jí utíkám. Stejně jako loni je nádherný slunečný den. Vzduch je plný pylu z kvetoucích stromů a prachu z cest. To je ta správná atmosféra Hejkalova memoriálu:-) Při náběhu do druhého kola se málem srážím s cyklistou a zjišťuji, že překonat loňský čas nebude lehké. Nesmím už zvolnit:-) Snažím se, moc mi to však nejde. Všichni soupeři mi totiž tak nějak utekli:-) Ve třetím kole přichází obvyklá hádanka - předběhne mne první? Teda, tak jsem se mohl ptát dřív, dnes bych se správně měl ptát - kolik běžců to bude dnes kromě prvního? První mne předbíhá o něco později než loni. Je to přitom stejný běžec - teprve junior Vojtěch Kalina. Dříve jihlavák, dnes pardubičák jezdí jen na tento závod Běžce Vysočiny uctít Lubošovu památku tím nejlepším způsobem - jasným vítězstvím. Až kousek před cílem třetího kola mne předbíhá Vladimír Srb. Jsem na sebe pyšný. Vzdorovat mu tři čtvrtiny závodu. Na dálkovém plavání bych to ztěží dokázal půlku nějaké krátké trati:-) Mezitím se přibližuji k Jardovi přede mnou. Vypadá nedoběhnutelně, ale aspoň mám důvod se snažit. Stahuji metr po metru, tři sta metrů před cílem je mezera pořád dvacet metrů. Hop nebo trop, spurtuji. Sám nevím proč. To je asi tím hezkým počasím. Jarda moji snahu nadvakrát odráží. Kupodivu však snažení nebylo zbytečné, předběhli jsme společně Richarda, který je taky naše kategorie:-) Cíl splněn, čas je lepší než loňský o víc než 20 vteřin, avšak stále vzdálen mému osobáku ze stejné trati z roku 2007.

Holky si v cíli stěžují, že trať byla dost dlouhá. Je vidět, že Terča místo kondiční přípravy ve volejbalu víc hraje, běhá se jí trochu hůř než loni. Kristýnka už jen plave, tak se není co divit, že je pro ni běh divný pohyb:-) Zajímavý je způsob vyhlašování výsledků - vyhlašuje se prvních pět. V předžácích se vyhlašují všichni, na každého zbyde aspoň čokoláda a dětem se to evidentně líbí:-) Něco zbývá i na dnes čtvrtou Terču a druhou Kristýnku. Sváťovi vyhlašování těsně uteklo, asi je pořád cítit 48 hodinový závod v nohách, takže můžeme jet domů.

Kdyby to nebyla nekvalitní fotka z mobilu, tak byste si na Terčině tričku mohli přečíst, ve kterých letech byla KP Brno mistrem ČR ve volejbale:-)

Kristýnka změnila image a místo teplákovky Komety Brno vzala na vyhlašování mini sukni:-)

Nevím, zda letos budeme jezdit na Vysočinu pravidelně. Uvidíme. Pohledem do historické tabulky jsem zjistil, že toto byl můj 51. závod na Vysočině. Třeba to jednou na stovku dotáhnu:-)

České nebo rakouské hory?

GPS záznam umožňuje občas zajímavé srovnání. Třeba porovnat lyžování v Česku - v našem případě na věhlasné Ramzové s lyžováním v Rakousku - v nijak extrémním Bad Kleinkirchheimu. Na Ramzové jsme lyžovali pouze odpoledne, za naši rodinu jsem zaplatil 1300Kč. Srovnejme to s "celodenním" lyžováním v Rakousku, časově zhruba dvojnásobným. Cenově vlastně levnějším či srovnatelným, protože celodenní lyžování pro naši rodinu jsem pořídil za cca 2000Kč.

Tady jsou grafy:

Ramzová

Bad Kleinkirchheim

A co vidí oko bystrého pozorovatele? Na Ramzové si člověk moc neužije. Nepříliš pěkné počasí, hodně zmrzlý podklad, čekání ve frontě viditelné i ze záznamu. Na chvíli jsme se dokoce schovali v bufetu:-) Ujeli jsme z kopce cca 9km a naklesali tak asi 1,5km. V Rakousku za fádně hezkého počasí na slušném sněhu jsme čekali ve frontách občas taky. Ale výrazně míň:-) Za dvojnásobnou dobu jsme ujeli dolů 47km a sjeli tím převýšení přes 9km.

Co z toho plyne? Asi to, že já bych nejraději na běžky:-) Ale to holky nebaví, tak budu muset asi ještě někdy na sjezdovky. Jen si nejsem jist, jestli mne někdo ještě dostane do českého střediska. Musel by mne asi hodně přemlouvat:-)

Připojím ještě poznámku ke změnám záznamů - na runningahead.com je už možné také ukládat záznam z GPS včetně trasy. Všechny výkony si tak budu ukládat tam. Na http://vl.001.motionbased.com/ budu dávat jen "top" závody (je dostupných jen 10 posledních záznamů, protože mám jen neplacený přístup). Momentálně jsou tam uloženy i tři dny lyžování pro případné zájemce o více údajů. Jo a neříkejte mi, že jsem špatný lyžař. Lyžování mi náhodou docela jde. Myslím:-)

