Letos se opravuje letní kino, takže prezence i start jsou o kousek dál na stadionu. Ovlivňuje to i trať, která je tím asi o dvě stovky metrů delší. Předškoláci a předžáci běží na stadionu, sledujeme úžasné souboje. Mezi dětmi se rozhodně neztrácí Lubošovy holky - Šárka i Míša dobíhají na bronzové příčce. Inu, bojovnice. Mají to v genech.
Před startem hlavního závodu si určuji cíl - doběhnout rychleji než loni. Přes o něco delší trať. Pravda, loni jsem měl formu. Ale taky teplotu. Třeba to dnes bez obojího půjde rychleji... Je tu hromadný start, žáci běží kolo, ženy dvě, muži čtyři. První stovky metrů běžím za Terčou, ať mi moji berušku nesmete ambiciózní dav:-) Terča běží začátek rozumně, ve stoupání jí utíkám. Stejně jako loni je nádherný slunečný den. Vzduch je plný pylu z kvetoucích stromů a prachu z cest. To je ta správná atmosféra Hejkalova memoriálu:-) Při náběhu do druhého kola se málem srážím s cyklistou a zjišťuji, že překonat loňský čas nebude lehké. Nesmím už zvolnit:-) Snažím se, moc mi to však nejde. Všichni soupeři mi totiž tak nějak utekli:-) Ve třetím kole přichází obvyklá hádanka - předběhne mne první? Teda, tak jsem se mohl ptát dřív, dnes bych se správně měl ptát - kolik běžců to bude dnes kromě prvního? První mne předbíhá o něco později než loni. Je to přitom stejný běžec - teprve junior Vojtěch Kalina. Dříve jihlavák, dnes pardubičák jezdí jen na tento závod Běžce Vysočiny uctít Lubošovu památku tím nejlepším způsobem - jasným vítězstvím. Až kousek před cílem třetího kola mne předbíhá Vladimír Srb. Jsem na sebe pyšný. Vzdorovat mu tři čtvrtiny závodu. Na dálkovém plavání bych to ztěží dokázal půlku nějaké krátké trati:-) Mezitím se přibližuji k Jardovi přede mnou. Vypadá nedoběhnutelně, ale aspoň mám důvod se snažit. Stahuji metr po metru, tři sta metrů před cílem je mezera pořád dvacet metrů. Hop nebo trop, spurtuji. Sám nevím proč. To je asi tím hezkým počasím. Jarda moji snahu nadvakrát odráží. Kupodivu však snažení nebylo zbytečné, předběhli jsme společně Richarda, který je taky naše kategorie:-) Cíl splněn, čas je lepší než loňský o víc než 20 vteřin, avšak stále vzdálen mému osobáku ze stejné trati z roku 2007.
Holky si v cíli stěžují, že trať byla dost dlouhá. Je vidět, že Terča místo kondiční přípravy ve volejbalu víc hraje, běhá se jí trochu hůř než loni. Kristýnka už jen plave, tak se není co divit, že je pro ni běh divný pohyb:-) Zajímavý je způsob vyhlašování výsledků - vyhlašuje se prvních pět. V předžácích se vyhlašují všichni, na každého zbyde aspoň čokoláda a dětem se to evidentně líbí:-) Něco zbývá i na dnes čtvrtou Terču a druhou Kristýnku. Sváťovi vyhlašování těsně uteklo, asi je pořád cítit 48 hodinový závod v nohách, takže můžeme jet domů.
Kdyby to nebyla nekvalitní fotka z mobilu, tak byste si na Terčině tričku mohli přečíst, ve kterých letech byla KP Brno mistrem ČR ve volejbale:-)
Kristýnka změnila image a místo teplákovky Komety Brno vzala na vyhlašování mini sukni:-)Nevím, zda letos budeme jezdit na Vysočinu pravidelně. Uvidíme. Pohledem do historické tabulky jsem zjistil, že toto byl můj 51. závod na Vysočině. Třeba to jednou na stovku dotáhnu:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat