ZP Bratislava 14.3.2009 (zimní plavání)

V zimním plavání rozhodně nechodíme s Kristýnkou na každý závod, ale Bratislavu jsme nechtěli vynechat. Prostě se mi tam líbi. Víte, závidím bratislavanům tu spoustu krásných čistých míst ke koupání. Sencem počínaje, přes spoustu bezejmenných jezírek až třeba Zlatými písky konče. Že mají krásné štěrkové jezero přímo na sídlišti Petržalka jsem až do soboty netušil. Po drobných problémech s dopravou jsme na místě včas. Krásné jezírko! Teplota vzduchu snaživě šplhá k desítce, voda je samozřejmě studená, přece jen si letos jaro dává na čas. Ale pět stupňů prý má, takže budeme s Kristýnkou plavat dvěstěpadesátku. Snad plavci před námi vodu moc nepromíchají a já nezmrznu:-)

U Draždiaku:-)

Na startu stovky koukám na jednu slovenskou zvláštnost - někteří plavci mají rukavice:-) Nevím, zda jsou povolené, tuším, že ne a na stovce je to nespíš jedno. No, já bych s rukavicemi doplaval ve studené vodě o dost dál. První mi tuhnou prsty. Možná je mám po letošní zimě i mírně omrzlé či co:-) V cíli si plavci stěžují na studenou vodu, ale vypadají docela dobře. Snad svoji vzdálenost zvládnu. Jdeme se převléknout a vracíme se na druhou sedmsetpadesátku. Je vidět, že voda je studená, někteří kraulaři postupně přechází na prsa. A jeden plavec má docela problémy! Trochu mi vrtá hlavou, jak to, že už na začátku druhého kola... No, aspoň můžu sledovat, co s člověkem dělá podchlazení? Ruda nemůže, otáčí se směrem ke startu a vypadá, jako by chtěl plavat zpět. Přitom se prakticky nehýbe. To je divné! Ke startu to má 80 metrů a on je možná ani ne deset metrů od břehu, kde může pohodlně vylézt. Vážně je tak zmatený? Během pár vteřin si záchranný člun uvědomuje, že se děje něco velmi nestandartního a v mžiku je u plavce. Háže mu záchranný kruh, Ruda se chytá, drží se na hladině, ale... Co teď? Kruh nemá špagát, loď ho nemůže táhnout a plavčík na lodi bezradně kouká, do vody se mu nechce, možná mu ta situace pár metrů od břehu přijde absurdní. Už už se rozbíhám, že tam doběhnu, ale to už si jeden z chystajících se plavců, který je blíž, uvědomuje, že tu je průšvih, vběhne do vody a během pár vteřin vynáší Rudu v náručí na břeh. Ten si ale nemůže stoupnout, pravá noha zkroucená jakoby v křeči. Další plavci ho nesou na rukou dovnitř, bohužel je vidět, že Ruda má podivně zkoucenou i pravou ruku. Z hodně laického pohledu to vypadá víc na mozkovou příhodu než na podchlazení. Ujisťuji se, že je přivolána sanitka, všichni řeší hlavně Rudovo podchlazení, dávají mu i čaj... Nečetl jsem někde, že při mozkové příhodě se nemá postiženému dávat pít? Nebo je to u podchlazeného člověka omluvitelné? Nevím a tak raději mlčím. O chvíli později odpověď znám. Pití se podávat nemá, Ruda ho stejně v žaludku neudrží. To už je na místě sanitka, posádka rychle chápe, že tu nejde o obyčejné podchlazení a dělá svoji práci. V noci je Ruda operován, při této mozkové příhodě došlo ke krvácení do mozku. Nezbývá než popřát hodně sil a i to štěstí, které každý potřebujeme....

Závodní trať, vedená rozumně poblíž břehu.

Po tomto intermezzu jdu na start s tím, že jak mi bude moc zima, okamžitě lezu ven. Na startu dvěstěpadesátky se nás schází neobvykle moc, Kristýnka si vybírá dobrou pozici a po startu v souladu s taktickým plánem vyráží rychle vpřed. To já pomalu jdu po dně za pár prsaři a čekám, až mi uplavou. Asi bych to snimi mohl celé obejít, tož začínám taky plavat:-) Voda je krásně čistá a mírně příjemnější než Svratka. Namočit do ní obličej jde, ale ne trvale. Myšlenky na plavání kraulem nechávám na jindy. U první bójky vidím ještě Kristýnku, je asi pátá, taky neplave kraul. Na to, že mám u bójky za sebou už cca 80 metrů se cítím dobře, tak se rozhoduji statečně doplavat:-) Trošku mi zavazí chumel dalších prsařů, trochu jim zavazím já, protože střídám deset temp s ponořením hlavy s deseti volnějšími s koukáním po krásách světa. Plavu hodně lážo plážo, přece jen je ta voda na mne, teplomilce, poněkud studená. Až kousek před cílem mám pocit, že se mi snaží plavec vedle plavat do cesty, tož se naštvu a mohutně finišuji:-) A světe div se, uplaval jsem mu:-) Zvláštní je, že přestože jsem byl ve vodě sedm minut, cítím se komfortně. Klidně bych si kousek ještě zaplaval:-) Kristýnka už v pohodě čeká na břehu, doplavala třetí. Ach jo. To bude chtít čekat na vyhlašování a to máme hrabat ještě zahradu:-) Čekáme, klepeme se zimou, čekáme, pořád se klepeme a pak už čekáme bez klepání:-) Když už chci odjet, dočkáváme se. Pořadatelé nám asi chtěli udělat radost, první vyhlašují dvěstěpadesátku a na ní ženy a muže zvlášť. Kristýnku žádná žena nepředplavala, tak si to obzvlášť užívá. Přece jen to čekání stálo za to:-)

Neumělá fotka vyhlášení 250m. Dav fotoreportérů mne nepustil blíž k mé šikovné vítězce:-) Krásné diplomy s medvědy rozdával klub Ľadových medveďov:-)