Bratislava marathon 29.3.2009

Hezká ilustrační fotka. Ze začátku neprší, skoro ideální počasí. (foto:ultrabeh.sk)

Na jaro jsem plánoval Treviso, jenže tuhá zima a zdravotní problémy se podepsaly na tréninku a bylo jasné, že na vylepšování osobáku to nebude. Rozhodl jsem se jet do skromnější a bližší Bratislavy. A dva týdny před závodem začalo pro mne velké niterné drama. Proč? Předpověď počasí avizovala na maratonský víkend přechod studené fronty. Déšť se neustále přesouval od soboty do pondělka a stále více se usazoval na neděli. Připadal jsem si jako v hororovém snu. Loni začala divná šňůra velkých závodů, na kterých mi nepřeje počasí. Paříž, Roth a do třetice Bratislava? Detailní předpověď v sobotu ukazovala, že ano. 8 stupňů, od 11 hodiny trvalý déšť. Dobré je, že start je v 10, aspoň chvíle by mohla být bez deště. Ale fakt se mi na Slovensko nechtělo. Jenže jsem musel. Manželka slovenského kolegy mi vyzvedla číslo, ještě by si mysleli, že se bojím nějakých legračních 42km. Ne, takový strašpytel nejsem. Já se bojím jen počasí:-)

Na Slovensko jedu s Jarkem, který má z Bratislavy osobák. Moc mu nevěřím, že trať je rychlá, přece jen historické centrum není placka a na některých úsecích by mělo foukat. Také se obávám, že v druhém kole poběžím osamocen, na startu se čeká asi 350 maratonců. Naštěstí se běží i půlmaraton a půlmaratonské štafety, v prvním ze dvou kol bych neměl trpět samotou. U kolegy si vyzvedávám své číslo, na prezenci přesto jdu. Jarek číslo nemá. Kupodivu je vše bez front. V šatně nacházíme také místo na převlečení, beru si dlouhé triko, kalhoty tříčtvrťáky a podkolenky. Kromě dvou gelů si dávám za pásek i lehoučkou cyklovestu. Já jsem fakt do teplého počasí a aktivity v dešti nemusím:-) Na náměstí se dostáváme až pár minut před startem, přesto jsme kousek od startovní čáry. Je to malý maraton nebo velký?

Start se o dvě minuty odkládá kvůli televizi. Snažím se usmívat. Co kdyby mne zabraly kamery:-) A už je tu start! Jsem nervozní kvůli počasí, snad se to během spraví. 40 sekund na čáru a hurá kupředu. Běžet se dá v podstatě od startovní čáry. Davy se kolem mne míhají, řada běžců přepaluje. U půlmaratonců s červenými čísly to tak nevadí, ale pár maratonců s modrými čísly si asi vytrpí své:-) I někteří vodiči blázní, přede mnou je skupina na 3:45. A to běžím první tři kilometry tempem cca 5min/km, tedy tempem na cca 3:30. Utíkám skupince na 3:45, probíháme centrem i mně neznámé uličky, na jedné uvolněné velké dlažební kostce se mi propadne noha, naštěstí se to obchází bez nějaké újmy, mám ještě síly reagovat:-) Koriguji tempo na maratonských 150 tepů. Jaká je to dnes rychlost? Zdá se, že jen těsně pod 5min/km. Ach jo. Zázrak se nestal, osobák nebude. Zkouším trochu přidat. Tepy lezou nahoru. Potvory. Běžíme přes most do Petržalky, držím se jedné velmi pěkně oblečené běžkyně. S krásným zrzavým culíkem. Spoza ní je to bratislavské panorama takové nějaké hezčí nebo co:-) Ani moc nesleduji tabule s kilometry, jsou nastavené podle GPS přesně, moje rychlost nic moc. Před desátým kilometrem odhaduji své dnešní možnosti na cílový čas 3:35-3:40. Když se budu snažit. V podstatě jako Frankfurt. Po něm jsem byl dost zničený. Vědomě se snažím zvolnit, povoluji si běžet na nižších tepech. Je před sezonou, přece se nezničím. Doběhnu třeba za 3:45, i to je dobrý čas. Zrzka zpomaluje taky:-) Úplné souznění duší:-) A najednou... co to cítí můj nos? Čistírna odpadních vod. Nic moc. Naštěstí je cítit jen kousek. A hele - jedné běžkyni se z toho udělalo nevolno a bude možná zvracet. Citlivka:-) V Brně smrdí čistírna mnohem víc. Také mi ten odér vadí, jezdím kolem ní na kole velmi pomalu a zatajuji dech:-) Vbíháme na cyklostezku, tady se běží příjemně. Škoda, že není vidět hladina Dunaje, to bylo v Linzi fajn. Ale i stromy jsou lepší panorama než šedivé paneláky. Utekl jsem zrzce. Fakt nevím proč, třeba mne ještě doběhne:-) Blízkost cíle půlmaratonu způsobuje časté změny pořadí. Někteří červenáčci nemůžou, a já je předbíhám, někteří se na poslední chvíli snaží vylepšit svůj čas a běží jako o život. Co dělali doteď? Mijí mne i zrzka:-) Šikovná běžkyně. Běží fakt elegantně, uvolněně, rád ji opět kousek následuji:-) Kousek před cílem půlmaratonu opět zvolňuji a vnímám zcela němou atmosféru závodu. Diváci jen na pár metrech, nikdo nefandí. Probíhám měřením prvního kola za 1:46, nic moc. A vtom - jako jediného z probíhajících běžců - mne nečekaně povzbuzuje soukromý fanoušek - Aleš Borek. Když mne povzbudí takový běžec, hned se cítím líp. A stahuji dvojici před sebou, abych neběžel osamocen. Škoda, že si blog nepíše Aleš. Jeho trénink by mohl být pro mnohé ambiciozní mladé běžce velmi zajímavé čtivo. No, pro mne už ne. Běhám jen když je čas a chuť. Na maratony, ironmany a podobné krátké neultra akce moje běhání stačí:-)

Ve vestě mi to sluší:-) Druhé kolo už prší. Číslo je pod vestou, trochu jsem ho při oblékání natrhl a do cíle jsem ho nesl v ruce. Stane se:-) (foto www.s-team.sk)

V prvním kole chvílemi drobně mrholilo, teď začíná pršet. Dost. Začíná mi být zima. A já mám vestu, heč! Až mi bude opravdu zima, obleču si ji. Šup a při sbíhání z mostu do Petržalky je oblečená. Přede mnou dlouhý úsek po planině, vyhlížím společnost. Sice nefouká, ale ve skupince se líp poběží. Během pár stovek metrů vlaju na chvostu pětičlenné skupiny. Tepy se zase zvyšují skoro ke 150, ale to je jedno, za tu společnost to stojí. Když tak je nechám na cyklostezce utéct. Dvojice přede mnou se těší do Hamburku. Nedivím se jim. Hezké počasí, davy diváků... Tady celý promokám, diváci kromě cílových deseti metrů nikde. I na brněnském půlmaratonu bývá bouřlivější atmosféra. No, to je jedno. Běžím. Shleha. Občerstvit. Dlouhá rovina končí, blíží se cyklostezka. Pouštím se skupinky. Zatáčím kolem čistírny odpadních vod a budu se už jen vracet sedm kilometrů k cíli. Najednou je mi neskutečně zle. Chce se mi zvracet. To mám asi za to, že jsem v prvním kole zlehčoval situaci chudiny spoluběžkyně:-( Přecházím do chůze, tělem probíhá vlna zimnice, zvracení rozdýchávám. Cítím náběh na křeče pravé holeně. Rozbíhám se a vím, že si budu muset vzít solnou tabletku. To jsem zvědav, co na to kamarád žaludek. Kupodivu s vodou na další občerstvovačce tabletu přijímá. Měl bych si vzít gel, ale na to fakt nemám odvahu. Proč není na občerstvovačce nealko pivo??? Dám stovku za pivo:-) Není. No, co nadělám. Tentokrát donesu gely nečekaně až do cíle. Běžím a předbíhám většinu běžců. Jsem já to ale rychlík:-) Cítím náběh na křeče a všichni předbíhají mne. Jsem já to ale slimák:-) Tempo na houby, ale blížím se k cíli. Míjí mne vodiči na 3:45. Jsou dva. Nikdo je nedoprovází. Všechny uštvali:-) No, oni budou v cíli na čas. Z ohlasů se zdá, že další vodiči běželi rovnoměrněji. Inu, stane se. Na čtyřicátém kilometru si gelu cucnu. A docela dobrý. Rozbíhám se, předbíhám, další křeč a do cíle už jen kulhaje sleduji, jak se přeze mne žene finišující Ivo Zejda a další. Jarek to kupodivu nestihl:-)

V cíli se nejdříve sápu po nedočepovaném nealko pivu. Hned je mi líp. Cítím se čerstvý a klidně bych se ještě kousek proběhl. Asi jsem se dnes nějak nestihl unavit:-) Ale prší, minutu po mně dobíhá Jarek, jdeme do sprch, kde mně coby známé celebritě dělá místo na lavici Téčko. Zase běžel závod jako splašený. Asi si chce zazávodit s Advidem:-) No, jen ať se kluci mezi sebou honí, já se letos na ironmanu nejspíš jen zúčastním. Jako obvykle:-)
Pohled do výsledkové listiny je nakonec vcelku milosrdný. Oficiální čas 3:51:01 stačí na 210 místo z 337 dokončivších. V cíli půlmaratonu bylo dřív než já jen 319 půlmaratonců z 694 dokončivších. A jen 39 štafet z 88. Příští rok zkusím nalákat své ženské na štafetu. Třeba mne předběhnou:-) Mně se prostě v Bratislavě přes počasí a divný zážitek líbilo a nejspíš si tam ještě někdy zajedu:-)

Tentokrát je zábavný graf s tepy. Všimněte si, co udělal gel kolem 40.km. Tepy najednou vyletí téměř k TFmax a až do cíle se drží na cca 160 (to mívám na desítce) a to při tempu chůze:-). A já se cítil vnitřně úplně v pohodě teda až na křeč v holeni.

Obvyklá tabulka na závěr:-)

Pár postřehů z jiné strany je také tady.

Bratislava??

V minulých letech jsem si dával na blog anketky, jak dopadnou důležitější závody. Byl to docela zajímavý pohled zvnějšku, proto sem dám anketku i letos. Pravda je, že na maraton tentokrát nejsem nijak skvěle připraven. Bolesti zad, chodidla (stejná bolest jako v Mnichově 07), špatné počasí, to vše se promítlo na faktu, že naběháno moc není. Klidně vám řeknu kolik. Vlastně plácnu sem tabulku:

Jak vidíte, je to takové nějaké slabší. Což neznamená, že výsledek nemůže být lepší:-) Takže - jak to vidíte??

Obrázek původní ankety.

No a příští týden se hukáže :-)

ZP Bratislava 14.3.2009 (zimní plavání)

V zimním plavání rozhodně nechodíme s Kristýnkou na každý závod, ale Bratislavu jsme nechtěli vynechat. Prostě se mi tam líbi. Víte, závidím bratislavanům tu spoustu krásných čistých míst ke koupání. Sencem počínaje, přes spoustu bezejmenných jezírek až třeba Zlatými písky konče. Že mají krásné štěrkové jezero přímo na sídlišti Petržalka jsem až do soboty netušil. Po drobných problémech s dopravou jsme na místě včas. Krásné jezírko! Teplota vzduchu snaživě šplhá k desítce, voda je samozřejmě studená, přece jen si letos jaro dává na čas. Ale pět stupňů prý má, takže budeme s Kristýnkou plavat dvěstěpadesátku. Snad plavci před námi vodu moc nepromíchají a já nezmrznu:-)

U Draždiaku:-)

Na startu stovky koukám na jednu slovenskou zvláštnost - někteří plavci mají rukavice:-) Nevím, zda jsou povolené, tuším, že ne a na stovce je to nespíš jedno. No, já bych s rukavicemi doplaval ve studené vodě o dost dál. První mi tuhnou prsty. Možná je mám po letošní zimě i mírně omrzlé či co:-) V cíli si plavci stěžují na studenou vodu, ale vypadají docela dobře. Snad svoji vzdálenost zvládnu. Jdeme se převléknout a vracíme se na druhou sedmsetpadesátku. Je vidět, že voda je studená, někteří kraulaři postupně přechází na prsa. A jeden plavec má docela problémy! Trochu mi vrtá hlavou, jak to, že už na začátku druhého kola... No, aspoň můžu sledovat, co s člověkem dělá podchlazení? Ruda nemůže, otáčí se směrem ke startu a vypadá, jako by chtěl plavat zpět. Přitom se prakticky nehýbe. To je divné! Ke startu to má 80 metrů a on je možná ani ne deset metrů od břehu, kde může pohodlně vylézt. Vážně je tak zmatený? Během pár vteřin si záchranný člun uvědomuje, že se děje něco velmi nestandartního a v mžiku je u plavce. Háže mu záchranný kruh, Ruda se chytá, drží se na hladině, ale... Co teď? Kruh nemá špagát, loď ho nemůže táhnout a plavčík na lodi bezradně kouká, do vody se mu nechce, možná mu ta situace pár metrů od břehu přijde absurdní. Už už se rozbíhám, že tam doběhnu, ale to už si jeden z chystajících se plavců, který je blíž, uvědomuje, že tu je průšvih, vběhne do vody a během pár vteřin vynáší Rudu v náručí na břeh. Ten si ale nemůže stoupnout, pravá noha zkroucená jakoby v křeči. Další plavci ho nesou na rukou dovnitř, bohužel je vidět, že Ruda má podivně zkoucenou i pravou ruku. Z hodně laického pohledu to vypadá víc na mozkovou příhodu než na podchlazení. Ujisťuji se, že je přivolána sanitka, všichni řeší hlavně Rudovo podchlazení, dávají mu i čaj... Nečetl jsem někde, že při mozkové příhodě se nemá postiženému dávat pít? Nebo je to u podchlazeného člověka omluvitelné? Nevím a tak raději mlčím. O chvíli později odpověď znám. Pití se podávat nemá, Ruda ho stejně v žaludku neudrží. To už je na místě sanitka, posádka rychle chápe, že tu nejde o obyčejné podchlazení a dělá svoji práci. V noci je Ruda operován, při této mozkové příhodě došlo ke krvácení do mozku. Nezbývá než popřát hodně sil a i to štěstí, které každý potřebujeme....

Závodní trať, vedená rozumně poblíž břehu.

Po tomto intermezzu jdu na start s tím, že jak mi bude moc zima, okamžitě lezu ven. Na startu dvěstěpadesátky se nás schází neobvykle moc, Kristýnka si vybírá dobrou pozici a po startu v souladu s taktickým plánem vyráží rychle vpřed. To já pomalu jdu po dně za pár prsaři a čekám, až mi uplavou. Asi bych to snimi mohl celé obejít, tož začínám taky plavat:-) Voda je krásně čistá a mírně příjemnější než Svratka. Namočit do ní obličej jde, ale ne trvale. Myšlenky na plavání kraulem nechávám na jindy. U první bójky vidím ještě Kristýnku, je asi pátá, taky neplave kraul. Na to, že mám u bójky za sebou už cca 80 metrů se cítím dobře, tak se rozhoduji statečně doplavat:-) Trošku mi zavazí chumel dalších prsařů, trochu jim zavazím já, protože střídám deset temp s ponořením hlavy s deseti volnějšími s koukáním po krásách světa. Plavu hodně lážo plážo, přece jen je ta voda na mne, teplomilce, poněkud studená. Až kousek před cílem mám pocit, že se mi snaží plavec vedle plavat do cesty, tož se naštvu a mohutně finišuji:-) A světe div se, uplaval jsem mu:-) Zvláštní je, že přestože jsem byl ve vodě sedm minut, cítím se komfortně. Klidně bych si kousek ještě zaplaval:-) Kristýnka už v pohodě čeká na břehu, doplavala třetí. Ach jo. To bude chtít čekat na vyhlašování a to máme hrabat ještě zahradu:-) Čekáme, klepeme se zimou, čekáme, pořád se klepeme a pak už čekáme bez klepání:-) Když už chci odjet, dočkáváme se. Pořadatelé nám asi chtěli udělat radost, první vyhlašují dvěstěpadesátku a na ní ženy a muže zvlášť. Kristýnku žádná žena nepředplavala, tak si to obzvlášť užívá. Přece jen to čekání stálo za to:-)

Neumělá fotka vyhlášení 250m. Dav fotoreportérů mne nepustil blíž k mé šikovné vítězce:-) Krásné diplomy s medvědy rozdával klub Ľadových medveďov:-)

Jarní maraton

Taky se vám někdy něco nechce? Mně se v poslední době nechce poměrně často. A kde co. Nechce se mi třeba jet na maraton. Tak jsem to měl hezky vymyšleno. Maraton jsem běžel samozřejmě v Česku, taky v Německu, Holandsku, Rakousku... Co tam chybí? Itálie:-) Jasně, sluníčko, výborné kafe, pizza a spousta dobrých běžců. První volba byl Řím. Krásné město. Vezmu celou rodinu. Ale pak začaly ty moje ženské fňukat, že by v Římě mohlo být chladno jako loni v Paříži. No nenutil jsem je. Ale mně se samotnému do Říma nechtělo. Hledal jsem, hledal a našel bližší Treviso. Tam se dá dojet autem, pohoda. Už někdy po loňském Frankfurtu jsem si zarezervoval hotel a čekal, kdy budu mít chuť začít se připravovat na další maraton. Pravda, chuť přišla. Jenže počasí odešlo. V mrazu a na ledu já moc neběhám. A když už vyběhnu, občas si zkrátím plán. Nejsem olympionik, kilometr sem, kilometr tam. Takže příprava nic moc, já pořád odkládám zaplacení startovného v Trevisu... a pak to přišlo. Rezervaci hotelu jsem zrušil. Do Itálie nepojedu. Víte, není to tím, že bych byl špatně připraven. Maraton je jen 42km, to se dá běžet i s menším objemem naběhaných kilometrů. Ale mně se prostě nechce. Nechce se mi jet znovu po A1 směr Itálie a to jsem tam jel za poslední rok jen dvakrát! Jo, asi stárnu. Koupím si bačkory, sednu k televizi a budu koukat na telenovely. Jednou. V mezidobí stárnutí se ještě sem tam proběhnu. Pár kilometrů a někdy i víc. No a místo Trevisa se úplně nezávazně proběhnu po Bratislavě. Pro nás skorodůchodce je to přece jen blíž:-) Pojďte se taky proběhnout! :-)

VO2MAX

Nikdy jsem nebyl na žádném sportovním vyšetření. Stejně "trénuji" podle pocitů, tedy hlavně podle pocitu, aby to bylo příjemné odreagování a nebolelo to, tak k čemu nějaké prahy a tak? Jenže najednou Pavlis zmínil, že v Brně probíhá měření VO2max zdarma. Pro nějakou studii potřebují sportovce do 35 let. Hned jsem se ozval, že to je hrozná diskriminace:-) Pavlis zareagoval poměrně zákeřně a domluvil mi výjimku. No tak to jsem tam prostě musel. A musím říci, že to bylo velmi zajímavé. Test srovnává dvě metody určení VO2max - na běhátku a na ergometru. Každé měření se absolvuje jiný den. První jsem absolvoval běhátko. Zde je výsledek:

Uběhl jsem 2.820m (asi:-)), VO2max 52,9. Docela dobrá čísla:-) Ale tyto hodnoty mi nepřijdou ani tak zajímavé jako jiná zjištění:
- nikdy jsem na běhátku neběžel, považoval jsem to za hloupost, běží se však na něm velmi příjemně
- na závodech venku běhám s poměrně plochým průběhem tepovky, tady tep neustále roste. Prostě jsem byl líný zmáčknout si čudlík zpomalení a akceptoval tempo udávané pásem. Venku zpomaluji, jakmile je běh méně komfortní. Jsem prostě na sebe docela opatrný:-))
- tepové maximum 172 jsem na sportesteru neviděl od půlmaratonu v roce 2004. Mám docela velké rezervy.
- kdybych absolvoval test podruhé a nejlépe s lepší cirkulací vzduchu,troufám si říci, že uběhnu přes 3km! To mi přijde naprosto neuvěřitelné, protože to je tempo, kterým venku běhám tak osmistovky. Je to odporem vzduchu či odporem mého těla k intenzivní zátěži viz i tepovka?

A co ukázalo kolo? Trochu jsem se ho obával. Jak všichni víte, v zimě na kole nejezdím, pár minut doma na rotopedu je spíše zahřátí před protahováním, žádný vážný trénink. Test má tyto podmínky:
- kadence 55-65
- počáteční zátěž 50W
- každé dvě minuty se přidá 25W
- test končí, jakmile testovaný není schopen ušlapan potřebnou kadenci.

Před testem jsem se obával, zda vůbec dosáhnu hranice 300W. Skončit na 250W by byla pro triatlonistu ostuda, že? Nakonec to dopadlo docela dobře:

Tedy VO2max 50,8, max. 312W. To v únoru beru:-) Co k tomuto dodat?
- Tep na kole je logicky nižší než při běhu, ale tady je rozdíl až moc velký. Prostě je v tréninku málo kola:-)
- V sezoně bych jistě dal víc, bylo by to k 400W? Snad jo:-) Přestože se kolu moc nevěnuji. Potenciál na kole mám ale asi větší než v běhu. A už jen se slzou v oku můžu přemýšlet, kolik bych utočil v mládí? K 500W? To by bylo krásné číslo:-) Škoda, že jsem to nikdy nezkusil:-)

Co k tomu dodat? Myslím, že měření stálo za to, zřejmě se znovu zamyslím nad svým "tréninkem" a zkusím zařadit pár změn. Snad nebude tělo moc protestovat:-)

Každopádně díky Pavlovi za námět a domluvu a mladému panu doktorovi za to, že své zkoumání obrací směrem ke sportovcům. Jako jsem třeba já :-))

MČR v zimním plavání Brno 7.2.2009

Plavce vítá neobvykle příjemné únorové počasí

Další závod v zimním plavání se koná pár metrů od mého domu, pořádá ho můj oddíl a navíc je to Mistrovství republiky v zimním plavání. No můžu na něj nejít? Nemůžu:-) I Kristýnka se chystala. Jednou se vydala se mnou do Svratky i trénovat. Vlezla do řeky po kotníky a se srdceryvným křikem "Tatínku, to je studený, já tam nevlezůůůů..." trénink ukončila. Ale na závod že prý jde. Když je to mistrovství. Myslí si tajně na medaili. Co na medaili, na vítězství. Inu, uvidíme.

Mistrovskou tratí pro muže je 750metrů. To samozřejmě neuplavu ani náhodou a neplním ani další kvalifikační předpoklady - otužileckou VT a do 10. místa v celkovém pořadí. Můžu tedy plavat jen nemistrovské trati. Náš předseda Michal mne velmi překvapil a sám navrhl, ať plavu jen nejkratší trať 100m, asi vypadám na trénincích hodně špatně:-). Já si sice tajně myslel i na 250, ale předsedovi se neodporuje:-) Má to výhodu - mistrovskou tratí dorostenek je 100m, budu plavat s Kristýnkou.

Drobnou nevýhodou je, že si kvůli plavání musím odpustit další závod BBP v Kanicích. Sice jsem uvažoval o absolvování obou závodů, ale horko těžko bych to stíhal. Takže si v klidu v přestihu míříme jen do místa startu plavání už před polednem. Svítí sluníčko, na teploměru přes deset stupňů. Krásný den. Já však vím, že voda má méně než dva stupně a je docela nepříjemná. Nevím proč, ale voda pod ledem je příjemnější, než když led rozmrzne. Díky teplému vzduchu aspoň nevymrzneme před startem. Na prezentaci Kristýnka potkává kamarádku a na tváři se jí objevuje široký úsměv - Petra neplave, i další plavkyně Komety se přišla jen podívat. Stačí doplavat a mistrovský titul je znovu v kapse! Jestli ovšem vleze do vody. Raději mlčím:-)


Nástup, poté hned stovka připravit na start, zmatek. Kristýnka je nedočkavá, hrne se do vody jako první. Zdá se, že dnes ji teplota nezajímá, je ve vodě hned až po bradu a čeká na start. Ostatní se poflakují na břehu, do vody se jim nechce. Nemám ani kudy projít. Startéra to přestává bavit a startuje! Kristýnka ještě s jedním dorostencem vyráží, mám krásný přehled o vývoji závodu. Stojím totiž na břehu dva metry nad vodou, brýle v ruce. Předbíhám některé závodníky po trávě a skáču do vody. Jako čtvrtý se vydávám na trať. Docela dobrý. Snad mne nikdo nepředplave:-) Plavu si v pohodě prsa, přece si nebudu namáčet nos. Přes svůj mizerný styl doplavávám plavce přede mnou. Mohl bych ho klidně i předplavat, ale... kudy? Řeka je nějaká úzká a on moc široce kope:-) Že bych zařadil kraula? Zkouším namočit bradu, není to však dobrý nápad. Já přece nejsem žádný otužilec! Já jsem jen triatlonista, omylem se účastnící zimního plavání:-) Nemám zapotřebí nikoho přeplavávat. Sleduji Kristýčnin souboj s prvním Jardou. Kristýnka dotahuje. Nakonec však musí zařadit pár temp prsa a odstup se zvětšuje. Ale i tak skvělý. No to jsou věci! Já si dokončuji v pohodě na čtvrtém místě a jdu z vody. Ani mi není zima. Že bych byl přece jen trochu otužilec? Kristýnka se malinko motá a brzy se začíná klepat. Asi štěstím. Je totiž už podruhé mistryní republiky, a to jí ještě není ani patnáct. :-)

Předstartovní momentka - tři plavci ve vodě, další přešlapují na schodech:-)

A to už je cíl - Kristýnka trať zvládla s přehledem a je podruhé mistryní republiky

Čekáme na vyhlášení a je nám tak nějak dobře. Ostatní totiž musí do vody a my ne. To je parádní pocit! Stát, koukat a nemuset do studené vody. A konečně je tu i happy end, Kristýnka dostává zlatou medaili, pohár a diplom. Už je mistryní republiky i oficiálně:-). Tréninková dřina má najednou smysl. Vyplatí se vstávat v pět ráno a jet před školou na trénink. A odpoledne znovu. Se spoustou uplavaných kilometrů v deníčku se dá leccos zaplavat. A i vyhrát. I bez nějakého velkého plaveckého talentu. Stačí třeba umět plavat a nebát se vlézt do studené vody, kam si prostě naprostá většina lidí, bazénové plavce nevyjímaje, netroufne....

Mistryně republiky s pohárem a medailí, které předali předseda pořádajícího oddílu Michal Moravec a druhý český přemožitel La Manche Jan Novák (fota převzata z webu SpPř)

Zimní koupel

V poslední době se mne často ptáte, jak správně plavat ve studené vodě. Během dnešního koupání jsem pro vás připravil obrázkový návod.

Přípravy začneme již doma. Podle tloušťky ledu si připravíme dostatečně hmotný nástroj. Jak vidíte, já volím sekeru. Správný otužilec si uchovává teplo až do posledního okamžiku. Protože vzduch má -7, mám na sobě bundu. Lze pořídit na vietnamských tržnicích za několik desetikorun. Koupací boty se také hodí. Zem není zrovna teplá. A já nosím vždycky neoprenovou čepičku. Je v ní fajn:-)

Po ledě neskáčeme, mohli bychom si ublížit. Prostě ho rozmlátíme přineseným nástrojem a led odešleme po proudu pryč. Dobrá rozcvička před koupáním.

Jakmile je plavební dráha volná, odložíme svršky a můžeme do vody. Užíváme si při tom obdivu přihlížejících. Taky jsem to ještě loni nechápal a obdivně koukal, ale dnes už vím, že do studené vody se vchází snadno, je to mnohdy snazší než v létě. Vydržet ve studené vodě je však jiná kapitola...

Ve vodě děláme různé hlouposti, ledovou kru můžeme třeba použít jako desku. Pokud pořizujeme fotodokumentaci, pečlivě dbáme na to, aby na fotkách byl i led. Jinak není poznat, že je vlastně zima:-)

Trénujeme všechny styly a okolo jdoucí maminky s dětmi přesvědčujeme, že studená koupel je nejlepší lékař.
Z vody opatrně. Led klouže a ani cit v chodidlech není po koupeli ideální:-) Užíváme si příjemného zabarvení kůže.
Sekeru otřeme do sucha, ať je připravena na další koupel. Doma se zase zahřejeme a to je vše. Zimní vodě zdar! :-)

Zhodnocení roku 2008

Všichni bloggeři hodnotí své sportování za loňský rok jako zběsilí, tak se radši taky přidám, ať nejsem považovaný za podivína:-) Rok 2007 jsem hodnotil zde a začal jsem tabulkou. Tabulku sem dám i letos, a to hned dvojroční:-)



Jak všichni vidíte, ve všech směrech jsem se sportu v roce 2008 věnoval méně než o rok dřív. No ale nečekejte, že bych rok 2008 prohlásil za neúspěšný. Byl to dobrý rok! Možná jen trochu rozporuplný.

Co se běhání týče, tak na začátku roku se mi povedlo naběhat slušné objemy. Poprvé měsíční objem nad 300km, dostal jsem se do výborné formy, asi jsem opravdu měl na maraton kolem 3:20. V Paříži jsem však kvůli viróze formu neprodal. Aby tomu nebylo dost, s teplotou jsem nastoupil na Hejkalův memoriál, skončil jsem po něm po mnoha letech v posteli. A zlikvidoval si běžeckou výkonnost prakticky na zbytek sezony. Delší tratě jsem téměř nemohl běhat, únava, samé odpočívání. No, stejně bych nic nevyhrál:-) Ani běžecký podzim nebyl nijak ideální. Další zdravotní i jiné problémy, s podzimním maratonem ve Frankfurtu za 3:36 jsem tak nakonec spokojený. Bylo to asi maximum, jakého jsem mohl ten den dosáhnout. Ale přesto i v běhu jsem si posunul dva osobáky - na 1km:-) a na 25km. Pětadvacítka tempem 4:38 je asi nejlepším během roku. Naznačuje, že i v maratonu bych mohl ještě své maximum posunout. Uvidíme:-) Omezil jsem počet kratších závodů, pravidelně jezdím prakticky už jen na Běžce Vysočiny a to hlavně díky tomu, že tam běhají i mé tři ženské:-) Zatím mám pocit, že vyšší počet závodů byl přínosnější, já se v tréninku asi moc kochám a málo snažím. Třeba počet běžeckých akcí zase zvýším. Když půjdou ženské:-) Z běžeckých plánů jsem naopak vyřadil jakékoli myšlenky o ultra. Na to asi nejsem stavěn:-)

Cyklistika je trochu jiná kapitola. Přes malé objemy se mi podařilo docela slušně zajet Starobrno tour (-21 minut oproti roku 2006), Mamut tour se pak stal mým zatím nejrychlejším cyklozávodem, pěkný 206km/5000m cyklovýlet kolem St. Pölltenu pak doplňuje příjemné vyjížďky. Prostě na kole v nižších tepech se vcelku dalo nejen vydržet, ale i slušně zajet a projížďky mi po letech přinášely radost.

Plavu sice pořád tak nějak divně, ale časy se zlepšují a to je to hlavní:-) V dálkovém plavání jsem se na 3km za rok docela posunul - z 1:23 na 1:10. Pravda, cíl byl 1:00, tomu jsem se v některých dalších závodech přiblížil, ale... vzdal jsem je. Jednou jsem chtěl stihnout doplavání Kristýnky, párkrát jsem neskutečně promrzl a vzdát jsem asi musel. Stal jsem se tím asi nejčastěji vzdávajícím plavcem Českého poháru:-) Vzdávání závodů mne mrzí, začal jsem se proto více otužovat. I ve venkovní vodě. Plán byl vydržet tak do konce října, ale kupodivu...plavu v ní dodnes, ač je venku -5, voda má 1 stupeň a řeka už je prakticky zamrzlá. Dokonce jsem si troufnul vydat se i na závody otužilců, zatím na nejkratších tratích. Třeba je jednou prodloužím:-) Kromě původního cíle - posunout hranici tepelné pohody při letním plavání - jsem tak do svého repertoáru zařadil vlastně další sport. Jako by jich bylo málo:-).

"Hlavním" sportem je pochopitelně stále triatlon. Vrcholem roku byl ironman v Rothu a musím říci, že jsem se svým výkonem vcelku spokojen. Osobák jsem stlačil na 12:18, nejvíc k tomu přispěl slušný výkon na kole, ale i zlepšení v plavecké části. Cíl byl 12 hodin, k tomu chyběl hlavně lepší výkon v běhu. Upřímně řečeno jsem však rád, že jsem vůbec v tom počasí rozumně dokončil, 12 hodin třeba padne jindy:-) Kromě Rothu jsem vlastně absolvoval už jen jeden triatlon - Grafilit. Tento závod trochu "vybočuje" ze sezonního trendu - v plavecké části zlepšení, na kole to však ten den nešlo a když se mi nedařilo držet průměr 30km/hod, trochu jsem rezignoval, takže kolo je horší než v roce 2007. Ale zase jsem byl asi odpočinutý, tak se mi poměrně dobře běželo. Výsledný čas o 6minut lepší než o rok dřív. Prostě hezký den:-)

Kdybych měl říci, která sportovní akce se mi loni nejvíc líbila, kupodivu by to nebyl Roth, ten by skončil až na druhém místě. Nejhezčí pro mne byl 1. St. Pölltner radmarathon. Asi není rozumné vydat se na závod s délkou, která tvoří téměř 10 procent mého ročního objemu kola. O to víc je však pak krásný pocit, když člověk se skoro normálními převody dojede pod příšerný kopec a v klidu ho vyjede. Přijde kopec druhý, pátý, sedmý... a ono to pořád jede!!! Neskutečné. Krásná příroda, krásné počasí. Docela mi to zamotalo hlavu. Mám teď v hlavě takové dva hlasy:

Hlas1 (nadšeně) - Jezdi víc na kole! Jsi cyklista, ne běžec!
Hlas2 ( s despektem) - No to jsem zvědav, kde by se dal vzít na kolo čas. Brzy tma a ty furt v práci. Nedaří se ti jezdit ani půlku objemů z mládí a hraješ si na cyklistu!
Hlas1 (idealisticky) - Čas se najde! Holky jsou už docela samostatné a žena se bude na tebe aspoň těšit, když budeš doma jen občas:-)
Hlas2 (s opovržením) - Stejně neumíš jezdit venku v zimě. Hraješ si na vrchaře, sám jsi velký jak velehora a vozíš do kopců slušné závaží. Znáš nějakého vrchaře s 84kg? Nebuď směšný:-)
Hlas1 (unaveně) - Jo, nikdy nic nevyhraju, ale baví mne to. Jednou budu třeba po horách chodit jen pěšky, ale dokud můžu jezdit chci ještě nějaký ten kopec vyjet!
Hlas2 (nekonstruktivně) - Naivní snílku!
Hlas1 (nekonstruktivně) - Přizdisráči!

Víte, sám nevím, jak to dopadne. Možná se o tom něco dočtete i na tomto blogu. Každopádně v plánu na rok 2009 jsou napevno jarní maraton (zatím není definitivně vybrán) a Moraviaman. No a pak se hukáže! Tak ať vám to v roce 2009 všem taky plave, jede, běhá, skáče, otužuje se a já nevím co ještě!